Všichni lidé br atry jsou
B
ratr se zeptal svého vraha, jak hodlá vraÏdu provést. „DÛstojnû,“ odvûtil Ind. „Malajskou d˘kou. Je to nejjistûj‰í a nejrychlej‰í. Staãí jediné bodnutí. AÏ dosud vÏdycky staãilo.“ „Dobrá,“ souhlasil mÛj bratr. Mluvili anglicky. „Pravda, vÏdycky jsem mûl co dûlat s lidmi, ktefií leÏeli v posteli nebo spali.“ „Samozfiejmû,“ fiekl mÛj bratr Werner. „To je podmínka,“ prohlásil jeho vrah. „Hlubok˘ spánek. Co nejhlub‰í. Opilí mi to usnadÀují. A sobû taky.“ „PouÏijeme whisky,“ slíbil bratr. „Whisky, je dobrá,“ pfiisvûdãil jeho vrah. Vypadal mnohem star‰í, neÏ ve skuteãnosti byl: vpadlé tváfie, vyhubl˘. V ãern˘ch oãích fanatick˘ v˘raz, zuby skoro téÏe barvy, a kdyÏ si Ind odplivl, mûl sliny ãervené. âasto odplivoval, protoÏe Ïv˘kal betel. Od betelu jsou zuby ãerné a sliny ãervené. Vrahovu fyzickou ochablost a ustaviãnou blaÏenost trochu zpÛsobovalo i to, Ïe Ïv˘kal betel, ale daleko víc to, Ïe dlouhá léta uÏíval ha‰i‰, a to urãitû v obrovském mnoÏství. Mého bratra Wernera seznámil s jeho vrahem obchodník s drogami v káhirském Starém mûstû. Stalo se to vãera a ti dva se v zásadû dohodli. Dnes se se‰li je‰tû jednou u nilomûru na nejjiÏnûj‰ím v˘bûÏku fiíãního ostrova Ródy – o dvacáté tfietí hodinû ve stfiedu 14. prosince 1966. PfiestoÏe byl prosinec a v této zemi b˘vají velké v˘kyvy teploty mezi dnem a nocí, bylo neuvûfiitelnû teplo. Oba muÏi mûli jen lehké kabáty. Ind vesele a zasnûnû – vÏdycky mluvil zasnûnû a vesele – podotkl: „Ideální by samozfiejmû byla whisky i prá‰ky na spaní. Existují velmi silné.“ „Kde jed seÏenu?“ zeptal se Werner. Bylo mu osmaãtyfiicet, já byl o pût let mlad‰í, ale pfies vûkov˘ rozdíl jsme si byli neobyãejnû 9
Johannes Mario Simmel
podobní. Oba jsme byli vysocí a urostlí, oba jsme mûli hnûdé vlasy a hnûdé oãi, vysoké ãelo, úzk˘ nos, masité rty a ‰irokou bradu. „Dal bych vám tuhle krabiãku,“ nabídl vrah mého bratra. „Prá‰ek je v mal˘ch dávkách. Rychle se rozpou‰tí a je celkem bez chuti. A pÛsobí uÏ po deseti minutách… spolehlivû.“ „V˘bornû.“ „V krabiãce je deset prá‰kÛ. Vezmete tfii na jednu láhev whisky. Abychom postupovali úplnû najisto.“ „Úplnû najisto,“ pfiik˘vl bratr váÏnû. Té noci bylo nebe ãernomodré a hvûzdy svítily, jako by byl je‰tû srpen. Mûsíãní svûtlo bylo pfiízraãnû zelené. ¤eka vypadala zelená, celá Káhira vypadala zelená. Zelené byly vysoké stûÏnû feluk ve Starém pfiístavu vlevo od ostrovního v˘bûÏku, zelené byly sfingy a pyramidy vpravo od Gízy, kdesi v pou‰ti. Star˘ nilomûr, pfied nímÏ stál mÛj bratr a jeho vrah, byl obklopen˘ velkou zahradou. Vonûly rÛÏe, karafiáty a oleandry. Ve dne sem chodívalo mnoho turistÛ, v noci b˘vala zahrada obvykle pustá. Malé reflektory, umístûné pod kefiíky, ji pfii pohledu z dálky romanticky osvûtlovaly do zlatoÏluta. Dnes se zvedly fiídké pfiízemní mlhy, takÏe zelen˘ mûsíc byl intenzivnûj‰í. Barva svûtla byla asi taková, jako kdyÏ nalejete do pernodu vodu. Zahrada, kde rostly vûjífiovité palmy a akáty podél ‰tûrkem vysypan˘ch cestiãek, byla rovná a velmi pfiehledná. KdyÏ jste stáli u nilomûru, vidûli jste uÏ z dálky kaÏd˘ mileneck˘ pár, kaÏdou policejní hlídku, kaÏdého osamûlého chodce – i v noci. O to se postaralo mnoÏství mal˘ch reflektorÛ, a dnes je‰tû navíc mûsíãní svit. Ale kdyÏ jste chtûli, aby vás nikdo nespatfiil, mûli jste dost ãasu sebûhnout dolÛ po schodech k nábfieÏní zdi, která stála pár krokÛ od nilomûru a skr˘vala velmi mnoho v˘klenkÛ a pfiíchodÛ k podzemním kanálÛm. Kanály chránily ostrov a zvlá‰tû jeho v˘bûÏky, kdyÏ se Nil rozvodnil. Tehdy kanály a chodby zabránily zaplavení nebo i zniãení Ródy: rozboufiené proudy se tfií‰tily, slábly a nakonec mírumilovnû opou‰tûly vysoké roury, rozvûtvující se po celém ostrovû a opût vyúsÈující jen v tich˘ch, chránûn˘ch zátokách. KdyÏ Nil nedosahoval pfiíli‰ velké v˘‰ky, nabízelo se tu mnoho moÏností schovat se nebo zmizet. Právû proto se Indovi zdál vhodn˘ k obchodním rozhovorÛm úzk˘ pás 10
Všichni lidé br atry jsou
mezi nilomûrem a pobfieÏní zdí. Pfiíhodné místo k debatám o vraÏdû, pomyslel jsem si. Stál jsem ve v˘klenku nábfieÏní zdi, pût metrÛ hloubûji neÏ mÛj bratr a jeho vrah. Byla opravdu neuvûfiitelnû teplá noc, i já jsem mûl jen lehk˘ plá‰È do de‰tû. Samozfiejmû Ïe se Ind hned po pfiíchodu nejprve rozhlédl, jestli se tady dole nikdo neskr˘vá. Bratr mu pfii tom pomáhal. Vrah mûl silnou baterku. Já tu byl uÏ pÛl hodiny pfied nimi. Nesly‰eli mû, kdyÏ jsem pfiebûhl z v˘klenku do nitra kanalizaãní sítû a ukryl se v pfietlakové komofie. Mûl jsem mokasíny s gumov˘mi pode‰vemi. Spokojenû vy‰li opût nahoru a já se potichu vrátil do svého v˘klenku. Vlny ti‰e ‰plouchaly na betonovou zeì. Nepohnul se ani lístek. Rozumûl jsem kaÏdé slovo, které o mnû padlo. Bratr se svého vraha spû‰nû zeptal: „Kdy tedy?“ Ind se zasmál. Smál se ãasto. I to souviselo s ha‰i‰em a se Ïv˘káním betelu. „Máte nûjak naspûch.“ MÛj bratr mûl skuteãnû naspûch, vûdûl jsem to. Ale já mûl naspûch je‰tû víc neÏ on. JenomÏe to Werner nevûdûl.
Nilomûru bylo víc neÏ jedenáct set let. Dal ho postavit kalif Soliman kdysi na zaãátku osmého století, aby bylo moÏno stále mûfiit hladinu fieky. Ne, Ïe bych byl nûjak zvlá‰È vzdûlan˘, ale byl jsem dvakrát v Káhifie, takÏe jsem se tu trochu vyznal, to je v‰e. Kromû toho existují taky turistické prÛvodce. Pfied lety jsem si prohlédl kanály a ochranné chodby pod Ródou a vûdûl jsem i to, které jsou nejlep‰í. Pokud jde o nilomûr, podle v˘‰ky hladiny se dlouho vypoãítávaly danû a musel je odevzdávat kaÏd˘, kdo vlastnil nebo obdûlával pÛdu, protoÏe tato fieka byla (a je) Ïivotní tepnou Egypta. Její vody rozhodovaly (a rozhodují) o v˘nosech zemûdûlství a o rozsahu záplav, o tuãn˘ch i huben˘ch letech. KdyÏ hladina klesla na sedm loktÛ, vyvolávalo to strach, pfii patnácti loktech se uÏ otvíraly zavodÀovací kanály a toto veliké ‰tûstí se mocnû oslavovalo obvykle tak v polovinû srpna. Nilomûr – uÏ dávno nebyl v provozu, dnes se pouÏívaly moderní vodomûry – tvofiila obrovská ãtvercová studna, v jejímÏ 11
Johannes Mario Simmel
stfiedu stál osmihrann˘ sloup se staroarabsk˘mi mírami. Na stûnách studnû byly záfiezy. Stûna obrácená proti proudu byla vy‰‰í neÏ ostatní tfii. Na její vnitfiní stranû bylo víc znaãek. O ni se opíral mÛj bratr a jeho vrah. Ind co chvíli vyplivl ãervenou betelovou ‰Èávu do studnû nebo pfies nábfieÏní zeì. „Tak kdy?“ vyhrkl mÛj bratr nedoãkavû. „Dnes uÏ ne,“ prohlásil jeho vrah. „Je‰tû musím udûlat nûjaké pfiípravy.“ „Zítra?“ WernerÛv hlas znûl naléhavû. „Ano, zítra v noci.“ „V kolik?“ Bratr se rozãilením aÏ zajíkal. „Musím… musím… musím se taky pfiipravit, musím pfiece…“ Vrah oznámil: „Budu tam pfiesnû v jednu v noci. To je dost pozdû, ale zase ne pfiíli‰. V deset skonãíte veãefii. V jedenáct zaãnete pít whisky. Za dvû hodiny nato vám poslouÏím k va‰í nejvût‰í spokojenosti.“ „Jak se dostanete do hotelu? A ven?“ „To vás opravdu nemusí zajímat,“ namítl ‰Èastn˘ Ind a pro zmûnu se zasmál. „Ale já bych to chtûl vûdût,“ odvûtil mÛj bratr nezvykle útoãnû. I já bych to chtûl vûdût, pomyslel jsem si ve v˘klenku. „Nepovíte mi to?“ „Proã ne.“ Ind si odplivl pfies nábfieÏní zeì. Rovnou pfied mé boty. „Projdu podzemními garáÏemi va‰eho hotelu.“ Mûl na mysli hotel Imperial. Hotel Imperial je na Nile Corniche, na pravém bfiehu fieky, asi dvû stû metrÛ nad Semiramidin˘m mostem, kter˘ vede na nejsevernûj‰í a nejvût‰í nilsk˘ ostrov v oblasti mûsta na Gezíré. Je to nejvzne‰enûj‰í a nejelegantnûj‰í ãtvrÈ Káhiry. Pfied Imperialem, vedle nádherné kfiiÏovatky, pfiipomínající Croisette v Cannes, roste spousta velk˘ch palem, flamboyantÛ, rohovníkÛ a jakarand, fie‰etlákÛ datlov˘ch a smokvoní. Kdo ob˘val pokoj v pfiední frontû hotelu Imperial, vidûl tyto stromy, tfiídu, lodûnici pro velké v˘letní motorové ãluny pfied blízk˘m Shepheardem i cel˘ Gezíré: nahofie na severu luxusní vily a parky boháãÛ, uprostfied sportovní klub Gezíré s plovárnou, golfov˘mi, tenisov˘mi, pólov˘mi, kriketov˘mi a hokejov˘mi hfii‰ti a dostihovou dráhou, a na jihu, 12
Všichni lidé br atry jsou
pfiibliÏnû proti Imperialu, fantastické Andaluské zahrady, Americkou nemocnici a velmi krásn˘ mal˘ palác. Tento palác patfiil kdysi tlustému Farúkovi; peãoval tu o svou sbírku pornografick˘ch filmÛ, knih, fotografií, pfiedmûtÛ i umûleck˘ch dûl a pofiádal tu i své podivné veãírky. Ve v˘klenku hráze ostrova Róda, pût metrÛ pod m˘m bratrem a jeho vrahem, jsem oné teplé noci 14. prosince uvaÏoval: Jestli Ind skuteãnû pfiijde v jednu hodinu v noci ze ãtvrtka na pátek a v‰echno pÛjde hladce, mÛÏu b˘t v pÛl druhé u Liliany a Gezíré u Farúkova paláce. Ona tam bude, to je jisté. Bude-li vrah pfiesn˘ a bratrovi dobfie poslouÏí, pak stihnu v‰echno, co mám je‰tû zafiídit. Samozfiejmû mohou nastat nejrÛznûj‰í komplikace, ale na ty jsem teì nechtûl myslet. MÛj plán byl pfiesn˘, poslední, kter˘ mi je‰tû zb˘val. „CoÏe, podzemními garáÏemi?“ Ïasl mÛj bratr. Ucítil jsem vÛni cigarety. Werner vÏdycky koufiil, kdyÏ byl rozãilen˘. V‰ak uÏ mû udivovalo, Ïe jsem aÏ dosud cítil jen vodu a letmo neurãitou vÛni rÛÏí, karafiátÛ a akátÛ. „V podzemních garáÏích se vyznám,“ prohodil Ind. Asi nekoufiil. Ne, kdyÏ Ïv˘kal betel. Ani nebyl rozãilen˘. „Vchod i v˘chod z garáÏí je hlídan˘ i v noci.“ Bratr teì mluvil rychle. „A dole pracují mechanici a um˘vaãi aut. Vidûl jsem je.“ „Z garáÏí vedou toãité schody do pfiízemí,“ vysvûtloval Ind zasnûnû. „Do pfiízemku jezdí mal˘ v˘tah.“ Mûl samozfiejmû pravdu. V˘tah byl urãen pro hotelové hosty, ktefií zaparkovali auta dole v garáÏi a nechtûli jít znovu na ulici a z ulice zpátky do Imperialu. „A vedle toho v˘tahu jsou dvefie, které vedou ven.“ „Ano,“ pfiitakal mÛj bratr. „Ocelové dvefie. V noci jsou ale zamãené.“ „Zítra v noci nebudou zamãené,“ zazubil se Ind. „Znám jednoho, co tam myje auta.“ „Uklidnil jste mû,“ pravil bratr. I mû, pomyslel jsem si. „âíslo apartmá…,“ zaãal Werner, ale Ind ho netrpûlivû pfieru‰il: „907. A jak apartmá vypadá, to uÏ jste mi nakreslil. Je‰tû nûco?“ „Ne. To by bylo asi v‰echno,“ zamumlal mÛj bratr nejistû. 13
Johannes Mario Simmel
„AÏ na ty tfii tisíce liber,“ pfiipomnûl jeho vrah a zachichotal se, jako by ho nûkdo lechtal. Werner se zasmál s ním. Ovládal nûkolik druhÛ smíchu, znal jsem kaÏd˘. Teì se smál ze strachu, jen krátce, potom nastalo ticho, nevlídné ticho. Náhle ostfie zavonûl cigaretov˘ koufi a vtom se i mne zmocnil strach. Napadlo mû, jestli si to bratr nakonec nerozmyslí. Co kdyÏ uÏ o svého vraha nestojí? Co kdyÏ mu nezaplatí? Pak zÛstane Werner naÏivu. A mÛj poslední plán selÏe. Potom… „OdpusÈte,“ pronesl bratr nahofie u nilomûru. „Zapomnûl jsem na to. Samozfiejmû, kdyÏ jde o takovou vûc, je tfieba platit pfiedem.“ „Tak kde jsou ty prachy, brácho?“ IndÛv hlas znûl panovaãnû. „Tady,“ ukázal mÛj bratr. „Dûkuju, pfiíteli,“ zaculil se vrah. „Ale…“ „Co ale?“ „Jen jestli teì taky vy naprosto jistû… chci fiíct, kdyÏ budete mít peníze, mohl byste jednodu‰e zmizet. Nebudu mít proti vám nic v rukou. Nebo snad mám jít na policii a oznámit: Pánové, mÛj vrah mû nechal na holiãkách?“ Inda to zfiejmû neobyãejnû rozjafiilo. Div nepukl smíchy. Kolem mne proletûlo cosi Ïhavého a dopadlo to do vody – bratrova cigareta. Hned si zapálil dal‰í. „Pfiijdu,“ slíbil. „Dávám vám své slovo. Víc udûlat nemÛÏu. Vãera jsem vám vysvûtlil, Ïe vÏdycky Ïádám cel˘ honoráfi pfiedem, protoÏe ãlovûk nikdy neví, co se stane, kdyÏ vykoná svou práci. Souhlasil jste.“ „Já… já souhlasím i teì,“ koktal Werner. „Obchody jako tenhle,“ vysvûtloval jeho vrah, „musí prostû spoãívat na dÛvûfie. „Dejte sem ten kuffiík. Otevfiete ho. Je to tfii tisíce liber?“ „Ano.“ „V bankovkách, jak jsem Ïádal?“ „Ov‰em.“ Ind Ïádal peníze v egyptsk˘ch jednolibrov˘ch bankovkách. Nesmûly b˘t nové a mít po sobû jdoucí ãísla série. Pro bratra 14
Všichni lidé br atry jsou
a jeho pfiátele to byla asi pofiádná fu‰ka sehnat tak narychlo tfii tisíce takov˘ch jednolibrov˘ch bankovek. Bez pomoci jistého bankéfie by se jim to rozhodnû nepodafiilo. „Sefiadil jsem bankovky podle sériov˘ch ãísel,“ vysvûtloval Werner. „Vidím. Nebudu tu teì kontrolovat v‰echna ãísla.“ „Teì a tady? VÏdyÈ byste to ani nedokázal.“ „Co by ne,“ namítl Ind. „Trvalo by mi to hodinu, moÏná hodinu a pÛl, ale d˘l ne. Pfiekontroluju si je pozdûji. Jestli jsou nûkteré fale‰né…“ „V‰echny jsou pravé! V‰echny!“ zvolal bratr dÛraznû. Doufejme, pomyslel jsem si, doufejme. „… pak byste se mnou samozfiejmû nemohl poãítat.“ „Dával jsem velmi dobr˘ pozor!“ ujistil ho Werner. Hrome, doufejme, Ïes opravdu dával, ty hajzle. Ind fiekl: „Vy teì jdûte. Já tu zÛstanu je‰tû deset minut.“ „Na shledanou,“ zabruãel mÛj bratr. Hlas se mu tfiásl. Byl velmi rozãilen˘. Já taky. „Asi uÏ se neshledáme, drah˘ pfiíteli,“ za‰klebil se Ind. Bratr beze slova odcházel po cestiãce vysypané ‰tûrkem. Jeho vrah se vydal za ním pfiesnû po deseti minutách s diplomatick˘m kuffiíkem, ve kterém bylo tfii tisíce egyptsk˘ch liber. Po dal‰ích deseti minutách jsem následoval vraha já. Mlha nad trávníky a kvûtinov˘mi záhony se zvedla a také nad fiekou se pomalu rozpl˘vala. Jako bych po kolena kráãel ve fosforeskující zelené vatû. Nikoho jsem nepotkal, ani na ostrovû, ani na mostû El-Malik-es-Salih. Na pevninu to byly pfiesnû dva kilometry, ale mnû se zdálo, jako by to bylo dvacet, a najednou se mi udûlalo nanic, prostû nanic pfii pomy‰lení, Ïe bratr bude pfiesnû za pûtadvacet hodin mrtv˘, jestliÏe ov‰em pÛjde v‰echno hladce. Nesmí‰ myslet na to, Ïe by do toho je‰tû nûco mohlo pfiijít a on zÛstane naÏivu, fiíkal jsem si, kráãeje v mlze, musí‰ pevnû vûfiit, Ïe se v‰echno podafií a bratr bude zítra v noci mrtv˘, mrtv˘, mrtv˘. A tak jsem na to soustfiedûnû myslel a po chvíli uÏ mi nebylo ani trochu nanic, naopak, bylo mi bájeãnû, prostû bájeãnû. 15
Johannes Mario Simmel
Werner a já jsme mûli jako chlapci dlouhá léta chÛvu, vychovatelku. Rodiãe se rozvedli z otcovy viny, Ïili jsme tedy u matky, a matka, redaktorka v jednûch novinách – tenkrát je‰tû nezvyklé povolání pro Ïenu – chodila domÛ velmi pozdû. Bratr, star‰í a robustnûj‰í neÏ já, by se bez vychovatelky klidnû obe‰el. Já ji v‰ak potfieboval a mûl jsem ji moc rád. Pocházela z Horního Slezska a jmenovala se Sofie Kazmareková. KdyÏ jsem se v noci probudil z o‰klivého snu a kfiiãel strachy a pokaÏdé, kdyÏ jsem hlasitû plakal strachy i ve dne, coÏ se stávalo velmi ãasto, Sofie hned pfiibûhla a konej‰ila mû. Houpala mû na sv˘ch ‰piãat˘ch kolenou, hladila tvrd˘ma rukama po vlasech a fiíkala svou tvrdou nûmãinou: Mysli na nûco hezkého. Mysli na andílky. Tak jsem vÏdycky myslel na andûlíãky a strach po chvíli pfie‰el. Na to jsem si vzpomnûl, kdyÏ jsem teì spûchal mlhou a sly‰el Sofiin hlas: Mysli na nûco hezkého a strach hned pfiejde. To nejkrásnûj‰í, naã jsem mohl oné prosincové noci myslet, bylo, Ïe mého bratra za dvacet pût hodin zavraÏdí.
16. prosince 1966, minutu po jedné hodinû v noci, se pomalu a skoro nehluãnû otevfiely oboje vstupní dvefie do apartmá 907 v devátém poschodí hotelu Imperial. Toto apartmá bylo v pfiední stranû domu, na Nile Corniche. TûÏké lnûné záclony v salonku i loÏnici byly zataÏené. Za loÏnicí byla koupelna. Tam jsem stál vedle vany za otevfien˘mi dvefimi, proti velikému zrcadlu nad um˘vadlem. Zrcadlo bylo zatím je‰tû temné. Sly‰el jsem, jak nûkdo opatrnû zavfiel vnûj‰í dvefie apartmá. Pak jsem zaslechl pisklav˘ chichot a pomyslel si: Bratfiíãek Werner opravdu dÛkladnû pfiezkoumal kaÏdou bankovku a jeho vrah je absolutnû pfiesn˘. Ind se s bratrem dohodl, Ïe vnitfiní dvefie apartmá – ve vnûj‰ích nebyl zámek – nebudou zamãené. Teì ve‰el z pfiedpokoje do salonku, pruÏnû a rychle. Taky dvefie z loÏnice do salonku byly otevfiené, a tak jsem uvidûl v zrcadle v koupelnû záblesk silné baterky a vzápûtí vraha. Mûl ãern˘, ke krku upjat˘ kabát. Baterkou ozáfiil salon, a protoÏe i tam byla 16
Všichni lidé br atry jsou
zrcadla odráÏející svûtlo, vidûl jsem Inda v koupelnovém zrcadle velmi jasnû. Tváfi mûl bledou, pfieÏvykoval a oãi mu svítily ‰ílenou blaÏeností. Zfiejmû se mu pracuje nejlíp, kdyÏ je high, pomyslel jsem si, a kdyÏ jsem vidûl, Ïe doslova tancuje, odjistil jsem pro jistotu pojistku automatické osmatfiicítky Police Special, kterou jsem drÏel v levé ruce. (Jsem levák.) Na pistoli jsem mûl nasazen˘ dvaceticentimetrov˘ tlumiã. Zpoãátku jsem se domníval, Ïe nebudu muset pistoli pouÏít, ale nebyl jsem si tak docela jist˘, proto jsem si vãera koupil u jistého pfiekupníka ve ‰pinavé ulici nedaleko me‰ity Ibn-Tulun osmatfiicítku a ‰est zásobníkÛ. Jeden byl v pistoli, ostatní jsem mûl v kapsách saka. Vyzkou‰el jsem pistoli i tlumiã v pfiekupníkovû sklepû. Ne‰ikovnû otevfiená láhev ‰ampaÀského nadûlá vût‰í hluk. KdyÏ jsem teì pozoroval v zrcadle v koupelnû Inda, jak si svítí baterkou po salonû, osmatfiicítka v levé ruce mû neobyãejnû uklidÀovala. KoneckoncÛ ãlovûk nemÛÏe nikdy vûdût, co takového ‰ílence najednou napadne, a co by udûlal, kdyby mu tak zniãehonic ruplo v hlavû, uÏ nelze vÛbec pfiepokládat, a nebylo ani vylouãeno, jestli se bratr, kter˘ leÏel vedle v pokoji omámen˘ whisky a prá‰ky na spaní, pfiece jen neprobudí, a nedalo se tu‰it ani to, jestli vrah nejdfiív neprohlédne celé apartmá, tedy i koupelnu, a nepodívá se za dvefie. Je‰tû pofiád bylo pfiíli‰ mnoho vûcí velmi nejist˘ch. Jisté bylo jenom to, Ïe pfied svítáním musím opustit Egypt. V zrcadle se teì objevila moderní sedací souprava, kterou Ind zkoumal svou svítilnou. Mezi pohodln˘mi kfiesly stál praktick˘ kulat˘ stÛl s otáãivou deskou. Na stole popelníky, krabiãky cigaret, sklenky, nûkolik lahví whisky a sody a velká stfiíbrná termoska s kostkami ledu. Na stole byla uãinûná spou‰È. Rozházen˘ popel, pfievrÏená skleniãka i láhve. Vidûl jsem, jak se vrah nad tím v‰ím sklání a naslouchá, jak si v‰echno prohlíÏí a ‰klebí se. Byl ‰Èastn˘, Ïe by mu mohl ãlovûk závidût. KdyÏ se tou spou‰tí na stole dostateãnû pokochal, zamífiil taneãním krokem ke dvefiím loÏnice. ProtoÏe nikde nerozsvítil elektrické svûtlo, pouÏíval stále baterku, jejíÏ svûtlo tancovalo s ním. Postava v zrcadle v koupelnû se zvût‰ovala a zvût‰ovala. Ind si zfiejmû dobfie zapamatoval plán apartmá, kter˘ mu bratr nakreslil, neboÈ si hned posvítil na postel. KdyÏ jsem si stoupl na 17
Johannes Mario Simmel
‰piãky, uvidûl jsem i ji. Bratr leÏel na zádech, oblek mûl pfiehozen˘ pfies Ïidli, stejnû tak prádlo. Na sobû Ïluté pyÏamo. Sám jsem Wernera svlékl a oblékl mu pyÏamo. Vrahovi se asi líbilo, co vidûl. Znovu se zaculil. Potom si sáhl do kabátu a poprvé jsem si v‰iml, Ïe má nitûné rukavice. V pfií‰tí chvíli drÏel v ruce d˘ku s hadovitû zahnutou ãepelí. Baterku povûsil na knoflík kabátu, rychle pfied sebe zvedl pfiikr˘vku, aby se chránil pfied potfiísnûním, a pak pfiejel ãepelí bratrovi po hrdle, od pravého ucha k levému. Z rány vystfiíkla krev na v‰echny strany, poskvrnila stûny, postel a pokr˘vku, kterou Ind teì spustil a srdeãnû se pfiitom zasmál. D˘ku utfiel do pfiikr˘vky, chvatnû vy‰el do salonku a vzápûtí jsem sly‰el, jak se za ním oboje dvefie ti‰e zavfiely. Pohlédl jsem na hodinky. Byla 1 hodina 9 minut. Vy‰el jsem z koupelny. ProtoÏe v‰echny záclony byly zataÏené, mohl jsem v loÏnici rozsvítit. Stiskl jsem vypínaã, ale hned jsem zase zhasl. Bratrova postel se mezitím zmûnila v rudou kaluÏ, ze stûn stékala krev a v‰echna dohromady se vsakovala do koberce. Werner mûl bílou tváfi a v ní spokojen˘ v˘raz. Staãil jedin˘ fiez. ·el jsem z loÏnice do salonku, kde jsem rozsvítil velk˘ lustr. Z pfiedsínû jsem si vzal tlust˘ modr˘ kabát z velbloudí srsti a oblékl si ho. Pokusil jsem se vecpat do nûj osmatfiicítku, ale s tlumiãem byla pfiíli‰ dlouhá, proto jsem tlumiã sundal a nacpal do levé kapsy kalhot. Pistoli jsem vloÏil do pouzdra zavû‰eného na ko‰ili pod sakem. Potom jsem ‰el ke stolu. Stály tu dvû láhve Johnnie Walkera. Jedna byla je‰tû plná, v druhé trochu chybûlo. Otevfiel jsem naãatou láhev a z prsní kapsy saka vytáhl úzkou krabiãku s prá‰ky na spaní, kterou dal Ind pfiede‰lou noc Wernerovi. PÛvodnû v ní bylo deset prá‰kÛ. UvaÏoval jsem, kolik jich mám je‰tû nasypat do láhve. Bratra tfii dávky úplnû uspaly. Sledoval jsem úãinek na vlastní oãi, kdyÏ vypil sklenici té whisky. Nûco podobného se teì musí zopakovat. Svou obûÈ jsem nechtûl otrávit, ale podruhé to musí jít rychleji. âas chvátal. Moje letadlo, Boeing 720 B, které letí z Tokia, pfiistávalo ve 3 hodiny 45 minut na káhirském mezinárodním leti‰ti u Nového Heliopolisu. V letu pokraãovalo ve 4 hodiny 45 minut, ale do Nového Heliopolisu, kter˘ leÏí 18