Jízda na kole je skvělý způsob, jak protáhnout celé tělo.
Honzík začíná v cykloškolce To jsem si dal, pomyslel si Honzík, když zasedl do školní lavice. Ve třídě totiž seděli samí malí špunti a Honzík byl největší. Litoval, že přece jen nešel do cykloškoly, ale řekl si, že to snad ty dva dny vydrží. Přišel učitel, představil se jako Zbyněk a hned začal povídat: „Na kole jednou šlápneme a ujedeme tolik, jako kdybychom udělali několik kroků. Nepotřebujeme benzín ani naftu, jedeme na vlastní pohon. Nečoudíme jako auto, a tak šetříme životní prostředí. Sportujeme, a učíme se rychle rozhodovat, kam zatočit, kdy a kde zastavit. Musíme ale vědět, jak jezdit bezpečně. Kolo je stroj, který musíme dobře ovládat. Proto si teď o něm něco povíme.“
8
Seznámení s jízdním kolem Rám – základní část kola, která určuje jeho velikost a pevnost. Má stejnou funkci jako kostra u člověka. Řídítka – cyklista se o ně opírá a s jejich pomocí udržuje směr jízdy kola. Na řídítkách jsou brzdící páčky, zvonek, brašnička a světlo, a na větším kole ovládání přehazování převodů. Sedlo – je upevněné na trubce, které se říká sedlovka. Ta umožňuje nastavit správnou výšku sedla i jeho naklonění. Je-li špička sedla nízko, můžeme přes řídítka přepadnout, je-li moc vysoko, můžeme při jízdě do kopce sjet z kola dolů. Pneumatika (plášť a duše)
Světlo
Zvonek
Řídítka
Sedlo
Ráfek
Bowden (uvnitř brzdové lanko)
Rám kola
Sedlovka
Balanční kolečko
Kryt řetězu
Klika
Pedál
Ventilek
Paprsek
9
Kola – skládají se z ráfku, což je obruč vypletená dráty neboli paprsky. V ráfku je navléknutý plášť kola, který uvnitř ukrývá duši. Ta je naplněna vzduchem, který do ní nahustíme hustilkou. Když duši nahustíme víc, je tvrdá a můžeme jezdit po rovném povrchu, jako je asfalt. Pro jízdu po polní nebo lesní cestě, tedy na nerovném povrchu, hustíme kolo trochu méně, aby více pérovalo. Kliky a pedály umožňují šlapání. Šlapeme-li rychle, otáčejí se kola také rychle, a naopak. Balanční kolečka tvoří oporu začínajícím cyklistům. Je možno je buď zvýšit, nebo odmontovat. Brzdy – zastaví kolo na náš pokyn. Brzd je několik druhů. Torpédovou neboli protišlapací brzdu mívají dětská kola. Šlapeme-li dopředu, jedeme, šlapeme-li dozadu, brzdíme. Čelisťové brzdy najdeme u větších kol. Zmáčkneme-li páčku na pravé straně řídítek, zabrzdíme zadním kolem, a páčkou na Ráfek, paprsky a plášť kola, který skrývá duši.
levé straně zabrzdíme předním kolem. Páčka zatáhne za lanko, brzdové špalíky se při-
tlačí na kolo a to se zastaví. Většinou se brzdí zadním kolem. Přední brzda je ráznější, mohli bychom přeletět dopředu přes řídítka a rozplácnout se na zemi. Blatníky jsou uchycené nad koly. Chrání cyklistu před postříkání blátem. Dětská nebo závodní kola blatníky nemají. Světla – přední světlo svítí na cestu, ale také upozorňuje ostatní, že proti nim jede kolo. Vzadu svítí červené světlo nebo přerušované červené světlo. Zámek na kolo – pomocí lanka se zámkem můžeme kolo připoutat ke sloupku, k brance nebo ke stojanu na kola a nikdo nám s ním neujede.
10
Zvonek je umístěn na řídítkách. Stačí do něj cvrnknout prstem a upozorníme každého, že jedeme. Láhev na pití s držákem – jízda na kole je sportovní výkon. Je třeba více pít než při chatování na webu. Brašnička slouží k uložení důležitých věcí. Můžeme v ní mít mobil, mapu, malou lékárničku nebo krabičku poslední záchrany, kdybychom zabloudili v pustém lese. Kolo s balančními kolečky
Než nasedneme na kolo Po přestávce vyvedl Zbyněk budoucí řidiče na dopravní hřiště. Všichni se nadšeně rozběhli ke kolům. Místo jízdy ale začal výklad: „Cyklista často vytáhne kolo z kočárkárny, sedne na něj a je mu jedno, že sedlo je nakřivo a blatník mává kolemjdoucím na pozdrav. Proto si povíme, co všechno uděláme, než na kolo nasedneme. S kontrolou bicyklu před jízdou nám pomůžou rodiče nebo starší kamarád. Zda náhodou neschá-
Přilba musí být řádně zapnutá na řemínek.
11
zí některé kolo, poznáme nejspíš sami. Ale že nemáme dobře utažená řídítka a ta se točí sama do zatáčky, zjistí spíš táta. A tak spolu s ním uděláme následující: Provedeme kontrolu brzd, abychom nemuseli zastavovat nárazem do zdi. Nastavíme správnou výšku sedla. Pokud je sedlo moc nízko, máme kolena pod bradou, když je moc vysoko, sotva dosáhneme na pedály. Správně sedíme, pokud máme nohy na pedálech a kolena mírně pokrčená. Zkontrolujeme světla, jestli svítí nebo jenom blikají jako bludička. Po provedení kontroly si oblečeme barevně výrazné oblečení, aby nás bylo dobře vidět. Barevné a dobře viditelné by mělo být i naše kolo. Kromě toho si nasadíme na hlavu přilbu. Bez ní vůbec nikdy nejezdíme, protože jinak bychom porušili zákon, který to přikazuje. Přilba musí být správně nasazená a má vážit do 200 g.“ Výklad skončil a Zbyněk zařadil žáky do skupin. Honzíkovi to na kole šlo a byl zařazen mezi dobré jezdce. Musel se ještě naučit správně na kole sedět, ukázat odbočení a překonávat drobné nerovnosti terénu. V tom byl mistrem jeden docela malý kluk, který by mohl vystupovat s kolem v cirkuse nebo hrát kolovou.
Napůl trojkolka, napůl odrážečka umožňuje nácvik šlapání.
12
Učíme se jezdit na kole Zbyněk se pustil do dalšího výkladu: „S učením, jak se jezdí na kole, můžeme začít klidně už jako malí cvrčci na odrážedle a postupně vyzkoušet několik jízdních prostředků. Nebo můžeme počkat, až dorosteme do většího kola.“ Odrážedlo (běhačka se třemi nebo čtyřmi koly) se šlapátky nebo bez nich je první dopravní prostředek pro děti od dvou let. Naučí se udržet směr pomocí řídítek, časem zvládnou zatáčení a také rychlejší jízdu se zvednutýma nohama. Vhodný je rovný nebo mírně svažitý terén. Napůl trojkolka a napůl odrážedlo umožňuje nácvik šlapání. Tříkolka je vhodná s řetězem, kterým je poháněno zadní kolo. Děti se na ní naučí šlapat podobně jako na kole a také zatáčet. Udržet rovnováhu se ale nenaučí, snad jen v prudších zatáčkách. Koloběžka naučí udržet rovnováhu. Jedna noha se veze, zatímco druhá se odráží od země. V případě potřeby může zakotvit na zemi a vytvoří oporu. Udržet rovnováhu se naučí dítě tehdy, až ujede delší úsek s oběma nohama na šlapátku koloběžky.
S přilbou se jezdí na kole, ale i na trojkolce a koloběžce! Kolo s balančními kolečky vypadá jako čtyřkolka. Malý cyklista se na něm naučí šlapat, zatáčet a vyhýbat se překážkám a udržovat rovnováhu, a to posunutím balančních koleček nahoru, aby se nedotýkala země. Při zakymácení se cyklista opře jednou nohou nebo balančním kolečkem o zem.
13
Dále jistě zvládne i ukazovat odbočení. Jednou rukou drží řídítka a druhou rukou upaží. Odbočí-li vpravo, upaží pravou rukou, odbočí-li vlevo, upaží levou rukou. Při jízdě na větším kole používáme místo balančních koleček vlastní nohy, a to za předpokladu, že nastavíme sedlo níž. Nejdříve se nohama odrážíme od země a snažíme se udržet rovnováhu. Postupně se o nohy opíráme co nejméně. Rodiče pak posunou sedlo výše a my už jedeme bez pomoci. Rovnováhu pomůže cyklistovi udržet dospělá osoba, která se tak současně trénuje v běhu, čímž si zvyšuje svoji vlastní fyzičku. Pomocník by měl držet při nácviku kolo za sedlo a cyklistu za rameno.
Koloběžka učí udržet rovnováhu.
14
Jezdit se učíme v prostoru, který nám určili rodiče. Neměla by tam jezdit auta, jiná kola a běhat děti ani pejsci. Ohrozili bychom nejen sebe, ale i druhé. Jezdíme zpočátku jen na rovince nebo na velmi mírném kopečku. Lépe se tak udržuje rovnováha než při namáhavém ježdění do kopce.
Už umíme jezdit A rozjedeme se do světa! Rychlost, volnost, možnost rozhodování, to vše nám dává křídla. Hlavně ale jezdíme bezpečně a opatrně. Dáváme pozor nejen na sebe, ale i na ty, které potkáváme a míjíme v protisměru. Chceme přece dojet v pořádku do cíle a ne do nemocnice!
Přes přechod nejezdíme sami, ale počkáme na rodiče. Ať už jedeme na kole nebo koloběžce.
Naučíme se používat zadní ráfkovou brzdu a ovládat řazení. 15
Co by měly děti na jízdním kole zvládnout Od 2 do 4 let jezdí děti jen pod dohledem rodičů nebo starších sourozenců. Od 5 do 6 let jezdí děti na kole v bezpečném prostoru na dvorku, na cestě, chodníku před domem, na plácku mezi domy nebo na dopravním hřišti. Od 7 do 10 let mohou děti jezdit kolem domu. Na sídlišti je to obytná nebo pěší zóna, cesta mezi domy, polní nebo lesní cesta. Od 11 do 15 let zvládnou jízdu v obytné nebo pěší zóně a na klidné nebo uzavřené silnici, což předpokládá znalost základních dopravních předpisů. Děti nad 15 let mohou jet na rušné silnici za předpokladu, že jim to rodiče dovolí a že perfektně ovládají základní dopravní předpisy pro cyklisty. Mají zákonem povolen dohled nad dítětem, kterému je méně než 10 let. Na sedátku kola mohou vézt dítě, kterému je méně Umíme-li jezdit na kole, neznamená to, že nám svítí zelená pro jízdu na silnici.
než sedm let.
Závisí jen na našich schopnostech a znalostech, kde můžeme jezdit. Začneme-li jezdit na kole ve dvanácti letech, nevyjedeme hned na silnici. 16
Učíme se základní dopravní předpisy Několik hodin cvičení jízdy na kole bylo znát. Honzík se vesele proháněl podle pokynu učitele na menším kole. Jízda mu šla bez problémů, jen ty dopravní značky! Často měl co dělat, aby se s protijedoucím cyklistou nesrazil. Nakonec byl rád, že se o dopravních předpisech něco dozvěděl.
Zákaz vjezdu cyklistů
Přechod pro chodce
Stezka pro cyklisty
Konec stezky pro cyklisty
Stezka pro chodce a cyklisty
Konec stezky pro chodce a cyklisty
Stůj, dej přednost v jízdě
Alespoň základní dopravní značky bychom měli znát jako násobilku. 17