I.
T
rudi si odhrnula vlasy z tváfie a zasnûnû se zadívala na Georga z Gressingenu. Je‰tû nikdy se nesetkala s muÏem, kter˘ by tak pfiesnû odpovídal podobû vzne‰eného rytífie, jakou si vysnila. Byl skoro o pÛl hlavy vy‰‰í neÏ ona, pfiitom mûl ‰tíhlou postavu a zdál se pruÏn˘ jako proutek. Tmavû plavé vlasy mu lemovaly úzk˘ obliãej a v modr˘ch oãích mu pfii pohledu na ni svítily tak lichotivé ohníãky, aÏ jí srdce tálo jako máslo za slunného dne. Milovala ho! A po polibku, o kter˘ ji poÏádal, touÏila stejnû jako on. Pfiesto mu nemínila nic usnadÀovat. Hbitû vyklouzla jeho paÏím, které ji chtûly sevfiít, a postfiehla, jak zavrávoral v rozletu. Rychle se otoãila, aby to nakonec vypadalo, Ïe jí vysekl galantní poklonu. „Dobfie vám tak!“ zasmála se. Pak se k nûmu obrátila zády, a neÏ se nadál, zmizela mezi stromy. Její kamarádka Bona právû vûnovala Hardwinovi ze Steinsfeldu krátk˘ polibek, ale kdyÏ vidûla, jak si Trudi pohrává se sv˘m ctitelem, také se vyvinula z Hardwinova objetí a rozbûhla se za kamarádkou. „To byla legrace!“ zavolala a ohlédla se. Hardwin uÏ ji mezi kmeny nemohl spatfiit. Zato ona postfiehla, jak se Georg z Gressingenu s námahou zvedl a rozzlobenû se rozhlíÏí na kraji háje, kde se mu Trudi ztratila z oãí. „Proã jsi mladého Georga nepolíbila, kdyÏ tû o to poÏádal?“ zeptala se. Trudi jí neodpovûdûla, naopak chvátala do lesa ãím dál hloub. Bona zaváhala, protoÏe si pfiála je‰tû jednou ucítit Hardwinovy mûkké rty na sv˘ch. Takového mládence by chtûla dostat za manÏela. JenÏe Ïenich, kterého jí vyhlédl otec, mohl b˘t spí‰ jejím dûdeãkem.
7
HardwinÛv hlas znûl jemnû a mazlivû, kdeÏto Moric z Mertelsbachu chrãel pfii kaÏdém slovû jako podráÏdûn˘ pes uvázan˘ na fietûzu. Bona se hrozila pfiedstavy, Ïe by se doopravdy mûla za toho o‰klivého starého vdovce provdat a zaãít si hrát na matinku jeho poãetného, napÛl osifielého potomstva. Pfii tom pomy‰lení závidûla z celého srdce své kamarádce Trudi. Ta se podobn˘ch starostí obávat nemusela. Georg sice je‰tû nezajel na Kibitzstein, aby se vyjádfiil a poÏádal Michela Adlera o ruku jeho dcery, ale jistû to brzy udûlá. Mûl dobré postavení i pÛvod, a tak se dalo ãekat, Ïe bude pro fií‰ského rytífie dostateãnû Ïádoucím zetûm. S nejvût‰í pravdûpodobností mu jeho vyvolenou pfiislíbí a veselka se bude konat je‰tû letos nebo nejpozdûji napfiesrok. Bona se snaÏila utû‰ovat aspoÀ tím, co se doslechla od svého otce: zájem o Trudi zaãal Georg z Gressingenu projevovat aÏ tehdy, kdyÏ se dozvûdûl, Ïe by mohla dostat tuãné vûno. Nakonec tedy tûÏko soudit, jestli se váÏnû zamiloval tak, jak se tváfiil. V kaÏdém pfiípadû se nedá popfiít, Ïe Trudini rodiãe mohou dát své dcefii nejen panství Windach, ale navrch je‰tû truhlu plnou bly‰tiv˘ch zlaÈákÛ. Zato se ov‰em musí nápadník pfied svou vyvolenou patfiiãnû pfiedvést! Popravdû fieãeno, Bona mûla pfiinést do manÏelství s Moricem z Mertelsbachu dvû vesnice, ale to stejnû nebyl dÛvod, proã se vdovec ucházel o její náklonnost. S rozmrzel˘m pocitem, Ïe jí osud nastavuje nepfiívûtivou tváfi, Bona dobûhla Trudi a lehce ji po‰Èouchla. „Abys vûdûla, klidnû bys uÏ k junkeru Georgovi mohla b˘t vstfiícnûj‰í, koneckoncÛ se brzo vezmete.“ Trudi se zasmála a zavrtûla hlavou: „Ale zatím manÏelé nejsme. A navíc si myslím, Ïe se mÛÏe snaÏit je‰tû o nûco víc, jestli chce ode mû dostat pusu.“ Bona si potichu odfoukla a pozornû se zadívala mezi stromy. Ne Ïe by nûkoho pfiímo zahlédla, ale zaslechla hlasy jejich spoleãníkÛ a sly‰ela praskot vûtviãek pod jejich vysok˘mi botami. Zfiejmû zrovna zaãali prohledávat úsek lesa
8
vpravo od obou dívek. Nejspí‰ jim chvilku potrvá, neÏ je odhalí, usoudila. Zatím váhala, jestli se jim nemají samy ozvat. Trudi utrhla dubov˘ list, rozemnula ho mezi prsty a pak nasála pronikavou, trochu ‰tiplavou vÛni. „Mûly bychom se rychle vrátit na hrad. Myslím, Ïe se neslu‰í, aby dvû svobodné sleãny, jako jsme my dvû, samy bûhaly po lese, dokonce bez sv˘ch sluÏebn˘ch, a je‰tû ke v‰emu se zdrÏovaly ve spoleãnosti mlad˘ch pánÛ.“ Nadzvedla si sukni dlouh˘ch zelen˘ch ‰atÛ a po vlhkém mechu vykroãila smûrem, kde stál hrad Bonina otce. Vtom obû dívky znovu zaslechly hlasy a zastavily se. Georg z Gressingenu a jeho spoleãník, ktefií se pofiád je‰tû nevzdali pátrání, se najednou ocitli pfiímo pfied nimi. „Musíme to vzít domÛ oklikou, jestli jim máme uniknout,“ po‰eptala Trudi své pfiítelkyni. Bona se kousla do rtÛ a nedala na sobû znát, Ïe se v duchu zlobí. Potají si fiíkala, Ïe její kamarádka váÏnû umí lidem pokazit dobrou zábavu. Koneãnû se jí jednou podafiilo utéct z dohledu pfiísného otce a mohla si dûlat, co se jí zlíbí – a zrovna v tu chvíli se Trudi poleká a chce se vrátit se na hrad?! Tam uÏ nebudou mít ‰anci pûknû si popovídat s tak vzru‰ujícími mlad˘mi muÏi, jako jsou Georg a Hardwin, protoÏe pfii kaÏdém setkání musí zpÛsobnû klopit oãi. A místo aby si uÏívala s Hardwinem, drsnû ji k sobû pfiitáhne Moric z Mertelsbachu a políbí ji, aãkoli má nepfiíjemn˘ dech. A vÛbec, proã by o svého snoubence mûla stát, kdyÏ se k ní je‰tû ke v‰emu chová jako k loutce, kterou dostal od jejího otce. Copak ho nenapadne, Ïe i ona má nûjaká vlastní pfiání a pocity?! Zatvrzele se zastavila. „Mám ÏízeÀ,“ prohlásila. Promluvila hlasitûji, neÏ se Trudi zdálo vhodné. „Buì ti‰e,“ napomenula ji, „jinak nás ti dva usly‰í!“ „A to by vadilo? AspoÀ by nám donesli nûco k pití a pak nás doprovodili domÛ.“ Bona touÏila po dobrodruÏství a zatím se ho stále nechtûla vzdát. Zavûsila se do Trudi a ukázala na paseku, která se pfied nimi otvírala.
9
„Jen se podívej, jaká je tu hezká m˘tina! Chci si tady chvilku odpoãinout.“ Trudi se nejistû rozhlédla. „Hardwin a junker Georg nás tady co nevidût najdou.“ „Tak aÈ, budu jen ráda! ¤íkala jsem ti pfiece, Ïe mám ÏízeÀ. A nechce se mi ‰lapat domÛ, dokud mám vyschlo v krku, je to pofiádnû prudk˘ kopec! Ale samy do vesnice jít nemÛÏeme. Co by lidi fiekli, kdyby se tam najednou objevily dvû dívky bez doprovodu a hlavnû bez penûz?!“ Bona zámûrnû smlãela, Ïe vesniãané jako poddaní jejího otce by jim tam kdykoli a ochotnû nalili pohár vína. Trudi poslouchala zvuky, které se k nim nesly. Momentálnû se zdálo, Ïe se jejich pronásledovatelé spí‰e vzdalují. ZároveÀ k ní dolehlo bublání potÛãku a s nadûjí si pomyslela, Ïe snad bude Bona spokojená, kdyÏ se napije aspoÀ vody. Hned tam chtûla zamífiit, jenÏe kamarádka ji zadrÏela. „Ale ne, na vodu prostû nemám chuÈ. Chci víno!“ Pronesla to tak hlasitû, Ïe ji oba mladí muÏi rozhodnû museli zaslechnout. Trudi se na ni poboufienû podívala, ale spatfiila prosebn˘ kamarádãin pohled. Proto si sedla na mech a nejistû ‰kubala lísteãky borÛvãí.
II.
K
oukni! Myslím, Ïe jsou tamhle vpfiedu!“mm mmm Hardwin ze Steinsfeldu chtûl hned vyrazit smûrem, odkud se k nûmu donesl Bonin hlas. Gressingen ho v‰ak zarazil a potichu se zasmál. „Jen tolik nespûchej, ho‰ánku. Pofiádn˘ lov si ãlovûk musí vychutnat. A na tom nesejde, jestli má pfied sebou jelena, divoãáka nebo Ïenskou.“ „NemÛÏe‰ pfiece mluvit o lovu,“ namítl Hardwin,
„
10
„jenom si chceme trochu za‰pásovat se dvûma hezk˘mi holkami, ne?“ JenÏe jeho star‰í druh se najednou zatváfiil opovrÏlivû. „Îe nemÛÏu? A proã, neví‰?! Sám mi fiekni, co chce‰ dûlat, jestli je dobûhneme.“ „No, ze v‰eho nejdfiív se Bonû i Trudi omluvíme, Ïe jsme na nû pfiedtím tak dotírali. Pfiipadá mi, Ïe jsme je polekali.“ Georg z Gressingenu se na nûj shovívavû zadíval a zavrtûl hlavou. „Ale kdepak, kamaráde. Nevylákal jsem ty dvû koãiãky tak daleko z hradu, abych se jim teì zdvofiile klanûl.“ „CoÏe? Jak – nevylákal? Snad jsme je potkali náhodou, nebo ne?!“ vykfiikl Hardwin pfiekvapenû. Gressingen se u‰tûpaãnû zasmál. „Hm, tomu vûfií‰ váÏnû leda ty sám. Ve skuteãnosti jsem jim osobnû poradil, aby se ‰ly trochu projít, neÏ si jejich tatíãkové staãí vymluvit plíce pfii debatû s m˘m str˘cem, tvou matkou a nûkolika dal‰ími hosty. Teì máme ãas i pfiíleÏitost, coÏ jsme pfiesnû potfiebovali. Obû dûvãátka jsou jako zralá jablíãka, zrovna k nakousnutí! A tak si to prostû uÏijeme. Oba dva. Nebo mi chce‰ tvrdit, Ïe tû neláká nazvednout Bonû suk˘nku a provádût s ní to, co dûlal uÏ Adam s Evou?“ Hardwin na nûj zdû‰enû zazíral. „Pfiece nechce‰ znásilnit dceru rytífie Ludolfa?! A dokonce tady, pfiímo v jeho lese?! To by tedy byl stra‰n˘ prÛ‰vih…“ „Nejdfiív by se nám to ov‰em muselo povést,“ pfieru‰il ho Gressingen a zasmál se s pfievahou star‰ího. „Nûco ti fieknu, kdyby to ty holky samy nechtûly, neãekaly by na nás tady v lese. Naopak by se uÏ dávno vrátily na hrad nebo aspoÀ vy‰ly na hlavní cestu. Ale takhle vidím, jak se vûci mají. Prostû se uÏ nemÛÏou doãkat, aÏ si je najdeme. Tak se niãeho nedûs, ostatnû nepfiijde‰ zkrátka. Pfienechám ti Bonu, protoÏe mnû se víc líbí sleãna Hiltruda...“ … a hlavnû její vûno, pravdivû si Gressingen doplnil potají. Sám moc majetku nemûl, jmûní mu sotva vystaãilo k obÏivû. V posledních letech nadûlal dost dluhÛ a hrozilo,
11
Ïe ho stáhnou ke dnu. Nutnû potfieboval bohatou nevûstu, jenÏe takovou aby mezi dcerami fransk˘ch rytífiÛ pohledal! Doopravdy, z dûvãat na vdávání, které znal, mûla jedinû Trudi Adlerová zdûdit znaãné jmûní, a proto se o ni ucházel uÏ od prvního setkání a pokou‰el se ji získat. Navíc byla i hezãí neÏ vût‰ina mlad˘ch dívek, které pro nûj pfiicházely v úvahu jako stavovsky pfiimûfiené nevûsty, a tuto okolnost povaÏoval pfii její movitosti za pfiíjemnou tfie‰inku na dortu. TudíÏ se odhodlal, Ïe dnes utáhne smyãku tak pevnû, aby mu ta tuãná husiãka uÏ nemohla uniknout. Pochopil ov‰em, Ïe Trudinû matce se jako nápadník moc nezamlouvá a ani do budoucna se to nezmûní. Marie Adlerová mu dala pfii jeho náv‰tûvách na Kibitzsteinu svÛj postoj dost jasnû na srozumûnou; jednala s ním sice zdvofiile, ale s jednoznaãnou odmûfieností. Aãkoliv… co není, mÛÏe b˘t! AÏ se matinka dozví, Ïe si s její dcerkou uÏ staãil uÏít… Samozfiejmû Ïe se tím vûci zásadnû zmûní. A rozhodnû se dá ãekat, Ïe potom uÏ se proti jejich sÀatku stavût nebude. Hardwin mezitím dospûl k dal‰ím námitkám. „Není to pfiece tak jednoduché! VÏdyÈ s Trudi nejsi je‰tû ani zasnouben˘! A pokud jde o Bonu, copak neví‰, Ïe se má provdat za Mertelsbacha, toho starého kozla?!“ „Ale jdi, Bonin sÀatek s Mertelsbachem by pro tebe mûl b˘t dal‰í dÛvod, abys jí aspoÀ ty dopfiál trochu potû‰ení…“ Gressingen poklepal pfiíteli povzbudivû na rameno a dál na nûj tlaãil, nedal mu na vybranou. V duchu se pfiitom po‰kleboval bláhovosti svého kamaráda, kter˘ by chtûl ctít manÏelské právo roztfieseného stafiíka nad hrobem. Jeho rodina se s pánem z Mertelsbachu kdysi nepohodla, pfied mnoha lety. UÏ z dávné zá‰ti se hodlal postarat o to, aby místo ctnostné panny dostal dotyãn˘ pfii druhém sÀatku zku‰enou Ïenu. „Ty si myslí‰, Ïe si Bona se mnou nûco zaãne, kdyÏ je zasnoubená s rytífiem Moricem?“ zeptal se Hardwin. Hlas mûl stísnûn˘ a bezdûãnû si olizoval rty ‰piãkou jazyka. Gressingen se zadíval na mladíãka, kter˘ je‰tû nemûl za
12
sebou ani pasování na rytífie. Teì ho dostal pfiesnû tam, kam chtûl. „Právû proto, Ïe je zasnoubená s tím star˘m kozlem, si s tebou dá fiíct. Ale dej si pozor! S netrpûlivostí bys daleko nedo‰el, ta je leda na ‰kodu. S pannou prostû musí‰ opatrnû. KaÏdá se na jednu stranu nemÛÏe doãkat, aÏ bude mít chlapa, ale na druhou stranu má strach. Nejlíp udûlá‰, kdyÏ se bude‰ fiídit m˘mi pokyny. Dám ti znamení, aÏ pfiijde ãas to na ni rozbalit.“ Hardwin ze Steinsfeldu byl ve sv˘ch dvaceti letech jenom o ãtyfii roky mlad‰í neÏ jeho kamarád, ale vzhledem ke své nezku‰enosti byl proti nûmu úpln˘ jelimánek. Zdál se vlastnû trochu mlad‰í; pfiísná matka ho fiádnû drÏela na uzdû, a proto jeho dosud jediná zku‰enost se Ïenami se omezovala na krátkou chvilku, kdy si postar‰í dûveãka vloni na seníku kvÛli nûmu vykasala sukni. Ov‰em tehdy to za moc nestálo; neÏ se nadál, bylo po v‰em. Dokonce i teì zrudl pfii vzpomínce na posmû‰ky, kter˘mi ho ta Ïenská vzápûtí poãastovala, a zarytû si umínil, Ïe Bonû urãitû nezavdá pfiíãinu k ú‰klebkÛm. Ale stejnû si nebyl jist˘, jestli se opravdu má s ní o nûco pokusit. NejenÏe byla nevûstou jiného muÏe, ale bral Bonnu, stejnû jako Trudi, jako dobrou kamarádku, se kterou se znal od dûtství. Kdyby se pfiedvedl podobnû jako minule s tou dûveãkou, jejich dobr˘ vztah by nejspí‰ skonãil. Georg z Gressingenu tu‰il, Ïe mladík po jeho boku zápolí s v˘ãitkami svûdomí, a dostal kvÛli tomu na nûj vztek. Vûdûl, Ïe chce-li k sobû Trudi pevnû pfiipoutat, rozhodnû musí vyuÏít dne‰ní ‰anci. Tak si ji pfiece nedá tím nezku‰en˘m váhavcem pokazit! Zkusil tedy podnítit v kamarádovi vá‰nivost oplzl˘mi poznámkami a sviÏn˘m krokem ho vedl k pasece, kde obû dûvãata odpoãívala.
13
III.
S
otva se mladí muÏi objevili na palouku, Bona je uvítala vyz˘vavou poznámkou. „Îe vám to ale trvalo, pánové! VÏdyÈ uÏ tady s mou pfiítelkyní umíráme Ïízní!“ Hardwin ihned dobûhl k potÛãku, chtûl pro Bonu nabrat pramenitou vodu. Jeho spoleãník v‰ak rychle poznal, Ïe s Trudi nebude mít snadnou práci, jestli se chce dostat k cíli. Staãilo se na ni podívat, vypadala jako srneãka odhodlaná k útûku. Rozmrzele proto pfiemítal, jak by ji mûl obalamutit, aby mu byla po vÛli. KdyÏ Hardwin pfiibûhl s vodou, kterou nabral do rukou semknut˘ch do mistiãky, a chystal se svlaÏit Boniny rtíky, Georg ho zarazil odmítav˘m gestem. „Ale to pfiece nejde, kamaráde! NemÛÏe‰ nabízet dámám vodu jako obyãejn˘m dûveãkám!“ Hardwin se udivenû zastavil. „No, sleãna Bona mûla ÏízeÀ, ne?“ namítl. „Povídám ti, Ïe voda se hodí leda tak pro dûveãky. KdeÏto dámy pijí víno. Kousek odsud je vesnice, mÛÏe‰ tam skoãit. Urãitû objeví‰ sedláka, kter˘ ti milerád prodá dÏbánek vína. Anebo rovnou dva. A pfiines taky pohár pro sleãny! Nebudou pfiece pít víno rovnou ze dÏbánu.“ „Ano, to by se nám jistû nelíbilo, junkere.“ Bonû se zamlouvala Gressingenova úsluÏnost a v tom okamÏiku zalitovala, Ïe se Georg nezajímá o ni. Samozfiejmû mu ‰lo o Trudi. Pfiesto se jí dost líbil. Sice byl men‰í neÏ Hardwin, ale zdál se jí hezãí v obliãeji a jeho oãi se umûly pûknû zakoukat a pohladit. KvÛli nûmu by asi s chutí nadzvedla suk˘nku. Zas na druhou stranu se odmaliãka kamarádila s mlad˘m Hardwinem ze Steinsfeldu a mnohokrát si pfiedstavovala, jaké by to bylo, kdyby si ho vzala. Ale co naplat, jednou uÏ ji zaslíbili jinému, a ten se jí vÛbec nelíbil. Proto touÏila dostat alespoÀ polibek od svého pfiítele z dûtství – a moÏná s ním i zaÏít nûco víc. Jakéhokoli
14
potû‰ení se v‰ak mohla doãkat pouze za pfiedpokladu, Ïe se Trudi nebude zpûãovat. Musí najít zpÛsob, aby jí to nûjak nepokazila a taky aby na ni doma nic nefiekla. A tak mûla Bona dost dobr˘ dÛvod, proã potfiebovala svou pfiítelkyni pfiesvûdãit, Ïe se nemusí bránit pomazlení s junkerem Georgem. Hardwin pofiád je‰tû stál pfied nimi s otevfienou pusou a upfienû se díval na Bonu, která mûla ‰aty trochu posunuté a bylo vidût její noÏku i ãást l˘tka. Nakonec do nûj Georg prudce ‰Èouchl. „SeÏeÀ koneãnû to víno, sly‰í‰?!“ „VÏdyÈ uÏ bûÏím.“ Hardwin odpoutal zraky od okouzlující Bony a zmizel mezi stromy. Georg doufal, Ïe jeho pfiítel koupí hodnû vína a pokud moÏno ho cestou pÛlku nevylije. Pfiisedl si k obûma dívkám do trávy a otfiel si ãelo. Sice se mu na nûm neperlila ani kapiãka potu, ale chtûl vzbudit dojem, Ïe je mu horko. „Doufám, Ïe si Hardwin pospí‰í. Taky uÏ jsem nûjak zmoÏen˘.“ „Ale ne, skuteãnû?“ otázala se vesele Bona se ‰petkou koketnosti. „Já myslím, Ïe bychom se mûli hned vrátit na hrad.“ Trudi vypadala, jako by chtûla okamÏitû vyskoãit a bûÏet. Georg ji rychle chytil za ruku a pevnû stiskl. „AspoÀ snad poãkáme, neÏ se vrátí Hardwin. Nebylo by slu‰né, kdybychom ho poslali pro víno, sami zmizeli.“ Trudi nevûdûla, co mu má odpovûdût. Neãekat na mladého Steinsfelda se jí zdálo pfiibliÏnû stejnû neslu‰né jako fakt, Ïe se s Bonou zdrÏují bez doprovodu v lese, notabene ve spoleãnosti dvou pánÛ. Umûla si pfiedstavit, jak hroznû by se na ni matka zlobila, kdyby se o tom doslechla. ZároveÀ si v‰ak fiíkala, Ïe uÏ pfiece není malá holka, kterou by museli hlídat na kaÏdém kroku. Vyrostla a jako mladá dáma si dokáÏe dát na sebe pozor sama. Navíc je junker Georg prav˘ ‰lechtic, pod jeho ochranou se mÛÏe cítit v bezpeãí. S tím by jistû souhlasil i její tatínek; ostatnû se uÏ
15
jednou zmínil, Ïe si Gressingena snadno dovede pfiedstavit jako svého zetû. KdyÏ se Trudi mimodûk zamyslela nad sv˘m vztahem k junkeru Georgovi, vzápûtí pocítila, jak se jí rozbu‰ilo srdce. Moc se jí líbilo, Ïe se ten mlad˘ muÏ umí pûknû chovat. A navíc skvûle vypadá. Najednou prudce zatouÏila, aby co nejdfiív nade‰la chvíle, kdy se Georg dostaví k jejímu otci a poÏádá o její ruku. Gressingen Trudi pozornû sledoval a z jejího v˘razu pochopil, co se v ní odehrává. Usmál se. V˘bornû. Je mladá, naivní a ztratí svou nevinnost, dfiív neÏ se nadûje… ZáleÏí ov‰em pfiedev‰ím na nûm, jak ‰ikovnû si s ní dokáÏe poradit. Vûdûl, Ïe nic se nesmí uspûchat, a proto s obûma dûvãaty nezávaznû rozmlouval, aby fieã nestála, a neustále jim lichotil. KdyÏ si dodal kuráÏ, zaãal s nimi i lehce Ïertovat, aby si udrÏely dobrou náladu, a v duchu je porovnával. Obû mûly povûst nejvût‰ích krasavic z ‰irého okolí, ale navzájem se moc nepodobaly. Bona mûla trochu plnûj‰í tvary neÏ její pfiítelkynû a vlasy o nûco svûtlej‰í; taky tváfiiãky jí svítily dorÛÏova. Vlastnû vypadala tak, Ïe by si ji lidé snadno spletli s obzvlá‰È hezkou venkovankou. Oproti ní pÛsobila Trudi Adlerová mnohem upjatûji, ale byla neobyãejnû pÛvabná a na první pohled se poznal její vzne‰en˘ pÛvod. KoneckoncÛ i právû proto se Georg tolik snaÏil, aby ji získal co nejdfiíve. Nemûl klid, dokud se mu to nepodafií, protoÏe dobfie vûdûl, Ïe uÏ zítra se mÛÏe objevit na Kibitzsteinu jin˘ nápadník, kter˘ se moÏná bude zamlouvat jejím rodiãÛm víc neÏ on. Proto byl vdûãn˘ osudu, Ïe ho str˘c Albach pfied ãasem pozval na Fuchsheim s poznámkou, Ïe potfiebuje jeho doprovod. Maxmilián z Albachu v tuto chvíli sedûl pohromadû s dal‰ími hradními pány a projednával s nimi politickou situaci, která se zásadnû zmûnila po nástupu nového kníÏete-biskupa ve Würzburgu. Mezi hosty, ktefií se sjeli na pozvání Ludolfa z Fuchsheimu, byli mimo jiné Michel
16