Zprávy z minulosti
Zrozen k moci: Sargon Akkadský Sargon zvaný Veliký byl legendou pro své současníky a ještě více pro své potomky. Již za svého života dělal vše pro propagandu vlastní osoby. To však neznamená, že bychom měli pominout skutečné zásluhy tohoto budovatele první velké říše v Mezopotámii.
Vpravo: Ačkoliv je obtížné si dnes představit, že tento těsný shluk klínových znaků má nějaký význam, je důkazem toho, jak mezopotamští písaři dokázali hospodárně využívat prostor a umístit do něj komplikované narativní texty.
KDE JE K VIDĚNÍ Klínopisný text legendy o Sargonovi najdete v Louvru v Paříži.
Sargonův nejasný původ se stal součástí jeho osobního charismatu. Ještě v 1. tisíciletí př. n. l. se jeho válečným úspěchem i jeho osobností inspirovali novoasyrští vládci, Sargon II. (viz str. 28–29) i jeho kariérou. Dobový nápis líčí okolnosti jeho narození, které se nápadně podobají osudu Mojžíšovu, s tím rozdílem, že místo Jehovy jej chrání bohyně Ištar (sumerská Inanna, později Astarté): Já jsem Sargon, velký král, mocný král Akkadu. Má matka byla prostá žena a svého otce jsem nikdy nepoznal. Když mne počala, musila mne matka utajit, porodila mne v tajnosti. Položila mne do košíku z rákosí, jejž vymazala asfaltem, takže když mne svěřila vlnám řeky, nepotopil jsem se, ale plul. Proud mne donesl až tam, kde mne našel nosič vody Akki. Vychoval mne jako svého vlastního syna a učinil mne svým zahradníkem. Bohyně Ištar mne milovala…
” 10
“
Zrozen k moci: Sargon Akkadský
istorický Sargon Akkadský jako by se ve 24. století vynořil z neznáma a uchvátil moc v městském státě Kiš. O jeho původu mnoho nevíme, zdá se však, že před svým nástupem k moci byl hodnostářem. Jeho skutečné původní jméno je rovněž tajemstvím. Jako vládce přijal označení Šarru-kén – odtud pozdější forma Sargon – tedy „Pravý král“; rozumějme legitimní, ačkoliv legitimita bylo to poslední, čím se jeho vláda mohla pyšnit.
H
VYVOLENEC INANNY V příběhu známém jako Legenda o Sargonovi král svůj prostý původ neskrývá a fakt, že trůn v Kiši uchvátil, nijak nemaskuje.
Legenda však praví, že to vše se dělo s podporou a pomocí sumerské bohyně války a lásky Inanny. Právě tato bohyně, později známá jako Ištar, Astarté či Aštoret, řídí jeho vzestup a také jej ochrání v situaci, kdy Ur-Zababa, král Kiše, který si povšimne ambicí tohoto parvenua, pošle budoucího Sargona s poselstvím, v němž se praví, nechť je posel zabit. AKKADSKÁ ŘÍŠE Sargon jako král ovšem dosáhl nepopiratelných úspěchů a okolo roku 2334 př. n. l., když se učinil králem Kiše, začal budovat svou říši v severní Mezopotámii. Tato oblast byla do jisté míry kulturně
jednotná, jelikož její obyvatelé vesměs mluvili jazyky patřícími do skupiny jazyků semitských, narozdíl od Sumeru na jihu. Sargon porazil Uruk a rychle dobyl města Sumeru, poté se vydal do zemí za Tigridem a Eufratem, do Elamu na východě a do Sýrie a dalších zemí na západě. Svým hlavním městem učinil Akkad, po němž byla také následně pojmenována celá země. Ačkoliv jej jeho říše dlouho nepřežila, jeho pověst přetrvávala v mezopotamské kulturní tradici ještě mnoho staletí, a stejně tak i akkadský jazyk, který se stal mezinárodním dorozumívacím prostředkem v celé této oblasti po dalších 2 000 let.
”
Jednoho dne zvečera přišel Sargon do paláce se svým obvyklým zbožím. Ur-Zababa spal ve své posvátné komnatě. Měl sen, jemuž porozuměl, ale nevyjevil jej nikomu… Učinil Sargona svým číšníkem, a pověřil jej péčí o nápoje. Inanna při něm dosud stála… Asi o pět či deset dní později se krále Ur-Zababy… v paláci zmocnil strach. Močil jako lev na své vlastní nohy, a tekla mu krev a hnis. Pln strachu a utrpení byl jako ryba ve vysychající vodě. A pak se zdál sen číšníku Sargonovi, i spatřil bohyni Inannu, kterak topí Ur-Zababu v krvi. Spal a sténal ze spaní a zakousl se do země. Když o tom slyšel král Ur-Zababa, povolal jej do své posvátné přítomnosti a pravil: ‚Číšníku, měl jsi snad v noci vidění?‘ Sargon odvětil: ‚Můj pane, zde jest mé vidění. Viděl jsem mladou ženu stojící na nebesích, její tělo bylo velké jako země, její postoj pevný jako základy hradeb. Topila tě v hrozivém proudu, v řece krve – a to kvůli mně.‘
“
Nahoře: Inanna, či Ištar, byla mezopotamskou bohyní války a lásky. Mohla být zobrazena s křídly a někdy též nahá. Jejím symbolem byl měsíc, jehož cyklus je spojován s plodností dodnes. Tato skulptura připomíná spíše Lilit.
11
Zprávy z minulosti
Ve jménu Ningirsua Z města Lagaše pochází výjimečný nápis s velkým významem jak pro historii, tak i pro literaturu. Popisuje, kterak král Gudea vybudoval svatyni bohu Ningirsuovi, a to přímo podle pokynů samotného božstva.
V den, kdy byly určovány osudy nebes a země, Lagaš pozdvihl svou hlavu, vztyčil se k nebesům ve své velké výši… Srdce přelilo se přes břehy, zajisté to srdce Enlilovo přelilo se přes břehy, budiž stvrzeno, že božské srdce přelilo se přes břehy, zajisté vody záplavy se blyskotaly, když stoupala ve své nádheře, toť bylo srdce Enlilovo, Tigris, proudilo sladkou vodou… V mém snu zjevil se osamělý muž, velký jako nebesa, olbřímí jako země; jeho hlava byla hlavou boha, jeho paže byly křídly Anzua, spodní část jeho těla byly vířící vody záplavy. Po jeho levici i pravici uléhali lvi. Přikázal mi postavit mu chrám, ale já jsem jeho záměr nemohl v úplnosti pochopit.
”
“
Vpravo: Nápis Gudeův byl vepsán do hliněného válce a následně vypálen, aby se tak zajistilo trvalé uchování záznamu. Jeho obsah a jméno autora tak přežily přes 40 staletí.
KDE JE K VIDĚNÍ Oba válce s Gudeovými nápisy jsou vystaveny v Louvru v Paříži.
12
Ve jménu Ningirsua
Z Ngirsu do Nippuru Božský patron Lagaše, Ningirsu, byl později přijat jako božský ochránce celé akkadské říše, a to poté, co jeho původní království dobyl Sargon Akkadský. Byl přejmenován na Ninurtu, a v této nové podobě také dostal novou hlavní svatyni v Nippuru, městě ležícím o něco severněji a v té době na březích Eufratu. Nippur bylo starobylé a posvátné město, sídlo velké svatyně boha Enlila, sumerského boha života a vesmíru a vzduchu. Ninurta zde byl uctíván v triádě se svým otcem Enlilem a svou matkou, bohyní větru Ninlil.
Dole: Gudea, dioritová socha ze 22. století. Král Lagaše zde sedí zřejmě v modlitbě, pravděpodobně k bohu Ningišzidovi, pánu podsvětí a patronu lékařství.
době vzniku Gudeových nápisů mohl být Lagaš, jak se někteří domnívají, největším městem na světě. Tím však byl pravděpodobně v dřívějších dobách. Tento jihosumerský městský stát zažil svůj vrcholný rozkvět ve 3. tisíciletí. Původně se věřilo, že jeho ruiny byly objeveny již roku 1877, kdy na místě zvaném Tello kopal francouzský archeolog Ernest de Sarzec, tehdy též vicekonzul v blízké Basře. Jeho vykopávky odhalily nepochybně velké městské centrum. Dnes se ovšem vědci domnívají, že to, co
V
de Sarzec odkryl, není samotný Lagaš, ale jiné město jménem Ngirsu. V dobách Gudeových, tedy okolo 22. století př. n. l., bylo však Ngirsu hlavním městem státu Lagaš, a tedy tato diskuse může být brána jako poněkud akademická. V každém případě jde o nesmírně bohaté naleziště. K nejdůležitějším zdejším objevům patří i dva válce z vypálené hlíny popsané velmi dlouhým textem, pějícím chválu na boha Ningirsua, boha bouří a ochránce země, a popisujícím, kterak král Gudea přistoupil ke stavbě velkého chrámu, známého posléze jako Eninnu. Učinil tak, praví text, přímo podle božích pokynů, ač Ningirsu přitom nebyl tak úplně konkrétní.
Anzuova křídla Je zajímavé, že Ningirsuova božská osobnost obsahuje také rysy zuřivého ptáka Anzua – podle sumerské tradice hrozivé a démonické bytosti. V jednom z mytických příběhů tento děsivý pták, jenž chrlí oheň, uloupí stvořiteli Enlilovi desky osudu, a ohrozí tak řádný chod kosmu. Je však naštěstí přemožen a zabit, a to právě díky zásahu statečného Ningirsua, jenž dokonce následně převezme některé démonické síly a schopnosti dříve vlastní Anzuovi. Ningirsu je ale používá ve prospěch stvořeného světa.
13
Zprávy z minulosti
První lékařský text světa? Hliněná tabulka nesoucí text v klínovém písmu představuje první známý manuál pro lékaře a vznikla asi před 4 000 lety ve starověkém Sumeru. Tento výjimečný dokument nám dává nahlédnout do znalostí, jež měli starověcí lékaři k dispozici.
”
Rozemel kůru hruškovníku a měsíční květinu (kopretiny?) společně na prášek a přilij víno z Kušummy, a poté vmíchej do směsi obyčejného oleje a nahřátého cedrového oleje. Rozemel semena krtičníku s pryskyřicí markazi a tymiánem. Rozpusť výslednou směs v pivu a podej k pití. Přidej horkou vodu k prášku z užovky smíchanému s rostlinou Amama-Šumkaspal, kořeny trnovníku, práškem z rostliny naga a terpentýnovým práškem… Vetři do postiženého místa poté, co bylo omyto.
“
KDE JE K VIDĚNÍ
Tento pozoruhodný dokument je k vidění v Muzeu Pensylvánské univerzity ve Filadelfii.
Vpravo: Tato starověká tabulka s přehledným textem, snad rozvrženým pro snadnou orientaci, mohla skutečně sloužit lékaři, jenž ji mohl při práci mít při ruce.
14
První lékařský text světa?
ippur byl jedním z nejstarších měst v Babylonii. Jeho počátky sahají až do období okolo roku 5000 př. n. l. či ještě dále. Byl tedy již velmi starým městem, když jeden z jeho písařů usedl k hliněné tabulce s cílem sepsat něco z lékařských vědomostí svého věku. A pečlivým klínovým písmem zaznamenal celých patnáct různých předpisů, a to značně podrobně. Stalo se tak okolo roku 2100 př. n. l. V lékárničce starověkého Sumeru bychom našli „měsíční květinu“ – snad kopretinu – či krunýř želvy, stejně jako i obecněji známý tymián či terpentýn.
N
NÁBOŽENSKÉ KONOTACE? To, že Nippur byl posvátným městem boha Stvořitele a pána kosmu Enlila, může a nemusí mít svůj zvláštní význam. Jméno boha i města se psalo obdobnými znaky. Mělo sumerské lékařství svou náboženskou dimenzi? Mohl by to být důvod, proč se významný lékařský text našel právě zde? Ačkoliv je velmi lákavé takové vysvětlení přijmout, prameny hovoří pro opatrnější přístup. Je pozoruhodné, že na nippurské tabulce nenajdeme žádná zaříkání, která známe z jiných pramenů považovaných za jí obdobné. Jako by se zdálo, že tyto léčebné postupy měly fungovat samy o sobě, nikoliv jako doprovod zaklínadel. Máme zde snad hledat počátky vědecké, „racionální“ medicíny?
božstvo, které takto pacienta trestalo za nějaký přestupek. Jeho léčba patřila do oblasti rituálu – obětovalo se při ní k usmíření bohů a zaklínalo a zaříkalo za účelem vyhnání zlých duchů. V některých případech ovšem ášipu předal pacienta jinému lékaři, známému pod označením asú. Jeho léčba měla praktický charakter a léčebné postupy byly založeny na empirii. Prameny naznačují, že připravoval léčiva podle ověřených receptů, asi toho druhu, jaké nabízí zde uvedená tabulka. ÚČINNÉ SPOJENÍ Zpětně tento postup můžeme považovat za dvojí jištění. Byl tu jak přístup, který je možno chápat jako „racionální“ a praktický, a dále pro ty, na jejichž chorobu nebylo možno takovou léčbu nabídnout, existovalo ještě druhé, magické řešení. Ačkoliv modernímu lékaři může tento druhý přístup připadat jako pouhé zaříkávání, nelze nikdy
Starověký aspirin Sumerští lékárníci používali prášek z vrbové kůry, což by nepřekvapilo ani jejich současníky v jiných kulturách. Obsahuje totiž kyselinu salicylovou, účinnou složku moderního aspirinu. Tento základ moderních léků patří mezi nejstarší léčiva lidstva, a byl objeven současně ve Starém i Novém světě. Sumeřané, žijící ve vlhkých zátopových územích, mohli trpět revmatickými chorobami a horečkami, a tak protizánětlivé účinky tohoto léku jistě oceňovali.
vyloučit určitou účinnost, ať již díky placebovému efektu, nebo mobilizaci vlastních sil pacienta.
MAGIE A LÉKAŘSTVÍ Skutečnost je však zřejmě ještě složitější. Sumeřané měli dva typy lékařů či léčitelů. První z nich, zvaný ášipu, by se v našem chápání podobal vymítači, šamanovi apod. Vyšetřil pacienta a podle toho, která část pacientova těla byla napadena a jaké symptomy vykazoval, usoudil na démona, jenž byl odpovědný, či na Vpravo: V průběhu vykopávek v Nippuru bylo objeveno přes 40 000 popsaných tabulek, obsahujících nejrůznější texty od chrámových záznamů po matematické tabulky; našly se dokonce i školní učebnice a cvičebnice.
15
Zprávy z minulosti
Králové Sumeru Dokument známý jako Sumerský královský seznam obsahuje záznamy o vládě nejstarších sumerských králů, a představuje tedy směs mýtů a mlhavých historických záznamů.
Královský úřad byl seslán z Nebes, a sestoupil do Eridu. V Eridu byl králem Alulim a vládl 28 800 let. Alagar vládl 36 000 let. Dva králové, panovali 64 800 let.
”
Eridu bylo dobyto a království přeneseno do Bad-tibiry. V Bad-tibiře vládl Enmenluanna 43 200 let. Enmengalanna vládl 28 800 let. Dumuzisib panoval 36 000 let. Tři králové, panovali 108 000 let. Bad-tibira padla. Království bylo přeneseno do Laraku. V Laraku vládl Ensibzianna 28 800 let. Jeden král, panoval 28 800 let. Larak byl dobyt a vláda přešla na Sippar. V Sipparu byl králem Enmenduranna a panoval 21 000 let. Jeden král, vládl 21 000 let. Sippar padl. Království bylo přeneseno do Šuruppaku. V Šuruppaku byl králem Ubardudu a vládl po 18 600 let. Jeden král, panoval 18 600 let. Tedy pět měst, osm králů, vládli 241 200 let. Na zem přišla Potopa. Po Potopě byl královský úřad, z Nebes seslaný, přenesen do Kiše.
16
“
KDE JE K VIDĚNÍ Weld-Blundellův nápis je uložen v Ashmoleově muzeu v Oxfordu v Anglii. Hranol s klínopisným textem je 20 cm vysoký a 9 cm široký.
Králové Sumeru
Nahoře: Weld-Blundellův nápis se našel v troskách Babylonu, kde ležel skoro 4 000 let.
zv. Weld-Blundellův nápis se našel v Babylonu roku 1922 a jde vlastně o hliněný hranol popsaný na všech stranách klínovým písmem, rozmístěným na každé straně vždy ve dvou sloupcích. Text obsahuje tzv. Sumerský královský seznam, tj. záznamy o sumerských panovnících od nejdávnějších časů.
T
NEKLIDNÝ SUMER Domníváme se, že seznam byl sepsán okolo roku 1800 př. n. l. ve městě Larsa. V této době byl Sumer stále více neklidnou oblastí. Celý region zažil nový vzestup – na konci 3. tisíciletí se rozpadla akkadská říše a jižní město Ur opět nastoupilo cestu k moci. Ur-nammu,
Chybějící svědectví V některých případech archeologické záznamy a nejnovější objevy částečně potvrzují obsah seznamu králů, v jiných bohužel nemáme k dispozici vůbec žádné prameny, které by bylo možné podrobit zkoumání. Eridu zřejmě skutečně bylo nejstarším městem Sumeru – nejstarší archeologické pozůstatky odkryté v Tell Abú Šahrajn poblíž dnešní Basry pocházejí z doby okolo roku 5570 př. n. l. Jeho chrámy byly nepochybně významné a potvrzují domněnku, že šlo o jedno z největších a nejdůležitějších center kultu a obřadů. Bad-tibira, která měla být po Eridu druhým nejvýznamnějším městem říše, se již hledá hůře, snad ležela severněji, poblíž Ummy. Larak je jiné jméno Larsy – nepřekvapí, že právě písař v tomto městě opsal seznam, který jeho domovině dává významné místo v dějinách, ačkoliv Larsa od dávných dob poněkud ustoupila ze slávy, a i když se znovu vrátila na výsluní, svůj status udržovala jen s námahou. Sippar leží na sever od těchto měst a na Eufratu. Místní chrám boha Šamaše možná sloužil kromě jiného jako první banka na světě, ale pochází až z dob okolo roku 1800 př. n. l. Šuruppak, dnešní Tell Fára, je v jižním středním Iráku, patřil Ninlil, bohyni obilí a vzduchu. Vykopávky odhalily stopy staré až 3 000 let, tedy dosti na to, aby zapadl do královského seznamu.
jenž nastoupil na trůn roku 2112, založil třetí dynastii z Uru. On a jeho syn Šulgi napodobili některé činy Sargona Akkadského a velmi trpělivě budovali svou říši kombinací dobyvačných válek a diplomatického úsilí. Jejich panství však mělo těžiště na jihu. Když skončilo, o moc soupeřily Isin a Larsa, až je zastínily Manana, Kazullu a nakonec Babylon. Roku 1792 př. n. l. nastoupil na babylonský trůn Chammurabi a jeho městský stát nastoupil cestu k úloze centra hospodářské i politické velmoci. ÚČTOVÁNÍ S MINULOSTÍ Pro Sumer to tedy byla doba zajímavá, ale složitá – snad dokonce natolik složitá, že povzbudila nostalgii po dávno zaniklých časech jistoty? Jsou to jen spekulace, ale pomohly by nám vysvětlit tu zvláštní (přinejmenším z novodobého pohledu) kombinaci mýtů a byrokratického pedantství, která vysvítá ze sumerského seznamu králů. Není to vlastně historie v narativním slova smyslu, jen soupiska králů, jejichž vlády jsou zaznamenány s účetnickou přesností, jež ostře kontrastuje se zcela nepravděpodobnými délkami jejich panování – a samo sebou i s velice věcným záznamem o potopě světa. 17
Zprávy z minulosti
Chammurabiho zákoník Zákony Babylonu hlásá vysoký bazaltový pilíř (má 2,25 metru) skutečně majestátně. Dal jej zhotovit král Chammurabi v 18. století př. n. l. a poskytuje nám mnoho podrobností o životě a společnosti onoho věku.
”
Kdokoliv obviní jiného člověka ze zločinu před staršími, a neprokáže to, bude – jestliže je obvinění závažné – potrestán smrtí. Jestliže prokáže své obvinění, takže starší rozhodnou o pokutě v obilí či penězích, dostane tuto pokutu… Kdokoliv, kdo uloupí majetek chrámu či královského dvora, zaplatí životem. Kdokoliv přijme takový majetek, také zemře. Kdokoliv uzavře obchod s něčím synem či otrokem beze svědků či písemné smlouvy o koupi zlata či stříbra, otroka či otrokyně, vola, ovce, osla či čehokoliv jiného, bude považován za zloděje, a tedy popraven. Kdokoliv, kdo se vloupá do domu, má být popraven a pohřben na tom místě, kde tak učinil. Když není chycen, poškozený ohlásí svou ztrátu pod přísahou, obec mu potom zaplatí náhradu za to, co bylo ukradeno. Jestliže, když hoří dům, někdo z těch, kdo přišli pomoci, si povšimne cenností z domu a vezme je, bude vržen do ohně … Jestliže se spiklenci sejdou v hospodě a hospodští to ví a neudají je, jsou vinni jejich zločinem a budou potrestáni smrtí…
KDE JE K VIDĚNÍ Chammurabiho zákoník je uložen spolu s mnoha jinými poklady starověku v pařížském Louvru.
18
Vlevo: Chammurabiho zákoník je jedním z nejstarších zákoníků lidstva a vznikl před více než 3 750 lety. Obsahuje skoro 300 předpisů zasahujících různé oblasti života.
“
Chammurabiho zákoník
aždé sdělení je formováno způsobem, kterým se podává, vyjádřil se soudobý autor Marshall McLuhan, a pro Chammurabiho zákoník to bezpochyby platí. Vysoká, směrem nahoru se zužující bazaltová stéla s reliéfem a klínopisným textem je krásná a impozantní a nesděluje pouze vlastní obsah zákoníku, ale také působivou sílu práva. Nahoře vidíme krále s pravou rukou pozdviženou v úctyplném gestu před slunečním bohem Šamašem, od něhož vlastně zákoník přijímá. Pod scénou následuje klínopisný text v akkadském jazyce a obsahuje celkem 282 zákonných předpisů, postihujících vše od pozemkového a majetkového práva až po rodinné vztahy a manželství. Ačkoliv uvedené tresty jsou často poměrně drakonické, je pozoruhodné, že se klade důraz na to, aby žalobce dokázal vinu, a falešná obvinění se přísně trestají, dokonce smrtí. Zákoník rovněž značně důvěřuje přísaze obviněného – zda je tím vyjádřena víra v lidskou slušnost, či naopak v působení strachu z bohů, však nevíme.
K
BUDOVATEL IMPÉRIA Chammurabi byl šestým babylonským králem a prvním tvůrcem a vládcem babylonské říše. Panoval v letech 1792–1750 př. n. l. Vedl expanzivní politiku, a to jak vojenskými, tak i diplomatickými prostředky, opanoval Larsu, Isin, Ešnunnu, Mari a nakonec celou Babylonii. Jeho říše jej však dlouho nepřežila. I jeho zákoník nebyl objeven v Babylonu, ale v elamských Súsách, kam jej odvlekli vítězní Elamci.
Nebyl první Chammurabiho zákoník patří k nejúplnějším a je také jedním z nejlépe prezentovaných, ale rozhodně není prvním mezopotamským právním řádem, který byl kdy sepsán. Král Ur-Nammu z Uru zaznamenal své zákony již okolo 2050 př. n. l. a Lipit-Ištar z Isinu okolo roku 1930 př. n. l.
Nahoře: Podle některých učenců cyničtějšího ražení sestavil Chammurabi svůj zákoník s cílem ospravedlnit zejména konfiskace majetků a půdy, kterých se sám dopouštěl. Je to sice možné, ale přesto jsou jeho zákony pozoruhodné na svou dobu mimořádně propracovaným právním myšlením.
19