1 Kassandra von Gotthard sedûla v klidu a míru na okraji jezírka v charlottenburském parku a pozorovala, jak se voda zvolna ãefií kolem kamínku, kter˘ do ní právû hodila. V dlouh˘ch, pÛvabn˘ch prstech drÏela dal‰í mal˘ oblázek, chviliãku zaváhala a pak ho bezcílnû hodila do vody za prvním. Byl hork˘, slunn˘ den na konci léta. Zlaté vlasy jí spadaly v jediné dlouhé, hladké vlnû k ramenÛm, staÏeny z obliãeje slonovinov˘m hfiebenem. Linie hfiebene v hladk˘ch leskl˘ch vlasech byla stejnû dokonalá a pÛvabná jako celá její tváfi. Oãi mûla obrovské, mandlového tvaru, stejnû sytû modré jako záhony kvûtin v parku za ní. Byly to oãi, v nichÏ se tajil smích, a pfiece souãasnû ‰epotaly cosi nûÏného; oãi, které dokázaly hladit i ‰kádlit a pak znepfiítomnûly, jako by se ztratily v jakémsi vzdáleném snu, odlouãeném od souãasnosti stejnou hradbou, jakou byl zámek v Charlottenburgu hned za jezerem odlouãen od ru‰ného mûsta. Star˘ zámek stál bez ohledu na ãas a pozoroval ji, jako by náleÏela spí‰ do jeho éry neÏ do své vlastní. Kassandra leÏela na trávû na bfiehu jezera a vypadala jako Ïena z obrazu nebo ze snu, jemn˘ma rukama se nûÏnû probírala v trávû, hledala dal‰í oblázek, kter˘ by hodila. Nedaleko se ve vodû ãvachtaly kachny a dvû malé dûti blaÏenû tleskaly ruãiãkama. Kassandra je pozorovala, jako by dlouze pátrala v jejich obliãejích, aÏ se rozesmály a utekly. „Na copak jsi právû myslela?“ Hlas po jejím boku ji vytrhl ze zadumání, s úsmûvem se za ním otoãila. „Na nic.“ Její úsmûv se roz‰ífiil, vztáhla ruku, na které se ve slunci zaleskl sloÏit˘, diamanty posázen˘ peãetní prsten. JenÏe muÏ vedle ní si toho nev‰iml. Klenoty, které nosila, pro nûj nic neznamenaly. Poutala ho Kassand9
ra, jako by pro nûj byla nositelkou mysteria Ïivota a krásy. Byla otázkou, na kterou nikdy nebude znát odpovûì, darem, jenÏ mu nikdy nebude zcela náleÏet. Seznámili se minulou zimu na veãírku pfii oslavû vydání jeho druhé knihy, „Polibku“. Sv˘m drsn˘m vyjadfiováním ‰okoval nûjakou dobu celé Nûmecko, nicménû druhá kniha mu získala vût‰í uznání neÏ ta první. Pfiíbûh byl nanejv˘‰ smysln˘, erotick˘, a zdálo se, Ïe místo na v˘sluní souãasné nûmecké literatury má zaji‰tûné. Byl kontroverzní, byl moderní, obãas dráÏdil a pobufioval své okolí a taky byl velmi, velmi talentovan˘. Ve tfiiatfiiceti uÏ se Dolff Sterne dostal na ‰piãku. A pak se potkal se sv˘m snem. Ten veãer, kdy se seznámili, zÛstal nad její krásou bez dechu. UÏ o ní sly‰el; znal ji cel˘ Berlín. Zdála se nedotknutelná, nedosaÏitelná a pÛsobila dûsivû kfiehce. Dolff pocítil, jako by jím projela jakási bolest, kdyÏ ji poprvé uvidûl v hedvábn˘ch, pfiiléhav˘ch ‰atech utkan˘ch ze zlata, tfipytivé vlasy stûÏí zakryté maliãkou zlatou ãapkou, sobolí koÏich pfiehozen˘ pfies jedno rameno. Nebylo to v‰ak zlato ani sobolina, co ho ohromilo, byla to její osobnost, její uzavfienost a mlãení v hluãné místnosti, a koneãnû její oãi. KdyÏ se k nûmu obrátila a usmála se, na okamÏik mûl pocit, Ïe snad zemfie. „Gratuluju.“ „K ãemu?“ OkamÏik na ni zíral, omráãen˘ aÏ k tuposti, cítil, jak se jeho tfiiatfiicet let scvrkává na deset, aÏ si v‰iml, Ïe i ona je nervózní. Nebyla vÛbec taková, jak oãekával. Byla elegantní, ale ne povznesená. Vytu‰il, Ïe se dûsí upfien˘ch pohledÛ, hemÏení davu. Ode‰la brzy, zmizela jako Popelka, zatímco on vítal dal‰í hosty. Mûl sto chutí rozbûhnout se za ní, nalézt ji, znovu ji uvidût, byÈ tfieba jen na okamÏik, znovu se zadívat do tûch levandulov˘ch oãí. O dva t˘dny pozdûji se setkali znovu. V parku, tady v Charlottenburgu. Pozoroval ji, jak se dívá nahoru na zámek, a pak se usmála na kachny. „Chodíte sem ãasto?“ Stáli tichou chvilku vedle sebe, on, vysok˘, snûd˘ a pohledn˘, tvofiil omraãující kontrast k její jemné kráse. Jeho vlasy mûly stejnou barvu jako 10
její sobolí koÏich, záfiivû onyxov˘ma oãima se zadíval do jejích. Pfiik˘vla a pak k nûmu vzhlédla s tím záhadn˘m dûtsk˘m úsmûvem. „Chodívala jsem sem je‰tû jako holãiãka.“ „Jste z Berlína?“ Byla to oãividnû pitomá otázka, jenÏe ho nic lep‰ího nenapadlo. Zasmála se na nûj, ale ne nelaskavû. „Ano. A vy?“ „Z Mnichova.“ Znovu k˘vla a dlouho stáli mlãky. UvaÏoval, kolik jí asi je let. Dvaadvacet? âtyfiiadvacet? TûÏko fiíct. A pak náhle usly‰el cinkot kfii‰Èálového smíchu, kdyÏ zahlédla tfii dûti, honící se se psem – upláchly chÛvû a brodily se po kolena ve vodû, vzdorovit˘ buldok se odmítal vrátit s nimi na bfieh. „To jsem jednou taky udûlala. ChÛva sem potom se mnou mûsíc ne‰la.“ Usmál se na ni. Dokázal si tu scénu pfiedstavit. Pofiád je‰tû byla dost mladá, aby se brodila ve vodû, i kdyÏ sobolina a diamanty, které mûla na sobû, ubíraly na pravdûpodobnosti pfiedstavû, Ïe kdy byla tak nezvedená, aby se vrhala do vody za psem. Ale on si to dokázal Ïivû pfiedstavit, i tu guvernantku v na‰krobené uniformû s ãepeãkem, jak látefií na bfiehu. Kdypak to mohlo b˘t? V roce 1920? 1915? Pfiipadalo mu to nekoneãnû vzdálené od jeho tehdej‰ích cílÛ. V tûch letech zápolil, aby zvládl souãasnû ‰kolu a práci, dennû ráno pfied odchodem do ‰koly pomáhal rodiãÛm v pekafiství a odpoledne pak dlouhé hodiny znova. Jak daleko se takové snaÏení zdálo od téhle neskuteãnû pfiepychové Ïeny! Potom nav‰tûvoval park v Charlottenburgu kaÏd˘ den, namlouval si, Ïe po celodenním psaní potfiebuje vzduch a pohyb, ale v duchu vûdûl, Ïe je to jinak. Hledal tu tváfi, ty oãi, ty zlaté vlasy… a nakonec ji na‰el, zase u jezera. KdyÏ se znovu setkali, mûl pocit, Ïe ho vidí ráda. A pak se z toho stala jakási mlãenlivá dohoda. Chodil na procházky, kdyÏ dopsal, a pokud to správnû naãasoval, byla tam i ona. Stali se z nich duchovní stráÏci zámku, zástupní rodiãe dûtí hrajících si u jezera. Mûli jakousi majetnickou radost ze svého okolí, vyprávûli si navzájem historky z dûtství a navzájem naslouchali snÛm toho druhého. Ona chtûla k divadlu, coÏ jejímu otci nahánû11
lo hrÛzu, ale odjakÏiva to byl její tajn˘ sen. Bylo jí naprosto jasné, Ïe k tomu nikdy nedojde, ale i v pozdûj‰ím vûku je‰tû tu a tam snila o tom, Ïe napí‰e divadelní hru. VÏdycky ji uchvacovalo, kdyÏ mluvil o svém psaní – jak zaãínal, jaké to bylo, kdyÏ mu jeho první kniha pfiinesla úspûch. Je‰tû pofiád si docela nezvykl na slávu, a patrnû nikdy ani nezvykne. Uplynulo uÏ pût let od jeho prvního úspû‰ného románu, pfied sedmi lety odjel z Mnichova do Berlína, pfied tfiemi roky si koupil automobil Bugatti, pfiedloni si pofiídil krásn˘ star˘ dÛm v Charlottenburgu… a nic z toho dosud nebylo docela samozfiejmé. To, Ïe niãemu z toho tak docela nevûfiil, mu uchovalo mladick˘ elán a v oãích v˘raz radosti a úÏasu. Dolff Sterne nebyl je‰tû blazeovan˘, ani vÛãi Ïivotu, ani vÛãi psaní, a zcela jistû ne vÛãi ní. Okouzlenû mu naslouchala. KdyÏ ho sly‰ela mluvit o knihách, které napsal, bylo jí, jako by pfiíbûhy oÏívaly, postavy se stávaly skuteãn˘mi; a kdyÏ byla s ním, jako by sama znovu oÏívala. Scházeli se spolu t˘den co t˘den a on vidûl, jak strach v jejích oãích slábne. KdyÏ se teì setkali u jezera, byla jaksi jiná. Bylo v ní cosi veselého a mladého a rozko‰nického. „Mበpfiedstavu, jak moc tû mám rád, Kassandro?“ ¤ekl jí to jakoby nic, kdyÏ se jednoho dne zvolna procházeli kolem jezera a tû‰ili se z vlahého, pfiíjemného, jarního vánku. „TakÏe o mnû napí‰e‰ knihu?“ „Mûl bych?“ Sklopila v‰ak na okamÏik levandulové oãi, pak k nûmu zpátky vzhlédla a zavrtûla hlavou. „Sotva. Nebylo by co fiíct. Îádná vítûzství, ani úspûchy, ani uznání. VÛbec nic.“ Na dlouhou chvíli se jí zadíval do oãí, levandulov˘ a ãern˘ pohled vyjadfiovaly slova, jeÏ zatím nemohla b˘t pronesena. „To si opravdu myslí‰?“ „Je to pravda. Narodila jsem se a umfiu. A mezitím budu nosit spoustu krásn˘ch ‰atÛ, pÛjdu na tisíc slavnostních veãefií, vyslechnu nesãetné dobfie zazpívané opery… a to, pfiíteli, to je v‰echno.“ V devûtadvaceti 12
uÏ mluvila, jako by ztratila nadûji… nadûji, Ïe se kdy Ïivot zmûní. „A tvoje divadelní hra?“ Pokrãila rameny. Oba znali odpovûì. Byla vûznûm v diamantové kleci. A pak se znovu rozesmála. „TakÏe má jediná nadûje na slávu a proslulost je v tom, Ïe pro mû nûco udûlበty, zvûãní‰ mû v nûjakém románu a udûlበze mû nûjakou exotickou postavu.“ To uÏ se stalo, ale on se tak docela neodvaÏoval jí to povûdût. Je‰tû ne. Místo toho si ji pfiitáhl blíÏ, pfiitiskl její ruku ke své paÏi. „Tak dobfie. V tom pfiípadû to aspoÀ udûlejme podle tv˘ch pfiedstav. K˘m bys chtûla b˘t? Co se ti zdá pfiimûfienû exotické? ·pionka? Lékafika, chirurg? Milenka velmi slavného muÏe?“ Udûlala grimasu a zasmála se na nûj. „To je hrÛza. VáÏnû, Dolffe, to je hloupost. Ne, poãkej…“ Zastavili se, usedli na trávu, ona sundala z hlavy ‰irok˘ slamák a roztfiásla zlaté vlasy. „Asi hereãka… Mohl bys ze mû udûlat hvûzdu nûjakého lond˘nského divadla… a pak…“ Naklonila hlavu ke stranû, navíjela si vlasy na dlouhé, pÛvabné prsty a kadefie se zaleskly ve slunci. „Pak… bych mohla jet do Ameriky a stát se tam taky hvûzdou.“ „Do Ameriky? Kam pfiesnû?“ „Do New Yorku.“ „Bylas tam uÏ nûkdy?“ Pfiik˘vla. „S otcem, kdyÏ mi bylo osmnáct. Bylo to pohádkové. Byli jsme…“ A pak se zarazila. UÏuÏ mu chtûla fiíct, Ïe byli v New Yorku hosty u AstorÛ a pak ve Washingtonu u prezidenta, ale jaksi jí to pfiipadalo trochu nemístné. Nechtûla na nûj dûlat dojem. Chtûla b˘t jeho pfiítelkyní. Mûla ho pfiíli‰ ráda, neÏ aby si s ním takhle zahrávala. A aÈ se stal sebeúspû‰nûj‰ím, pravda byla taková, Ïe nikdy nebude souãástí jejího svûta. To oba vûdûli. O tom nikdy nediskutovali. „Byli jste co?“ Pozoroval ji, jeho úzká, hezká tváfi byla tûsnû u její. „Byli jsme do New Yorku úplnû zamilovaní. AspoÀ já.“ Vzdychla a tesknû se zadívala na jezero. „Podobá se Berlínu?“ 13
Zavrtûla hlavou, pfiimhoufiila oãi, jako by dokázala nechat zámek za sebou zmizet. „Ne, je nádhern˘. Je nov˘ a moderní a ru‰n˘ a vzru‰ující.“ „A Berlín je samozfiejmû náramnû nudn˘.“ Nûkdy se nedokázal ubránit, aby se jí neposmíval. Pro nûj byl Berlín stále je‰tû v‰ím tím, co fiíkala o New Yorku. „Ty si mû dobírá‰.“ V jejím hlase v˘ãitka nebyla, ale v oãích ano. Byla s ním ráda. Milovala rituál tûch odpoledních procházek. âím dál víc uÏ unikala pfied ‰krobeností a nuceností sv˘ch kaÏdodenních povinností a chodila za ním do parku. Oãi mûl laskavé, kdyÏ jí odpovídal: „Dobírám, Kassandro. Vadí ti to hodnû?“ Zvolna zavrtûla hlavou. „Ne, nevadí.“ A pak po odmlce: „Je mi, jako bych tû zaãínala znát nejlíp ze v‰ech lidí.“ Bylo to znepokojující, ale on mûl stejn˘ pocit. A pfiece byla stále je‰tû jeho snem, iluzí, a soustavnû mu unikala, jen tady v parku ne. „Ví‰, jak to myslím?“ Pfiik˘vl, nebyl si jist˘, co fiíct. Stále je‰tû ji nechtûl polekat. Nechtûl, aby se s ním pfiestala scházet v parku. „Ano, chápu to.“ Daleko víc, neÏ tu‰ila. A pak, jakoby v náhlém okamÏiku ‰ílenství, uchopil její ruku, dlouhou a kfiehkou, do své, ale narazil na velké prsteny, které nosila. „Nechtûla bys jít ke mnû na ãaj?“ „Teì?“ Srdce se jí pfii té otázce podivnû rozbu‰ilo. Chtûla, ale nebyla si jistá… „Ano, teì. Mበsnad nûco jiného na práci?“ Zvolna zavrtûla hlavou. „Ne, nemám.“ Mohla mu fiíct, Ïe nemá ãas, Ïe má schÛzku, Ïe ji ãekají na ãaj nûkde jinde. JenÏe to nefiekla. Vzhlédla k nûmu tûma obrovsk˘ma levandulov˘ma oãima. „PÛjdu moc ráda.“ Kráãeli bok po boku, smáli se a povídali si, tajili svou nervozitu, poprvé opou‰tûli ochranu Ráje. Vyprávûl jí zábavné historky a ona se smála a spûchala vedle nûj a komíhala kloboukem, kter˘ nesla v ruce. Najednou mûli naspûch. Jako by právû k tomuhle smûfiovaly celé ty mûsíce procházek parkem. TûÏké vyfiezávané dvefie se zvolna otevfiely, vstoupili do velké mramorové haly. Nad biedermeierovsk˘m psacím stolem visel obrovsk˘, krásn˘ obraz. Jejich kro14
ky znûly prázdnou ozvûnou, kdyÏ ho následovala dovnitfi. „TakÏe tady bydlí proslul˘ spisovatel.“ Nervóznû se na ni usmál a odloÏil klobouk na stÛl. „Ten dÛm je daleko proslulej‰í neÏ já. Patfiil v sedmnáctém století nûjakému baronovi a od té doby byl neustále v daleko osvícenûj‰ích rukách, neÏ jsou ty moje.“ Hrdû se rozhlédl a pak se na ni záfiivû usmál, ona se zahledûla nahoru na vyfiezávan˘ rokokov˘ strop a pak zpátky na nûj. „Je to krása, Dolffe.“ Vypadala velmi klidnû, vztáhl k ní ruku. „Pojì, ukáÏu ti i to ostatní.“ Zbytek domu splÀoval pfiíslib vstupní haly: vysoké, pfiepychovû vyfiezávané stropy, nádhernû vykládané podlahy, malé kfii‰Èálové lustry a vysoká elegantní okna s v˘hledem do zahrady plné záfiivû barevn˘ch kvûtin. V hlavním podlaÏí byl velk˘ ob˘vací pokoj a jeden men‰í, kter˘ pouÏíval jako pracovnu. V dal‰ím poschodí byla kuchynû a jídelna a pokojík pro sluÏku, kde mûl kolo a tfii páry lyÏí. A nad tím byly dvû obrovské, krásné loÏnice s vyhlídkou na zámek a na jejich park. Pfied obûma loÏnicemi byly pÛvabné balkonky a v té vût‰í z obou se v koutû místnosti vinulo úzké toãité schodi‰tû. „Co je tam nahofie?“ Zaujalo ji to. Ten dÛm byl váÏnû krásn˘. Dolff mûl dÛvod k hrdosti. Usmál se na ni. Tû‰il ho obdiv a uznání, které rozpoznal v jejím pohledu. „Má vûÏ ze slonoviny. Tam pracuju.“ „Já myslela, Ïe pracuje‰ dole v pracovnû.“ „Ne, tam jen pfiijímám pfiátele. Ten ob˘vací pokoj mû pofiád je‰tû trochu stra‰í. Ale tohle“ – ukázal od úpatí úzkého schodi‰tû k nebesÛm, „je moje opravdové útoãi‰tû.“ „MÛÏu se podívat?“ „Samozfiejmû, jestli se dokáÏe‰ pfiebrodit tûmi papíry kolem mého stolu.“ Ale kolem vzornû uklizeného psacího stolu Ïádné papíry nebyly. Byl to mal˘, krásnû rozvrÏen˘ pokoj s okny do v‰ech svûtov˘ch stran. Stál zde mal˘ krb a ve v‰ech 15
koutech byly knihy. Byl to pokoj, kde se dalo doopravdy Ïít, a Kassandra se s radostn˘m povzdechem uvelebila do velkého ãerveného koÏeného kfiesla. „Je tu nádhernû, nádhernû.“ Zasnûnû se zadívala ven, na jejich zámek. „Myslím, Ïe právû proto jsem ten dÛm koupil. KvÛli své vûÏi ze slonoviny – a kvÛli té vyhlídce.“ „Úplnû tû chápu a souhlasím s tebou, i kdyÏ zbytek je taky rozko‰n˘.“ Skrãila jednu nohu pod sebe, kdyÏ si sedala, a usmála se na nûj s v˘razem smífiení, jak˘ na její tváfii je‰tû nikdy nevidûl. „Ví‰ co, Dolffe? Je mi, jako bych byla koneãnû doma. Jako bych cel˘ svÛj Ïivot ãekala na to, aÏ sem pfiijdu.“ Nespou‰tûla z nûj oãi ani na okamÏik. „MoÏná,“ jeho hlas znûl místností jen jako tich˘ ‰evel, „ten dÛm po v‰echna ta léta ãekal na tebe… stejnû jako já.“ Ucítil, jak jím projela vlna leknutí. Nemûl v úmyslu jí fiíct nûco takového. Ale v jejích oãích se neobjevil hnûv. „PromiÀ, to jsem nechtûl.“ „To nic, Dolffe.“ Vztáhla k nûmu ruku, její diamantov˘ peãetní prsten zachytil sluneãní svûtlo. NûÏnû její ruku uchopil a bez pfiem˘‰lení ji zvolna k sobû pfiivinul. Mûl pocit, Ïe ji objímá a tiskne k sobû snad celou vûãnost, líbali se pod jasnû modrou jarní oblohou a pevnû se k sobû tiskli – v jeho vûÏi ze slonoviny. Líbala ho hladovû a s vá‰ní, která jen rozdmychávala jeho plamen. Mûl pocit, Ïe snad uplynuly celé hodiny, neÏ se pfiinutil k tomu, aby se od ní odtáhl. „Kassandro…“ V oãích mûl souãasnû touhu i tr˘zeÀ, ale ona vstala, obrátila se k nûmu zády a zadívala se dolÛ do parku. „Ne.“ Její hlas byl pouh˘ ‰epot. „Nefiíkej mi, Ïe tû to mrzí. Nechci to sly‰et… nemohu…“ A pak se k nûmu obrátila. Její oãi byly stejnû jako ty jeho plné bolesti. „Tak dávno uÏ tû chci.“ „Ale…“ Nenávidûl se za své váhání, ale musel to fiíct, i kdyby jen kvÛli ní. Vztáhla ruku, aby ho umlãela. „Chápu. Kassandra von Gotthard takovéhle vûci nefiíká, Ïe ano?“ Pohled jí ztvrdl, znepfiístupnûl. „Mበúplnû pravdu. Nemûla bych 16
to fiíkat. Ale chci. BoÏe, jak já chci. Ani jsem nevûdûla, jak moc to chci, aÏ do téhle chvíle. Je‰tû nikdy jsem nic tolik nechtûla. Îila jsem aÏ doteì pfiesnû tak, jak jsem mûla. Ví‰, kdo já jsem? Nikdo. Jsem prázdná.“ A pak se jí oãi zamÏily slzami: „A hledala jsem jen a jedinû tebe, abys naplnil mou du‰i.“ Znovu se odvrátila. „PromiÀ.“ NûÏnû k ní pfiistoupil a objal ji kolem pasu. „Ne. Nikdy aÈ tû ani nenapadne myslet si, Ïe nejsi nikdo. Pro mû jsi v‰ecko. Celé ty mûsíce jsem netouÏil po niãem jiném neÏ tû líp poznat, b˘t s tebou, pfiedat ti nûco z toho, ãím jsem, a podûlit se s tebou o nûco ze sebe. Jenom ti nechci ublíÏit, Kassandro. Nechci tû zatáhnout do svého svûta a riskovat, Ïe nebude‰ moci Ïít po svém. Na to nemám právo. Nemám právo odvést tû nûkam, kde bys nemohla b˘t ‰Èastná.“ „Co? Tady?“ Obrátila se a nevûfiícnû na nûj pohlédla. „Ty si myslí‰, Ïe bych tady s tebou mohla b˘t ne‰Èastná? Tfieba jen hodinu?“ „JenÏe to je právû ono. Jak dlouho bys tu vydrÏela, Kassandro? Hodinu? Dvû? Celé odpoledne?“ Úzkostlivû se na ni zahledûl. „To staãí. I chvilka tady by mi staãila na cel˘ Ïivot.“ A pak se jí jemné rty rozechvûly, sklopila hlavu. „Miluju tû, Dolffe… miluju tû… já…“ Umlãel ji sv˘mi rty a znovu zvolna sestoupili po úzkém schodi‰ti. Ale dál ne‰li. NûÏnû ji uchopil za ruku, zavedl ji ke své posteli, sloupl z ní jemné ‰edé hedvábí ‰atÛ a smetanovû béÏov˘ satén kombiné, aÏ se dostal k pfiepychové krajce pod ním a k sametu jejího tûla. Milovali se celé hodiny a jejich rty a ruce a tûla a srdce splynuly vjedno. Od toho dne uplynuly ãtyfii mûsíce a milostn˘ vztah je oba zmûnil. Kassandfie jiskfiily a tanãily oãi; ‰kádlila ho a Ïertovala s ním a sedávala se zkfiíÏen˘ma nohama na jeho velké, krásnû vyfiezávané posteli. Vyprávûla mu zábavné historky o tom, co dûlala pfiedchozího dne. A Dolffova práce dostala novou jiskru, novou hloubku a vyzafiovala z ní nová síla, která jako by vycházela 17
z autorovy Ïivotní podstaty, z jeho jádra. Spoleãnû sdíleli nûco, o ãem si byli jisti, Ïe to je‰tû nikdy nikdo s nik˘m nesdílel. Byli spojením toho nejlep‰ího ze dvou svûtÛ: jeho tûÏce vydûlaného, tûÏce získaného, pfiedurãeného zápolit, aby vynikl, a jejího kfiehce se tfiepetajícího, aby se vysvobodil ze zlat˘ch okovÛ. Stále je‰tû se nûkdy procházeli v parku, ale uÏ ne tak ãasto, a kdyÏ teì byli spolu mimo jeho dÛm, ãasto mu pfiipadala smutná. Bylo tu pfiíli‰ mnoho jin˘ch lidí, pfiíli‰ mnoho dûtí a chÛv a jin˘ch párÛ, procházejících se parkem. Chtûla s ním b˘t sama v jejich tajném svûtû. Nechtûla si pfiipomínat svût mimo zdi jeho domu, svût, kter˘ nemûli spoleãn˘. „Chce‰ se vrátit?“ UÏ nûjakou dobu ji ti‰e pozoroval. PÛvabnû se protahovala v trávû, bledû karmínové voálové ‰aty nafiasené na nohou, slunce se zachytávalo ve zlatu jejích vlasÛ. Karmínov˘ hedvábn˘ klobouk leÏel odhozen˘ stranou na trávû, punãochy mûla stejnû slonovinové barvy jako stfievíãky z kozinky. Kolem krku mûla tûÏkou ‰ÀÛru perel a za sebe na trávu pohodila kozinkové rukaviãky a karmínovou hedvábnou kabelku se slonovinovou sponou, vyrobenou zvlá‰È k ‰atÛm. „Ano, chci se vrátit.“ Hbitû vstala a radostnû se usmála. „Kam ses to díval?“ Upfienû hledûl na ni. „Na tebe.“ „Proã?“ „ProtoÏe jsi tak neuvûfiitelnû krásná. Ví‰, kdybych o tobû mûl psát, ani by se mi nedostávalo slov.“ „Tak prostû napi‰, Ïe jsem o‰klivá a hloupá a tlustá.“ U‰klíbla se na nûj a oba se zasmáli. „Potû‰ilo by tû to?“ „Nesmírnû.“ Zase si ho dobírala. „AspoÀ by tû v tom nikdo nepoznal.“ „VáÏnû o mnû napí‰e‰?“ Dlouze se zamyslel. Kráãeli k domu, kter˘ oba milovali. „Jednoho krásného dne napí‰u. Ale je‰tû ne.“ „Proã?“ „ProtoÏe jsem z tebe pofiád je‰tû moc ohromen˘, neÏ abych dokázal napsat nûco souvislého. Popravdû fieãeno,“ 18