ÚVOD
J
ednoho podzimního večera, kdy se do vzduchu drala lezavá zima a jako stín se vznášela hrozba osamělých svátků, se moje kamarádka Rita vydala na rychlorande. Rita je krásná žena plná života, za hodinu se teď chystala potkat víc mužů, než většina žen potká za celý rok. Nejdřív zvažovala, že půjde na jedno z těch setkání lidí se speciálními zájmy: „Milovníci divadla“, „Milovníci fitness a zdravého životního stylu“ nebo na cosi s názvem „V psím stylu“, což se ukázala být skupina majitelů psů. „Najdu si manžela,“ prohlásila, když jsem jen skepticky pozvedla obočí. Nakonec zvolila setkání pro třicátníky a šla tam sama, protože žádná kamarádka tam s ní jít nechtěla. Druhý den byla Rita v báječné, povznesené náladě. Ležela na zádech, ruku pod hlavou, uculovala se a zírala do stropu. Potkala dvacet mužů v docela horečném tempu, jak říkala. Na každém „rande“ měla pouhé tři minuty, aby udělala dojem, pak zazněl zvonek a ji čekal další muž. Jeden z nich všechny ostatní zastínil. Báječně to mezi nimi zajiskřilo. „Tvůj budoucí manžel?“ zeptala jsem se zaujatě. Rita tvrdí, že hledá muže loajálního, odpovědného, vzdělaného, oduševnělého a ctižádostivého, který jednou bude chtít být otcem. To říká ta racionální Rita. Ale v zápalu okamžiku na své záměry dočista zapomněla. Nad solidními
12
Úvod
chlapíky, kteří se na to rychlorande náležitě vyfikli, jen protáčela panenky. Její zázračný princ, jediný, kterému řekla ano, byl nakonec povrchní týpek, co dokonale ovládal takové ty sladké řečičky a žil na gauči u kamaráda. Tři minuty z ní nespustil žhavý pohled a kladl jí otázky typu: „Ale miláčku, jak to, že neděláš modelku?“ Možná nebyl zrovna ideální pro manželství, ale rozhodně ji okouzlil. Po této Ritině zkušenosti mě už nijak nepřekvapil závěr každičké studie o rychlorandění, že muži i ženy sice snadno vyjmenují, co od partnera očekávají, jenže to vůbec neodpovídá charakteristice osoby, kterou si nakonec doopravdy vyberou. Často se na instinkt nebo touhu spoléháme víc než na svůj rozum. Ve skutečnosti polovina všech účastnic rychlorande připouští, že po prvních třech vteřinách od setkání věděly, zda řeknou ano. A také muži jsou překvapivě rozhodní. Navíc obě pohlaví hodně dají na vzhled. Než zazvoní zvonec, mají všichni jasno. Co se tedy stane během těch tří vteřin nebo tří minut? Která Ritina – nebo vaše – část rozhodne, co je sexy? Racionální mozek s tím nemá co dělat. Jakmile dojde na přitažlivost, vědomí se vzdává nadvlády ve prospěch instinktů. Vůdčí roli přebírají smysly. Podvědomě vnímáte témbr hlasu svého protějšku, rozložitost jeho ramen, mohutnost jeho obočí i silnou čelist a humorné jiskřičky v jeho pohledu. Vypadá dobře, zní dobře, voní dobře, chová se dobře. Možná se pomaličku začínáte červenat. Najednou se k němu nakláníte. Jako by rozhodovalo vaše tělo – oči, uši, nos, hormony nebo cosi hluboko uvnitř v mozku. Po celou dobu milostného života se rozhodujete, aniž
Úvod
13
do toho vstupuje vaše vědomí. Lidé na vás reagují způsoby a z důvodů, které také sami nechápou. Někdy se možná přistihnete, že trochu víc flirtujete. To ráno se zničehonic rozhodnete obléknout víc sexy než obvykle. Kůži máte jemnější, rysy symetričtější. Muži vám užuž padají k nohám. Otvíráte se jako květina, když si povídáte s drzými, dominantními chlápky, přestože normálně to váš typ vůbec není. Co se to děje? (Viz str. 133). Ukazuje se, že k jistým lidem nás táhne něco hluboko zakořeněného a nenápadného – a je totéž přitahuje k nám. Anebo taky ne. Vezměme si jako příklad tělesnou vůni. Proč vám pot jistých mužů voní a jiných ne? Mužská přirozená vůně je pro mnoho žen rozhodující. Její překvapivý vliv a změny stály dokonce u zrodu této knihy. Jednou jsem chodila s klukem, jehož pach jsem nesnášela. Sice se sprchoval, ale já v tom vztahu prostě pokračovat nedokázala. Později jsem potkala muže, jehož vůni jsem si zamilovala – a vzala jsem si ho (z tohoto důvodu i kvůli dalším úžasným vlastnostem). Zaujalo mě zjištění, že za tou mou čichovou vybíravostí stojí chemie. (Viz str. 46). Věda stojí za spoustou podivných, nenápadných věcí, které se nám v životě dějí, jako například za tím, proč s některými milenci máte orgasmus častěji než s jinými, proč si po sexu připadáte syté a proč si s mužem, s nímž se mazlíte, připadáte bližší a máte k němu víc důvěry. Existují důvody, proč si muži myslí, že jste do nich zamilované, i když tomu tak není; proč se vám lidé zdají atraktivnější, když jste vzrušené nebo když se někomu díváte přímo do očí; proč vám antikoncepční pilulka najednou změní pohled na muže;
14
Úvod
proč máte na podzim možná větší chuť na sex nebo proč tak blázníte, když jste zamilované. Biologické pohnutky a instinkty samozřejmě řídí i muže. Existují důvody, proč muži reagují na pornografii jinak než ženy, proč jsou jak smyslu zbavení, když vidí krásnou ženu, proč se vás nemohou nabažit, když nějakou dobu trávíte od sebe. Možná se taky ptáte, proč se tolika mužům zrychlí dech při pohledu na mohutné poprsí, figuru jak přesýpací hodiny a dlouhé nohy. A co mají proboha pořád na těch blondýnách? Naše kniha vám odhalí skryté stránky lásky, sexu i přitažlivosti. Otázky této knihy – a je jich skoro sto – se zrodily z mé poněkud nenasytné zvídavosti na téma věda, sex-appeal a podvědomí. Co se to děje, i když o tom nemluvíme, ale jen proto, že o tom nic nevíme? Po odpovědích jsem pátrala v prověřených studiích nejrůznějších disciplín: biologie, evoluční psychologie, antropologie, neurologie, endokrinologie i dalších. A fascinovaly mě. Mám vzdělání, ale nejsem odborník, a tak jsem rozhodila sítě doširoka, abych obsáhla témata od řeči těla po bisexualitu, od hormonů k feromonům, od „sexy genů“ k modelům „partnerských hodnot“. Vycházela jsem z ověřených studií, hovořila s mnoha vědci a výzkumníky a tato kniha je souhrnem všech výzkumů a průzkumů na téma přitažlivosti a jejích následků, lásky a sexu (nikoli nutně v tomto pořadí), které mě zaujaly. Některé z objevů, které vám představím, jsou dnes všeobecně přijímané, jiné jsou docela nové a kontroverznější. Žádná studie sice neodhalila tajemství lásky a přitažlivosti, ale každá z nich nabízí aspoň nějaké
Úvod
15
dílčí poznání. A spolu pak dávají širší obrázek. (Vědci ve skutečnosti nevěří, že by se náš milostný život dal zredukovat na vědu, ale můžeme vědu využít k tomu, abychom sami sobě lépe porozuměli.) Jedno téma je všem těmto výzkumům společné, všichni dáváme podvědomě přednost jistým rysům a většina toho, po čem toužíme, vychází z dávných evolučních základů. Takto jsme se vyvinuli. Když evoluční biologové studují životy našich předků a zvyky ve zvířecí říši, hledají odpověď na jednu zajímavou otázku: zda doopravdy děti chceme, zda máme instinkty „rodičovské investice“, které ovlivňují i náš sexuální život. Vše nakonec ústí k základní biologické pravdě, že v jednom roce může žena spát se spoustou mužů, ale může prožít jenom jedno těhotenství od začátku do konce, zatímco muž může spát se spoustou žen a mít přitom i spoustu potomků. Aby muži využili svých reprodukčních zdrojů na maximum, nechávají se zlákat známkami plodnosti – tedy mládím a krásou, což platí především pro krátkodobé vztahy. U žen je to složitější. Ženy dávají při těhotenství mnoho v sázku, proto jsme při výběru sexuálních partnerů náročnější. Během věků jsme si vypěstovaly sklon být přitahovány muži vykazujícími dobré geny (mužnost a společenská nebo fyzická dominance) a známky, že z nich budou dobří otcové (ochranitelé a živitelé), ačkoli umíme požadavky upravovat podle okolností. Rozhodnutí v milostném životě činíme sice v závislosti na kultuře a osobních zkušenostech, ale nečekaně nás přitom ovlivňují i skryté síly a instinkty. Otázek se nabízí celá řada. Proč mou kamarádku Ritu
16
Úvod
přitahují chlápci s velkými ústy a širokými rameny a co přitahuje je na ní? Kolik mužů si můžete pustit pod sukni nebo do srdce a do kolika srdcí se dostanete vy? A proč, když jsme s tím správným člověkem, nám láska a sex tak zamotají hlavu? Když jsem psala tuto knihu, s potěšením jsem zjišťovala, kolik vědců z kolika různých oborů zkoumá témata, která jsou s naším milostným životem tak či onak spojena – od toho, jak vypadáme, k tomu, jak voníme, a od toho, proč se milujeme, až k tomu, jak si máme lásku zachovat. (Tato kniha je určena k tomu, abyste jí volně listovali, proto si klidně najděte otázky, které vás zajímají.) Tyto objevy hodně prozrazují o lidské přirozenosti. A taky hodně pobaví, což je ještě lepší. Jak řekl nositel Nobelovy ceny fyzik Richard Feynman: „Věda se dost podobá sexu. Někdy z toho vzejde něco užitečného, ale to není jediný důvod, proč se tomu věnujeme.“
I. TĚLO
ČÁST
KAPITOLA
1.
Čelem vpřed
Kdo miloval, a nemiloval by na první pohled? — Christopher Marlowe, „Héro a Leander“
Tělo
20
Proč se nám lidé zdají přitažlivější, když se jim díváme do očí?
P
řed mnoha lety behaviorální psycholog Arthur Aron posadil vysokoškolské studenty obou pohlaví do jedné místnosti a požádal je, aby odhalili intimní detaily ze svého života: okamžiky, za které se nejvíce stydí, co by dělali, kdyby jim umřeli rodiče, a podobně. Pak studenty rozpároval do dvojic chlapec-dívka a řekl jim, aby se upřeně dívali jeden druhému do očí po dobu 4 minut. Neměli mluvit, neměli se usmívat – měli se jenom dívat. Dívat se upřeně jako milenci. Později se jich Aron vyptával, jaký mají ze svých partnerů dojem. Většina říkala, že je ten druhý hluboce přitahoval. Tak hluboce, že se jeden pár, který se v ten den viděl poprvé, za půl roku vzal. Jak se ukázalo, intimním chováním si navzájem otvíráte srdce, ale dotýkáte se ho očima. Když se díváte upřeně do milencových očí, je to jako dívat se do ohně. Jak říkal Nietzsche: „Zadíváte-li se dlouze do propasti, propast vám začne pohled opětovat.“ Díky dávce adrenalinu se vám zpotí dlaně, začnete dýchat povrchově, kůže vás pálí, panenky se rozevírají. Amygdala, to je centrum mozku, které zpracovává emoce, se rozjede na plné obrátky. Zároveň produkujete dopamin, neuropřenašeč „dobré pohody“, který se mísí s vášní a závislostí, a oxytocin, což je hormon spojený s navazováním pout. Vzájemný pohled do očí je tak intenzivní, že ho dokáže překonat už jen jedno: hluboce se zahledět partne-
Č e l e m v př e d
21
rovi do očí při rytmickém sexu, jak se popisuje i v Kámasútře (nedoporučuje se, když se milujete s někým cizím). Nejzajímavější teorie o pohledu do očí říká, že už jen samo zahledění se může podpořit, ba dokonce i probudit pocit lásky. Většinou si myslíme, že v obličeji se nám zračí všechno, co se nám honí hlavou, ale přinejmenším u některých lidí platí, že se výraz tváře naopak proměňuje v pocit. Psychologové tomu říkají faciální odezva a mezi prvními v ni uvěřil Darwin. Hypotéza o faciální odezvě se zrodila z experimentů na Clarkově univerzitě a Aljašské univerzitě. Na Clarkově univerzitě se více než 70 studentů opačného pohlaví dívalo upřeně a beze slov do očí svému protějšku po dobu 2 minut, měli tak činit pod záminkou studie mimosmyslového vnímání. Účastníci, o kterých se předem vědělo, že na výraz tváře reagují i emocemi, hlásili výrazné zesílení touhy po těch, jimž se zahleděli do očí. (Pohled musel být vzájemný a nesměl působit výhrůžně.) Na Aljašské univerzitě hlásili zahledění účastníci s vysokým skóre v psychologickém testu známém jako Škála romantického přesvědčení stejný výsledek. Muži i ženy, kteří silně reagovali na pojmy jako „jediná pravá láska“, „láska na první pohled“ a „láska si vždy najde cestu“, zaznamenali po upřeném pohledu do očí výrazný nárůst romantických láskyplných citů. Podle hypotézy faciální odezvy můžete k lidem, kterým jste se upřeně dívali do očí, cítit náklonnost a chovat se zamilovaně. Kdyby vás někdo viděl, jak se s něhou na někoho zadíváte, řekl by si, že jste do sebe zamilovaní. Obličejové svaly vám dávají výraz, jenž všichni kolem vidí, a vy se tomu nebráníte. Nažhaví se vám nervové okruhy a vy se cítíte tak, jak se chováte.