Řím, Itálie
dyÏ Steve Dark vytáhl latexovou masku z vody, vypadalo to, Ïe se mu vysmívá. Prázdné oãní dírky mu oplácely pohled jako v pfiedstíraném úÏasu. Kdo, já? Udûlat nûco takového? Koutky zazipovan˘ch úst se vlnily krut˘m ú‰klebkem. Zbytek obleku visel mokr˘ a zplihl˘ v Darkov˘ch rukách, jako kÛÏe je‰tûra, co se uÏ dávno odplazil do neznám˘ch konãin. Detaily snadno poznával; stejné zipy, stejn˘ zpÛsob ‰ití. Oblek vypadal pfiesnû jako ten, kter˘ nosil ìábelsk˘ Skfiípal, akorát Ïe tahle verze byla celá ãerná. Tom Riggins dohnal Darka a poloÏil mu ruku na rameno. „To není on,“ fiekl. „Já vím,“ odpovûdûl ti‰e Dark. „Myslím to váÏnû. Ty a já jsme vidûli toho parchanta hofiet. Tohle je jen nûkdo, kdo si z nás utahuje. Napodobitel. Uvûdomuje‰ si to, Ïe jo?“ Dark pfiik˘vl. „UloÏím tu vûc do pytle na dÛkazy.“ Pfied nûkolika hodinami se rozpoutala panika – Mimofiádi byli nahnáni do ¤íma, utvofiil se mezinárodní krizov˘ ‰táb. Nûkdo otrávil fontánu di Trevi v ¤ímû, zabil desítky lidí, a tenhle neznám˘ pachatel po sobû zanechal nûco divného, co teì plavalo v kyanidem fiíznuté vodû. Scéna jako vystfiiÏená z obrazu Hieronyma Bosche – stovky rÛÏov˘ch tûl, odporn˘ zápach. Spousta sanitek, hasiãsk˘ch a policejních vozÛ namaãkan˘ch na hlavní
K
11
tfiídû. Vystra‰ení pfiihlíÏející ucpali kaÏdou pfiístupovou cestu i postranní uliãky. ¤ímská polizia dopravila Darka a jeho t˘m dodávkou na vyprázdnûné prostranství pár metrÛ od fontány. Uniformovaní stráÏníci nadzvedli oranÏovou pásku oznaãující místo ãinu, aby se pod ní Dark mohl protáhnout, a uvolnili mu cestu k proslavené fontánû. Její dno bylo skoro prázdné, aÏ na zlatá a stfiíbrná eura a pár centimetrÛ vody – otrávené vody –, která teì olizovala podráÏky Darkov˘ch bot. Kolem v˘pustû stálo pût fiímsk˘ch policistÛ, natûsnan˘ch jeden vedle druhého tak, Ïe se navzájem dot˘kali ‰irok˘mi rameny a pfiihlíÏejícím bránili v pohledu. DarkÛv doprovod zapískal a oni se rozestoupili. KdyÏ ve vodû poprvé spatfiil ãernou gumovou hmotu, Dark na místû ztuhl. Musel se pfiinutit nûkolikrát se zhluboka nadechnout, neÏ se k tomu pfiiblíÏil; v hlavû mu zbûsile vífiily my‰lenky a v jeho Ïilách najednou proudila ledová voda. V jeden otfiesn˘ okamÏik si Dark dokonce pomyslel, Ïe moÏná, nûjak˘m zpÛsobem, sériov˘ vrah 26. úrovnû pfieÏil. Racionální ãást Darkovy mysli dobfie vûdûla, Ïe je to zcela nemoÏné. Dark jeho tûlo rozsekal sekerou a potom sledoval, jak na‰típané kousky hofií v peci krematoria. Pfiesto pfii pohledu na ten oblek a jeho v˘smû‰né vzezfiení Darkova mysl pfiepnula na iracionální strunu. T˘m si v ¤ímû na‰el laboratofi. Zdaleka se nepodobala té, kterou Dark pouÏíval v oddûlení MimofiádÛ ve Virginii, ale mûla základní vybavení. Udûlal stûry obleku kvÛli DNA a nechal vzorek procházet databází. Zatímco ãekal na v˘sledek, usrkával hofiké, vlaÏné kafe a snaÏil se soustfiedit svoje my‰lenky. Ale mozek se v jeho lebce choval jako uvûznûné zvífie a odmítal se uklidnit. Neustále se vracel k dûsiv˘m událostem pfiede‰l˘ch t˘dnÛ. V jednom kuse mu promítal zábûry jeho maliãké dcerky, která nyní byla v péãi úplnû cizího ãlovûka ve Spojen˘ch 12
státech. Bez pfiestání mu pfiipomínal, jak se na nûj Sibby, jeho Ïivotní láska, usmívala. Úsmûvem, kter˘ uÏ mÛÏe vidût pouze ve sv˘ch snech. Koneãnû byly v˘sledky DNA hotové; CODIS zaznamenal shodu ve Spojen˘ch státech – v Las Vegas –, v souvislosti s pfiípadem, kter˘ byl uÏ dávno u ledu. Dark se obrnil a pfiipravil se na v‰echno, od napodobitele po reinkarnaci. Nûkdo pfiípad sledoval, nastoupil do rozjetého vlaku a rozhodl se pokraãovat ve Skfiípalov˘ch ‰lépûjích. To by nebylo nic nového. PÛvodní Zodiak mûl mnoho obdivovatelÛ, ktefií v prÛbûhu let pfiebírali jeho zpÛsoby – utahovali si z policie psaním dopisÛ, zabíjeli milence na izolovan˘ch místech. Vrah si podmanil pfiedstavivost vefiejnosti a na‰li se tací, co toho chtûli vyuÏít. A teì se zdálo, Ïe se Skfiípalem to bude stejné. Zatím neexistoval Ïádn˘ záznam o jemu podobném sériovém vrahovi. Skfiípal, ‰ílen˘ hadí muÏ, své tûlo uzavíral do zabijáckého obleku, kter˘ se vzpíral forenzní anal˘ze, a nezanechával po sobû Ïádné stopy, pokud je nechtûl zanechat. Dokázal se schovat v miniaturní skulinû a ãekat s nadlidskou trpûlivostí, dokud jeho obûÈ nebyla nûãím rozpt˘lena nebo neusnula. Pak se Skfiípal vykradl ze svého úkrytu a zaútoãil s divokostí, jaká byla v rozporu s jeho v˘‰kou a tûlesn˘mi proporcemi. Byl posedl˘ trestáním lidí, o nichÏ se domníval, Ïe spáchali zloãin, a sám sebe vidûl jako zprostfiedkovatele, oãi‰Èujícího du‰e vezdej‰ího svûta. A upnul se na Darka – lovce lidí, jenÏ mu byl roky v patách. Podle Skfiípala si Dark zasluhoval nejzaz‰í trest. Tohle mohl b˘t Ïák, kter˘ se teì snaÏí jít v dûsiv˘ch ‰lépûjích svého mistra. Av‰ak poté co se Dark s t˘mem MimofiádÛ vrátil do StátÛ, k dal‰ím incidentÛm nedo‰lo. Îádné obleky odolné vÛãi forenzní anal˘ze zanechané na místû ãinu, Ïádné hádanky ani v˘smû‰ky. Îádné nevyfie‰ené vraÏdy, které by se byÈ jen pfiiblíÏily Skfiípalovu modu operandi. 13
Îádná tûla. Îádné v˘hrÛÏky. Nic, co by aspoÀ vzdálenû pfiipomínalo hrÛzné ãiny, jak˘ch se dopou‰tûl Skfiípal. AÏ dokud...
14
o p没t let pozd没ji
I
viselec Chcete-li sledovat osobní v˘klad tarotov˘ch karet Steva Darka, pfiihlaste se prosím na stránkách Level26.com a vloÏte heslo: hanged.
VISELEC
Chapel Hill, Severní Karolína
hruba pût minut po zaãátku muãení si Martin Green uvûdomil, Ïe zemfie. Jeho tûlo viselo hlavou dolÛ – jeden konec provazu mûl pevnû utaÏen˘ kolem pravého kotníku, druh˘ konec byl upevnûn˘ k úchytu svûtla v jeho vlastním sklepû. AspoÀ pfiedpokládal, Ïe je to úchyt na svûtlo. SvÛj sklep dokonãil pfied pár lety a nikde jinde nebylo moÏné provaz zavûsit. A jelikoÏ mu útoãník pfies oãi zavázal ‰pinav˘, proma‰tûn˘ hadr, nemûl moÏnost si to vizuálnû ovûfiit. Úchyt na svûtlo by byl dobr˘. MoÏná bude jeho tûlo pfiíli‰ tûÏké. Tfieba se mu podafií se uvolnit. A moÏná pak pfiijde na to, jak se dostat z téhle ‰ílené situace. Napfied si Green myslel, Ïe jde o pouhé pfiepadení. Musel si pfiiznat, Ïe byl ideální cíl. Svobodn˘ chlap, kter˘ Ïije sám ve velkém domû. Jediné, co museli udûlat, bylo zjistit si jeho zvyky a pak udefiit. Pfiátelé mu fiíkali, Ïe by mûl uvaÏovat o bezpeãnostní sluÏbû, vzhledem k tomu, kdo je a ãím se Ïiví. Green nad tím jen mával rukou. Byl ãlovûkem v zákulisí. Devadesát devût cel˘ch a devût desetin procenta jeho krajanÛ dokonce ani nevûdûlo, Ïe Ïije, a ti, kdo ho znali, doopravdy nerozumûli jeho práci. Na co by potfieboval ochranku? Teì mu bylo naprosto jasné, Ïe ji potfieboval.
Z
19
Green pfieãetl dost na to, aby vûdûl, jak se v takové situaci zachovat: Dejte útoãníkovi to, co chce. „Sejf je v mé loÏnici,“ fiekl Green. „Za Chagallem. MÛÏu vám dát kombi–“ Ruka ho drsnû pfiinutila rozevfiít ãelisti a strãila mu do úst hadr. Pfies tváfi ho sekl koÏen˘ pásek. Vytrhával mu chloupky vzadu na krku, jak se zapínal a utahoval. Pfiíli‰ tûsnû. Zatracenû, pokusil se Green zafivat. NemÛÏu vám dát, co chcete, kdyÏ nemÛÏu mluvit. Jediné, co z jeho úst vy‰lo, bylo na‰tvané zamumlání. KdyÏ Green ucítil v nose hleny a chladn˘ pot, uvûdomil si, Ïe aÈ uÏ je s ním tady dole kdokoliv, nechce kombinaci k jeho sejfu ani toho fale‰ného Chagalla, kter˘ visí pfied ním. Tak co sakra chce? Tehdy usly‰el skfiípav˘ zvuk nÛÏek – ten nûkdo mu odstfiihával od tûla nohavice. A pak ucítil první fiíznutí bfiitvou po vnitfiní stranû nahého stehna smûrem nahoru a hork˘ pramen krve stékající do rozkroku. Ne víc neÏ pfied tfiiceti minutami si Green vychutnával poslední dou‰ek sladové whisky a poté, co odloÏil svou platební kartu American Express Black na barov˘ pult, po kapsách hledal parkovací lístek. Byl na sebe py‰n˘, Ïe uÏ má padla. Ráno ho ãekalo zasedání mozkového trustu ve Washingtonu D. C. a vstávání v nekfiesÈanskou hodinu, aby stihl letadlo. Lep‰í skonãit dfiív a pár hodin se dobfie prospat. Obsluha mu pfiistavila bentley. Green se pohodlnû usadil za volantem a fiítil se po silnici v pfiíjemném alkoholickém opojení. Ani moc, ani málo. Tak akorát. Ve chvíli, kdy zajíÏdûl na pfiíjezdovou cestu svého osmipokojového domu za 3,5 milionu dolarÛ, se cítil náleÏitû ospale. CoÏ bylo dobfie. Mûl rád své dny správnû rozvrÏené – jako dokonalou 20
kombinaci cviãení, práce, zábavy, jídla a pití. Dnes veãer se tû‰il, aÏ vklouzne do svého bavlnûného egyptského povleãení z tisíce vláken a vychutná si ten pfiíjemn˘ pocit, Ïe jednodu‰e vypíná svou mysl. Neodpadne vyãerpáním ani z chlastu. NezÛstane vzhÛru proto, Ïe by byl pfiíli‰ rozru‰en˘ z událostí dne. Green otevfiel pfiední dvefie, stiskl vypínaã svûtla a... nic se nestalo. Zaklel a vypínaã zmáãkl nûkolikrát za sebou. Pofiád nic. Vypadl proud. Green udûlal pár krokÛ do pfiedsínû a strnul. Dokonce i v ‰eru vidûl, Ïe nûkdo zotvíral dokofián zásuvky, serval ze zdí obrazy a odsunul stranou nábytek. Greena náhle pfiepadla úzkost. Nûkdo – nûkdo cizí – byl v jeho domû. Odolal touze se otoãit a okamÏitû opustit budovu. Pfiece není takov˘ srab – musí zjistit, co se stalo, co mu ti parchanti ukradli. Tohle se nemûlo stát. Nebylo tomu ani rok, co Green instaloval ‰ílenû nákladn˘ bezpeãnostní systém, aby pfiede‰el právû takov˘m událostem. Pfie‰el k nástûnnému bezpeãnostnímu panelu. Zafiízení vypadalo jako bez proudu – i kdyÏ mûlo vlastní napájení. Îe by selhala záloÏní baterie? Nebo byla odpojena? Zmáãkl ZAPOJIT. Nic. Dobfie, ty idiote. Vypadni odsud. OkamÏitû vypadni. V tu chvíli Green zaslechl zvuk, vycházející z kuchynû – znûlo to, jako kdyÏ prásknou dvífika kuchyÀské linky. Uvûdomil si, Ïe existuje jen jedna vûc, která je hor‰í neÏ b˘t vyloupen. A to pfiijít domÛ bûhem vloupání. Green rychle vylovil z kapsy u saka mobil, stlaãil palcem devítku a pomalu, opatrnû vykroãil zpátky k pfiedním dvefiím, kdyÏ... Znehybnûl. Mûl pocit, jako by se mu svaly odtrhávaly od ‰lach, zatímco jeho klouby zÛstaly uvûznûné na místû. Green otevfiel ústa, aby vykfiikl, ale nemohl. I kdyby dokázal uvést své hlasivky do provozu, jeho nejbliωí soused byl moc daleko na to, aby ho zaslechl. 21
Vidûl rozmazanû. Cel˘ dÛm se zdál vych˘len˘ ze své osy. Nûco mu v mysli kfiiãelo Dost! UÏ dost!, ale jeho my‰lenky zÛstaly ochromené v jeho hlavû, o nic hlasitûj‰í neÏ ‰epot. Green cítil, jak je strÏen k zemi, pak vláãen po podlaze ke dvefiím sklepa. Svût se obrátil vzhÛru nohama. A potom se probudil, zavû‰en˘ ze sklepního stropu. Musel znovu ztratit vûdomí. Poslední vûc, kterou si pamatoval, byly... nÛÏky? Jeho noha. Proboha, jeho noha. Nejvût‰í starost mu dûlala skuteãnost, Ïe nohy vÛbec necítí. Ani jednu. Nevnímal provaz zafiezávající se do jeho pravého kotníku, látku sv˘ch kalhot. Nic. Nûco zatahalo za pásek na jeho tváfii. Vlhk˘ hadr mu vypadl z úst. Green okamÏik lapal po dechu, nasál do plic dvojnásobnou dávku kyslíku a pak zafival. Zvuk, kter˘ se vydral z jeho úst, nebyl mínûn˘ jako komunikace, ale spí‰ jako zvuková uráÏka jeho tr˘znitele. Co mohl taky jiného se svázan˘mi konãetinami dûlat? Green znovu zafival, ale pak ho nûco plochého a tvrdého seklo do ohryzku. Jeho kfiik se zmûnil v bolestivé du‰ení. „P‰‰‰t,“ ozval se hlas. PfiestoÏe se tfiásl a necítil nohy, odstranûní zmuchlaného roubíku Greenovi dodalo Ïdibec nadûje. MoÏná to je lupiã, kter˘ ho chce akorát vystra‰it. A ví‰ ty co? Funguje to, kámo. Jsem hrÛzou bez sebe. A i kdyÏ jsi mi z nohou odfiízl v‰echen Ïivot, jsem ochotn˘ nechat minulost minulostí. Vezmi si moje peníze. Vezmi si, cokoliv chce‰. Jenom odejdi. Green si párkrát odka‰lal a vrátil se mu hlas. „Vyhrál jsi – prosím nech mû jít. Nikomu to nefieknu. Pfiísahám.“ SnaÏil se odhadnout polohu svého útoãníka. Byl za ním? Green mûl pocit, Ïe za sebou zaslechl ‰ustûní látky. Ale ostatní 22
smysly mu fiíkaly, Ïe nûkdo stojí pfiímo pfied ním. Tváfií v tváfi. Témûfi cítil hork˘, intenzivní dech na svém obliãeji. „Podívej, znám dÛleÏité lidi. Nemyslím to jako v˘hrÛÏku – chci tím fiíct, Ïe ti mÛÏu dát, co chce‰. Cokoliv chce‰. Jenom se mnou mluv.“ Teì – nûjak˘ pohyb – za ním. Green se pokusil otoãit se na druhou stranu. Ne Ïe by nûco vidûl, ale poskytovalo mu to aspoÀ nepatrné zdání kontroly nad touhle situací. Sice visel ze stropu svého sklepa, ale pfiinejmen‰ím se mohl obrátit skoro tváfií v tváfi útoãníkovi. Stále je‰tû se pokou‰el vyÏebrat si cestu ven. „Prosím. ¤ekni mi, co mám udûlat, abys byl spokojen˘.“ Místo odpovûdi útoãník nûco nastfiíkal Greenovi na obliãej. OkamÏitû cítil, Ïe má tváfi jako v ohni a odchází mu jedna vrstva pokoÏky za druhou. Green nikdy pfiedtím nic podobného nezaÏil a teì nemohl ani popadnout dech, aby vykfiikl. Pak nûco za‰ustilo a hlavu mu zakryl pytel. Nûkdo na nûj promluvil. Skrz pytel to znûlo pouze jako ‰epot, ale Green by pfiísahal, Ïe zaslechl slovo – tohle – tûsnû pfiedtím, neÏ se nadechl a oheÀ se mu roz‰ífiil do plic. Právû tehdy si Martin Green s jistotou uvûdomil, Ïe zemfie.
23