Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
Stránka 9
KAPITOLA 1 Takhle to začíná. Vtipem. „Takže vejde chlap do baru,“ spustil Jeff a hned se uchechtl. „Vidí tam sedět dalšího chlápka, kterej pomalu upíjí ze sklenky a mračí se. Před ním na baru stojí láhev whisky a třicet centimetrů dlouhej tenisovej kurt, na něm hrají prťavý panáčci tenis a z empajru jim to píská mrňavej rozhodčí. ‚Co se vám stalo?‘ ptá se první chlápek. ,Dejte si panáka,‘ nabízí mu ten druhej. Ten první chytne flašku a chce si nalejt, když vtom z ní vyfoukne obláček kouře a objeví se džin. ,Přej si něco,‘ povídá mu džin. ,Splním ti všechno, po čem toužíš.‘ – ,To je jednoduchý,‘ povídá chlap. ,Chci milion doláčů.‘ Džin přikývne a zmizí v dalším oblaku kouře. Hned nato je bar plnej koláčů. ,Co to má ksakru bejt?‘ ptá se vztekle muž. ,Copak jsi hluchej? Já chtěl doláče, ne koláče.‘ Podívá se tázavě na muže vedle sebe. Ten pokrčí rameny a smutně kejvne na miniaturní tenis na baru. ,No co je? Myslíte, že já si přál třiceticentimetrovej tenis?‘“ Pointu vtipu zdůraznila krátká odmlka, následovaná salvou smíchu, jenž přesně vystihoval osobnosti tří mužů relaxujících v nabitém baru. Jeff, který byl ve svých dvaatřiceti nejstarší ze všech tří, se smál nejhlasitěji. Jeho řehot stejně jako on sám byl skoro až příliš hřmotný na tak malou místnost, přehlušoval hlasitou hudbu linoucí se ze staromódního jukeboxu vedle vchodu a valil se po lesklém černém mramorovém povrchu dlouhého baru, až hrozilo, že převrhne křehké sklenky a roztříští velké zrcadlo za ním lemované lahvemi. Chechtot jeho kamaráda Toma byl téměř stejně hlučný, a přestože postrádal Jeffovu rezonanci a nakažlivost, vynahrazoval si tyto nedostatky tím, že trval déle a zahrnoval celou škálu ozdobných trylků. „Dobrej fór,“ podařilo se Tomovi zaskřehotat v salvách doznívajícího chrochtání a řehtání. „Fakt dobrej.“ 9
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
Stránka 10
J O Y F I E L D I N G O VÁ
Smích třetího muže byl zdrženlivější, přesto zrovna tak upřímný. Jeho obdivný úsměv se z přirozeného, téměř dívčího pousmání rozšířil až do velkých hnědých očí. Will už ten vtip kdysi slyšel, asi tak před pěti lety, kdy byl ještě vyděšený nováček na Princetonské univerzitě, ale to by Jeffovi nikdy neřekl. Mimoto Jeff ho vykládal líp. Jeho bratr vůbec dělá většinu věcí lépe než ostatní, uvažoval Will, když pokynul Kristin, aby jim přinesla další rundu. Kristin se usmála a pohodila dlouhými, rovnými blond vlasy z jednoho ramene na druhé, což bylo gesto, jak si Will všiml, které dohněda opálené ženy ze South Beach dělají snad pořád. Bezděky ho napadlo, jestli je tento zvyk příznačný jen pro Miami, nebo se v jižních krajinách vyskytuje běžně. Nevzpomínal si, že by dívky v New Jersey tak často a vehementně pohazovaly vlasy. Ale na druhé straně byl možná jen moc zaneprázdněný nebo příliš nesmělý, aby to zaregistroval. Will sledoval, jak Kristin natočila pivo značky Miller do tří vysokých sklenic, zkušeně postrčila jedno za druhým po hladkém povrchu baru a současně se předklonila jen natolik, aby okolostojící muže nechala krátce nakouknout za véčkový výstřih své halenky s leopardím vzorem. Jak jim odhalí kousek těla, hned dají člověku větší dýško, svěřila se jednou večer, kdy jim tvrdila, že si za jednu noc na spropitném přijde asi na tři sta dolarů. To docela ujde na tak malý podnik jako Nebezpečná zóna, kde si pohodlně sedne jen čtyřicet lidí a pro zhruba dalších třicet zbývá místo u frekventovaného baru. VSTUPUJETE DO NEBEZPEČNÉ ZÓNY, vyzývavě blikal oranžový neonový nápis nad zrcadlem. POKRAČUJTE DÁL NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ. Majitel baru viděl podobný poutač u floridské dálnice a usoudil, že „Nebezpečná zóna“ bude výborný název pro luxusní bar, který hodlal uvést do provozu na Ocean Drive. Ukázalo se, že jeho intuice byla správná. Nebezpečná zóna otevřela své těžké ocelové dveře v říjnu, zrovna když v Miami začínala rušná zimní sezona, a po osmi měsících navzdory úmornému vedru a odjezdu většiny turistů stále dobře prosperovala. Ten název evokující nebezpečí a nezodpovědnost Willovi učaroval. Už jen to, když tam byl, v něm vyvolávalo pocit jakési bezstarostnosti. Usmál se na bratra a v duchu mu děkoval za to, že ho vzal s sebou. 10
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
NEBEZPEČNÁ
Stránka 11
ZÓNA
Pokud si Jeff všiml Willova úsměvu, nedal to najevo. Místo toho sáhl za něj a vzal si čerstvé pivo. „Co byste si, vy magoři, přáli, kdyby vám měl džin splnit jediný přání? A nesmí to bejt nějaká kravina jako třeba světovej mír nebo stop hladu,“ dodal. „Musí to bejt osobní. Sobecký.“ „Jako třiceticentimetrovej penis,“ řekl Tom hlasitěji, než Will považoval za nutné. Několik mužů stojících v bezprostřední blízkosti se otočilo jejich směrem, přestože dělali, že je neposlouchají. „Takovej už mám,“ prohlásil Jeff, jedním hltem vypil půlku piva a usmál se na zrzku na druhém konci baru. „To je fakt,“ potvrdil Tom se smíchem. „Viděl jsem ho ve sprše.“ „Ale pro tebe bych mohl poprosit o pár cenťáků navíc,“ prohodil Jeff a Tom se znovu rozesmál, ačkoliv už ne tak hlasitě. „A co ty, bráško? Šikla by se ti taky nějaká kouzelná přímluva?“ „Já jsem docela spokojený, díky.“ Will ucítil, že se pod modrou košilí začíná i přes velmi chladnou klimatizaci potit, a aby se nezačervenal, zaměřil pohled na velkého zeleného neonového krokodýla na protější cihlové zdi. „Ááá, snad se nestydíš?“ dobíral si ho Jeff. „To mě poser, ty vole. Ten kluk má doktorát z filozofie na Harvardu a červená se jako malá holka.“ „Na Princetonu,“ opravil ho Will. „A pořád nemám dodělanou dizertačku.“ Cítil, jak mu ruměnec stoupá z tváří k čelu a byl rád, že je místnost jen matně osvětlená. Teď už bych měl tu pitomou dizertaci hotovou, uvažoval v duchu. „Vykašli se na to, Jeffe,“ doporučila mu Kristin zpoza baru. „Vůbec si ho nevšímej, Wille. Jen jako obvykle prudí.“ „Chceš mi tvrdit, že na velikosti nezáleží?“ zeptal se Jeff. „Jen ti chci říct, že se penisy přeceňujou,“ odpověděla Kristin. Žena poblíž se zasmála. „Moje řeč,“ utrousila do sklenice. „No, asi o tom víš svoje,“ ušklíbl se Jeff. „Poslyš, Wille. Už jsem ti vykládal, jak jsme s Kristin dali trojku?“ Will se podíval jinam, pohledem sondoval tmavá dubová prkna podlahy, nesoustředěně jím přelétl po protější zdi a nakonec mu utkvěl na veliké barevné fotografii lva, který právě napadl gazelu. Z vtipkování prošpikovaného sexem, v němž Jeff a jeho 11
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
Stránka 12
J O Y F I E L D I N G O VÁ
kamarádi zřejmě vynikali, byl pokaždé nesvůj. Musí se víc snažit, aby zapadl, rozhodl se. Musí se uvolnit. Vždyť hlavně z toho důvodu přijel do South Beach – aby unikl stresu akademického života, aby se dostal do reálného světa a znovu se sblížil se starším bratrem, kterého neviděl celou věčnost. „Myslím, že ses o tom nikdy nezmínil,“ pronesl. Pokusil se vynutit z hrdla smích a přál si aspoň, ať ho to tolik nevzrušuje. „Byl to fakt kusanec, viď, Krissie?“ zeptal se Jeff. „Jakže se to jmenovala? Pamatuješ se?“ „Mám dojem, že Heather,“ odpověděla nenuceně Kristin s rukama na bocích své krátké, úzké černé sukně. Pokud jí to bylo trapné, nedala to na sobě znát. „Dáš si ještě jedno?“ „Beru všechno, co mi naservíruješ.“ Kristin se chápavě pousmála nepatrným úsměškem, který jí pohrával v koutcích rtů ve tvaru Amorova luku, a pohodila vlasy z pravého ramene na levé. „Další runda tu bude cobydup.“ „Šikovná holka.“ Místnost se znovu naplnila Jeffovým chlapáckým řehotem. Nějaká mladá žena se prodírala davem hostů, kteří se tísnili u baru. Mohlo jí být asi dvacet sedm či dvacet osm, byla středně vysoká, spíš hubenější, s tmavými polodlouhými vlasy, které jí padaly do obličeje, takže její rysy bylo těžké rozeznat. Měla na sobě černé kalhoty a draze vypadající bílou halenku. Will si pomyslel, že je patrně hedvábná. „Můžu dostat granátové martini?“ „Hned to bude,“ řekla Kristin. „Času dost.“ Mladá žena si zastrčila pramen vlasů za levé ucho, čímž odhalila jemnou perlovou náušnici a něžný, půvabný profil. „Sedím tamhle.“ Ukázala k prázdnému stolu v rohu pod akvarelem se stádem ženoucích se slonů. „Co je kruci gránatový martini?“ zeptal se Tom. „Zní to dost hnusně,“ podotkl Jeff. „Náhodou je to docela dobré.“ Kristin sebrala Jeffovu prázdnou pivní sklenici a nahradila ji plnou. „Fakticky? Tak jo, zkusíme ho.“ Jeff udělal prsty ve vzduchu kruh, čímž naznačil, že jeho požadavek zahrnuje Toma i Willa. „Každej dá deset babek tomu, kdo vyžahne granátový martini jako první. Blití je zakázaný.“ 12
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
NEBEZPEČNÁ
Stránka 13
ZÓNA
„Platí,“ souhlasil Tom rychle. „Jsi cvok,“ řekl Will. Jeff místo odpovědi připlácnul desetidolarovou bankovku na bar. Pár vteřin nato se k ní připojila obdobná od Toma. Oba muži se nedočkavě otočili k Willovi. „Tak fajn,“ prohodil, sáhl do postranní kapsy šedivých plátěných kalhot a vyndal dvě pětidolarovky. Kristin je koutkem oka pozorovala, když ženě sedící u malého stolku v protějším rohu odnášela granátové martini. Jeff se svými jemně řezanými rysy a vlnitými blond vlasy, které si potají zesvětloval, jak ho podezřívala, ačkoli se ho nikdy nezeptala, oblečený od hlavy až k patě do typické černé, byl z těch tří rozhodně nejhezčí. Jeff měl výbušnou povahu a člověk nikdy nevěděl, co ho vytočí. Na rozdíl od Toma, uvažovala, když přenesla pohled na hubeného, tmavovlasého muže v džínách a kostkované košili, který stál po Jeffově pravici. Toho vytáčelo všechno. Sto osmdesát osm centimetrů horko těžko potlačovaného vzteku, říkala si a divila se, jak to s ním může jeho manželka vydržet. To ten Afghánistán, svěřila se jí Lainey někdy minulý týden, když Jeff oblažoval štamgasty v baru historkou o tom, jak Tom poté, co ho rozběsnila chyba rozhodčího, vytáhl zpoza pasu svých kalhot pistoli a prostřelil zbrusu novou plazmovou televizi, kterou si nemohl dovolit a ještě ji ani nesplatil. Od té doby, co se vrátil..., šeptala tehdy v salvách smíchu, které vyprávění doprovázely, ale myšlenku nedokončila. Jeff s Tomem byli nejlepší přátelé už od střední školy, oba dobrovolně vstoupili do armády a oba několikrát sloužili v Afghánistánu. Jeff přijel domů jako hrdina. Tom se vrátil s ostudou, když ho propustili z armády údajně za bezdůvodné napadení nevinného civilisty. To je všechno, co o jejich tamním pobytu vlastně ví, uvědomila si Kristin. Ani Jeff, ani Tom o tom nemluvili. Postavila temně růžové martini na dřevěný kulatý stolek před tmavovlasou mladou ženu a letmo se podívala na její dokonalou, i když trochu bledou pleť. Nemá na bradě modřinu? Žena jí podala pomačkanou dvacetidolarovkou. „To je dobrý,“ řekla potichu, a než jí stačila Kristin poděkovat, odvrátila se. Kristin si chvatně strčila peníze do kapsy a vracela se k baru. Pásky stříbrných sandálů na vysokém podpatku se jí při chůzi 13
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
Stránka 14
J O Y F I E L D I N G O VÁ
třely o holé kotníky. Ti tři se teď sázeli o to, kdo nejdéle udrží na nose burák. Tohle musí levou zadní vyhrát Tom, pomyslela si. Špička jeho nosu se pyšnila přirozenou rýhou, které se ostatním nedostávalo. Jeffův nos byl úzký a hezky tvarovaný stejně jako zbytek jeho těla. Naopak Willův byl širší a mírně zakřivený, což jen zdůrazňovalo jeho křehkou zranitelnost. Proč je tak zranitelný? uvažovala a usoudila, že je nejspíš po matce. Jeff byl naopak celý otec. Věděla to, protože krátce nato, co se k němu asi před rokem nastěhovala, našla náhodou jejich starou fotku, když vyklízela zásuvku v ložnici. Kdo je to? zeptala se, když slyšela Jeffa, jak k ní zezadu přichází, a ukázala na snímek energicky vypadajícího muže s vlnitými vlasy a arogantním úsměškem, jehož velké předloktí plnou vahou spočívalo na rameni malého chlapce s vážnou tváří. Jeff jí ho vytrhl z ruky a vrátil do zásuvky. Co to děláš? Jen si dělám místo na věci, odpověděla tehdy a schválně ignorovala tón jeho hlasu, který ji varoval, aby toho nechala. To jsi ty s tátou? Jo. To jsem si myslela. Jsi mu hrozně podobný. To máma taky pořád říkala. Nato přibouchl šuplík a odešel z pokoje. „Cha-cha, já vyhrál!“ zařval teď Tom a triumfálně zvedl levou pěst do vzduchu, když se burák, kterým Jeff balancoval na nose, skutálel přes jeho pusu a bradu a dopadl na zem. „No tak, Kristin,“ ucedil Jeff a jeho přiškrcený hlas prozrazoval, jak moc nesnáší prohru, dokonce i v takové hlouposti, jako je tohle. „Co je s tím granátnickým martini?“ „Granátovým,“ opravil ho Will a hned nato litoval, že to udělal. V Jeffových očích se zableskl vztek. „Sakra, z čeho to vlastně je?“ zeptal se Tom. „Je v tom vodka a šťáva z granátového jablka, což je ovoce s červenou dužinou, hromadou semínek a spoustou antioxidantů,“ odpověděla Kristin. „Že prý je to moc zdravé.“ Postavila před ně na barový pult první sklenici s růžovým nápojem. Jeff ji zvedl k nosu a nedůvěřivě přičichl. „Co je to antioxidant?“ zeptal se Tom Willa. „Co se ho ptáš?“ vyjel Jeff. „Je to filozof, žádnej vědátor.“ 14
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
NEBEZPEČNÁ
Stránka 15
ZÓNA
„Prosím,“ pronesla Kristin a postavila na bar další dvě martini. Jeff zvedl pohár a počkal, až to samé udělají Tom s Willem. „Na vítěze,“ prohlásil. Všichni tři okamžitě zvrátili hlavy dozadu a lokali tekutinu, jako by lapali po vzduchu. „Hotovo!“ zahulákal Jeff a vítězoslavně postavil sklenici na bar. „Ježíš, to je hnusárna,“ zašklebil se Tom. „Jak můžou lidi ten sajrat pít?“ „Co ty na to, bráško?“ zeptal se zvědavě Jeff, když Will dopil svůj nápoj. „Není to zas tak špatné,“ odpověděl Will. Měl rád, když ho bratr oslovoval bráško, ačkoli byli, přesněji řečeno, jen nevlastní bratři. Stejný otec, jiné matky. „Ale ani zas tak dobrý,“ prohodil Jeff s mrknutím, které nikomu konkrétnímu nepatřilo. „Tamta si to zřejmě užívá.“ Tom kývl směrem k brunetce v rohu. „Až by jednoho zajímalo, co dalšího si užívá,“ podotkl Jeff. Will se přistihl, že se ženě dívá přímo do smutných očí. Dokonce z téhle vzdálenosti a v tomhle světle poznal, že jsou smutné podle toho, jak si opírala hlavu o stěnu a zírala do prostoru nepřítomným, nesoustředěným pohledem. Uvědomil si, že je hezčí, než jak se prve domníval, třebaže poněkud tuctová. Ne tak nápadně krásná jako Kristin se smaragdově zelenýma očima, vysedlými lícními kostmi modelky a smyslnou postavou. Kdepak, vzhled téhle ženy tíhl spíš k obyčejnosti. Rozhodně byla pěkná, ale chyběla jí šťáva. Jejím jediným skutečně charakteristickým rysem byly oči. Velké a temné, patrně tmavomodré. Vypadá tak zabraná do myšlenek, říkal si Will, zatímco sledoval, jak k ní přistoupil nějaký muž, a když viděl, že zavrtěla hlavou a odmítla, zaplavila ho náhlá vlna úlevy. „Co se jí podle vás stalo?“ slyšel sám sebe se nahlas ptát. „Třeba je to zavržená milenka britského prince,“ tipnul si Jeff a dopil zbytek piva. „Nebo možná ruská špionka.“ Tom se zasmál. „Nebo jen znuděná panička, která se chce malinko povyrazit. Proč? Máš zájem?“ Mám? ptal se sám sebe Will. Je to hodně dlouho, co měl nějakou přítelkyni. Už od Amy, pomyslel si, a při vzpomínce na to, jak to dopadlo, se zachvěl. „Jen jsem zvědavý,“ uslyšel se odpovídat. 15
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
Stránka 16
J O Y F I E L D I N G O VÁ
„Poslyš, Krissie!“ zahalekal Jeff, opřel si lokty o bar a gestem přivolal Kristin. „Víš něco o tý granátový dámičce?“ Ukázal svou hranatou bradou ke stolku v rohu. „Nic moc. Poprvé jsem ji viděla před několika dny. Přijde sem, posadí se do kouta, objedná si granátové martini a dává velký dýško.“ „Je pokaždý sama?“ „Nevšimla jsem si, že by s ní někdo byl. Proč?“ Jeff pokrčil nedbale rameny. „Napadlo mě, že bysme se my tři mohli seznámit líp. Co ty na to?“ Will si uvědomil, že zatajil dech. „Nezlob se,“ slyšel Kristininu odpověď, a teprve pak byl schopný uvolnit pevně zaraženou bublinu vzduchu, která mu uvízla v plicích. „Není můj typ. Ale ty do toho jdi.“ Jeff se usmál a odhalil tak dvě lesklé řady dokonalých zubů, které nezkalil ani afghánský prach. „Diví se někdo, že tuhle ženskou miluju?“ zeptal se svých společníků. Oba přikývli, přičemž Tom litoval, že Lainey na tom není v tomhle směru podobně jako Kristin – sakra, jestli má bejt upřímnej, tak ve všech směrech – a Will – nikoliv poprvé od svého příjezdu před deseti dny přemítal, co se Kristin skutečně honí hlavou. Nemluvě o jeho vlastní. Možná je Kristin prostě moudřejší než ostatní v jejím věku, když bere Jeffa takového, jaký je, aniž by se ho pokoušela změnit nebo předstírat, že je to jinak. Očividně mají dohodu, která jim vyhovuje, přestože Willovi se nezamlouvá. „Mám nápad,“ nadhodil Jeff. „Vsadíme se.“ „Vo co?“ zeptal se Tom. „Kdo z nás tří se jako první dostane slečně Granátový do kalhotek.“ „Cože?“ Místností otřásl Tomův řehot. „Co je to za blbost?“ vyjekl podrážděně Will. „O sto babek,“ navrhnul Jeff a položil dvě padesátky na barový pult. „Co je to za blbost?“ opakoval Will. „Je to jednoduchý. Tamhle v rohu sedí krásná mladá ženská úplně sama a čeká, až si ji narazí vysněnej princ.“ „To si trochu protiřečí,“ namítla Kristin. 16
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
NEBEZPEČNÁ
Stránka 17
ZÓNA
„Třeba naopak nechce, aby si jí někdo všímal,“ dodal Will. „Která ženská přijde do podniku jako Nebezpečná zóna sama a doufá, že si jí nikdo nebude všímat?“ Will musel uznat, že Jeffova otázka má logiku. „Takže půjdeme za ní, ukecáme ji a uvidíme, kterýmu z nás dovolí, aby ji odvezl domů. O stovku, že to budu já.“ „Platí.“ Tom šátral v kapse a nakonec vytáhl dvě dvacetidolarovky a hrst dolarových bankovek. „Zbytek dodám potom,“ řekl rozpačitě. „Když je řeč o domově,“ přerušila je Kristin a podívala se přímo na Toma, „neměl by ses tam už vrátit? Přece nechceš, aby to dopadlo jako minule.“ Ve skutečnosti to byla Kristin, kdo nechtěl, aby to dopadlo jako minule. Jestliže se Lainey rozzuřila, stala se z ní stejně ničivá síla jako z Toma, a když na to přišlo, neváhala zburcovat půlku města, jen aby vyslídila, kde se zašívá její zatoulaný manžel. „Dneska večer si Lainey nemusí dělat žádný starosti,“ poznamenal Jeff sebevědomě. „Slečnu Granátovou jeho hubenej zadek nezaujme.“ Otočil se k Willovi. „Přidáš se?“ „Nejspíš ne.“ „No tak, neblázni. Nekaz srandu. Co blbneš? Bojíš se, že prohraješ?“ Will se letmo ohlédl na ženu, která stále zírala do prázdna, ale všiml si, že už dopila. Proč bratrovi prostě nepřizná, že má zájem? Skutečně ho to zajímá? A má Jeff pravdu? Bojí se, že prohraje? „Berete kreditky?“ Jeff se zasmál a plácl ho po rameni. „Teď jsi promluvil jako pravej Rydell. Táta by měl velkou radost.“ „A jak to vlastně provedem?“ zeptal se Tom, dopálený tímhle obnoveným bratrským kamarádšoftem. S Jeffem jsou kámoši dobrejch dvacet let a Will pro něj není nic jinýho než velkej vopruz. Do hajzlu, dyť ani není pravej, je to jen nevlastní brácha, kterej nebyl chtěnej ani milovanej. Jeff s ním nemá nic společnýho, spoustu let s ním nemluvil ani se o něm nezmínil. A pak se před deseti dny zčistajasna objeví u jeho dveří a najednou je to samý bráška tohle a bráška tamto, že by se z toho akorát jeden poblil. Tom věnoval Willovi jeden ze svých nejširších úsmě17
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
Stránka 18
J O Y F I E L D I N G O VÁ
vů a přitom si přál, aby si „bráška“ sbalil svejch pět švestek a vodfrčel do Princetonu. „Já jen že přece nechcem, aby to vypadalo, jako že ji vobtěžujem.“ „Kdo mluví o obtěžování? Prostě k ní půjdeme, poděkujeme za to, že nás zasvětila do kouzel antioxidantů říznutých vodkou, a nabídneme jí, že objednáme další.“ „Mám lepší nápad,“ navrhla Kristin. „Co kdybych šla za ní a chvilku s ní pokecala, abych ji oťukla a vysondovala, jestli má zájem?“ „Hlavně zjisti, jak se jmenuje,“ nabádal ji Will a usilovně přemýšlel, jak se z celé situace vyvlíknout, aniž by se neztrapnil nebo nepřišel o bratrovu přízeň. „O kolik se vsadíte, že její jméno začíná na J?“ zeptal se Tom. „O pět babek, že ne,“ řekl Jeff. „Na J začíná úplně nejvíc jmen.“ „V abecedě je přesto dalších pětadvacet písmen,“ podotkl Will. „V tomhle jsem s Jeffem zajedno.“ „Jasně že seš,“ ucedil Tom stroze. „Tak, pánové, já jdu,“ oznámila Kristin, když přešla na jejich stranu baru. „Mám té dámě od vás něco vyřídit?“ „Možná bychom ji neměli obtěžovat,“ zdráhal se Will. „Vypadá to, že se trápí.“ „Vyřiď jí, že ji zbavím trápení,“ řekl Jeff a plácl Kristin po zadku, aby ji popostrčil. Když se proplétala mezi stoly k protějšímu rohu místnosti, všichni tři zaujatě sledovali, jak okázale kroutí boky. Will se díval, jak Kristin sebrala prázdnou sklenku z ženina stolu a jak obě zapředly hovor tak snadno a přirozeně, jako by byly dávné přítelkyně. Pozoroval, jak se slečna Granátová náhle otočila jejich směrem, vyzývavě naklonila hlavu na stranu, a zatímco Kristin mluvila, na tváři se jí zvolna rozprostřel úsměv. Vidíte ty tři chlápky na konci baru? představil si, jak jí Kristin říká. Toho hezouna v černém, toho navztekaného hubeňoura a toho citlivku v modré košili? Jednoho si vyberte. Kteréhokoliv. Stačí říct a je váš. „Už se vrací,“ upozornil Jeff, když se Kristin za okamžik vzdálila od ženina stolu a pomalu kráčela k baru, zatímco se všichni tři současně naklonili na uvítanou dopředu. 18
Nebezpeãná zóna - zlom
23.5.2011
14.00
NEBEZPEČNÁ
Stránka 19
ZÓNA
„Jmenuje se Suzy,“ hlásila ještě v chůzi. „Dlužíš mi dalších pět babek,“ řekl Jeff Tomovi. „To je všechno?“ zeptal se Tom Kristin. „Tos tam byla takovou dobu a nic víc nezjistila?“ „Před několika měsíci se sem přestěhovala z Fort Myersu.“ Kristin se vrátila za bar. „Jo a málem jsem zapomněla,“ dodala a zeširoka se na Willa usmála. „Vybrala si tebe.“
19