Z
bytek druhé ãety leÏí v rozstfiíleném zákopu za frontou a tluãe ‰paãky. xmxmxmxmxmxm ,x,x,x,x,x xmx „To jsou nûjak˘ divn˘ granáty –,“ probere se najednou Jupp. „Jak to?“ zeptá se Ferdinand Kosole a trochu se nadzvedne. „Tak poslouchej!“ Kosole pfiiloÏí dlaÀ k uchu. I my zpozorníme a nasloucháme do noci. Ale není sly‰et nic neÏ temné dunûní dûlové palby a vysok˘ svist granátÛ. Zprava se k tomu navíc pfiidává ‰tûkot kulometÛ a sem tam nûjak˘ v˘kfiik. Ale to pfiece známe uÏ celá léta, kvÛli tomu nemá cenu se nûjak vzru‰ovat. Ferdinand se na Juppa pochybovaãnû zadívá. „Teì to zrovna pfiestalo,“ podotkne Jupp rozpaãitû. Ferdinand si ho znovu pátravû zmûfií. ProtoÏe v‰ak Jupp je v klidu, odvrací se od nûho a jenom zabruãí: „Nejspí‰ ti kruãí v bfii‰e, to jsou ty tvoje divn˘ granáty. Mûl by sis rad‰i dát dvacet.“ Pfiitom si sám nahrne hlínu a vytvofií si z ní podhlavník. Pak se opatrnû natáhne tak, aby mu nohy nesklouzly do vody. „BoÏe, a to mám doma Ïenu a manÏelskou postel,“ mumlá uÏ se zavfien˘ma oãima. „V‰ak on uÏ se do ní nûkdo najde,“ popíchne ho ze svého kouta Jupp. Kosole otevfie jedno oko a ostfie se na nûho podívá. Vypadá, jako by chtûl znovu vstát, ale pak si to rozmyslí a zavrãí: „To bych mu neradil, ty r˘nská sÛvo.“ A vzápûtí nato uÏ je v limbu. Jupp na mû mává, abych ‰el k nûmu. Pfiekraãuji nohy Adolfa Bethkeho a posadím se vedle nûho. Vrhne na chrá-
5
pajícího Ferdinanda ostraÏit˘ pohled a hofice poznamená: „Nemá ani páru o vzdûlání, to ti povídám.“ Jupp pfied válkou pracoval jako zapisovatel u nûjakého advokáta v Kolínû nad R˘nem. Aãkoliv je uÏ tfii roky na vojnû, zachoval si vnímavou du‰i a zakládá si na tom, aby byl tady venku povaÏován za vzdûlaného ãlovûka. Co to obná‰í, vlastnû sám neví; ale ze v‰eho, co kdy sly‰el, mu zrovna slovo „vzdûlání“ utkvûlo v pamûti a chytá se ho jako záchranného pásu v mofii, aby neutonul. Ostatnû kaÏd˘ z nás má tady nûco takového, jeden Ïenu, druh˘ obchod, jin˘ své boty, Valentin Laher kofialku a Tjaden touhu naÏrat se je‰tû jednou fazolemi nakyselo se ‰pekem. Ferdinanda naopak slovo vzdûlání jako takové popouzí. Vyvolává v nûm pfiedstavu ‰krobeného límce, a to mu staãí. Dokonce i teì ho Èalo do Ïivého. NapÛl ve spánku vy‰tûkne: „Ty kryso kanceláfiská.“ Jupp rezignovanû zakroutí hlavou. Chvíli mlãíme a sedíme namaãkáni k sobû, abychom se zahfiáli. Noc je vlhká a studená, bfiichatá mraãna táhnou po obloze a co chvíli se vylijí. To pak popadneme stanové dílce, na nichÏ dfiepíme, a hodíme si je pfies hlavu. Krãíme se pod nimi, dokud pfieháÀka nepomine. Na obzoru kmitají záblesky dûl. Jako stfiíbfiité pestrobarevné kvûty stoupají k noãní obloze svûtelné rakety. V mlhavém oparu nad troskami vzdáleného statku visí velk˘ rud˘ mûsíc. „Myslí‰, Ïe pÛjdeme domÛ?“ ‰eptá Jupp. Krãím rameny. „Vypadá to, Ïe jo –“ Juppovi se vzru‰ením zrychluje dech: „Teplá svûtnice a pohovka a veãer si moct nûkam vyrazit – ãlovûãe, dovede‰ si nûco takového vÛbec je‰tû pfiedstavit?“ „KdyÏ jsem byl naposled na dovolené a chtûl si obléknout civilní hadry, bylo mi v‰echno moc malé; musel bych si koupit nové vûci,“ prohodím zamy‰lenû. Jak zvlá‰tnû to tady v‰echno zní: normální obleãení, pohovka, volné veãery; podivné my‰lenky se derou napovrch – tak jako ãerná káva, kdyÏ chutná po plechu a rezu e‰usu a ãlovûk ji je‰tû horkou s dávením zase vyzvrací.
6
Jupp se zasnûnû ‰Èourá v nose. „âlovûãe, v˘kladní skfiínû – kavárny – a Ïensk˘ –“ „Brzdi, hochu, nejdfiív se musíme tady z toho srabu dostat,“ pfieru‰ím ho a d˘chám si na zkfiehlé ruce. „Mበpravdu.“ Jupp si pfietáhne stanov˘ dílec pfies hubená, kfiivá ramena. „Co bude‰ dûlat ty, aÏ odsud vypadne‰?“ Zasmûji se. „Já? Asi se vrátím znovu do ‰koly. Já a Willy a Albert, a dokonce i támhle Ludwig.“ UkáÏu dozadu, kde pfied rozstfiílen˘m krytem leÏí kdosi zakryt˘ dvûma plá‰ti. „Zatracenû! To pfiece nemyslí‰ váÏnû?“ zhrozí se Jupp. „Je‰tû nevím. Ale nejspí‰ budeme muset,“ odpovím a v duchu zufiím, sám nechápu proã.
Kabát se zavlní. Vynofií se z pod nûj bledá, úzká tváfi a ti‰e sténá. MÛj spoluÏák, poruãík Ludwig Breyer, velitel na‰í ãety, má uÏ pár t˘dnÛ krvav˘ prÛjem, je to nespornû úplavice, ale on nechce zpátky do nemocnice. Chce mermomocí zÛstat tady s námi, protoÏe my v‰ichni uÏ netrpûlivû ãekáme, aÏ bude mír, a pak ho budeme moci vzít s sebou. ·pitály jsou pfieplnûné, nikdo se tam o pacienty moc nestará, a kdyÏ se nûkdo jednou octne na lazaretním lÛÏku, má hned o krÛãek blíÏ k smrti. Kolem dokola chcípají lidi, je to nakaÏlivé, kdyÏ je ãlovûk sám mezi nimi, a neÏ se nadûje, veze se taky. Max Weil, nበsaniÈák, obstaral Ludwigovi nûco jako tekutou sádru, tu tedy teì poÏírá, aby si vycementoval stfieva a vnitfinosti se mûly ãeho zachytit. Pfiesto spou‰tí zhruba dvacetkrát aÏ tfiicetkrát za den kalhoty. I teì musí znovu do ústraní. Pomáhám mu dobelhat se za roh. Tam jde do dfiepu. Jupp na mû k˘vá. „Sly‰í‰ to? UÏ je to tu zase!“ „Copak?“ „Ty divn˘ granáty.“ Kosole se probouzí a zívá. Pak se zvedne, v˘znamnû se podívá na svou mohutnou pûst, za‰ilhá po Juppovi a utrousí: „Chlape, jestli si z nás zase utahuje‰, tak brzy po‰le‰ domÛ svoje kosti v chlebníku.“
7
Nasloucháme. Syãení a hvízdání neviditeln˘ch granátÛ nad námi je pfieru‰ováno zvlá‰tním, táhl˘m chraplav˘m zvukem, kter˘ je tak neobvykl˘ a nov˘, aÏ mi naskakuje husí kÛÏe. „Plynové granáty!“ volá Willy Homeyer a vyskoãí ze zemû. Najednou jsme v‰ichni na nohou a napjatû posloucháme. Heinrich Weßling ukazuje do vzduchu. „Támhle, podívejte! Divoké husy!“ Na pozadí ‰ediv˘ch mraãen se táhne temn˘ pruh ve tvaru Ïenského klínu, jehoÏ ‰pice smûfiuje pfiímo k mûsíci a vzápûtí nato protne rud˘ kotouã, na nûmÏ se zfietelnû r˘suje ãern˘ stín mnoha kfiídel. Krákorav˘ kfiik divokého hejna se krátce nato ztrácí v dáli. „Tûm se to letí,“ zabruãí Willy, „sakra, kdyby tak ãlovûk mohl vzít taky roha! Dvû kfiídla a tradá odsud!“ Heinrich se dívá za husami. „To uÏ je tedy zima pfiede dvefimi,“ prohodí. Je sedlák a takov˘m vûcem rozumí. Zeslábl˘ Ludwig Breyer se tûÏce a smutnû opírá o paÏení a ‰eptá: „To je poprvé, co je vidím.“ Nejvíc ale oÏije Kosole. Zajímá ho, jak je to s tou zimou, a pak na Weßlingovi vyzvídá, jestli jsou divoké husy taky tak veliké jako vykrmené domácí. „PfiibliÏnû,“ odpoví Heinrich. „Hrom do toho!“ Ferdinandovi se rozãilením tfiese brada. „TakÏe si to tady brázdí vzduchem patnáct nebo dvacet bezvadn˘ch peãínek!“ ·um kfiídel se vrací, tentokrát je hejno hodnû nízko, znovu na nás útoãí ze vzduchu ten drsn˘ hrdelní zvuk jako jestfiáb, jenÏ klove do hlavy, pleskot kfiídel se mísí s táhl˘m vytím a nárazy biãující vichfiice, a pfied na‰ima oãima se r˘suje lákav˘ obraz svobody a Ïivota. Práskne v˘stfiel. Kosole pomalu sklání pu‰ku a pátravû se dívá po obloze. Zamífiil rovnou doprostfied hejna. Vedle nûho stojí Tjaden, pfiipraven˘ jako loveck˘ pes okamÏitû vyrazit, jakmile pták padne. Ale hejno letí v sevfieném tvaru dál. „·koda,“ podotkne Adolf Bethke, „tohle mohla b˘t první rozumná rána v celé té v‰ivé válce.“
8
Kosole zklamanû odhodí pu‰ku. „Teì tak mít brokovnici.“ Je naprosto zdrcen˘ a ve své fantazii spfiádá, co v‰echno by se dalo podniknout, kdyby ãlovûk mûl pofiádnou zbraÀ. Bezdûky zaãne pfieÏvykovat naprázdno. „Jen si poruã!“ provokuje Jupp, kter˘ ho pozoruje, „husí peãínku s jableãn˘m pyré a opeãen˘ma bramborama, co?“ Ferdinand ho zpraÏí jedovat˘m pohledem. „DrÏ hubu, ty pisálku!“ „Mûl ses dát k letcÛm,“ zubí se Jupp, „to bys je moh chytat do sítû.“ „Jdi do prdele!“ zavrãí Kosole na znamení, Ïe konãí rozhovor, a pra‰tí sebou zase na zem. Spát je opravdu nejrozumnûj‰í. Dé‰È sílí. Sesedáme se zády k sobû a pfietáhneme si stanové dílce pfies hlavu. Jak temné hroudy dfiepíme v zákopu. Hlína, uniformy a pod tím v‰ím ‰petka Ïivota. Probudí mû ostr˘ ‰epot: „Vpfied – vpfied!“ „Co se dûje?“ ptám se rozespale. „Máme jít dopfiedu,“ remcá Ferdinand a sbírá si své vûci. „VÏdyÈ jsme zrovna odtamtud pfii‰li?“ namítnu udivenû. „Taková pitomost,“ sly‰ím nadávat Weßlinga, „válka je pfiece uÏ u konce.“ „Tak, poklusem vpfied!“ Je to sám Heel, velitel na‰í roty, kdo nás popohání. Netrpûlivû bûÏí zákopem. Ludwig Breyer uÏ je taky na nohou. „Nic naplat, musíme ven,“ vzdychne odevzdanû a popadne pár ruãních granátÛ. Adolf Bethke se na nûho dívá. „Ty bys tu mûl zÛstat, Ludwigu. S tou svou úplavicí pfiece nemÛÏe‰ –“ Breyer zavrtí hlavou. Opasky praskají, pu‰ky cvakají a ze zemû opût stoupá sinal˘ pach smrti. Doufali jsme, Ïe jsme mu jednou provÏdy unikli, neboÈ pfied námi nedávno jako svûtlice vzlétla my‰lenka míru, a i kdyÏ jsme tomu pofiád je‰tû docela nevûfiili a nechápali to, uÏ jen samotná nadûje nás staãila bûhem tûch nûkolika minut, co ta zpráva prolétla na‰imi fiadami, zmûnit víc neÏ dvacet mûsícÛ pfiedtím. Roky války se do té doby kupily jeden na druh˘, jeden rok beznadûje spl˘val s druh˘m, a kdyÏ ãlovûk zaãal poãítat, divil se tomu, Ïe je
9
tady uÏ tak dlouho, skoro stejnû jako tomu, Ïe je tady teprve tak dlouho. Od té doby ale, co se rozneslo, Ïe mír mÛÏe nastat kaÏd˘m dnem, má kaÏdá hodina tisícinásobnou váhu a kaÏdá minuta v palbû nám pfiipadá tûωí a del‰í neÏ cel˘ ãas pfiedtím.
Vítr skuãí ve zbytcích paÏení a mraãna táhnou kvapnû pfies mûsíc. Svûtlo a stín se v jednom kuse stfiídají. Jdeme tûsnû za sebou, skupinka stínÛ, ubohá, zuboÏená druhá ãeta, zdecimovaná na nûkolik muÏÛ, která má do síly a poãetního stavu normální ãety hodnû daleko, ale tenhle zbytek tvofií ostfiílené a zku‰ené jádro. Máme mezi sebou dokonce je‰tû tfii staré mazáky z roku ãtrnáctého: Bethkeho, Weßlinga a Kosoleho, ktefií v‰echno znají a ãasto vyprávûjí o prvních mûsících pohyblivé války bez zákopÛ, jako za dob star˘ch GermánÛ. KaÏd˘ si v zákopu hledá své útoãi‰tû, svoje doupû. Celkem se nic nedûje. Svûtlice, kulomety, krysy. Willy jednu z nich vyhazuje virtuózním kopancem do v˘‰ky a ve vzduchu ji ostfiím lopaty dûlí vejpÛl. Ojedinûle padají rány. Z pravé strany se oz˘vají vzdálené exploze ruãních granátÛ. „Doufejme, Ïe to sem nepfiijde,“ povzdechne si Heinrich. „Teì je‰tû tak jednu chytit –“ kroutí hlavou Willy. „Kdo má smÛlu, zláme si prst, kdyÏ se ‰Èourá v nose,“ bruãí Valentin. Ludwig leÏí na stanovém dílci. Opravdu mûl rad‰i zÛstat vzadu. Max Weil mu podává tabletky. Valentin mu domlouvá, aby se napil kofialky. Artur Ledderhose se nás pokou‰í rozpt˘lit vyprávûním ko‰ilat˘ch vtípkÛ. Nikdo ho v‰ak neposlouchá. LeÏíme mlãky. âas plyne. Najednou sebou trhnu a zvedám hlavu. Vidím, Ïe i Adolf je ve stfiehu. RovnûÏ Tjaden oÏije. Dlouholet˘ instinkt nás varuje; nikdo z nás sice je‰tû neví, pfied ãím, ale urãitû se dûje nûco zvlá‰tního. Opatrnû vykukujeme a posloucháme, oãi pfiivfiené v úzkou ‰tûrbinu, abychom pronikli pfiítmím. V‰ichni jsou vzhÛru, smysly napjaté do krajnosti, svaly
10
pfiipravené ãelit tomu neznámému, co pfiichází a mÛÏe znamenat jen nebezpeãí. Tlumenû hara‰í ruãní granáty, s nimiÏ se Willy, nበnejlep‰í vrhaã, plíÏí kupfiedu. My ostatní leÏíme, schoulení k zemi jako koãky. Vedle mne se objeví Ludwig Breyer. V jeho napjat˘ch rysech není po nemoci najednou ani stopy. Má stejnû chladnou, vraÏednou tváfi jako my v‰ichni tady, masku zákopÛ. ·ílené napûtí ji zmrazilo, tak siln˘ je vjem, kter˘ nám tlumoãí podvûdomí dávno pfiedtím, neÏ jej staãily rozpoznat na‰e smysly. Mlha se valí a houstne. A najednou si uvûdomím, co nás v‰echny zaklelo do tohoto stavu nejvy‰‰í pohotovosti: bylo to ticho, jeÏ náhle nastalo. Nic víc. Jenom naprosté ticho. Îádn˘ kulomet, Ïádn˘ v˘stfiel, Ïádn˘ dopad; Ïádné hvízdání granátÛ, nic, vÛbec nic, Ïádná rána, Ïádn˘ v˘kfiik. Je prostû ticho, úplné ticho. Díváme se jeden na druhého a nemÛÏeme to pochopit. Od té doby, co jsme ve válce, zaÏíváme takové ticho poprvé. Znepokojenû vûtfiíme, abychom zjistili, co to mÛÏe znamenat. PlíÏí se k nám plyn? Ale vítr nevane správn˘m smûrem, odehnal by jej. BlíÏí se útok? To pfiedãasné ticho by ho pfiece prozradilo. Co se to jenom dûje? Granát v mé ruce je kluzk˘, tak se potím vzru‰ením. Mám pocit, Ïe mi kaÏdou chvíli rupnou nervy. Pût minut. Deset minut. „UÏ je to ãtvrt hodiny!“ volá Valentin Laher. Jeho hlas zní v mlze dutû, jako ze záhrobí. Ale je‰tû pofiád se nic nedûje, Ïádn˘ útok, Ïádné houstnoucí, poskakující stíny... Pûsti se uvolÀují a zase svírají, je‰tû pevnûji. UÏ to nelze vydrÏet! Jsme na hluk fronty tak zvyklí, Ïe teì, kdy na nás pfiestal náhle doléhat, máme pocit, Ïe musíme prasknout, vyletût do vzduchu jako balony. „âlovûãe, podrÏ se, on snad opravdu nastal mír,“ pronese do ticha Willy a jeho slova zapÛsobí, jako kdyÏ vybuchne puma. Na‰e strnulé obliãeje se uvolÀují, pohyby jsou najednou mátoÏné a nejisté. Mír? Díváme se nevûfiícnû jeden na druhého. Mír? Granát mi padá z ruky. Mír? Ludwig zase pomalu uléhá na svÛj stanov˘ dílec. Mír? Adolf se tváfií, jako kdyby se mûl v pfií‰tí vtefiinû zhroutit. Mír? Heinrich stojí
11
nehnutû jako strom, ale kdyÏ se po chvilce vzpamatuje, vypadá, jako by se chtûl rovnou vydat na cestu a nezastavit se aÏ doma. Najednou v‰ak, aniÏ jsme to v tom víru vzru‰ení zpozorovali, je ticho u konce, znovu temnû zaduní krupobití dûl a jako klování datlÛ se v dálce oz˘vá palba nûjakého kulometu. UklidÀujeme se a jsme skoro rádi, Ïe znovu sly‰íme povûdomé zvuky smrti.
Po cel˘ den panuje klid. V noci musíme zase kus nazpátek, jako uÏ tak ãasto. Ti naproti se v‰ak nespokojí s tím, Ïe by prostû postoupili, ale napadají nás. Zãistajasna pfiichází z druhé strany tûÏká palba. Za námi bûsní a soumrakem vífií rudé fontány. Na na‰em úseku je zatím je‰tû klid. Willy a Tjaden kdesi objeví masovou konzervu a hned se do ní pou‰tí. Ostatní leÏí a vyãkávají. Dlouhá fiada mûsícÛ je vyãerpala a jsou skoro lhostejní, dokud se nemusí bránit. Velitel roty se proplíÏil do na‰eho kráteru. „Máte v‰echno?“ snaÏí se pfiekfiiãet lomoz. „Málo munice!“ volá Bethke. Heel krãí rameny a podává Adolfovi cigaretu. Bethke si ji vezme a ani se neohlédne. „Musíte se obejít i bez ní!“ zafive Heel a skáãe do sousedního kráteru. Velitel ví, Ïe to pÛjde. KaÏd˘ z tûch star˘ch mazákÛ by mohl b˘t velitelem roty stejnû jako on. Stmívá se. Palba se pfiená‰í i na nás. Ochrany máme málo. Rukama i lopatami hloubíme do stûny kráteru díry pro hlavy. LeÏíme pevnû pfiitisknutí k sobû: Albert Troßke a Adolf Bethke vedle mne. Dvacet metrÛ od nás to bouchlo. UÏ kdyÏ ta potvora hvízdala ve vzduchu, otevfieli jsme pusy dokofián, abychom si chránili bubínky, ale stejnû jsme napÛl ohluchli. Hlína a bláto nám stfiíká do oãí a ten zatracen˘ koufi z prachu a síry nás ‰krábe v krku. Dé‰È stfiepin se rozprskne. Jednoho z nás to urãitû vzalo, protoÏe k nám do jámy dopadá se Ïhav˘m kusem granátu utrÏená ruka, zrovna vedle Adolfovy hlavy. Heel skáãe do na‰eho trycht˘fie. Pfii záblesku exploze vidíme, Ïe jeho tváfi pod pfiilbou je vzteky bílá jako stûna.
12
„Pfiím˘ zásah,“ sípe, sotva popadá dech. „Brandt to chytil – v‰echno je v tahu.“ A zase to bouchá, huãí, five, kolem dokola stfiíká bláto a Ïelezo, vzduch hfiímá, pÛda duní. Pak se zvedá opona d˘mu, couvá, a ze zemû se hrabou postavy, spálené, ãerné, ruãní granáty v hrsti, pfiipravené ke skoku. „Pomalu zpût!“ five Heel. TûÏi‰tû útoku je vlevo od nás. Bojuje se o kráter, o jeden z na‰ich opûrn˘ch bodÛ. Kulomet ‰tûká. Sr‰í blesky ruãních granátÛ. Najednou kulomet zmlkne. Porucha. V mÏiku se ti naproti pokou‰ejí o obchvat. Je otázkou nûkolika minut, neÏ budou na‰i zcela odfiíznutí. Heel to vidí. „Sakra,“ mohutn˘m skokem se pfienese pfies paÏení, „vpfied!“ Munice letí obloukem za ním. Willy, Adolf i Heel uÏ zalehli a vrhají granáty. Heel zase vyskakuje, je úplnû ‰ílen˘ v takov˘ch chvílích, hotov˘ ìábel. Ale kousek se podafiil. Chlapci v jámû chytají druh˘ dech, kulomet zase ‰tûká na plné pecky, spojení je obnoveno a my v‰ichni jako jeden muÏ upalujeme zpátky, abychom byli co nejdfiív za betonovou traverzou. ·lo to tak rychle, Ïe Ameriãané ani nezmerãili, Ïe nበkráter je vyklizen˘. Stále je‰tû metají blesky zásahÛ do opu‰tûné jámy. Boj pomalu utichá. Bojím se o Ludwiga. Ale je tady. Pak se ke mnû plíÏí Bethke. „Weßling?“ „Co je s Weßlingem?“ – „Kde je Heinrich?“ Volání najednou strmí z temného dunûní dalekonosn˘ch dûl. „Weßling – Weßling –“ Náhle se objeví Heel, jako by ze zemû vyrostl. „Co je?“ „Weßling chybí.“ Tjaden leÏel vedle nûho, kdyÏ zaãal ústup, potom ho v‰ak ztratil z oãí. „Kde?“ ptá se Kosole. Tjaden ukazuje dopfiedu. „Sakra.“ Ferdinand se dívá na Adolfa. Adolf na Ferdinanda. Oba vûdí, Ïe tohle byl zfiejmû nበposlední boj. Neváhají ani na okamÏik. „To je jedno,“ vrãí Bethke. „·up, jedem!“ funí Kosole. Oba mizí v temnotû. Heel vyskakuje z krytu za nimi. Ludwig pfiipravuje v‰echno k okamÏitému v˘padu pro pfiípad, Ïe by ti tfii byli napadeni. Zatím je ticho. Najednou
13
se v‰ak zabl˘sknou exploze ruãních granátÛ. Do toho práskají rány z revolveru. V mÏiku vyskakujeme z krytu. Ludwig jako první – ale vtom uÏ vidíme zpocené tváfie Adolfa a Ferdinanda, ktefií za sebou nûkoho vleãou ve stanovém dílci. „Heel?“ sténá Weßling. „Heel?“ Heel drÏí v ‰achu Ameriãany. On to také byl, kdo stfiílel; hned nato je zpátky u nás. „Celá banda v kráteru vyfiízena,“ kfiiãí, „a je‰tû dva revolverem.“ Pak se upfienû zadívá na Heinricha. „No, jak je?“ Weßling neodpovídá. Bfiicho má roztrÏené a vypadá jako fieznick˘ krám. Není vidût, jak hluboko rána sahá. Obvazujeme ji, jak mÛÏeme. Heinrich prosí o vodu, ale Ïádnou nedostane. Ranûní s prÛstfielem bfiicha nesmûjí pít. Pak poÏaduje pfiikr˘vku. Je mu zima, ztratil hodnû krve. Spojka pfiiná‰í rozkaz ustoupit je‰tû dál. Heinricha bereme s sebou ve stanovém dílci, jehoÏ otvory jsme prostrãili pu‰ku, abychom ho mûli za co vzít, neÏ najdeme nosítka. Opatrnû, husím pochodem tápeme do tmy. Pomalu zaãíná svítat. V kfiovinách se válí stfiíbfiitá mlha. Opou‰tíme bojové pásmo. KdyÏ uÏ si myslíme, Ïe máme v‰echno za sebou, nûco ti‰e hvízdne. Ludwig Breyer si mlãky vykasá rukáv. Dostal ránu do paÏe. Weil ho obvazuje. Jdeme zpátky. Zpátky.
Vzduch je lahodn˘ jako víno. Ale není listopad, je bfiezen. Nebe je bledûmodré a jasné. V louÏích na cestû se zrcadlí slunce. Jdeme alejí topolÛ. Stromy stojí po obou stranách silnice, vysoké a skoro bez úhony, jen tu a tam nûkter˘ z nich chybí. Tahle krajina se dfiíve nacházela v t˘lu, není tak zpusto‰ena jako ty lány vpfiedu, které jsme den po dni, metr za metrem museli zdolávat. Slunce pálí do stanového plátna, a jak tak postupujeme Ïlutou alejí, sná‰ejí se na nû klouzav˘m letem neustále listy; nûkteré padají na Weßlinga. V polní nemocnici je plno. Mnoho ranûn˘ch uÏ musí leÏet pfiede dvefimi. Necháváme Heinricha také zatím venku.
14