Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 7
1)
âerná limuzína proklouzla vchodem pro VIP na leti‰tû La Guardia a byla odmávnuta stráÏemi u druhého stanovi‰tû. Eduardo Rivadavia se naklonil dopfiedu a poklepal fiidiãi na rameno. „Víte, kam máte jet?“ „Ano, pane,“ ujistil ho fiidiã. „Jsme tu pfiesnû.“ Eduardo zavrtûl hlavou a zase se opfiel. Leti‰tû této velikosti pro nûj stále je‰tû byla bludi‰tûm, a teì, kdyÏ projíÏdûl mezi fiadami soukrom˘ch letadel s nosy trãícími do vzduchu, v duchu Ïasl, jak majitelé vÛbec dokáÏou své stroje najít. Zapálil si doutník a poposedl si dál, víc z dohledu kolemjdoucích. Nenávidûl tohle auto; cítil se v nûm jako gangster, a pfiedpokládal, Ïe doutník ke zmûnû dojmu moc nepfiispívá. Ale jako argentinsk˘ velvyslanec v Organizaci spojen˘ch národÛ musel dovolit, aby ho vozili po New Yorku v dlouhé, o‰klivé, hrozivû vypadající limuzínû. Kdyby nebylo toho jemného de‰tû, moÏná by vyuÏil pfiíleÏitosti a prohlédl si nûkterá z mal˘ch letadel. Jeho sestra Maria na nûj neustále dotírala, aby si takové koupil. Provdala se za Texasana a Ïila v Dallasu. ProtoÏe zbytek rodiny zÛstával v Argentinû, Maria si dûlala starosti, Ïe by se Eduardo v New Yorku mohl cítit osamûle. Vzdychl. KdyÏ teì i jeho jediné dítû vstupuje do manÏelství, pfiedpokládal, Ïe Maria bude, pokud jde o nutnost toho letadla, je‰tû umanutûj‰í. Nedokázal ji pfiesvûdãit, Ïe taková v˘stfiednost by vedla jen k problémÛm. S depresí, panující v Argentinû, by zprávy o jednom z jejích diplomatÛ prohánûjícím se v soukro-
7
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 8
mém letadle jen volaly po kontrole a nevyhnutelné kritice. Nedokázala pochopit, Ïe velvyslanec není císafiova Ïena. Pfiece by to letadlo zaplatily spoleãnosti Rivadavia, vládu by to nestálo ani cent. Nedokázal jí vysvûtlit, Ïe vefiejnost by pravda nezajímala. Opozice by se uÏ postarala o to, aby se klepy o korupci dostaly aÏ k nûmu; uÏ tak bylo dost tûÏké ubránit se jejím ‰pinav˘m taktikám, natoÏ aby jim je‰tû dodával palivo. A stejnû mûl radûji velká dopravní letadla a Ïivou v˘konnost leti‰È. Maria byla vÏdycky taková, aÈ mûla cokoli, chtûla, aby to mûli i ostatní; její záchvaty nad‰ení pro nové hraãky, jak tomu fiíkal Eduardo, se staly tématem rodinn˘ch Ïertování. A protoÏe její manÏel, Hank Wedderburn, soukromé letadlo mûl, pak bude na rodinu RivadaviÛ dotírat tak dlouho, dokud se nenadchne pro nûco jiného. Pofiád je‰tû pr‰elo, mírn˘, vytrval˘ ‰ed˘ dé‰È vypadal témûfi omluvnû, jako by doufal, Ïe si ho nabubfielí Newyorãané nev‰imnou. OdloÏil doutník a zavfiel okénko, cítil se osamûle a sklíãenû. Mûl bych b˘t ‰Èastn˘, pomyslel si, je to pfiece svatební den mé dcery. Doufám, Ïe pfiestane pr‰et vãas. ¤íkají, Ïe ano. Bere si hodného mladého muÏe, kterému na ní záleÏí; rozumn˘ chlapík, se zázemím neli‰ícím se moc od na‰eho, ale z takové dálky! Koho by ve snu napadlo, Ïe by si vzala Australana? Elena se mu smála. „Tati! Proã pofiád opakuje‰ ‚taková dálka‘? Argentina je také daleko odev‰ad, tak jak˘ je v tom rozdíl? A budeme Ïít na ranãi. Budu tam, kam patfiím. Z jednoho ranãe jsem ode‰la do New Yorku, a skonãím na jiném ranãi.“ Jin˘ ranã, vyslovila to, jako by staãilo jen o kousek popojet. Ti mladí! Vût‰inou ani netu‰í, do ãeho se fiítí. Jak˘ ranã to je, to se mu dosud nepodafiilo objevit, aÏ na to, Ïe také chovají dobytek. Nechtûlo se mu na jejím snoubenci pfiíli‰ vyzvídat a zatím zjistil jen to, Ïe ranã není zanesen na Ïádné mapû a je dost daleko od mûst. Luke MacNamara mu vysvûtlil, Ïe dÛm je velmi pohodln˘, Ïe si Elena bude Ïít dobfie, ale standardy se rÛzní. Co myslí tím
8
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 9
dobfie? Jeho dcera Elena Maria Rivadavia de Figueroa byla zvyklá na vysokou Ïivotní úroveÀ, jakou Rivadaviové mûli uÏ po generace; ale tahle dvojice, tak nad‰ená sv˘mi svatebními plány, nebrala jeho otázky váÏnû. Pfiál si, aby jeho Ïena je‰tû Ïila, tolik ji teì potfieboval; byla by energiãtûj‰í, otevfienûj‰í. Normálnû by si pfied vyslovením svého souhlasu promluvil s rodiãi mladého muÏe, ale LukeÛv otec byl mrtv˘ a matka mûla pfiiletût z Austrálie dnes ráno, takÏe nemûl moÏnost vyzvídat víc, kromû diskrétní kontroly svého velvyslanectví. Tak dobrá. AÈ jsou ‰Èastní. AÈ jsou dnes v‰ichni ‰Èastní! Eduardo dával pfiednost sklíãenosti. Hank s Marií byli tak nad‰ení, jako by to byla jejich vlastní dcera. Odhadoval, Ïe mu dne‰ního dne zb˘vá posledních pár minut klidu. Minulé Velikonoce vzali Lukea domÛ, aby se seznámil s rodinou, a Luis, EduardÛv bratr, byl ohromen jeho vûdomostmi o dobytku. To Eduardovi dodalo odvahy. „Nabídni mu práci!“ „To jsem udûlal,“ odpovûdûl Luis, „ale chce jet domÛ.“ „Tak proã, k ãertu, vÛbec jezdil do Severní Ameriky?“ „Jejich rodina se tak moc neli‰í od na‰í,“ pronesl Luis mírnû. „Stejnû jako ty chtûl jet do svûta, teì si ale uvûdomil, Ïe jeho srdce patfií pÛdû. Nemáme v‰ichni takové nadání jako ty, neumíme tak hladce vklouznout do svûta obchodu. Je víc jako já, víc patfií venkovskému Ïivotu. Jsme na tebe v‰ichni moc py‰ní, Eduardo; jsi tak úspû‰n˘ a vysoce postaven˘ a ten mladík si tû váÏí, ale nech ho odjet domÛ. Nech je jít. Nemyslím, Ïe by sis mûl kvÛli Elenû dûlat starosti. KdyÏ bude muset zÛstat a pracovat v New Yorku jen proto, aby se mohl oÏenit s Elenou, bude zoufal˘. Dovede‰ si pfiedstavit, Ïe bych já pracoval v New Yorku?“ „Proã ne? Takovou práci, jakou dûlá on v Obchodní komofie, bys zvládl, jednal bys s primárními v˘robci a trhy.“ Luis se zasmál. „Ale musel bych tam Ïít – to je ten problém. Oni chtûjí Ïít na ranãi. Nevyãítám jim to. Ty si mÛÏe‰ nechat New York.“ ¤idiã ho pfiivedl zpátky do pfiítomnosti. „UÏ je tady letadlo, pane. UÏ pfiilétají.“
9
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 10
Eduardo sledoval malé letadlo, hladce dosedající na pfiistávací dráhu a rolující aÏ k zastavení. Hank a Maria sestoupili po schÛdcích a s poskakujícími de‰tníky pospíchali k autu. Maria ho prudce objala. „Eduardo! Je to od tebe moc hezké, Ïes nás pfiijel pfiivítat. Tos nemusel! VÏdyÈ mበurãitû dneska tolik práce!“ „Já ne, jen jsem pfiekáÏel. AspoÀ jsem unikl, kdyÏ jsem pro vás dojel.“ Hank se naklonil, aby mu potfiásl rukou. „Pfiesto si toho váÏíme, Eduardo. A co na‰e malá Elena, co se chystá vdát? Je‰tû jsme jí nekoupili dar. Mysleli jsme, Ïe radûji poãkáme a uvidíme, co chtûjí. Maria si myslí, Ïe ‰ek by mohl b˘t povaÏovan˘ za neslu‰nost. Jiní lidé, jiné mravy. A ona si bere Australana? Jak to?“ Eduardo se slabû usmál. Mûl Hanka rád, ale Texasanova nevázanost ho vÏdycky zbavila slov. „Hank má pro Australany slabost,“ poznamenala Maria. „Aha,“ odpovûdûl Eduardo. „Proã?“ Maria pfiekvapenû zamrkala. „Proã? To nevím. Proã, Hanku?“ Hank jen pokrãil rameny a jeho Ïena, která to pochopila tak, Ïe to není dÛleÏité, vyhrkla: „Teta Cecilia si je jistá, Ïe v Austrálii uÏ spoustu let Ïije jedna vûtev rodiny RivadaviÛ. Od minulého století, myslí si.“ Její bratr se na ni blahosklonnû usmál. „O tom jsem je‰tû nikdy nic nesly‰el. Teta Cecilia nachází vûtve rodiny v‰ude, pokud se jí to hodí.“ „MoÏná má pravdu, ãlovûk nikdy neví. Ale povûz mi, co svatba? V‰echno je pfiipravené? Pfiála bych si, abych tu mohla b˘t dfiív, abych Elenû pomohla. Kdo pfiijede?“ „Jako obvykle. Rodina. Pfiátelé. Jeho i její. Luis s Isobel a sv˘mi dûtmi bydlí ve Waldorfu, udûlali si z toho dovolenou. Tety jsou s pfiáteli v Connecticutu. Garciovi a ostatní z Buenos Aires si najali byty a dûdeãek Batiste bydlí u str˘ce Julia na Long Islandu...“ „Ale,“ pfieru‰ila ho Maria, „ne na‰e rodina, Eduardo, druhá strana! Sly‰ela jsem, Ïe pfiijede lord a lady?“
10
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 11
„Ano, lord a lady Heselwoodovi.“ „Nevûdûl jsem, Ïe v Austrálii mají lordy,“ ozval se Hank. „To nejsou Australani, to jsou Angliãani. Pfiátelé MacNamarov˘ch. Lukeovy rodiny.“ Eduardo mluvil, jako by toto vysvûtlení podával uÏ mockrát. „Luke má nejspí‰ dobré kontakty, kdyÏ má pfiátele mezi ‰lechtou,“ poznamenala Maria, vycítila, Ïe Eduardo není vyhlídkou na tu svatbu nijak nad‰en. Podívala se z okénka. „Miluju New York, je to tak flegmatické mûsto, nezdá se vám? KaÏd˘ klade jednu nohu pfied druhou s takovou intenzitou!“ Hank se zasmál. „Eduardo, tahle tvoje sestra má ty nejpodivnûj‰í reakce. Vût‰ina lidí prohla‰uje, Ïe New York je vzru‰ující!“ „Ale nesmysl!“ zvolala Maria. „Je pfiíli‰ pfiedvídateln˘, neÏ aby byl vzru‰ující. Ráda bych jela do Austrálie. Pion˘rská zemû... musí to b˘t jako Severní Amerika ve filmech o Divokém západu, v‰echen ten prostor!“ „A Ïádná voda,“ su‰e dodal Hank. „To je ten rozdíl. Na‰i pion˘fii mûli to ‰tûstí, Ïe na‰li dobfie zavlaÏovanou zemi. âím dál na západ se v Austrálii vypraví‰, tím su‰‰í to tam je; spousta jejich fiek teãe do vnitrozemí a prostû zmizí v písku.“ „¤eky nemÛÏou téct do vnitrozemí, Hanku,“ namítla jeho Ïena. „Ale mÛÏou, viì, Eduardo?“ Rivadavia byl zvûdav˘. „Ty jsi byl v Austrálii, Hanku?“ „Ano, za války.“ „Byl jsi nûkdy v té ãásti, odkud pochází Luke, v Queenslandu? Nikdy dfiív jsem o nûm nesly‰el.“ „Eduardo, pro jednou jsem o kus pfied tebou,“ usmál se Hank. „Jistû Ïe jsem tam byl, ale na tom nic není. ¤ekl bych, Ïe víc neÏ dvû stû tisíc americk˘ch vojákÛ a klukÛ od letectva tuhle ãást svûta zná. V Austrálii byly obrovské americké základny, ale nejvût‰í koncentrace vojákÛ byla v Townsville, na pobfieÏí, takovém odrazovém mÛstku pro válku v Tichomofií. âasto jsem pfiem˘‰lel o tom, jestli se nûkdo z nich vrátil; v té zemi tenkrát byla spousta velk˘ch pfiíleÏitostí, a pofiád je‰tû je, kdyÏ o tom mluvíme.“
11
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 12
Eduardovi koneãnû zaãínala konverzace pfiipadat zajímavûj‰í. „Jaké vyhlídky?“ „Spousta, v nejrÛznûj‰ích smûrech. Fantastické, nekoneãné pastviny – jsou tam dobytãí stanice, ranãe velké jako Texas.“ Jeho ‰vagr se zarazil. Uãili ho, Ïe v Texasu je v‰echno nejvût‰í. „Dûlበsi ze mû legraci?“ „Ne, nedûlám. Jak velká je ta stanice, ten ranã, co má tvÛj budoucí zeÈ?“ „Nechtûl jsem se ptát.“ „Tos mûl. AustralanÛm to nevadí. Povûdûli by ti i to, Ïe jejich dûdeãek byl Jesse James. Polovina z nich jsou potomci vûzÀÛ – je jim to jedno. Popravdû fieãeno, jsou na to py‰ní.“ „Ach, mÛj boÏe!“ Dokonce i Maria byla zdû‰ená. „Jsem si jistá, Ïe Luke MacNamara není potomkem vûznû.“ „Jak to mÛÏe‰ vûdût?“ Hank se bavil, ‰kádlil je. Mûl je oba hluboce rád; otevfieli mu svá srdce a dopfiáli mu pocit sounáleÏitosti, coÏ dfiív nezaÏil, ale Rivadaviovi brali svÛj pÛvod tak váÏnû, Ïe se dali velmi snadno popichovat. V Hankovi dosud vyvolávala zlost jeho vzpomínka na návrat domÛ z války po mûsících hospitalizace. Zavolal sv˘m rodiãÛm ze San Franciska, aby jim oznámil, kter˘m autobusem pfiijede; jel pfies celou zemi dva dny, pfiíli‰ rozru‰en˘, neÏ aby si ãetl ãasopisy, které si koupil na ukrácení dlouhé chvíle, a pak, koneãnû doma po dvou letech, vystoupil na staré autobusové zastávce. Nebyl tam nikdo, kdo by na nûj ãekal, musel jít pfies celé mûsto, zaÏíval pfiekvapení, Ïe se zdá o tolik men‰í, neÏ si pamatoval. Pfiední dvefie domu byly zamãené, ale klíã byl na stejném místû, odemkl si zadní dvefie a na kuchyÀském stole na‰el vzkaz, zatíÏen˘ cukfienkou, jako matka vÏdycky nechávala vzkazy. Rodiãe mu oznamovali, Ïe ‰li do kina. Chtûl odejít hned v tu chvíli, ale jeho touha b˘t doma, mezi rodinou, byla pfiíli‰ velká. Zoufale jim potfieboval vyprávût, co zaÏil, aby se toho zbavil. Ale kdyÏ zaãal mluvit o válce a rodi-
12
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 13
ãe si v‰imli, Ïe se tfiese, otec pronesl: „Válka uÏ je pryã, chlapãe. Nech to b˘t.“ Eduardo pfieru‰il jeho bolestné vzpomínky. „KdyÏ jsi byl v Townsvillu, byl jsi i v Lukeovû rodném mûstû, v tom Údolí lagun?“ „Údolí lagun,“ opakovala Maria, „je to tak romantické jméno. ZboÏÀuju to.“ Hank potfiásl hlavou. „Ne. Nemyslím, Ïe je to mûsto, díval jsem se na mapu, ale nemohl jsem to najít.“ „Ani já ne,“ zavrãel Eduardo. „Luke mi to zakrouÏkoval prstem, ale ãlovûk mÛÏe jen hádat. Zdá se, Ïe to je celé stovky mil do vnitrozemí od Townsville, které leÏí na pobfieÏí.“ „To se moc neli‰í od Argentiny ãi Texasu, co?“ zasmál se Hank. Eduardo se zamraãil a zmûnil téma. „UÏ jsme tady. Podívej tûch aut v ulici. Z domu je dneska hotov˘ blázinec, fotografové, ‰vadleny, kadefinice, jeãící Ïenské. Co kdybychom jeli dál a dali si nûkde obûd?“ „Ne,“ vykfiikla Maria, témûfi vyskoãila ze sedadla. „Musím pfiece pomoct Elenû. Musí tam b˘t nejmíÀ milion vûcí, které bych mohla udûlat.“ Vystupovala, kdyÏ limuzína teprve brzdila u pfiedního vchodu.
Maria s Hankem odjíÏdûli stejn˘m autem do kostela jen nûkolik minut pfied nevûstou a druÏiãkami. Hank byl podráÏdûn˘; nikdy nikam nechodil rád pozdû. „Není Ïádn˘ spûch,“ uklidÀovala ho Maria. „Bez nevûsty nemohou zaãít.“ „O to nejde,“ stûÏoval si. „Rád bych se usadil vãas, abych se mohl rozhlédnout, kdo je kdo. Podívej, v‰ichni uÏ jdou dovnitfi. Uvidíme z nich jen záda.“ Ceremoniáfi je uvedl dlouhou uliãkou, Maria zatím obdivovala kvûtiny a Hank se rozhlíÏel po znám˘ch. „Tam je matka Ïenicha,“ po‰eptala mu Maria, kdyÏ se usazovali, a Hank se
13
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 14
podíval na atraktivní Ïenu s mírnû opálen˘m obliãejem a plav˘mi vlasy, úhlednû vyãesan˘mi pod kulat˘ klobouãek. V‰iml si siln˘ch zdatn˘ch rukou, kdyÏ si pokládala rukavice a modlitební knihu na úzkou poliãku pfied sebou, a uvûdomil si kontrast s rukama své Ïeny, s olivovou pletí a elegantní manikúrou. „Kde je její manÏel?“ za‰eptal také. „Pst. Je mrtv˘! Zabili ho ve válce. Luke je tak hezk˘ mladík, nemyslí‰?“ Dívala se na Ïenicha, a i kdyÏ z nûj vidûli jen záda, Hank souhlasnû pfiik˘vl. Jako v‰ichni vysocí muÏi oceÀoval, Ïe je tenhle mladík ‰est stop vysok˘, se ‰irok˘mi rameny, pfiesto ale ‰tíhl˘ a vytáhl˘, potfieboval je‰tû roky, aby se zaplnil. Usmál se. Îenich byl oãividnû nejist˘ ve formálním obleãení, potahoval si sako a narovnával vázanku. Hank znovu pohlédl na mladého MacNamaru, snaÏil se zahlédnout jeho obliãej; nûco se mu zdálo povûdomé, cosi v jeho drÏení tûla. Co to mÛÏe b˘t? Namáhal pamûÈ. V tom, jak pohybuje rameny? To lehké nach˘lení, kovbojské nahrbení. MoÏná mu to pfiipomíná chlapce u nich doma. Pocítil podivné nervózní zachvûní v bfii‰e a na obliãeji mu vyvstal pot. Sklopil oãi a v‰iml si, Ïe se mu tfiesou ruce. Maria, které jako vÏdycky nic neu‰lo, ho vzala za ruku. „Co se dûje, Hanku? Jsi v pofiádku?“ „Jistû, nic mi není. Jen je tady trochu horko.“ Pronikavû se na nûj zahledûla, kdyÏ vytahoval kapesník a otíral si obliãej a krk. Stárnu, to je ten problém, pomyslel si. Zvedl se, kdyÏ se kostelem zaãaly linout první akordy svatebního pochodu. V uliãce se objevila Elena se sv˘m otcem, orámovaní svûtlem. Hankovy nejisté my‰lenky se rozplynuly, kdyÏ se otoãil a ztratil se v kráse Ïeny, kterou vidûl vyrÛstat od dítûte. Její rozko‰n˘ obliãej zakr˘val závoj, kter˘ se sná‰el v oblacích tylu od stejné mantily, jakou mûla ve svÛj svatební den i Maria. „Není pfiekrásná?“ vyhrkla Maria nad‰enû a dloubla do Hanka. „To urãitû je,“ pfiik˘vl a otoãil se, aby zahlédl Ïenichovu reakci. Luke MacNamara se obrátil, jako to dûlají v‰ichni Ïenichové,
14
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 15
aby poprvé spatfiil svou nevûstu. Nervozita z nûj spadla, jeho obliãej se rozzáfiil v ‰irokém úsmûvu, pak si pfiipomnûl, aby se zase otoãil k oltáfii. Spatfiil vysokého muÏe v první fiadû, odhadl, Ïe to nejspí‰ bude Hank Wedderburn, Elenin oblíben˘ str˘ãek, proto ho pozdravil spikleneck˘m mrknutím, neÏ se znovu vrátil k správnému postavení mezi mládenci, obliãejem ke knûzi. Hank se zapotácel, jako by do nûj udefiil blesk. Kolena pod ním podklesla, chytil se lavice, aby se o ni opfiel. Oãi se mu zakalily. Nevûsta pro‰la kolem s Eduardem a zvuk varhan sílil k fievu. „Co se dûje?“ Mariin hlas byl vydû‰en˘. „Je ti dobfie?“ „Moc ne. Myslím, Ïe na chvilku pÛjdu ven.“ „PÛjdu s tebou.“ „Ne, zÛstaÀ tady.“ Vykroãil z lavice do postranní uliãky, snaÏil se tváfiit, jako by mûl pro svÛj odchod nûjak˘ racionální dÛvod. Hlavy se po nûm ale zvûdavû otáãely, kdyÏ mizel postranními dvefimi. Venku se vzchopil, do‰el pod strom a zahrabal v kapsách po cigaretû. Balíãek mu ale z tfiesoucích se rukou vypadl do trávy. V soukromí opu‰tûného nádvofií se Hank Wedderburn rozplakal. NeÏ ostatní vy‰li z kostela, omyl si obliãej vodou z fontánky na pití a pfiimûl se nasadit zase vesel˘ v˘raz, Maria si ale v‰imla, Ïe má zarudlé oãi. Jeho náhl˘ „záchvat“ ji vydûsil. Slíbil, Ïe co nejdfiíve nav‰tíví lékafie, protoÏe ten náhl˘ odchod nedokázal nijak vysvûtlit.
2)
Bûhem hostiny se Hank pfiimûl nemyslet na nûco, co spalo cel˘ch ãtrnáct let. KdyÏ se ale o nûkolik t˘dnÛ pozdûji zase ocitl v soukromí své dallaské kanceláfie, zvedl telefon a vytoãil ãíslo firmy provádûjící soukromá vy‰etfiování.
15
Údolí lagun - zlom
23.2.2011
14.09
Stránka 16
Toho odpoledne jel Thomas J. Clelland v˘tahem nahoru prestiÏní Wedderburn Building, aby se setkal se samotn˘m Hankem Wedderburnem, a v duchu uvaÏoval, o co mÛÏe jít. Kontrola obchodního partnera? To tûÏko. Wedderburn by si to mohl vyfiídit líp pfies své vlastní kontakty. Problémy se Ïenou? Nepravdûpodobné. Takové záleÏitosti se fie‰í co nejdál od kanceláfie. Chytré Ïeny se pfiátelí se sekretáfikami. Wedderburn byl zdvofiil˘. Chtûl nenápadné ‰etfiení, provedené v nepfiíli‰ v˘znamné záleÏitosti. Zvûdavost. Sly‰el, Ïe Clelland byl za války u vojenské tajné sluÏby. „To nic neznamená, pane Wedderburne. Zní to pÛsobivû, ale byl jsem na Novém Zélandû. Nemûl jsem toho moc na práci, aÏ na to, Ïe jsem pfierovnával sloÏky a uÏíval si tamního stylu Ïivota. Tenkrát jsem zufiil, Ïe tam trãím, ale kdyÏ se na to dívám dneska, mûl jsem velké ‰tûstí.“ „Dostal jste se i do Austrálie?“ „Ani to se mi nepodafiilo.“ „Má vy‰etfiování by vás zavedla do Austrálie. Budete moci odjet? V‰echny v˘lohy hrazeny.“ Clelland se snaÏil, aby mu v hlase neznûlo nad‰ení. „Ano, pane. Jestli vám to pomÛÏe.“ „Urãitû. Potfiebuju informace o jednom australském vojákovi.“ Clelland vûdûl, Ïe je to pfiíli‰ dobré, neÏ aby to byla pravda. Nemohl ohrozit první kontakt firmy s Wedderburnem tím, Ïe by pl˘tval jeho ãasem a penûzi. „Nerad bych vám úãtoval v˘let do Austrálie, pane Wedderburne, jestli je to v‰echno, co potfiebujete, mÛÏeme pro vás ty informace získat i odsud.“ „To je právû to, co nechci. Je to osobní záleÏitost. Nechci se nikoho dotknout. Nechci, aby nûkdo dûlal rozruch kolem armádních záznamÛ. Ta rodina má své kontakty na zdej‰í australské velvyslanectví. Nechci, aby nûkdo vûdûl, Ïe se nûkdo pídí po informacích o jednom z jejich lidí. Ten muÏ je mrtv˘ a nebyl to Ïádn˘ zloãinec, nic podobného. Jen chci, abyste se kolem toho trochu motal a pfiivezl mi historii toho pfiípadu. Pûknû a úhlednû. Nechci, aby se o tom rodina doslechla.“
16