Melissa Müllerová
Dûtství a mládí v Nûmecku
Mezi dobami. Mnichov 1947. Z „hlavního mûsta hnutí“ se stala hromada trosek. Lidé jsou vyãerpaní hladem a zimou, zároveÀ stojí na zaãátku. Kfiiklavé sousedství Ïalostné bídy a excesivní chuti do Ïivota. Traudl Jungeové je dvacet sedm let a je to veselá Ïena laãná Ïivota. Je „zpro‰tûná“ uÏ vzhledem ke svému vûku, to potvrdila denacifikaãní komise. Pracuje jako sekretáfika, ãasto mûní zamûstnání. Îije se ze dne na den. Traudl Jungeová je povaÏována za dobrou sílu, „zvlá‰tû je tfieba zdÛraznit“, pí‰e se v jednom pracovním vysvûdãení z té doby, „její schopnost rychle v‰e pochopit, dobr˘ styl psaní dopisÛ a vysoce nadprÛmûrn˘ v˘kon v psaní na stroji a stenografii“. Po veãerech b˘vá stál˘m hostem v kabaretech a hledi‰tích mal˘ch umûleck˘ch scén, které teì ve mûstû vyrÛstají jako houby po de‰ti. Penûz a potravin je málo, cigaret rovnûÏ. Pfiátelé a sousedé drÏí pfii sobû a o v‰echno se dûlí. Traudl Jungeová má Ïivot pfied sebou a – jak doufá – i hodnû velkou lásku a hodnû velké ‰tûstí. Konkrétní pfiedstavy o budoucnosti nemá, ale vûfií v ni. Stfiih. Mnichov 1947. Z „hlavního mûsta hnutí“ se stala hromada trosek. Traudl Jungeové je dvacet sedm let a je uÏ tfii roky vdovou. Její poslední zamûstnavatel, 13
„nejpfiíjemnûj‰í, jakého jsem kdy mûla,“ jak fiíká, je mrtv˘, mnoho jejích nejbliωích kolegÛ z váleãn˘ch dnÛ je nezvûstn˘ch. Neví, zda byli odvleãeni do rusk˘ch lágrÛ, nebo zda spáchali sebevraÏdu. Ona sama pfieÏila nûkolik mûsícÛ v ruském zajetí, vlekl˘ zá‰krt a dobrodruÏn˘ útûk z Berlína do Mnichova. Vrátila se se smí‰en˘mi pocity, ve strachu, Ïe ji budou pran˘fiovat nebo se jí vyh˘bat. Nezatajuje, Ïe byla dva a pÛl roku Hitlerovou soukromou sekretáfikou, a s úlevou zji‰Èuje, jak málo se lidé zajímají o její minulost. Ani matka nechce vûdût nic bliωího. Senzacechtivou otázku: ¤ekni, je Hitler opravdu mrtv˘? sice sl˘chává ãasto, podrobnosti v‰ak nikoho nezajímají, natoÏ pak nûjaké pokusy o vysvûtlování a ospravedlÀování. Její vlastní nejasné v˘ãitky, Ïe slouÏila vrahovi národÛ a nese tedy spoluvinu za jeho zloãiny, jí ostatní vymlouvají. VÏdyÈ jsi byla je‰tû tak mladá... Zapomínání bylo v roce 1947 uÏ dávno v plném proudu; jako sebeobrana pachatelÛ, pfiisluhovaãÛ i obûtí bez rozdílu.
Jedna hlavní hrdinka, dva scénáfie – oba pravdivé. Îivot Traudl Jungeové v prvních pováleãn˘ch letech byl roz‰tûpen˘. Na jedné stranû zatûÏující vzpomínky na bezstarostné ãasy v kruhu Adolfa Hitlera a na jejich dramatick˘ konec; s tím v‰ím zÛstává sama. Na stranû druhé v‰ední den mezi troskami, s bezprostfiedními starostmi a radostmi, které mÛÏe sdílet s ostatními – s pfiáteli, znám˘mi, matkou a sestrou. Traudl Jungeové se záhy, v jejích vzpomínkách dokonce hned po zhroucení tfietí fií‰e, dafií osvobodit se 14
od Hitlerovy pfiitaÏlivosti. MoÏná proto, Ïe uctívala, jak fiíká, ‰armantní, otcovsky pfiátelsk˘ rys jeho osobnosti, kterou po dva a pÛl roku mohla sledovat z nejtûsnûj‰í blízkosti, pfiiãemÏ vÛãi nacionálnûsocialistickému reÏimu byla vÏdy lhostejná a nezajímala se o nûj, ani se nevyrovnávala s jeho ideologick˘mi konstrukcemi a nelidskostí. Její minulost je nezpracovanou smûsicí dobr˘ch osobních vzpomínek a stra‰n˘ch poznatkÛ, které po válce pomalu a jen po zlomcích získává, av‰ak zab˘vá se jimi aÏ mnohem pozdûji. Traudl Jungeová se náhodou ocitla v Hitlerovû osobnostním okruhu a její vnímání bylo velmi omezené – coÏ je z dne‰ního hlediska jen stûÏí pochopitelné, dokonce i pro ni. Dostala se do víru Hitlerova vlivu, cítila se polichocena, a co se jí osobnû net˘kalo, toho si nev‰ímala. Byla to naivita? Ignorance? Je‰itnost? Pohodlná dÛvûfiivost? Pfiisluhovaãství vypûstované v˘chovou? Fale‰ná poslu‰nost? V roce 1947 si tyto otázky neklade. PfieÏila a teì – podle jejích slov se silou mládí – zaãíná Ïít doslova navzdory své minulosti. AÏ v ‰edesát˘ch letech ji zaãínají trápit otázky. A trápení trvá dosud. V roce 1947 se Traudl Jungeová prostfiednictvím svého tehdej‰ího pfiítele Heinze Balda seznamuje s jeho mecená‰em, blahobytn˘m podnikatelem. Je fascinován její minulostí a podnûcuje ji, aby vzpomínky na ãasy s vÛdcem napsala. Jeho b˘valá manÏelka – Îidovka nûmeckého pÛvodu, která po rozvodu, k nûmuÏ ji v tfiicát˘ch letech pfiimûl, Ïije v USA, av‰ak udrÏuje s ním dobré kontakty – pr˘ text nabídne nûjakému americkému deníku. Traudl Jungeové se ten nápad líbí a záhy se pou‰tí do práce. KdyÏ se na tu dobu ohlíÏí, fiíká, Ïe ona sama mûla potfiebu 15
zachytit onu, pro ni tak zásadní, dobu dfiíve, neÏ vzpomínky vyblednou. Dal‰í motivací byly divoké spekulace o Hitlerovû smrti, s nimiÏ byla neustále konfrontována. V pfiípadû, Ïe by mûla b˘t znovu vysl˘chána, odkáÏe na svÛj text. Asi sto sedmdesát stránek strojopisu se rodí v následujících mûsících po voln˘ch veãerech a o víkendech – psaní ji tû‰í. Text v‰ak nakonec uvefiejnûn není, protoÏe „ãtenáfii nemají o takové pfiíbûhy zájem“, jak se prohla‰uje v roce 1949. Traudl Jungeová ale pociÈuje práci na manuskriptu jako urãit˘ druh katarze. I kdyÏ se v nûm najde jen málo reflexí o tehdej‰ích záÏitcích, autorka nic nepfiikra‰luje, ani se nepokou‰í ospravedlnit. Pouze archivuje události, epizody, subjektivní dojmy, potom pfiedbûÏnû ãiní ãáru za touto ãástí své minulosti; její zápisky zÛstávají dlouh˘ ãas bez pov‰imnutí. Vztah Traudl Jungeové k Adolfu Hitlerovi – alespoÀ tak to vypl˘vá z rukopisu – je v prvních pováleãn˘ch letech opravdu je‰tû nerozhodn˘. Dne‰ního ãtenáfie musí její text místy ‰okovat. I ona, kdyÏ jej po desetiletích znovu ãte, je otfiesena a zahanbena nedostatkem distancovanosti a naivitou, které z nûj v rozsáhl˘ch pasáÏích promlouvají. ¤íká, Ïe vzpomínky jsou banální a jejich tón obãas nezodpovûdnû nedbal˘. NedokáÏe rozpoznat historickou hodnotu textu, bezprostfiednost a nezkreslenost ji nyní matou. Nevidí, Ïe právû zdánlivû bezelstné popisování Hitlerova spofiádaného v‰edního dne ve Vlãím doupûti nebo ve vile Berghof je dÛleÏit˘m dokladem ãastokrát citované teze Hannah Arendtové o banalitû zla. Jen slabou útûchou pro ni je skuteãnost, Ïe mÛÏe lidem, ktefií Hitlera a jeho nejbliωí pomahaãe 16
stylizují do podoby nestvÛr bez lidsk˘ch rysÛ a tak sami sebe uklidÀují, poskytnout objasÀující pohled na fakta. Pro ni jsou pfiedev‰ím svûdectvím o bezmy‰lenkovitû proÏité dobû, jak˘msi zakonãením nezáludnû proÏitého mládí v prostfiedí, které rozhodnû nebylo nevinné.
Gertraud Humpsová, naz˘vaná Traudl, pfii‰la na svût 16. bfiezna 1920 v Mnichovû. Mûsíc pfied jejím narozením, 24. února, vyhla‰ují Adolf Hitler a Anton Drexler, zakladatel Nûmecké dûlnické strany (Deutsche Arbeiterpartei), v rámci prvního velkého – masového shromáÏdûní NSDAP v mnichovském Dvorském pivovaru svÛj stranick˘ program nepfiátelsky zamûfien˘ proti cizincÛm. To je dÛleÏité zmínit, protoÏe demonstrace se obracela „K lidu trpícímu nouzí!“ Sociální situace ‰irok˘ch vrstev obyvatelstva byla skuteãnû ‰patná a provokovala k nepokojÛm a politick˘m protestním akcím. Poãet nezamûstnan˘ch ve mûstû stoupl jen od prosince 1918 do poloviny února 1919 z osmi tisíc pfiibliÏnû na ãtyfiicet tisíc, chybûly byty, potraviny a otop. Traudlin otec Max Humps, roãník 1893, byl pivovarnick˘ mistr a poruãík v záloze, sv˘m okolím povaÏovan˘ za „‰armantního lehkomyslníka“, kter˘ „nebyl bezpodmíneãnû vhodn˘ pro manÏelství“. Matka Hildegard, rozená Zottmannová, o tfii roky mlad‰í, se jako dcera generála provdala pod svou stavovskou úroveÀ. Mladí manÏelé se nastûhovali do malého podkrovního bytu ve Schwabingu, krátce po narození Traudl v‰ak ztrácí otec, rodák z dolnobavorského 17
Regenu, své místo v pivovaru Löwenbrauerei a hospodáfiská nouze ãiní ze znaãn˘ch povahov˘ch rozdílÛ obou manÏelÛ pfiedãasnû problém. Hildegard je melancholická, ale velmi citová Ïena se zkostnatûlou pfiedstavou o svûtû a pfiísn˘m morálním kodexem. Max naopak bezstarostn˘ muÏ, kter˘ bere Ïivot na lehkou váhu a s humorem – je tûÏké se na nûj zlobit, ale nemoÏné na nûj spoléhat. Max Humps postrádající pevnou orientaci a upfiednostÀující okruh kamarádÛ a takzvan˘ch sportovních pfiátel pfied údajnou rodinnou idylkou se – stejnû jako mnozí nezamûstnaní v tûch dnech – pfiipojuje k dobrovolnickému sboru Horní zemû (Freikorps Oberland), jednomu z krajnû pravicov˘ch spolkÛ, v nûmÏ se setkávají protirepublikánské, nacionalistické a antisemitské smûry. Je to pfiísnû organizovan˘ brann˘ sbor – nûmecky nacionalistick˘ a lidov˘ – sdruÏující mnoho ãlenÛ z bavorské vysoãiny. ZaloÏen byl v dubnu 1919 s cílem pracovat proti Mnichovské republice rad. Intenzivnû usiluje o ãleny a nachází velk˘ ohlas v muÏském svûtû, v té dobû zbaveném jistot. Skupiny muÏÛ navleãen˘ch do uniforem a demonstrativnû se py‰nících zbranûmi a fiády chtûjí kompenzovat vojenskou poráÏku a dohadování o versailleskou smlouvu, válkou podpofienou emancipaci Ïen a jejich novû získané volební právo i souãasnou hospodáfiskou nouzi. Bavorsko pfiitahuje pravicové svazy, protoÏe nová, pravicovû orientovaná bavorská vláda tato seskupení velkou mûrou toleruje. Po vpádu do Mnichova v kvûtnu 1919, jehoÏ cílem bylo svrhnout republiku rad, bojuje dobrovolnick˘ sbor v dubnu 1920 proti komunistick˘m povstáním v Porúfií a od kvûtna do srpna 1921 se zúãastÀuje hor18
noslezské pohraniãní války proti Polsku. Max Humps se zúãastnil násilného dobytí Chalupek v Horním Slezsku, akce, díky níÏ dobrovolnick˘ sbor v konzervativních kruzích získal velkou úctu. O manÏelku a dceru se stará tchán generál, manÏel je pfiítomen jen málokdy. KdyÏ si spojenci v létû 1921 vynutili rozpu‰tûní v‰ech brann˘ch svazÛ, ãást dobrovolnického sboru Horní zemû zaloÏila bojov˘ svazek Horní zemû (Bund Oberland) s hlavním sídlem v Mnichovû. Jeho stanovy propagují „boj proti vnitfinímu nepfiíteli“ a v˘slovnû se zamûfiují proti republice. Jeho nov˘ vedoucí, Friedrich Weber, navazuje tûsnou spolupráci s NSDAP. 1. kvûtna 1923 postupují ozbrojené formace svazku Horní zemû spolu s pfiíslu‰níky SA na Oberwiesenfeldu v Mnichovû proti demonstrujícím sociálním demokratÛm a komunistÛm. V záfií se svazek Horní zemû stává ãlenem novû zaloÏeného Nûmeckého bojového svazu (Deutscher Kampfbund), v jehoÏ ãele stojí Adolf Hitler. Nûkolik setnin tohoto svazu se zúãastÀuje 8. a 9. listopadu 1923 Hitlerova puãe. Pochoduje v nich i Max Humps. Za své nasazení byl vyznamenán ¤ádem krve udûlovan˘m NSDAP. Poté byl svaz zakázán, ov‰em dále veden pod jménem Nûmeck˘ svaz stfielcÛ a turistÛ (Deutscher Schützen- und Wanderbund). Není jasné, zda Max Humps podporoval HitlerÛv puã z politického pfiesvûdãení, nebo proto, Ïe nemûl Ïádné jiné smysluplné zamûstnání, ãi zda skuteãnû vûfiil Hitlerov˘m slibÛm o hospodáfiském vzestupu. Jeho dcera ho povaÏuje za typ patriotického Ïoldáka, kterému se líbilo táhnout s partou kamarádÛ, mezi nimiÏ byl i pozdûj‰í ‰éf Tûlesné stráÏe SS Sepp Dietrich, a vykfiikovat nacionalistická nûmecká hesla. Po 19
ztroskotání puãe zatãen nebyl, hrál pfiíli‰ bezv˘znamnou roli. ¤ádnou práci si v‰ak nenachází ani teì. ManÏelka a dûti – mûsíc po pokusu o puã, v prosinci 1923, se narodila druhá dcera Inge – trpí skuteãnou bídou, matka ãasto neví, co dá druh˘ den na stÛl. V roce 1925 odjíÏdí Humps do Turecka Mustafy Kemala Pa‰i, pozdûj‰ího Kemala Atatürka. Zemû, která se pfiibliÏuje Evropû, potfiebuje praktické znalosti západních odborníkÛ. Max Humps koneãnû zase pracuje ve svém oboru jako pivovarnick˘ mistr. Rodinu zanechává v Mnichovû – a Hildegardû Humpsové s koneãnou platností dochází trpûlivost. UÏ nechce mít s manÏelem nic spoleãného a vrací se s dûtmi ke sv˘m rodiãÛm. Jinou moÏnost pro sebe jako Ïena v domácnosti a matka bez vlastního pfiíjmu nevidí. KdyÏ si Max Humps v Turecku vybudoval urãité postavení, nûkolikrát se pokusil pfiimût rodinu, aby se za ním odstûhovala do Smyrny, dne‰ního Izmiru. Hildegard odmítá a poÏaduje rozvod. Traudl bylo pût rokÛ, kdyÏ je otec opustil. I kdyÏ ani pfiedtím neplnil klasickou roli otce-ochránce, pfiece jen ve vzácn˘ch okamÏicích, kdy se objevil doma, jí byl mil˘m kamarádem a nápadit˘m druhem v hrách. V roce 1926 zaãíná chodit do ‰koly. Zapsali ji do simultánní ‰koly v mnichovské Luisenstrasse, kam mohly chodit dûti bez rozdílu náboÏenského vyznání. Nikoli v‰ak kvÛli matãinû duchovní toleranci, n˘brÏ proto, Ïe ‰kola byla nejblíÏe od bytu prarodiãÛ v Sophienstrasse u staré botanické zahrady. Traudl byla pokfitûna evangelicky, ale vyrÛstala bez zvlá‰tního vztahu k církvi a nedûlní dûtskou bohosluÏbu ãasto zame‰kala. 20
V témûfi panském pûtipokojovém bytû v Sophienstrasse udává tón dûdeãek Maximilian Zottmann, narozen˘ 1852. Traudl ho vnímá jako pfiísnou, autoritativní osobu a pedanta, kter˘ má denní rozvrh stanoven˘ na minutu, klade velk˘ dÛraz na disciplínu a pofiádek a nerozumí legraci. NemÛÏe otce nahradit. „Vychovávej svoje spratky lépe!“ sly‰í matka pravidelnû, kdyÏ se Traudl a Inge jen trochu hlasitû dûtsky smûjí. Pfiesto dokud Ïije babiãka, je dûtsk˘ svût v pofiádku. Agathe Zottmannová vná‰í mezi ãleny domácnosti soulad. Traudl zboÏÀuje babiãku, která pochází z Lipska a svého manÏela poznala pfii pobytu v lázních Bad Reichenhall. Pozdûji ji popisuje jako nesmírnû chápavou a milou Ïenu. S nad‰ením poslouchá její vyprávûní o dûtství v Lipsku, a kdyÏ jednou ve ‰kole má napsat sloh na téma Cesta, o které sním, na rozdíl od kamarádek, které si vybraly Havaj nebo Himálaje, volí samozfiejmû Lipsko. V roce 1928 Agatha umírá. Její smrt osmiletou Traudl tûÏce postihuje. Dûdeãek se stále více projevuje nejen jako domácí tyran, ale navíc i jako lakomec. Libuje si v roli pozdního starého mládence a coby „sugar-daddy“ obletuje mladou taneãnici Theu. Dcefii, která mu vede domácnost, pfii kaÏdé pfiíleÏitosti dává najevo, Ïe ji i dûti Ïiví z vlastní kapsy. KdyÏ Traudl v roce 1930 pfiechází na dívãí Luisino lyceum, Ïádá matka o sníÏení ‰kolného, protoÏe z malé ãástky na domácnost – 4,50 marky na den pro ãtyfii strávníky – nemÛÏe poplatek v plné v˘‰i zaplatit. Ve dnech, kdy se jede na ‰kolní v˘let, se Traudl musí pro nemoc omluvit, protoÏe matka nedá dohromady ãástku 2,70 marek na v˘daje. Pfiesto Traudl nepovaÏuje své dûtství a rané mládí za ne‰Èastné. Situace je pro 21
matku a dûti velmi tûÏká, av‰ak právû to je stmeluje. Hildegard Humpsová není nijak nûÏná Ïena – nemazlí se a nelze se k ní tulit –, ale i tak dûti cítí, Ïe jsou milovány a chápány. Matka jim poskytuje jistotu, její v˘chovn˘ model odpovídá dobû: musí se z vás stát „slu‰ní“ lidé, nesmíte lhát, musíte b˘t ochotny pomáhat, b˘t upfiímné a skromné, ustupovat a b˘t ohleduplné a neplést se do cizích záleÏitostí. V ohleduplnosti se musí dívky cviãit zvlá‰tû pilnû, kdyÏ se k rodinû nastûhuje matãin mlad‰í bratr. Hans je umûlecky velmi nadan˘ mlad˘ muÏ s ukonãen˘m studiem architektury, ale trpí schizofrenií. Jeho stihomam a chorobné nápady vût‰inou dûti pobaví, nûkdy v‰ak potrápí. KdyÏ zjistí, jak matka bratrov˘mi ‰ílen˘mi nápady a obvinûními trpí, jejich nelibost vzrÛstá. V polovinû tfiicát˘ch let byl Hans Zottmann – stejnû jako nejménû tfii sta ‰edesát tisíc NûmcÛ s údajnû dûdiãnou chorobou – donucen ke sterilizaci. Rodina se neptala na dÛvody zásahu, n˘brÏ brala jej jako nutné zlo. Konstatovalo se, Ïe Hans jako otec rodiny by skuteãnû byl nezodpovûdn˘. Dívka Traudl se raduje ze Ïivota. Miluje pfiírodu a zvífiata, k domácnosti vÏdycky patfií pes nebo koãka. A ráda chodí do ‰koly, ne snad proto, Ïe by baÏila po vûdûní, ale cítí se ve tfiídû dobfie a je ráda s kamarádkami. Ve vzpomínkách se sama popisuje jako stádní typ, kter˘ nebyl stvofien k Ïivotu o samotû. Není nápadná Ïádn˘mi individualistick˘mi a bufiiãsk˘mi sklony ãi my‰lenkami, hledá jistotu, bezpeãí a uznání ve spoleãenství vrstevníkÛ a má vyhranûnou potfiebu harmonie. Její ‰kolní v˘sledky dosahují dobrého prÛmûru, nejradûji má kreslení a tûlocvik, ale baví ji i nûmãina a angliãtina. Je to Ïivé dítû, a kdyÏ 22