1 NOV, NEDùLE 13. âERVNA STONEHENGE
Cáry mlhy se svíjejí uprostfied wiltshireské noci jako pfiízraãná vlákna. Na rozlehlé pláni stojí stráÏci s hlavou zvednutou k obloze, ãekají na první záblesk stfiíbra. Mûsíc je v novu, ukazuje jen cudn˘ záblesk panenské bûlosti zahalené ohromn˘m sametov˘m ãern˘m plá‰tûm. Daleko pfied nimi se obrací bledá tváfi ukrytá v kápi. Vrásãitá ruka tfiímá planoucí pochodeÀ. StráÏci si vymûÀují tichá, naléhavá slova. ObûÈ je pfiipravena. Pfiivedli ho sem po sedmidenním pÛstu. Îádné svûtlo, Ïádn˘ zvuk, Ïádn˘ dotek, Ïádn˘ pach. Jeho tûlo bylo opro‰tûno od v‰ech neãistot, jeho smysly se zostfiily, jeho mysl se soustfiedí na nevyhnutelné. StráÏci jsou zahalení v ruãnû tkan˘ch jutov˘ch kutnách, pfiepásan˘ch tkanicí spletenou z popínav˘ch rostlin, na nohou mají obuv z hrubû obdûlané zvífiecí kÛÏe. Stejnû se oblékali i jejich prapfiedkové, zakladatelé Cechu. âistiãi odstraÀují muÏovy ‰pinavé svr‰ky. Z tohoto svûta odejde jen s tím, s ãím na nûj pfii‰el. Stahují mu prsten, hodinky. Z ‰íje snímají vulgární zlat˘ fietízek se symbolem jednoho z fale‰n˘ch bohÛ. Nesou jeho vzpouzející se tûlo k fiece, do níÏ ho ponofií. Studená voda mu plní ústa a plíce. Bojuje jako polapená ryba, hledá bezpeãn˘ proud, jímÏ by unikl z rukou sv˘ch vûznitelÛ. Ale to se mu nepodafií. 9
Jakmile je oãi‰tûn, odtáhnou ho prskajícího na bfieh. Nosiãi jej pfiipoutají pruhy kÛry k nosítkÛm ze dfieva borovice, u‰lechtilého stromu, kter˘ stejnû jako oni pochází uÏ z doby ledové. Zvednou ho a opfiou si nosítka o ramena. Nesou ho jako hrdí a milující pozÛstalí rakev s drah˘m zesnul˘m bratrem. Je jim skuteãnû drah˘. Jejich pouÈ je dlouhá – pfies tfii kilometry. Na jih od dávného tábofii‰tû v Durringtonu a dál, aÏ k velké cestû a dolÛ tam, kde stojí modré dolerity a ãtyfiicetitunové sarseny. Nosiãi si nestûÏují. Vûdí, jaké útrapy absolvovali jejich prapfiedkové, kdyÏ pfiepravovali tyto obrovité balvany na vzdálenosti stovek kilometrÛ. Astroarchitekti pátrali v horách i v údolích, pfiekonali rozboufiená mofie. Jelením paroÏím vyhloubili jámy tam, kde dnes stojí kruh. Za nosiãi jdou stoupenci. Samí muÏi. V‰ichni odûní ve stejn˘ch hrub˘ch hnûd˘ch kutnách. Pfii‰li z celé Británie, Evropy, ze v‰ech koutÛ svûta, protoÏe dnes v noci probûhne první obûÈ nového velmistra. OpoÏdûná obûÈ bohÛm, která obnoví duchovní moc kamenÛ. Nosiãi zastavují u Patního kamene, masivního pískovcového menhiru, kter˘ je domovem boha oblohy. V‰echno kolem vypadá v porovnání s ním titûrnû aÏ na obrovské sarseny, které se tyãí zhruba o osmdesát metrÛ dál. Uprostfied megalitického portálu se ve tmû mihotají plameny ohnû, jehoÏ koufi jako by chtûl dosáhnout na mûsíc. Ozafiuje velmistra, kter˘ pozvedá paÏe. Znehybní, pak jimi pomalu máchne, a zatlaãí tak na energetickou stûnu, která stojí mezi ním a podkovou z kamenn˘ch trilitÛ. „Velcí bohové, cítím va‰i boÏskou pfiítomnost. Matko Zemû vûãná, Otãe Nebes svrchovan˘, klaníme se vám a poklekáme ve va‰í pfiítomnosti.“ Tajné shromáÏdûní postav s kápûmi mlãky klesá k zemi. „My, va‰e poslu‰né dûti, stoupenci Posvátn˘ch, jsme se shromáÏdili zde, na kostech na‰ich pfiedkÛ, abychom vás uctili a dokázali vám svou oddanost a vûrnost.“ 10
Velmistr tleskne a nechá ruce spojené nad hlavou, prsty mífií v modlitbû k nebesÛm. Nosiãi vstávají. Znovu zvednou nahého mladíka pfiipoutaného k hrub˘m nosítkÛm. „Dûkujeme vám, v‰ichni velcí bohové, ktefií nad námi bdíte a Ïehnáte nám. Pfiiná‰íme vám tuto obûÈ, abychom uctili vás a zpÛsoby na‰ich pfiedkÛ.“ Nosiãi vykroãí na poslední úsek cesty mezi obrovsk˘mi kamenn˘mi trility k obûtnímu místu, které leÏí na dráze slunovratu. Obûtní kámen. PoloÏí mladíka na dlouh˘ ‰ed˘ kvádr. Mistr sklopí zrak a dotkne se sv˘ma sepnut˘ma rukama ãela obûtiny. Nebojí se pohledu do tûch vydû‰en˘ch modr˘ch oãí. Pfiipravil se vypudit ve‰ker˘ soucit, stejnû jako král, kter˘ má utít hlavu zrádci. Pomalu obkrouÏí sepnut˘ma rukama muÏovu tváfi a odfiíkává slova rituálu. „Ve jménu na‰ich otcÛ a matek, na‰ich uãitelÛ a ochráncÛ tû zpro‰Èujeme v‰ech tv˘ch pozemsk˘ch hfiíchÛ, obûtováním tvého Ïivota oãi‰Èujeme tvou du‰i a urychlujeme tvou pouÈ k vûãnému Ïivotu v ráji.“ Teprve nyní mistr oddûlí dlanû od sebe a rozpfiáhne paÏe. Je v rovnováze s lunární fází. Jeho silueta na pozadí velk˘ch kamenÛ pfiipomíná kfiíÏ. Nosiãi mu do dlaní vloÏí posvátné nástroje. Mistr je sevfie, obemkne prsty hladká dfievûná topÛrka vyfiezaná pfied mnoha staletími. První pazourková sekera zasáhne hlavu obûti. Pak druhá. Po ní znovu první. Rány se sypou, dokud nejsou maso a kosti rozmaãkané jako vajeãná skofiápka. Smrt obûti vyvolá burácení shromáÏdûn˘ch. PfierÛstá ve vítûzoslavn˘ jásot, to kdyÏ mistr ucouvne, paÏe do‰iroka rozpfiaÏené, aby v‰ichni vidûli obûtní krev, jíÏ je potfiísnûno jeho roucho i tûlo. 11
„Tak jako proléváme krev a lámeme kosti, abychom získali ochranu této boÏské brány, tak pro vás budeme prolévat krev a lámat své vlastní kosti.“ Stoupenci pfiistupují jeden po druhém, namáãejí si prsty v krvi obûti a oznaãují si jí ãelo. Poté se vracejí do hlavního kruhu a líbají trility. PoÏehnaní a poznamenaní krví se ti‰e klaní, neÏ zmizí ve tmû na wiltshiresk˘ch polích.
2 DOPOLEDNE TÉHOÎ DNE TOLLARD ROYAL, CRANBORNE CHASE, SALISBURY
Profesor Nathaniel Chase sedí u stolu v pracovnû obloÏené dubov˘m dfievem ve svém venkovském sídle ze sedmnáctého století a vitráÏov˘mi okny se dívá, jak ranní ‰ero ustupuje slunci. Ten kaÏdodenní souboj si nikdy nenechá uniknout. Po rosou smáãeném trávníku se prochází barevn˘ baÏantí samec s nenápadn˘mi samiãkami v závûsu. S pfiedstíran˘m nezájmem klovne do lojem vyplnûn˘ch kokosov˘ch skofiápek, které tu rozvûsil zahradník. Py‰nû rozpfiáhne kfiídla jako mûdûn˘ plá‰È hrající v‰emi barvami. Hlavu a krk má tropicky zelené, hrdlo a skránû leskle fialové. Slab˘ bíl˘ prouÏek kolem krku mu propÛjãuje knûÏské vzezfiení, pfiední ãást hlavy a laloky má rudé. Tento pták je velmi tmav˘, zfiejmû nûjaká mutace bûÏného baÏanta. Profesor po dÛkladném pozorování usuzuje, Ïe pfied pár generacemi muselo dojít k nûjakému zkfiíÏení se vzácn˘m zelen˘m baÏantem. Chase je úspû‰n˘ muÏ. Úspû‰nûj‰í, neÏ se kdy vût‰inû ostatních podafií. Je vynikající akademik, povaÏují ho za jeden 12
z nejlep‰ích mozkÛ v Cambridgi. Jeho knihy o umûní a archeologii se prodávají po celém svûtû, na‰ly si své pfiíznivce i mimo fiady tûch, kdo je potfiebují ke studiu. JenÏe jeho majetek a pfiepychov˘ Ïivotní styl nejsou plody uãenosti. Opustil Cambridge uÏ pfied mnoha lety a zamûfiil se na vyhledávání, identifikaci, nákup a následn˘ prodej vzácn˘ch artefaktÛ z celého svûta. Právû díky tûmto ãinnostem si zajistil místo na seznamu movit˘ch a povûst lep‰ího vykradaãe hrobek. Statn˘ ‰edesátník sundává ãtecí br˘le s hnûd˘mi obrouãkami a odkládá je na staroÏitn˘ stÛl. ZáleÏitost, kterou se chystá vyfiídit, je naléhavá, ale pfiece jen to poãká, neÏ skonãí pfiedstavení na trávníku za oknem. BaÏantÛv pokorn˘ harém se pfiestává pást a vûnuje samci pozornost, po níÏ touÏí. Pfiedvádí krátk˘ trhav˘ tanec, vede fádnû hnûdé samice k pruhu peãlivû tvarovan˘ch kefiÛ ptaãího zobu. Chase zvedá mal˘ dalekohled, kter˘ si nechává na oknû. Ze zaãátku nevidí nic, jen modro‰edou oblohu. Sklopí ho a uvnitfi se objeví rozmazaní ptáci. Chvíli zaostfiuje, aÏ je v‰echno bfiitké jako to studené letní ráno. Samec je obklopen samicemi a vydává krátké v˘kfiiky spokojenosti. Napravo leÏí u jednoho z kefiÛ mûlké hnízdo. Chase je dnes pfiecitlivûl˘. V˘jev venku za oknem ho dojímá témûfi k slzám. Samec s tolika obdivovatelkami, na vrcholu Ïivota, v˘razn˘ch barev, potentní, pfiipraven˘ odchovat rodinu. Sám si na ty dny vzpomínal. Na ten pocit. To teplo. V‰echno je to pryã. Uvnitfi velkého domu nevisí Ïádné fotografie zesnulé manÏelky Marie ani odcizeného syna Gideona. DÛm je prázdn˘. Jeho dny ãep˘fiení a roztahování chvostu jsou pryã. Odkládá dalekohled na parapet a vrací se k tomu dÛleÏitému. Uchopí staré plnicí pero z limitované edice Pelikan Caelum a vychutnává si jeho vyváÏenost. Je to jeden z pouh˘ch pûti set osmdesáti kusÛ, které kdy byly vyrobeny, inspirovan˘ch padesáti osmi miliony kilometry, které dûlí Merkur od 13
Slunce. Astronomie hrála v Ïivotû Nathaniela Chase zásadní roli. Uvûdomuje si, Ïe aÏ pfiíli‰ zásadní. Namoãí hrot do mosazného staroÏitného kalamáfie, naplní pero inkoustem a pokraãuje v práci. Trvá mu hodinu, neÏ popí‰e kvalitní papír s osobním vodoznakem. Peãlivû pfiekontroluje v‰echny fiádky a zvaÏuje, jak dopis zapÛsobí na adresáta. Nakonec k textu pfiitlaãí piják, pak dopis pfieloÏí pfiesnû na tfietiny, vloÏí do obálky a tu zapeãetí staromódním voskov˘m peãetidlem se sv˘mi iniciálami. Obfiad je dÛleÏitá vûc. Zejména dnes. Slunce nyní stoupá nad sad na druhé stranû zahrady. Jindy by se ‰el projít, moÏná by poobûdval v altánu a pfiitom sledoval Ïivot v zahradû, po obûdû by si zdfiíml. Jindy. Otevfie spodní zásuvku psacího stolu a zarazí se, kdyÏ spoãine pohledem na tom, co leÏí uvnitfi. Jedin˘m odhodlan˘m pohybem vytáhne revolver z první svûtové války, pfiiloÏí si jej ke spánku a stiskne spou‰È. Venku za krví potfiísnûn˘m oknem baÏanti zakfiiãí a poodletí.
3 NÁSLEDUJÍCÍHO DNE CAMBRIDGESKÁ UNIVERZITA
Gideon Chase ti‰e odloÏí telefon a zahledí se nepfiítomnû na stûnu své kanceláfie, v níÏ právû probíral nálezy, které se na‰ly pfii vykopávkách megalitického chrámu na Maltû. Policistka mluvila struãnû a jasnû. „Vበotec je mrtev. Zastfielil se.“ V˘stiÏnûj‰í uÏ b˘t ani nemohla. Nepl˘tvala slovy, Ïádná vata. Jen verbální rána na solar, která mu vyrazila dech. Jistû, pfiipojila i nûjaké to „je mi líto“, zamumlané vyjádfiení 14
soustrasti, ale to uÏ geniální mozek osmadvacetiletého nastávajícího profesora vypovûdûl sluÏbu. Otec. Mrtv˘. Zastfielen˘. Tfii malá slÛvka, která dohromady tvofií tak obrovskou a neuchopitelnou vûc. Zmohl se jen na „Aha“. Uplynulo kolik let od chvíle, kdy spolu otec a syn mluvili naposledy. Byla to jedna z jejich nejhor‰ích hádek. Gideon se vyfiítil z domu a zapfiísahal se, Ïe s tím star˘m kozlem uÏ víckrát nepromluví. Nedûlalo mu velké potíÏe slib dodrÏet. SebevraÏda. Takov˘ ‰ok. Otec cel˘ Ïivot bazíroval na odvaze, smûlosti a pozitivním my‰lení. A pfiece, mÛÏe b˘t nûco zbabûlej‰ího, neÏ si vystfielit mozek z hlavy? Gideon sebou trhne. BoÏe, muselo to b˘t o‰klivé. Chodí po malé pracovnû jako v transu. Policie chce, aby pfiijel do Wiltshiru a odpovûdûl jim na pár otázek. Pomohl doplnit nûjaké ty neznámé. On si ale náhle není jist˘, jestli dokáÏe najít cestu ven ze dvefií, natoÏ do Devizes. Dûtské vzpomínky na nûj padají jedna za druhou jako fiádka kácejícího se domina. Velk˘ vánoãní stromek. Tající snûhulák na pfiedzahrádce. Gideon pfied‰kolák bûÏí je‰tû v pyÏamu dolÛ, aby si rozbalil dárky. Otec si s ním hraje, zatímco matka vafií tolik jídla, Ïe by jím nakrmili celou vesnici. Vzpomíná, jak se líbali pod jmelím a on se na nû vû‰el tak dlouho, aÏ ho nakonec zvedli k sobû. A pak deska pfieskoãí. Jako ‰estilet˘ zaÏívá bolest z matãiny smrti. Ticho na hfibitovû. Prázdno u nich doma. Otcova promûna. Osamûlost na internátní ‰kole. Má hodnû o ãem pfiem˘‰let cestou na jih do Wiltshiru, kraje, kde se narodila jeho matka a vÏdycky jej s láskou naz˘vala „krajem Thomase Hardyho“.
15
4 WILTSHIRE
Jen málokdo ví o její existenci. Tajná krypta ve studeném kameni, vytesaná do epick˘ch rozmûrÛ pravûk˘mi architekty. Místo, kam Ïádn˘ nezasvûcen˘ nikdy nezavítal. Svatynû stoupencÛ pfiedstavuje nevidûn˘ zázrak. Má velikost katedrály, a pfiece zvenãí vypadá jako témûfi nepostfiehnuteln˘ hrbol v travnaté stráni. Pod zemí se pfiitom ukr˘vá klenot dávné civilizace, zhotoven˘ lidmi, jejichÏ um dodnes uvádí v úÏas i ty nejvût‰í mozky moderní doby. To místo je anachronismus vybudovan˘ tfii tisíce let pfied Kristem, prostorn˘ chrám jakoby z jiné dimenze, úchvatn˘ a neuvûfiiteln˘ jako Velká pyramida v Gíze. V jeho podzemních hrobkách jsou pochováni stavitelé Stonehenge i svatynû. Jejich kosti odpoãívají uprostfied více neÏ dvou milionÛ kamenn˘ch kvádrÛ. Tak jako je monument v Gíze témûfi dokonalou pyramidou, je svatynû témûfi dokonalou polokoulí, dómem, kter˘ se klene nad kruhovou podlahou, studen˘ mûsíc rozkrojen˘ napolovic. Nyní se v sestupní chodbû znovu ozvou kroky, jako by v jeskynních síních pleskaly de‰Èové kapky. Ve svûtle svící se v Niωí síni se‰el Vnitfiní kruh. Je jich pût, pfiedstavitelé obfiích trilitÛ umístûn˘ch uvnitfi Stonehenge. V‰ichni na sobû mají plá‰È s kápí, symbolizující úctu k uplynul˘m generacím, které pfii tvorbû tohoto posvátného místa poloÏily Ïivot. Po zasvûcení se stoupenci dozvûdí jméno konstelace, která zaãíná na stejné písmeno jako jejich kfiestní jméno. Toto utajení je dal‰í letitá tradice, ozvûna epochy, kdy se je‰tû cel˘ svût fiídil hvûzdami. Draco je vysok˘ a rozloÏit˘, vyzafiuje moc. Je tu nejstar‰í, 16
správce Vnitfiního kruhu. Jeho jméno pochází z latinského v˘razu „drak“ a názvu souhvûzdí, jeÏ pfied témûfi tfiemi tisíci let obsahovalo Polárku, nejdÛleÏitûj‰í hvûzdu severní polokoule. „Tak co víte?“ Zpod kápû se zalesknou jeho dokonalé zuby. „Co podnikají?“ Oni v tomto pfiípadû znamenají policii, wiltshiresk˘ policejní sbor, nejstar‰í v celé zemi. Padesátník Grus, nejzakulacenûj‰í z nich, se po‰krábe na hlavû. „Zastfielil se.“ Musca zaãne zamy‰lenû pfiecházet sem a tam. Svíce vrhají na kamennou stûnu za ním pfiízraãné stíny. Aãkoli je z nich nejmlad‰í, je to velk˘ muÏ, kter˘ dominuje celé síni. „Tohle jsem od nûj neãekal. Byl oddan˘ stejnû jako my ostatní.“ „Byl to zbabûlec,“ utrhne se Draco. „Vûdûl, co se od nûj ãeká.“ Grus jeho v˘buch ignoruje. „Pro nás to znamená jisté problémy.“ Draco k nûmu pfiistoupí blíÏ. „Umím ãíst znamení stejnû jako ty. Máme dost ãasu zlikvidovat tu nepfiíjemnost je‰tû pfied blíÏícím se obfiadem.“ „Nechal po sobû dopis,“ dodává Grus. „Aquila zná nûkoho, kdo spolupracuje na vy‰etfiování. Nechal dopis na rozlouãenou svému synovi.“ „Synovi?“ Draco si vybaví vybledlou vzpomínku. Nathaniel s dûckem, huben˘m ãernovlas˘m mladíkem. „Zapomnûl jsem, Ïe mûl syna. Nestal se z nûj uãitel v Oxfordu?“ „V Cambridgi. Teì se vrací domÛ.“ Grus se odmlãí, aby pochopili. „Do otcova domu. A kdo ví, co tam najde.“ Draco se zamraãí a upfie oãi na Musku. „Ví‰, co je tfieba udûlat. V‰ichni jsme o na‰em bratrovi sm˘‰leli dobfie, za Ïivota patfiil k na‰im nejvût‰ím spojencÛm. Musíme se postarat, aby se po smrti nestal na‰ím nejhor‰ím nepfiítelem.“
17
5 STONEHENGE
Veãerní mlha se svíjí u paty kamenÛ, meteorologické kejkle tvofií jak˘si ostrov v mofii mrakÛ. Pro motoristy projíÏdûjící po blízké státní silnici je to pfiírodní bonus, pro stoupence je to v‰ak mnohem víc. Stmívá se. L’heure bleue. Vzácná chvíle, která nastává dvakrát dennû, mezi rozbfieskem a v˘chodem slunce, západem slunce a soumrakem. Kdy jsou svûtlo a tma v rovnováze a du‰e ze skryt˘ch svûtÛ nacházejí kfiehkou harmonii. Velmistr to chápe. Ví, Ïe nautick˘ soumrak pfiichází jako první, kdyÏ se slunce nofií mezi ‰est˘m a dvanáct˘m stupnûm za obzor a umoÏÀuje námofiníkÛm jako prvním ãíst hvûzdy na obloze. Následuje astronomick˘ soumrak, kdyÏ slunce zapadne mezi dvanáct˘m a osmnáct˘m stupnûm. Stupnû. Geometrie. Umístûní slunce. Posvátn˘ trojúhelník, jehoÏ moc si muÏi jako on pfiedávali po celá staletí. Stonehenge by tu bez nich nestálo, jeho umístûní není náhodné. Jeho umístûní naplánovaly za pomoci velk˘ch astronomÛ ty nejpokrokovûj‰í mysli ze v‰ech. Na stavbû se pracovalo s takovou pfiesností, Ïe dokonãení kruhu trvalo déle neÏ polovinu tisíciletí. A dnes, o více neÏ ãtyfii tisíciletí pozdûji, zahrnují stoupenci kameny Stonehenge stejnû zanícenou pozorností. Velmistr zaujímá své místo pfiesnû v okamÏiku, kdy nautick˘ soumrak pfiechází v astronomick˘. Stojí nehybnû jako vojáci z modrého kamene okolo nûj, stfieÏící, chránící. Je sám. Jako dávn˘ haruspex trpûlivû ãeká na své bohy. A brzy se skuteãnû ozve tiché ‰evelení hlasÛ, promlouvají. Vstfiebává jejich moudrost, nyní uÏ ví, co dál. UÏ si nebude 18