Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
Stránka 9
1. kapitola H Mount Street, Lond˘n Tfii hodiny ráno, 25. kvûtna 1825 yl opil˘. Skvostnû opil˘. Opilej‰í, neÏ byl kdy pfiedtím. Ne Ïe by to snad patfiilo k jeho zvykÛm, ale vãera v noci, nebo vlastnû spí‰ dnes ráno, k tomu mûl pfiímo Ïivotní pfiíleÏitost. Po dlouh˘ch osmi letech byl svobodn˘. Lucien Michael Ashford, ‰est˘ vikomt Calverton, kráãel po Mount Street, nenucenû toãil ebenovou hÛlkou a na rtech mu pohrával neskuteãnû radostn˘ úsmûv. Bylo mu dvacet devût let, ale teprve dne‰ek mohl poãítat za zaãátek své skuteãné dospûlosti. Ode dne‰ka jeho Ïivot patfiil jen jemu. A co víc: od vãerej‰ka byl navíc bohat˘. Neuvûfiitelnû, fantasticky bohat˘ – a navíc to jmûní nabyl zcela legálním zpÛsobem. Nebylo toho uÏ moc, co by si mohl je‰tû pfiát nebo o ãem by snil. Kdyby se nebál, Ïe upadne na obliãej, nejspí‰ by se na opu‰tûné ulici roztanãil. Mûsíc stál vysoko na obloze, zaléval sv˘m svûtlem chodníky a házel tajuplné stíny. Lond˘n kolem nûj spal, ale hlavní mûsto neb˘valo ani v tuhle hodinu úplnû tiché: z dálky k nûmu doléhal cinkot postrojÛ, dutá ozvûna kopyt po dláÏdûní a obãasné hlasy, tlumené vysok˘mi kamenn˘mi prÛãelími domÛ kolem nûj. I tady, v jedné z nejlep‰ích ãtvrtí, nûkdy ve stínech ãíhalo nebezpeãí. Ale Luc se nebál. Jeho smysly byly stále v pohotovosti a navzdory podrou‰enosti se drÏel pevnû na nohou. Pfii-
B
9
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
Stránka 10
S TEPHANIE L AURENSOVÁ hlíÏející by mohl vidût jen vysokého muÏe s elegantnû atletickou postavou toãícího hÛlkou, která nemusela, ale mohla skr˘vat nÛÏ, pohybujícího se s pÛvabem a grácií útoãící ‰elmy. Luc opustil klub na St. James Street a partu pfiátel asi pfied pÛl hodinou. Rozhodl se zamífiit rad‰i k domovu a vyãistit si hlavu od pfiedstav, jimiÏ ji zaplnilo mnoÏství kvalitního francouzského koÀaku. Jeho oslavu ponûkud omezovala prostá skuteãnost, Ïe nikdo z jeho takzvan˘ch pfiátel nic netu‰il. O jeho pfiedchozích kru‰n˘ch podmínkách vûdûla jen matka a star˘ mazan˘ bankéfi Robert Child. Pouze ti dva mûli pfiedstavu o tom, do jaké situace uvrhla rodinu smrt Lucova otce pfied osmi lety. Nebo o tom, jaké úsilí musel vyvinout, aby se zase vydrápal nahoru na v˘sluní. Ale od vãerej‰ka bylo jisté, Ïe v tomhle boji zvítûzil. Jeho pfiátelé tedy netu‰ili, co Luc oslavuje, ale to jim ani v nejmen‰ím nezabránilo, aby se k nûmu nepfiipojili. TakÏe teì mûl za sebou bujarou noc plnou vína, zpûvu a pfiíjemné muÏské spoleãnosti. ·koda, Ïe v Lond˘nû zrovna nebyl jeho nejlep‰í pfiítel, bratranec Martin Fullbridge, nyní hrabû z Dexteru. Ale na druhou stranu mu to musí pfiát: Martin je jistû spokojen˘ ve svém sídle na severu a uÏívá si ‰tûstí ãerstvû Ïenatého muÏe. Teprve pfied t˘dnem se oÏenil s Amandou Cynsterovou. Luc se sám pro sebe usmál a zavrtûl hlavou nad bratrancovou slabostí, nad tím, jak nakonec podlehl lásce. Do‰el aÏ k domu a zamífiil k nízk˘m schÛdkÛm u pfiedních dvefií. Trochu se mu zatoãila hlava, ale rychle se vzpamatoval. Opatrnû vy‰el po schÛdcích nahoru, zastavil se pfiede dvefimi a zaãal hledat po kapsách klíãe. Proklouzly mu dvakrát v prstech, neÏ se mu je podafiilo pofiádnû uchopit. Ucítil v dlani jejich krouÏek a zamraãil se soustfiedûním. Po chvíli se mu podafiilo najít klíã od pfiedních dvefií. Uchopil ho, pfiimhoufiil oãi a namífiil jeho konec do klíãové dírky... Po tfietím pokusu se 10
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
H¤Í·N¯
Stránka 11
ÚSVIT
to koneãnû podafiilo: Luc strãil klíã do zámku, otoãil s ním a usly‰el, jak závora odskoãila. Vrátil klíãe do kapsy, uchopil dvefiní knoflík a dvefie prudce rozevfiel. Pfiekroãil práh a – Z ãerné skvrny schodi‰tû vyrazil démon – Luc zahlédl jen rychl˘ pohyb a jeho tûlo zaplavil pocit nebezpeãí, ale vzápûtí uÏ postava prolétla kolem nûj a úderem loktu ho vych˘lila z rovnováhy. Mlad˘ muÏ zavrávoral a padl zády na stûnu. Ten krátk˘ kontakt, otupen˘ vrstvami látky, jako by ho zasáhl elektrick˘m v˘bojem, a Lucovi okamÏitû do‰lo, kdo ten démon je. Amelia Cynsterová. Dvojãe novomanÏelky jeho bratrance. Obû sestry byly dlouholet˘mi pfiítelkynûmi jeho rodiny, znal je, kdyÏ je‰tû nosily plenky. Taky to byla dosud neprovdaná dívka s pátefií z oceli. V plá‰ti s kápí pfies hlavu prolétla z‰efielou halou, prudce se zastavila, otoãila a podívala se na nûj. Stûna za jeho zády byla to jediné, co ho drÏelo na nohou. Zíral na dívku uÏasle a naprosto zmatenû... ãekal, aÏ úãinek jejího doteku z jeho tûla vyprchá... Amelia vydala pfiidu‰en˘ zvuk, rozbûhla se ke dvefiím a prudce je zabouchla. KdyÏ dovnitfi pfiestal proudit mûsíãní svit, Luca to na chvíli oslepilo. Chvíli mu trvalo, neÏ se jeho oãi pfiizpÛsobily tmû. Amelia se opfiela zády o zavfiené dvefie a mraãila se na nûj: pfiímo to cítil. „Co to k ãertu vyvádí‰?“ zasyãela. „Já?“Luc odlepil ramena od stûny a podafiilo se mu získat znovu rovnováhu. „Co to u v‰ech rohat˘ch vyvádí‰ ty ?!“ Nedokázal si to ani pfiedstavit. Nad jejich hlavami proudilo okénkem nade dvefimi dovnitfi mûsíãní svûtlo a dopadalo na bledé dlaÏdice. V pfiítmí Luc sotva rozeznával dívãiny rysy, jemn˘ ovál obliãeje, lemovan˘ zlat˘mi vlnit˘mi vlasy, které se jí draly zpod kápû. Narovnala se, vystrãila bradu a shodila si kápi z hlavy. „Chtûla jsem si s tebou promluvit. DÛvûrnû.“ „Jsou tfii hodiny ráno.“ 11
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
Stránka 12
S TEPHANIE L AURENSOVÁ „To vím! âekám tady uÏ od jedné. Ale chtûla jsem s tebou mluvit tak, aby o tom nikdo jin˘ nevûdûl. TakÏe jsem nemohla prostû pfiijít odpoledne a oznámit, Ïe s tebou musím nûco projednat v soukromí, nemyslí‰?“ „Ne – z velice dobrého dÛvodu.“ Byla svobodná, stejnû jako on. Kdyby nestála mezi dvefimi, byl by v poku‰ení je otevfiít a... zamraãil se. „Nepfii‰la jsi sama?“ „Samozfiejmû, Ïe ne. Venku ãeká komorník.“ Luc si pfiitiskl dlaÀ k ãelu. „Aha. Dobfie.“ Zaãínalo to b˘t pfiíli‰ komplikované. „Pro rány boÏí! Prostû poslouchej. Vím o tom, v jaké finanãní situaci je va‰e rodina.“ To upoutalo jeho okamÏitou a úplnou pozornost. Amelia si toho v‰imla a pfiik˘vla. „Pfiesnû tak. Ale nemusí‰ se bát – nikomu to nepovím, právû naopak. Proto jsem s tebou chtûla mluvit v soukromí. Mám pro tebe návrh.“ Luc cítil, jako ho jeho dÛvtip opou‰tí. Nevûdûl, co na to má odpovûdût. A nedokázal si pfiedstavit, co chce, pro v‰echno na svûtû, navrhnout ona. Amelia neãekala. Nadechla se – a vyklopila to. „Jistû musí b˘t jasné, dokonce i tobû, Ïe si hledám manÏela. JenÏe nikde kolem sebe nevidím jediného vhodného gentlemana, za nûhoÏ bych mûla sebemen‰í nutkání se provdat. Ale kdyÏ teì Amanda ode‰la z domova, b˘t neprovdanou mladou Ïenou mi pfiipadá k zbláznûní nudné. To zaprvé.“ Na chvíli se odmlãela, neÏ pokraãovala. „Zadruhé, ty a tvoje rodina jste se ocitli v tíÏivé finanãní situaci.“ Zvedla ruku, jako by mu chtûla zabránit v námitkách. „Nemusí‰ mi tvrdit, Ïe to tak není. V posledních t˘dnech jsem tady strávila hodnû ãasu, hlavnû s tv˘mi sestrami. Emily a Anne nic nevûdí, viì? Ale nemusí‰ se bát, Ïe bych jim to prozradila. To bych neudûlala. Ale kdyÏ se ãlovûk s nûk˘m st˘ká tak jako já s vámi, nejrÛznûj‰í maliãkosti mu zaãnou zapadat do sebe. Do‰lo mi to uÏ pfied pár t˘dny, a ãím víc jsem se na to soustfiedila, tím víc mi to potvrzovalo moji dedukci. Topíte se v dluzích – ne, nefiíkej nic! Jen mû poslouchej.“ 12
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
H¤Í·N¯
Stránka 13
ÚSVIT
Luc zamrkal. Jen stûÏí dokázal drÏet krok s proudem jejích odhalení. Rozhodnû teì nemûl my‰lenkovou kapacitu na to, aby zformuloval racionální odpovûì. Amelia po nûm ‰lehla sv˘m typicky jízliv˘m pohledem, aby se ujistila, Ïe Luc bude dál mlãet. „Vím, Ïe ty za to nemÛÏe‰. To tvÛj otec vás takhle zadluÏil, viì? âasto jsem sl˘chala, jak grandes dames mluví o tom, Ïe aspoÀ na‰tûstí zemfiel dfiív, neÏ staãil pro‰ustrovat celé panství. Ale pravda je taková, Ïe neÏ si srazil vaz, rodinu pfiivedl na buben, a ty s matkou jste ji celá léta jen s nejvût‰ím úsilím drÏeli nad vodou a zachovávali zdání, Ïe se nic nedûje.“ Její hlas znûÏnûl. „Musel to b˘t herkulovsk˘ úkol, ale poãínal sis skvûle. Jsem si jistá, Ïe to nikdo jin˘ neuhodl. A vím taky, proã ses o to snaÏil. KvÛli Emily a Anne, ale taky Portii a Penelope. Kdyby se rozkfiiklo, Ïe jste na mizinû, pro jejich vyhlídky na vhodn˘ sÀatek by to bylo tragické.“ Zamraãila se, jako by se v duchu dívala na pfiipraven˘ seznam bodÛ. „TakÏe to máme zadruhé. Pro tvoje sestry je nutné, abyste se dál pohybovali mezi smetánkou, ale na takov˘ Ïivot nemáte prostfiedky. UÏ léta se drÏíte tak tak. CoÏ mû pfiivádí k bodu tfii: tobû.“ Zadívala se mu do tváfie. „Zfiejmû tû je‰tû nenapadlo, Ïe bys mohl va‰e finanãní potíÏe vyfie‰it vhodn˘m sÀatkem. Zfiejmû si nechce‰ uvázat na krk manÏelku, která by mohla mít pfiehnaná oãekávání, pokud jde o peníze – plus asi nechce‰ mít k tûmhle starostem je‰tû dal‰í zodpovûdnost. To je bod tfii a dÛvod toho, proã jsem s tebou chtûla mluvit o samotû.“ Amelia se napfiímila a povystrãila bradiãku. „Domnívám se, Ïe my dva bychom mohli dospût k oboustrannû v˘hodné dohodû. Moje vûno je znaãné – víc neÏ dostaãující k tomu, aby vzkfiísilo va‰e finance, a pofiád bychom mûli z ãeho Ïít. Navíc se známe od dûtství – není dÛvod, proã bychom spolu nemûli dobfie vycházet, a já znám dobfie tvou rodinu a oni znají mû, a –“ 13
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
Stránka 14
S TEPHANIE L AURENSOVÁ „Navrhuje‰, abychom se vzali?“ Jeho nevûfiícn˘ tón u ní vyvolal dal‰í zufiivé zamraãení. „Ano! A neÏ zaãne‰ plácat o tom, Ïe je to nesmysl, pofiádnû to zvaÏ. Není to tak, Ïe bych ãekala –“ Konec její promluvy mu unikl. Zíral v pfiítmí na její tváfi. Její rty se dál pohybovaly, takÏe zfiejmû mluvila dál. Luc se snaÏil poslouchat, ale jeho mozek odmítal spolupracovat. Jako by zamrzl u jediné skuteãnosti, která z toho v‰eho plynula, u té zásadní a podstatné a neuvûfiitelné. Ona mu nabízí, Ïe se stane jeho Ïenou. Kdyby mu obloha spadla na hlavu, nemohl b˘t víc v ‰oku. Ne jejím návrhem – ale svou reakcí na nûj. Chtûl si ji vzít. Chtûl, aby se stala jeho Ïenou. Je‰tû pfied minutou by ho to ani nenapadlo. Pfied deseti minutami by se tomu srdeãnû zasmál. Ale teì... prostû to vûdûl, s absolutní, neochvûjnou, dûsivû mocnou jistotou. Ten pocit v nûm narÛstal, dráÏdil jeho impulsy, které se Luc vÏdy snaÏil skr˘vat pod sv˘m elegantním zevnûj‰kem. Znovu se soustfiedil na dívku, skuteãnû se na ni zadíval – a v tu chvíli mu do‰lo, Ïe tohle nikdy pfiedtím neudûlal. Pfiedtím pro nûj Amelia Cynsterová pfiedstavovala jen nechtûné rozpt˘lení, atraktivní Ïenu, která ho fyzicky pfiitahovala, ale vzhledem k majetkov˘m pomûrÛm si na ni jinak vÛbec nepomyslel. Vûdomû ji v mysli odstavil stranou, jako Ïenu, která je pro nûj nedotknutelná. A vzhledem k poutÛm jejich rodin zakázaná. „– a je zbyteãné si namlouvat –“ Zlaté prst˘nky vlasÛ, poupû ‰Èavnat˘ch rtÛ, ‰tíhlá, ale smyslná postava fiecké bohynû. Chrpovû modré oãi, hnûdá oboãí a fiasy stejné barvy, pokoÏka jako hutná smetana. To v‰echno v pfiítmí rozeznat nemohl, ale obraz mu pfied vnitfiním zrakem doplÀovala jeho pamûÈ. Ta mu také pfiipomínala, Ïe se za tím pÛvabn˘m zevnûj‰kem skr˘vá bystr˘ mozek a srdce, o nûmÏ vûdûl, Ïe nikdy nezklame. A pátefi z ocele. 14
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
H¤Í·N¯
Stránka 15
ÚSVIT
Poprvé v Ïivotû si dovolil vnímat ji jako Ïenu, kterou by mohl mít. Vlastnit. Tolik, nakolik by si pfiál. Jeho reakce na tu pfiedstavu byla nemilosrdnû rázná. V jedné vûci mûla Amelia pravdu: nikdy nechtûl mít manÏelku. Nestál o citová pouta, o nûãí blízkost. Ale o ni teì stál. O tom nemûl nejmen‰ích pochyb. „– dÛvod to vûdût. Pfiipravím to dokonale, potfiebujeme jenom –“ A mûla pravdu i v dal‰í vûci. To, o ãem mluvila, by mohlo opravdu fungovat. ProtoÏe ona jen nabízela a jemu staãilo jen... „TakÏe?“ Její otázka ho vytrhla ze spfiádání primitivních plánÛ, které se mu pletly v hlavû. Amelia si zaloÏila paÏe na prsou a zamraãila se. Nevidûl na ni moc zfietelnû, ale nepfiekvapilo by ho, kdyby si i dupla nohou. Najednou mu do‰lo, Ïe dívka u nûj stojí tak blízko, Ïe by se jí mohl dotknout. Její pfiimhoufiené oãi se ve slabém svûtle zabl˘skly. „Tak co? Promyslí‰ si mÛj návrh? Co fiíká‰, je svatba dobr˘ nápad?“ Zadíval se jí do oãí. Pak natáhl ruku, pfiejel jí po bradû, zvedl její obliãej. Otevfienû a neuspûchanû si prohlíÏel její rysy a pfiemítal nad tím, co by udûlala, kdyby ji prostû... Zadíval se jí do oãí. „Ano. Vezmeme se.“ Do jejího pohledu se vkradla obezfietnost. Zajímalo by ho, co Amelia ãte v jeho obliãeji: podafiilo se mu nasadit spoleãenskou masku. Usmál se. „SÀatek s tebou –“ jeho úsmûv se prohloubil, „mi bude nesmírn˘m potû‰ením.“ Pustil ji a vysekl jí hlubokou poklonu – Chyba. Pfied oãima se mu v‰echno rozmazalo a vzápûtí zatmûlo. Svalil se na podlahu k jejím nohám. Amelia zírala na jeho zhroucené tûlo. Na chvilku byla úplnû zmatená. âekala, Ïe se Luc zvedne a naznaãí, Ïe to byl jen Ïert – rozesmûje se – 15
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
Stránka 16
S TEPHANIE L AURENSOVÁ Ale on se neh˘bal. „Lucu?“ Ticho. Opatrnû ho obe‰la tak, aby mu vidûla do tváfie. Jeho dlouhé tmavé fiasy leÏely jako pÛlmûsíãky na bled˘ch lících. Jeho ãelo i tváfie vypadaly podivnû uvolnûnû. Jeho rty, tenké a dlouhé, vût‰inou pfiísnû sevfiené v úzké pfiímce, se nûÏnû pootevfiely – Amelia se nadechla nosem a vyrazila opovrÏlivé zasyknutí. Je opil˘! K ãertu s ním! KdyÏ koneãnû sebrala odvahu, vydala se pozdû v noci z domova a pak se jí podafiilo odrecitovat cel˘ nauãen˘ projev bez vût‰ího zakoktání – on je opil˘?! Ale okamÏik pfiedtím, neÏ vybuchla nevolí, si uvûdomila, Ïe souhlasil. Naprosto vûdomû a zfietelnû. MoÏná byl pfiiopil˘, ale rozhodnû si uvûdomoval, co dûlá. NeÏ upadl, nikdy by to z jeho chování a fieãi nepoznala. Opilci pfiece vyslovují nezfietelnû a motají se, ne? Ale jeho hlas, jeho v˘slovnost znûly stejnû jako jindy. TotiÏ, skuteãnost, Ïe ji mlãky a bez pfieru‰ování vyslechl, ji mûla varovat. Ale nakonec jí to aspoÀ pomohlo dostat se pfies to nejobtíÏnûj‰í. Kdyby Luc trousil své obvyklé kousavé poznámky, vyvracel její argumenty, nikdy by to ze sebe nevysoukala celé. A souhlasil. Sly‰ela ho jasnû – a co bylo dÛleÏitûj‰í, byla si jistá, Ïe i on ji sly‰el dostateãnû zfietelnû. MoÏná je teì v bezvûdomí, ale aÏ se probere, vzpomene si. A na tom záleÏelo ze v‰eho nejvíc. Zmocnila se jí euforie a pocit vítûzství. Zvládla to! Zírala na nûj, jako by tomu pofiád nemohla uvûfiit. Ale byla tady, v jeho domû, a s ním. Tohle pfiece nemÛÏe b˘t sen. Pfii‰la za ním domÛ, vyslovila svÛj návrh a on ho pfiijal. Její úleva byla tak velká, aÏ se jí z toho zatoãila hlava. Vedle stálo u stûny kfiesílko. Amelia si ho pfiitáhla k sobû, svezla se do nûj a zadívala se na Lucovo zhroucené tûlo. Vypadal na tûch dlaÏdicích tak mírumilovnû. Amelia usoudila, Ïe jeho opilost v‰echno usnadnila. Bylo to jako neãekan˘ bonus: dívka vûdûla s jistotou, Ïe Luc normál16
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
H¤Í·N¯
Stránka 17
ÚSVIT
nû takhle nenasává. To se mu nepodobalo: byl to mlad˘ muÏ, pro nûhoÏ stálo sebeovládání na prvním místû. Asi to byla nûjaká zvlá‰tní pfiíleÏitost – moÏná, Ïe nûkter˘ z jeho pfiátel zdûdil slu‰nou sumu, nebo nûco takového. Jeho dlouhé konãetiny byly propletené. Obliãej moÏná vypadal mírumilovnû, ale tûlo... Amelia se v kfiesle napfiímila. Jestli se mají brát, nejspí‰ by se mûla postarat, aby se Luc neprobral se strnulou ‰íjí nebo pohmoÏdûn˘mi zády. Chvíli ho pozorovala. Zvednout ho nebo táhnout bylo vylouãeno – mûfiil pfies metr osmdesát a mûl svalnatá ramena. Byl sice vysok˘ a ‰tíhl˘, ale s tûÏk˘mi kostmi typick˘mi pro muÏe jejich rodu. Amelia si vybavila tûÏké Ïuchnutí, kdyÏ se jeho tûlo zhroutilo na podlahu. Vûdûla, Ïe by s ním nedokázala pohnout. S povzdechem vstala, vzala si plá‰È a vydala se do salonu. ·ÀÛra zvonku visela nad krbovou fiímsou. Amelia za ni zatahala a vrátila se ke dvefiím. ZÛstala stát za nimi, pfiivfiela je jen na ‰kvírku a ve ztemnûlém salonu ãekala, co se bude dít. Minuty míjely. UÏ se chtûla vrátit ke krbu a zazvonit znovu, kdyÏ usly‰ela zavrzání dvefií. V chodbû u kuchynû se objevilo svûtlo a pomalu se blíÏilo k ní. Vzápûtí se jeho nosiã zastavil, zalapal po dechu a s potlaãen˘m v˘kfiikem se rozbûhl vpfied. Amelia pozorovala Lucova majordoma Cottsloea, jak se sklání nad sv˘m pánem a kontroluje mu puls na krku. Majordomus se pak s úlevou napfiímil a zadíval se kolem sebe. Zfiejmû pfiemítal: pán asi nejdfiív za‰el do salonu, aby si zazvonil o pomoc, pak vyklop˘tal do chodby a tam se zhroutil. Amelia ãekala, Ïe aÏ Cottsloeovi projde hlavou tento my‰lenkov˘ proces, zavolá komorníka. Ale star˘ muÏ jen zavrtûl hlavou, zvedl Lucovu hÛlku a poloÏil ji na stolek vedle svíãky. Pak se sehnul a pokusil se vytáhnout mladíka do stoje. Amelii najednou do‰lo, Ïe laskav˘ star˘ Cottsloe, kter˘ oddanû obskakoval Luca i celou rodinu, má dobr˘ dÛvod nevolat pomoc: nechtûl, aby sluÏebnictvo vidûlo 17
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
Stránka 18
S TEPHANIE L AURENSOVÁ Luca tak opilého. Ale tohle bylo smû‰né. Majordomus se uÏ blíÏil ‰edesátce, byl mal˘ a baculat˘. Podafiilo se mu Luca trochu zvednout, ale naprosto neexistoval zpÛsob, jak by mohl odnést to velké bezvládné tûlo tfieba jen o kousek dál. NatoÏ do schodÛ. Sám to nezvládne. Amelia si v duchu povzdychla a otevfiela dvefie. „Cottsloe?“ MuÏík se uÏasle otoãil, oãi navrch hlavy. Amelia proklouzla dvefimi do haly a pfiiloÏila si prst ke rtÛm, aby majordomovi naznaãila, Ïe má zachovat klid. „Vedli jsme dÛvûrn˘ rozhovor – a zatímco jsme mluvili, omdlel.“ I v ‰eru vidûla, jak star˘ muÏ zrudl. „Obávám se, Ïe asi není ve své kÛÏi, sleãno.“ „Ov‰em, je úplnû namol. Kdybych vám pomohla, myslíte, Ïe bychom ho dopravili do patra? Jeho loÏnice je nad schody, ne?“ Cottsloe byl na rozpacích. Netu‰il, co je v téhle chvíli je‰tû patfiiãné, a co uÏ ne. Ale pomoc potfieboval. A na prvním místû pro nûj byl vÏdycky Luc. Pfiik˘vl. „Jenom na vrcholek schodi‰tû, sleãno. Kdybychom ho spolu dostali aÏ tam...“ Amelia provlékla paÏi pod Lucovou kymácející se rukou. Tu si pfiehodila kolem ramen. NeÏ Luca zvedli zpfiíma, oba se s Cottsloem potáceli. KdyÏ ho mezi sebou drÏeli jako pytel mouky, zaãali ho vláãet do schodÛ. ·tûstí bylo, Ïe Luc zãásti pfii‰el k sobû: neÏ se dostali k prvnímu schodu, jeho nohy se zaãaly pohybovat. Tak se trojice vydala po schodi‰ti nahoru – s vrávoráním, klop˘táním a obãasn˘m ucouvnutím dozadu. Amelia se snaÏila nemyslet na to, co by se stalo, kdyby Luca pustili, a on spadl po zádech dolÛ. Pfiitiskla se k nûmu bokem, aby ho podepfiela. Pfiipomnûlo jí to, jak svalnaté tûlo má mlad˘ muÏ pod elegantními ‰aty. Nutnost pfiedvídat, jak˘m smûrem se bude jeho tûlo naklánût pfií‰tû, a jeho podpírání z druhé strany je s Cottsloem zcela vyãerpalo. Koneãnû byli na vrcholku scho18
Hfií‰n˘ úsvit - zlom
12.6.2012
19.27
H¤Í·N¯
Stránka 19
ÚSVIT
di‰tû. Jejich svûfienec zÛstával v limbu: hezké rty mûl pootevfiené, ãelo se pod temnû ãern˘mi vlasy mraãilo. Oãi mûl zavfiené. Amelia si byla jistá, Ïe pokud by ho teì s majordomem pustili, Luc by se zase zhroutil bezvládnû na podlahu. Dovlekli ho mezi sebou chodbou aÏ k jednûm dvefiím, které Cottsloe jednou rukou otevfiel. Amelia zaÈala prsty do Lucova kabátce, popotáhla ho, pak postrãila a Luc se vrávoravû pustil vpfied. Pospí‰ila si a pfiedbûhla ho, aby zabránila tomu, Ïe mladík spadne obliãejem na podlahu. „Tudy.“ Cottsloe táhl Luca smûrem k posteli se ãtyfimi sloupy a baldach˘nem, Amanda ho postrkovala zezadu. Dostali ho k posteli, ale museli ho je‰tû obrátit. Koneãnû k ní stál zády. Oba mladíka pustili. ZÛstal stát a kymácel se. Amelia mu poloÏila dlanû na prsa a zatlaãila. Luc se svalil jak podÈat˘ strom a pfiistál na zádech na hedvábném pfiehozu. Ten vypadal sice sepranû, ale pohodlnû. Luc jako by to chtûl demonstrovat – natoãil hlavu a zabofiil obliãej do jeho temnû modré mûkkosti. Je‰tû jeden povzdech – a jeho tûlo opustily poslední zbytky napûtí. Rozvalil se na posteli. Na jeho rtech zÛstával úsmûv, jako by si vybavoval nûjakou potû‰ující vzpomínku. Amelia navzdory situaci cítila, jak se jí koutky rtÛ zvedají pousmáním. Byl tak krutû krásn˘, s ãern˘mi hedvábn˘mi vlasy, které kontrastovaly s bled˘mi tváfiemi. Jeho elegantní ruce s dlouh˘mi prsty leÏely vedle obliãeje. Dlouhé ‰tíhlé tûlo se choulilo v nevinné poloze spáãÛ. „Teì uÏ to zvládnu, sleãno.“ Amelia pohlédla na Cottsloea a pfiik˘vla. „Ov‰em.“ Otoãila se ke dvefiím. „Cestu ven najdu sama. NezapomeÀte pak zavfiít závoru na dvefiích, aÏ sejdete do pfiízemí.“ „Samozfiejmû, sleãno.“ Majordomus ji doprovodil ke dvefiím a hluboce se uklonil. 19