ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 7
1.
KAPITOLA B Y L A T O S VAT B A jako z pohádky. Tmav˘, prost˘ kostel ozafiovaly bílé svíce ve sklenûn˘ch svícnech pfiipevnûné k ‰ed˘m, kamenn˘m stûnám a obrovsk˘ lustr vrhal zlatavé svûtlo na oltáfi. Lavice byly zdobeny snítkami mochynû a zimokefie, svázan˘mi hnûd˘mi a oranÏov˘mi perlinkov˘mi tkaniãkami. Svatba byla dokonalá. Tedy – aÏ na dvû maliãkosti. Saténové, sytû skofiicové ‰aty pro druÏiãky, které doruãili pfied dvûma dny, záfiily jako halloweenské d˘nû, a já jsem nestála coby ‰Èastná nevûsta po boku Ïenicha, ale v roli první druÏiãky vedle Peterova bratrance Normana, jenÏ se usmíval jako pako. A tu hnûdou kytici, kterou mi vnutili, jsem si také nemûla brát! „Já ji nechci, Janie. Vypadá morbidnû.“ „Ale houby, Van. Je velmi elegantní.“ Nemûla jsem ‰anci. PrestiÏní ãasopis Martha Stewart Weddings nedávno uvefiejnil ãlánek o módních floristick˘ch trendech, ve kter˘ch kralovala právû tato barva, a Janina matka patfiící ke connecticutské smetánce objednala pfiesnû takové bukety. Koutkem oka jsem spatfiila Janiinu sestfienici Libby. Stála vedle mû a krajkov˘m kapesníãkem si decentnû osu‰ovala fiasy. Sladkobolnû se usmívala a na rozdíl ode 7
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 8
A L L I E L A R K I N O VÁ
mne vypadala v záfiiv˘ch d˘Àov˘ch ‰atech úchvatnû. Nechápu, jak to dokázala. Janiinu kamarádku z univerzity, Bethany, jsem sice ze svého místa nevidûla, ale vsadila bych se, Ïe i ona afektovanû pofÀukává. Byla ten typ. Je‰tû Ïe alespoÀ ona vypadala v tûch oranÏov˘ch hadrech stejnû hroznû jako já. Po celou dobu obfiadu jsem svírala kytici zimokefie a hnûdé rÛÏe. Nehty jsem skrze oranÏové saténové rukaviãky zar˘vala do druhé dlanû. Pro‰vihla jsem ãást obfiadu, v níÏ se mají vyslovit ti, ktefií z nûjakého dÛvodu nesouhlasí s tím, aby se tihle dva… blablabla… Nezaslechla jsem ani sladká „Ano“ a dal‰í hovadiny. Jenom jsem tam stála a soustfiedila se na bolest, kterou jsem si úmyslnû pÛsobila dlouh˘mi nehty. SnaÏila jsem se nezírat na Petera, jenÏ v ‰edivém smokingu a nabl˘skan˘ch botách vypadal jako porcelánová figurka Ïenicha, kterého si Janie poruãila postavit na svatební dort. Nedívala jsem se ani na Janie ve skvostné bílé róbû lesknoucí se v matném svitu svící. Klopila jsem oãi k hnûd˘m rÛÏím a v‰í silou se snaÏila pfiedstírat rozjímání nad posvátn˘m svazkem manÏelsk˘m. Pak v‰echno koneãnû skonãilo a novomanÏelé se políbili. Janie se dlaní zapfiela o Peterovu hruì. TûÏko fiíct proã. Snad chtûla, aby ji uÏ pustil nebo se víc ovládal. MoÏná jí ‰lo o co nejlep‰í fotografii. To já na jejím místû bych se ho drÏela jako klí‰tû. Nejrad‰i bych se rozbreãela, ale stateãnû jsem naladila pfieslazen˘ úsmûv a podala nevûstû hnûdou kytici. Zavûsila jsem se do Normana pfiesnû tak, jak mi to ukázala Vanesa, v jejíÏ reÏii se celá svatba odehrávala, a vydali jsme se uliãkou za novomanÏeli. Kráãeli jsme zvolna, dÛstojnû, ale Norman mû volnou rukou chytil za prsty. VyuÏila jsem chvíle, kdy se prÛvod zastavil, a nakopla ho do l˘tka. „Na nic si nemysli, Normy,“ zasyãela 8
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 9
ZÒSTA≈!
jsem, aniÏ bych se pfiestala pfiipitomûle usmívat. Na‰tûstí si dal fiíct. Na hostinû v Kittle House se Norman pustil do únavnû dlouhého a bolestivého pfiípitku. Zaãal tím, jak si v dûtství s Normanem myslel, Ïe holky mají breberky, a v‰e zavr‰il tirádou o dramatickém rozvodu, pfies kter˘ by se nikdy nepfienesl, neb˘t Petera. Pak jsme pozvedli sklenky ‰ampaÀského, jeÏ brzy vystfiídalo kofienûné víno, které teklo proudem jako na nûjakém stfiedovûkém hodokvasu. Nevûstin otec na‰tûstí usoudil, Ïe by nebylo vhodné, kdyby také první druÏiãka proná‰ela zdravici, za coÏ jsem mu byla neskonale vdûãná. Na druhou stranu jsem ho podezírala, Ïe to udûlal naschvál. Charles Driscoll mû totiÏ nesná‰el od chvíle, kdy jsem ve ãtvrté tfiídû nauãila Janie slovo na K. Tehdy ho fiekla pfiímo pfied uãitelem a musela jít ze ‰koly pfiedãasnû domÛ. Tahle událost zÛstala jako ãerná skvrna v jejím dokonalém Ïákovském rejstfiíku. Charles mû rovnûÏ vinil z toho, Ïe se jeho dcera nedostala na Harvard, ale jen na Brown. Podle nûj zÛstalo nevhodnû pronesené sprosté slovo zaãínající na K navÏdy ‰kraloupem jejího studijního v˘kazu, a tak nemûla nárok se na lep‰í univerzitu dostat. Ve skuteãnosti Janie vÛbec pfiihlá‰ku na Harvard neposlala. PokaÏdé kdyÏ jsem ho potkala, jsem mûla sto chutí zajeãet: „Neskonãila na Brownu kvÛli tomu, Ïe jsem ji nauãila fiíkat kurva, ale protoÏe na Harvard nechtûla, ty zmetku starej!“ Teì jsem ale musela zachovat dekórum, a tak jsem zdvofiile prohlásila: „Musíte b˘t velmi hrd˘, pane Driscolle.“ Po prvním pfiípitku Peter vstal, aby pronesl pár slov o pÛvabné nevûstû a radostné události, kvÛli níÏ jsme se dnes v‰ichni se‰li. Vylíãil Janie v andûlsk˘ch barvách a fiíkal jí Jane. Slovo „radostné“ nûkolikrát upfiímnû zopakoval a mnû se zatmûlo pfied oãima. 9
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 10
A L L I E L A R K I N O VÁ
UÏ uÏ jsem si zaãínala myslet, Ïe koneãnû sklapne, kdyÏ dodal: „A nesmím zapomenout podûkovat na‰í spoleãné bájeãné kamarádce Savannah Leoneové.“ Ti‰e se zasmál a zadíval se do sklenky sektu. „Páni… moje Ïena,“ vydechl. „Musím si na to oslovení zvyknout.“ Natáhl se k Janie a políbil ji na tváfi. Fotograf mûl dnes hotové Ïnû. „KaÏdopádnû, jak jsem fiekl, Van je na‰e dobrá víla,“ pokraãoval. „Skuteãná pfiítelkynû, uãinûn˘ poklad, ale… ty oranÏové ‰aty nebyly právû nejlep‰í nápad…“ Znovu se zasmál a poãkal, dokud se k nûmu ostatní nepfiidali. „Rád bych zdÛraznil, Ïe kdyby nebylo Van, nikdy bychom se s Jane nepoznali. Proto pfiipijme na na‰i skvûlou Van.“ Sklenky zacinkaly a tfii stovky hostÛ zahuãely: „Na Van!“ Janie si pfiiÈukla s Peterem a pak mû objala. „Mám tû stra‰nû moc ráda,“ za‰eptala mi do ucha. „VÛbec nevím, co bych si bez tebe poãala.“ Cítila jsem, jak se jí zrychlil dech. „Já tû mám taky ráda, ale vzchop se. O ubreãenou nevûstu nikdo nestojí,“ chlácholila jsem ji a vytáhla kapesník. „Podívej se nahoru.“ Janie poslu‰nû zvedla oãi a já jí kouskem látky osu‰ila slzy, dfiíve neÏ jí rozmazaly make-up. „Sentimentální budeme nûkdy jindy.“ KéÏ bych se mohla propadnout do zemû. Zmizet. Vypafiit se a nechat tady po sobû jen ty hnusné oranÏové ‰aty a boty! KdyÏ se Janie a Pete zvedli, aby si poprvé zatanãili, usoudila jsem, Ïe nastal vhodn˘ okamÏik popadnout láhev ‰ampaÀského, pofiádnou zásobu mandlí a nenápadnû se stáhnout do dámské ‰atny. Opravdu jsem se chtûla radovat spolu s nimi. VáÏnû! JenÏe jsem to nedokázala. Pohled na tanãící novomanÏele byl nad mé síly. „Ahoj, Vannie, nevidûla jsem tû celou vûãnost!“ Peterova teta Agnes se objevila jako blesk z ãistého nebe 10
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 11
ZÒSTA≈!
a zniãila mi plán útûku. Ani se neptala a hned si pfiisedla. Vlastní dûti nemûla a synovec se postupem ãasu stal stfiedobodem jejího Ïivota. Peter ji miloval, ale já se jí vyh˘bala obloukem. Párkrát nás vzala na veãefii, kdyÏ jsme je‰tû chodili do ‰koly, ale ani dobré jídlo mi nestálo za to poslouchat její otravné fieãi. „Drahou‰ku, máme si toho tolik co vyprávût.“ OkamÏitû se rozjela. „Povûz mi v‰echno, v‰eciãko!“ „První tanec,“ upozornila jsem ji na parket, kde svatebãané vytvofiili kolem Ïenicha a nevûsty kruh. „Musím k nim. Jsem tady za druÏiãku.“ Ze‰iroka jsem se usmála a vstala. Volila jsem mezi dvûma zly a nevûdûla, co je hor‰í. Zatímco jsem stála s davem a dívala se na ‰Èastn˘ pár, pfiistoupila ke mnû Diane Driscollová a objala mû kolem pasu. Opfiela se o mne a poloÏila mi hlavu na rameno. „Odvedli jsme dobrou práci, viì, Vannie?“ Netu‰ila jsem, jestli mluví o dne‰ním dni nebo jen tak v‰eobecnû. A uÏ vÛbec jsem nevûdûla, koho myslí tím „my“. Sebe a Charlese? Nebo i mû? Pak ale dodala: „KéÏ by to mohla vidût Natalie,“ a já pochopila, Ïe „my“ znamenalo ona a moje mamka. „Moc se jí podobá‰, ví‰? KdyÏ jsem se s ní seznámila, vypadala pfiesnû jako ty,“ usmála se a políbila mû na tváfi. Pak si znovu poloÏila hlavu na moje rameno, zjihle pozorovala dceru a já cítila, jak jí po tváfiích stékají slzy. Rychle si otfiela oãi, pohlédla na mû a vzala mû za ruce. „Pfies noc zÛstane‰ u nás, viì?“ zeptala se. „Dala jsem do domku nanosit hromady jídla. Napadlo mû, Ïe bychom mohli slavit jako za star˘ch ãasÛ.“ Je‰tû pfied pár lety jsme Ïily s maminkou v Driscollovû chatû, která stála jen kousek od hlavní budovy jejich sídla v Chappaqua. S Janie jsme tam trávily letní prázdniny asi od ãtvrté tfiídy. Pfiekvapilo mû, Ïe se Diane roz11
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 12
A L L I E L A R K I N O VÁ
hodla vyuÏít domek k ubytování svatebních hostÛ. Aãkoli patfiil jí, vÏdy jsem ho povaÏovala za svÛj domov. Chtûla jsem jí fiíct, Ïe mi mamku nikdy nedokáÏe nahradit, ale nakonec jsem místo toho vyhrkla: „Vracím se je‰tû dnes veãer do Rochesteru. Musím pracovat na grantu a nevzala jsem si s sebou laptop.“ „Ale to je nesmysl. Na DíkÛvzdání pfiece nikdo nepracuje. Ani ty.“ Poklepala mû po ruce a zamÏikala, jako by se dívala do slunce. „Tohle není nej‰Èastnûj‰í barva,“ dotkla se saténov˘ch ‰atÛ. „Nechápu, kter˘ pitomec ve svatební agentufie tohle vymyslel. A to si fiíkají profesionálové!“ „Nejsou tak hrozné,“ hájila jsem róbu a vzpomnûla si na ráno pfied obfiadem, kdyÏ firma ‰aty doruãila. Diane zufiila, nadávala, telefonovala na v‰echny strany, ale bylo jí to houby platné. AÈ se vztekala, jak chtûla, kfiiklavá oranÏová tím nijak nevybledla. Diane si znechucenû odfrkla a zavrtûla hlavou. „Vypadበjako d˘nû, drahou‰ku,“ prohlásila upfiímnû a políbila mû na tváfi. „A nikam nejezdi. Sejdeme se v domku. Uvidí‰, Ïe se bude‰ dobfie bavit.“ Záfiivû se usmála, jako by poãítala s tím, Ïe ji poslechnu, a rozebûhla se k Janie. Diane kdysi mívala kolem oãí sympatické vûjífiky, jenÏe pak se rozhodla pro lifting. KdyÏ se vrátila od plastického chirurga, mamka o ni peãovala. O pár mûsícÛ pozdûji se role vymûnily, kdyÏ maminka musela podstoupit chemoterapii. Celá zkoprnûlá jsem se dívala, jak Diane odhrnula dcefii neposlu‰n˘ pramen. Pfiála jsem si pustit v‰echno zlé z hlavy. Zapomenout na Petera, radovat se spolu s Janie. KéÏ bych se zamilovala do nûkoho jiného, do nûkoho, kdo mû bude milovat. JenÏe i kdyby se to stalo, tak maminka uÏ u toho nebude, aby mi upravila rozvrkoãené vlasy. 12
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 13
ZÒSTA≈!
Náhle jsem na rameni ucítila chladn˘ dotek. „Van?“ ozval se Peter. „Potfieboval bych od tebe jistou laskavost.“ Zadívala jsem se na nûj. Kravatu mûl povolenou a horní knoflíãek rozepnut˘. Tváfie mu hofiely. Hned mû napadlo, jestli by byl také tak rozru‰en˘, kdyby si bral mû a ne Janie. „Samozfiejmû,“ pfiitakala jsem a snaÏila jsem se mu nedívat do ‰edomodr˘ch oãí. Chtûla jsem b˘t stateãná. „Vím, Ïe se dobfie baví‰, ale…“ Zaváhal a v˘znamnû pohlédl na Normana, kter˘ se klátil u v˘ãepu a cosi hulákal na barmanku. „PÛvodnû mûl pokoj pfiipravit Norman, ale není ve stavu…“ Povytáhl oboãí. „Mohla bys ty?“ „Jasnû,“ souhlasila jsem, vdûãná, Ïe mám koneãnû v˘mluvu vypadnout. „Jsi poklad, Van,“ ze‰iroka se usmál a bodfie mû plácl po zádech. „Nevím, co bych si bez tebe poãal.“ Podal mi klíãe se stfiíbrn˘m zajíãkem z Playboye s diamantov˘m oãkem. „Od Normanova auta. Krabice je na zadním sedadle. UÏ bude‰ vûdût, co a jak.“ Objal mû a na chvíli si poloÏil bradu na moje nahé rameno. „Zvládne‰ fiídit?“ zeptal se a já cítila jeho hork˘ dech. Malinko se odtáhl a pozornû se na mû zadíval. „Samozfiejmû,“ k˘vla jsem a zadívala se na jeho platinov˘ snubní prsten. „Díky. Jsem tv˘m dluÏníkem.“ Letmo mû políbil a zmizel v davu. Janie právû zaãala tanãit s otcem na Díky Bohu za malé holãiãky. Pcha! Jak dojemné. Nejvy‰‰í ãas zmizet. Skoãila jsem si do ‰atny pro dárek, kter˘ jsem dostala od Janie, a vybûhla na parkovi‰tû. Rozhlédla jsem se po zaparkovan˘ch vozech a zmáãkla dálkové otevírání dvefií. Zablikalo na mû stfiíbrné BMW. 13
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 14
A L L I E L A R K I N O VÁ
Jakmile jsem vsunula klíãek do zapalování, z reproduktorÛ zaãal okamÏitû zpívat Michael Bolton. Vytáhla jsem CD a hodila ho na zadní sedadlo. Pak jsem se zaãala pfiehrabovat v kastlíku, dokud jsem nena‰la Boston. VloÏila jsem CD do pfiehrávaãe a zmizela z parkovi‰tû za prvních tónÛ písnû More Than a Feeling. S maminkou jsme byly tajné fanynky Boston. Mûly jsme doma v‰echny jejich nahrávky a poslouchaly je, jen kdyÏ jsme vûdûly, Ïe nikdo nepfiijde na náv‰tûvu. Rozjela jsem se po ‰tûrkové cestû pryã od Kittle House, a kdyÏ jsem ostfie najela na zpevnûnou silnici, pneumatiky zakvílely. ·lápla jsem na plyn a z Chappaqua do Tarrytownu dojela v rekordním ãase. P O S L E D N Í D VA D N Y pfied svatbou jsme strávily s Janie ve svatebním apartmá hotelu Zámeãek nad fiekou Hudson v Tarrytownu. Bylo to pfií‰erné. Nemohla jsem se od ní hnout ani na krok. Sedûla jsem dokonce vedle ní u manikérky a nechala si lakovat nehty barvou Zapadající slunce. Mezitím Janie bez ustání mlela o blíÏící se svatbû, probírala se mnou kaÏdiãk˘ detail a svûfiila se mi úplnû se v‰ím. SnaÏila jsem se chovat, jak se na správnou kamarádku slu‰í a patfií, ale moc se mi to nedafiilo. Janie byla na‰tûstí tak nad‰ená, Ïe si ani nev‰imla, jak mizernû se cítím. „Ach, Van!“ vykfiikla rozãilenû a zamávala na mû dosud nenamalovanou rukou, zatímco se jí manikérka snaÏila tu druhou udrÏet v klidu. „UÏ se nemÛÏu doãkat, aÏ se i ty koneãnû zamiluje‰!“ Îaludek se mi sevfiel bolestí a mûla jsem co dûlat, abych na ni nevychrlila pravdu. Dokázala jsem si Ïivû pfiedstavit, jak by se asi zatváfiila, kdybych jí fiekla: Miluji tvého snoubence. „Chtûla bych, abys vûdûla, jaké to je. Zamilovala jsem 14
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 15
ZÒSTA≈!
se do nûj, hned jak jsem ho u tebe na koleji uvidûla. Láska na první pohled. AÏ potkበtoho pravého, taky to hned pozná‰.“ JenÏe co se stane, kdyÏ moje city zÛstanou neopûtovány? pomyslela jsem si v duchu a vzpomnûla na v‰echny schÛzky se spoluÏáky, na které jsem chodila tajnû, abych Petera neodradila. Dûlala jsem v‰echno moÏné, abychom se sblíÏili. Mûla jsem oãi jen pro nûj, ostatní muÏi mû nezajímali. Îádn˘ jin˘ ve mnû nevyvolával takové pocity jako Peter. KdyÏ jsem byla s ním, pfiipadala jsem si krásná, elegantní, dÛleÏitá. A kdyÏ se na mû podíval, na niãem jiném nezáleÏelo. Mrkla jsem na Janie, která mezitím plánovala líbánky, a pfiipadala si jako nejzoufalej‰í druÏiãka pod sluncem. V duchu jsem si pfiísahala, Ïe na Petera uÏ nikdy nepomyslím, ale pfiedem jsem vûdûla, Ïe to nezvládnu. Manikérka mezitím pracovala na m˘ch nehtech. KaÏd˘ namalovala tfiemi krátk˘mi tahy. Raz dva tfii a palec byl hnûd˘. Raz dva tfii. Ukazováãek. Raz dva tfii. Prostfiedníãek. „AÏ budeme chystat tvoji svatbu, vyhneme se v‰em chybám, které jsme udûlali teì,“ pokraãovala nad‰enû Janie. Zamyslela jsem se, ale nenapadlo mû jediné faux pas. V‰e bylo dokonalé a detailnû promy‰lené. Od poho‰tûní po kvûtinovou v˘zdobu. Janie zfiejmû nedo‰lo, jak˘ propastn˘ rozdíl je mezi h˘ãkan˘m dûÈátkem Charlese a Diane Driscollov˘ch a dcerou jejich hospodynû. Pokud se nûkdy stane zázrak a já se znovu zamiluji do jiného muÏe neÏ jejího manÏela, nበsvatební obfiad probûhne pravdûpodobnû na radnici a bude v˘raznû umírnûnûj‰í neÏ ten její. Rozhodnû nebudeme moct nabídnout svatebãanÛm opulentní veãefii a Ïivou jazzovou kapelu. 15
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 16
A L L I E L A R K I N O VÁ
KdyÏ manikérka skonãila, ‰ly jsme vybalit luxusní prádlo na svatební noc. „Jsem tak ráda, Ïe jsi tu se mnou,“ prohlásila, kdyÏ mi podala ramínka, ze kter˘ch sundala nad˘chané ko‰ilky. „Máma chtûla pfiijít, ale tohle pfiece nemÛÏe‰ dûlat s matkou! Ostatnû vÏdycky jsem snila, jak budeme tohle chystat spolu, Van!“ Janie vypadala, jako Ïe se kaÏdou chvíli rozpláãe, ale pak se vrhla na dal‰í balíãek. „Tohle jsme je‰tû nevidûly!“ Byla tak ‰Èastná, aÏ jsem se zastydûla. „Co kdyby sis to zkusila?“ navrhla jsem jí a popostrãila ji do ‰atny. „Já budu vybalovat dal‰í a nosit ti je.“ Zaãala jsem vyndávat noãní ko‰ilky a jednu za druhou jí je podávat. Byly malinkaté jako pro panenku. Jednu jsem si pfiidrÏela pfied sebou a podívala se do zrcadla. Málo platné, Janie byla o dost ‰tíhlej‰í neÏ já. Nebyla jsem tlustá, to ne, ale záleÏelo na úhlu pohledu. V porovnání s jin˘mi Ïenami jsem byla snad jen malinko plno‰tíhlá. Urãitû by mi ne‰kodilo, kdybych trochu shodila. Ov‰em vedle Janie jsem si pfiipadala jako nemotorná Amazonka. Tam, kde byla ona hranatá, já byla kulatá, kde ona drobná, já oplácaná. Janie byla v˘raznû niωí, ale nijak se tím netrápila. Právû naopak. Nikdy nenosila podpatky a ráda zdÛrazÀovala, jak je malinká a kfiehká. Na rozdíl ode mne by jí slu‰el i pytel od brambor. Kdysi, je‰tû na stfiední, mi to nevadilo. V dobû, kdy Janie vypadala jako dvanáctilet˘ kluk, mnû uÏ narostla prsa a spoluÏáci mi nadbíhali, jak mohli. JenÏe pak se v‰echno zmûnilo. Janie dospûla. Nebyla sice bÛhvíjak vyvinutá, ale velmi pÛvabná. Mûla dokonalé ka‰tanové vlasy, já ãerné, pfii urãitém svûtle aÏ ãernomodré. V létû Janiiny lokny boÏsky zezlátly, mnû zrezly. KdyÏ jsem nebyla s Janie, pfiipadala jsem si normálnû. Nûkdy jsem mûla 16
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 17
ZÒSTA≈!
pocit, Ïe jsem dokonce i hezká. JenÏe v její blízkosti bylo v‰echno jinak. Mûla jsem bfií‰ko, byla jsem topornû velká, neatraktivní. Pfii chÛzi jsem sly‰ela, jak mi stehna pleskají o sebe. A ze v‰eho nejhor‰í bylo… Ïe se Peter setkal s Janie a vûnoval jí mnohem víc neÏ jeden letm˘ pohled. Janie se právû strojila do bílé saténové ko‰ilky s hlubok˘m v˘stfiihem a elegantním ‰nûrováním pfies holá záda, kdyÏ jsem jí podala rud˘ hadfiík lemovan˘ ãernou krajkou. „Ale Van! Tohle pfiece není vhodné!“ zavrtûla hlavou a snaÏila se pfiede mnou zakr˘t nahotu. Moc dobfie ale vûdûla, Ïe v téhle ko‰ilce bude neodolatelná. „No dobrá, aÈ je tedy po tvém,“ zabrblala podráÏdûnû, nicménû nedokázala potlaãit úsmûv. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych se uklidnila. Pfiem˘‰lela jsem, jestli je v pekle zvlá‰tní oddûlení pro Ïárlivé druÏiãky. C E L O U C E S T U D O Zámeãku nad fiekou Hudson jsem hulákala jednu písniãku za druhou, ale tûsnû u cíle jsem zmlkla. Vypnula jsem stereo a podala hotelovému sluhovi Normanovy klíãky. Vytáhla jsem krabici ze zadního sedadla a zamífiila chodbou k v˘tahu, aniÏ by mi kdokoli nabídl pomoc. Podpatky klapaly po mramoru a z kabelky mi vypadla oranÏová rukavice. Poslíãek se honem rozebûhl, aby mi ji podal, ale recepãní po mnû sekla ledov˘m pohledem. OkamÏitû mû napadlo, Ïe v oranÏov˘ch saténov˘ch ‰atech vypadám jako laciná ‰tûtka. Je‰tû nikdy jsem nenastoupila do v˘tahu tak rychle. Sotva jsem ve‰la do pokoje, strhla jsem víko z krabice. Chtûla jsem to mít co nejdfiív za sebou. Uvnitfi leÏel ko‰ík pln˘ rud˘ch okvûtních lístkÛ rÛÏí. Vedle leÏely vonné vanilkové svíce v kfii‰Èálov˘ch drÏácích, krabiãka zápalek a saténová stuha s nápisem „NovomanÏelé“. 17
ZÛstaÀ! - zlom
10.7.2012
15.11
Stránka 18
A L L I E L A R K I N O VÁ
Rozhodila jsem rÛÏové lístky po posteli, po zemi a na kfieslo. Stuhu jsem uvázala na ãelo postele. Proã si Peter na tohle nûkoho nenajal? Zaváhala jsem, jestli mám rozsvítit svíãky. Chápala jsem, Ïe Peter chce pfienést Janie pfies práh do osvûtlené loÏnice, ale nehodlala jsem riskovat poÏár. Proto jsem je jen rozestavila do kruhu na prádelník a zápalky poloÏila poblíÏ. Na samém dnû krabice leÏela ona známá bílá saténová noãní ko‰ilka s hlubok˘m dekoltem a ‰nûrováním na zádech. Vytáhla jsem ji a rozprostfiela na matraci. KdyÏ jsem nakoukla do koupelny, spatfiila jsem na ramínku ãerven˘ sexy hadfiík, kter˘ jsem sloÏila a dala do Janiina kuffiíku.
18