PŘÍČINA A NÁSLEDEK – „CO ČLOVĚK ZASEJE, TO SKLIDÍ“
Zákon o působení úmyslu – cesta ke šťastnému životu
V dílech člověka i přírody si pozornost zasluhují především úmysly. JOHANN WOLFGANG VON GOETHE
Co je karma? Zákon o příčině a následku jistě znáš. Stojí na začátku mého pojednání, neboť jeho znalost a dodržování je předpokladem pro vytvoření radostného a harmonického života. Kdo zákon správně chápe, zvyšuje své šance na dobré místo v životě. Jestliže znalost šikovně využiješ, získáš úžasné dary, prostředky a spojence, kteří ti umožní žít na slunečné straně ulice. Zákon je v podstatě snadno pochopitelný. Není tajný nebo zašifrovaný a dává nám jednoznačné pokyny. Každý pochopí, že zahradník sklidí pouze rostliny, jejichž semena předtím zasel a o něž potom pečoval. Nikdo nemůže z jadérek jablka vypěstovat banán. Všechno, co děláš, má odpovídající důsledky. Zákon uznávají pravděpodobně všechna náboženství i většina filozofických a etických učení. Zde je několik příkladů, které pocházejí z různých pramenů a v naší kultuře platí za všeobecné moudrosti: ~ 7~
Kdo seje vítr, sklízí bouři. V životě se za všechno platí. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Chybami se člověk učí. Co sis uvařil, co si taky sněz. Malé příčiny, velké následky. Bez práce nejsou koláče. Pýcha předchází pád. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Nejlépe zákon popisuje právě buddhistické učení, které ho nazývá karmou. Karma není osud, výraz znamená doslova „jednání, čin, působení“, přičemž základem jednání je úmysl nebo vůle. Karma se projevuje jednak jako následek předešlých činů v přítomnosti, jednak v současném jednání, které určuje následky v budoucnosti. Všechna náboženství a společenské systémy vytvořily přikázání, pravidla nebo směrnice, které jsou odvozeny ze zákona o příčině a následku. Tyto „dopravní značky“ jsou jasné a zákon, který za nimi stojí, je srozumitelný. O to překvapivější je, že podle nich žije jen málo lidí. Znovu a znovu zaséváme semena, která vedou k neblahým následkům působícím nám utrpení. Na světě by to vypadalo zcela jinak, kdyby se většina lidí řídila Desaterem nebo pěti buddhistickými zásadami. V našem vlastním malém světě by vládla větší harmonie, kdybychom se chovali převážně laskavě a příkladně. Pravidla známe, ale většinou se jimi neřídíme – protože nevěříme zákonitosti, z níž vycházejí. Vezměme si například změnu klimatu. Nezadržitelně ničíme podmínky pro náš život na této planetě. Víme, že jsme blížící se katastrofu zavinili sami, ale změnit příčiny je pro nás neuvěřitelně obtížné. Známe zákon o setí a sklizni, ale zřejmě mají přednost jiné síly – naše pohodlnost, návyky, touha po zisku, chamtivost. Jakmile porozumíme zákonu o příčině a následku, nejenže se naučíme zlepšovat podmínky života pro sebe
~ 8~
a pro své současníky, ale zároveň se naučíme chránit poklady, které objevíme, a pečovat o ně. K charakteristickým znakům hry jménem život patří, že nikdo nemůže vyhrát pokaždé, že musíme znovu a znovu snášet prohry a utrpení. Princip karmy nám ukazuje, jak se lépe vyrovnat s obtížnými stránkami života.
První krok: Vidět pozitiva Základy pro pochopení karmy položíš, jestliže nejprve prozkoumáš, co sis do života přinesl, své předpoklady, výchozí pozici. Je to téměř k nevíře, ale v tomto směru máme většinou zcela mylnou představu. Zpravidla vidíme pouze to, co nám schází, a nikoliv to, čeho se nám dostalo. Máme v sobě mnoho pozitivního, mnoho dobrého, je nespočet toho, čím bychom vlastně měli být nadšeni, z čeho bychom se měli radovat, za co děkovat, ale připadá nám těžké rozpoznat v sobě dobrá semena a léčivé síly. Ilustruje to i následující příběh z Buddhových časů.
Mnich s nožem moudrosti Mladý muž, který měl pocit, že nedokáže se svým životem naložit ani trochu správně, vstoupil do jednoho buddhistického společenství a stal se mnichem. Snažil se, úzkostlivě dodržoval disciplínu, ale při meditaci si všiml, že se ho neustále zmocňuje nespokojenost, což zapříčinilo, že v soustředění a pochopení nedosahoval žádného pokroku. Uvažoval o tom, že se vrátí k obyčejnému životu, ale ani to nechtěl a stále častěji docházel k přesvědčení, že selhal, a pohrával si s myšlenkou na sebevraždu. Když byl jednou v klášteře objeven jedovatý had, mladík se nabídl, že ho odnese zpátky do lesa. Chtěl se nechat uštknout, ale ať dělal co dělal, had mu neublížil. O něco později si vzal břitvu a odebral se hluboko do lesa s úmyslem podříznout si ~ 9~
hrdlo. Když přiložil čepel ke krku, proběhl mu před očima celý jeho život. Viděl všechny své obavy, zranění, zklamání, ale bylo zde i něco jiného. Viděl, že se nikdy vědomě nesnažil ublížit jiné bytosti a že se jako mnich choval vždy vzorně. Náhle ve svém životě viděl to dobré, své cenné vlastnosti, dobrá semena a plody. Zalila ho vlna dříve nepoznané radosti. Byla tak silná, že se mu podařilo soustředit mysl a bez potíží se pohroužit do hluboké meditace. Dlouho setrval ve svém štěstí a potom se vrátil do kláštera. Nyní mohl svou radostnou a soustředěnou mysl zaměřit k vhledu a netrvalo dlouho, zcela porozuměl prapříčině všech problémů, nadobro se osvobodil od utrpení a dospěl k probuzení. (KD. 8/12/112; viz vysvětlivky vzadu) Vietnamský učitel meditace Thich Nhat Hanh doporučuje skupinám svých žáků používat při konfliktech metodu, kterou nazývá „zalévání květin“. Posaď se s ostatními. Tvým prvním krokem bude vidět a vyjádřit pouze pozitiva, kterých sis v poslední době na ostatních všiml. Jestliže ses ocitl v obtížné situaci, doporučuji ti, aby sis položil dvě otázky: Co je na této situaci pozitivního, co se z ní můžu naučit? Jaké dobré vlastnosti, které mi umožňují pozitiva ještě posílit, na sobě nacházím? Vezměme si ještě jednou jako příklad změnu klimatu. Předpokládejme, že ses rozhodl vzdát se do budoucna auta. Za normálních okolností bys řekl, že to má pro tebe pouze zápory. Ale jaká pozitiva ti to přináší? Může se stát, že se budeš muset více pohybovat a tvé bolesti zad se podstatně zmírní. Může se stát, že se budeš ve vlaku cítit bezpečněji než v autě a že využiješ čas ke čtení nebo psaní. Jak můžeš pozitiva posílit? Možná máš nyní důvod koupit si kolo nebo se přestěhovat do bytu v blízkosti nádraží, který se ti už dlouho líbí. ~10~
Jestliže ti karma přinese obtížnou situaci, zkus obě otázky. Uvidíš, že s trochou cvičení tě bude napadat ještě spousta dalších pozitiv. Na tomto prvním kroku je krásné, že jím otvíráš dveře do oblasti, která ti daruje dobré pocity. Nejenže se ti změní úhel pohledu, také tvoje okolí bude příjemnější a radostnější.
Rozumět rozdílnému účinku Buddhovo učení hlásá, že za negativním smýšlením následují negativa a že z pozitivního vycházejí pozitiva tak jistě, jako že se za tělem drží stín a nedá se od něho oddělit. Znamená to, že když tvoje mysl podnítí nějaké jednání, bude to mít určité důsledky pro tebe samého. Jistě sis již někdy položil otázku, zda a jak směrovat své jednání a úmysly k předvídatelným výsledkům. Je možné ze současných účinků vyčíst minulé činy? Zavinili si lidé, kteří žijí ve špatných podmínkách, v jistém smyslu sami své neštěstí? Můžeme způsobem myšlení a jednání konkrétně ovlivňovat a měnit svou budoucnost? Jak je možné, že jsou mezi lidmi takové rozdíly? Proč jsou chudí a bohatí, krásní a oškliví, nemocní a zdraví, slavní a bezvýznamní? Stejnou otázku kdysi položil jeden mladík a Buddha mu odpověděl: Lidem se dostává výsledků jejich jednání, lidé se vyvíjejí podle svého jednání a jsou s ním svázaní. Jejich osud závisí na jejich jednání. V tom spočívají příčiny jejich lepšího či horšího utváření a postavení. (M. 135) Semena, jež zaseješ, uzrají v tobě a ve tvém okolí. Tak i všechny bytosti sklidí plody svých skutků. Možná se ti vysvětlení zdá příliš jednoduché a pochybuješ o tom, že zákon funguje tak jednoduchým způso~11~
bem. I onen mladík pochyboval a chtěl vědět víc. Buddha se tedy vyjádřil jasněji: Když někdo zabije, buď se znovu zrodí v mukách, nebo bude mít jako člověk jen krátký život. Kdo však nezabije a bude podporovat život, bude mít dlouhý život. Když někdo zraňuje jiné, bude mít jako člověk slabé a nemocné tělo. Kdo jiné uzdravuje, bude zdravý. Kdo je zlostný, popudlivý a plný hněvu, ten bude mít šeredné tělo. Kdo je však přívětivý a laskavý, ten bude krásný a půvabný. Kdo je plný závisti a nepřejícnosti, ten bude mít malý vliv a význam. Kdo ostatním nezávidí a pomáhá jim, ten bude mít moc a vliv. Kdo je chamtivý a nic nedává, narodí se spíše chudý a bez majetku. Kdo mnoho dává, ten bude zámožný. Kdo je namyšlený a neváží si jiných, ten nedojde uznání. Kdo je skromný a váží si jiných, ten dojde uznání. Kdo neusiluje o vzdělání a vědění, ten bude mít nízkou inteligenci. Kdo se vzdělává a učí, ten bude moudrý a inteligentní. (M. 135/136) Možná se ptáš, jak je možné, že mnozí lidé navzdory svému zjevně zločinnému jednání žijí zdánlivě v těch nejlepších podmínkách a mohou si všechno dovolit. Nevíme, co se v nich skutečně odehrává, jak spí, co ukrývají pod slupkou luxusu a bohatství. Nemůžeme ani posoudit, jak dlouho jim „zásoby“ dobré karmy vystačí, než je špatná karma dohoní a zničí. Buddha k tomu říká: Když se člověk navzdory špatným skutkům narodí do příznivých podmínek, vykonal dříve dobré činy…, zpětně pochopil a odčinil své špatné jednání, nebo v okamžiku smrti… nalezl a zaujal správný blahodárný postoj. Následky špatných skutků se však jednou projeví, byť až v některé z příštích existencí. (M. 135)
~12~
Z Buddhových časů pochází mnoho příběhů a legend, které ilustrují souvislost mezi jednáním a následky. Pokaždé přijde řeč na duchovní postoj, jak ukazuje i následující příběh. Bráhmanův syn Jistý mladík vedl nesmírně zahálčivý život v domě svého otce, který byl nanejvýš lakomý a syna držel zkrátka. Jednoho dne syn onemocněl, ale otec si pomyslel, že jenom simuluje, a víc se o něj nestaral. Mladík byl však vážně nemocný a neustále mu ubývaly síly. Když otec konečně poznal, že syn umírá, poslal rychle pro lékaře, ale bylo pozdě. Buddha se o tom doslechl a nemocného navštívil. Mladík se probral z horečnatých snů, poznal Buddhu, uslyšel jeho konejšivá slova a všechen strach ho opustil. Při setkání s Buddhou nalezl plnou důvěru v jeho učení a duchovní proměna vedla k tomu, že se znovu narodil jako mocný bůh na nádherném nebi. Otec však byl zoufalstvím bez sebe a obviňoval se ze synovy smrti. Celé dny bědoval na jeho hrobě, až se mu zjevil krásný mladík a zeptal se ho na příčinu jeho smutku. Když si vyslechl příběh, zeptal se bráhmana, zda ví, kde nyní jeho syn pobývá. Otec odpověděl, že neví, načež ho mladík nazval hlupákem, který pláče a neví, nad čím. Bráhmanovi ta slova přinesla útěchu, načež se mu mladík nechal poznat jako jeho syn. Otec měl nesmírnou radost, ale nemohl pochopit, jak jeho syn, který přece neudělal nic mimořádného, přišel k tak příznivému znovuzrození. Syn mu vysvětlil, že se tak stalo díky tomu, že v okamžiku smrti byla jeho mysl naplněna důvěrou a prosta strachu. (KD. 1/2/2) Obdobná naučení najdeme i v křesťanství a jiných náboženstvích. Neurčují snad naše činy, zda přijdeme do nebe, očistce nebo pekla? Ale nejenom činy – jak ukazuje známé mysterium Kdokoli, záleží především na postoji. Vnitřní obrácení a očista Kohokoliv tváří v tvář hrozící smrti vynese jeho duši k Bohu, takže ďábel odejde s prázdnou. Milost Boží, která otevírá nebeskou bránu, zřejmě závisí na změně úmyslu. ~13~
Nebe a peklo jsou v různých náboženstvích popisována velmi podobně. Jako osvícení lidé jsme ztratili středověkou víru ve věčná pekelná muka, přesto si myslím, že by občas nebylo špatné představit si následky zlých činů ve formě silného a trvalého utrpení. Přesně takový je význam pojmu peklo: nekonečná trýzeň. Snad by nás ta představa více motivovala ke změně chování. Přidávám ještě jednu roztomilou pekelnou historku.
Král a krásná žena Jeden král spatřil krásnou ženu a chtěl ji mít. Protože byla vdaná, plánoval, že pošle jejího manžela na smrt a ženu si vezme k sobě do paláce. V noci měl strašlivé vidění. Slyšel příšerný zvuk, který jím do hloubi duše otřásl. Druhý den si nechal zavolat kněze a zeptal se ho na význam toho zvuku. Kněz neměl nejmenší tušení, ale přesto tvrdil, že zvuk králi ohlašuje jeho blízký konec, který by mohl odvrátit, kdyby klášteru obětoval velký počet zvířat. Králova manželka bráhmanovi nedůvěřovala a obrátila se na Buddhu, který se právě zdržoval ve městě. Buddha přišel ke králi, nechal si zvuk popsat a prohlásil: „Zvuk neznamená tvůj konec, je začátkem vzkazu. Před dávnými časy žil boháč, který poslal mnoho lidí na smrt, jen aby mohl ukojit svou bezmeznou žádost. Proto přišel do pekla, kde je spolu s ostatními nešťastníky po tisíciletí neustále vystaven krutým mukám. Peklo je jako pevný vír a ti, kteří v něm skončí, pomalu klesají ke dnu a zase se pomalu vynořují. Onen muž se včera večer po dlouhé době znovu ocitl na hladině a zvuk, který jsi uslyšel, byl prvním slovem zprávy, kterou ti chtěl předat. Mohl však vyslovit pouze ‚Můj…‘ a vír ho znovu stáhl do hlubiny.“ „Kéž bych jen věděl, co mi chtěl říct!“ zvolal znepokojeně král. „To ti mohu povědět já,“ odpověděl Buddha. „Chtěl ti říci: Můj život na zemi byl špatný. Zabíjel jsem, jen abych ukojil svůj chtíč. Nyní se smažím v pekle a nevím, jak dlouho to ještě potrvá, ale vím, že až se jednou znovu narodím jako člověk, nebudu už páchat zlo.“
~14~
Král byl vzkazem otřesen a projevil odhodlání změnit svůj prostopášný život. Buddha přednášel králi a jeho dvoru o karmě a na závěr řekl: „Kdo nezná zákon o příčině a následku, tomu se zdá lidský život nekonečně dlouhý. Ve skutečnosti je ale krátký, velmi krátký ve srovnání s nekonečně dlouhou dobou, v níž je nutné snášet bolestné důsledky špatných činů.“ (KD. 5/1/60) Po nepříjemných důsledcích ještě jeden příklad pozitivního účinku. Jeden z nejvyšších bohů byl kdysi dotázán, čím si zasloužil tak vynikající znovuzrození. Vyprávěl, že jako mladík žil ve velkém městě a neměl skoro nic na práci. Až jednou uviděl, že lidé každý den znečistí hlavní náměstí, protože na něj vyhodí všechny své odpadky. Obstaral si koště a vědro a začal uklízet. Dělal to každý den a k radosti obyvatel města se náměstí stalo čistým místem, kde bylo příjemné pobývat. Časem za ním přišli další lidé, kteří také neměli moc práce, a zeptali se, zda mu můžou pomáhat. Přijal je a brzy vznikla skupina, která změnila v čisté a krásné místo nejen náměstí, nýbrž celé město. Nezištná pomoc, vysvětlil bůh, způsobila po mé lidské smrti krásné znovuzrození. Když věříme v účinek zákonitosti karmy, často se domníváme, že můžeme předvídat příští vývoj. Přinejmenším si myslíme, že lidé mohou zákon „prokouknout“ a používat ho. Dnes hledáme odpověď v horoskopech a u astrologů. Když žil Buddha, chodilo za ním hodně lidí, kteří chtěli vědět, kam vede jejich cesta, jaký je jejich osud nebo kde se znovunarodili jejich milovaní příbuzní. Buddha však nebyl jasnovidec. Říkal: Můžu spatřit, kam nějaký člověk přijde na základě cesty, po níž kráčel. Vidím: Když se člověk chová tak nebo tak, po smrti se znovu narodí do jednoho z těchto světů. (M. 12)
~15~
Přesto za ním chodilo hodně lidí, kteří požadovali informaci o budoucnosti. Jedním z nich byl herec, který chtěl vědět, jaký je účinek jeho umění, kterým baví jiné. Doufal, že přijde do nebe smíchu. Někdy Buddha nedal tazateli žádnou odpověď, aby mu nezpůsobil bolest, ale když se ho muž zeptal potřetí, musel odpovědět a vysvětlil mu: Když herec něco předvádí lidem, kteří jsou ovládáni chtivostí, nenávistí a zaslepeností, budou ještě chtivější, záštiplnější a zmatenější. Herec sám je omámený a omámí i jiné. Proto se po smrti dostane do pekla smíchu. (S. 42/2) Jindy přišel vysloužilý generál, který byl pevně přesvědčený, že pro svého krále a zemi konal jenom dobro. I zde se Buddha nejprve zdráhal, ale potom mu musel říct, že ho v důsledku zabíjení čeká zrození v pekelných světech. Jistou dobu plnil Buddha podobná přání, až jednoho dne přestal a vysvětlil lidem, že jim takové znalosti ve skutečnosti nepomůžou. Místo toho jim ukázal, jak pomocí bdělosti dospět k pochopení. Když se budeme pozorně dívat na to, co nás každý den potkává, budeme chápat víc a víc souvislostí, naučíme se, jak utvářet svou budoucnost, a budeme vědět, co nás čeká. Přestože způsob fungování karmy je naprosto jasný, už nyní je zřejmé, že pochopit správně zákon příčiny a následku není zcela jednoduché. Působí, a přesto je chybou tvrdit, že určité činy vedou vždy k určitým výsledkům, jak zřetelně dokazuje i následující Buddhova rozprava: Neříkám, že kdo zabíjí, žije prostopášně a lže, ten přijde do pekla. Když tomu někdo pevně věří, může se stát, že ho jeho víra skutečně do pekla přivede. Přesto svým žákům říkám: Není dobré zabíjet, krást, žít prostopášně a lhát. Proto s tím přestaňte a už to nedělejte. Jestliže jste něco takového udělali, uvědomte si, že to nebylo správné, ale že výčitkami svědomí… na tom nic nezměníte. Můžete si dát předsevzetí, že do budoucna takového jednání zanecháte. To je správný pohled. ~16~