1
Ten chlap v holinách nastoupil do v˘tahu hned za mnou, ale já ho v první chvíli vÛbec nevidûl. Zato jsem ho cítil – pronikav˘ pach koufie, laciného vína a Ïivota bez m˘dla. Nahoru jsme jeli sami dva, a kdyÏ jsem se koneãnû podíval za sebe, uvidûl jsem nejprve holiny, ãerné, ‰pinavé a pfiíli‰ velké. Opran˘ a rozdrban˘ kabát mu visel aÏ ke kolenÛm. Pod ním mûl kolem sebe omotan˘ch nûkolik vrstev plstnat˘ch hadrÛ, takÏe vypadal mohutnû, témûfi otyle. Ale nebylo to tím, Ïe by se pfiejídal. V zimû si na sebe bezdomovci ve Washingtonu oblékají v‰echno, co mají, alespoÀ to tak vypadá. Byl ãern˘ a postar‰í – vousy i vlasy mûl pro‰edivûlé a uÏ spoustu let si je nemyl ani nestfiíhal. Hodnû tmav˘mi sluneãními br˘lemi se díval pfiímo pfied sebe a dokonale mû pfiehlíÏel. AÏ mi na okamÏik prolétlo hlavou, proã si ho vlastnû já tak zkoumavû prohlíÏím. Nepatfiil tam. Nebyla to jeho budova, jeho v˘tah, nebylo to místo, jaké by si mohl dovolit. Ve v‰ech osmi patrech pracovali právníci zamûstnaní u stejné firmy jako já. Za svoje sluÏby si poãítali hodinovou sazbu, která mi je‰tû dnes, po sedmi letech, pfiipadala zvrhlá. Asi to prostû bude jeden z pouliãních povaleãÛ, ktefií se sem stahují pfied zimou. Ve Washingtonu to dûlají v jednom kuse. JenÏe my zamûstnáváme bezpeãnostní sluÏbu, která by se mûla s takovou chátrou vypofiádat. Zastavili jsme v pátém patfie a mnû teprve v tu chvíli poprvé do‰lo, Ïe mÛj spoleãník si nevybral Ïádné patro a nestiskl ani jednou tlaãítko. Sledoval mû. Rychle jsem vystoupil, a sotva jsem se ocitl v honosné, mramorem obkládané vstupní hale firmy Drake & Sweeney, ohlédl jsem se pfies rameno. Letm˘ pohled mi staãil, abych se ujistil, Ïe mÛj spoleãník dál stojí ve v˘tahu, nepfiítomnû hledí do dálky a stále mû ignoruje. Madam Devierová, jedna z na‰ich nav˘sost schopn˘ch 3
sekretáfiek, mû pozdravila s typick˘m pohrdav˘m pohledem. „Dávejte pozor na v˘tah,“ upozornil jsem ji. „Proã?“ „Je tam tulák. MoÏná byste mûla zavolat ochranku.“ „To jsou lidi,“ povzdechla si s pfiehánûn˘m francouzsk˘m pfiízvukem. „A taky to nechte vydezinfikovat.“ Stáhl jsem si plá‰È z ramen a ‰el dál. MuÏe v holinách jsem dokonale pustil z hlavy. Celé odpoledne jsem mûl jednu schÛzku za druhou, samá dÛleÏitá jednání s dÛleÏit˘mi lidmi. Zahnul jsem za roh a zrovna se chystal fiíct cosi své sekretáfice Polly, kdyÏ jsem usly‰el první v˘stfiel. Madam Devierová stála za sv˘m stolem jako zkamenûlá a zírala do hlavnû nepfiíjemnû dlouhé brokovnice, kterou drÏel nበkamarád bezdomovec. A jelikoÏ jsem byl první, kdo madam Devierové pfiispûchal na pomoc, tulák zdvofiile namífiil na mû a já ztuhl také. „Nestfiílejte,“ fiekl jsem a zvedl ruce nad hlavu. UÏ jsem vidûl tolik filmÛ, Ïe jsem pfiesnû vûdûl, co mám dûlat. „DrÏ hubu,“ zamumlal se znaãnou dávkou roz‰afnosti. Z chodby za mnou se ozvaly hlasy. Nûkdo zajeãel: „Má zbraÀ!“ NaãeÏ se hlasy zaãaly vzdalovat a slábnout, a kdyÏ za sebou moji drazí kolegové zabouchli zadní dvefie, ztichly hlasy docela. Témûfi bych se vsadil, Ïe pánové vyskákali z oken. Hned po mé levici byly tûÏké dfievûné dvefie vedoucí do konferenãní místnosti, kde zrovna v tu chvíli zasedalo osm právníkÛ z na‰eho oddûlení pro vedení soudních sporÛ. Osm neústupn˘ch a neohroÏen˘ch advokátÛ, ktefií se Ïiví tím, Ïe cupují lidi na kousky. Nejdrsnûj‰í z nich byl Rafter, takové malé nezvladatelné torpédo. Ten otevfiel dvefie, a jak vy‰tûkl „Co se to tu sakra dûje?“, hlaveÀ se zhoupla smûrem k nûmu a chlápek v holinách mûl pfiesnû to, co chtûl. „Dejte tu pu‰ku pryã,“ poruãil tulákovi Rafter stojící ve dvefiích a o zlomek vtefiiny pozdûji zadunûl vstupní halou dal‰í v˘stfiel. Tentokrát mífiil do stropu, hodnû vysoko nad Rafterovu hlavu. Staãilo to, aby se Rafter zmûnil v nehybnou sochu. Chlápek v holinách otoãil pu‰ku zpátky ke mnû, pok˘vl hlavou, já mu vyhovûl a ve‰el jsem do konferenãní místnosti za Rafterem. Poslední, co jsem venku zahlédl, byla madam Devierová, jeÏ se k smrti vydû‰ená tfiásla za stolem, pak je‰tû sluchátka, která mûla kolem krku, a nakonec 4
stfievíãky na vysokém podpatku, jeÏ peãlivû vyrovnané zaparkovala vedle odpadkového ko‰e. MuÏ v holinách za mnou zabouchl dvefie a pomalu mávl brokovnicí ve vzduchu, aby ji v‰ech osm pfiítomn˘ch advokátÛ mohlo náleÏitû ocenit. Zdálo se, Ïe to jaksepatfií zabralo. Zápach spáleného stfielného prachu z pu‰ky byl silnûj‰í neÏ odér, kter˘ vydával její majitel. Místnosti vévodil dlouh˘ stÛl pokryt˘ dokumenty a listinami, které je‰tû pfied nûkolika vtefiinami vypadaly náramnû dÛleÏitû. Z oken lemujících místnost se nabízel v˘hled na parkovi‰tû. Oboje dvefie vedly do chodby. „Ke zdi,“ pfiikázal chlapík a pouÏil zbraÀ jako velice úãinn˘ argument. Pak mi hlaveÀ pfiiloÏil témûfi k hlavû a fiekl: „Zamkni dvefie.“ Poslechl jsem ho. Osm právníkÛ se od‰ouralo ke zdi a nikdo pfiitom neutrousil ani slovo. Já ostatnû taky ne. Rychle jsem zamkl dvefie a podíval se na bezdomovce, jestli je to tak správnû. Z nûjakého dÛvodu jsem musel myslet na tu známou po‰tu a v‰echno to hrozné stfiílení, k nûmuÏ v ní do‰lo – na rozladûného zamûstnance, kter˘ se vrátil z obûda s cel˘m arzenálem a odpráskl patnáct sv˘ch spolupracovníkÛ. A taky mû pronásledovaly my‰lenky na masakry na dûtském hfii‰ti – a na jatka v restauracích s rychl˘m obãerstvením. A obûÈmi se stali v˘hradnû nevinné dûti anebo spofiádaní obãané. A my byli dokonce parta právníkÛ! MuÏ za pomoci fiady temn˘ch zavrãení a pobídek hlavní vyrovnal v‰ech osm advokátÛ podél zdi ãelem k sobû, a kdyÏ se mu jejich rozestavení zamlouvalo, obrátil svou pozornost ke mnû. Co chce? Îe by se chtûl na nûco zeptat? Pokud ano, dozví se v‰echno, co by mu mohlo udûlat radost. Nevidûl jsem mu do oãí kvÛli sluneãním br˘lím, zato on vidûl do oãí mnû. A navíc mi do nich mífiil pu‰kou. Stáhl si ‰pinav˘ pfievleãník, sloÏil ho, jako by ‰lo o nov˘ kousek odûvu, a poloÏil ho doprostfied stolu. Zápach, kter˘ mi tak vadil ve v˘tahu, teì nebyl vÛbec dÛleÏit˘. MuÏ se postavil za vzdálenûj‰í stranu stolu a pomalu ze sebe svlékl dal‰í vrstvu – tlustou ‰edivou vlnûnou vestu. Ta vesta nepÛsobila ani tak tlustû, jako spí‰ naditû. Mûl pod ní totiÏ kolem pasu pfiivázanou fiadu ãerven˘ch váleãkÛ, v nichÏ i moje necviãené oko rozpoznalo dynamitové patrony. Z horních a dolních koncÛ patron vedly dráty propletené 5
jako barevné ‰pagety a celé to drÏela pohromadû stfiíbrná lepicí páska. První, co mi velel instinkt, bylo pfiikrãit se, vyrazit po ãtyfiech pfii zemi ke dvefiím a doufat, Ïe budu mít ‰tûstí, doufat, Ïe se nበbezdomovec první ranou netrefí, aÏ budu sahat po zámku, a Ïe se netrefí ani druhou ranou, aÏ se budu hnát dvefimi do chodby. JenÏe se mi klepala kolena a krev mi tuhla v Ïilách. Osm pánÛ stojících u zdi vydávalo vzdechy a tiché steny, a to na‰eho lovce mátlo. „Buìte, prosím, laskavû zticha,“ napomenul je tónem trpûlivého profesora. Jeho naprost˘ klid mû dohánûl k ‰ílenství. Poopravil si ‰pagety omotané kolem pasu, pak sáhl do hluboké kapsy u kalhot a vytáhl vzornû smotané klubko nylonové ‰ÀÛry a nÛÏ s vyskakovací ãepelí. Aby to bylo v‰em jasné, zamával jim pu‰kou pfied vydû‰en˘mi obliãeji a ujistil je: „Nechci nikomu ublíÏit.“ To se sice hezky poslouchalo, ale tûÏko to ãlovûk mohl brát váÏnû. Napoãítal jsem celkem dvanáct ãerven˘ch patron – a byl jsem si jist, Ïe je to dost, aby se to odbylo rychle a bezbolestnû. Pak se hlaveÀ vrátila ke mnû. „Ty,“ vyzval mû, „svaÏ je.“ To uÏ bylo na Raftera pfiíli‰. Nepatrnû vykroãil z fiady a zeptal se: „Hele, pfiíteli, o co ti pfiesnû jde?“ Tfietí v˘stfiel mífiil opût do stropu nad Rafterovu hlavu, kde se broky ne‰kodnû zaryly do omítky. Znûlo to jako rána z dûla a v chodbû zajeãela madam Devierová nebo nûjaká jiná Ïena. Rafter se pfiikrãil, a kdyÏ se pokusil narovnat, UmsteadÛv masit˘ loket ho udefiil pfiímo do prsou a vrátil ho na pÛvodní místo do fiady u zdi. „DrÏ zobák,“ procedil Umstead pfies stisknuté zuby. „Nefiíkej mi ,pfiíteli‘,“ prohlásil chlápek a oslovení „pfiíteli“ rázem zmizelo z na‰eho slovníku. „Jak chcete, abychom vám fiíkali?“ zeptal jsem se, protoÏe jsem cítil, Ïe se ze mû stává mluvãí zajatcÛ. Pronesl jsem tu otázku velmi zdvofiile, se znaãnou dávkou úcty, a on mÛj postoj ocenil. „Pane,“ odpovûdûl. V‰em v místnosti oznaãení „Pán“ naprosto vyhovovalo. V tu chvíli zazvonil telefon a mû na okamÏik napadlo, Ïe ho Pán rozstfiílí. Místo toho jen mávl hlavní a já pfiístroj postavil pfied nûj na stÛl. Levou rukou zvedl sluchátko. V pravé stále tfiímal zbraÀ a mífiil s ní na Raftera. 6
Kdyby o tom mûlo nás devût rozhodnout hlasováním, Rafter by urãitû byl první na fiadû jako obûtní beránek. Osmi hlasy proti jednomu. „Haló,“ ohlásil se Pán do sluchátka. Krátce naslouchal a pak zavûsil. Opatrnû docouval ke kfieslu v ãele stolu a posadil se. „Vem ten provaz,“ vyzval mû. Chtûl, aby v‰ech osm advokátÛ bylo svázan˘ch za zápûstí k sobû. Odfiezával jsem provaz a utahoval uzly a ze v‰ech sil se snaÏil nedívat se sv˘m kolegÛm do oãí – vÏdyÈ bych tím jen pfiivolával okamÏik jejich smrti. V zádech jsem cítil, jak na mû Pán mífií. Chtûl, abych provaz utáhl co nejpevnûji, a tak jsem pfiedvádûl, jak se nylon zafiezává témûfi aÏ do krve, a pfiitom jsem se snaÏil, aby byla pouta co nejvolnûj‰í. Rafter nûco tichounce za‰eptal a já mûl chuÈ mu vlepit facku. Umstead dokázal zatnout zápûstí, takÏe kdyÏ jsem s ním byl hotov, mûl obû ruce v podstatû volné. Malamud se potil a pfier˘vavû oddychoval. Byl z nás nejstar‰í, jedin˘ spoleãník firmy v místnosti, a pfied dvûma roky prodûlal srdeãní záchvat. Nedokázal jsem se pfiemoci a na Barryho Nuzza, jediného kamaráda v celé pfiítomné partû, jsem se podíval. Je nám obûma stejnû, dvaatfiicet, a do firmy jsme nastoupili ve stejn˘ rok. On chodil do Princetonu, já studoval na Yale. Na‰e manÏelky pocházejí z Providence. Jemu to v manÏelství klape – tfii potomci za ãtyfii roky. Moje manÏelství je v poslední fázi dlouhotrvajícího rozpadu. Na‰e pohledy se stfietly a oba jsme mysleli na jeho dûti. Byl jsem rád, Ïe jsem bezdûtn˘. Pak se v doslechu ozvala první ze sirén a Pán mi nafiídil, abych na pûti velk˘ch oknech stáhl Ïaluzie. Vykonal jsem jeho pfiíkaz hezky pomalu a svûdomitû a pfiitom jsem si zkoumavû prohlíÏel parkovi‰tû dole pod námi, jako bych tam mohl zahlédnout nûkoho, kdo mû zachrání. Stál tam jen prázdn˘ policejní vÛz s rozsvícen˘mi svûtly. Policisté uÏ tedy byli v budovû. Stejnû jako my – devût bíl˘ch chlapíkÛ a Pán.
Pfii posledním sãítání mûla firma Drake & Sweeney osm set právníkÛ v poboãkách po celém svûtû. Polovina z nich sídlila ve Washingtonu, v budovû, kterou právû terorizoval 7
Pán. Nafiídil mi, abych zavolal „‰éfa“ a sdûlil mu, Ïe Pán je ozbrojen a Ïe má na tûle dvanáct dynamitov˘ch patron. Zatelefonoval jsem Rudolphovi, coÏ je spoleãník firmy a vedoucí mého oddûlení, tedy protimonopolního, a vzkaz jsem mu vyfiídil. „Jsi v pofiádku, Mikeu?“ zeptal se mû. Mluvili jsme pfies PánÛv nov˘ telefon s hlasit˘m odposlechem pu‰tûn˘m na maximum. „Skvûle,“ odpovûdûl jsem. „Prosím tû, udûlej v‰echno, co bude chtít.“ „A co chce?“ „To je‰tû nevím.“ Pán mávl pu‰kou a tím rozhovor ukonãil. Poslechl jsem v˘zvu, kterou mi tlumoãila hlaveÀ pu‰ky, a zaujal jsem postavení vedle konferenãního stolu, jen kousek od Pána, kter˘ si mezitím osvojil znervózÀující zvyk mimodûk si pohrávat s dráty, které mûl omotané kolem pasu. Teì se podíval dolÛ a nepatrnû zatáhl za ãerven˘ drát. „Vidí‰ tenhle ãervenej?“ zeptal se jako kantor. „Staãí, kdyÏ za nûj zatáhnu, a je po v‰em.“ Dokonãil tohle drobné varování a sluneãní br˘le se na mû podívaly. Cítil jsem, Ïe by se slu‰elo také nûco fiíct. „Proã byste to mûl dûlat?“ zeptal jsem se v zoufalé snaze zapfiíst nûjak hovor. „Nechce se mi do toho, ale na druhou stranu – proã ne?“ Jeho projev na mû udûlal dojem – pomal˘, metodick˘ rytmus ãlovûka, kter˘ nikam nespûchá a na kaÏdé slabice si dává stejnû záleÏet. Byl to nepochybnû bezdomovec, pobuda z ulice, ale mûl za sebou i lep‰í ãasy. „Proã byste nás mûl chtít zabít?“ zeptal jsem se. „Nehodlám s tebou diskutovat,“ sdûlil mi. Nemám dal‰ích otázek, Va‰e Ctihodnosti. ProtoÏe jsem právník a jsem zvykl˘ sledovat ãas, podíval jsem se na hodinky, aby bylo moÏné sled událostí fiádnû zaznamenat, kdyby se nám snad nûjak podafiilo tuhle svízel pfieÏít. Bylo dvacet minut po jedné. Pán chtûl, aby byl klid, a tak jsme si proÏili nervy drásající chvíli ticha, která trvala celkem ãtrnáct minut. Nemohl jsem uvûfiit, Ïe bychom mûli zemfiít. VÏdyÈ pfiece nemûl Ïádn˘ motiv, nemûl dÛvod nás zabíjet. Byl jsem si jist, Ïe ho ani jeden z nás nikdy pfiedtím nepotkal. Vybavil jsem si, jak jsme spolu jeli v˘tahem a jak na mû pÛsobil 8
dojmem, Ïe nemá Ïádn˘ urãit˘ cíl. Byl to prostû cvok, kter˘ hledal nûjaká rukojmí, a bohuÏel je na‰el, takÏe kdyÏ je bude muset pozabíjet, bude to podle dne‰ních mûfiítek docela normální. Bude to pfiesnû ten typ krveprolití, které na dvacet ãtyfii hodin ovládne hlavní zprávy ve v‰ech médiích a nad kter˘m budou lidé kroutit hlavami. A pak zaãnou kolovat vtipy o mrtv˘ch advokátech. UÏ jsem pfied sebou vidûl titulky a v u‰ích mi znûly hlasy reportérÛ, ale pofiád jsem nemohl uvûfiit, Ïe k tomu dojde. Zaslechl jsem nûjaké hlasy ze vstupní haly a venku pfied domem sirény. Odnûkud z chodby se ozvalo chraptûní policejní vysílaãky. „Cos mûl k obûdu?“ zeptal se mû Pán a jeho hlas pfieru‰il mlãení. Byl jsem tím pfiíli‰ zaskoãen˘, neÏ aby mû napadlo lhát, a tak jsem po krátkém zaváhání odpovûdûl: „Salát Cesar s grilovan˘m kufietem.“ „Sám?“ „Ne, se‰el jsem se s kamarádem.“ Byl to spoluÏák ze studií ve Filadelfii. „Kolik jste za to dohromady zaplatili?“ „Tfiicet dolarÛ.“ To se mu nezamlouvalo. „Tfiicet babek,“ opakoval. „Za dva lidi.“ Zavrtûl hlavou a pak se zadíval na osm advokátÛ. Doufal jsem, Ïe jestli se jich zeptá, budou mu ochotni zalhat. Bylo mezi nimi pár pûknû poÏivaãn˘ch ÏroutÛ a tfiicet babek by jejich chuÈ zdaleka neuspokojilo. „Ví‰, co jsem mûl já?“ zeptal se mû. „Ne.“ „Mûl jsem polívku. Polívku a suchar v útulku. Ta polívka byla zadarmo a byl jsem rád, Ïe jsem ji dostal. Za tfiicet babek by se mohlo najíst sto m˘ch kamarádÛ, ví‰ to?“ Smutnû jsem pfiik˘vl, jako bych si náhle uvûdomil tíhu svého hfiíchu. „Posbírej v‰echny portmonky, prachy, hodinky a ‰perky,“ pfiikázal a znovu mávl pu‰kou. „MÛÏu se zeptat proã?“ zeptal jsem se. „Ne.“ PoloÏil jsem na stÛl svoji penûÏenku, hodinky a hotovost a zaãal pro‰acovávat kapsy ostatních rukojmí. „To je pro nejbliωí pfiíbuzn˘,“ prohlásil Pán a v‰ichni jsme vydechli. 9
Nafiídil mi, abych naskládal kofiist do kuffiíku, zamkl ho a znovu zavolal „‰éfovi“. Rudolph to zvedl pfii prvním zazvonûní. Dokázal jsem si pfiedstavit, Ïe velitel pfiepadového oddílu si uÏ zfiídil v jeho kanceláfii hlavní stan. „Rudolphe, to jsem zase já, Mike. Máme pu‰tûn˘ hlasit˘ odposlech.“ „Jistû, Mikeu. Jak jste na tom?“ „Jde to. Podívej, ten dÏentlmen chce, abych otevfiel dvefie, co jsou blíÏ ke vstupní hale, a vystrãil do chodby ãern˘ kuffiík. Pak dvefie zase zavfiu a zamknu. Je to jasné?“ „Ano.“ S hlavní pfiiloÏenou k zátylku jsem pomaliãku pootevfiel dvefie a vystrãil kuffiík do chodby. Nikde jsem nezahlédl ani Ïivou du‰i.
Od úãtování hodinové sazby dokáÏe právníka pracujícího ve velké firmû odradit jen velmi málo vûcí. Jednou z nich je spánek, a proto vût‰ina z nás tak málo spí. Jídlo ve skuteãnosti hodinovou sazbu je‰tû nafukuje, zvlá‰È kdyÏ se o zaplacení úãtu postará klient. Jak se minuty táhly, pfiistihl jsem se, Ïe uvaÏuji, jak se tûm zb˘vajícím ãtyfiem stovkám právníkÛ podafií naúãtovat nûkomu tu dobu ãekání, aÏ skonãí celá patálie s rukojmími. Dokázal jsem si Ïivû pfiedstavit, jak venku na parkovi‰ti vût‰ina z nich sedí v autech, aby se zahfiáli, povídají si mobilními telefony a jistû to nûkomu úãtují. Dospûl jsem k závûru, Ïe firma o nic nepfiijde. Nûkter˘m tûm bezohledn˘m supÛm tam dole je urãitû úplnû jedno, jak to tady skonãí. Hlavnû aÈ se to vyfiídí rychle a aÈ je to z krku. Zdálo se, Ïe Pán si na okamÏik zdfiíml. Brada mu poklesla a zaãal tûÏce oddychovat. Rafter si odka‰lal, aby pfiilákal mou pozornost, a pak trhl hlavou do strany, aby mi naznaãil, Ïe se mám kousek pohnout. PotíÏ byla v tom, Ïe Pán drÏel zbraÀ v pravé ruce, a jestli opravdu podfiimoval, tak pfiitom levou rukou svíral ten dûsiv˘ ãerven˘ drát. JenÏe Rafter chtûl, abych ze sebe udûlal hrdinu. PfiestoÏe byl Rafter nejprotivnûj‰í a nejv˘konnûj‰í advokát ve firmû, je‰tû se nestal spoleãníkem. Nepatfiil do mého oddûlení a nebyli jsme v armádû. Rozkazy neplním. „Kolik jsi vydûlal loni?“ zeptal se mû najednou Pán jasn˘m hlasem a byl naprosto vzhÛru. 10
Zase jsem se nechal zaskoãit. „Já, no, moment –“ „NelÏi.“ „Sto dvacet tisíc.“ To se mu taky nezamlouvalo. „A kolik jsi z toho rozdal?“ „Rozdal?“ „Jo. Na dobroãinn˘ úãely.“ „Aha. No, nevzpomínám si. O úãty a podobné záleÏitosti se stará manÏelka.“ Zdálo se, Ïe v‰ech osm advokátÛ sebou ‰kublo najednou. Pánovi se moje odpovûì nelíbila a rozhodnû se nechtûl nechat jen tak odb˘t. „A kdo ti tfieba vyplÀuje daÀov˘ pfiiznání?“ „Myslíte na daÀ z pfiíjmu?“ „Jo, pfiesnû tak.“ „To má na starosti na‰e firemní daÀové oddûlení, dole ve druhém patfie.“ „Tady, v t˘hle budovû?“ „Ano.“ „Tak mi je seÏeÀ. SeÏeÀ mi daÀov˘ pfiiznání v‰ech, co jsou tady.“ Podíval jsem se na své kolegy a v nûkolika tváfiích jsem vyãetl vûtu: „Tak to teda ne, to mû rad‰i zastfiel.“ Musel jsem váhat pfiíli‰ dlouho, protoÏe Pán zafival: „Dûlej!“ A kdyÏ kfiiãel, tak si pomáhal pu‰kou. Zavolal jsem Rudolphovi a ten taky závahal, takÏe jsem na nûj zafival. „Jen mi je sem odfaxuj,“ naléhal jsem na nûj. „Staãí loÀské.“ Patnáct minut jsme zírali na fax stojící v rohu a dûsili se, Ïe jestli se na‰e daÀová pfiiznání nedostaví vãas, Pán nás mÛÏe zaãít popravovat.
2
Jako ãerstvû jmenovan˘ písafi skupiny jsem se posadil na místo, na které mi ukázal Pán, a svíral jsem faxy. Moji kolegové v té dobû stáli témûfi dvû hodiny na nohou zády ke zdi, stále je‰tû byli svázaní k sobû, sotva se mohli h˘bat, zaãínali se kroutit a o‰ívat a vypadali zuboÏenû. Ale jejich nepfiíjemné pocity mûly je‰tû podstatnû zesílit. „Ty zaãne‰,“ obrátil se na mû. „Jak se jmenuje‰?“ 11
„Michael Brock,“ odpovûdûl jsem zdvofiile. Tû‰í mû, Ïe vás poznávám. „Tak kolik jsi loni vydûlal penûz?“ „UÏ jsem vám to fiíkal. Sto dvacet tisíc. Pfied zdanûním.“ „A kolik jsi rozdal?“ Byl jsem si jist, Ïe mÛÏu lhát. Nejsem daÀov˘ odborník, ale nepochyboval jsem o tom, Ïe dokáÏu kolem téhle otázky dobfie tanãit. Na‰el jsem svoje daÀové pfiiznání a beze spûchu jsem se probíral jeho stránkami. Claire vydûlala jako stáÏistka zauãující se druh˘m rokem na chirurgii celkem jednatfiicet tisíc dolarÛ, takÏe nበhrub˘ pfiíjem vypadal vcelku pfiijatelnû. Ale platili jsem tfiiapadesát tisíc na daních – federální daÀ z pfiíjmu a celou ‰kálu dal‰ích – a po splacení studentsk˘ch pÛjãek, Claifiin˘ch nákladÛ na studium, dále dvou tisíc dvou set dolarÛ nájmu za moc hezk˘ byt v Georgetownu, dvou vozÛ – posledních modelÛ s povinnou hypotékou – a fiady dal‰ích v˘dajÛ zcela pfiirozenû vypl˘vajících z pohodlného zpÛsobu Ïivota jsme mohli uloÏit do spofiitelních investiãních fondÛ v‰ehov‰udy dvaadvacet tisíc dolarÛ. Pán trpûlivû ãekal. Popravdû fieãeno, zaãínala mi jeho trpûlivost jít pûknû na nervy. Pfiedpokládal jsem, Ïe ho‰i ze speciálního oddílu tou dobou uÏ prolézají ventilaãními ‰achtami, ‰plhají po nedalek˘ch stromech, skáãou po okolních stfiechách a studují nákresy na‰ich kanceláfií, prostû dûlají v‰echno, co ãlovûk vidí v televizi, a to s jedin˘m cílem – aby prohnali nûkomu kulku lebkou. JenÏe dotyãnému to bylo úplnû jedno. Vyrovnal se s osudem a byl pfiipraven zemfiít. O nás ostatních se to fiíct nedalo. V jednom kuse si pohrával s ãerven˘m drátem, takÏe mi srdce bilo rychlostí víc neÏ sto úderÛ za minutu. „Poslal jsem tisíc dolarÛ do Yale,“ fiekl jsem nahlas. „A dva tisíce místní poboãce Spoleãné cesty.“ „A kolik jsi dal na chud˘?“ Pochybuju, Ïe Yale finanãnû podporuje studenty, ktefií na tom jsou bídnû. „No, Spoleãná cesta rozdûluje peníze po celém mûstû. Jsem si jist, Ïe nûco jde i na pomoc chud˘m lidem.“ „Kolik jsi dal hladovûjícím?“ „Zaplatil jsem tfiiapadesát tisíc na daních, a z toho jde slu‰n˘ díl na sociální zabezpeãení, lékafiskou pomoc, pomoc dûtem závisl˘m na drogách a na podobné záleÏitosti.“ „A udûlal jsi to dobrovolnû, s touhou podûlit se?“ 12
„Nic jsem nenamítal,“ prohlásil jsem a lhal pfiitom, jako vût‰ina m˘ch spoluobãanÛ. „Mûl jsi nûkdy hlad?“ Mûl rád jednoduché odpovûdi a mÛj vtip a ironie by v tuhle chvíli nebyly k niãemu. „Ne,“ odpovûdûl jsem. „Nemûl.“ „Spal jsi nûkdy ve snûhu?“ „Ne.“ „Vydûlávበspoustu penûz a jsi takov˘ hamoun, Ïe ãlovûku ani nehodí‰ drobn˘, kdyÏ jde‰ okolo po chodníku.“ Mávl zbraní k ostatním. „V‰ichni jste stejn˘. KdyÏ tam sedím a Ïebrám, jen chodíte okolo. Utratíte víc za nóbl kafe neÏ já za jídlo. Proã nepomáháte chud˘m, nemocn˘m a bezdomovcÛm? Máte v‰eho nadbytek.“ Pfiistihl jsem se, Ïe se na ty hamouny pfied sebou dívám stejnû jako Pán, a vûru, nebyl to pfiíjemn˘ pohled. Vût‰ina z nich zabodávala pohledy do zemû. Jen Rafter se díval do stolu a nepochybnû myslel na to, co kaÏdého z nás napadne, kdykoliv narazíme na tyhle Pány Washingtonu: KdyÏ ti dám nûjaké drobné, tak (1) pobûÏí‰ do nejbliωího obchodu pro chlast, (2) bude‰ Ïebrat je‰tû víc nebo (3) nikdy neopustí‰ chodník. Opût se rozhostilo ticho. Nûkde poblíÏ huãel vrtulník a já si mohl jen pfiedstavovat, co tak asi v tuhle chvíli na parkovi‰ti vym˘‰lejí. Telefony byly vyvû‰ené, jelikoÏ si to Pán pfiál, takÏe jsme byli bez spojení. Nemûl touhu si s nik˘m povídat a nestál o to, s nûk˘m vyjednávat. Mûl dost velké publikum tady v konferenãní místnosti. „Kter˘ z tûch chlápkÛ vydûlává nejvût‰í balík?“ zeptal se mû pfiímo. Malamud byl jedin˘ spoleãník firmy v místnosti, tak jsem se zaãal probírat papíry, aÏ jsem na‰el jeho pfiiznání. „To bych mohl b˘t já,“ navrhl Malamud. „Jak se jmenuje‰?“ „Nate Malamud.“ Prolistoval jsem Nateovo pfiiznání. Byl to vzácn˘ okamÏik nahlédnout do dÛvûrn˘ch zákoutí úspûchu spoleãníka firmy, ale nemûl jsem z toho ani trochu radost. „Kolik?“ zeptal se mû Pán. Jo, teì by se ‰lo uch˘lit k oblíbené hfie uãedníkÛ z finanãního úfiadu. Co máte na mysli, pane? Hrub˘ pfiíjem? Hrub˘ pfiíjem po odeãtu nezdanûn˘ch poloÏek? âist˘ pfiíjem? Zdaniteln˘ pfiíjem? Pfiíjem z platÛ a mezd? Nebo pfiíjem z podnikání a investic? 13