Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 5
1 Zasedacím sálem monotónně bzučely hlasy, zatímco si Alexandra Parkerová pod mamutím mahagonovým stolem lenivě protahovala své dlouhé nohy. Naškrábala si do bloku poznámku a kratičce mžikla na protější stranu stolu po jednom ze svých firemních partnerů. Matthew Billings byl o dobrý tucet let starší než Alex, blížila se mu pětapadesátka a patřil k nejváženějším členům vedení firmy. Jen zřídkakdy žádal kohokoliv o pomoc, ale nebylo nijak neobvyklé, že bral Alex s sebou na soudní slyšení jako právě nyní. S oblibou využíval její bystrosti, obdivoval její dokonalé vystupování i pronikavý odhad osudných slabých stránek jejich protivníka. A jakmile je Alex vyhmátla, využívala je nemilosrdně a skvěle. Zdálo se, že má přímo šestý smysl pro vyhledání místečka, kde zabodnutí dýky nadělá nepříteli nejvíc škody. Teď se na Matthewa usmála a jemu se výraz v jejích očích nesmírně zamlouval. Právě totiž vyslechli jinou výpověď než posledně. Nepatrně odlišnou, ale přece. Přisunula k němu svůj blok s napsanou poznámkou. S vážně svraštělým čelem přikývl. Šlo o neobyčejně komplikovaný případ, který se vlekl doslova celé roky. Díky nejrůznějším podnětům se už dvakrát dostal až k Nejvyššímu soudu v New Yorku. Týkal se nedbalostního úniku vysoce toxických chemikálií z jednoho z nejvýznamnějších podniků v zemi. Alex se těchto slyšení zúčastnila na Mattovu žádost již několikrát a vždycky znovu byla ráda, že právě tento případ nemá přímo na starosti ona. Trestní oznámení podalo 5
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 6
společně asi dvě stě rodin z Poughkeepsie a žádané odškodné šlo do milionů dolarů. Tento případ převzala advokátní firma Bartlett a Paskin už před lety, těsně poté, co se Alex zrovna stala jejím partnerem. Sama dávala přednost případům vyžadujícím více myšlenkové námahy, rozsahem menším a kratším. Dvě stovky žalobců, to nebylo její gusto, třebaže na případu pracovalo pod Matthewovým vedením více než deset advokátů. Alexandra Parkerová byla specialista přes občanské, nikoliv trestní právo a na svém kontě už měla zajímavou sbírku složitých případů. Firma na ni spoléhala především tehdy, když se odpůrce rozhodl vést tvrdý a špinavý boj, a proto bylo proti němu zapotřebí postavit advokáta, který se vyznal v precedenčním právu a byl ochoten strávit spousty hodin detailně podrobným sháněním a studiem materiálu. K ruce měla pochopitelně asistenty a mladší partnery firmy, ale Alex dávala přednost tomu, že maximum nezbytné práce provede sama. Navíc s většinou klientů měla pozoruhodně dobré vztahy. Její hlavní specializací bylo zaměstnanecké právo a urážky na cti. Na obou polích odváděla skvělou práci, většinu případů se jí podařilo urovnat mimosoudně. Ovšem Alex Parkerová byla bojovnice, právnička až do morku kostí, odbornice, která se ve své práci vyznala a nebála se dřiny. Vlastně ji milovala. Výpověď byla přerušena kvůli přestávce. Když obhájce chemického závodu odešel ze sálu s celou družinou svých právnických nohsledů, Matthew obešel stůl, aby si s Alex promluvil. „Tak co tomu říkáte?“ vyptával se jí se zájmem. Odjakživa měl pro ni slabost. Úžasně jí to myslelo a jako advokát byla vynikající. Kromě toho patřila k nejpřitažlivějším ženám, které znal, a jeho těšila už její pouhá spo6
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 7
lečnost. Byla spolehlivá, byla chytrá, vyznala se v právu a měla dokonale vyvinutý šestý smysl. „Myslím, že jste dneska konečně kápnul na to, co jste potřeboval, Matte. Když tvrdil, že tehdy nikdo neměl potuchy o možných toxických účincích jejich surovin, jasně lhal. Tohle je poprvé, co se vytasil s podobným argumentem. A my přitom máme k dispozici vládní zprávu, která té události předcházela o celých šest měsíců.“ „To vím.“ Rozzářil se. „Vlezl nám krásně do pasti, nemyslíte?“ „Stoprocentně. Už mě tu nepotřebujete. Máte ho v hrsti.“ Vhodila poznámkový blok do kufříku a mrkla na hodinky. Bylo půl dvanácté. Za půl hodiny si udělají přestávku na oběd. Pokud však odtud odejde hned, stihne ještě kus práce. „Díky, že jste sem přišla. Vaše přítomnost je vždycky přínosem, vypadáte tak nevinně, že si před vámi přestávají dávat pozor. Zatímco vám zírají na nohy, máte dost času hodit přes ně síť a zatáhnout.“ Rád ji škádlil a ona to moc dobře věděla. Matthew Billings byl vysoký a přitažlivý, s hustou hřívou bílých vlasů a úchvatnou francouzskou manželkou, která dřív dělala v Paříži modelku. Matthew Billings si potrpěl na krásné ženy, ale rovněž uznával i ženy talentované a bystré. „Tak to vám pěkně děkuju.“ Vzhlédla k němu s předstíraně nešťastným výrazem. Rudé vlasy měla stažené do přísného uzlu a obličej nalíčený tak nepatrně, že to nebylo skoro vůbec poznat, černý kostým v příkrém kontrastu k živému přirozenému odstínu jejích rudých kadeří a zelených očí. Byla to nesmírně půvabná žena. „Přesně kvůli tomu jsem přece vystudovala práva, abych dělala vábničku.“ „Ksakru, pokud to funguje, tak proč ne?“ popichoval 7
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 8
ji dál se smíchem. Do místnosti opět vklouzl jeden z advokátů obhajoby, a oba proto automaticky ztlumili hlas. „Dovolíte, abych už odešla?“ zeptala se Matthewa zdvořile. Byl to koneckonců jeden z jejích starších partnerů. „V jednu hodinu se má dostavit nový klient a kromě toho si ještě potřebuju prolistovat pár rozpracovaných případů.“ „Tohle je ta věčná potíž s vámi,“ předstíral, že se zlobí. „Vy se prostě s prací nepřetrhnete. Pořád to o vás říkám. Lenoch, až bůh brání. Ale ano, jen se vraťte k těm svým případům. Tady jste svůj úkol už splnila.“ Zamrkal na ni. „A díky, Alex.“ „Nechám své poznámky hned přepsat a pošlu vám je do kanceláře,“ slíbila, tentokrát už vážně, než odešla. A Matthew věděl, že – jako obvykle – její pečlivé a inteligentní poznámky dorazí na jeho stůl ještě dřív, než se on sám vrátí do kanceláře. Alex Parkerová byla ve svém oboru výjimečná. Výkonná, inteligentní, schopná, mazaná přesně tím správným způsobem a navíc ještě krásná, i když se nezdálo, že by o svůj vzhled nějak zvlášť pečovala či že by si všímala ustavičné pozornosti, kterou jí vynášel. Působila dojmem, jako by si sama sebe ani neuvědomovala, a většině lidí tím byla velmi sympatická. Tiše opustila soudní síň, u dveří mu krátce zamávala zrovna ve chvíli, kdy se obhajoba vracela dovnitř a jeden z advokátů se obdivně ohlédl za její vzdalující se postavou. Alex Parkerová to však vůbec nevzala na vědomí a spěchala chodbami ke své kanceláři. Její pracovna byla velká a dobře zařízená v tlumených odstínech šedi, se dvěma pěknými obrazy a několika fotografiemi na stěnách, velikou rostlinou v kořenáči, pár kousky pohodlného nábytku potaženého šedou kůží a s nádhernou vyhlídkou na Park avenue z devětadva8
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 9
cátého poschodí, kde měla právnická firma Bartlett a Paskin své sídlo. Zabírala osm pater a zaměstnávala kolem dvou set právníků. Byla sice menší než firma, v níž pracovala předtím na Wall Street hned po absolvování právnické fakulty, ale tady se jí líbilo nesrovnatelně víc. Tam byla zařazená do antitrustového týmu a té práci nikdy nepřišla na chuť. Byla to samá otravná úředničina, ale díky ní se naučila věnovat pozornost detailům a nejprve si důkladně sesbírat všechen dostupný materiál. Posadila se za stůl a prohlédla si hrst vzkazů. Dva byly od klientů a čtyři od dalších právníků. Měla právě tři případy připravené k soudu a dalších šest bylo rozpracovaných. Dva velké případy právě dotáhla k dohodě. Byla to vražedná porce práce, ale pro ni to nebylo nic neobvyklého. Milovala ostré pracovní tempo, časový tlak a šílenství. To byl taky ten hlavní důvod, proč tak dlouho neměla děti. Jednoduše si neuměla představit, jak by do svého časového rozvrhu děti vecpala či jak by je mohla milovat stejně vášnivě jako svou práci. Právničinu zbožňovala a pořádný boj v soudní síni byl její hlavní vášní. Dělala především obhájce, potrpěla si na složité případy a považovala za věc osobní cti, aby obyčejné lidi uchránila od zbytečného chození po soudech. Na svoji práci zkrátka nedala dopustit a věnovala jí větší díl svého dosavadního života. Nikdy jí nezbýval čas na nic jiného, s výjimkou Sama, jejího báječného manžela. Ten ovšem pracoval stejně tvrdě jako ona, i když nebyl odborník přes právo, nýbrž přes investice. Obchodoval s akciemi a vlastnil jednu z nejúspěšnějších kapitálových firem v New Yorku. V tomto oboru začal pracovat hned po skončení studií a měl štěstí na úžasné příležitosti. Už několikrát se mu podařilo vydělat jednorázově celé jmění, ale měl pochopitelně také párkrát smůlu. Společně vy9
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 10
dělali slušnou hromádku peněz. Ale co víc, Sam Parker měl skvělou pověst. Vyznal se ve svém oboru jako nikdo druhý, nebál se neuvěřitelně riskovat a už celých dvacet let se všechno, nač sáhl, měnilo na peníze. Na obrovské peníze. Jednu dobu se povídalo, že je jediný člověk ve městě, který umí klientovi zaručit zisk i v případě klesajících akcií. A navíc se uměl poučit ze zkušeností. Sam se nikdy nebál riskovat, ale jeho klienti se o své peníze bát nemuseli. V posledních deseti letech se až po uši nořil do světa počítačů, ve velkém investoval v Japonsku, skvěle si vedl v Německu a spravoval akcie několika velmi zámožných klientů. Na Wall Street se všichni bez výjimky shodovali, že Sam Parker proklatě dobře ví, co dělá. A Alex zase moc dobře věděla, co dělá, když se za Sama provdala. Seznámila se s ním hned po absolvování vysoké školy. Potkali se na večírku, který pořádala její první právnická firma. Byly Vánoce a on dorazil společně se třemi svými kamarády. V tmavě modrém obleku se zdál nesmírně vysoký a přitažlivý, černé vlasy měl poprášené sněhem, obličej svěží od mrazivého vzduchu v ulicích. Sršel energií, a když se zastavil a zadíval se na ni, podlomila se jí z toho pohledu kolena. Bylo jí pětadvacet, jemu třicet dva a patřil dosud k té nepočetné hrstce mužů, kteří byli ještě svobodní. Už toho večera se s ní snažil zavést řeč, ale zabral si ji pro sebe jiný právník z její firmy a Sama zase odvolali jeho přátelé, aby si šel popovídat s nějakým dalším společným známým, a tak se jejich cesty znovu zkřížily až po šesti měsících. Samova firma si tenkrát od té její vyžádala konzultaci ohledně nějaké smlouvy, kterou se chystala uzavřít v Kalifornii, a Alex spolu se dvěma dalšími asistenty pověřili, aby pomáhala staršímu partnerovi. Tehdy ji doslova fascinoval, byl tak pohotový, bystrý 10
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 11
a tak sebejistý! Bylo vyloučeno si představit, že by se Sam bál čehokoliv či kohokoliv. V jednom kuse se smál a přitom neměl strach provést i velmi závažné rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky. Zřejmě se nebál sebevětšího risku, i když si plně uvědomoval s tím související nebezpečí. A přitom nešlo jen o hazard s penězi klientů, ale o celou smlouvu. Trval na tom, aby bylo po jeho, v opačném případě byl připravený definitivně odstoupit. Zpočátku ho Alex považovala za drzého blázna, ale jak ubíhaly týdny, začínala chápat, za čím jde, a zamlouvalo se jí to. Byl čestný, měl dokonalé vystupování, byl inteligentní a především měl tu ze všech nejvzácnější vlastnost – odvahu. Její první dojem z něho byl správný, nebál se vůbec ničeho. Ale ona ho zaujala stejnou měrou. Přitahovala ho svou inteligencí, důmyslným rozborem situace, schopností vnímat problém naráz ze všech možných úhlů pohledu. Viděla všechny stránky věci a uměla skvěle formulovat její výhody a nevýhody. Společnými silami sestavili nesmírně působivé znění smlouvy, na které jeho klienti přistoupili. Smlouva byla uzavřena, společnost prosperovala přímo pohádkově a o pět let později byla prodána za astronomickou cenu. Ještě než se seznámil s Alex, stačil si Sam vybudovat pověst mladého génia. Ona však také postupně získávala jméno, i když pomaleji a rovnoměrněji než Sam. Samovo podnikání s sebou přinášelo spoustu vzrušení a taky přepychu a on to zbožňoval. Život na vysoké noze mezi jeho mocnými klienty přesně odpovídal jeho vkusu. Po pravdě, když poprvé vyvedl Alex ven, půjčil si na to soukromé tryskové letadlo jednoho ze svých klientů a vzal ji do Los Angeles na módní přehlídku. Ubytovali se v hotelu Bel-Air v samostatných pokojích a on ji vyvedl k Chasenovi a na večeři do L’Orangerie. 11
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 12
„Takhle to děláte s každou?“ ptala se, vyvedená z míry spoustou drobných pozorností. Byla z něj trochu vyjukaná. Na Yale měla jen jednu vážnou známost se stejně starým studentem a to ostatní byly jen bezvýznamné schůzky v řídkých pauzách mezi otrockou dřinou na právnické fakultě. Její známost skončila ještě před koncem druhého ročníku a mládenec se už dávno stačil oženit. Alex však na další známosti už čas neměla. Chtěla věnovat všechnu svou energii práci a vybudovat si kariéru. Toužila stát se tím nejlepším právníkem celé firmy. A Samovo bláznivé dvoření jí do toho vzorce vůbec nezapadalo. Uměla si sama sebe přestavit po boku advokáta podobně založeného jako ona, který vystudoval Yale jako ona – případně Harvard. Měl by to být střízlivý tichý muž, který svůj život zasvětí práci a partnerství v mateřské firmě. A Sam Parker byl v jistém směru dobrodruh, kovboj, jenže senzačně vypadal, choval se k ní mile a byla s ním zábava. Dalo jí práci neustále si připomínat, že ve skutečnosti vůbec neodpovídá jejím představám. Kdopak by neměl o Sama zájem? Byl přitažlivý, oslnivý a měl bezkonkurenční smysl pro humor. Musela by být cvok, aby o něho nestála. Před odletem z Los Angeles si zajeli do Malibu, procházeli se po pláži a povídali si o svých rodinách, o způsobu života a o budoucnosti. Sam měl velmi zajímavé životní zkušenosti a navíc veskrze jiné než Alex. Prohodil téměř mimochodem, ale se zaťatými čelistmi, že matka mu zemřela, když mu bylo čtrnáct, a že od té doby studoval na internátních školách, protože otec neměl ponětí, co jiného si s ním počít. Sam ale internátní školu nenáviděl, hnusil si své spolužáky a tesknil po rodičích. Zatímco byl pryč, otci se zřejmě podařilo upít se k smrti, ale předtím stačil utratit poslední cent z rodinného majetku. Umřel, když byl Sam ještě na střední škole, ale příči12
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 13
nu jeho smrti se Alex nedozvěděla. Sam potom využil malého dědictví po prarodičích, aby mohl pokračovat ve studiích na vysoké. Po rodičích mu nezůstalo nic. Studoval na Harvardu a měl báječné výsledky, ovšem před Alex nepřiznal, jak často se cítil osamělý. V jeho podání vyznělo to studentské období jako jedna nepřetržitá švanda, i když si Alex při hlubším zamyšlení uvědomila, jak to pro něho muselo být kruté zůstat v sedmnácti úplně sám, bez rodiny. Podle všeho mu to však neublížilo. Na Harvardu vystudoval ekonomii a až po uši se zamiloval do oboru investování. V tu minutu, co absolvoval, získal skvělé místo a během osmi let, jež mezitím uplynuly, vydělal několika svým klientům pohádkové jmění. „A jak žijete vy sám?“ zeptala se tiše a podívala se mu do očí. Procházeli se při západu slunce po pláži. „Život přece nabízí mnohem víc než jen investice a Wall Street.“ Ráda by ho poznala trochu blíž. Právě strávila ten nejúžasnější víkend svého života a přitom se s ním ani nevyspala. Chtěla se o Samu Parkerovi dozvědět víc ještě předtím, než se po odjezdu z Kalifornie zase oba vrátí ke svému vlastnímu životu. „Existuje snad lepší život než ten na Wall Street?“ zasmál se a objal ji pevně kolem ramen. „O tom se mi ještě nikdy nikdo nezmínil. Jak by měl vypadat, Alex?“ Zastavil se a podíval se na ni. Byl do ní úžasně poblázněný, hned takhle na začátku, ale trochu se to bál dát najevo. Dlouhé rudé vlasy jí povlávaly ve větru, zelené oči upírala pevně na jeho tvář a on cítil, že se v něm probouzejí dosud nikdy nepoznané city. V jistém směru z ní měl nahnáno. „Co třeba lidi? Vztahy?“ Věděla, že ještě nikdy nebyl ženatý, ale to bylo všechno. Už jen při tom jak vypadal a při jeho bezstarostném chování předpokládala, že musí mít armády děvčat. 13
Zásah osudu - zlom
1.11.2012
9.20
Stránka 14
„Na to nemám čas,“ poškádlil ji Sam, přivinul si ji o kousek blíž a opět se začali loudat po pláži. „Jsem moc zaměstnaný.“ „A taky moc důležitý?“ zeptala se významně. Měla strach, že se před ní vytahuje. Ne že by neměl čím, ale prozatím věřila, že jí říká pravdu. „Copak jsem něco takového řekl? Vůbec nejsem důležitý, jenom se báječně bavím.“ „Každý vás zná,“ upozornila ho suše. „Dokonce i tady. Los Angeles, New York… Tokio… A kde ještě? V Paříži? V Londýně? V Římě? To je docela slušný záběr.“ „Ale ne tak úplně správný. Hodně pracuju, to je celé. A vy jakbysmet. Tak nač z toho dělat vědu?“ Pokrčil rameny a usmál se na ni. Oba však moc dobře věděli, že v tom je mnohem víc, než je ochotný přiznat. „Ale já si nelétám do Kalifornie letadly svých klientů, Same. Ti mí za mnou jezdívají v taxíku. Tedy, pokud mají kliku. Ti zbylí se spokojí s metrem.“ Zazubila se a Sam vybuchl smíchy. „No dobře, tak ti moji mají kliku o něco větší. A já možná taky. Ale třeba mi štěstí nebude přát pořád. Jako mému otci.“ „Bojíte se, že byste mohl skončit podobně?“ Zajímalo ji to, protože právě tohle mohl být ten hnací motor, který ho nutil podávat maximální výkony. „Snad. Ale on byl hloupý… Roztomile hloupý… Ale hloupý. Myslím, že smrt mojí maminky zabila i jeho. Prostě to vzdal. Ztratil smysl existence, když onemocněla, byl nemocný spolu s ní. Tak moc ji miloval, že její ztrátu jednoduše nezvládl. Zabilo ho to.“ On sám se už dávno rozhodl, že jeho nic podobného nesmí potkat. Nikdy nebude nikoho milovat natolik, aby ho ta láska zahubila. „To pro vás muselo být hrozné,“ poznamenala Alex soucitně. „Vždyť jste byl tak strašně mladý!“ 14