e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 5
P ¤EDMLUVA S ENTY B ERGEROVÉ
V
roce 1998 jsem nav‰tívila Nepál. Mezinárodní organizace „Plan International“ se na mne obrátila, zda bych se mohla ujmout práce na pomoc dûtem právû v této chudé zemi a pomohla ji prosazovat navzdory tamní politice, korupci a znaãné nevzdûlanosti hraniãící s povûrami. Doprovázel mû mÛj syn Luca. Tenkrát mu bylo právû devatenáct let, a tak jsme to v té dobû ani my dva spolu nemûli právû lehké. KaÏd˘ poÏadavek, kter˘ na nûho Ïivot kladl, chápal pfiedev‰ím jako poÏadavek rodiãÛ vÛãi sobû, a proto v‰echno odmítal. Puberta, která ho zachvátila jako nemoc a pfiekvapila stejnou mûrou jeho jako mne, právû doznívala. Dosud v‰ak nemûl vytãen˘ cíl, nezaujímal Ïádné Ïivotní stanovisko. Bûhem této cesty jsme si v‰ak byli blízcí, coÏ nám dûlalo dobfie. UÏ cestou z leti‰tû do hotelu v Káthmándú, kdy taxík zapadal do metrov˘ch dûr na vozovce a opût z nich vyskakoval, jsme pfii okraji silnice zahlédli pomalu se pohybující obrovité otepi dfiíví. Bûhem jízdy jsme nedokázali rozeznat, Ïe jsou pod tûmi vysok˘mi haldami klackÛ lidé. Shrbená tûlíãka, malé dívenky mechanicky jdoucí krok za krokem. Potácejí se, ale nezastaví, neodpoãinou si. To byl první obrázek, na nûmÏ jsem zahlédla nepálské dívky. Pfienocovali jsme v Káthmándú. Hotel to byl prost˘, hosty tu v‰ak s vlídností h˘ãkali. V‰e bylo klidné a harmonické, a tak na chaos v ulicích, po nichÏ jsme pfiijeli z leti‰tû, ãlovûk zapomnûl. V jízdní dráze se pohybovali lidé 5
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 6
i zvífiata, drkotavé sbûrné taxíky, na jejichÏ stupátkách se drÏeli lidé, ktefií se nedokázali nacpat dovnitfi, houkající staré americké limuzíny, poskakující po dûravé dlaÏbû, a to v‰echno v ohlu‰ujícím kraválu. Pfií‰tí den jsme se jeli podívat do vesniãky v horách, docela blízko Káthmándú, av‰ak existující, jak se mi zdálo, ve zcela jiném svûtû. Nav‰tívili jsme tamní ‰kolu. Seznámila jsem se tam se dvûma dûtmi, které jiÏ na‰ly „adoptivní rodiãe“ v zahraniãí. Chtûli jsme vidût, jak se tûm dûtem dafií, a pfii té pfiíleÏitosti najít sponzory také pro dal‰í dûti. „Na‰im“ dûtem, dvûma chlapcÛm, se vedlo dobfie. Oba se na nás ‰Èastnû smáli. Adoptivní rodiãe se jim chtûli postarat také o dal‰í vzdûlání, aÈ uÏ studium nebo v˘uku fiemeslu. Matkám vûnovali sponzofii ‰icí stroje, aby si mohly trochu pfiivydûlat. Mûli jsme s sebou kameramana a jeho t˘m. ·kolu tvofiila jediná malá místnost. Mûla okno, ale v nûm Ïádné tabulky. Dûti nás pfiivítaly vesele, brzy v‰ak nastal pûkn˘ zmatek, takÏe uãitel nakonec na ve‰kerou ‰kolní kázeÀ rezignoval. Îáky tvofiilo mnohem více chlapcÛ neÏ dûvãat. Chlapci byli pfiidrzlí, veselí a rozpustilí. Ve ‰kolních uniformách, jiÏ ponûkud obno‰en˘ch a spravovan˘ch, jim to slu‰elo. Dûvãata postávala opodál, plachá, s rozpaãit˘m úsmûvem svírala své potrhané uãebnice. V‰echny ty dívky v dûrav˘ch prÛsvitn˘ch ‰atkách byly vyhublé. Pfiinesli jsme drobné dárky. Se‰ity, tuÏky, barviãky, z nichÏ mûly dûti obrovskou radost. MÛj syn nestaãil koukat. Zaãal chápat, pfiem˘‰let. O nûco pozdûji vyjel v rámci organizace „Plan“ na roãní sociální stáÏ do Vietnamu a vrátil se jako dospûl˘ ãlovûk. Smûli jsme se zúãastnit vyuãovací hodiny. V‰ichni byli horliví, a to nejen kvÛli nám, jak pozdûji pfiipomínal uãitel. „Chtûjí se uãit,“ zdÛrazÀoval. „Vûdí, Ïe mají v Ïivotû 6
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 7
jakousi nadûji jedinû tehdy, budou-li mít nûjaké vzdûlání. Zejména si to uvûdomuje tûch pár dívenek, které mám ve tfiídû.“ Vysvûtloval nám, Ïe pílí také chtûjí dokázat rodiãÛm, jak jim jsou vdûãné za to, Ïe vÛbec smûjí do ‰koly chodit, coÏ v Nepálu pro dívky vÛbec není samozfiejmost. Po vyuãování jsme doprovodili nûkteré dûti domÛ. NeÏ se dívky vydaly na cestu, vût‰inou velice dalekou, zabûhly je‰tû do protûj‰ího obchÛdku s potravinami, v nûmÏ bych ani kiosek nehledala, jak byl zchátral˘. Tam pfiinesli síÈky plné kanystrÛ s vodou a igelitové ta‰ky s potravinami, které naloÏili dívenkám na záda, Ïe je pod nimi nebylo ani vidût. KdyÏ koneãnû do‰ly domÛ, jejich mlad‰í i star‰í bratfii uÏ tam byli, ti nenosili Ïádn˘ tûÏk˘ náklad, jen raneãek na zádech. KaÏd˘ den jsme nav‰tívili jinou nepálskou vesnici, jednu aÏ kdesi vysoko nahofie v Himálaji. V na‰em hot˘lku právû provádûli pfiístavbu, neboÈ tam pfiijíÏdûlo ãím dál více evropsk˘ch horsk˘ch turistÛ, ktefií zde chtûli pfienocovat. Od rána do veãera sem na staveni‰tû Ïeny pfiiná‰ely cihly do v˘‰ky vyrovnané na hlavû, a kbelíky se sutí naopak zase odná‰ely. Na v‰echno dozírali muÏi. Jakkoli chÛze tûchto Ïen, vzpfiímen˘ch jako svíce a s metrovou vûÏí cihel na hlavû, vypadala úÏasnû, následky pro jejich pátefi i v‰echny kosti musely b˘t stra‰livé. V jedné vesniãce zcela nedaleko indické hranice jsem se zúãastnila shromáÏdûní vesniãanÛ, na nûmÏ museli rozhodnout, jak mají naloÏit s penûzi, které dostali. Starosta nakreslil holí na písãité, pra‰né zemi obrys vesnice, v nûmÏ oznaãil jednotlivé domky. Nyní musel kaÏd˘ vystoupit a pfied zakreslen˘m domkem potvrdit kfiíÏkem svou pfiítomnost. 7
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 8
Proti mnû sedûla mladá Ïena, za níÏ stál její nejstar‰í, pfiibliÏnû desetilet˘ syn. Byl ãistû a slu‰nû obleãen˘. Mlad‰í bratr, asi tak tfiílet˘, dobfie Ïiven˘ i obleãen˘, pobíhal kolem, co chvíli pfiibûhl k matce a poloÏil si jí hlavu na rameno. U prsu mûla ta Ïena kojence. A je‰tû tu byla malá holãiãka. Hezká Ïába, která k té Ïenû rovnûÏ patfiila. Vlasy mûla zaprá‰ené, na sobû potrhané triãko. Jinak nic. Îádné kalhotky. Îádné botky. Matka ji neustále posílala pro pobíhajícího bratfiíãka, aby jí ho pfiivedla. Kromû toho jí do náruãe strkala plaãícího kojence, jehoÏ mûla konej‰it. Pro tuhle malou bytÛstku nemûla ani ten nejmen‰í projev lásky, jediné pohlazení po rozcuchan˘ch vláskách, Ïádn˘ vlídn˘ dotek ruky, praÏádné objetí. Naprosto nic. Na tenhle obrázek nikdy nezapomenu. Vesniãané se poté rozhodli, Ïe by se mûl postavit visut˘ most pfies fieku, která b˘vá v zimû dravá, aby dûti mohly chodit do ‰koly i v zimû. Tu malou holãiãku v‰ak do Ïádné ‰koly nepo‰lou. Bûhem této nezapomenutelné cesty Nepálem mû napadaly, spousty otázek. Pfiedev‰ím mû zajímalo, proã matky vûdomû zanedbávají své dcery, proã jim poskytují men‰í ‰ance v Ïivotû, proã je pfies míru zatûÏují prací a odpovûdností. Odpovûì: ProtoÏe tomu tak vÏdycky bylo. ProtoÏe to byl rovnûÏ osud v‰ech matek, které jej nesly se samozfiejmostí, a nyní totéÏ jako gesto solidarity mezi Ïenami oãekávají od sv˘ch dcer. A dcery se proti matkám boufií jen ve zcela v˘jimeãn˘ch pfiípadech. Chápou, Ïe Ïijí v patriarchální spoleãnosti, tfiebaÏe to tak neumûjí zformulovat. Kromû toho vidí, Ïe otec matku zbije, jestliÏe mu odporuje. Sledují, Ïe matka proti tomu nic nedûlá, protoÏe ani nic dûlat nemÛÏe. Pozorují, Ïe patriarchální spoleãnost na tom8
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 9
to dvoutfiídním systému za kaÏdou cenu trvá. I za cenu zneuctûní vlastních dcer. Právû v tûchto pohraniãních oblastech a nejchud‰ích regionech Nepálu dívky je‰tû v dûtském vûku prodávají. Prodávají je jako pomocnice v domácnosti. Ne. To není v˘stiÏné slovo. Prodávají je jako otrokynû. To je ten správn˘ v˘raz. Zaãachrují je bohat˘m muÏÛm, do rodin, které by díky svému vzdûlání tuto zrÛdnost spí‰ mûly chápat, av‰ak z chamtivosti, sobectví a pohodlnosti se bezmy‰lenkovitû podfiizují tradici, která slouÏí pouze a v˘luãnû vlastnímu prospûchu. Jak se to mÛÏe zmûnit? Jak to mÛÏeme zmûnit? Tím, Ïe se z krÛãkÛ mohou stát velké kroky. A správn˘m krokem v tomto smûru je právû tato kníÏka popisující osud Urmily âaudharíové. âlovûk ji ãte a rozumí. Tato kniha vypráví neobyãejnû prostû, jasnû a laskavû o osudu dívky Urmily, kterou rodina prodala. Moc bych si pfiála, aby si ji pfieãetlo hodnû dívek a Ïen. Nejen proto, aby pfiem˘‰lely o vlastním osudu, jemuÏ ‰tûstí tolik pfiálo, ale aby také nûco udûlaly. Aby nûco udûlaly nebo se alespoÀ pokou‰ely nûco udûlat a nûãeho dosáhnout. VyÏaduje to trpûlivost. Nበsvût v‰ak nekonãí u na‰ich hranic.
9
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 10
KONEC
DùTSTVÍ
„Vychovávat dûvãe je jako zalévat zahradu sousedovi.“ NEPÁLSKÉ P¤ÍSLOVÍ
Mághí
M
rzlo, jen pra‰tûlo. O tomto svátku Mághí leÏel mráz na hnûd˘ch r˘Ïov˘ch polích v úrodném nepálském údolí zóny Ráptí. Nad rovinou se prostírala hustá bílá mlha témûfi jako kaÏdé zimní ráno. Vlhkost se mi sráÏela na fiasách a v drobn˘ch kapiãkách stékala po oãích a nose. Pfiitáhla jsem si kolem sebe ‰ál, schoulila se, jak to jen ‰lo, ale pfiesto jsem se tfiásla zimou. Obrysy pohybující se v‰ude kolem mi pfiipadaly jako pfiízraky: Ïeny zahalené v sárí a ‰álách s obrovsk˘mi ranci na hlavû, stádo buvolÛ, muÏi na kole, krávy, ovce, kozy, nûkolik motocyklÛ, které si klikatû razily cestu. Hustou mlhou ke mnû doléhaly rÛzné tlumené zvuky: kohoutí kokrhání a vrzání pump smí‰ené s cinkáním kovov˘ch talífiÛ, psím ‰tûkotem a kfiikem. Má sestra Mithila a já jsme se je‰tû za ranního ‰era vydaly do Mánpuru k rodiãÛm. Dnes byl totiÏ svátek Mághí. UÏ celé t˘dny jsme se tû‰ily. Mághí je nejvût‰í svátek kmene ThárúÛ. Je to nበNov˘ rok. O tomto svátku pofiádáme rituální koupele v fiece, abychom se oãistili. ShromáÏdí se celá rodina, prarodiãe, rodiãe, sourozenci, tety a str˘cové. Star‰í Ïehnají mlad‰ím, mladí prokazují úctu star˘m. Tanãí se, hoduje, zpívá a na návsi se hraje divadlo. 10
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 11
Îeny si oblékají tradiãní odûv, pestr˘ kroj ThárúÛ, a zdobí se tûÏk˘mi stfiíbrn˘mi ‰perky. R˘Ïové víno teãe potokem, vesniãané chodí od domu k domu, nav‰tûvují své sousedy a pfiátele. Já jsem se v‰ak nejvíc tû‰ila na to, Ïe koneãnû zase uvidím domov, protoÏe jsem jiÏ nûjakou dobu Ïila u jedné ze sv˘ch star‰ích sester. Doma u rodiãÛ ãasto neb˘valo dost jídla pro v‰echny, protoÏe otec a matka byli kamaja neboli nevolníci. Pracovali na polích a v domû statkáfie, jemuÏ patfiila r˘Ïová, bramborová a fiepková pole v na‰em kraji. Matka obãas pfiinesla nûjakou r˘Ïi domÛ, a to ji pak rozdûlila mezi nás dûti, vût‰inou v‰ak pfiicházela s prázdn˘ma rukama, takÏe nebylo co jíst. To jsme pak ‰li spát hladoví. Rodiãe mû proto poslali k sestfie, která Ïila s manÏelem a ãtyfimi dûtmi v jiné vesnici, vzdálené hodinu cesty pû‰ky. ManÏel mé sestry nûjaké peníze vydûlával, proto mû mohli Ïivit, a já jsem se na oplátku starala o malé netefie a synovce, i kdyÏ mi bylo teprve ‰est let. TfiebaÏe bylo u sestry r˘Ïe dost, chtûla jsem zpátky, protoÏe se mi st˘skalo po matce a Mánpuru. Po chvíli se koneãnû vynofiila hlinûná chatrã m˘ch rodiãÛ. Byla velice malá, zdálo se, jako by se mezi ostatními ch˘‰emi krãila. Kolem ní stál plot z klackÛ. Na slamûné stfie‰e vyhánûly ‰lahouny tykví a jedna mohutná Ïlutá tykev visela pfiímo nad vchodem. Vedle ch˘‰e plápolalo na ‰ÀÛfie prádlo. Páchlo to tu koufiem a sousedov˘mi prasaty, která chrochtala v chlívku hned vedle. Na malém dvorku pfied na‰í ch˘‰í jsem uvidûla matku. Právû tam chomáãem vûtví zametala. Rychle jsem se k ní rozbûhla. „Dái, dái, dái!“ volala jsem na ni. V jazyce ThárúÛ to znamená „mami“. Matka stála pfied ch˘‰í, já jsem sklonila hlavu, na niÏ ona poloÏila dlaÀ, a tak mi poÏehnala. Takhle u nás zdra11
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 12
víme rodiãe a star‰í váÏené lidi. Byla jsem pfie‰Èastná, Ïe ji vidím, ale pfiesto jsem jí nepadla do náruãe, neboÈ u nás neb˘vá zvykem objímat se ãi líbat. Matka mûla na sobû u pfiíleÏitosti svátku Mághí svÛj tradiãní kroj: ‰irokou, pestrou zavinovací sukni s ‰irok˘m ãerven˘m lemem, jupku do pasu s krátk˘mi rukávy, nûkolik zelen˘ch, Ïlut˘ch a ãerven˘ch náhrdelníkÛ a typickou stfiíbrnou ozdobu na hlavû.
Dítû z kmene ThárúÛ My Thárúové Ïijeme pfiedev‰ím v terajích, v obrovské zelené rovinû v jihozápadním Nepálu, ve v˘bûÏku GanÏské níÏiny, která se táhne pfies indickou hranici aÏ do Nepálu. Máme vlastní jazyk, tradiãní svátky, vlastní pfiírodní boÏstva a v‰ichni stejné rodové pfiíjmení: âaudharí. Právû tak se jmenuju i já. KdyÏ byli moji rodiãe je‰tû dûtmi, fiádila v této rovinû malárie. Jedinû Thárúové si bûhem staletí vyvinuli takovou odolnost, Ïe tuto úrodnou krajinu postupnû osídlili. Proto aÏ dodnes Ïije vût‰ina ThárúÛ v Dángu a dal‰ích ãtyfiech regionech v terajích, kde po celé generace obdûlávají pÛdu. V‰ude, kde dfiíve rostla jen tráva pro slony a prostírala se dÏungle, pûstují nyní r˘Ïi a zeleninu. Poté co byly v padesát˘ch letech minulého století na pfiíkaz vlády vym˘ceny hektary lesa, malárie se vrátila, a tak se do na‰í roviny pfiistûhovali lidé z kopcÛ. Tehdy se z mnoha ThárúÛ stali nevolníci, takzvaní kamaja, mezi nimi taky moji prarodiãe i rodiãe. Pfiistûhovalci vyhnali Thárúy z polí nebo je vykofiisÈovali jako zemûdûlské dûlníky. Z vlastní pÛdy byla vyhnána spousta lidí, nûkdy dokonce pomocí zbraní, anebo je také vydírali: „Dej mi svou dceru, nebo ti Ïádnou pÛdu nedám,“ vyhroÏovali statkáfii. Mnoh˘m ro12
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 13
dinám tedy nezb˘valo neÏ poslat dcery pryã, a tak poãet kamalarí neboli otroãících dívek prudce rostl. Tato smutná tradice se udrÏuje dodnes, tfiebaÏe bylo nevolnictví v Nepálu v roce 2000 oficiálnû zru‰eno. Mnoho lidí dosud nevlastní pÛdu. Místo systému nevolníkÛ, kamaja, vznikl systém adhiján, coÏ znamená, Ïe rolníci obdûlávají pÛdu pro její drÏitele, statkáfie, a jako mzdu za svou práci dostávají polovinu sklizené úrody. Lidé na vesnicích jsou dodnes spí‰ prostodu‰í a pfiipoutaní k pfiírodû, neboÈ voda, dÏungle a pÛda jsou pro Ïivot ThárúÛ jiÏ po generace tím nejdÛleÏitûj‰ím. Samozfiejmû kromû rodiny. Rodina se o v‰echno dûlí, coÏ má své v˘hody i nev˘hody. Jednotlivec tím pochopitelnû získává velkou podporu, protoÏe Thárúové drÏí pospolu a problémy fie‰í spoleãnû. Na druhé stranû se v‰ak taky nikdo pfiíli‰ nevypracuje. Rodiny jsou totiÏ ãasto neobyãejnû velké, a tak pokud nûkdo nûco vydûlá, ostatní ãekají, Ïe z toho dostanou podíl. KdyÏ se napfiíklad podfiízne slepice, rozporcuje se nûkdy na sedmnáct, mnohdy na dvacet, u velk˘ch rodin dokonce na ãtyfiicet talífiÛ. Tak zÛstane na jednoho jediné sousto. Îivot v terajích je dosud velice tradiãní, dalo by se v‰ak rovnûÏ fiíct znaãnû zaostal˘. Ostatní kasty v Nepálu nám proto ãasto vyãítají lenost a naivitu, av‰ak neprávem. BohuÏel je v‰ak pravda, Ïe v okrese Dáng stále je‰tû více neÏ polovina lidí – a to vût‰inou Ïeny – neumí ãíst ani psát. Dodnes chodí do ‰koly pouze kaÏdé tfietí dítû. Pro svou dÛvûfiivost, ale i chybûjící vzdûlání se Thárúové vÏdycky stávali snadnou obûtí. Obûtí vykofiisÈování od vlastníkÛ pÛdy, obûtí násilí a bezpráví, jak tomu bylo naposled bûhem obãanské války mezi maoisty a armádou, která v letech 1996 aÏ 2006 uvrhla Nepál do chaosu. Tisíce ThárúÛ byly v tûch letech zabity nebo odvleãeny a pfii13
e-detska.qxd
12.11.2012
18.03
Stránka 14
nuceny bojovat na stranû maoistÛ. Vesnice byly zpusto‰eny, Ïeny a dívky zneuÏívány a nuceny k tûÏké práci. Îeny a dûti, pfiedev‰ím v‰ak dívky, jsou vÏdycky nejslab‰ím ãlánkem fietûzu.
Dobrá cena Mlha se mezitím rozplynula. Nyní svítilo slunce a ohfiívalo zemi i mne. S ním se navrátily také barvy: jasnou Ïlutí svítící fiepková pole; ãervenû, oranÏovû, lila a rÛÏovû se pestfiila sárí Ïen, které se s obrovsk˘mi ranci na hlavû vracely z dÏungle. Pfiiná‰ely si zelené krmivo pro domácí zvífiata. Záfiivû modrá vypadala kuliãka, kterou jsem pfied nûkolika t˘dny dostala od jednoho ze star‰ích chlapcÛ v sousedství. Byl to mÛj nejvût‰í poklad. Hrála jsem si s nûkolika dûtmi pfied chatrãí sv˘ch rodiãÛ. Pfied pár t˘dny jsem sice oslavila ‰esté narozeniny, ale vypadala jsem spí‰ jako ãtyfiletá – útlá, v krátk˘ch kalhotkách a tenké staré ko‰ilce. Náhle jsem si pov‰imla tfií muÏÛ, ktefií pfiicházeli po cestû k na‰í ch˘‰i. Je‰tû nikdy jsem nevidûla tak obleãené muÏe. Mûli ãerné sluneãní br˘le a obleky, jeden z nich dokonce kravatu. Látka jejich oblekÛ se tak leskla, Ïe jsem se v nich málem vidûla jako v zrcadle. Taky v jejich sluneãních br˘lích jsem se vidûla. Malá hubená holãiãka ve svûtlemodré blÛziãce s váÏnou tváfií. Pánové se zeptali matky, zda jsem její dcera, a kdyÏ pfiik˘vla, pfiistoupili ke mnû: „Namasté bahiní, dobr˘ den, holãiãko, chodí‰ do ‰koly?“ zajímal se star‰í z nich. Byla bych si ráda sáhla na látku jeho kalhot, ale toho jsem se neodváÏila. „Ano,“ zalhala jsem, protoÏe jsem vûdûla, co ta otázka znamená. Mághí totiÏ není jen svátek, n˘brÏ taky tradiãní 14