1 Ve stejnou dobu, v lesích pod Svatou horou
B
lesk proÈal tûÏkou oblohu jako namífien˘ ukazováãek rozhnûvaného boha. Simon Fronwieser spatfiil záblesk pfiímo nad Ammersk˘m jezerem, kde na zlomek ãasu ozáfiil zpûnûnou jedovatû zelenou hladinu. Sotva doznûlo burácivé zahfimûní, spustil se dé‰È a bûhem chvilky se zmûnil v témûfi neprÛhlednou vodní clonu. Schongau‰tí poutníci byli vbrzku skrz naskrz promoãení. I kdyÏ bylo teprve sedm hodin, prudce se setmûlo. Medik sevfiel pevnûji ruku své Ïeny Magdaleny a spûchal v houfu dvou tuctÛ dal‰ích poutníkÛ po klikaté stezce do pfiíkrého svahu ke klá‰teru Andechs. „Mûli jsme ‰tûstí!“ zvolala Magdalena do hukotu de‰tû. „Kdyby pfii‰la boufie o hodinu dfiív, pfiepadla by nás pfiímo na Ammersk˘m jezefie!“ Simon jen mlãky pfiik˘vl. Nebylo by to poprvé, Ïe by loì s poutníky ‰la se v‰ím ke dnu. Teì, dvacet let po skonãení Velké války, byly proudy poutníkÛ ke slavnému bavorskému klá‰teru tak ãasté a poãetné jako nikdy dfiív. V této dobû hladu, pfiírodních pohrom, hladov˘ch vlkÛ a lupiãsk˘ch band hledali lidé zvlá‰È naléhavû ochranu v náruãí církve. Obãasné zprávy o zázracích je‰tû posilovaly tuto touhu, a právû klá‰ter Andechs, dobfie tfiicet mil jihozápadnû od Mnichova, byl znám˘ pro své prastaré zázraãné relikvie – ale taky pro své pivo, které dávalo na v‰e zapomenout.
15
KdyÏ se Simon je‰tû naposledy ohlédl, naskytl se mu obraz místa, odkud právû vãas unikli, vidûl mezi proudy de‰tû hrozivû vzedmutou hladinu jezera. Pfied dvûma dny vyrazil on a Magdalena se skupinou poutníkÛ z domovského mûsta. PouÈ vedla pfies Hohen Peissenberg do Diessenu u Ammerského jezera, kde je chatrn˘ ãlun pfievezl na druh˘ bfieh. Nyní putovali po pfiíkré blátivé stezce lesem ke klá‰teru, kter˘ strmûl daleko nad nimi z mrakÛ. V ãele poutníkÛ jel na koni purkmistr Karl Semer, za ním ‰li pû‰ky jeho dospûl˘ syn a schongausk˘ faráfi, kter˘ se s velk˘m dfievûn˘m pomalovan˘m kfiíÏem vzpíral proti vûtru. Nedlouhé procesí pak tvofiilo nûkolik truhláfiÛ, zedníkÛ a tesafiÛ a nakonec kráãel mlad˘ patricij Jakob Schreevogl, kter˘ se jako jedin˘ z radních kromû Semera rozhodl zúãastnit pouti. Simon se domníval, Ïe Schreevoglovi stejnû jako starostovi ani tak nejde o spásu du‰e, ale spí‰ o dobré obchody. Místo jako Andechs s tisíci hladov˘mi a Ïízniv˘mi poutníky bylo jako stvofiené pro to, aby se tu snadno daly nahrabat peníze. Simon by rád vûdûl, co si PánbÛh myslí o takovém poãínání. Nevykázal snad JeÏí‰ v‰echny kupce a lichváfie z chrámu? NuÏe, on sám mûl v tomto ohledu ãisté svûdomí. KoneckoncÛ se s Magdalenou nevydali do Andechsu, aby si pfiivydûlali, ale proto, aby podûkovali Bohu za záchranu sv˘ch dvou dûtí. Simon se bezdûãnû usmál, kdyÏ pomyslel na tfiíletého Petera a teprve dvouletého Paula. Zdalipak uÏ zase pozlobili sv˘mi lumpárnami dûdeãka, schongauského kata? Vtom blesk udefiil do blízkého buku a lidé se s kfiikem vrhli na zem. Zapra‰tûlo to, buk vzplál a siln˘ vítr pfienesl jiskry na dal‰í stromy. Navzdory de‰ti se oheÀ ‰ífiil obrovskou rychlostí po celém lese. „Svatá Marie, Matko boÏí!“ Purkmistr Karl Semer padl nûkolik krokÛ od Simona na kolena a nûkolikrát se pokfiiÏoval. Jeho syn jako by strachy zkamenûl, vytfie‰tûn˘ma oãima zíral na hofiící buk, zatímco ostatní poutníci prchali pfied plameny stranou do blízké
16
rokliny. Simonovi zalehlo v u‰ích od tfieskutého hromu, kter˘ se ozval souãasnû s bleskem. Tlumenû jako za zdí sly‰el hlas své Ïeny. „Rychle pryã odtud! Tam dole u potoka budeme v bezpeãí!“ Magdalena popadla za ruku je‰tû váhajícího manÏela a táhla ho pryã z úzké stezky, na jejímÏ okraji uÏ vzplály dal‰í dva buky a fiada men‰ích borovic. Simon klop˘tl pfies zpuchfielou vûtev, a neÏ nabral rovnováhu, uklouzl na mokrém listí a fiítil se po zadku dolÛ do rokle. Pfiistál aÏ u potoka, se sténáním se narovnal, a jak ze sebe otfiepával nalepené listí a pár vûtviãek, rozhlíÏel se kolem a vstfiebával apokalyptick˘ obraz. AÏ sem dolÛ do rokliny se rozletûly hofiící vûtve, jak blesk rozãísl mohutn˘ star˘ buk. Okolní plameny vrhaly mihotavé svûtlo na poutníky, ktefií nafiíkali, modlili se nebo si ohmatávali bolestivé zhmoÏdûniny utrpûné pfii pádu. Na‰tûstí se zdálo, Ïe nikdo z nich není váÏnû zranûn˘, i purkmistr a jeho syn zfiejmû pfieãkali ne‰tûstí bez následkÛ. Star˘ Semer se uÏ rozhlíÏel v nastalém ‰eru, kam zmizel jeho kÛÀ s ve‰ker˘mi zavazadly. Simon pocítil lehké zadostiuãinûní, kdyÏ vidûl, jak se s hlasit˘m fievem Ïene za konûm do lesa. Doufám, Ïe mu ta jeho kobyla i s tlustou portmonkou zmizela, pomyslel si. Jestli ten bafitipán je‰tû jednou zanotuje ze sedla aleluja, dopustím se smrtelného hfiíchu. Simon se rychle pokáral za my‰lenku nehodnou poutníka. Ti‰e si nadával, Ïe si s sebou nevzal na cestu tepl˘ kabát. Jeho nov˘ zelen˘ vlnûn˘ plá‰È z augsburského trhu byl sice slu‰iv˘, ale teì na nûm visel jako namoãen˘ hadr. „Tak se zdá, Ïe má BÛh nûco proti tomu, abysme je‰tû dnes do‰li do klá‰tera,“ povzdechla si Magdalena, která nastavila tváfi proti nebi a nechala dé‰È stékat po zablácen˘ch tváfiích. „Boufie jsou v tuhle roãní dobu dost ãast˘,“ odpovûdûl Simon se zdÛraznûn˘m klidem a snaÏil se, aby jeho hlas znûl pevnû. „Nemyslím, Ïe...“ „Je to znamení!“ zaznûl zprava roztfiesen˘ hlas. Byl to
17
Sebastian Semer, purkmistrÛv syn, kter˘ prsty pravé ruky zvedl v ochranném znamení. „Já hned fiíkal, Ïe jsme tu Ïenskou mûli nechat doma.“ Ukázal na Magdalenu a na Simona. „Kdo vezme na pouÈ na Svatou horu katovu dceru a mizern˘ho lazebníka, mÛÏe hned taky pozvat belzebuba. Ten blesk je znamení boÏí, abychom se káli a...“ „Sklapni tu svou drzou hubu, klacku jeden!“ zasyãela Magdalena a pfiemûfiila si mladíka pfiivfien˘ma oãima. „Co ty uÏ ví‰ o pokání, he? Radûji si utfii kalhoty, neÏ si ostatní v‰imnou, Ïe ses strachy pochcal.“ Sebastian Semer se zahanbenû podíval na temnou skvrnu vepfiedu na ‰iroce stfiiÏen˘ch módních kalhotách. Pak se mlãky odvrátil, kdyÏ naposledy zle pohlédl na Magdalenu. „Nev‰ímejte si ho, je to jen rozmazlen˘ fracek svého otce.“ Z temnoty lesa vystoupil Jakob Schreevogl. Patricij mûl na sobû vypasovan˘ kabátec a vysoké koÏené boty. Jeho v˘raznou tváfi s orlím nosem a knírem lemoval bíl˘ krajkov˘ límec. Dé‰È stékal jemnou struÏkou z jeho ozdobného kordu. „Ostatnû vám dávám za pravdu, Fronwiesere.“ Schreevogl se obrátil na Simona a ukázal k nebi. „V ãervnu nejsou takové prudké boufie niãím neobvykl˘m. Ale kdyÏ blesky udefií takhle blízko, tak ãlovûku skuteãnû pfiipadá, Ïe cítí boÏí hnûv.“ „Nebo spí‰ hnûv mil˘ch spoluobãanÛ,“ dodal Simon zachmufienû. Ubûhly témûfi ãtyfii roky od jeho svatby s Magdalenou a po celou dobu mu nemálo schongausk˘ch obãanÛ dávalo pocítit, co si myslí o tomto manÏelství. Jako dcera kata Jakoba Kuisla byla Magdalena bezectná a lidé jí radûji ‰li z cesty. Simon si sáhl na opasek a pfiezkoumal, jestli se mu pfii pádu nepo‰kodil vak s léãiv˘mi bylinami a lékafisk˘mi instrumenty. Bylo dost dobfie moÏné, Ïe bude pár sv˘ch lékÛ potfiebovat i bûhem této pouti. Schongau‰tí v posledních letech vyuÏívali dost ãasto jeho pomoc. Velká válka sice stra‰ila uÏ jen v hlavách star˘ch lidí, ale mor a jiné epidemie v posledních letech neustále suÏovaly Schongau. Minulou
18
zimu to postihlo i jejich syny. Ale PánbÛh se slitoval a oba maliãké nechal naÏivu. Magdalena se v následujících dnech mnohokrát modlila rÛÏenec a nakonec pfiemluvila Simona, aby se s ní po letnicích vydal na pouÈ na Svatou horu – spoleãnû asi s dvûma tucty dal‰ích schongausk˘ch a altenstadtsk˘ch obãanÛ, ktefií na slavné Tfiíhostiové slavnosti chtûli vyjádfiit Pánubohu svou vdûãnost. Obû dûti nechali v péãi prarodiãÛ. Moudré rozhodnutí, jak si musel Simon po událostech poslední hodiny pfiiznat. „Vypadá to, Ïe dé‰È brzo oheÀ doãista uhasí.“ Jakob Schreevogl ukázal na rozpolcen˘ buk, kde uÏ plameny dohasínaly. „Mûli bychom jít dál. Do Andechsu to uÏ nemÛÏe b˘t daleko. MoÏná je‰tû jednu nebo dvû míle, co myslíte?“ Simon pokrãil rameny a rozhlédl se. I ostatní stromy uÏ jen slabû doutnaly. Zato dé‰È natolik zesílil, Ïe ve veãerním ‰eru témûfi nebylo na krok vidût. Poutníci hledali úkryt pod blízk˘mi jedlemi, aby pfieãkali nejhor‰í liják. Jen Karl Semer zfiejmû je‰tû nena‰el svého konû a s hlasit˘m voláním se prodíral nûkde nablízku lesem. Jeho syn se zatím zachmufienû usadil na povaleném kmeni a zahánûl tfies z velkého rozru‰ení pálenkou. DÛstojn˘ otec Konrad Weber potfiásl hlavou, kdyÏ pohlédl na mladého hejska, ale nijak proti nûmu nezakroãil. Star˘ faráfi se nemínil pustit do sporu se synem purkmistra. Poutníci se trochu uklidnili, kdyÏ nedaleko od nich s oslÀujícím zábleskem a hromov˘m rachotem znovu udefiil blesk. V‰ichni se naráz jako vydû‰ené slepice rozprchli a sbíhali po kluzkém svahu je‰tû hloubûji do údolí. FaráfiÛv uÏ beztak zmazan˘ dfievûn˘ kfiíÏ uvízl mezi bludn˘mi balvany a rozlomil se. „StÛjte! Musíme zÛstat pohromadû!“ kfiiãel Simon do hukotu de‰tû. „Vrhnûte se okamÏitû na zem! Na zemi budete v bezpeãí!“ „ZapomeÀ na to.“ Magdalena potfiásla hlavou a vydala se na cestu. „Stejnû tû nesly‰í. A i kdyby, zfiejmû by neposlechli bezectn˘ho lazebníka.“ Simon si povzdechl a pospíchal s Magdalenou za ostat-
19
ními. Vedle nûho ‰el tesafi Balthasar Hemerle, kter˘ stále je‰tû drÏel v ruce témûfi tfiicet liber tûÏkou poutní svíci. Její plamen dávno zhasl, ale siln˘, témûfi ‰est stop velk˘ obr ji pfiesto nesl vztyãenou jako vlajku ve válce. Vedle nûho si Simon pfiipadal je‰tû men‰í a slab‰í, neÏ by si za jin˘ch okolností pfiipustil. „Hloupá selská pakáÏ!“ vrãel Hemerle a obe‰el velkou blátivou louÏi. „Je to boufika a nic víc! Mûli bysme se dostat z tohohle proklat˘ho lesa, a to rychle. Ale jestli ti stra‰pytlové budou takhle bezhlavû prchat do hloubky lesa, je‰tû v nûm úplnû zabloudíme!“ Simon mlãky pfiik˘vl a pospíchal dál. Zatím se pod hust˘m pfiíkrovem listí úplnû setmûlo. Postavy poutníkÛ spl˘valy s temn˘mi obrysy kmenÛ a mezi stromy bylo sem tam sly‰et ustra‰ené volání, nûkdo poblíÏ drmolil hlasitû modlitbu ke v‰em ãtrnácti pomocníkÛm v nouzi. Kromû toho teì z dálky zaznûlo vytí vlkÛ. Simon sebou trhl. Ty bestie se v letech po Velké válce silnû rozmnoÏily, vedle divok˘ch prasat se staly skuteãnou pohromou. Na skupinu dvaceti odhodlan˘ch muÏÛ by si hladová zvífiata netroufla zaútoãit, ale pro jednotlivé poutníky, ktefií bloudili lesem, pfiedstavovali vlci opravdové nebezpeãí. Vûtve tloukly Simona do obliãeje, snaÏil se pfiinejmen‰ím neztratit z oãí Magdalenu a statného Balthasara Hemerleho s poutní svící. Tesafi byl na‰tûstí tak velk˘, Ïe ho Simon mohl neustále sledovat i v hustém lesním podrostu. Najednou se obr prudce zarazil, Simon by do nûho málem narazil, zapotácel se a uÏ chtûl zaklít, kdyÏ strnul a cítil, jak se mu jeÏí vlasy na hlavû. Pfiímo pfied nimi na malé pasece ãíhali dva vlci a nebezpeãnû vrãeli na tfii poutníky. Jejich oãi provrtávaly noc jako Ïhavé uhlíky, zadní bûhy mûli napjaté ke skoku. Tûla mûli vyhublá, jako by uÏ dlouho nemûli Ïádnou kofiist. „Neh˘bejte se!“ syknul Balthasar Hemerle. „Kdybyste utíkali, skoãili by na vás zezadu. Kromû toho nevíme, jestli jich není nablízku je‰tû víc.“ Simon pomalu sáhl do lnûného vaku, kde vedle pytlíkÛ
20
s nasu‰en˘mi bylinami a lékafisk˘ch instrumentÛ mûl i ostr˘ stilet. Ostatnû moc jist˘ si právû nebyl, zda by mu ten mal˘ nÛÏ pomohl proti dvûma vyhladovûl˘m bestiím. Magdalena vedle nûho ani nemukla, jen v úleku zírala na vlky. Pár krokÛ od nich pozvedl Balthasar Hemerle tûÏkou svíci jako kyj, jako by s ní chtûl roztfií‰tit hlavu alespoÀ jednoho z vlkÛ. Vlãí krví potfiísnûná poutní svíce! projelo Simonovi hlavou. Co by tomu asi fiekl opat klá‰tera? „Buì klidn˘, Balthasare,“ za‰eptala Magdalena po chvíli mlãení. „Podívej se na jejich svû‰en˘ ocasy. Mají z nás vût‰í strach neÏ my z nich. Pomalu tedy ustupujme...“ Vzápûtí v‰ak na nû jeden z hladov˘ch vlkÛ zaútoãil. Simon se vrhl stranou a koutkem oka zahlédl, jak vlk prolétl kolem, ale po dopadu se hbitû obrátil a útoãnû se nakrãil proti nûmu. Na okamÏik vnímal jen rozevfienou tlamu s odchlípl˘mi pysky a vycenûn˘mi tesáky, z nichÏ kapaly sliny. Jako pfies lupu vidûl kaÏdou kapku slin jednotlivû. Vlk se pfiipravoval k novému skoku. Vtom se odnûkud ozval v˘stfiel. Na okamÏik si Simon pomyslel, Ïe znovu nablízku udefiil blesk. Pak ale vidûl vlka válet se po zemi, chrãel, z prostfieleného hrdla se mu fiinula krev. V posledním taÏení si pfiední tlapou ránu rozdíral, aÏ nakonec sebou nûkolikrát za‰kubal a po‰el. Druh˘ vlk úpûnlivû zakÀuãel, nûkolikrát vy‰tûkl a dal se na útûk. OkamÏitû zmizel v temnotû. „Pán mu dal Ïivot a teì mu ho zase vzal. Amen.“ Mezi stromy se vynofiila statná postava, která drÏela v jedné ruce koufiící mu‰ketu a v druhé lucernu. MuÏ mûl ãernou kutnu a kapuci hluboko staÏenou do tváfie. V tom lijáku vypadal jako rozhnûvan˘ lesní duch pronásledující pytláky. KdyÏ si kapuci odhrnul, Simonovi se zjevila pfiívûtivá tváfi holohlavého muÏe s odstávajícíma u‰ima, kfiiv˘mi zuby a bambulovit˘m nosem, hojnû prokvetl˘m Ïilkami. Byl to zfiejmû nejo‰klivûj‰í ãlovûk, jakého kdy spatfiil. „KdyÏ dovolíte, jsem bratr Johannes z klá‰tera Andechs,“ pfiedstavil se tlust˘ mnich a u‰klíbl se na tfii
21
zbloudilé poutníky. „Nevidûli jste tady v t˘hle konãinû náhodou rÛst kakost?“ Simon, kterému po tváfii stékaly struÏky de‰tû promísené kysel˘m potem strachu, místo odpovûdi klesl na kolena vedle bukového kmene a rychle se pomodlil. Jak to vypadalo, bude zfiejmû chtû nechtû muset darovat na Svaté hofie dal‰í svíci.
O pÛl hodiny pozdûji putovali schongau‰tí poutníci pod vedením bratra Johannese po úzké stezce nahoru ke klá‰teru. V‰ichni byli ‰pinaví, ‰aty mûli potrhané, ãásteãnû v cárech, nûktefií si odnesli pár ‰krábancÛ a boulí. Ale jinak to v‰ichni pfieÏili bez vût‰ích zranûní. Dokonce se opût objevil purkmistrÛv kÛÀ. Star˘ Semer jel zase v ãele prÛvodu hned za tlust˘m mnichem a snaÏil se pÛsobit dÛstojn˘m dojmem – coÏ se mu ostatnû vzhledem k pomuchlanému klobouku a zablácenému plá‰ti dafiilo jen ãásteãnû. Dé‰È zatím pfie‰el do vytrvalého mrholení a boufie odtáhla dál na v˘chod, smûrem k Würmskému jezeru. UÏ jen z dálky bylo sly‰et hfimûní. „Jsme vám zavázáni díky, frátere,“ prohlásil Karl Semer zvysoka. „Neb˘t vás, zfiejmû by nûktefií z nás zabloudili v lese.“ „Byl to pofiádnej nesmysl opustit silnici, kdyÏ se schylovalo k boufice, a pustit se po star˘ klá‰terní stezce!“ zavrãel bratr Johannes a pfiehodil si na druhé rameno lnûn˘ vak, z nûhoÏ trãelo pár Ïelezn˘ch tyãí. „MÛÏete mluvit o ‰tûstí, Ïe jsem se vydal hledat léãiv˘ byliny, jinak by se o vás postarali vlci.“ „S ohledem na blíÏící se stmívání jsem povaÏoval za moudfiej‰í, ehm, vydat se krat‰í cestou,“ zamumlal purkmistr. „Pfiiznávám, Ïe...“ „Vyka‰lete se na to!“ Bratr Johannes se obrátil k poutníkÛm a pohlédl na velkou bílou poutní svíci, kterou tesafi Balthasar Hemerle stále je‰tû nesl ve sv˘ch mozolnat˘ch rukách. „Pofiádnû tûÏká svíce, kterou tu máte,“ fiekl mnich uznale. „Jak dlouho uÏ ji nesete?“
22
„Pfiicházíme ze Schongau,“ vmísil se do hovoru Simon, kter˘ s Magdalenou ‰el tûsnû za mnichem. Kabátec mladého medika byl cel˘ zablácen˘, ãervená kohoutí pera na novém klobouku byla polámaná a koÏené boty z Augsburgu budou zfiejmû potfiebovat nové podráÏky. „UÏ jsme na cestû dva dny,“ pokraãoval unavenû. „Vãera u Wessobrunnu jsme taky sly‰eli v˘t vlky, ale ti se zatím neodváÏili nás napadnout.“ Bratr Johannes si odfrkl a stoupal dál lesem po pfiíkré stezce. Lucerna v jeho ruce se pohupovala sem a tam jako kmitající se bludiãka. „Tak to jste mûli pofiádn˘ ‰tûstí,“ zabruãel. „Ty bestie jsou ãím dál drzej‰í. Tady v kraji uÏ roztrhali dvû dûti a jednu Ïenskou. A navíc nás tu suÏují mord˘fisk˘ bandy.“ Rychle se pokfiiÏoval. „Deus nos protegat! BÛh nás ochraÀuj v tûchto temn˘ch ãasech.“ Pak se postupnû les prosvûtlil a pfied poutníky se otevfiel kus volné krajiny. Tepl˘mi svûtly je vítala nevelká vesnice Erling rozkládající se v úvalu pfiiléhajícímu ke Svaté hofie. Simon si s úlevou vydechl a stiskl Magdalenû ruku. Dorazili bez vût‰ích ‰kod k cíli – milost, jaká nebyla v tûchto ãasech dopfiána kaÏdému. Vroucnû doufal, Ïe se jejich dûtem v Schongau dafií dobfie. Vzhledem k nezmûrné lásce prarodiãÛ o tom vlastnû vÛbec nepochyboval. „Doufám, Ïe máte v‰ichni zaji‰tûn˘ nûjak˘ ubytování,“ zabruãel bratr Johannes. „Nebylo by nijak pfiíjemn˘ v tûchhle vlhkejch ãervnovejch nocích spát venku na poli.“ „My schongau‰tí radní jsme ubytovaní v hostinském domû klá‰tera,“ odpovûdûl purkmistr Semer chladnû a ukázal na svého syna a patricije Schreevogla. „Ostatních se ujmou místní sedláci. KoneckoncÛ je na‰e cesta i k uÏitku obce, nemám pravdu?“ Bratr Johannes se ti‰e zasmál a jeho uÏ beztak kfiivá tváfi se protáhla k ú‰klebku. Simon si znovu v‰iml, jak je o‰klivá. „Pokud míníte opravu kostelní vûÏe, tak vás musím zklamat,“ odpovûdûl mnich. „SedlákÛm je stav klá‰tera ukradenej. Ale opat slíbil chleba a maso v‰em, co se ujmou zedníka nebo tesafie. TakÏe ‰kodní nebudete.“
23
Semer spokojenû pfiik˘vl a poplácal po krku svého konû. „BudiÏ PánbÛh pochválen!“ zvolal radostnû. „Máte mé slovo – kdyÏ nám Spasitel dopfieje dobré poãasí, bude kostel brzy opraven˘.“ Tfiíhostiová slavnost, která patfií k nejvût‰ím poutním cílÛm v Bavorsku, se ve skuteãnosti konala teprve za t˘den. Ale opat Maurus Rambeck prostfiednictvím poslÛ poÏádal poutníky z okolních vsí, aby pfii‰li na Svatou horu dfiív. Byl tomu uÏ mûsíc, co do kostelní vûÏe klá‰tera udefiil blesk. Celá stfiecha shofiela a velká ãást jiÏního kfiídla kostelní lodi byla zniãená. Aby se mohla slavnost konat podle plánu, bylo zapotfiebí hodnû siln˘ch paÏí. Opat proto slíbil fiemeslníkÛm z okolí odpustky na jeden rok a kromû toho dobrou mzdu. Nabídka, kterou nemálo hladov˘ch muÏÛ z okolí aÏ pfiíli‰ rádo pfiijalo. Ze Schongau pfii‰li kromû obvykl˘ch poutníkÛ ãtyfii zedníci a jeden tesafi, ve Wessobrunnu se ke skupinû pfiidali je‰tû tfii ‰tukatéfii. „Já sám jsem tu kvÛli... ehm, naléhav˘m záleÏitostem,“ ozval se Karl Semer. „Ale jsem pfiesvûdãen˘, Ïe tito zboÏní lidé – ukázal na ‰pinav˘ houf poutníkÛ ze Schongau, ktefií právû zanotovali starou církevní píseÀ – „vás velmi rádi podpofií pfii stavebních pracech.“ V Erlingu se otevfielo nûkolik oken a dvefií, pár psÛ se roz‰tûkalo. Místní obyvatelé nedÛvûfiivû pozorovali skupinu poutníkÛ. V posledních desetiletích sem cizinci aÏ pfiíli‰ ãasto pfiinesli smrt a zmar, neÏ aby je tu vítali s otevfienou náruãí. Ale tentokrát mûli b˘t alespoÀ za obtíÏné hosty bohatû od‰kodnûni. „Co je to za svûtlo tam nahofie?“ zeptala se najednou Magdalena a ukázala na klá‰ter, kter˘ trÛnil nad vsí jako temn˘ hrad loupeÏiv˘ch rytífiÛ. „Svûtlo?“ Bratr Johannes na ni zmatenû pohlédl. „Svûtlo tam nahofie v kostelní vûÏi. Nefiíkal jste, Ïe vûÏ úplnû shofiela a je naprosto zniãená? A pfiesto se tam nahofie svítí.“ Teì i Simon pohlédl nahoru ke klá‰teru. Skuteãnû nahofie nad kostelní lodí, tam, kde blesk pfied ãtyfimi t˘dny udefiil do
24
vûÏe, blikalo slabé svûtlo. KdyÏ se tam znovu upfienû podíval, svûtlo najednou zmizelo. Bratr Johannes si zastínil rukou oãi a mÏoural. „Já nic nevidím,“ prohlásil nakonec. „MoÏná se jen bl˘ská na ãasy. Tam nahofie rozhodnû nikdo není, to by bylo teì v noci aÏ moc nebezpeãn˘. VûÏ uÏ je sice z velk˘ ãásti znovu postavená, ale podkroví a schodi‰tû jsou je‰tû ve ‰patn˘m stavu.“ Pokrãil rameny. „Kromû toho, co by tam kdo v tuhle dobu nahofie pohedával? Kochal se vyhlídkou?“ Krátce se zasmál a uh˘bal pohledem, Simon mûl pocit, Ïe jeho smích zní trochu nucenû. Mnich se rychle otoãil k ostatním poutníkÛm. „Navrhuju, abyste tuhle noc strávili spoleãnû ve velk˘ stodole u hostince. Zítra vás pak rozdûlíme do jednotlivejch domÛ. A teì se mûjte dobfie.“ Bratr Johannes si promnul unavené oãi. „Já uÏ se teì tû‰ím na oblíben˘ho kapra na fiefii‰e. AlespoÀ doufám, Ïe mi ho mÛj mladej pomocník pfiipravil. Z toho zachraÀování zbloudilejch poutníkÛ mi proklatû vyhládlo.“ Spoleãnû s tfiemi radními se vydal ke klá‰teru. Krátce nato zmizeli muÏi ve tmû. „A co my teì?“ prohodil Simon po chvíli a pohlédl tázavû na Magdalenu. Ostatní poutníci se v modlitbách a za zpûvu zboÏn˘ch písní vydali do nedávno postavené stodoly vedle hostince. Katova dcera je‰tû jednou vzhlédla k temné klá‰terní vûÏi, pak si rukou pfiejela tváfi, jako by se chtûla zbavit zlého snu. „Nu co jin˘ho? PÛjdeme tam, kam patfiíme.“ Zamraãenû se vydala pfied Simonem ke konci vesnice, kde na kraji lesa stál osamûl˘ mal˘ domek. Na dûravé stfie‰e rostl mech a bfieãÈan. Ze staré káry pfied chatrãí k nim zavál nepfiíjemn˘ pach. „Na rozdíl od ostatních tu alespoÀ nûkoho známe.“ „Pra‰iv˘ho rasa. No, co se dá dûlat. TakÏe dobrou noc,“ zabruãel Simon. ZadrÏel dech a následoval Magdalenu, která odhodlanû zaklepala na dvefie erlingského pohodného, vzdáleného otcova bratrance. A Simon znovu dûkoval Pánubohu, Ïe nechali dûti doma u schongauského dûdeãka.
25