Boj o moc
30. ãervna 1934 získal teror „tfie- Říkal jsem si tehdy, že tí fií‰e“ novou barvu. âernou vy- potřebuji tělesnou stráž, která stfiídala hnûdá a smísila s rudou by třeba byla malá, ale zato by barvou krve. Pachatelé nevyfivá- mně byla naprosto oddaná vali hesla, ani nemáchali obu‰ky. a šla by třeba i proti svým bratřím. Raději dvacet mužů Jezdili v tmav˘ch limuzínách. z města – s tím, že se na ně V Berlínû doprovázeli v otev- budu moci absolutně fieném ãtyfisedadlovém voze tfii spolehnout – než muÏi z centrály gestapa b˘valé- nespolehlivou masu. ho ãelného funkcionáfie NSDAP Hitler o založení SS Paula Schulze. Stfiechu vozu zavfieli. „VÛz byl nepfiíjemnû cítit po prolité krvi, a to mû, pfiestoÏe mi úãel této jízdy zÛstával utajen, zbavilo posledních pochybností,“ vzpomínal pozdûji Schulz. VÛz projel rychle Steglitzem a odtamtud zamífiil pfies Grunewald na Wannsee. Ale na silnicích se pohybovalo pfiíli‰ mnoho v˘letníkÛ. Teprve za obcí Seddin, pÛl hodiny cesty od Postupimi, nalezli muÏi v malém lesíku pfiíleÏitost k provedení „odstfielu“, jak tomu fiíkali. Obûti pfiikázali, aby vystoupila a udûlala pár krokÛ. Schulzovi zb˘valo jiÏ jen pár sekund. Jednomu esesákovi vyrazil z ruky zbraÀ. V˘stfiel druhého jej zasáhl, je‰tû neÏ staãil vbûhnout do podrostu. „KdyÏ jsem zase pfii‰el k sobû, leÏel jsem na bfii‰e, hlavou dolÛ. Cítil jsem silnou bolest v pátefii. Tûlo jsem mûl mokré od krve. Zaãal jsem hned chroptût a napodobil jsem zá‰kuby umírajícího. Potom jsem zÛstal naprosto bez pohnutí – tak bez pohnutí, 17
jako b˘vají mrtví.“ Ránu z milosti pokládali kati za zbyteãnou. KdyÏ ‰li pro stanovou celtu, aby do ní domnûle mrtvého zabalili, tûÏce zranûn˘ Schulz vyskoãil a lesní cestou utekl. Taktak se mu podafiilo uniknout. Bylo to poprvé, kdy muÏi v ãern˘ch uniformách nesplnili onoho 30. ãervna 1934 úkol dle rozkazu. Jinak zabíjeli, jak se od nich oãekávalo: promy‰lenû, bez skrupulí, inteligentnû a nenápadnû. Oné parné soboty nic nenapovídalo, Ïe SS spáchaly první masovou vraÏdu „tfietí fií‰e“. V zemi byl klid. Lidé se pramálo starali o jiÏ nûkolik t˘dnÛ otevfiené konflikty mezi stranou a její nejv˘znamnûj‰í organizací, SA. Námûtem hovorÛ bylo drama jiného druhu. O t˘den dfiíve získalo FC Schalke 04 v dramatickém finále proti 1. FC Norimberk titul nûmeckého mistra v kopané. Krátce pfied odpískáním se Ernstu Kuzorrovi podafiilo zv˘‰it na 2:1 a rozhodnout zápas. Lidé mûli sotva tu‰ení o nemilosrdném boji o moc, kter˘ vzplál uvnitfi vedení NSDAP. V tomto boji o moc svádûly mezi sebou krvav˘ boj stranické organizace, které v inHrozilo nebezpečí, že se scenacích propaganadistÛ vystuRöhmovy SA stanou takříkajíc státem ve státě a to bylo pro povaly jako monolitická jednoHitlera a jeho druhy ta, v‰echny slibujíce ve vefiejné nebezpečné. ma‰karádû vûrnost a poslu‰nost Eberhard Richter, tehdy žil Adolfu Hitlerovi. Boj o moc, jev Berlíně hoÏ noví vládci vyuÏili i k tomu, aby si vyfiídili staré úãty. Případ Klausener přebíráte vy. Byl zinscenován soudní proces, Klausenera je nutno zastřelit ihned ve služebních zfal‰ovány dÛkazy a o rozsudku místnostech ministerstva. Poté bylo rozhodnuto uÏ pfiedem. Pod mi zavolejte z jeho služebního záminkou potlaãení puãe hrozítelefonu. cího ze strany SA dali velitel SS Šéf gestapa Reinhard Heydrich Heinrich Himmler a jeho proesesákovi Kurtu Gildischovi, vrahovi politika Ernsta Klausenera dlouÏená ruka Reinhard Heyd18
rich vypracovat seznamy proskri- Konec konců to bylo asi bovan˘ch. Toho dne se prokáza- střetnutí mezi SS a SA, při la pevnost spojenectví, jeÏ bylo němž SS odstranily i řadu lidí, pfied nûkolika mûsíci ukuto s pa- kteří neměli s pučem nic společného. ladiny, jako byl Göring a Bormann. To se mûlo stát základem Albert Speer při výslechu vedeném Američany v květnu nacistické diktatury. âerné bata- 1945 liony byly jeho ochotn˘mi vykonavateli. Nejuωí krouÏek vedení Při Röhmově puči 30. června, SA padl pod de‰tûm kulek když zastřelili generála „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ Schleichera, jsem se začal poprvé zamýšlet. ve vûzení v Mnichovû-StadelheiHorst Zank, důstojník wehrmachtu mu. V kasárnách „Leibstandarte“ v Berlínû-Lichterfelde postfiílela popravãí komanda „führerovy“ pretoriánské gardy osobní nepfiátele elity strany. „Popravãí ãety,“ vzpomíná Hans Fischach, nûkdej‰í pfiíslu‰ník „Leibstandarte“, „tvofiili mladí muÏi, ktefií dostali rozkaz: ‚To jsou lidé, ktefií chtûli spáchat puã proti VÛdci. Budou popraveni a hotovo.‘ A potom: nástup. První fiada v pokleku, druhá fiada vestoje. A poté byl rozkaz proveden. Ani jedin˘ esesák se na nic neptal. Jednodu‰e to byla státní nutnost.“ Dal‰ími úkoly povûfiily SS profesionální vrahy. Krátce pfied tfiináctou hodinou zastavil vÛz sturmhauptführera Kurta Gildische pfied fií‰sk˘m ministerstvem dopravy na Wilhelmstraße. Gildisch se ptal po kanceláfii ministerského fieditele dr. Ericha Klausenera. Ten odpovídal za lodní dopravu, ale drÏitelÛm moci se zdála dÛleÏitûj‰í jeho vedlej‰í ãinnost. Jako hlava „Katolické akce“ shromáÏdil o t˘den dfiíve na manifestaci v Berlínû-Hoppegartenu ‰edesát tisíc lidí. Tam spontánnû vyslovil heslo, které úãastníky hluboce dojalo: Právû v tûchto ãasech by nemûla b˘t nikomu upírána BoÏí láska. Kromû toho mûl ministersk˘ fieditel za sebou minulost, která se Göringo19
vi ani Heydrichovi nelíbila. V dobách V˘marské republiky Klausener pÛsobil na policejním oddûlení pruského ministerstva vnitra. Nikdo neznal trestní rejstfiík star˘ch nacistÛ lépe neÏ on. Klausener právû vycházel ze své kanceláfie, kdyÏ potkal vrahy. Gildisch mu oznámil, Ïe je zatãen. KdyÏ úfiedník sáhl po saku, stfielil mu vrah dvû kulky do hlavy. Pfied kanceláfií obûti se postavila stráÏ SS. Gildisch se ani neohlédl a z ministerstva ode‰el. âekaly na nûj dal‰í úkoly. 30. ãervna 1934 v Mnichovû klouzaly nesly‰nû ãerné limuzíny po mûstû. Jedna zastavila v tûsné blízkosti Vítûzné brány, pfied domem ãíslo 3 na Schackstraße. Na rozdíl od Paula Schulze netu‰il dr. Willi Schmid zhola nic. Rodina se sice divila strohému tónu ãtvefiice muÏÛ v ãern˘ch uniformách, ale otec Ïenu i dûti uklidÀoval: V‰echno se záhy vysvûtlí, brzy se zase vrátí. Co by mohly SS po nûm, hudebním kritikovi, chtít? NeÏ nastoupil, sáhl Schmid po klobouku. Toto kaÏdodenní, bezpoãtukrát opakované gesto se dcefii Renatû stalo poslední vzpomínkou na otce. Dnes ví: „Limuzína jela rovnou do Dachau a tam ho hned zastfielili.“ Ve vlnû teroru, která nemûla obdoby, zemfielo v celé fií‰i témûfi sto lidí – a mezi nimi i politikové konzervativní opozice jako Kurt von Schleicher nebo stafií Hitlerovi souputníci jako Gregor Strasser. V „noci dlouh˘ch noÏÛ“ zaãal vzestup SS ve snad nejobávanûj‰í instituci hnûdého panství. Toho dne, soudí mnichovsk˘ advokát Otto Gritschneder, sloÏily SS „svou tovary‰skou zkou‰ku z vraÏdûní“. Bûhem nûkolika let se „Ochranné oddíly rozrostly z osobní Hitlerovy tûlesné gardy v obludn˘ aparát teroru, jenÏ prorÛstal státem i národem. Události onoho léta se v mytologii SS staly legendou o „oãistû krve“. Událost byla prubífisk˘m kamenem sebepochopení: jak soudila jiÏ roku 1933 je20
Vojácká gesta dva roky pfied Hitlerov˘m uchopením moci: „brigáda Smrtihlav“ brun‰vick˘ch SA pochoduje, 1931.
jich hlásná trouba, list Das Schwarze Korps, muÏi SS mûli peãovat o „... ve‰keré ctnosti, ve‰keré vlastnosti, které si SS vypûstovaly za dlouhá léta své existence a díky nimÏ se tolik osvûdãily: vûrnost VÛdci, poslu‰nost a kázeÀ“. 21
„Úderné lokály“ (Sturmlokale) byly stfiedisky hnûdé subkultury ve velk˘ch mûstech. Na obrázku vidíme lokál SS v Berlínû.
V dÛsledku „nûmecké Bartolomûjské noci“ se SS stala „nejostfiej‰í zbraní z arzenálu Hitlerova státu“, jak soudí HitlerÛv Ïivotopisec Ian Kershaw. Nástroje, jeÏ mûly v následujících letech charakterizovat teror SS – zdánlivû v‰emocn˘ aparát policie a dona‰eãÛ, soustava 22
táborÛ, nasazení fanaticky vûfiících elitních oddílÛ, které odpfiísáhly vûrnost Hitlerovi – to v‰echno zaãalo nab˘vat patrn˘ch obrysÛ.
Historie SS zaãala o jedenáct let dfiíve u kuÏelkáfiské dráhy jednoho zakoufieného mnichovského hostince. MuÏi v zadní místnosti objednávali stále nové rundy. Poãkali, aÏ obsluha odejde z místnosti, poté pozdvihli sklenice k pfiípitku muÏi, jehoÏ obraz zdobil nejeden mnichovsk˘ hostinec a zadní pokoj: Adolfu Hitlerovi. Jemu vûnovali to, co jim, jak se domnívali, po válce je‰tû zÛsta- Pro nás byly SS jen malý houfec, jehož úkolem bylo lo: „Pfiísaháme ti vûrnost aÏ za chránit osobu vrchnosti. Až do hrob.“ Této druÏné noci s pivem roku 1938 mě ani nenapadlo v kvûtnu 1923 se zrodil „Hitle- přemýšlet o jejich vlivu. rÛv pohotovostní oddíl“ (Stoß- Paul Tollmann, komunista, trupps Hitler). Tito muÏi poãát- roku 1933 vězeň SA kÛ hnutí, ktefií vze‰li z nedávno SS jsem tehdy také viděl, bylo zaloÏeného oddílu tûlesné stráÏe to jen pár mužů. A vždycky s názvem „·tábní stráÏ“ (Stabs- jsem měl dojem, že SS jsou wache), je‰tû netu‰ili, Ïe tvofií lépe organizovány než SA, zárodeãnou buÀku „ãerného že to je jednotná skupina. fiádu“, jenÏ zachová nibelungov- SA byly naproti tomu spíše divoká banda. skou vûrnost aÏ do hofikého Josef Zander, tehdy žil konce. Je‰tû v roce 1942 blouznil v Bad Godesbergu jejich velitel romanticky o „muÏích, ktefií byli pfiipraveni k re- Vedoucí osobnosti přicházely voluãním ãinÛm a vûdûli, Ïe jed- z reichswehru a z německé noho dne pÛjde opravdu do armády. Ale mužstvo, to pocházelo z dělnické třídy tuhého“. – nezaměstnaní, kteří dostali Realita vypadala oproti tomu holinky a oblečení. grotesknû. Obchodník psacími Paul Tollmann, komunista, roku potfiebami Josef Berchtold, je- 1933 vězeň SA 23
PíseÀ SS
Nacionální vagabundisti
SS pochodují, ulice aÈ volné jsou! Úderné ‰iky postaveny! Ty z tyranie cestou svobody pÛjdou!
Nastoupit! Hrát si na geroje! A proletáfie zmasakrujte! Sál obklíãit! Krev aÈ teãe! Celou bandu postfiílejte! S duchem k ãertu, d˘ka a obu‰ek, s tím argumentem se kaÏd˘ blbeãek vrhá vÏdy na toho, kdo bránit se nemÛÏe.
Vpfied tedy, k poslednímu úderu pfiipraven! Jak na‰i byli otcové! Smrt buì v boji na‰ím druhem! My zástupy ãerné jsme bojové! Ze zpûvníku SS
Mlátit hubou, vraÏdy kout, jako divá zvûfi Ïivotem plout! To jediné ta horda umí, úkladné vraÏdû vÏdy rozumí! KdyÏ zaplatí jim, pasy berou, s kaÏd˘m hned se zase perou! Prachy sem! Stfiílí dûlo, nácek zmaluje ti tûlo. Posmû‰ná báseÀ berlínského novináfie Hardyho Worma, 1932
hoÏ trpasliãí vzrÛst mûl málo spoleãného s ideálním obrazem urostlého esesmana, a zástupce pokladníka NSDAP, Julius Schreck, shromáÏdili celkem dvacet muÏÛ. Mezi nimi byli i pozdûj‰í vyhlá‰ení „stafií bojovníci“ Emil Maurice, hodináfi jiÏ dfiíve trestan˘ za zpronevûru, koÀsk˘ handlífi Christian Weber a fiezník a amatérsk˘ boxer Ulrich Graf. Byl to dÛvûrn˘ krou24
Ïek veteránÛ svûtové války, kter˘ lidem zvenãí jen nerad dovoloval nahlédnout do vnitfiního Ïivota oddílu tûlesn˘ch stráÏcÛ. JiÏ tehdy byla jejich poslu‰nost bezpodmíneãná: rozkazy pfiijímali jen od samotného Hitlera. Chránit jeho Ïivot byl jejich jedin˘ úkol; kdekoli vystupoval, bylo vidût i jeho novopeãenou tûlesnou gardu. Jako stín ho sledovala pfii jeho poutích po mnichovsk˘ch pivnicích. Brzy se skupina rozrostla na více neÏ sto padesát muÏÛ. Pfiijímáni byli jen ti, ktefií se „osvûdãili“ v hospodsk˘ch bitkách porevoluãního Mnichova. „Moc je právo,“ bylo jejich prosté zaklínadlo a své odpÛrce pfiesvûdãovali „gumami“ a „zapalovaãi“, jak eufemisticky naz˘vali obu‰ky a pistole. Jejich uniformy zdobil zvlá‰tní symbol: „Na sv˘ch ãern˘ch ãepicích nosíme lebku pro v˘strahu nepfiátelÛm i jako symbol ochoty nasadit Ïivot za svého VÛdce a jeho ideje,“ vysvûtloval pozdûj‰í organizátor SS Alois Rosenwink. Symbol smrtihlava si vypÛjãili od elitních jednotek armády. Celá staletí byl pokládán za znak obzvlá‰tní oddanosti veliteli. Znak lebky na ãepici nosili „ãerní“ husafii vojáckého pruského krále stejnû jako muÏi 1. gardového záloÏního Ïenijního pluku za první svûtové války. Operovali daleko pfied pûchotou s novou zbraní, jejíÏ pouÏití vyÏadovalo odvahu – a odhodlání niãit. Plamenomet se stal jednou z nejstra‰nûj‰ích zbraní této války. Smrt v zákopech, masovou záhubu protivníka, oznaãovali veteráni za oãistnou „boufii ocele“, která teprve dodávala jejich existenci smysl a smûr. 28. ãervna 1916 velitel armády a nûmeck˘ korunní princ slavnostnû propÛjãil jednotce právo nosit na rukávu bílou lebku – pro jednotku to bylo nejvy‰‰í vyznamenání. Takto jim blahopfiál: „DÛstojníci i muÏstvo, nasazovaní na nejtûωích úsecích, dovedli 25
své zbranû vÏdy úãinnû pouÏít a v krátké dobû se stali pro Francouze jednûmi z nejobávanûj‰ích protivníkÛ v boji zblízka. Jsem pfiesvûdãen, Ïe vnûj‰í znak jednotky bude jejím muÏÛm vÏdy pfiipomínat, Ïe mají i nadále rozvíjet svého bojového ducha pohrdajícího smrtí.“ „Bojov˘ duch pohrdající smrtí“ ve znamení smrtihlava – s takov˘m sm˘‰lením vze‰l˘m ze zákopÛ svûtové války chtûli ãlenové Pohotovostního oddílu svrhnout nenávidûnou republiku. „Byli to prostí muÏové. V du‰i a srdci zÛstávali vojáky,“ fiekl b˘val˘ pfiíslu‰ník SS Robert Krötz, kter˘ pfiíslu‰níky „Pohotovostního oddílu“ zaÏil v Mnichovû. „Nûktefií z muÏÛ Pohotovostního oddílu byli patologicky brutální, ale vypadali nenápadnû, jiní byli relativnû umírnûní,“ vzpomíná mnichovsk˘ advokát Otto Gritschneder, „ale v‰ichni poslouchali Hitlera.“ Jako tolik jin˘ch i oni pokládali Versailleskou smlouvu za „hanebn˘ mír“, uzavfien˘ „listopadov˘mi zloãinci“, ktefií vpadli Nûmecku do zad. V Mnichovû se se‰li v‰ichni, kdo tuto republiku ze srdce nenávidûli. Chaos „Republiky rad“ tuto nenávist pravicov˘ch revolucionáfiÛ vÛãi nové státní formû je‰tû pfiiÏivil, a tak dychtivû nasávali svÛdné sliby nového vÛdce. KdyÏ roku 1923 dosáhla inflace vrcholu, stál máz piva v kmenovém lokálu SS Torbräu jiÏ nûkolik miliard marek. Peníze, které jste vydûlali ráno, nemûly uÏ veãer Ïádnou cenu. Úkol chránit Hitlera pozdvihl muÏe od kuÏelkáfiské dráhy, jak to sami vidûli, z prÛmûrné existence do postavení „elity“, do svého druŽádáme zrušení jednotky hu skupiny bojovníkÛ. Opláceli žoldnéřů a její nahrazení tím, ãemu je nauãila svûtová lidovým vojskem. válka: vûrností, poslu‰ností Z pětadvacetibodového programu NSDAP z roku 1920 a pohrdáním smrtí. 26