Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 5
Matka zemfiela v úter˘ sedmnáctého listopadu. Dovûdûla jsem se o tom od sousedky; zvlá‰tní ironie osudu spoãívala v tom, Ïe já i máma jsme se té Ïenské spí‰ vyh˘baly, protoÏe to byla ha‰tefiivá, vûãnû s nûãím nespokojená fiflena s nepfiívûtiv˘m obliãejem pfiipomínajícím sochu vytesanou z kamene. ProÏily jsme s ní na jednom patfie patnáct let a obãas jsme se tfieba i cel˘ rok nepozdravily; v té dobû jsem vÏdy s radostí stiskla tlaãítko v˘tahu dfiíve, neÏ k nûmu stihla dojít od sv˘ch dvefií. Stafiena se namáhavû ‰ourala a ztûÏka supûla. Dvefie se samoãinnû zavfiely právû ve chvíli, kdy k nim pfiistoupila, a sousedce se na tváfii objevil groteskní v˘raz monumentálního rozhofiãení. Se stejnou grimasou bûhem tûch nûkolika let (bylo mi tehdy ãtrnáct, nanejv˘‰ patnáct) ãasto zvonila u na‰ich dvefií a neúnavnû vzná‰ela pfiipomínky: kaluÏ vody, která na chodbû stekla ze zasnûÏen˘ch bot, host, kter˘ u ní omylem zazvonil po desáté veãer. „Co zase chce, mami?“ ptala jsem se schválnû hodnû nahlas, kdyÏ jsem z matãin˘ch reakcí vycítila rezignovanou bezmoc. Bránit se – to bylo pfiesnû to, co se máma za cel˘ Ïivot nenauãila; jak˘koli banální konflikt ve frontû, pfii kterém se ostatním ãekajícím jen zalesklo v oãích a zdravû se zaãervenali, u ní vyvolal migrénu, bu‰ení srdce a neodmyslitelné slzy. KdyÏ jsem dosáhla osmnácti let, pravidelné sousedãiny intervence rázem ustaly – zfiejmû vycítila, Ïe jsem pfiipravena vystfiídat mámu na stráÏi u dvefií, a s rozhorlen˘mi nájezdy skonãila. Za nûjakou 5
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 6
dobu jsem se s ní znovu zaãala zdravit a pokaÏdé jsem pfiitom cítila náznak triumfu. Pak jsem velmi brzy opustila rodn˘ dÛm (moÏná Ïe po mém odjezdu válka pokraãovala, ale máma se mi o tom nezmínila ani slovem) a obraz zlobné a nevrlé Ljubov – to jméno se k ní vÛbec nehodilo – vybledl, a nakonec se zmûnil v jednu z bezv˘znamn˘ch dûtsk˘ch vzpomínek. Za posledních deset let jsem ji snad ani jednou nesly‰ela, ale v telefonu jsem ji pak kupodivu okamÏitû poznala. Staãilo, aby mû oslovila „AÀuto“ – jen vyhrkla mé jméno a odmlãela se. Ihned jsem pochopila, Ïe máma zemfiela. Sousedka jen namáhavû a hlasitû supûla do sluchátka a velmi dlouho trpûlivû ãekala, neÏ se posadím na podlahu, pokusím se nadechnout a – aniÏ jsem kromû vlastního jména sly‰ela jediné slovo – usedavû se rozpláãu. A tak jsem stále tiskla sluchátko k uchu, vzlykala jsem a sly‰ela ji d˘chat. Byla jsem ochotna breãet co nejdéle, abych uÏ nemusela nic poslouchat. Hádavá Ïenská jménem Ljubov, která se mi v pamûti zmûnila v nezfietelnou dûtskou vzpomínku – zavírající se dvefie v˘tahu, nev˘slovné rozhofiãení –, mi umoÏnila deset ãi dvacet minut se vyplakat a aÏ potom promluvila. Pofiád jsem sedûla na podlaze a b˘valá sousedka mû ujistila, Ïe se máma netrápila. „V televizi jsme vidûly spoustu hrÛzy, ale to mÛÏe‰ pustit z hlavy, vÛbec to nebylo tak hrozné, Ïádné kfieãe ani zoufalé lapání po dechu. Poslední dny jsme nezamykaly dvefie, Anûãko, protoÏe nikdy neví‰, kdy se ti udûlá nevolno, a ani se nedokáÏe‰ do‰ourat ke dvefiím. Za‰la jsem za ní a pfiinesla jí trochu v˘varu, ale ona leÏela v posteli a v obliãeji mûla nesmírnû klidn˘ a povznesen˘ v˘raz, jako by prostû ve spánku pfiestala d˘chat.“
6
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 7
Máma se mi nesvûfiila s tím, Ïe onemocnûla, ale já jsem bÛhvíproã cítila, Ïe k tomu urãitû dojde. Bylo utrpení Ïít kaÏd˘ den s pomy‰lením na to, Ïe ji od na‰eho klidného spofiádaného domu dûlí osmdesát kilometrÛ, zhruba ãtyfiicet minut autem, a pfiesto ji nemohu vzít k sobû. Pfied pÛldruh˘m mûsícem jsem ji nav‰tívila naposledy. V té dobû kvÛli karanténû zavfieli Mi‰kovu ‰kolu, instituce uÏ také nepracovaly a mám dojem, Ïe se mluvilo o uzavfiení kin a cirkusu. Pofiád to ale nevypadalo jako katastrofa, spí‰ to pfiipomínalo mimofiádné prázdniny. Lidé v maskách se venku stejnû jako dfiíve potkávali jen vzácnû a cítili se trapnû, protoÏe ostatní kolemjdoucí na nû zírali. SerjoÏa jezdil je‰tû dennodennû do kanceláfie – a mûsto dosud nebylo uzavfiené; nikoho ani ve snu nenapadlo, Ïe obrovskou megapolis, gigantické mraveni‰tû o plo‰e tisíc kilometrÛ ãtvereãních, by bylo moÏné znepfiístupnit ostnat˘m drátem, zcela ho odfiíznout od vnûj‰ího svûta, takÏe by jednoho dne naráz utichl ve‰ker˘ pracovní ruch na leti‰tích i vlakov˘ch nádraÏích, cestující by museli vystoupit z pfiímûstsk˘ch vlakÛ a prokfiehlí a s neskr˘van˘m údivem stát na perónu se smí‰en˘mi pocity znepokojení a úlevy; nechápav˘mi pohledy by provázeli prázdné vlaky mífiící do mûsta. Ten den se je‰tû nic takového nestalo. Na chvíli jsem k mámû zajela, abych vyzvedla Mi‰ku, kter˘ u ní obûdval. Matka mû vyzvala: „AÀuto, aspoÀ se najez, polévka je je‰tû teplá.“ Já jsem se ale chtûla vrátit domÛ, abych tam byla dfiív neÏ SerjoÏa, a tak jsem jen narychlo vypila kávu a zase se zvedla. Ani jsem s ní pofiádnû nepromluvila, jen jsem ji v pfiedsíni u dvefií rychle líbla na tváfi. „Mi‰ko, pohni se, neÏ se to na ulicích úplnû ucpe.“ Ani jsem tû nestihla pofiádnû obejmout, ach, mami, maminko.
7
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 8
V‰echno se stalo stra‰nû rychle – za pár dní se najednou na internetu objevily rÛzné domnûnky. Nemûla jsem co na práci, a tak jsem je peãlivû proãítala a kaÏd˘ veãer pfievyprávûla SerjoÏovi. VÏdy se upfiímnû rozesmál. „AÀko, jak si to jen pfiedstavuje‰, uzavfiít mûsto. VÏdyÈ jde o tfiináct milionÛ lidí, vládu a vÛbec, pracuje tam nejménû pÛl kraje, tak neblázni kvÛli nûjaké respiraãní hlouposti. Teì vás, paranoiky, vystra‰í, vy si nakoupíte spoustu lékÛ – a nad v‰ím se pak pomalu zavfie voda.“ Mûsto uzavfieli naráz, v noci. SerjoÏa mû nikdy ráno nebudil, ale vûdûla jsem, Ïe se mu líbí, kdyÏ vstanu spoleãnû s ním, uvafiím mu kávu, chodím za ním bosky po domû, sedím vedle nûho se zalepen˘ma oãima, zatímco si Ïehlí ko‰ili, vyprovodím ho ke dvefiím a do‰ourám se nazpût do loÏnice, abych se zakutala do pfiikr˘vky a je‰tû si hodinku ãi dvû pospala. To ráno mû probudil telefonem: „Miláãku, mrkni se na internet, do mûsta je ‰ílená zácpa, uÏ pÛl hodiny jsem se nepohnul z místa.“ Mûl trochu podráÏdûn˘ hlas jako ãlovûk, kter˘ nesná‰í zpoÏdûní, ale nemluvil rozãilenû – pfiesnû si pamatuji, Ïe rozru‰en˘ urãitû nebyl. Spustila jsem nohy z postele, chvilku jen tak nehybnû sedûla a snaÏila se probrat. Pak jsem dovrávorala do pracovny a zapnula notebook; fiekla bych, Ïe po cestû jsem odboãila do kuchynû a nalila si ‰álek kávy, která je‰tû nestihla vystydnout. Popíjela jsem tepl˘ nápoj a ãekala, neÏ se spustí Yandex, abych se podívala na dopravní zácpy. Pfiímo nad vyhledávacím fiádkem, mezi ostatními zprávami typu „Pfii havárii letadla v Malajsii nikdo nezahynul“ a „Michael Schumacher se vrací na dráhu formule 1“, jsem spatfiila hledanou informaci: „Bylo rozhodnuto o doãasném omezení vjezdu na území Moskvy“. Taková vûta nemohla nikoho vystra‰it, 8
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 9
skládala se z nudn˘ch aÏ banálních slov, „doãasné omezení“ znûlo tak nûjak ‰edivû a bezpeãnû. Doãetla jsem celou krátkou zprávu – pouhé ãtyfii fiádky, ale zatímco jsem vytáãela SerjoÏovo ãíslo, novinky najednou zaãaly naskakovat jedna za druhou, pfiímo nad prvním, skoro nevinn˘m nadpisem. Pohled mi sklouzl ke slovÛm „MOSKVA UZAV¤ENA KVÒLI KARANTÉNù; vtom se ve sluchátku ozval SerjoÏa: „UÏ to vím, v rádiu to právû vysílali, ale zatím bez podrobností. Já teì zavolám do kanceláfie a pak se ti znovu ozvu. Zatím si proãítej zprávy, ano? Stejnû to bude nûjaká hloupost.“ MuÏ zavûsil. Pfieru‰ila jsem na chvíli ãtení a radûji zatelefonovala mámû. Ve sluchátku jsem sly‰ela jen nekoneãnû dlouh˘ vyzvánûcí tón, a tak jsem zavûsila a vytoãila její mobil. Vzápûtí se ozvala trochu zad˘chan˘m hlasem: „AÀuto? Co se stalo? Mበnûjak˘ divn˘ hlas.“ „Mami, kde jsi?“ „Zaskoãila jsem si nakoupit, uÏ mi do‰el i chleba. Ale proã panikafií‰, AÀo? VÏdyÈ v tuhle dobu vÏdycky chodím ven.“ „Uzavfieli vás, mami, celé mûsto je uzavfiené. Zatím nic bliωího nevím, oznámili to jen ve zprávách – pustila sis je ráno?“ Chvilku se zarazila a potom fiekla: „Dobfie, Ïe jste mimo. SerjoÏa je doma?“ ManÏel volal z auta je‰tû nûkolikrát. PokaÏdé jsem mu nahlas pfiedãítala podrobnosti, které se postupnû objevovaly na internetu. V‰echny zprávy byly krátké, detaily prosakovaly velmi pomalu; mnohé informace zaãínaly slovy „podle neovûfien˘ch údajÛ“, „zdroj z mûstské správy oznámil“. Tu a tam se mihl pfiíslib, Ïe v polední zpravodajské relaci na federálních stanicích vystoupí hlavní hygienik. Neúnavnû jsem aktualizovala webovou 9
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 10
stránku, aÏ mû zaãaly od nadpisÛ a písmen pálit oãi a vystydla mi káva. Nejvíc ze v‰eho jsem si pfiála, aby se SerjoÏa vrátil co nejdfiív domÛ. Po mém tfietím telefonátu mi najednou oznámil, Ïe se dopravní zácpa pohnula. ¤idiãi mezitím vypnuli motory, procházeli se po ulici, nahlíÏeli do jin˘ch aut a poslouchali úryvky zpráv z autorádií – „to jsou stra‰n˘ bláboly, krucinál, zprávy vysílají jednou za pÛl hodiny, jinak furt jen hudba s reklamou, ãert aby je vzal“. Teì se vrátili ke sv˘m autÛm, jejichÏ kolona se zaãala plazit smûrem k mûstu; za ãtyfiicet minut a pût kilometrÛ se v‰ak ukázalo, Ïe nekoneãn˘ proud vozidel je na nejbliωím sjezdu svádûn z pfiíjezdové komunikace. SerjoÏa znovu zavolal a poznamenal: „Zdá se, Ïe na tom nûco je, mûsto skuteãnû uzavfieli.“ Znûlo to, jako by pofiád je‰tû pochyboval a i na posledních pûti kilometrech, o které se pfiiblíÏil k mûstu, pfiedpokládal, Ïe jsou to v‰echno jen nûjaké hrátky ãi nepoveden˘ vtip. Mi‰ka se probudil, sebûhl z prvního patra a hlasitû zavfiel lednici. Vy‰la jsem z pracovny a oznámila mu: „Mûsto je uzavfiené.“ „Jak to myslí‰?“ Otoãil se. Pohled na jeho rozespalost, rozcuchané vlasy i otisk pol‰táfie na tváfii mû bÛhvíproã hned uklidnil. „V Moskvû vyhlásili karanténu. SerjoÏa se vrací domÛ. Volala jsem babiãce, u ní je v‰echno v pofiádku. Nûjakou dobu nikdo nesmí vstoupit do mûsta.“ „Jasná zpráva,“ zareagoval mÛj bezstarostn˘ huben˘ chlapec, v jehoÏ Ïivotû se dosud nevyskytl hor‰í problém neÏ nefunkãní herní adaptér. Novinka ho vÛbec nevylekala; nejspí‰ ho jen napadlo, Ïe si trochu prodlouÏí prázdniny, ale je docela dobfie moÏné, Ïe si nepomys10
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 11
lel vÛbec nic. Jen se na mû ospale usmál, vzal si krabici pomeranãového dÏusu a su‰enky a od‰oural se zpût do svého pokoje. Ono to v‰echno opravdu je‰tû nebylo nic hrozného. Nikdo si neumûl pfiedstavit, Ïe by karanténa bûhem pár t˘dnÛ neskonãila – v televizi opakovali, Ïe jde o „doãasné opatfiení“, „situace je pod kontrolou“, „ve mûstû je dostatek lékÛ a organizují se dodávky potravin“. Zprávy se vysílaly nepfietrÏitû, na informaãní fiádce dole na obrazovce i formou pfiím˘ch vstupÛ z ulic, které vypadaly nezvykle opu‰tûnû – jen tu a tam pro‰lo pár kolemjdoucích v gázov˘ch rou‰kách. Na v‰ech kanálech bûÏela spousta zábavn˘ch programÛ a reklamy a nikdo – ani ti, co zÛstali uvnitfi, ani my venku – se je‰tû nestaãil doopravdy vydûsit. SerjoÏa pracoval formou vzdáleného pfiístupu, takÏe to dokonce bylo pfiíjemné, protoÏe to znamenalo mimofiádnou dovolenou, kdy na‰e spojení s mûstem nebylo pfieru‰ené, ale jen omezené. Nápad proniknout do mûsta a odvézt mámu pryã nevypadala nijak naléhavû. Poprvé jsme se o tom zmínili spí‰ Ïertem, pfii veãefii, mám dojem, Ïe právû konãil první den karantény. V té dobû SerjoÏa (a nebyl zdaleka sám, nûktefií na‰i sousedi, jak vy‰lo pozdûji najevo, dûlali totéÏ) nûkolikrát odjel, protoÏe se ‰u‰kalo, Ïe jsou uzavfiené jen hlavní trasy, ale celá fiada ménû v˘znamn˘ch vjezdÛ do mûsta je volná. Pfiesto se do Moskvy ani jednou nedostal a pokaÏdé se vrátil s nepofiízenou. Pofiádnû jsme se polekali aÏ v den, kdy vyhlásili uzavírku metra. V‰echno probûhlo tak nûjak naráz, jako kdyÏ se najednou nadzvednou neprÛhledné clony – a informace na nás chrstla mohutn˘m pfiívalem. Najednou nás 11
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 12
zamrazilo, jak si sami pfiipadáme v bezpeãí – a tam ãtyfii sta tisíc nemocn˘ch… Telefonovala máma, Ïe „regály v obchodech zejí prázdnotou, ale nedûlejte si starosti, stihla jsem si obstarat trochu zásob, já uÏ toho moc nepotfiebuju a Ljubov Michajlovna fiíkala, Ïe v bytovém druÏstvu tisknou potravinové lístky a co nevidût zaãnou s rozdûlováním potravin“, a potom pokraãovala: „Ví‰, holãiãko, zaãíná to b˘t nûjaké divné, venku v‰ichni nosí masky.“ Pak se SerjoÏa nedovolal do práce, mobilní síÈ pfiestala fungovat, takÏe to pfiipomínala noc na Nov˘ rok, kdy jsou operátofii pfietíÏení a z mobilu se oz˘vají jen krátké obsazovací tóny. Ke konci dne se uÏ hrnula jedna novinka za druhou: zákaz vycházení, zákaz pohybu po mûstû, hlídky, pfiídûl lékÛ a potravin na lístky, obchodní organizace zavfiené, ve ‰kolách a ‰kolkách se organizují centra neodkladné péãe. V noci se nám dovolala Lenka a plakala do sluchátka: „Anûãko, jaká centra, jsou to prostû lazarety, na podlaze leÏí matrace a na nich lidé – jako za války.“ Od toho dne neminul jedin˘ veãer, abychom se SerjoÏou nevym˘‰leli plány, jak proniknout karanténou a kordony zachmufien˘ch ozbrojencÛ v respirátorech. Zpoãátku byla jednotlivá inspekãní místa ohrazena jenom umûlohmotn˘mi ãervenobíl˘mi kostkami, jak˘ch je víc neÏ dost u kaÏdého stanovi‰tû dopravní kontroly – auto v plné rychlosti by je snadno rozprá‰ilo; betonové sloupky s v˘ztuÏí rezivûjící v listopadovém vûtru se objevily pozdûji. „No pfiece na nás nebudou stfiílet… Mohli bychom je objet po poli. Nebo je prostû uplatíme.“ Vztekala jsem se, hádala, usedavû plakala. „Musíme odvézt mámu a Lenku, aspoÀ bychom se o to mûli pokusit.“ Jeden takov˘ veãer nás mocná vlna hádky vynesla ven – SerjoÏa si na12
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 13
strkal do kapes peníze, mlãky a zachmufienû si za‰nûroval boty, vy‰el ven, vrátil se pro klíãky od auta; nesmírnû jsem se bála, Ïe si to rozmyslí, takÏe jsem popadla první bundu, která se mi na vû‰áku dostala do ruky, a zajeãela na Mi‰ku: „Jedeme za babiãkou. Nikomu neotvírej, jasné?“ Neãekala jsem na odpovûì a vybûhla za SerjoÏou. Po cestû jsme mlãeli. Silnice byla volná a tmavá, od osvûtlené trasy nás dûlilo je‰tû dvacet kilometrÛ. V protismûru se jen tu a tam objevilo auto – nejdfiív se v zatáãce objevil oblak rozpt˘leného bílého svûtla, a pak se rázem zmûnil v matnû Ïlut˘ blíÏící se pruh, jako by na nás auta pfiátelsky pomrkávala; to mû uklidnilo. Podívala jsem se na SerjoÏu z profilu a v‰imla si jeho pevnû stisknut˘ch rtÛ. NeodváÏila jsem se natáhnout ruku a dotknout se ho, abych nenaru‰ila impulz, kter˘ ho po nûkolikadenních sporech, pláãi a pochybnostech pfiimûl k tomu, aby mû vyslechl a odjel se mnou. Jen tak jsem na nûho hledûla, a pfii tom mû napadlo: UÏ nikdy tû o nic nepoprosím, jen mi pomoz odvézt mámu, prosím, pomoz mi. Míjeli jsme mraveni‰tû satelitních mûsteãek, kde ve tmû pokojnû blikala okna. Pak jsme vjeli na osvûtlen˘ úsek silnice – lampy stály po obou stranách komunikace jako stromy sklánûjící Ïluté hlavy k ‰iroké asfaltové vozovce. Tu a tam se nalevo i napravo objevilo rozlehlé nákupní centrum ponofiené ve tmû, prázdné parkovi‰tû, spu‰tûné závory, billboardy s nápisy Elitní osada KÀaÏje Ozero, pÛda od vlastníka – uÏ od 1 ha. KdyÏ jsem vpfiedu spatfiila kordon blokující vjezd do mûsta, dokonce mi hned nedo‰lo, co máme pfied sebou: dvû hlídková vozidla napfiíã silnicí, jedno s rozsvícen˘mi reflektory, na krajnici malá zelená dodávka, na asfaltu pár dlouh˘ch 13
Pandemie - zlom
5.9.2013
8.54
Stránka 14
betonov˘ch kvádrÛ, které se zdálky podobaly dlouhé bílé pastelce – a osamocená lidská postava. V‰echno vypadalo tak banálnû a hravû, Ïe jsem poprvé opravdu uvûfiila, Ïe se nám to povede. Zatímco SerjoÏa brzdil, vytáhla jsem telefon a vytoãila mámino ãíslo. KdyÏ pfiijala hovor, struãnû a jasnû jsem jí oznámila: „Teì nic nefiíkej, pfiijedeme si pro tebe.“ Vzápûtí jsem zavûsila. NeÏ SerjoÏa vystoupil z auta, bÛhvíproã otevfiel a znovu zavfiel schránku na palubní desce, ale nic nevyndal; motor nechal bûÏet. Chvíli jsem sedûla na místû spolujezdce a dívala se, jak si vykraãuje k hlídce. ·el pomalu, jako by si v duchu pfiehrával to, co ze sebe musí vypravit. Hledûla jsem mu na záda, ale pak jsem vyskoãila z auta – podle zvuku za sebou jsem pochopila, Ïe se dvefie úplnû nezabouchly, ale uÏ jsem se k nim nevracela. Vykroãila jsem za SerjoÏou tak rychle, Ïe jsem se div nerozbûhla, a kdyÏ jsem ho dohnala, stál uÏ tváfií v tváfi ãlovûku v maskáãích, kter˘ v nich vypadal jako neohraban˘ medvûd. Bylo chladno a stráÏnému visela pod bradou maska. Jakmile jsme vystoupili z auta, rychle si ji zaãal nasazovat na obliãej, pfiiãemÏ se nûkolikrát neúspû‰nû pokou‰el uchopit ji rukou v silné ãerné rukavici za tenk˘ úzk˘ okraj. V druhé ruce drÏel zpola vykoufienou cigaretu. V jednom z hlídkov˘ch vozidel za ním bylo vidût nûkolik postav a matnû tam probleskoval monitor. Napadlo mû, Ïe se dívají na televizi; jsou to normální lidé, takoví jako my, urãitû se s nimi domluvíme. SerjoÏa se zastavil na pût krokÛ od stráÏného a já ho v duchu pochválila; ten muÏ si nasazoval masku na tváfi tak spû‰nû, Ïe se dalo pfiedpokládat, Ïe si nepfieje, abychom se k nûmu pfiiblíÏili. Také jsem zÛstala stát a SerjoÏa ho 14