0035895

Úvod Kousek za hranicí vnímání se mi někdy zdá, že vidím život jako dvě uzamčené krabice, z nichž každá obsahuje klíč k té druhé.

PIET HEIN

Poprvé jsem se s termínem „zážitek blízké smrti“ (NDE – Near Death Experience) setkal v roce 1984 na stránkách lékařského periodika. O pár let později jsem slyšel přítelovu manželku vyprávět o jejím vlastním zážitku blízké smrti, poté co v důsledku alergické reakce na anestetika málem zemřela. O dalších více než deset let později, v roce 1998, jsem založil Near Death Experience Research Foundation (Nadaci pro výzkum zážitků blízké smrti) a zároveň webovou stránku NDERF.org.

Záměrem bylo mimo jiné posbírat co nejvíce záznamů o NDE pomocí dotazníku, který by usnadnil studium jeho prvků. Dotazník by umožňoval odlišit a prostudovat jednotlivé prvky NDE i samotné zážitky jako celek. Očekával jsem, že budu mít se svou snahou určitý úspěch, ale ukázalo se, že tento úspěch byl obrovský. V průběhu prvních deseti let strávilo více než tisíc tři sta lidí mnoho hodin svého drahocenného času odpovídáním na více než sto otázek v našem podrobném dotazníku. Byli to lidé všech ras, vyznání a barev pleti a pocházeli doslova ze všech koutů světa.

Skutečnost, že je tolik lidí ochotno podělit se o své NDE s ostatními, vypovídá o tom, jak silně podobná zkušenost 7

POSMRTN¯ ÎIVOT EXISTUJE

ovlivňuje lidské životy. Respondenti popisují své zážitky nejrůzněji, jako „nevýslovné“, „nesdělitelné“, „nezapomenutelné“, „nevyjádřitelně nádherné“ atd. Přes 95 % z nich cítí, že jejich zážitky byly „rozhodně skutečné“, a v podstatě všichni zbývající je vnímají jako „pravděpodobně skutečné“. Někteří tvrdí, že to byla nejen nejskutečnější, ale také nejkrásnější věc, která se jim kdy stala. Jak napsal jeden respondent, který téměř zemřel při pokusu o sebevraždu: Byl jsem smířený sám se sebou. Nic mě nebolelo. Viděl jsem svůj život a sám sebe skrze lásku té Bytosti. Nebylo ve mně nic negativního a ani z té Bytosti nevycházelo nic negativního za to, co jsem udělal, včetně toho, že jsem sám sebe zabil. To [můj čin] změnila moc Láskyplné Pravdy, se kterou na to bylo nahlíženo. Ono Milující Milosrdenství, naprosté přijetí, plná láska a pravda ve mně vyvolaly radost. Pociťoval jsem, že láska nejenže na mě z té Bytosti září, ale je i ve mně, je mou součástí. Byl jsem plný lásky, klidu a míru. Měl jsem z té pravdy radost. Nedokážu to dobře vyjádřit.

Tento typ reakce jsem zažil u mnoha lidí, kteří prošli zážitkem blízké smrti. Jen si to představte – zážitek, který začíná čirou hrůzou události ohrožující život, ale pak se vyvine do události zázračné a tajemné!

Jsem vědec, a proto jsem zkoumal data získaná ve studii NDERF vědecky. V NDERF jsme zkoumali veškeré prvky zážitků blízké smrti získaných od více než tisíce osob a sledovali jsme, v čem jsou si jejich výpovědi podobné. Při vyvozování závěrů jsme se řídili základním principem vědy: To, co je skutečné, se systematicky opakuje u mnoha různých pozorování.

Výsledky studie NDERF jasně ukazují pozoruhodnou konzistentnost jednotlivých zpráv. Ve studii jsme zjistili, že to, co lidé při zážitku blízké smrti objevují o Bohu, o lásce, posmrt8

ÚVOD

ném životě, o důvodech naší pozemské existence, o těžkostech tady na zemi, odpuštění a mnoha dalších pojmech, je pozoruhodně shodné u osob z různých kultur, ras i přesvědčení.

To, co tito lidé objevili, se navíc nedalo předpokládat na základě dřívějších společenských názorů, náboženských učení ani jiných zdrojů pozemských vědomostí.

Ve světě, kde je duše zaplavena utrpením, je to dobrá zpráva. Mnohé osobní a společenské problémy, kterým lidstvo čelí – zneužívání drog a alkoholu, deprese, úzkosti, násilnické gangy, náboženské boje, rasismus a podobně – by mohla obecná znalost těchto zkušeností silně ovlivnit. NDE zažívají lidé po celém světě, a stávají se tak duchovním vláknem, které nás všechny spojuje, společným zážitkem, který nám připomíná naši společnou duchovní podstatu. Studie NDERF přinejmenším poskytuje důležité informace a přispívá k pochopení tohoto duchovního spojení.

Studie NDERF má však také mimořádný význam tím, že nám objasňuje, co se děje, když zemřeme. Již dávno jsem přestal věřit, že smrtí přestáváme existovat. Trvalo mi dlouho, než jsem se do tohoto bodu dostal. Narodil jsem se do vědecké rodiny. Otec byl vedoucím katedry farmakologie na Iowské univerzitě a kandidát na Nobelovu cenu. Díky němu i ostatním členům rodiny jsem získal vůči vědě veliký respekt.

Vědeckým studiem více než třinácti set případů jsem došel k přesvědčení, že všech devět oblastí důkazů předložených v této knize se spojuje do jednoho ústředního bodu: Život po smrti existuje.

Souběh několika důkazních linií – v této knize je jich prezentováno devět – je daleko průkaznější než jen jediná z nich.

Představme si například, že máme jen dvě oblasti důkazů o NDE. Nemusíme být na sto procent přesvědčeni, že tyto dvě oblasti opravdu dokazují existenci posmrtného života. Třeba 9

POSMRTN¯ ÎIVOT EXISTUJE

je každá přesvědčivá jen na 90 %. Když ale tyto dvě oblasti zkombinujeme, pak matematickým výpočtem dojdeme k tomu, že dohromady jsou tyto dvě oblasti přesvědčivé z 99 %.1 Vzhledem k tomu, jak složité je matematicky analyzovat pouhé dvě oblasti důkazů, analyzovat jich všech devět je – jak si jistě dovedete představit – značně komplikovanější. Naštěstí to nebude nutné. Webové stránky NDERF obsahují speciální dotazník, který tyto matematické výpočty provádí automaticky. Tahle webová kouzla vám umožní, abyste si sami spočítali, jak moc vy sami věříte, že oněch devět oblastí důkazů prokazuje existenci posmrtného života. Můžete se také podívat na výsledky ostatních lidí, kteří dotazník vyplnili před vámi.

Dotazník a další materiál doplňující tuto knihu jsou k dispozici na stránce, která zkoumá důkazy existence posmrtného života (www.nderf.org/afterlife). Dotazník se zabývá pojmy, o kterých pojednává tato kniha, takže bych vám doporučil napřed přečíst knihu, a teprve potom si vyplnit dotazník.

Co se dûje pfii záÏitku blízké smrti Než budu pokračovat, měl bych podrobně vysvětlit, co vlastně zážitek blízké smrti je.

Zážitky blízké smrti (NDE) jsou události, ke kterým dochází, když člověk umírá nebo je již dokonce klinicky mrtvý.

Zážitky blízké smrti lékařsky zkoumal jako první Raymond Moody a popsal je v roce 1975 v knize Život po životě (Life After Life). Od té doby lékaři a další výzkumníci tento jev probádali opravdu do hloubky.2 Obecně přijímaná definice NDE neexistuje. Studie NDERF k této otázce přistupuje přímo a definuje oba komponenty NDE – blízkou smrt a zážitek. Jedince považuji za „blízko smrti“, jestliže jsou na tom fyzicky tak zle, že pokud by se jejich si10

ÚVOD

tuace nezlepšila, zemřeli by. Námi sledovaní lidé byli většinou při NDE v bezvědomí a často údajně klinicky mrtví, nedýchali a netlouklo jim srdce. „Zážitek“ se musel udát v době, kdy byli blízko smrti. Jejich zkušenost musela být také jasná a srozumitelná, vyloučili jsme popisy kusých a neuspořádaných vzpomínek.

V knize uvádíme výsledky výzkumu NDERF. Nebude-li uvedeno jinak, budou to výsledky dotazování šesti set třinácti účastníků, kteří vyplnili nejnovější verzi dotazníku NDERF.3 Tato verze výzkumu obsahuje škálové otázky.4 Je jich šestnáct a týkají se obsahu zážitků; tato metoda s nejvyšší mírou validity pomáhá odlišit, které zážitky jsou NDE a které nikoli.

Všech šest set třináct respondentů, jejichž výsledky prezentujeme, dosáhlo na stupnici NDE sedmi a více bodů, což potvrzuje, že jejich zážitky byly skutečně NDE. Původní verze studie, která neobsahovala škálové otázky, se zúčastnilo čtyři sta třináct respondentů. Žádné dva zážitky blízké smrti nejsou zcela totožné, ale při studiu mnoha zážitků lze snadno nalézt určité vzorce výskytu prvků, které se objevují běžně. Prvky se obvykle objevují v určitém pořadí.

Badatelé došli k závěru, že NDE obsahuje některé nebo všechny následující prvky; je jich celkem dvanáct:5, 6 1. Zkušenost mimo tělo (OBE – Out of Body Experience): Oddělení vědomí od fyzického těla 2. Zbystření smyslů 3. Intenzivní a většinou pozitivní emoce nebo pocity 4. Ocitnutí se v tunelu nebo procházení tunelem 5. Setkání s mystickým nebo zářivým světlem 6. Setkání s bytostmi – buď mystickými, nebo se zemřelými příbuznými či přáteli 11

POSMRTN¯ ÎIVOT EXISTUJE

7.

8.

9.

10.

11.

12.

Pocit změny času a prostoru Přehlídka uplynulého života, životní retrospektiva Setkání s nadpozemskými („nebeskými“) říšemi Poznání nebo zjištění nových, zvláštních věcí Střet s nějakou hranicí nebo překážkou Návrat do těla, dobrovolný nebo nedobrovolný

Dále následuje popis jednotlivých prvků z případových studií, které jsem nashromáždil za více než deset let výzkumu, a procenta účastníků studie NDERF, kteří jednotlivé prvky prožili.

1) Zku‰enost mimo tûlo (OBE – Out of Body Experience) Cítila jsem, jak můj duch opouští tělo. Viděla a slyšela jsem rozhovor manžela s lékaři, který se odehrával mimo můj nemocniční pokoj, na chodbě ve vzdálenosti asi dvanácti metrů. Později jsem byla schopna ověřit si obsah rozhovoru u manžela.

Jeden z respondentů ve stavu mimo tělo pozoroval reakci svého lékaře, jemuž pacient umíral pod rukama.

Proč jste byl tak rozrušený, že jste na operačním sále křičel a nadával? Copak jste nevěděl, že slyším každé vaše slovo?

Tento respondent se s námi podělil i o to, co mu pak lékař odpověděl: Máte pravdu. Byl jsem na operačním sále tak zoufalý a unavený a měl jsem takový vztek, že když jste začal umírat, křičel jsem.

Kdybych nekřičel, tak bych brečel. Vy jste umíral a já jsem nemohl 12

ÚVOD

vůbec nic dělat. Asi budu muset víc přemýšlet, co říkám na sále pacientům v bezvědomí, že?

Zkušenosti mimo tělo jsou obvykle prvním prvkem NDE. Ve studii NDERF jsme položili šesti stům třinácti respondentům otázku: „Zažil jste oddělení vědomí od fyzického těla?“ 75,4 % z nich odpovědělo „Ano“.

2) Zbystfiení smyslÛ Nedá se to nijak vysvětlit, protože takový pocit tady na zemi neexistuje. Bylo to křišťálově jasné. Jako když se konečně dostanete domů. Konečně! Pocit, že někam patříte, že jste celiství, že to má všechno smysl.

Všechno se zdálo mnohem skutečnější než cokoli, co jsem kdy v životě zažil.

Otázka ve studii NDERF zněla: „Jaká byla vaše nejvyšší úroveň vědomí a bdělosti v průběhu zážitku ve srovnání s normálním, každodenním stavem?“ 74,4 % respondentů odpovědělo, že byli „vědomější a bdělejší než normálně“.

3) Intenzivní a vût‰inou pozitivní emoce ãi pocity Tohle vysvětlit je asi nejtěžší… Slova nemohou tyto pocity ani zdaleka vystihnout, ale zkusím to: naprostá, bezpodmínečná, všezahrnující láska, soucit, klid a mír, vřelost, bezpečí, sounáležitost, pochopení, zaplavení pocitem domova, radost.

Cítil jsem jen lásku, radost, štěstí a všechny úžasné emoce, které se dají cítit, najednou.

13

POSMRTN¯ ÎIVOT EXISTUJE

Naprostý klid a mír. Ani trochu jsem se nebál.

Když jsme se dostali do světla, celý svět byl jen láska a štěstí.

Nic jiného neexistovalo. A bylo to intenzivní. Velmi intenzivní a nekonečné.

[Cítil jsem] extrémní pocit lásky, klidu, míru a krásy, který nelze popsat slovy.

Otázka ve studii NDERF zněla: „Měl jste pocit klidu a příjemnosti?“ Na tuto otázku si 76,2 % respondentů vybralo odpověď „Neuvěřitelný pocit klidu a příjemnosti“. Ve studii byla ještě jedna otázka, týkající se zvláštních emocí při NDE: „Měl jste pocit radosti?“ 52,5 % respondentů si vybralo odpověď „Neuvěřitelná radost“.

Malému procentu respondentů naháněl NDE strach. Tomuto tématu se blíže věnujeme na webových stránkách NDERF.7

4) Ocitnutí se v tunelu nebo procházení tunelem Potom jsem si uvědomil, že jsem ponořen a houpavě unášen vlahým, vlnivým, proudivým pohybem k ústí tunelu. Tunel měl měkké stěny, byl dobře osvětlený, jeho rozměry se zmenšovaly a světlo se rozjasňovalo, až vše skončilo jedním jediným jasným světlem.

Velice rychle jsme směřovali do tunelu. Tunel zářil všemi barvami, byla tam modrá, žlutá, bílá, zelená a červená.

V NDREF studii byla otázka: „Ocitl jste se v nějakém tunelu nebo uzavřeném prostoru či jste jím procházel?“ Ze všech respondentů jich „Ano“ odpovědělo 33,8 %.

14

ÚVOD

5) Setkání s mystick˘m nebo záfiiv˘m svûtlem Na konci tunelu zářilo bílé světlo, a když mě ta křídla zahalila, stal jsem se součástí toho světla.

Nádherné světlo mě do sebe vtahovalo; to světlo ve mně pořád vzbuzuje posvátnou bázeň a hned mi vyhrknou slzy.

Zpočátku bylo to světlo modré. Potom se změnilo v bílé. Byla to opalizující bílá, téměř to zářilo, ale jen jemně. Bylo jasné, ale ne intenzivně jasné nebo tlumeně jasné, ale čistě jasné. Čistě, avšak nikoli v obvyklém smyslu toho slova. Čistě jako něco, co jste ještě nikdy neviděli, co se nedá popsat, co se nedá vyjádřit slovy.

Bylo to, jako bychom prošli zdí rovnou do světla. Bylo tam velké ústřední majestátní světlo a pak malá navzájem propojená světélka, úplně stejná jako to centrální, jen menší. Myslím, že ta malá světélka byly ostatní duše spojené s centrálním světlem, Bohem.

To světlo se dá popsat jako zářivé, „jako milion sluncí“, ale v podstatě nikdy nikoho z respondentů nebolelo se do něj podívat. Respondenti často dramaticky popisují, jak je světlo nesmírně přitahovalo a jak moc toužili se k němu přiblížit a splynout s ním. Ve studii NDERF byla otázka: „Viděl jste světlo?“ Respondenti v 64,6 % případů odpověděli „Ano“.

6) Setkání s bytostmi – buì mystick˘mi, nebo se zemfiel˘mi pfiíbuzn˘mi ãi pfiáteli Byl jsem obklopen bytostmi, lidmi, ze kterých jsem měl pocit, že je poznávám. Ty bytosti byly jako rodina, staří přátelé, kteří se mnou byli odjakživa. Nejlépe bych je popsal jako svou duchovní rodinu 15

POSMRTN¯ ÎIVOT EXISTUJE

nebo rodinu své duše. Setkání s nimi bylo, jako když se po dlouhé době znovu potkáte s těmi nejdůležitějšími lidmi v životě. Byla to úplná exploze lásky a radosti z toho, že se zase vidíme.

Táta byl hned vedle mě, ale neviděl jsem ho. Sestra byla velmi blízko, cítil jsem ji nalevo. Cítil jsem blízko sebe i další členy rodiny, ale neviděl jsem je. Sestra a členové rodiny se nacházeli spíš nalevo. Jediný člověk, o kterém jsem věděl, že tam je, kromě sestry a otce, byla babička. Byli tam i jiní, ale kromě těch, které jsem již jmenoval, si nejsem jistý, co to bylo za lidi.

Slyšel jsem hlasy své ženy a dcery, ale hlas dcery, které bylo tenkrát kolem dvou let, zněl dospěle, ovšem já jsem věděl, že je to ona.

Zavolali mě jménem a moje tělo se velice rychle pohybovalo jakoby proudem vzduchu. Jako by mě rychle unášel vítr. Potom jsem uviděl záblesk, jasné světlo, na chvilku, potom pláž a vzápětí jsem viděl maminku a svou dceru, jak stojí na pláži; dcera byla dospělá.

Otázka ve studii zněla: „Viděl jste nebo setkal jste se s nějakými jinými bytostmi?“ 57,3 % respondentů odpovědělo „Ano“. Většinou to jsou zemřelí příbuzní, nikoli přátelé nebo milenci. Někteří respondenti narazili na zdánlivě známé bytosti, ale nevzpomínají si, že by se s nimi kdykoli předtím setkali. Někteří z nich později v životě poznali tyto bytosti na fotografiích zesnulých příbuzných. Tito příbuzní mohli zemřít léta nebo i celá desetiletí předtím, než se respondent narodil.

7) Pocit zmûny ãasu a prostoru Když jsem opustil tělo, měl jsem na ruce potápěčské hodinky. Velice nevědecky jsem měřil vzdálenost, kterou jsem urazil, a to tak, že jsem sledoval různá výrazná místa a měřil je pomocí vteřinové 16

ÚVOD

ručičky na hodinkách. Naprosto nevědecké. Ale dospěl jsem k jednoznačnému závěru: měřil jsem čas ve změněném čase. Zemský povrch se nepohyboval lineárně, vzdálenosti byly přinejmenším nepravidelně kolísavé, neustále se měnily, někdy se opakovaly a pak najednou byly delší nebo kratší než ta předchozí. Mé hodinky však tikaly pořád beze změny. Měl jsem dojem, a říkala mi to i moje intuice, že jsem v nějaké jiné časové zóně, v takové, kde mé pozemské hodinky nejsou k ničemu, protože nejsou schopné nijak měřit nebo nějak reflektovat čas. Řekl bych, že to celé trvalo nejméně hodinu. Zdálo se mi, že jsem byl v NDE hodně dlouho, ale když jsem se zeptal svého potápěčského partnera, jak dlouho jsem byl v bezvědomí, odhadl to na pět minut. To je další důvod k mému tvrzení, že hodinky neměřily čas, když jsem měl NDE. Zdálo se mi, že jsem toho za tak krátký úsek pozemského času zažil tolik! Tam, kde se moje duše pohybovala, čas neplyne tak, jak to známe tady na zemi. Čas i prostor na zemi se úplně zastavily. Zároveň „čas a prostor“ na druhé straně byly zcela živoucí, zřejmé a skutečné.

Ano, když jsem byl ve světle, neměl jsem… žádný pocit času tak, jak to znám tady na zemi. Jinými slovy, nebyl tam žádný pocit lineárního času… minulost, přítomnost ani budoucnost. Když jsem byl ve světle, zažíval jsem všechny časy (minulost, přítomnost i budoucnost) najednou.

Otázka ve studii NDERF zněla: „Měl jste nějaký pocit změněného času nebo prostoru?“ Na tuto otázku odpověděla většina respondentů, 60,5 %, „Ano“. Jiná otázka studie NDREF se soustředila jen na pocit změněného času: „Zdálo se, že se čas zrychlil?“ Respondenti v 33,9 % případů vybrali odpověď: „Zdálo se, že se všechno děje najednou.“ 17