0035940

Je naãase bilancovat.

Více neÏ ‰est desetiletí poté, co Hitler spáchal sebevraÏdu, uÏ není tfieba mít z nûho strach. Hitler uÏ nemá tajemství. UÏ nemÛÏe b˘t nebezpeãn˘.

Je‰tû nikdy Ïádného politika v jediném století tolik nemilovali a tolik neproklínali. Je‰tû nikdy Ïádn˘ tak totálnû neztroskotal. V‰echno, co kdy chtûl, promûnilo se v opak. Chtûl b˘t zachráncem Evropy. Namísto toho z nûho byl katÛv pacholek celého svûtadílu a málem popravãí kontinentu. Chtûl z Evropy vládnout svûtu. Namísto toho byla Evropa posléze na 40 let pod vlivem dvou cizích supervelmocí. Chtûl na Sprévû vybudovat Germanii, hlavní mûsto svûta. Namísto toho bylo z rozbombardovaného a rozdûleného mûsta posléze boji‰tû studené války. Chtûl rozbít komunistické panství, a umoÏnil Stalinovi, aby své impérium roz‰ífiil aÏ k Labi. Chtûl zniãit evropské Îidy, a pfiispûl tak k tomu, Ïe vznikl siln˘ suverénní Izrael.

AÏ do pádu berlínské zdi byl evropsk˘ svût rozpolcen˘ vedví pozdní pomstou Adolfa Hitlera. Oba nûmecké státy, jeho dûdicové, musely b˘t na ‰vu blokÛ atomov˘mi rukojmími sv˘ch pohlavárÛ. Jejich území bylo potenciálním bitevním polem nukleárního holocaustu, za nûhoÏ by se Nûmci byli ocitli sjednoceni v masovém hrobû.

To je za námi. Nûmecko, jaké to ‰tûstí a milost dûjin, je znovu jednotné a svobodné. Svobodné, tedy i bez Hitlera?

Ne, ten za námi není. HitlerÛv temn˘ stín je pofiád je‰tû vidût. Tak jako pfiedtím je Hitler, Raku‰an, v celém svûtû nejznámûj‰ím Nûmcem – pofiád je‰tû víc neÏ Beckenbauer, neÏ Helmut Kohl a neÏ Boris Becker.

Tak rádi bychom se mu vymanili, rádi bychom byli »normální zemí«! JenÏe znovu a znovu nás k nûmu nemilosrdnû vracejí. Pofiád je‰tû jsme Hitlerov˘mi dûdici, aÈ chceme nebo ne. Ne a ne se ho zbavit.

Teprve dnes, po cel˘ch desetiletích, vychází najevo, Ïe nejvlastnûj‰ím mene tekel jeho panství, nejvlastnûj‰ím dûdiãn˘m

7

hfiíchem dvacátého století nebyla válka se sv˘mi zjevn˘mi hrÛzami, n˘brÏ jím byl zloãin skr˘van˘. Osvûtim – zku‰enost toho, co dokáÏe ãlovûk zpÛsobit ãlovûku: Vyhlazovat sobû rovné, masovû je vraÏdit podle plánu – mechanicky, systematicky, dÛkladnû. Válka, jakkoli byla stra‰ná i pro souãasníky, ustupuje ve stfiízlivém historickém pohledu do pozadí. Obãas pÛsobí dojmem jakéhosi plá‰tíku, pod nímÏ se mohl schovat a dokonat holocaust.

Toto chmurné Hitlerovo dûdictví leÏí na nás, Nûmcích, jako bfiímû. Témûfi rozbilo napadrÈ na‰i sebedÛvûru.

Jak bychom si mohli vûfiit, kdyÏ jsme ho kdysi volili? Jak si mÛÏeme vûfiit, kdyÏ jsme mu jásali vstfiíc? Jak si mÛÏeme vûfiit, kdyÏ jsme ‰li za ním poslu‰nû do války? Jak si mÛÏeme vûfiit, kdyÏ jsme pfiipustili Osvûtim?

Hitlerov˘m dûdictvím je ustra‰ená konformnost demokracie.

Jen pokud má vydûdûnec ‰tûstí, je povaÏován za v˘stfiedního.

Hitlerov˘m dûdictvím je nesplnûná touha, aby spoleãnost byla i pospolitostí.

Hitlerov˘m dûdictvím je omezená schopnost nezaujatû nakládat s pfiítomností a s budoucností.

Jako kdybychom pfiítomnost vidûli nejdfiív ve zpûtném zrcátku nacistické doby, jako kdybychom v sobû cítili jak˘si vnitfiní závazek, Ïe musíme dnes a dennû dokazovat svÛj antinacismus – i kdyÏ to vÛbec není nutné. Ost˘cháme se obdafiit zvlá‰tní podporou vysoce nadané, protoÏe se obáváme, Ïe by to pfiipomínalo elitní v˘chovu ve stylu v˘bûrové nacistické organizace. Jak máme poklidnû diskutovat o pomoci ke smrti, kdyÏ nás umlãuje vzpomínka na Hitlerovu vraÏednou »eutanazii«? NemÛÏeme nezaujatû usilovat o genovou technologii, protoÏe nám sedí v t˘le Hitlerovo rasistické blouznûní o panském ãlovûku. Od Hitlerovy smrti definujeme bez uvaÏování jako zásadnû normální to, co se za Hitlera mûlo za cosi naprosto opaãné. Jsme rukojmími na‰í minulosti. Chceme-li se vypofiádat s nûmeck˘m traumatem, jeÏ zpÛsobil Hitler, musíme se vypofiádat s Hitlerem. ProtoÏe traumatem se stal jenom proto, Ïe se ho pokou‰íme vypudit z mysli. Je naãase zaãít koneãnû bilancovat.

Mezitím uÏ o Hitlerovi existuje sto dvacet tisíc rÛzn˘ch knih, povolan˘ch i nepovolan˘ch. DÛvûrnû nás seznámily s nejdetailnûj‰ími podrobnostmi jeho zrÛdn˘ch ãinÛ. Dovedly nás do propastí jeho bytosti. Daly nám nahlédnout do nejvnitfinûj‰ích komnat jeho du‰e.

8

1927

Zvûstovaly nám, Ïe uÏíval pilulky proti nad˘mání, kdyÏ mûl spalniãky, Ïe kdykoli se zrovna zhroutila nûkterá fronta, jedl víc bábovku neÏ jindy. Za v‰echny tyto podrobnosti jsme autorÛm vdûãni.

Ale oã víc toho o Hitlerovi víme, o to obtíÏnûji se dá vysvûtlit, o to více se vzpírá na‰emu chápání. Mezi vûdûním o Hitlerovi, které se nashromáÏdilo za tûch ‰edesát let, a obecnou znalostí o nûm je hluboká propast.

Populární obraz Hitlera ukazuje démona, kter˘ pfii‰el odnûkud zvenãí. Tak se s ním snadnûji zacházelo. Kdo se dokáÏe bránit ìáblovi, kter˘ se vydává za bûloskvoucího rytífie? »Hitler nebyl úplnû normální,« fiíká v rozhovoru jeden sudetonûmeck˘ dobov˘ svûdek. MoÏná nebyl, nebyl ani démon. Pfii‰el zvenãí, ale cítil jako vyloÏen˘ Nûmec. Tedy se musel také stát Nûmcem – a byl ãasem nûmeãtûj‰í neÏ vût‰ina NûmcÛ. Byl tak nûmeck˘, Ïe leckter˘ Nûmec pofiád je‰tû pokládá za bfiímû b˘t Nûmcem.

Bilancování ve vûci Hitler musí pfiijít z Nûmecka. Aãkoli jsme totiÏ Hitlerovi ve svobodn˘ch volbách vût‰inu na‰ich hlasÛ nikdy nedali, dopomohli jsme mu pfiece jen k moci.

A pfiestoÏe nikdy vefiejnû neÏádal Nûmce o souhlas k válce ani k vraÏdûní ÎidÛ a také jej nikdy nedostal, jedno i druhé jsme dovolili.

Nikdo z NûmcÛ nesejme odpovûdnost za to, Ïe jsme toho ìábla podcenili a nezbavili se ho dfiív, neÏ povstaly ty miliony mrtv˘ch. Ale nikdo nemÛÏe zbavit svût kolem nás odpovûdnosti za to, Ïe ho opakovanû podceÀoval. Pfied rokem 1938 poskytli Hitlerovi to, co mu je‰tû V˘mar odmítl. Válka a holocaust – bylo by se jednomu i druhému dalo zabránit, kdyby se byl Hitler nebyl chlácholil, kdyby se mu byla ukázala pûst.

Tato kniha by chtûla vylomit prÛsek dÏunglí na‰eho vûdûní o Hitlerovi. Není to pouze dal‰í Ïivotopis. Vypráví o pûti rovinách existence Adolfa Hitlera, o pûti neuralgick˘ch stavech jeho bytosti: Hitlera jako svÛdce, jako soukromníka, jako diktátora, jako dobyvatele, jako zloãince. Nikdo nevyvrátí nepravého Hitlera, nikdo nevyjeví pravého Hitlera lépe neÏ on sám.

Tato kniha hodlá nejenom ukázat, co dnes víme o Hitlerovi, ale i doloÏit, jak se na nûj pamatujeme: 2000 rozhovorÛ ve v‰ech ãástech Nûmecka a s Nûmci v‰eho vûku prozrazují, Ïe s obtíÏn˘m námûtem A. H. jsme se doposud nevyrovnali – a je‰tû dlouho nevyrovnáme.

10

I proto není potfieba Ïádného v˘roãí k tomu zab˘vat se Hitlerem. Zab˘vat se jím, toÈ akt politické kultury.

Psát o Hitlerovi je riskantní. Kdo se toho odváÏí, ten se musí obhajovat. Nejednou se mu vyãítá, Ïe kdokoli se literárnû zaobírá neosobností A. H., ten jenom posluhuje posmrtné nostalgii po nûm. Analyzovat Hitlera, to je pr˘ v podstatû pseudovûdeck˘ kult osobnosti. Legitimní je tak nanejv˘‰ bádání o fa‰ismu.

Tady se pfiehlíÏí, Ïe módní rovnice »Dûjiny nedûlají muÏi, n˘brÏ socioekonomické struktury« v pfiípadû Hitlera neplatí.

Nejprve dûjiny udûlaly jeho, poté on dûlal dûjiny. »Tfietí fií‰e« by bez nûho, bez ohniska neblah˘ch emocí, takov˘ch a onak˘ch úzkostí, tuÏeb a nadûjí, nebyla myslitelná. Neb˘t jeho, ve‰ker˘ ten pfiízrak by se rozpadl. To on byl jakousi jedineãnou veleporuchou fungování nûmeck˘ch národních dûjin, on byl jejich nejvût‰í moÏnou katastrofou.

Formulace Jacoba Burckhardta »Dûjiny tu a tam mají rády, kdyÏ se kondenzují v jednom ãlovûku, jemuÏ posléze je poslu‰en svût« nehodí se na nikoho tak dobfie jako na nûj. Ve stejném smyslu vyjadfiuje svÛj soud Joachim Fest (»V osobû Hitlerovû je‰tû jednou jedinec demonstroval svou ohromující moc nad dûjinn˘m procesem«) a Rudolf Augstein (»Hitler byl poslední atentátník v dûjinách«).

A tak nám nezb˘vá nic jiného, neÏ pfii v‰í úctû ke Karlu Krausovi (»K Hitlerovi mnû nic nenapadá«) vyslovit s ním nesouhlas, protoÏe pokud jde o Hitlera, mûlo by nás pofiád je‰tû cosi napadat. Ve‰keré nostalgie po Hitlerovi se sytí Ïivnou pÛdou ignorance. Fascinovat mÛÏe Hitler jen toho, kdo o nûm ví málo nebo o nûm neví vÛbec nic. Nejlep‰ím lékem na infekãní hitleritidu je leccos o nûm vûdût. Nejlep‰í léãbou je Hitler sám.

Soukrom˘ Ïivot tohohle ãlovûka byl nev˘znamn˘, chud˘.

Nedostávalo se mu v‰eho, z ãeho se skládá Ïivot ãlovûka, co jej zu‰lechÈuje: vzdûlání, pfiátelství, lásky, manÏelství. Hitler toho sice neuvûfiitelnû mnoho pfieãetl, ba zhltal, zejména textÛ o vojenství. Ale co se nehodí do jeho pfiedstavy o svûtû, to nebere na vûdomí. Je rozen˘ Narcis. Existuje pro nûj pouze to, co ho zajímá.

Jeho osobnost vytváfií pfiedev‰ím v‰echno to, co je v jeho bytosti absolutní a zároveÀ cudnû skr˘vané – úporná pfiepjatost, jíÏ kompenzuje rané neúspûchy. Schopnost konstruktivního dialogu s ostatními nemá. Námitky zpoãátku sná‰í jen obtíÏnû, nakonec vÛbec ne. Na fotografiích je ho dost ãasto vidût pohro-

11

madû s dûtmi nebo se psy. Dûti a psi jsou vÏdycky tvorové podfiízení. Dûti ani psi nevzná‰ejí intelektuální nároky, dûti a psi neodporují. Nejradûji Hitler mluví se sekretáfikami, s fiidiãi, s poboãníky. Jeho vnitfiní ustrojení je dáno záhy, a nepfiestane b˘t ustrnulé. Hitler nenávidí cokoli nové. NedÛvûfiuje zmûnû.

Hitler jedl vÏdy totéÏ. Oblékal se vÏdy do téhoÏ. Chtûl vÏdy vypadat stejnû: »Pomyslete jen na faraony!« PoÏadoval na své milence, aby vypadala vÏdy stejnû. Svému doprovodu vyprávûl vÏdy tytéÏ historky. Îeny vÏdy zarmucoval. Nikdy si jich neváÏil. Nûkteré kvÛli nûmu spáchaly sebevraÏdu, jiné se o ni pokou‰ely. Byl milován, sám v‰ak milovat nedovedl. Nestrádal nedostatkem pocitu ‰tûstí, on ‰tûstí nesná‰el.

Mûl rád Ïeny, které byly slab‰í neÏ on: »Není nic krásnûj‰ího, neÏ si vychovávat nûjakou takovou mladou osÛbku, dûvãe osmnáctileté, dvacetileté, takové je tvárné jako vosk.« Bál se otevírat svou mysl druh˘m. Vázat se k nûkomu znamenalo pro nûj i dávat ãást sebe v‰anc. Pofiád tu byla ta stylizovaná maska, ta nadutá póza, která je tak nápadná na ran˘ch snímcích jeho fotografa Hoffmanna. Hitler si neumí uÏívat, nekoufií, nepije, nedovede se uvolnit. PoÏitek pociÈuje, pouze kdyÏ komunikuje s masami. Vlastnû je to uboÏák.

Ale mít s ním soucit se nevyplácí. Byl to nemocn˘ syãák, kter˘ si kompenzoval své frustrace a zneuÏíval k tomu celého jednoho národa. Najít obûtního beránka pro fakt, Ïe z Hitlera byl posléze Hitler, takové pokusy se dály, av‰ak s úspûchem jen nepatrn˘m. Kdyby se nám tak podafiilo pfiijít na to jedno trauma z dûtství, které by nám vysvûtlilo v‰echno dal‰í! Kdyby se tak podafiilo vypátrat toho jednoho Îida, kter˘ poskytl prapÛvodní dÛvod k holocaustu!

Jednoduché vysvûtlení v sobû skr˘vá svÛdn˘ pÛvab. V záleÏitosti Hitlera v‰ak není nosné. Musíme si dát tu námahu a sami kousek po kousku sestavit onu sloÏitou mozaiku zvanou Hitler.

V‰echno tu navzájem spolu souvisí. Zufiivec pozdûj‰ích váleãn˘ch let, kter˘ fival na své generály, protoÏe se vzpírali jeho idiotství, je t˘Ï ãlovûk, kterého, kdyÏ byl je‰tû chlapec, otec zlomil. Tenhleten ne‰Èastn˘ ãlovûk si pfies míru vykompenzovával své frustrace.

Jako chlapec pfii‰el o sebedÛvûru. Jako muÏ ji dohánûl. Potfieboval úspûchy, nejprve jenom potlesk davÛ, poté slast moci, nakonec opojn˘ pocit, Ïe je pfiíãinou milionÛ mrtv˘ch.

12

1938

V‰echno spolu navzájem souvisí. Proã byly Ïeny kvÛli nûmu ne‰Èastné? Nikdy nedovedl b˘t nikomu blízk˘, nedovedl mít lidsk˘ zájem o druhého. Potfieboval odstup. Musel stále cosi skr˘vat.

Ze zaãátku Ïeny prostû jen tak svádûl. To umûl. A pak? Pak je od sebe vÏdy odstrãil a nechal je hynout laãností. Maria Reiterová se chtûla zabít. Angelika Raubalová to udûlala. Eva Braunová se o to dvakrát pokusila.

Neunesly, Ïe pro »Vlka« nejsou dÛleÏité, pro toho Narcise, kter˘ touÏil po ‰almajovém konej‰ení matky – vÏdy znovu ho napfiimovala, kdykoli ho otec tr˘znil. Îeny mu musely slouÏit, nesmûly v‰ak vzná‰et Ïádné nároky. V˘chova v nûm vypûstovala sklon naparovat se – on je pfiece nejvût‰í ze v‰ech, fiíkal si vskrytu. Kdo o sobû takhle sm˘‰lí, ten padá dvakrát tak hluboko, kdykoli se nahromadí neúspûchy.

Jeho Ïivot byl aÏ do roku 1920 jedním jedin˘m neúspûchem.

Nevychodil aÏ do konce jedinou ‰kolu, dvakrát ho odmítla vídeÀská Akademie umûní, nevyuãil se Ïádnému fiemeslu. To by bylo porazilo du‰e necitlivûj‰í, neÏ byl mlad˘ Hitler. Pozdûji si Hitler kompenzuje i tahle poranûní z mládí, mstí se na pomûrech, na nichÏ ãasto ztroskotával. Dûlá to bezohlednû, nûkdy aÏ brutálnû.

MoÏná pocítil nûco jako úspûch poprvé jako voják na frontû.

Ale je to opravdu úspûch, dotáhne-li to ãlovûk na svobodníka?

Vlastnû ani dvacátá léta, jeho »doba bojÛ«, nebyla nijak zvlá‰tû úspû‰ná. Jistû, »umûl mluvit«, a tohle vychutnává, seã mÛÏe.

JenÏe puã v roce 1923 selÏe, vûzení je pfieryv, volební vzestup Ïalostn˘. Teprve v roce 1930 pfiichází prÛlom. Co je na nûm tak zvlá‰tního? Jak se proboha mohlo stát, Ïe vydûdûnec z Innské ãtvrti1, bez gro‰e v kapse, dokázal získat vládu nad zku‰en˘m kulturním národem a za nûkolik let jej zniãit, Evropu promûnit v popel a v sutiny a zanechat po sobû hory mrtvol?

Nûjak˘m logick˘m produktem moderních nûmeck˘ch dûjin nebyl. Od Luthera pfies Bismarcka nevede k Hitlerovi pfiímá cesta, nanejv˘‰ klikatá stezka. Hitler není plodem Ïádné z nûmeck˘ch tradic, a uÏ vÛbec ne té protestantsky pruské. Prus Ludwig Beck, ten, kter˘ ho chtûl svrhnout, prohlásil: »Tenhle ãlovûk nemá vÛbec vlast.« Golo Mann, kterého Hitlerovi pohÛnci vypudili z vlasti, vyslovuje domnûnku, Ïe Hitler pfii‰el 1 Innská ãtvrÈ – oblast u fieky Innu na sever od Salcburku, území Rakouska od 1779

14

ze »zemû nikoho«. Tak daleko jít nechceme, buì jak buì pfii‰el z Rakouska. Hezky to zformuloval Sebastian Haffner: »Hitler pro Nûmce po pravdû vÏdy pfiicházel zdaleka, nejdfiív nûjakou chvíli z nebes a potom, aÈ se BÛh slituje, z nejhlub‰ího jícnu pekla.« Hitlerova fií‰e nebyla Ïádnou neodvratnou formou nûjaké nûmecké zvlá‰tní cesty. Osudem pfiedurãená stezka smrti z Leuthenu pfies Langemarck2 do Osvûtimi neexistuje. Tak automaticky v dûjinách nefunguje vÛbec nic. To platí i o Hitlerovû uchopení moci; bylo ve skuteãnosti doplíÏením k moci.

Aãkoli bylo vÏdy spí‰ moÏné, Ïe to tak asi dopadne, jak to dopadlo, dopadnout to tak nemuselo.

V˘mar nemusel nevyhnutelnû ztroskotat. Jiná mezinárodní situace, jin˘ ekonomick˘ v˘voj by byl republice usnadnil unést její bfiemena a postupnû je z beder zcela odvrhnout.

Versailles objektivnû nebylo hanebn˘m diktátem, za jak˘ je mûli v poraÏené nûmecké fií‰i. Versaillesk˘ mír, kter˘ tak tupili, byl vlastnû mírem dokonce mírn˘m vzhledem k radikálním plánÛm, jaké mûli Nûmci s válkou, a ve srovnání s rabiátsk˘m mírem, jak˘ byl z donucení uzavfien v Brest-Litevsku.

Dnes se to arci snadno fiekne.

Na Nûmce tehdy podmínky vítûzÛ zapÛsobily jako ‰ok. Pomûfiovali Versailles klasick˘mi, umûfien˘mi mírov˘mi dohodami devatenáctého století a ãtrnácti body amerického prezidenta Wilsona – a vnímali tento mír jako zradu, ba jako uráÏliv˘ diktát. Emoce vybiãovávaly spí‰e morální neÏ materiální podmínky.

Sv˘mi voliãsk˘mi hlasy neumoÏnili Hitlerovi prorazit nezamûstnaní. Jejich hlasy patfiily levicov˘m stranám, v neposlední fiadû i KPD (Komunistická strana Nûmecka). Pfiesto Hitler vyuÏil depresivní nálady doby, kterou vytváfiela právû nezamûstnanost.

Bylo by se tomu v‰emu dalo zabránit? Ty, ktefií mu dali v roce 1933 pfiíleÏitost, nepohánûly Ïádné »socioekonomické nutnosti« nebo nûjaké jiné temné mocnosti, n˘brÏ pouze vlastní slabost, vlastní ctiÏádost, vlastní iluze.

2 Dvû krvavé bitvy v nûmeck˘ch dûjinách: u Leuthenu v Dolním Slezsku r. 1757 zvítûzil prusk˘ král Bedfiich Velik˘ nad rakousk˘mi vojsky Karla Lotrinského za sedmileté války, u Langemarcku v Belgii (západní Flandry) probûhlo v fiíjnu–listopadu 1914 za 1. svûtové války zniãující stfietnutí, pfii kterém zahynulo mnoho nûmeck˘ch váleãn˘ch dobrovolníkÛ.

15

KdyÏ se dostal k moci, jeho hvûzda uÏ zapadala. V listopadu roku 1932 jeho NSDAP ve volbách do ¤í‰ského snûmu pfii‰la o více neÏ dva miliony hlasÛ. Na Silvestra byly politické vû‰tby témûfi jednotné: Nebezpeãí pominulo. JenÏe pak se stal kancléfiem. Byla to opravdu jeho poslední pfiíleÏitost. A vskutku to bylo ne uchopení moci, n˘brÏ doplíÏení se k ní.

V‰echno vybiãovávání davÛ, v‰echno fieãnické vzpurnictví

by Hitlerovi k moci nedopomohlo. Moci se mu dostalo teprve díky intrikování kolem prezidenta churavého stáfiím a díky selhání sil, které mûly nemocnou republiku chránit.

ProtoÏe vzdor ve‰keré vnitfiní malomyslnosti by byly v˘marské mocenské elity sdostatek silné, aby zastavily diktaturu: demokratické strany, které se sice ponûkud smrskly, ale byly stále je‰tû Ïivotaschopné, mohly fiíci »Ne« na zmocÀovací zákon. Odbory mohly zopakovat tu triumfální generální stávku, která v samém zárodku udusila KappÛv puã v roce 1920. PrÛmysl mohl vzdorovat finanãnû. Reichswehr mohl pohrozit, Ïe svou moc také pouÏije. JenÏe ono se do nûãeho podobného nikomu uÏ moc nechtûlo. Hitlera brali jako cosi osudového.

Armáda mûla prostfiedky, aby s tím pfiízrakem skoncovala.

ZÛstaly ve skladi‰tích zbraní jen proto, Ïe Hitlera zákonnou cestou jmenovali kancléfiem? Pozdûji by b˘val nejeden generál rád, kdyby se tomu vûfiilo. Hitler vûdûl, jak je korumpovat: slíbil jim, Ïe se zv˘‰í zbrojení a obrodí nûkdej‰í sláva. Samozfiejmû to byla silná káva, dát Bismarckovo veslo do ruky pfiivandrovalému pov˘‰enci! JenÏe puã nepfiicházel v úvahu – ne proto, Ïe pru‰tí generálové ze zásady nepodnikají vzpoury, n˘brÏ proto, Ïe mladí dÛstojníci, poddÛstojníci i obyãejní vojíni reichswehru byli »oddáni Hitlerovi«.

Pochopitelnû generál von Hammerstein jako ‰éf velení pozemního vojska vyjevil svému vûkem se‰lému vrchnímu veliteli obavy z Hitlerova jmenování ‰éfem vlády. JenÏe Hindenburg podûkoval za demar‰i a dal ji uloÏit do spisÛ. âtrnáct dnÛ nato dûlal Hammerstein Hitlerovi hostitele. Jako naschvál právû v jeho bytû vyloÏil ten vyvolenec generálÛm své cíle. A ti je bez námitek vzali na vûdomí. Nejdfiíve doma »bezohlednû vyhladit« pacifismus a marxismus, poté vytvofiit »‰irokou bojovou a brannou hotovost« pod »co nejráznûj‰ím státním vedením« smûrem do zahraniãí, zprvu opatrnou agitací vést nejprve boj proti »versailleské kfiivdû«, poté »soustfiedûn˘mi silami dob˘t nov˘ Ïivotní prostor na v˘chodû a ten

16