První kapitola
Hercule Poirot se zamraãil. „Sleãno Lemonová,“ oslovil svoji sekretáfiku. „Ano, pane Poirote?“ „V tomto dopise se nacházejí tfii chyby.“ PoirotÛv tón vyjadfioval nevíru. Sleãna Lemonová, ta málo pohledná, zato velmi schopná Ïena se pfiece nikdy chyb nedopou‰tí. Nikdy nebyla nemocná ani unavená nebo rozãilená, vÏdy vynikala precizností. Vzato kolem a kolem vlastnû vÛbec Ïenou nebyla. Byla stroj – dokonalá sekretáfika. V‰echno znala, se v‰ím si poradila. O v‰echno se tak dokonale postarala, Ïe i Ïivot Hercula Poirota fungoval jako dobfie sefiízen˘ stroj. ¤ád a metodiãnost byly po léta Poirotov˘m heslem. Díky dokonalému komorníkovi Georgeovi a dokonalé sekretáfice sleãnû Lemonové vládly fiád a metodiãnost jeho Ïivotu zcela bez omezení. Nyní, kdyÏ se vedle kulat˘ch lívancÛ smaÏily i hranaté, nemûl si Poirot naã stûÏovat. Ov‰em dnes ráno udûlala sleãna Lemonová pfii psaní úplnû jednoduchého dopisu tfii chyby, a navíc si jich ani nev‰imla. Hvûzdy v pfiekvapeném údivu ustrnuly na sv˘ch nebesk˘ch drahách! Hercule Poirot jí uráÏliv˘ dokument podal. Nezlobil se, spí‰e se vydûsil. Tohle je jedna z vûcí, jeÏ se nemohou pfiihodit – a pfiece se to stalo! Sleãna Lemonová si dopis vzala. Podívala se na nûj. Poirot poprvé v Ïivotû uvidûl, jak zrudla. Syt˘ neslu‰iv˘ 7
rumûnec jí zalil tváfi aÏ ke kofiínkÛm siln˘ch pro‰edivûl˘ch vlasÛ. „Proboha,“ zvolala. „Nechápu, jak… vlastnû ano. To kvÛli sestfie.“ „Va‰í sestfie?“ Dal‰í pfiekvapení. Poirota nikdy ani nenapadlo, Ïe by sleãna Lemonová mohla mít sestru. KdyÏ uÏ jsme u toho, tak vlastnû ani otce, matku ãi prarodiãe. Sleãna Lemonová jaksi pÛsobila jako vysoustruÏená – jako dokonal˘ nástroj, takÏe samotná pfiedstava, Ïe by mûla nûjaké pocity, obavy nebo rodinné starosti, se zdála naprosto absurdní. Bylo v‰eobecnû známo, Ïe mimo pracovní dobu se srdcem i myslí zcela oddává zdokonalování nového kartotéãního systému, jenÏ bude patentován a ponese její jméno. „KvÛli va‰í sestfie?“ opakoval proto Hercule Poirot, jenÏ nemohl uvûfiit vlastním u‰ím. Sleãna Lemonová ráznû k˘vla. „Ano,“ pfiitakala. „Tu‰ím, Ïe jsem se vám o ní nikdy nezmínila. Strávila témûfi cel˘ Ïivot v Singapuru. Její manÏel tam dûlal do obchodu s gumou.“ Hercule Poirot chápavû pfiik˘vl. Shledával zcela odpovídajícím, Ïe sestra sleãny Lemonové stráví vût‰inu Ïivota v Singapuru. K tomu pfiece taková místa jako Singapur jsou. Sestry Ïen jako sleãna Lemonová se vdávají za muÏe v Singapuru, aby se samotné sleãny Lemonové mohly se strojovou v˘konností oddávat záleÏitostem sv˘ch zamûstnavatelÛ (a ve chvílích oddechu pochopitelnû rovnûÏ vynalézání kartotéãního systému). „Chápu,“ pravil. „Pokraãujte.“ Sleãna Lemonová pokraãovala. „Pfied ãtyfimi roky ovdovûla. Dûti nemûli. Podafiilo se mi najít jí moc pûkn˘ mal˘ byt za docela rozumn˘ nájem –“ (Sleãnû Lemonové se podafií zafiídit i nûco tak zcela neuskuteãnitelného, jak jinak.) 8
„Je na tom pomûrnû dobfie, i kdyÏ dnes uÏ si za peníze nepofiídíte tolik jako dfiív, ale nemá nákladn˘ vkus, a pokud bude opatrná, má dost, aby mohla pohodlnû Ïít.“ Sleãna Lemonová se zarazila a pak navázala: „Pravda je ale samozfiejmû taková, Ïe se cítila osamûlá. V Anglii nikdy neÏila, nemá tu Ïádné staré známé a pfiátele, a tak moc nevûdûla, co s ãasem. Zkrátka pfied pÛl rokem se mi svûfiila, Ïe pfiem˘‰lí o tom, Ïe by vzala tohle zamûstnání.“ „Zamûstnání?“ „Myslím, Ïe se tomu fiíká správce nebo hospodáfi studentské koleje. Tu ubytovnu vlastní jedna Ïena, je napÛl ¤ekynû a tehdy hledala nûkoho, kdo by to za ni fiídil, staral se o stravování a dohlédl, aby v‰echno bûÏelo hladce. Nabízejí pokoje v jednom staromódním domû v Hickory Road, jestli víte, kde to je.“ Poirot nevûdûl. „Kdysi to byla lep‰í ãtvrÈ a domy jsou tam dobfie postavené. Sestra mûla dostat moc pûkné ubytování, loÏnici, ob˘vák a vlastní malinkou kuchyÀku –“ Sleãna Lemonová se odmlãela. Poirot ze sebe vydal jak˘si povzbuzující zvuk. Zatím to nevypadalo zrovna na ne‰Èastn˘ pfiíbûh. „Sama jsem mûla urãité pochybnosti, ale sestfiiny dÛvody jsem chápala. Nikdy nepatfiila k tomu druhu Ïen, co sedí cel˘ den se zaloÏen˘ma rukama. Je velmi praktická a umí si se v‰ím poradit. Ne‰lo samozfiejmû o nic takového, Ïe by nûkam vloÏila peníze, ani nic podobného. Jednalo se o placené místo, plat sice nebyl právû vysok˘, ale nijak zvlá‰È ho nepotfiebovala a také ji neãekala Ïádná fyzicky nároãná práce. Mladé lidi mûla vÏdycky ráda, dobfie s nimi vychází, a vzhledem k tomu, Ïe Ïila tak dlouho na V˘chodû, chápe rasové rozdíly a pfiecitlivûlost nûkter˘ch lidí. Víte, studenti v té ubytovnû jsou v‰ech moÏn˘ch národností, vût‰inou sice Angliãani, ale zase nûktefií jsou, myslím, úplnû ãerní.“ „Pfiirozenû,“ pfiik˘vl Hercule Poirot. 9
„Polovina o‰etfiovatelek v nemocnicích je dneska ãerná,“ pronesla sleãna Lemonová pochybovaãnû, „a pr˘ jsou daleko milej‰í a pozornûj‰í neÏ Angliãanky. Ale o to nejde. Probraly jsme ten plán a sestra se nakonec pfiestûhovala. Ani jedné se nám moc nezamlouvala majitelka paní Nicoletisová, dost nevyrovnaná Ïenská, obãas roztomilá a nûkdy – je mi líto, Ïe to tak musím fiíct – úplnû naopak, a je‰tû navíc lakotná a nepraktická. Na druhou stranu kdyby byla schopná, tak by pochopitelnû nepotfiebovala v˘pomoc. Sestra se nenechá vztekl˘mi náladami a rozmary lidí vyvést z míry. DokáÏe si stát na svém a Ïádné nesmysly nikomu netrpí.“ Poirot pfiik˘vl. V popisu sestry sleãny Lemonové cítil náznaky podoby se svojí sekretáfikou – zkrátka taková sleãna Lemonová, jen umírnûná sÀatkem a podnebím v Singapuru, nicménû pofiád Ïena ze stejnû pevného kadlubu. „Va‰e sestra tedy pfiijala ono zamûstnání?“ otázal se. „Ano, pfied pÛl rokem se nastûhovala do Hickory Road 26. Práce se jí tam celkem líbila a bavila ji.“ Poirot poslouchal. AÏ dosud se dobrodruÏství sestry sleãny Lemonové jevilo nad oãekávání ne‰kodné. „Poslední dobou si ale dûlá starosti. Velké starosti.“ „Proã?“ „No víte, pane Poirote, nelíbí se jí, co se tam dûje.“ „Oni studenti jsou obojího pohlaví?“ otázal se Poirot jemnocitnû. „Ach tohle nemám na mysli, pane Poirote! S takov˘mi komplikacemi ãlovûk vÏdycky poãítá, ty se dají oãekávat! Ne, víte, ztrácejí se tam vûci.“ „Ztrácejí se?“ „Ano. Jsou to takové zvlá‰tní vûci… a v‰echno se to dûje tak divnû.“ „KdyÏ uvádíte, Ïe se vûci ztrácejí, chcete tím fiíci, Ïe jsou kradeny?“ „Ano.“ „Byla povolána policie?“ 10
„Ne. Je‰tû ne. Sestra doufá, Ïe to tfieba nebude nutné. Oblíbila si ty mladé lidi – tedy nûkteré z nich – a daleko radûji by to s nimi urovnala sama.“ „Ano,“ pok˘vl Poirot zamy‰lenû. „To zcela chápu. Nicménû to nikterak nevysvûtluje, mohu-li to tak fiíci, va‰e znepokojení, jeÏ je dle mého domnûní odrazem obav va‰í sestry.“ „Nelíbí se mi to, pane Poirote. VÛbec se mi to nelíbí. Nemohu se zbavit pocitu, Ïe se tam dûje nûco, ãemu nerozumím. Îádné obyãejné vysvûtlení zfiejmû nepokr˘vá v‰echna fakta – a opravdu si nedovedu pfiedstavit, co by se tam mohlo dít.“ Poirot zamy‰lenû pfiikyvoval. Pfiedstavivost byla vÏdycky Achillovou patou sleãny Lemonové. Îádnou totiÏ nemûla. V otázkách faktÛ byla neporazitelná. KdyÏ v‰ak ‰lo o dohady, byla ztracená. Úvahy o stavu mysli Napoleonov˘ch muÏÛ pod pyramidami nebyly nic pro ni. „Nejde o drobné krádeÏe? Dejme tomu o kleptomanii?“ „To bych nefiekla. Vyhledala jsem si to heslo,“ pfiiznala svûdomitá sleãna Lemonová, „ve v˘kladovém slovníku Encyclopaedia Britannica a v lékafisk˘ch pojednáních. Nepfiesvûdãilo mû to.“ Hercule Poirot nûjakou chvíli mlãel. Má chuÈ zaplést se do starostí sestry sleãny Lemonové a do vá‰ní a kfiivd mnohojazyãné studentské koleje? Ov‰em kdyÏ sleãna Lemonová dûlá chyby pfii psaní dopisÛ, je to velice mrzuté a nepfiíjemné. Usnesl se, Ïe pokud by se do té záleÏitosti mûl vloÏit, toto bude dÛvodem. Nepfiipou‰tûl si, Ïe se poslední dobou docela nudí a Ïe právû v‰ednost celé záhady ho láká. „‚Jak hluboko se petrÏel za dusného dne ponofiila do másla,‘“ zamumlal si pro sebe. „PetrÏel? Máslo?“ Sleãna Lemonová se zatváfiila vydû‰enû. 11
„Citát jednoho z va‰ich klasikÛ,“ opáãil Poirot. „Nepochybnû jste obeznámena s DobrodruÏstvími, nemluvû o Hrdinsk˘ch ãinech Sherlocka Holmese.“ „Vy myslíte ty spoleãnosti kolem Baker Street a tohle v‰echno,“ zvolala sleãna Lemonová. „Dospûlí muÏi, a chovají se jako dûti! To jsou celí oni. Jako stavebnice vláãkÛ, co si s nimi hrají. Nemûla jsem nikdy ãas, abych si tyhle pfiíbûhy ãetla. Mám-li ãas na ãtení, coÏ není nijak ãasto, dávám pfiednost vzdûlávací knize.“ Hercule Poirot naznaãil hlavou pÛvabnou úklonu. „Co kdybyste sem, sleãno Lemonová, pozvala sestru na nûjaké vhodné obãerstvení – kupfiíkladu odpolední ãaj? Snad bych jí mohl nûjak pomoci.“ „To je od vás laskavé, pane Poirote. Opravdu nesmírnû laskavé. Sestra má vÏdycky odpoledne volno.“ „¤eknûme tedy zítra, jestli to stihnete zafiídit.“ V patfiiãnou chvíli dostal vûrn˘ George pokyn, aby pfiipravil hranaté lívaneãky bohatû polité máslem, symetrické sendviãe a dal‰í nezbytné sloÏky opulentního anglického odpoledního ãaje.
12
Druhá kapitola
Sestra sleãny Lemonové se jmenovala Hubbardová a byla jí nemálo podobná. PleÈ mûla sice podstatnû Ïlutûj‰í, byla kypfiej‰í, vlasy mûla ménû peãlivû uãesané a nechovala se tak ráznû, av‰ak oãi hledící z kulaté milé tváfie se vyznaãovaly stejnû ostfie pronikav˘m pohledem, jak˘ svítil pfies skfiipec sleãny Lemonové. „Je to od vás velmi laskavé, pane Poirote,“ fiekla. „Velice laskavé. A k tomu ten vynikající ãaj. UÏ jsem snûdla opravdu daleko víc, neÏ bych mûla – no, snad tedy je‰tû jeden sendviã – a ãaj? Tak tedy pÛl ‰álku.“ „Nejprve,“ oznámil Poirot, „se vûnujeme pokrmu – potom pfiejdeme k na‰emu problému.“ Mile se na ni usmál a nakroutil si knír. Paní Hubbardová poznamenala: „Víte, jste pfiesnû takov˘, jak jsem si vás pfiedstavovala podle Felicitina vyprávûní.“ Po chvilce vydû‰eného pfiem˘‰lení si Poirot uvûdomil, Ïe Felicity zfiejmû bude kfiestní jméno jeho sekretáfiky, a odpovûdûl, Ïe vzhledem ke schopnostem sleãny Lemonové nic jiného neoãekával. „Ov‰em Felicity na lidech nikdy moc nese‰lo,“ pronesla roztrÏitû paní Hubbardová a vzala si dal‰í sendviã. „Mnû ano. Proto si dûlám takové starosti.“ „MÛÏete mi povûdût, co pfiesnû probouzí va‰e obavy?“ „Ano, jistû. Bylo by normální, kdyby se ztrácely peníze – tu a tam mal˘ obnos. Pokud jde o ‰perky, tak to je 13
taky pfiímá záleÏitost – tedy nemíním pfiímá, právû naopak – ale zapadalo by to do obrazu kleptomanie nebo nepoctivosti. JenÏe já jsem sepsala seznam vûcí, které zmizely. Pfieãtu vám ho. Paní Hubbardová otevfiela kabelku a vyndala not˘sek. Veãerní stfievíc (jeden z nového páru) Náramek (biÏuterie) Diamantov˘ prsten (nalezen v talífii polévky) Pudfienka Rtûnka Stetoskop Náu‰nice Zapalovaã Staré flanelové kalhoty Îárovky Bonboniéra Hedvábn˘ ‰ál (nalezen rozfiezan˘ na kusy) Batoh (dtto) Acidum boricum Koupelová sÛl Kuchafiská kniha Hercule Poirot se dlouze zhluboka nadechl. „Pozoruhodné,“ poznamenal, „a naprosto dokonale fascinující.“ Nad‰enû pohlédl od pfiísnû a nesouhlasnû se tváfiící sleãny Lemonové k laskavé a sklíãené paní Hubbardové. „Blahopfieji vám,“ pronesl k ní vfiele. Zatváfiila se polekanû. „Ale proã, pane Poirote?“ „Blahopfieji vám k tak jedineãnému a pfiekrásnému problému.“ „Vám to moÏná dává smysl, pane Poirote, ale –“ „VÛbec to nedává smysl. Ze v‰eho nejvíce mi to pfiipomíná jistou hru v kruhu, jiÏ mû jedni pfiátelé donutili 14
hrát bûhem vánoãních svátkÛ. Jak jsem vyrozumûl, jmenuje se to Tfii rohaté dámy. KaÏd˘ po fiadû pronesl následující vûtu: ‚Jel jsem do PafiíÏe a koupil –‘ a dodal nûjak˘ pfiedmût. Následující osoba to zopakovala a pfiidala dal‰í pfiedmût. Úãelem hry bylo zapamatovat si takto vyjmenované pfiedmûty ve správném pofiadí, pfiiãemÏ nûkteré byly, musím fiíci, znaãnû nezvyklé ãi smû‰né povahy. Napfiíklad kostka m˘dla, bíl˘ slon, stÛl se sklápûcí deskou a divoká kachna, pokud si dobfie vzpomínám. ObtíÏnost memorizace samozfiejmû spoãívá ve zcela nesouvisejícím charakteru pfiedmûtÛ – fieknûme v nedostatku spojitostí. Ve chvíli, kdy bylo uvedeno dejme tomu dvanáct pfiedmûtÛ, ukazovalo se jako takfika nemoÏné vyjmenovat je ve správném pofiadí. Zm˘lená vedla k obdrÏení papírového rohu a pfiíslu‰n˘ soutûÏící pak musel pokraãovat: ‚Já, jednorohá dáma, jsem jela do PafiíÏe,‘ atd. Po získání tfií rohÛ soutûÏící povinnû odstoupil ze hry a ten, kdo zÛstal poslední, zvítûzil.“ „Vy jste jistû vyhrál, pane Poirote,“ prohlásila sleãna Lemonová s pfiesvûdãením loajálního zamûstnance. Poirot se rozzáfiil. „Vlastnû ano,“ pfiipustil. „I do sebenáhodnûj‰í sestavy pfiedmûtÛ lze vnést fiád a s trochou dÛvtipu i souvislosti. Napfiíklad si v duchu fieknete: ‚Kostkou m˘dla om˘vám ‰pínu z velkého bílého mramorového slona, jenÏ stojí na stole se sklápûcí deskou‘ – a tak dále.“ Paní Hubbardová s obdivem navrhla: „Tfieba byste mohl totéÏ udûlat s vûcmi ze seznamu, kter˘ jsem vám dala.“ „To bych nepochybnû mohl. Dáma si obula prav˘ stfievíc a navlékla si náramek na levou ruku. Poté si na tváfi nanesla pudr z pudfienky a rtûnku, se‰la do jídelny na veãefii a upustila svÛj prsten do polévky a tak dále – takhle bych si cel˘ seznam mohl zapsat do pamûti, o to se v‰ak nesnaÏíme. Proã byla tak náhodná sestava pfiedmûtÛ odcizena? Jest za tím nûjak˘ systém? Jakási utkvû15
lá pfiedstava? Primárnû zde máme proces anal˘zy. Nejprve jest tfieba prostudovat velice peãlivû seznam pfiedmûtÛ.“ Rozhostilo se ticho, zatímco se Poirot vûnoval zkoumání seznamu. Paní Hubbardová ho uchvácenû pozorovala jako mal˘ chlapec, jenÏ sleduje kouzelníka v nadûjném oãekávání, Ïe z klobouku vyskoãí králík nebo alespoÀ proud barevn˘ch stuh. Zato sleãna Lemonová, nijak neoslnûná sv˘m zamûstnavatelem, se uch˘lila k úvahám o choulostiv˘ch bodech kartotéãního systému. KdyÏ se Poirot koneãnû ozval, paní Hubbardová nadskoãila. „Jako první mû upoutala skuteãnost,“ oznámil, „Ïe ze v‰ech vûcí, jeÏ se ztratily, byla vût‰ina zanedbatelné, obãas pfiímo nepatrné hodnoty s v˘jimkou dvou pfiedmûtÛ – stetoskopu a diamantového prstenu. Ponecháme-li pro tuto chvíli stetoskop stranou, soustfiedil bych se na prsten. O jak cenn˘ prsten se jednalo?“ „To nedokáÏu fiíct pfiesnû, pane Poirote. Byl to solitérní diamant obklopen˘ nahofie a dole mal˘mi brilianty, zásnubní prsten matky sleãny Laneové, pokud vím. Sleãnu Laneovou hodnû rozru‰ilo, kdyÏ zmizel, a moc se nám v‰em ulevilo, jakmile se tent˘Ï veãer objevil v talífii s polévkou sleãny Hobhouseové. Usoudili jsme, Ïe si nûkdo nechutnû zaÏertoval.“ „Mohlo tomu tak b˘t. Nicménû já povaÏuji krádeÏ a vrácení prstenu za signifikantní. Pokud se ztratí rtûnka, pudfienka ãi kniha, není dostatek dÛvodÛ volat policii. Av‰ak cenn˘ diamantov˘ prsten znamená nûco jiného. Pak jest ve‰kerá pravdûpodobnost, Ïe policie bude zavolána. TudíÏ se prsten vrátí.“ „Proã byste ho ale bral, kdyÏ ho hodláte vrátit?“ otázala se zamraãenû sleãna Lemonová. „Vskutku, proã?“ pfiipustil Poirot. „Prozatím v‰ak ponecháme tuto otázku stranou. Zab˘vám se nyní roztfiídû-
16