a přelomu století začínali Cézanna brát
N
stále vážněji avantgardní umělci: Matisse,
Picasso, Braque, Vlaminck, Derain a další, mezi nimi i mladí ruští malíři, kteří velkému mistru z Provence za mnohé vděčili. Četní Cézannovi současníci si však jeho skutečnou velikost neuvědomovali.
Čtyři roční období 1859–1860 olej na plátně, každý 314 x 104 cm Musée du Petit Palais, Paříž
8
9
Když Cézanne v říjnu 1906 v Aix zemřel, otiskly pařížské listy hrstku poněkud rozpačitých nekrologů. „Neúplný talent“, „hrubá malba“, „umělec, jímž nikdy nebyl“, „neschopný ničeho kromě skic“, za mnohé vděčí „kongeniální vadě zraku“ – takových přívlastků se dostávalo velkému umělci už za jeho života a zazněly i nad jeho hrobem.
Dvě ženy a dítě v interiéru 1860 olej na plátně, 91 x 72 cm Puškinovo muzeum výtvarných umění, Moskva
10
Nemohlo za to pouze nepochopení ze strany jednotlivých umělců a kritiků, ale především objektivní faktor – složitost jeho umění, jeho specifický výtvarný řád, který během své kariéry vyvinul a jako celek nevtělil do žádného ze svých obrazů.
Strýc Dominik jako mnich 1865 olej na plátně, 65,1 x 54,6 cm Metropolitan Museum of Art, New York
12
Cézanne byl pravděpodobně nejsložitějším umělcem 19. století. „Tváří v tvář Cézannově velikosti člověk nemůže nepocítit cosi jako posvátnou úctu,“ napsal Lionello Venturi. „Jako byste vstupovali do neznámého světa – bohatého a přísného s vrcholy tak vysokými, až se zdají nedosažitelné.“
Strýc Dominik v bavlněné čapce 1865 olej na plátně, 79,7 x 64,1 cm Muzeum moderního umění, New York
14