P
ři vyslovení jména Edvarda Muncha se většině lidí vybaví jeden neodolatelně památný výjev: Výkřik,
děsuplné zvolání přihrbené postavy s tváří podobnou lebce na pozadí ohnivého, krvavě rudého západu slunce. Tento ikonický obraz se stal symbolem úzkosti ztělesněné v expresionismu konce devatenáctého století.
Autoportrét 1881–1882 olej na papíře nalepeném na kartonu, 25,5 x 18,5 cm Munch Museum, Oslo
8
9
Jeho tvůrce, laskavá duše oddávající se dušezpytu a sebezkoumání, se ovšem dožil osmdesátých narozenin, a byl tak svědkem celosvětového kritického přijetí expresionistického hnutí, k jehož rozmachu do značné míry přispěl. Člověk si z jakéhosi důvodu představuje, že autor tak živého ztvárnění strachu bude příliš citlivý a bezelstný, než aby přežil prudké otřesy počátku dvacátého století, ale přestože Munch po větší část života
Starý akerský kostel (Gamle Aker kirke) 1881 olej na plátně, 16 x 21 cm Munch Museum, Oslo
10
11
děsivě trpěl depresemi a úzkostí, podařilo se mu nalézt životní styl, díky němuž dokázal vytvořit rozsáhlé, psychologicky pronikavé, znepokojivě krásné dílo. Narodil se roku 1863 Lauře BjŒlstadové, mladé matce chatrného zdraví, a jejímu staršímu manželovi, lékaři Christianu Munchovi; rok nato se rodina přestěhovala do Kristianie, jak se tehdy jmenovalo Oslo.
Karen Bjølstadová v houpacím křesle 1883 olej na plátně, 47 x 41 cm Munch Museum, Oslo
12
13
Celkově měli Munchovi pět potomků, z nichž byl Edvard druhorozený a ze synů nejstarší. Už záhy Munch pochopil, že se bude muset popasovat s dvojí dědičnou zátěží: tělesnou hrozbou tuberkulózy, která ho nejprve připravila o matku a poté i o starší sestru, a také s nevelkou, avšak zřetelnou možností duševní lability.
Můj bratr studující anatomii 1883 olej na kartonu, 62 x 75 cm Munch Museum, Oslo
14
15