Prolog
7 20. ledna 1961 Washington d. C. 12.51 hodin
už, jemuž zbývají necelé tři roky života, pokládá levou ruku na bibli. mPředseda nejvyššího soudu earl Warren stojí před ním a předříkává prezidentskou přísahu. „Vy, Johne Fitzgeralde Kennedy, slavnostně přísaháte…“ „Já, John Fitzgerald Kennedy, slavnostně přísahám,“ opakuje nový prezident s úsečným bostonským přízvukem. hledí přímo na soudce, jehož jméno se jednoho dne stane synonymem vyšetřování Kennedyho smrti. nový prezident, narozený do bohatých poměrů, má jemný a vytříbený způsob řeči, čímž se řadovému voličstvu dosti vzdaluje. Překypuje však nadšením a zápalem pro věc, je pohledný a příjemný a snadno si u lidí získává sympatie. Během kampaně otevřeně žertoval o obrovském bohatství svého otce – hrozící propast mezi sebou a voliči zacelil s humorem a takovou upřímností, že průměrní američané uvěřili, když prohlašoval, že vytvoří ameriku lepší, než jakou znají. „Chudí v Západní Virginii slyšeli z úst muže, jenž sem vážil cestu až z Bostonu, že potřebuje jejich pomoc, a tak pomohli. V odlehlém koutu nebrasky Jack s charakteristickým sekáním pravou rukou vysvětloval, že amerika může být ,ještě báječnější‘, a farmáři, jimž
M
14
n
Zavraždění JFK
měl být teoreticky naprosto cizí, chápali, co má na mysli,“ uvedl jeden novinář ke Kennedyho umění zabodovat u široké veřejnosti. avšak mladého JFK nemiluje každý. V celostátních volbách zvítězil nad Richardem nixonem jenom o fous, neboť ostrý republikán nashromáždil 49 procent hlasů. Mezi skupinkou farmářů a Kennedym možná došlo k vzácnému souznění, ale 62 procent právoplatných voličů nebrasky se postavilo za nixona. „Že budete věrně vykonávat úřad prezidenta spojených států amerických.“ „Že budu věrně vykonávat úřad prezidenta spojených států amerických…“ osmdesát milionů američanů sleduje inauguraci u televizních obrazovek. dalších dvacet tisíc lidí se na místo dostavilo osobně. Přes noc napadlo v hlavním městě dvacet centimetrů těžkého mokrého sněhu. armáda musela použít plamenomety, aby vozovky vyčistila. nyní už na Kapitol svítí slunce, ale hustý dav bičuje prudký vítr. diváci se balí do spacích pytlů, dek, tlustých svetrů, zimních kabátů – prostě do čehokoli, aby se udrželi v teple. John Kennedy však zimu ignoruje. dokonce si svlékl svrchník a stojí tam jen v obleku. Ve čtyřiceti třech letech srší energií a nebojácností. odhození pláště, klobouku, šály a rukavic je záměrným tahem dávajícím vyniknout jeho atletickému vzhledu. Je štíhlý a dobře stavěný, vysoký něco přes metr osmdesát, má zelenošedé oči a snědou pleť, jelikož se díky nedávným prázdninám v rodinném sídle na Palm Beach pěkně opálil. Zatímco navenek skýtá JFK obraz dokonalého zdraví, v minulosti zažil vážné zdravotní potíže. Již dvakrát, když balancoval na pokraji smrti, dostal coby římský katolík poslední pomazání. staré zdravotní potíže ho jako kletba budou pronásledovat i v následujících letech. „a budete podle svých nejlepších schopností…“ „a budu podle svých nejlepších schopností…“ V moři vysokých představitelů a přátel vidíme tři osoby, které jsou pro Kennedyho životně důležité. tou první je jeho mladší bratr, jehož po jistém váhání vybral do funkce ministra spra-
Prolog
n
15
vedlnosti. Prezident si Roberta cení spíše pro jeho čestnost než pro jeho právnické schopnosti. Potřebuje mít po boku spolehlivého rádce a ví, že Bobby mu vždy řekne pravdu bez ohledu na to, jak krutá může být. Za prezidentem stojí nový viceprezident lyndon Johnson. lze říct, že Kennedy v boji o Bílý dům zvítězil díky tomuto houževnatému, vysokému texasanovi, který je o vlastní zásluze na vítězství naprosto přesvědčen. Bez Johnsona by Kennedy v lone star state („státu jediné hvězdy“, jak zní přízvisko texasu) patrně neměl šanci na výhru. tandem Kennedy-Johnson tam porazil nixona nepatrným rozdílem 46 000 hlasů – a tento úspěch se za čas bezpodmínečně musí zopakovat, pokud chce Kennedy uhrát i druhé prezidentské období. nový prezident poprvé zabloudí očima za levé rameno soudce Warrena, kde stojí jeho mladá manželka. Jackie Kennedyová, vystrojená do tmavošedého kostýmu a barevně sladěného klobouku, přímo září. Její hladký obličej rámují tmavohnědé vlasy a kožešinový límec. Její jantarové oči jiskří vzrušením. Po únavě ani památky, přestože zůstala vzhůru do čtyř hodin ráno. na mohutné inauguraci předcházející oslavě, uspořádané Frankem sinatrou, leonardem Bernsteinem a dalšími hvězdami, zábava volně plynula. Jackie se rozloučila dlouho předtím, než se společnost rozešla, a bez doprovodu manžela odjela domů do georgetownu. Když se Jack těsně před čtvrtou konečně ukázal, zjistil, že ještě nezamhouřila oka, protože přílišným rozrušením nemohla spát. Zatímco sníh nepřetržitě padá na auta uvízlá v kalamitě a hořící hranice, které lemují ulice Washingtonu, mladý pár usedl k časnému rannímu rozhovoru. Jack nejprve povyprávěl o pozdní večeři zorganizované jeho otcem a potom spolu mluvili o nadcházejícím ceremoniálu. Čeká je výjimečný den přinášející příslib mnoha dalších úžasných dnů, které přijdou potom. John F. Kennedy dobře ví, že veřejnost Jackie zbožňuje. Když včera večer davy v zasněžených washingtonských ulicích sledovaly, jak kolem projíždí limuzína Kennedyových, čerstvě zvolený prezident požádal o natočení světel uvnitř vozu tak, aby lidé mohli jasně vidět jeho manželku. Jackiina krása, šarm a ele-
16
n
Zavraždění JFK
gance ameriku uchvátily. nová první dáma hovoří plynně francouzsky a španělsky, tajně si zapaluje jednu cigaretu s filtrem za druhou a dává přednost šampaňskému před koktejly. stejně jako manžel má oslnivý úsměv, avšak na rozdíl od něj – extroverta – je introvert a pramálo věří v outsidery. i když Jackie stále vyhlíží skvostně, během sedmi let manželství zažila velkou tragedii. Potratila první dítě a po strastech druhého těhotenství porodila mrtvou holčičku. Poté se dočkala radosti z narození dvou zdravých dětí, Caroline a Johna juniora, a ohromujícího vzestupu svého okouzlujícího mladého manžela z řadového massachusettského politika až na samotný trůn spojených států amerických. smutné časy má teď za sebou. Budoucnost vypadá nádherná a ničím neomezená. Zdá se být předurčeno, aby se Kennedyho prezidentství neslo v duchu mytického Kamelotu: řečeno slovy nejnovějšího muzikálu, který právě uvedlo na scénu broadwayské divadlo Majestic, místa, kde prostě není místo pro nic víc než věčné štěstí. n n n
„Zachovávat, střežit a bránit ústavu spojených států…“ „Zachovávat, střežit a bránit ústavu spojených států…“ Kennedyho předchůdce dwight eisenhower stojí vedle Jackie. Za Johnem stojí lyndon Johnson, Richard nixon a harry truman. Mít na jakékoli události pouze jedinou z jmenovaných osobností běžně znamená zajištění zvýšené bezpečnosti. Mít všechny pohromadě na inauguraci, navíc směstnané pěkně do houfu, je pro ostrahu noční můra. tajná služba má nejvyšší pohotovost. Její prací je chránit prezidenta. Pětapadesátiletý agent a nynější náčelník služby U. e. Baughman vykonává toto povolání už od trumanových dob. hned na počátku si uvědomil, že Kennedyho sportovní záliba vmísit se družně do davu úkol ochranky oproti minulým obdobím ještě ztíží. hubený Baughman, muž s charakteristickým ježkem na hlavě, dnes při třech různých příležitostech málem rozkázal vyklidit inaugurační tribunu v obavě o preziden-
Prolog
n
17
tovo bezpečí. Během modliteb se zpod řečnického pultíku znenadání vyvalil modrý dým a všechny zachvátil strach, že jde o bombu. agenti začali překotně pátrat a zjistili, že dým vychází z motoru stroje, který zvedá a spouští řečnický pult. Problém vyřešilo jednoduché vypnutí motoru. nyní Baughmanův tým, nervózní z ožehavé blízkosti obrovského publika, bedlivě pozoruje davy. Jeden dobře vycvičený fanatik s pistolí by mohl pěticí bleskurychlých výstřelů zabít nového prezidenta, dva bývalé prezidenty, a k tomu ještě párek viceprezidentů. Baughman si je dobře vědom dalšího mrazivého faktu. od roku 1840 zemřel každý úřadující prezident zvolený v cyklu dvaceti roků: harrison, lincoln, garfield, McKinley, harding a Roosevelt. díky zkušenostem a odbornosti, které tajná služba mezitím získala, už téměř šedesát let nebyl žádný prezident zavražděn. Zrovna minulý měsíc zmařili agenti pokus o atentát na Kennedyho osnovaný nespokojeným bývalým zaměstnancem pošt, jenž měl v plánu vyhodit nastupujícího prezidenta do povětří dynamitem. Baughmana pronásleduje děsivá otázka: Přetrhne se řetěz prezidentských úmrtí, nebo se Kennedy stane jeho dalším článkem? JFK se všem náznakům, že by ve výkonu funkce mohl přijít o život, jenom směje. aby dokázal, že nevěří na kletby, po příchodu do Bílého domu se rozhodl spát několik prvních nocí v lincolnově ložnici – s abrahamovým duchem si zjevně nedělal starosti. „K tomu mi dopomáhej Bůh.“ „… k tomu mi dopomáhej Bůh.“ Po dokončení přísahy Kennedy potřese rukou předsedovi nejvyššího soudu Warrenovi, potom Johnosonovi a nixonovi. nakonec přistoupí k eisehowerovi. stisknou si ruce. oba se na sebe srdečně smějí, ale v očích mají ocelový výraz. eisenhower dal Kennedymu přezdívku little Boy Blue („chlapeček“). Považuje mladého demokrata za nezralého a neschopného vládnout a shledává pobuřujícím, že muž, který za druhé světové války sloužil jako pouhý poručík, teď přebírá žezlo od generála, jenž v den d řídil invazi do evropy. na druhé straně Kennedy vidí starého generála jako člověka projevujícího mizivý zájem o ná-
18
n
Zavraždění JFK
pravu chyb a nespravedlností americké společnosti – což JFK pokládá za nejvyšší prioritu. nastupující Kennedy je nejmladším a odcházející eisenhower nejstarším z dosavadních amerických prezidentů. Kvůli velkému věkovému rozdílu přirozeně reprezentují dvě velmi rozdílné generace američanů – a dvě velmi odlišné představy ameriky. Ve chvíli, kdy Kennedy přednese inaugurační řeč, vyjdou zmíněné rozdíly najevo jasněji než kdy jindy. třicátý pátý prezident spojených států amerických pustí eisenhowerovu ruku. Pomalu zamíří doleva a stane na pódiu nesoucím prezidentský znak. Zadívá se do řádek svého proslovu, pak zvedne oči a pohlédne na tisíce tváří ztuhlých zimou. Ví, že dav je netrpělivý. Ceremoniál začal pozdě, modlitba kardinála Richarda Cushinga trvala extrémně dlouho a šestaosmdesátiletého básníka Roberta Frosta oslepilo slunce tak, že nebyl schopen hladce přečíst verše, které napsal speciálně pro tuto příležitost. Zdálo se, že nic nejde podle plánu. napůl zmrzlí lidé, kteří vydrželi čekat, toužili po nějaké kompenzaci. Po slovech slibujících rozčeření strnulých vod washingtonské politiky. Po slovech, která vyléčí národ rozdělený mccarthismem, vyděšený studenou válkou a stále zápolící s rasovou segregací a diskriminací. Kennedy je nositelem Pulitzerovy ceny, kterou obdržel za knihu Profily odvahy. Zná cenu prvotřídního inauguračního proslovu. Měsíce se pachtil s poselstvím, které má přednést. Včera večer, když světla uvnitř vozu mířila na Jackie, aby potěšila zraky diváků, si znovu přečetl inaugurační řeč thomase Jeffersona – a shledal, že té jeho ve srovnání s řečí předchůdce pořád něco chybí. dnes ráno vstal po čtyřech hodinách spánku, chopil se tužky a znovu a znovu procházel a piloval připravený text. Kennedyho slova znějí jako žalm. „Kéž od tohoto okamžiku a z tohoto místa jde od přítele k příteli, od ucha k uchu zvěst, že pochodeň přebírá nová generace američanů – narozených v tomto století, zocelených válkou, vychovaných k sebekázni těžko udržovaným a trpkým mírem, hrdých na naše staleté dědictví…“
Prolog
n
19
není to běžný inaugurační proslov. Je to příslib. nejlepší doby ameriky teprve přijdou, říká Kennedy, avšak pouze v případě, že se každý pustí do práce a začne odpovědně plnit vlastní roli. „neptejte se, co pro vás může vaše zem udělat,“ zavelí a zvýší hlas, aby větu dokončil s větším důrazem, „ptejte se, co můžete sami udělat pro svoji zem.“ ten proslov se téměř okamžitě stane oslavovanou klasikou. John Fitzgerald Kennedy ani ne 1400 slovy vykreslil národu svoji vizi. nyní odkládá papír s vědomím, že nadešel čas splnit slib, který dal americkému lidu. Musí si poradit s Kubou a jejím prosovětským vůdcem Fidelem Castrem. Musí se vypořádat s potížemi v dalekém Vietnamu, kde se skupinka amerických vojenských poradců úporně snaží vnést stabilitu do oblasti dlouho otřásané válkou. doma vyžadují okamžitou pozornost dva kritické problémy: rostoucí moc zločinných mafiánských gangů a nejednotnost hnutí za občanská práva. a na osobní úrovni se musí vypořádat s nevraživostí mezi ministrem spravedlnosti Robertem Kennedym a viceprezidentem lyndonem Johnsonem, kteří se nemohou ani cítit. JFK si zkoumavě měří oddaný dav a v duchu si říká, že má před sebou spoustu práce. ne všichni pozvaní na inauguraci se nakonec opravdu ukázali. slavné hvězdy, které předchozího večera dováděly na slavnostní party, měly na tento přelomový okamžik americké historie vyhrazena místa v předních řadách. Zima a včerejší bujará oslava, která se protáhla do úsvitu, však způsobily, že zpěvák Frank sinatra, herec Peter lawford a skladatel leonard Bernstein i sám hostitel celé společnosti zvolili raději pořádný spánek a sledování televizního přenosu velkolepé události v teple domova. Jejich společný refrén zněl: „Určitě se dostavím na prezidentovu druhou inauguraci.“ Jenže druhá inaugurace se konat nebude. osud pro Johna Fitzgeralda Kennedyho připravil setkání s ďáblem. n n n
V běloruském Minsku vzdáleném přibližně 7200 kilometrů od Washingtonu d. C. toho má jeden američan, který Johna F. Kennedyho nevolil, tak akorát. lee harvey oswald, bývalý ostro-
20
n
Zavraždění JFK
Lee Harvey Oswald na žádosti o udělení sovětského státního občanství v roce 1959. (Bettmann/Corbis/aP images)
střelec amerického námořního oddílu, má už plné zuby života v komunistickém státu. oswald je přeběhlík. V roce 1959 se devatenáctiletý spíš drobnější a docela hezký, nicméně nevyzpytatelný tulák rozhodl opustit spojené státy americké s jistotou, že jako vyznavač socialismu bude v sovětském svazu přijat s otevřenou náručí. Jenže věci nešly podle plánu. oswald doufal, že v Moskvě nastoupí na univerzitu, přestože střední školu nedokončil, a tudíž neměl maturitu. Místo poskytnutí možnosti studovat v hlavním městě ho sovětské orgány odsunuly o zhruba šest set padesát kilometrů na západ – do Minsku, kde se lopotil v továrně vyrábějící elektroniku.
Prolog
n
21
oswald rád vandruje a skáče z místa na místo, avšak zdejší úřady utečenci přísně omezily pohyb. donedávna vedl dosti chaotický kočovný život. oswaldův otec zemřel, ještě než se lee narodil. Jeho matka Marguerite se znovu provdala a zakrátko rozvedla. Měla málo peněz a často se s malým synem stěhovala, a tak spolu procestovali texas, na čas zakotvili v new orleansu a pak v new Yorku. do doby, kdy nadobro zanechal školy a přihlásil se do námořnictva, bydlel oswald na dvaceti dvou různých adresách a navštěvoval dvacet různých škol – včetně polepšovny. tam soudem nařízené psychiatrické vyšetření prokázalo, že chlapec má silně narušenou osobnost. Vedle zjištění, že je uzavřený do sebe, nevyrovnaný a nepřizpůsobivý, v diagnóze dále stálo, že „má bujnou fantazii, do jejíhož světa uniká, přičemž je fixován zejména na témata všemocnosti a ovládání druhých, čímž se snaží vykompenzovat si svoji současnou finanční nouzi a frustraci.“ sovětský svaz roku 1961 stěží představuje správné útočiště pro muže, jenž hledá nezávislost a moc. Poprvé v životě zůstává lee harvey oswald trčet na místě jako přibitý. Každé ráno vstává za tmy a plahočí se do továrny, kde hodinu za hodinou pracuje na soustruhu obklopený armádou dělníků, jejichž jazyku skoro nerozumí. Zprávu o jeho emigraci na východ poté, co odešel z armády, v roce 1959 přinesly snad všechny americké noviny, neboť bylo krajně neobvyklé, aby americký mariňák – dokonce i tak prosovětsky založený, že od mužstva dostal přezdívku „oswaldskovič“ – zradil přísahu věrnosti a přešel k nepříteli. teď se ale stal neznámou nulou, což je pro něho naprosto nepřijatelné. Přeběhnutí už nevypadá jako dobrý nápad. oswald se svěřuje svému deníku, jak hluboce je rozčarován. nemá nic proti Johnu Fitzgeraldu Kennedymu. o novém prezidentovi a jeho politice ví lidově řečeno kulové. V armádě se vyšvihl na elitního střelce, a i když působí jako beránek, tento detail z jeho minulosti naznačuje, že může být hrozbou. Zatímco amerika oslavuje Kennedyho nástup do funkce, přeběhlík píše na americké velvyslanectví v Moskvě. Jeho dopis je stručný a věcný: lee harvey oswald se chce vrátit domů.
Část I
Jak přelstít smrt