Úvod Kdo jsi ty a kdo jsem já? „Onoho dne, kdy vûda zaãne zkoumat nefyzikální fenomény, uãiní bûhem jediného desetiletí vût‰í pokrok neÏ za v‰echna pfiedchozí staletí své existence.“ NIKOLA TESLA (1856–1943)
Kdo z nás uÏ nûkdy nevyslovil následující vûtu: „Kdybych se je‰tû jednou narodil, tak bych…“ MoÏná Ïe jste ji pronesli jenom bezdûãnû, ale tfieba také vûdomû a zámûrnû. Hluboko v na‰em nitru se totiÏ skr˘vá temné tu‰ení, jeÏ se dokonce u toho ãi onoho jedince mÛÏe spojovat s nezvratn˘m pfiesvûdãením, Ïe sedmdesáti aÏ osmdesáti lety jako statisticky zji‰tûn˘m prÛmûrn˘m vûkem lidského Ïivota pfiece nemÛÏe v‰echno jen tak skonãit. A to nezávisle na úrovni vzdûlání a náboÏenském pfiesvûdãení. Rodíme se, aniÏ to zdánlivû mÛÏeme ovlivnit, na tento svût, dospíváme k prvním, vût‰inou bolestn˘m zku‰enostem, nav‰tûvujeme ‰kolu, pfiipravujeme se na v˘kon zamûstnání, po cel˘ Ïivot shromaÏìujeme drahocenné vûdomosti – a to v‰echno jenom proto, abychom se nakonec rozpadli v rakvi na prach? Je to tedy v‰echno koneckoncÛ zhola nesmyslné? To pfiece není moÏné, Ïe by to bylo v‰echno, brání se cosi v nás – pfiesnûji fieãeno, zaãínají pracovat na‰e ‰edé buÀky mozkové. Psycholog naz˘vá tento proces reflektivní my‰lení. Vûdomí uvaÏuje o sobû samém, dochází k vûdomému uvûdomování vlastního vûdomí neboli k autoreflexi. Souãasná moderní medicína dokázala sídlu my‰lení, tedy mozku, vyrvat uÏ nejedno tajemství. Zásluhou tragické krvavé danû, kterou si neustále vyÏadují války a dopravní nehody, dokázali chirurgové a neurologové dÛkladnû prostudovat rozdûlení rÛzn˘ch 13
funkcí v na‰em mozku. V lékafiské literatufie jsou exaktnû popsána nejrozmanitûj‰í poranûní a jejich vliv na senzorick˘ a motorick˘ aparát lidského tûla.
Nepochopiteln˘ mozek Kdo by se v‰ak domníval, Ïe v této oblasti uÏ byla odhalena v‰echna tajemství, stra‰livû by se m˘lil! Struktura mozku je natolik sloÏitá, Ïe vût‰ina jeho mechanismÛ je stále zahalena tajemstvím. Na první pohled zanedbatelné ‰oky a zranûní obãas zpÛsobují nenapravitelné ‰kody. Na druhé stranû známe z literatury popisy velmi tûÏk˘ch poranûní, která pacientovi podle v‰eho nijak neublíÏila. Lékafiská vûda zde stojí – tak jako nezfiídka – pfied zdánlivû nevysvûtliteln˘mi záhadami. V roce 1879 proÏila jedna dûlnice hrÛznou nehodu. Ze stroje, kter˘ právû obsluhovala, se uvolnil ‰roub a vysokou rychlostí – v podstatû jako náboj – jí prorazil lebku a zavrtal se deset centimetrÛ do mozku ne‰Èastnice. Rozsáhlé ãásti tohoto mimofiádnû citlivého orgánu byly nenapravitelnû po‰kozeny. KdyÏ se lékafii snaÏili vyoperovat ‰roub, museli je‰tû odstranit dal‰í mozkovou tkáÀ. A aãkoli nikdo nepokládal ani teoreticky za moÏné, Ïe by se obûÈ je‰tû nûkdy mohla postavit na nohy, stalo se nûco neuvûfiitelného: dûlnice se bez vût‰ích problémÛ zotavila a Ïila je‰tû dvaaãtyfiicet let, aniÏ by její du‰evní schopnosti byly jakkoli postiÏeny. Tu Ïenu bûhem zmínûné doby nikdy nezabolela hlava! Je‰tû drsnûj‰í byl pfiípad, kter˘ se odehrál pfied dvaatfiiceti lety. 13. záfií 1847 tehdy pûtadvacetilet˘ americk˘ Ïelezniãní pfiedák Phineas Gage pfiipravoval trhavinové náloÏe. Pomocí dlouhé, na konci za‰piãatûlé tyãe zasouval trhavinu do pfiedem vyvrtan˘ch otvorÛ. KdyÏ narazil tyãí na skálu, zasr‰ely znenadání jiskry, které okamÏitû zapálily stfieln˘ prach. Exploze prohnala Ïeleznou tyã silou projektilu tûsnû pod lev˘m okem Gageovou lícní kostí. Pronikla mu lebkou a témûfi vytlaãila levé oko z oãního dÛlku. Nakonec mu zhruba pÛl metru pronikla zátylkem zase ven. Byl to dûsiv˘ pohled. 14
Obr. 1: 13. záfií 1847 prohnal v˘buch Ïelezniãnímu dûlníkovi Phineasi Gageovi masivní Ïeleznou tyã hlavou. Pfies nesmírnû tûÏká po‰kození mozku pfieÏil bez fyzick˘ch i psychick˘ch následkÛ.
Nikdo ze spolupracovníkÛ, ktefií pfiispûchali na pomoc, nedokázali pochopit, Ïe Phineas Gage neztratil vûdomí, nebo dokonce nezaplatil Ïivotem. Byl dopraven do hotelu, ze kterého poslali pro lékafie. Ten zanedlouho dorazil a ihned zavolal chirurga, kter˘ odstranil tyã, zároveÀ v‰ak také spoustu kostních úlomkÛ a fragmentÛ mozkové tkánû. Aãkoli ani jeden z lékafiÛ nedával tûÏce zranûnému muÏi reálnou ‰anci na pfieÏití, dokázal Gage pozdûji ohromit v‰echny lékafiské kapacity, které ho vy‰etfiovaly. Vrátil se totiÏ k pÛvodní práci, a aÏ na ztrátu levého oka nebyl nijak po‰kozen.
Îádn˘ mozek k dispozici Ve zprávû, pfiedloÏené roku 1957 spoleãnosti American Psychological Association, neurologové popsali drastick˘ zásah, kter˘ museli vykonat na tehdy devûtatfiicetiletém pacientovi. Aãkoli byli nuceni odstranit celou pravou polovinu jeho mozku, muÏ operaci pfieÏil – v Ïádném pfiípadû v‰ak ve stavu du‰evního zatemnûní, protoÏe jak bylo konstatováno v pacientovû chorobopisu, zÛstaly v‰echny psychické schopnosti muÏe i pfies neobvykle radikální operaãní zásah nepo‰kozené! Je‰tû fantastiãtûj‰ím dojmem pÛsobí následující pfiípady. Dítû, které pfii‰lo na svût v newyorské nemocnici St. Vincent, pÛsobilo naprosto normálním dojmem. Pln˘ch sedmadvacet dní plakalo, jedlo, pohybovalo se a spalo. Nic, ani sebemen‰í náznak nenasvûdãoval existenci nûjakého defektu. Novorozenec v‰ak znenadání zemfiel. Pfii pitvû lékafii ke svému ohromení zjistili, Ïe novorozenec nemûl vÛbec Ïádn˘ mozek. Nesmírnû záhadn˘ byl také pfiípad, kter˘ ve sv˘ch pamûtech popsal nûmeck˘ chirurg profesor Christoph Wilhelm Hufeland (1762–1836). KdyÏ provádûl pitvu svého zesnulého ochromeného pacienta, jenÏ se aÏ do nástupu choroby vyznaãoval jasn˘m a pronikav˘m rozumem, rovnûÏ nena‰el Ïádn˘ mozek. V lebce mrtvého muÏe bylo pfiesnû 312 gramÛ vody! Není nበmozek nakonec nûco jako „pfiechodné bydli‰tû“ ãehosi mnohem subtilnûj‰ího, co prostû a jednodu‰e ochraÀuje po 16
dobu lidského Ïivota? Pak by ov‰em nebyla nereálná my‰lenka, Ïe toto subtilní „cosi“ by se jednoho krásného dne mohlo vrátit – stejnû jako moÏnost, Ïe „to“ na na‰em svûtû uÏ jednou, ãi dokonce nûkolikrát prodlévalo. „Kdo jsi ty a kdo jsem já?“ PoloÏíme-li si tuto otázku, dostaneme se do úplnû jin˘ch, rozsáhlej‰ích dimenzí. UÏ jsme nûkdy existovali, tfieba ve vzdálené minulosti, v dfiívûj‰í vyspûlé kultufie?
„Dar bohÛ?“ Na okraj mi dovolte jednu provokativní my‰lenku: právû u nûkter˘ch vyspûl˘ch kultur stojíme v nûmém údivu pfied komplikovan˘mi, technicky nanejv˘‰ exaktnû proveden˘mi mumifikacemi. Jeden mimofiádnû pozoruhodn˘ pfiípad ze staré ¤í‰e stfiedu jsem popsal ve sv˘ch dfiívûj‰ích dílech – mumie ‰lechtice Sin Îuje, zesnulého v roce 168 pfi. n. l., vypadá dodnes jako Ïivá, v‰echny buÀky se skvûle zachovaly. KÛÏe se nezbarvila a ve‰keré údy jsou dokonale pruÏné a pohyblivé. Nepocházelo medicínské know-how z vûdomostní studnice mimozemské inteligence, jejíÏ pfiedstavitelé vloÏili do na‰ich genÛ základní kámen lidské inteligence? MoÏná Ïe byli uctíváni jako „bohové“ a v nanejv˘‰ reálné a Ïivotné podobû pÛsobili mezi na‰imi pradávn˘mi pfiedky? Na tomto místû bych chtûl poloÏit otázku, není-li fenomén znovuzrození, o kter˘ jde v dané knize pfiedev‰ím, nûco jako „dar“ vesmírn˘ch náv‰tûvníkÛ na‰im pfiedkÛm. Budeme-li nyní na chvíli vycházet z nijak pfiemr‰tûné pfiedstavy, Ïe ony rozvinutûj‰í inteligence manipulacemi v na‰em genovém materiálu poloÏily pouze základní kámen existence druhu homo sapiens, je na daném základû moÏné dospût ke spektakulárnímu, a zároveÀ neobyãejnû vzru‰ujícímu závûru: v‰ichni v sobû nosíme schopnost b˘t nesmrtelní pfiesnû tím zpÛsobem, jak˘ je roz‰ífien v celém vesmíru – totiÏ prostfiednictvím reinkarnace. Schopností vysoce vyspûlého a skuteãnû nesmrtelného ducha vracet se na tento svût v novém tûle. Podle prÛkopnick˘ch v˘zkumÛ amerického psychologa profesora Johna E. Macka (tragicky zahynul v roce 2005), jenÏ pfiedná‰el 17
na renomované Harvardské univerzitû a zamûfioval se na obûti domnûl˘ch únosÛ mimozem‰Èany (abductions), existují vazby mezi únosov˘mi traumaty a reinkarnacemi. Zfiejmû mimozemské ovlivÀování tûchto osob u nich podle v‰eho jako „vedlej‰í efekt“ otevírá cosi jako bránu. Bránu k v˘raznû roz‰ífiené realitû. V podkladech k seancím, pfii nichÏ byly provádûny regresivní hypnózy, se neustále objevují taková témata jako narození, smrt a znovuzrození. Na povrch vystupují obrazy, zachycující putování du‰e ãasem a znázorÀující cykly smrti a znovuzrození a návraty vûdomí v inkarnacích, které následují jedna za druhou. Na tomto místû musím pfiipomenout, Ïe profesor dr. Mack rozhodnû nebyl Ïádn˘ podivínsk˘ vtipálek – pfiece jen se mu dostalo za Ïivota v˘znamného ocenûní v podobû obecnû uznávané Pulitzerovy ceny. Dr. Mack pfii sv˘ch neortodoxních v˘zkumech, které mu nezjednávaly jen sympatie jeho akademick˘ch kolegÛ, nabyl postupnû dojmu, Ïe podle v‰eho mimozemsk˘m protagonistÛm záhadn˘ch setkání 4. druhu záleÏí hlavnû na tom, aby unesen˘m lidem odhalili paranormální zdroje, a tak jim znovu oÏivili jejich zasuté zku‰enosti z dfiívûj‰ích existencí. Ale dost uÏ o tom. Nechtûl bych se na tomto místû odch˘lit k problematice mimozem‰ÈanÛ, ale spí‰e nastolit k diskuzi moÏné souvislosti a vazby mezi jedním z nejvíce vzru‰ujících fenoménÛ souãasnosti a jednou z nejstar‰ích otázek lidstva. Tématem dané knihy je opravdu reinkarnace, kterou se v následujících kapitolách pokusím osvûtlit z nejrÛznûj‰ích aspektÛ. Budu je ilustrovat nûkdy aÏ dûsiv˘mi pfiíklady, jejichÏ „pfiirozené“ vysvûtlení vyÏaduje opravdovou du‰evní akrobacii, bráníme-li se uvaÏovat o moÏnosti znovuzrození staré du‰e v novém tûle. Zvu vás na napínav˘ a vzru‰ující v˘let. Budeme putovat k vlastnímu Já a do neznám˘ch dimenzí, s jejichÏ pochopením má na‰e omezené chápání svûta nyní je‰tû obrovské problémy. Tuto knihu jsem musel – nemohu to prostû vyjádfiit jinak – napsat opravdu z du‰e!
18
1. Nejprve zemfiít! Neúprosné hodiny Ïivota „V‰echno spojené je pfiedurãené k tomu, aby se to zase rozpojilo.“ GAUTAMA SIDDHÁRTA (BUDDHA, ZEM¤EL KOLEM R. 477 P¤. N. L.)
První v˘kfiik, první nadechnutí. Pro v‰echny viditeln˘ nov˘ Ïivot si vybojoval své místo na jevi‰ti Ïivota. UÏ pfii poãetí zaãíná bûÏet program, kter˘ je pro kaÏdého z nás naprosto neúprosn˘. Stejnû jako se atomy spojují v molekuly a molekuly v buÀky, které se potom dûlí a nakonec utváfiejí na‰e tûlo, je uÏ v tomto okamÏiku naprogramován zánik. Nemilosrdnû. Hodiny Ïivota se neustále pfiibliÏují k hodinû „H“, aniÏ je mÛÏeme jakkoli zpomalit ãi zastavit. AÈ to zní jakkoli rouhaãsky: Îivot vede nezbytnû k smrti! âlovûk se mÛÏe chránit proti mnoha chorobám, Ïít „zdravû“ a rozumnû a podle dan˘ch moÏností se vyh˘bat zbyteãn˘m rizikÛm. Proti smrti je v‰ak zdánlivû bezmocn˘. Smrt nezfiídka pfiichází velmi rychle a neãekanû: tragická nehoda, srdeãní infarkt nebo obrovská pfiírodní katastrofa typu tsunami z prosince 2004. V‰echno si dennodennû vybírá svou krvavou daÀ – a na‰e hodiny se najednou zastaví! Je ‰Èastné dûtství, které se v na‰í kulturní oblasti tak ãasto vz˘vá, ve skuteãnosti jen nevûdomost o dramatu zvaném smrt? „Ale den ani hodinu neví nikdo…“ – stejnû jako kde a naã jednou zemfieme. Tyto velké neznámé povy‰ují smrt na pfiímo mystickou úroveÀ. V‰ichni pfiece máme jedin˘ cíl: chceme Ïít! Pfiedev‰ím v na‰ich západoevropsk˘ch zemích, v nichÏ pfievládá stfiízliv˘ materialismus, je smrt pro vût‰inu lidí synonymem absolutního konce. Teãka, zánik a zapomnûní, jakmile poslední vzpomínka vybledne. A to je potom Ïivot opravdu najednou 19
pryã a dál uÏ vÛbec nic není? Potají v‰ak pfiece jen doufáme, Ïe to probíhá jinak.
Je na‰e tûlo jenom schránka? Od prvních okamÏikÛ své pozemské existence se lidé nepfietrÏitû ptají, jestli existuje nûjaká forma bytí po Ïivotû na tomto svûtû. Jedna pfiedtucha ov‰em pravdûpodobnû o sobû dávala vûdût odjakÏiva: potom to pokraãuje – a spousta fakt dnes mluví v její prospûch. Archeologové ke svému nemalému pfiekvapení zjistili, Ïe uÏ neandertálci pfied více neÏ padesáti tisíci lety intenzivnû pfiem˘‰leli o smrti. Dokládají to nálezy, uãinûné v jeskyních ·anidaru na severu Iráku. NeboÏtíci byli natfieni naãervenal˘m okrem – ãervená barva v‰ak odjakÏiva symbolizuje Ïivot. PozÛstalí uloÏili mrtvolu na máry, vyzdobili místo posledního spoãinutí kvûtinami a nakupen˘mi kameny chránili své mrtvé pfied nepfiízní poãasí a divokou zvûfií. Zmûnilo se v tomto ohledu vÛbec nûco? Myslím, Ïe nikoli. VÏdyÈ i my – o více neÏ padesát tisíc let pozdûji – své zesnulé líãíme a pudrujeme a ukládáme je do rakve obleãené do jejich nejlep‰ích ‰atÛ, jako by jenom spali. Navíc se jim vytváfií klidn˘ a vyrovnan˘ v˘raz obliãeje a stopy ãasto stra‰livé smrti se zakr˘vají, jak to jenom jde. Nikdo nechce vidût smrteln˘ boj, protoÏe Ïivé lidi by to jenom zbyteãnû dûsilo a zároveÀ by jim to pfiipomínalo vlastní pomíjivost. Jsou to jenom pozÛstatky pohansk˘ch rituálÛ, které provádûli pravûcí lidé, mimochodem nepochybnû mnohem inteligentnûj‰í, neÏ jim pfiiznávají dne‰ní archeologové? Víra v posmrtn˘ Ïivot mûnila ran˘m kulturám jejich neboÏtíky v záhadu, a proto zesnulí byli vÏdy pohfibíváni daleko od sídli‰È Ïiv˘ch lidí. Zavíraly se oãi neboÏtíkÛm právû proto, aby uÏ nedokázali poznat cestu, po níÏ byli neseni k hrobu – a nemohli se tudíÏ navrátit? Mûli na‰i pfiedkové na mysli návrat zesnulého v jeho hmotné, tedy „pozemské“ formû? Nebo tu‰ili, Ïe je tu ve hfie nûco víc neÏ jenom maso a krev? 20
Jsem si velmi jist˘ tím, Ïe poznatek o na‰em tûle jen jako schránce nebo nûãem jako pfiepravním prostfiedku, kter˘ po urãitou dobu pouÏívá nûco úplnû „jiného“, nevznikl pfied dvaceti, dvûma sty ani dvûma tisíci lety.
Otvor pro du‰i Na jedné více neÏ patnáct tisíc let staré jeskynní malbû je vedle neboÏtíka umûlci doby kamenné zobrazen „pták-du‰e“. V Peru a Bolívii dodnes uvolÀují indiáni v hrobû u hlavy mrtvého nûco jako „otvor pro du‰i“, aby du‰e zesnulého mohla bez zábran opustit tûlo a hrob. I v na‰ich zemûpisn˘ch ‰ífikách lze obãas najít ranû stfiedovûké rakve s takov˘m otvorem. Stafií EgypÈané se zaobírali smrtí a moÏn˘m posmrtn˘m Ïivotem více neÏ v‰echny ostatní vyspûlé kultury. Zásluhou jejich nesmírnû peãliv˘ch pfiíprav na pohfiební rituály máme dnes relativnû pfiesné informace o jejich dokonalém kultu mrtv˘ch. EgypÈané byli pfiesvûdãeni, Ïe tûlo a zároveÀ duch, zvan˘ ka, musí pfieÏít. Na onom svûtû se pak zesnulému dostalo nového tûla. Cesta do fií‰e mrtv˘ch je mystick˘m zpÛsobem popsána ve staroegyptské Knize mrtv˘ch, jeÏ obsahuje popis celého pohfiebního rituálu. Podle
Obr. 2: Ani EgypÈané nepochybovali o posmrtném Ïivotû. Na tomto papyru z roku 1400 pfi. n. l. mÛÏeme sledovat, jak se du‰e váÏí.
21
tohoto návodu o více neÏ sto padesáti kapitolách byli zesnulí mumifikováni proto, aby byli chránûni pfii dlouhé a namáhavé cestû do záhrobí. Je zde preciznû popsána pohfiební v˘bava v jednotliv˘ch komorách staroegyptsk˘ch hrobek vãetnû rÛzn˘ch ãástí rakve. Tuto v˘bavu doplÀovaly ‰perky, proviant a papyrusov˘ svitek, poset˘ hieroglyfy a ilustracemi. Pfied vnitfiním zrakem se nám objevuje pÛsobiv˘ pohfiební ceremoniál v podobû, kterou by ani ten nejlep‰í reÏisér na svûtû nedokázal v Ïádném historickém filmu zrealizovat. Veleknûz se sklání nad mumifikovan˘m neboÏtíkem a tajuplnû mumlá magická zafiíkadla: „Toto budiÏ vysloveno nad skarabeem z tvrdého kamene, jenÏ pozlacen˘ spoãívá na srdci ãlovûka. PromûÀ ho v naolejovan˘ talisman a prones nad ním tato kouzelná slova: ‚Mé srdce pochází od mé matky, mé srdce je obsaÏeno v m˘ch promûnách.‘“ Hymny na boha slunce Rea zaji‰Èovaly ‰Èastnou a bezpeãnou cestu na onen svût. Dal‰í zvlá‰tnost staroegyptské víry v posmrtn˘ Ïivot se t˘ká Osiridovy „váhy na du‰e“. Po smrti se neboÏtík musel odebrat k soudu, jemuÏ pfiedsedal Osiris, jeden z nejstar‰ích bohÛ starobylé fií‰e na Nilu. Pfiitom byla na boÏské váze provûfiována ãistota a u‰lechtilost zesnulého – a jen pokud jeho pravdomluvnost a spravedlivost pfieváÏily, mohl vstoupit do záhrobního svûta. V nûkter˘ch staroegyptsk˘ch hrobkách nacházíme i onen otvor pro du‰i, o nûmÏ jsme se zmínili na poãátku. Touto ‰achtou, která vedla z pohfiební komory ven, tedy do volného prostoru, mohla vystoupit du‰e zesnulého. Takhle to vypadalo v celé fiadû pyramid starého Egypta, nikoli v‰ak v Cheopsovû pyramidû. V devadesát˘ch letech tam nûmeck˘ inÏen˘r Rudolf Gantenbrink narazil na tajuplnou ‰achtu, konãící pfied zavfien˘mi dvefimi, které se oficiální archeologie dlouhé roky zdráhala otevfiít. Teprve v záfií 2004 byl tento otvor – údajnû naÏivo pfied cel˘m svûtem – otevfien mediálnû protfiel˘m egyptsk˘m archeologem Zahí Hauássem v rámci dokonalé „inscenace“, která se ale zmûnila v nehezkou fra‰ku, protoÏe zfiejmû uÏ pfiedem byl pfiíslu‰n˘ terén zevrubnû prozkoumán, aby se pfiede‰lo o‰kliv˘m pfiekvapením. 22