KAPITOLA PRVNÍ
Maigret, deputy sheriff „Hej, vy tam.“ Maigret se otáãel kolem sebe jako ve ‰kole, aby vidûl, koho se to t˘ká. „Ano, vy…“ Seschl˘ stafiec s ohromn˘mi bíl˘mi kníry, kter˘ vypadal, jako by vystoupil pfiímo z bible, ukazoval tfiaslavou paÏí do sálu. Na koho? Maigret pohlédl na svého souseda, na sousedku, a vtom si zahanbenû uvûdomil, Ïe v‰ichni vãetnû koronera, vãetnû vysl˘chaného serÏanta vzdu‰n˘ch sil i jeho právního zástupce, soudcÛ a ‰erifÛ, se otáãejí na nûj. „Já?“ zeptal se nechápavû s v˘razem, jako by se chystal zvednout ze Ïidle v údivu, Ïe by ho mohli potfiebovat. JenÏe v‰echny ty tváfie se usmívaly, jako kdyby v‰ichni kromû nûj byli v obraze. „Ano, vy,“ odpovûdûl stafiec, podobající se Ezechielovi a nûkdej‰ímu francouzskému premiérovi Georgesi Clemenceauovi zároveÀ. „Mohl byste laskavû co nejrychleji uhasit tu d˘mku?“ Ani si nevzpomínal, Ïe by si ji zapálil. S uzardûním se posadil zpût na místo a zablekotal cosi na omluvu, zatímco jeho sousedé se pfiátelsky smáli. To nebyl Ïádn˘ sen, nacházel se v naprosto bdûlém stavu. On, komisafi Maigret z pafiíÏské kriminálky, byl zde, víc neÏ deset tisíc kilometrÛ od PafiíÏe, a úãastnil se vy‰etfiování koronera, kter˘ na sobû nemûl vestu ani sako, a pfiesto pÛsobil serióznû a zpÛsobnû jako nûjak˘ bankovní úfiedník. V hloubi du‰e si dokonale uvûdomoval, Ïe jeho kolega Cole se ho roztomile zbavil, ale nedokázal mu to mít za 7
zlé, protoÏe b˘t na místû dÛstojníka FBI, nejednal by jinak. Copak se dva roky pfiedtím nezachoval stejnû, kdyÏ pfiijel do Francie jeho kolega Pyke ze Scotland Yardu a on ho dostal na starost? âasto ho nechal sedût na zahrádce kavárny, jako kdyÏ si do ‰atny odloÏíte de‰tník, s uklidÀujícím úsmûvem a se slovy: „Za okamÏik jsem zpátky…“ Li‰ilo se to jedinû v tom, Ïe Ameriãané byli srdeãnûj‰í a Ïe to bylo v New Yorku nebo v jiném z deseti ãi jedenácti státÛ, jimiÏ zrovna projíÏdûl. Tady ho v‰ichni poplácávali po rameni. „Jaké je va‰e kfiestní jméno?“ Pfiece jim nemohl fiíct, Ïe Ïádné nemá. Nezbylo mu neÏ pfiiznat, Ïe se jmenuje Jules. Jeho protûj‰ek se kratiãce zamyslel. „Aha! Yes… Julius!“ Vyslovovali to DÏulius, coÏ komisafii pfiipadalo o nûco lep‰í. „Have a drink, Julius!“ (Dej si sklenku, Julesi!) A tak cestou vypili v nûkolika barech nepoãítanû lahví piva a sklenek manhattanu a whisky. Maigret si nûco dal uÏ pfied obûdem se starostou Tucsonu a místním ‰erifem, jimÏ ho Harry Cole pfiedstavil. Tamní prostfiedí ani lidé ho nijak neudivovali, zvlá‰tní si naopak pfiipadal sám nebo se mu tak jevila spí‰ skuteãnost, Ïe se on, Maigret, nachází v arizonském mûstû a zrovna v tu chvíli sedí na lavici v malé místnosti Smírãího soudu. Napili se pfied obûdem, ov‰em jakmile usedli ke stolu, k jídlu dostali pfiíjemnû vychlazenou vodu. Starosta pÛsobil velmi mile. ·erif pfiedal francouzskému kolegovi kousek papíru a krásn˘ stfiíbrn˘ odznak, jak˘ nosívá ‰erifÛv zástupce neboli deputy sheriff a jak˘ lze vidût ve westernech. Takov˘ch uÏ dostal osm nebo devût – byl deputy sheriff v osmi nebo devíti okresech, v New-Jersey, Marylandu, Virginii, Severní Karolínû, uÏ si ani pfiesnû nepamatoval, moÏná i v New Orleansu a Texasu. 8
Pfiedtím se mu v PafiíÏi ãasto stalo, Ïe mu pfiidûlili zahraniãního kolegu, av‰ak sám byl na podobné studijní cestû, zamûfiené na „obeznamování s americk˘mi metodami“, poprvé. „NeÏ pojedete do Kalifornie, mûl byste strávit pár dní v Arizonû. Máte to po cestû.“ VÏdycky to mûl po cestû. Tak ho pfiimûli urazit stovky mil. To, co tihle lidé naz˘vali drobnou zajíÏìkou, bûÏnû pfiedstavovalo tfii i ãtyfii dny cestování. „Je to hned za rohem!“ Obvykle to znamenalo dvojnásobek aÏ trojnásobek vzdálenosti z PafiíÏe do Marseille a stávalo se, Ïe cestoval v pullmanu cel˘ den a Ïádné mûsto v pravém slova smyslu nevidûl. „Zítra se zajedeme mrknout na mexickou hranici,“ oznámil mu Cole, ãlovûk od FBI, kter˘ si ho vzal na starost v Arizonû. „Je to odsud cobydup.“ Tentokrát to znamenalo pouhou stovku kilometrÛ. „Bude vás to zajímat. Právû pfies Nogales, pfiíhraniãní mûsteãko, které leÏí na území obou státÛ, se k nám dostává nejvût‰í ãást marihuany.“ Maigret se tak dozvûdûl, Ïe jde o rostlinu pocházející z Mexika, která u narkomanÛ postupnû nahrazuje opium a kokain. „Tamtudy taky opou‰tí zemi vût‰ina vozÛ ukraden˘ch v Kalifornii.“ Do té doby byl Harry Cole rozhodnut ponechat jej jeho osudu. To odpoledne mûl nejspí‰ je‰tû nûco dÛleÏitého na práci. „Právû probíhá vy‰etfiování za úãasti koronera. Zajímalo by vás b˘t u toho?“ Dovedl Maigreta na místo a posadil ho na jednu ze tfií lavic v nevelké místnosti s bíl˘mi stûnami a americkou vlajkou umístûnou za zády smírãího soudce, kter˘ vykonával funkci koronera. Cole svého francouzského kolegu nevaroval, Ïe ho tam nechá úplnû samotného. Potfiásl 9
pár lidem rukou, nûkoho poplácal po rameni. Poté nedbale prohlásil: „Potom si vás pfiijdu vyzvednout.“ Maigret nevûdûl, co se soudí. Nikdo z pfiítomn˘ch nemûl sako. Je pravda, Ïe bylo asi pûtaãtyfiicetistupÀové vedro. V‰ech ‰est ãlenÛ poroty sedûlo na téÏe lavici jako on, na jejím druhém konci u dvefií, mezi nimi ãernoch a Indián s mohutnou ãelistí, pak Mexikánec, kter˘ mûl nûco z obou dvou, a star‰í Ïena v kvûtovan˘ch ‰atech a klobouku, legraãnû posazeném pfiímo nad ãelem. Ezechiel chvílemi vstával a pokou‰el se sefiídit ohromn˘ vûtrák s vrtulí otáãející se na stropû, která hluãela tak, Ïe témûfi nebylo sly‰et vlastního slova. Zdálo se, Ïe v‰echno jde jako po másle. Ve Francii by Maigret fiekl „kliìánko“. Koroner sedûl na stupínku a na snûhobílé ko‰ili mûl hedvábnou kravatu s listov˘m vzorem. Svûdek nebo obÏalovan˘, to Maigret vlastnû ani nevûdûl, sedûl na Ïidli blízko nûho. Byl to serÏant od letectva v uniformû z béÏového cvilinku. S ním tam byli je‰tû ãtyfii dal‰í vedle sebe, naproti ãlenÛm poroty, pfiipomínající ‰koláky, ktefií pfiíli‰ rychle vyrostli. „Povûzte nám, co se stalo veãer 27. ãervence.“ Dotazovan˘ byl serÏant Ward, Maigret zaslechl jeho jméno. Mûfiil aspoÀ metr pûtaosmdesát a zpod hustého oboãí srÛstajícího u kofiene nosu hledûly modré oãi. „·el jsem vyzvednout Bessy k ní domÛ kolem pÛl osmé.“ „Mluvte hlasitûji. Otoãte se k porotû. Páni porotci, sly‰íte ho dobfie?“ MuÏi zavrtûli hlavou. SerÏant Ward si odka‰lal, aby nemûl tak zastfien˘ hlas. „·el jsem Bessy vyzvednout k ní domÛ kolem pÛl osmé.“ Maigret musel vyvinout dvojnásobné úsilí, jelikoÏ od stfiední ‰koly skoro nemûl pfiíleÏitost pouÏít angliãtinu, 10
a tak mu mnohé v˘razy unikaly a nûkteré fráze ho vyvádûly z míry. „Jste Ïenat˘ a máte dvû dûti?“ „Ano.“ „Jak dlouho znáte Bessy Mitchellovou?“ SerÏant se zamyslel jako snaÏiv˘ Ïák, kdyÏ má odpovûdût uãiteli. Na okamÏik pohlédl na kohosi, kdo sedûl vedle Maigreta a jejÏ komisafi prozatím neznal. „·est t˘dnÛ.“ „Kde jste se s ní seznámil?“ „V jednom drive-in, kde dûlala servírku.“ Maigret se s tímto druhem podniku uÏ stihl obeznámit. Ti, kdo ho vozili, nejednou, hlavnû veãer zastavili s vozem u stánku s obãerstvením na kraji silnice. Z auta se nevystupovalo. Pfii‰la je obslouÏit mladá Ïena, zapsala si objednávku, a vzápûtí jim pfiinesla tác se sendviãi, hot-dogy nebo ‰pagetami, kter˘ se zavû‰oval na dvefie auta. „Mûl jste s ní pohlavní styk?“ „Ano.“ „Ten veãer taky?“ „Taky.“ „Kde k tomu do‰lo?“ „V autû. Zastavili jsme v pou‰ti.“ Pou‰È, písek a kaktusy zaãínaly u bran mûsta. Zbytky pou‰tû se dokonce drÏely i mezi nûkter˘mi ãtvrtûmi. „Vídal jste ji od té doby ãasto?“ „Asi tak tfiikrát t˘dnû.“ „A pokaÏdé jste s ní mûl styk?“ „Ne, pane.“ Maigret skoro ãekal, Ïe se drobn˘ puntiãkáfisk˘ soudce zeptá: „Proã?“ Jeho otázka v‰ak znûla: „Kolikrát?“ „Jednou t˘dnû.“ Pousmál se v‰ak pouze komisafi. „PokaÏdé to bylo v pou‰ti?“ „V pou‰ti a taky u ní doma.“ 11
„Bydlela sama?“ SerÏant Ward se podíval na tváfie v lavicích a ukázal na mladou Ïenu po Maigretovû levici. „Bydlela s Ernou Boltonovou.“ „Co jste dûlal 27. ãervence po tom, co jste vyzvedl Bessy Mitchellovou u ní doma?“ „Vzal jsem ji do Penguin Baru, kde na mû uÏ ãekali kamarádi.“ „Jací kamarádi?“ Tentokrát ukázal na ostatní ãtyfii vojáky v leteck˘ch uniformách a jednoho po druhém oznaãil jménem. „Dan Mullins, Jimmy Van Fleet, O’Neil a Wo Lee.“ Poslední byl âíÀan a vypadal sotva na ‰estnáct. „Byl s vámi v Penguinu je‰tû nûkdo?“ „Ne, pane. Ne u na‰eho stolu.“ „A u jiného stolu nûkdo sedûl?“ „Bessyin bratr Harold Mitchell.“ (To byl MaigretÛv soused zprava, s velk˘m neÏitem pod uchem, jak komisafi zaznamenal.) „Byl tam sám?“ „Ne. S Ernou Boltonovou, s tím muzikantem a Maggie.“ „Jak stará byla Bessy Mitchellová?“ „¤ekla mi, Ïe je jí tfiiadvacet.“ „Vûdûl jste, Ïe ve skuteãnosti jí bylo teprve sedmnáct, a tím pádem nesmûla v baru konzumovat alkohol?“ „Ne, pane.“ „Jste si jist˘, Ïe vám to její bratr nefiekl?“ „Zmínil se o tom pfiede mnou pozdûji, kdyÏ tomu muzikantovi zaãala upíjet whisky z fla‰ky. ¤ekl mi, Ïe si nepfieje, aby nûkdo dával jeho sestfie pít, protoÏe je nezletilá a on má na ni dohlíÏet.“ „Vy jste nevûdûl, Ïe Bessy byla vdaná a rozvedená?“ „Ne, pane.“ „Slíbil jste jí, Ïe se s ní oÏeníte?“ SerÏant Ward viditelnû zaváhal. „Ano.“ 12
„Chtûl jste se rozvést a vzít si ji?“ „¤ekl jsem jí, Ïe to udûlám.“ Ve dvefiích stál kolega – statn˘ zástupce ‰erifa v naÏloutl˘ch plátûn˘ch kalhotách s rozepnutou ko‰ilí, se spoustou patron v koÏeném opasku, a na zadnici mu visel ohromn˘ revolver s paÏbou z rohoviny. „Pili jste v‰ichni pohromadû?“ „Ano, pane.“ „Pili jste hodnû? PfiibliÏnû kolik sklenek?“ Ward na okamÏik zavfiel oãi a v duchu poãítal. „Nepoãítal jsem je. Podle poãtu rund moÏná patnáct aÏ dvacet piv.“ „KaÏd˘?“ „Ano,“ odpovûdûl docela prostû. „A taky pár sklenek whisky.“ Zvlá‰tní bylo, Ïe nikdo nevypadal pfiíli‰ pfiekvapenû. „A v Penguinu jste se s Bessyin˘m bratrem pohádal?“ „Ano, pane.“ „Vyãítal vám, Ïe se st˘káte s jeho sestrou, aãkoliv jste Ïenat˘? Je to tak?“ „Ne.“ „Nikdy vám to nepfiedhazoval? Neprosil vás, abyste jeho sestru nechal na pokoji?“ „Ne.“ „KvÛli ãemu jste si vjeli do vlasÛ?“ „Chtûl jsem po nûm peníze, co mi dluÏil.“ „DluÏil vám hodnû penûz?“ „Asi dva dolary.“ Sotva cenu jedné z tûch ãetn˘ch rund v Penguinu. „Poprali jste se?“ „Ne. Vy‰li jsme na chodník. Vyfiídili jsme si to mezi sebou a pak jsme se vrátili a napili se spolu.“ „Byli jste opilí?“ „Je‰tû moc ne.“ „Nic jiného se v Penguinu uÏ nestalo?“ „Ne, pane.“ 13
„TakÏe jste pili. AÏ do jedné, kdy se bar zavíral.“ „Pfiesnû tak.“ „Nedvofiil se Bessy nûkter˘ z va‰ich kamarádÛ?“ SerÏant Ward se na okamÏik odmlãel a poté pfiiznal: „SerÏant Mullins.“ „Promluvil jste si s ním o tom?“ „Ne. Postaral jsem se, aby nebyl vedle ní.“ Jeho kamarád Mullins byl stejnû vysok˘ jako on a rovnûÏ brunet, kter˘ se dûvãatÛm nepochybnû líbil a vzdálenû pfiipomínal nûjakou filmovou hvûzdu, aniÏ by dokázaly jednoznaãnû fiíci kterou. „Co se stalo v jednu hodinu ráno?“ „·li jsme k hudebníkovi Tonymu Lacourovi.“ Ten se v místnosti nejspí‰ nacházel také, ale Maigret ho neznal. „Kdo zaplatil ty dvû lahve whisky, které jste si vzali s sebou?“ „Myslím, Ïe jednu z tûch fla‰ek zaplatil Wo Lee.“ „Pil s vámi cel˘ veãer?“ „Ne. Desátník Wo Lee nikdy nepije ani nekoufií. Trval na tom, Ïe nûco zaplatí.“ „Kolik místností má byt toho muzikanta?“ „Je tam jeden pokoj…, mal˘ ob˘vák…, koupelna a kuchynû…“ „Ve které místnosti jste se zdrÏovali?“ „Ve v‰ech.“ „Ve které z místností jste se pohádal s Bessy?“ „V kuchyni. Nepohádali jsme se. Na‰el jsem tam Bessy, jak pije whisky z lahve. Nebylo to poprvé.“ „Chcete fiíct, Ïe to bylo poprvé ten veãer?“ „Chci fiíct, Ïe pfied 27. ãervencem se to párkrát stalo… Nechtûl jsem, aby moc pila, protoÏe jí pak b˘valo zle.“ „Bessy byla v kuchyni sama?“ „Byla s ním.“ Bradou ukázal na serÏanta Mullinse. A Maigret, kter˘ netu‰il, oã v té záleÏitostí kráãí, a je‰tû 14
pfied pár okamÏiky cítil, jak ho pfiemáhá ospalost a malátnost, teì chvílemi otvíral ústa, jako kdyby ho na rtech pálila nûjaká otázka. „Kdo pfii‰el s nápadem, aby se na zbytek noci odjelo autem do Nogalesu?“ „Právû Ïe Bessy.“ „Kolik bylo hodin?“ „Kolem tfietí ráno. MoÏná pÛl tfietí.“ Nogales bylo to mûsto na hranicích, kam chtûl komisafie zavézt Harry Cole. Zatímco v Tucsonu bary zavíraly v jednu hodinu po pÛlnoci, na druhé stranû hraniãní ãáry bylo moÏné pít celou noc bez omezení. „Kdo se usadil ve va‰em autû?“ „Bessy a moji ãtyfii kamarádi.“ „Bessyin bratr nebo ten hudebník a Erna Boltonová ani Maggie Wallachová s vámi nejeli?“ „Ne.“ „Nevíte, co dûlali?“ „Ne.“ „Jak jste se ve voze rozmístili?“ „Bessy si sedla dopfiedu mezi mû, kter˘ jsem fiídil, a serÏanta Mullinse. Ostatní tfii sedûli vzadu.“ „Nezastavil jste s autem je‰tû na chvíli pfied tím, neÏ jste vyjeli z mûsta?“ „Zastavil, pane.“ „A poÏádal jste Bessy, aby si pfiesedla. Proã?“ „Aby uÏ nebyla vedle Dana Mullinse.“ „Poslal jste ji dozadu a na její místo si pfiesedl desátník Van Fleet. To vám bylo jedno, Ïe ji máte za zády, v úplné tmû, se dvûma dal‰ími muÏi?“ „Ano, pane.“ Najednou, aniÏ se to dalo jakkoli pfiedvídat, koroner oznámil: „Sly‰ení se pfieru‰uje.“ Vstal a zamífiil k sousední kanceláfii, na jejíchÏ prosklen˘ch dvefiích stálo „Nevefiejná místnost“. Ezechiel 15
vytáhl z kapsy ohromnou lulku, zapálil si ji a vrhl na Maigreta v˘znamn˘ pohled. V‰ichni opou‰tûli místnost, ãlenové poroty, vojáci, Ïeny i tûch pár zvûdavcÛ. Bylo to v pfiízemí rozlehlé budovy postavené ve ‰panûlském stylu, s kolonádami kolem patia, jejíÏ jedno kfiídlo slouÏilo jako vûznice a to druhé patfiilo administrativní správû okresu. V‰ech pût pfiíslu‰níkÛ Air Force se ‰lo posadit na kraj kolonády a Maigret zaznamenal, Ïe spolu nehovofií. Venku bylo extrémní vedro. V rohu galerie se nacházel jak˘si ãerven˘ pfiístroj, do nûjÏ lidé ‰tûrbinou vhazovali pûticentové mince, a následnû z nûj vypadla lahev kokakoly. Pfiicházeli tam témûfi v‰ichni vãetnû pána se ‰ediv˘mi vlasy, kter˘ musel b˘t attorney, okresní státní zástupce. KaÏd˘ pil bez okolkÛ pfiímo z lahve a tu pak prázdnou odkládal do regálu. Maigret si pfiipadal tak trochu jako kluk pfii první pfiestávce v nové ‰kole a uÏ ani nestál o to, aby si ho Harry Cole pfii‰el hned vyzvednout. Pfiedtím se mu nikdy nestalo, Ïe by se úãastnil soudního pfielíãení bez saka, a tak se cítil nesvÛj. Pfiitom uÏ ve Virginii pochopil, Ïe v tûchto zemûpisn˘ch ‰ífikách trávit dny v saku a ve fale‰ném límeãku se prostû nedá. Cel˘ Ïivot totiÏ nosil ‰le. Kalhoty, ‰ité ve Francii, mûl vytaÏené dost vysoko nad pas. Nevûdûl uÏ, v jakém mûstû ho jeho kolega pfiimûl zajít do obchodu s pánskou konfekcí a koupit si lehké kalhoty, jaké zde vidûl na v‰ech muÏích, s koÏen˘m páskem, na jehoÏ ‰iroké stfiíbrné sponû byla b˘ãí hlava. Jiní zákazníci, ktefií pfiicházeli z V˘chodu, nebyli tak skromní jako on a vrhali se do obchodÛ, z nichÏ pak vycházeli obleãení od hlavy aÏ k patû jako kovbojové. V‰iml si, Ïe dva ãlenové poroty, ktefií se jevili jako kliìasi, nosí pod nohavicemi vysoké koÏené boty s vysok˘mi podpatky a pestrobarevn˘mi inkrustacemi. 16