Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 5
1
A NGLICK¯ VENKOV, OSAMùLÁ FARMA , letní den na zaãátku ‰edesát˘ch let. Skromné, zpola hrázdûné stavení. Na západní stranû z trámÛ místy opr˘skává bíl˘ nátûr, po omítce se ‰plhá plamínek. Z komína se koufií a staãí jeden pohled, abyste vûdûli, Ïe pod ním na sporáku bublá nûco dobrého. Zeleninové políãko zaloÏené jednodu‰e hned za domem, hrd˘ lesk okenních tabulek zalit˘ch do olova, peãlivû naskládané stfie‰ní ta‰ky. Kolem domu obíhá laÈkov˘ plot, dfievûná branka se západkou oddûluje zahradu od okolních luk a mlází za nimi. Mezi pokroucen˘mi stromy protéká potok. Stejnû jako pfied staletími poskakuje po kamenech, tfipytí se na slunci a mizí ve stínu, ale jeho zurãení není z farmy sly‰et. Je pfiíli‰ daleko. DÛm je usazen˘ na konci dlouhé pra‰né pfiíjezdové cesty a z okresní silnice nesoucí stejné jméno ho není vidût. Kromû obãasn˘ch závanÛ brízy vládne v‰ude tichá nehybnost. O pergolu porostlou vistárií jsou opfiené dvû bílé obruãe na hula hoop, hit posledního léta. Hadrová panenka, ãernoch s velk˘ma plstûn˘ma oãima, drÏí s v˘razem pfiezíravé shovívavosti hlídku na v˘hodném stanovi‰ti v ko‰íku na kolíãky zavû‰eném na zelené ‰ÀÛfie. U kÛlny trpûlivû ãeká trakafi naloÏen˘ kvûtináãi. Navzdory klidu, ãi spí‰e jeho zásluhou, je celá scéna obtûÏkaná oãekáváním jako divadelní jevi‰tû tûsnû pfied okamÏikem, kdy ze zákulisí vystoupí herci, kdy jsou v‰echny moÏnosti je‰tû otevfiené, okolnosti zatím nezpeãetily osud, a pak... „Laurel!“ .... netrpûliv˘ dûtsk˘ hlásek nûkde opodál... 5
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 6
K AT E M O R T O N O VÁ
„Lau-rel, kde jsi?“ Kouzlo bylo zlomeno. Svûtla v sále pohasínají, opona se zvedá. Odnûkud se vynofií hejno slepic a zaãnou zobat mezi cihlami na cestiãce, pfies zahradu táhne svÛj stín sojka, na blízké louce zad˘chanû frká traktor. A ‰estnáctiletá dívka leÏící na zádech vysoko nad tím v‰ím v dfievûném domeãku v korunû stromu pfiitiskne citronov˘ drops, kter˘ cucá, k hornímu patru a povzdechne si...
Je to kruté, pfiiznala si, nechat je, aby ji hledaly, jenÏe kvÛli vlnû veder a tajemství, které Ïárlivû stfieÏila, byly hry – dûtské hry – nad její síly. Navíc hledání ke schovávané patfií, a jak vÏdycky fiíká tatínek, hra je hra a ony se ji nikdy nenauãí, jestli se nebudou snaÏit. Není to její chyba, Ïe si umí vymyslet nejlep‰í schovávaãky. Je pravda, Ïe jsou mlad‰í neÏ ona, ale zase Ïádná mimina. A pak, nestála pfiíli‰ o to, aby ji na‰ly. Ne dnes. Ne teì. Chtûla jenom jedno: leÏet v domeãku, cítit, jak ji na stehnech ‰imrá tenká bavlna ‰atÛ, a mít hlavu plnou my‰lenek na nûho. Na Billa. Zavfiela oãi a jméno se samo od sebe napsalo elegantní rÛÏovou kurzivou na ãernotu pod jejími víãky. Kfiiklavou, neonovû rÛÏovou. KÛÏe ji svrbûla. Obrátila v puse bonbon s vycucan˘m otvorem uprostfied a balancovala s ním na ‰piãce jazyka. Billy Baxter. Jak se na ni díval pfies horní okraj tmav˘ch br˘lí, rty zkfiivené do vyz˘vavého úsmûvu, nad ãelem napomádovaná ãerná patka... Byl to jen okamÏik, právû tak dlouh˘, aby pochopila, Ïe pravá láska skuteãnû existuje. Pfied tfiemi t˘dny vystoupila v sobotu se Shirley z autobusu a uvidûla Billa s kamarády koufiit na schodech do taneãního sálu. Jejich pohledy se setkaly a Laurel dûkovala pánubohu, Ïe vzdát se t˘denního kapesného v˘mûnou za nové nylonky povaÏovala za dobr˘ obchod. „Vylez, Laurel!“ Irisin hlas se rozpl˘val v poledním vedru. „Ne‰vindluj!“ Laurel stiskla víãka pevnûji. Protanãili spolu v‰echny tance. Kapela zrychlovala, Laurel se 6
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 7
TA J E M S T V Í L E T N Í H O O D P O L E D N E
uvolnily vlasy z francouzského drdolu peãlivû okopírovaného z obálky ãasopisu Bunty, nohy ji bolely, ale tanãila dál. Pfiestala, aÏ kdyÏ za ní jako guvernantka pfii‰la Shirley, uraÏená, Ïe si jí nev‰ímá, a oznámila jí, Ïe jestli si nechce vykoledovat zaracha (coÏ jí, Shirley, mÛÏe b˘t jedno), tak za chvilku jede poslední autobus. Kamarádka netrpûlivû podupávala, Laurel zad˘chanû vyhrkla „dobrou noc“ a Billy ji popadl za ruku a pfiitáhl k sobû. A ona hluboko ve svém nitru s oslÀující jistotou pochopila, Ïe na tuto nádhernou, závratnou chvíli ãekala cel˘ Ïivot. „Dûlej jak myslí‰,“ vy‰tûkla Iris. „Ale jestli na tebe nezbyde dort, moje vina to nebude.“ Slunce se pfiehouplo pfies nejvy‰‰í bod. Ok˘nkem se do domeãku na stromû prodral prouÏek horka a rozpálil Laurelina víãka. Posadila se, ale nechystala se úkryt opustit. Její slabost pro maminãin pi‰kot byla povûstná, v˘hruÏka mûla tedy jistou váhu – jenÏe se minula úãinkem. Laurel velice dobfie vûdûla, Ïe nÛÏ na dorty zÛstal leÏet na kuchyÀském stole, zapomenut˘ ve v‰eobecném zmatku, kdyÏ se rodina ovû‰ená piknikov˘mi ko‰íky, dekami, perlivou limonádou, ruãníky i nov˘m tranzistorákem vyvalila jako velká voda z domu. Vûdûla to, protoÏe kdyÏ se pod záminkou hry na schovávanou vplíÏila do chladného pfií‰efií v domû pro svÛj balíãek, zahlédla vedle mísy na ovoce nÛÏ s ãervenou ma‰liãkou na rukojeti. NÛÏ ztûlesÀoval tradici. V historii rodiny Nicolsonov˘ch se jím krájel kaÏd˘ narozeninov˘ dort, kaÏd˘ vánoãní dort, kaÏd˘ dort k povzbuzení kohokoliv – a maminka na tradicích lpûla. TudíÏ dokud nebude nûkdo vyslán, aby nÛÏ pfiinesl, nemusí Laurel spûchat. A proã taky? V domácnosti, jako byla jejich, kde minuty klidu byly vzácnûj‰í neÏ slepiãí zuby, kde nûkdo neustále nûkter˘mi dvefimi procházel nebo jin˘mi tfiískal, byl pfiímo hfiích promarnit pfiíleÏitost k chvilce soukromí. A právû dnes chvilku jenom pro sebe potfiebovala. Balíãek pfiinesl listono‰ ve ãtvrtek a ‰Èastn˘m fiízením osudu mu otevfiela Rose, ne Iris, Daphne nebo – pánbÛh chraÀ – maminka. Laurel okamÏitû vûdûla, ãí jméno najde uvnitfi, ale podafiilo se jí vykoktat pár slov o nûjaké kapele a desce, kterou jí pÛjãila Shirley. Snaha o zastírací manévr byla zbyteãná, protoÏe Rosina mírnû fie7
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 8
K AT E M O R T O N O VÁ
ãeno nespolehlivá pozornost uÏ patfiila mot˘lovi, kter˘ usedl na branku. Veãer sledovali namaãkaní pfied televizí Juke Box Jury, a zatímco Daphne srovnávala kvality Cliffa Richarda a Adama Faitha a otec bûdoval nad jejich fale‰n˘m americk˘m pfiízvukem a celkov˘m úpadkem britského impéria, vyplíÏila se Laurel pryã. Zamkla se v koupelnû, opfiela se zády o dvefie a sklouzla na podlahu. Roztfiesen˘mi prsty roztrhla obálku. Do klína jí vypadla kníÏeãka. Pfies papír pfieãetla titul – Narozeniny od Harolda Pintera – a zamrazilo ji vzru‰ením. Neovládla se a zavfiískla. Od té doby spala s kníÏkou zastrãenou do povleãení pol‰táfie. Nic pohodlného, ale líbilo se jí mít ji u sebe. Potfiebovala ji mít u sebe. Bylo to dÛleÏité. Laurel zastávala názor, Ïe jsou okamÏiky, kdy ãlovûk dospûje na kfiiÏovatku, kdy se zãistajasna pfiihodí nûco, co zmûní bûh Ïivotních událostí. Jedním z takov˘ch okamÏikÛ byla premiéra Pinterovy hry. âetla o ní v novinách a nevysvûtlitelná pfiedtucha ji pfiinutila vypravit se na pfiedstavení. RodiãÛm namluvila, Ïe jede za Shirley, na kamarádce vynutila slib, Ïe ji neprozradí, a nasedla do autobusu do Cambridge. Bylo to poprvé, co se nûkam vydala sama, a kdyÏ v pfií‰efií hledi‰tû Arts Theatre sledovala, jak se oslava Stanleyov˘ch narozenin mûní ve zl˘ sen, dostala se do povzneseného stavu du‰e, jak˘ nikdy dfiív nepoznala. Podobal se vytrÏení, které zfiejmû proÏívaly pfii nedûlních m‰ích zardûlé sleãny Buxtonové – i kdyÏ Laurel mûla podezfiení, Ïe jejich nad‰ení souvisí spí‰ s nov˘m mlad˘m faráfiem neÏ se slovem boÏím. Jakmile se jí v‰ak krev pulzující v dramatu na jevi‰ti pfielila do hrudi a smísila se s její, ucítila, jak jí tváfie planou blaÏeností, a pochopila. Nebyla si jistá, co pfiesnû pochopila, ale jedno vûdûla nade v‰echny pochybnosti: Ïe je víc vûcí, pro které stojí za to Ïít, a Ïe ãekají na ni. H˘ãkala své tajemství a nevûdûla pfiesnû, co si s ním poãít. Nemûla ani mlhavou pfiedstavu, jak ho vysvûtlit nûkomu jinému, aÏ teprve jednou veãer, kdyÏ ji Bill drÏel v náruãi, pfiitiskla tváfi k jeho koÏené bundû a se v‰ím se mu svûfiila. Laurel vytáhla z knihy dopis a znovu si ho pfieãetla. Byl krátk˘. 8
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 9
TA J E M S T V Í L E T N Í H O O D P O L E D N E
Bill jí pouze oznamoval, Ïe na ni v sobotu o pÛl tfietí bude ãekat s motorkou na konci cesty – Ïe jí chce ukázat své oblíbené místeãko na pobfieÏí. Podívala se na hodinky. Je‰tû necelé dvû hodiny. Pfiikyvoval, kdyÏ mu vyprávûla o pfiedstavení a sv˘ch pocitech, mluvil o Lond˘nû, divadlech, kapelách v noãních klubech a Laurel zahlédla záblesky moÏností. Potom ji políbil. Její první skuteãn˘ polibek. V hlavû jí explodovala Ïárovka a v‰echno zalilo oslnivé bílé svûtlo. Pfiesunula se k Daphninu zrcátku opfienému o prkennou stûnu a zadívala se na sebe. Porovnávala ãerné linky, které si s úzkostliv˘m soustfiedûním namalovala u oãních koutkÛ. Byly stejné. Spokojenû si naãechrala ofinu a snaÏila se potlaãit protivn˘ pocit, Ïe na nûco dÛleÏitého zapomnûla, z nûhoÏ se jí dûlalo aÏ zle. Osu‰ku si vzala, plavky mûla na sobû pod ‰aty a rodiãÛm oznámila, Ïe ji paní Hodgkinsová poÏádala, aby pfii‰la na pár hodin do jejího salonu mimofiádnû dnes a trochu tam uklidila. Laurel se odvrátila od zrcátka a oÏdibovala zatrÏen˘ nehet. Nemûla v povaze vykrást se z domu pod fale‰nou záminkou, opravdu ne. Byla hodné dûvãe, fiíkali to o ní v‰ichni – uãitelé, maminky kamarádek, paní Hodgkinsová, ale co jiného jí zb˘valo? Jak by to mamince a tatínkovi vysvûtlila? Skoro jistû vûdûla, Ïe rodiãe nikdy nepoznali pravou lásku. Nic na tom nemûnila historka o tom, jak se seznámili, kterou s oblibou vykládali. Samozfiejmû, mûli se rádi, ale onou poklidnou náklonností star˘ch lidí, která se projevuje hlazením po ramenou a nesãetn˘mi ‰álky ãaje. Ne, povzdechla si Laurel prudce. S jistotou se dalo tvrdit, Ïe ani jeden z nich nikdy nezaÏil onen druh lásky spojen˘ s jiskfiením, bu‰ením srdce a – zrudla – tûlesnou touhou. Závan horkého vzduchu k ní zdálky pfiinesl matãin smích a vûdomí blíÏícího se zlomu v jejím Ïivotû ji roznûÏnilo. Maminka. Nebyla to její chyba, Ïe ji válka pfiipravila o mládí. Îe jí bylo skoro pûtadvacet, kdyÏ potkala tatínka a provdala se za nûho. Îe dodnes zaãne sv˘ma obratn˘ma rukama skládat lodiãky z papíru, kdykoliv chce rozveselit nûkteré ze sv˘ch dûtí. Îe vrcholem jejího léta byla první cena v soutûÏi zahrádkáfiského klubu a fotka oti‰tûná v novinách (a to ne pouze místních – ãlánek vy‰el i v lond˘nském speciál9
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 10
K AT E M O R T O N O VÁ
ním ãísle vûnovaném regionálním událostem a Shirleyin otec, lond˘nsk˘ právník, mûl radost, Ïe ho pro nû mÛÏe vystfiihnout). Maminka pfiedstírala rozpaky, a kdyÏ tatínek v˘stfiiÏek pfiilepil na novou lednici, protestovala, ale ne moc vehementnû a nesundala ho. Kdepak, na své mimofiádnû dlouhé zelené fazolky byla hrdá, doopravdy hrdá. A právû tyhle vûci mûla Laurel na mysli. Vyplivla uzouãk˘ srpek nehtu. Zdálo se, Ïe oklamat osobu, jejíÏ p˘chou jsou fazolky, je nûjak˘m nepostiÏiteln˘m zpÛsobem laskavûj‰í neÏ ji pfiimût, aby se smífiila s tím, Ïe se svût zmûnil. S podvádûním nemûla Laurel moc zku‰eností. Byli spofiádaná rodina, v‰ichni její kamarádi se tak o nich vyjadfiovali. Jí do oãí i – jak vûdûla – za jejími zády. Pro okolí se Nicolsonovi dopou‰tûli nanejv˘‰ podezfielého hfiíchu: zjevnû se mûli vzájemnû rádi. JenÏe v poslední dobû se nûco zmûnilo. PfiestoÏe se Laurel zúãastÀovala ve‰kerého obvyklého rodinného dûní, uvûdomovala si nov˘, podivn˘ odstup. Trochu se zamraãila, kdyÏ jí letní vánek sãísl vlasy do tváfie. KdyÏ veãer v‰ichni sedûli u stolu a otec proná‰el své roztomilé Ïertíky, kter˘m se v‰ichni smáli, pfiestoÏe vlastnû nebyly vtipné, mívala pocit, jako by se dívala zvenãí. Jako by ostatní byli ve vlakovém kupé, pohupovali se ve stejném rodinném rytmu a ona stála na nástupi‰ti a hledûla, jak odjíÏdûjí. AÏ na to, Ïe ona odjede od nich. A brzy. UÏ si zjistila, co musí udûlat: jít na lond˘nskou ‰kolu dramatického umûní. Co tomu fieknou na‰i, aÏ jim oznámím, Ïe chci odejít z domu? Ani jednoho z nich to do svûta moc netáhlo – matka od narození Laurel nebyla dál neÏ v Lond˘nû a pfiedstava, Ïe se tam její nejstar‰í dcera hodlá pfiestûhovat, a dokonce zkusit pochybnou kariéru u divadla, by jí pravdûpodobnû vyrazila dech. Pod ní vlálo na ‰ÀÛfie mokré prádlo. Jedna nohavice dÏínsÛ, které babiãka Nicolsonová tak nesná‰ela („vypadበv nich ordinérnû, Laurel, není nic hor‰ího neÏ dívka, která se podbízí“), plácla do druhé, aÏ slepice s poranûn˘m kfiídlem zaãala s vylekan˘m kdákáním obíhat dvorek. Laurel si nasadila sluneãní br˘le s bíl˘mi obrouãkami a opfiela se o stûnu domeãku. Problém zpÛsobila válka. Skonãila pfied více neÏ ‰estnácti lety – zhruba tak dlouho byla na svûtû ona – a svût ‰el dál. Témûfi v‰echno bylo teì jiné: plynové masky, uniformy, potravinové lísky a dal10
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 11
TA J E M S T V Í L E T N Í H O O D P O L E D N E
‰í pozÛstatky po ní patfiily do otcova velkého khaki kufru uloÏeného na pÛdû a nikam jinam. BohuÏel se zdálo, Ïe si to nûktefií lidé neuvûdomují. Jmenovitû celá ãást populace nad pûtadvacet. Billy tvrdil, Ïe Laurel nenajde natolik pfiesvûdãivá slova, aby ji rodiãe pochopili. Pr˘ se tomu fiíká „generaãní propast“ a snaÏit se jim nûco vysvûtlit je marné. Je to pfiesnû tak, jak se pí‰e v knize Alana Sillitoea, kterou nosil stále v kapse. Od dospûl˘ch se prostû nedá oãekávat, Ïe by rozumûli sv˘m dûtem, a pokud ano, pak dûláte nûco ‰patnû. V Laurel se jako obvykle o‰ila slu‰ná dívka, loajální s rodiãi. Ozval se v ní zvyk bránit je a nesouhlasit s ním, ale neudûlala to. My‰lenky jí sklouzly k posledním veãerÛm, kdy se jí podafiilo vyplíÏit se od sester, kdy s bu‰ícím srdcem a tranzistorákem pod halenkou vkroãila do konej‰ivého ‰era a vylezla na strom. V domeãku poskytujícím vytouÏenou samotu nedoãkavû naladila rádio Luxemburg a natáhla se na záda. A jak se hudba vsakovala do tmavého tichého venkovského vzduchu a pfiikr˘vala starou krajinu nejnovûj‰ími písniãkami, svrbûla Laurel kÛÏe opojn˘m vûdomím, Ïe je souãástí nûãeho vût‰ího: celosvûtového spiknutí, tajné organizace. V‰ichni pfiíslu‰níci nové generace teì, ve stejn˘ okamÏik, poslouchali stejnou hudbu a chápali, Ïe svût, budoucnost ãeká právû na nû. Otevfiela oãi. Vzpomínka se rozplynula, ale hfiála ji dál. Laurel se spokojenû protáhla a sledovala dráhu havrana protínající na obloze otrhanou záplatu mraku. LeÈ, ptáãku, leÈ. Budu jako ty, jen co mi bude osmnáct a vyjdu ze ‰koly. Dívala se dál a zakázala si mrknout, dokud z havrana nezbyla jen teãka na vzdálené modfii. ¤íkala si, Ïe jestli to vydrÏí, rodiãe pochopí její pohled na Ïivot a budoucnost se bude vyvíjet hladce. Oãi se jí zalily vítûzoslavn˘mi slzami. Sklouzla pohledem zpátky k domu, k oknu svého pokojíku, k astrám, které s maminkou vysázely nad hrobem kocoura Constabla, ke ‰tûrbinû mezi cihlami, v níÏ – jak trapné! – dfiív nechávala vzkazy pro skfiítky. V pamûti jí uvázlo i pár stfiípkÛ z doby pfied Greenacres: jak jako malá holãiãka vybírá z louÏí na pobfieÏí mofiské ‰neky nebo veãefií v pfiední místnosti babiããina penzionu. Ale byly to spí‰ sny neÏ vzpomínky. Farma byla jedin˘m domovem, kter˘ znala. A pfiesto11
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 12
K AT E M O R T O N O VÁ
Ïe o vlastní kfieslo nikdy nestála, ráda se veãer co veãer dívala na rodiãe, jak sedí kaÏd˘ ve svém, a kdyÏ usínala, vûdûla, Ïe si spolu na druhé stranû tenké zdi ti‰e povídají a Ïe jí staãí vztáhnout ruku, aby ‰Èouchla do nûkteré ze sester. Bude se jí po nich st˘skat, aÏ odejde. Zamrkala. Budou jí chybût. Ta jistota se jí náhle usadila v Ïaludku jako tûÏk˘ kámen. Braly si její ‰aty, zlomily jí nûkolik rtûnek, po‰krábaly desky, ale budou jí chybût. Jejich hluãnost i tûlesné teplo, pohyby, ‰arvátky, nakaÏlivá radost. Byly jako smeãka ‰tûÀat dovádûjících ve spoleãném pokoji. Kdo je neznal, toho odrovnaly a dûlalo jim to dobfie. Holky Nicolsonovy: Laurel, Rose, Iris a Daphne, zahrada dcer, jak vzletnû fiíkával tatínek, kdyÏ si dal o jedno pivo víc. Nezvedené aÏ hrÛza, prohla‰ovala babiãka, kdyÏ k ní pfiijely na prázdniny. Zaslechla vzdálené v˘kfiiky a jeãení, rozmazané zvuky léta u potoka. Cosi v jejím nitru se sevfielo, jako kdyÏ se utáhne lano. Umûla si je pfiedstavit jako star˘ obraz. S halenkami zastrãen˘mi do tren˘rek se nahánûjí v mûlãinách: Rose unikla do bezpeãí na balvanech, máchá si tenké kotníky ve vodû a ohání se mokr˘m klackem. Iris se nûjak˘m zpÛsobem zmáãela a teì zufií. Daphne s lok˘nkami jako v˘vrtky se proh˘bá smíchy. Na travnatém bfiehu je rozloÏená stará pikniková deka a maminka stojí po kolena ve vodû v ohybu, kde je proud nejsilnûj‰í, a vypou‰tí poslední lodiãku. Tatínek je pozoruje. Kalhoty má vykasané, od rtÛ mu visí cigareta a na tváfii – Laurel ho vidûla naprosto zfietelnû – se mu usadil obvykl˘ v˘raz mírného údivu, jako by nevûfiil ‰tûstí, které ho potkalo a pfiineslo ho právû nyní právû sem. Chlapeãek se brouzdá u tatínkov˘ch nohou a s v˘skotem natahuje ruce po maminãinû lodiãce. Svûtlo ÏivotÛ jich v‰ech... Chlapeãek. Samozfiejmû Ïe má jméno. Jmenuje se Gerald, ale nikdo mu tak nikdy nefiekne. Je to jméno pro dospûlého muÏe a on je je‰tû tak mal˘. Dnes mu budou dva roky, ale tváfiiãku má stále kulatou, s ìolíãky, oãka mu svítí rozpustilostí – a ty jeho noÏiãky! Baculaté a bílé. Laurel se obãas mûla co drÏet, aby je nestiskla pfiíli‰ silnû. V‰echny soupefiily o jeho pfiízeÀ a kaÏdá tvrdila, Ïe právû ji má nejradûji, ale Laurel vûdûla, Ïe nejvíc se smûje na ni. Nemyslitelné, Ïe by mohla zme‰kat tfieba jen vtefiinu z oslavy jeho 12
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 13
TA J E M S T V Í L E T N Í H O O D P O L E D N E
narozenin. Na co si to hraje, kdyÏ se tak dlouho schovává na stromû, zvlá‰È jestli má v plánu vytratit se za Billem? Zamraãila se a pfieãkala vlnu palãiv˘ch v˘ãitek, které rychle vychladly do pevného rozhodnutí. Polep‰í se. Sleze ze stromu, dobûhne do kuchynû pro narozeninov˘ nÛÏ a odnese ho k potoku. Bude vzorná dcera a dokonalá star‰í sestra. Jestli pfiedsevzetí splní dfiív, neÏ její hodinky budou ukazovat o deset minut víc, pfiibude v not˘sku, kter˘ neustále nosila v hlavû, deset bodÛ. Spû‰nû spou‰tûla opálenou nohu k první pfiíãce a na bosém chodidle ji po‰imral tepl˘ vánek.
Pozdûji Laurel pfiemítala, jestli by v‰echno dopadlo jinak, kdyby se pohybovala o nûco pomaleji. Jestli by se té hrozné události dalo zabránit, kdyby si dávala vût‰í pozor. Ale nedávala. Noha se jí smekla a ona si nikdy nepfiestane vyãítat, Ïe tak trochu zavinila, co následovalo. Tenkrát v‰ak nemohla jednat jinak. Témûfi se dusila potfiebou b˘t v centru dûní, která ji náhle pfiepadla a byla stejnû neodbytná jako pfiedchozí touha po samotû. Stávalo se jí to i mnohem pozdûji. Byla jako korouhviãka na stfie‰e Greenacres, její emoce se v nárazech vûtru prudce vychylovaly z jednoho smûru na druh˘. Obãas to bylo podivné, dûsivé a vzru‰ující zároveÀ. Jako divoká jízda na horské dráze. A v tomto pfiípadû dokonce hrozilo zranûní. V horeãné snaze pfiipojit se co nejrychleji k oslavû u potoka si odfiela koleno o prkennou podlahu domeãku. Sykla ostrou bolestí, podívala se na nohu a spatfiila pramínek pfiekvapivû ãervené krve. Místo aby slezla na zem, vrátila se nahoru a zkoumala ránu. Sedûla v domeãku, hledûla na zakrvácené koleno, proklínala svÛj spûch a pfiemítala, jestli si Billy o‰klivého ãerstvého strupu v‰imne a jak by ho mohla zamaskovat, dokud ji z úvah nevyru‰il ‰ustot pfiicházející od lesíku. Vlastnû na nûm nebylo nic zvlá‰tního, ale nezapadal do ostatních zvukÛ letního odpoledne a upoutal její pozornost. Vyhlédla okénkem a uvidûla Barnabyho, jak poskakuje v trávû, aÏ mu dlouhé hedvábné u‰i vlají. Kousek za ním ‰la maminka. Mífiila pfies louku k zahradû a pfii kaÏdém kroku se látka jejích vlastnoruãnû u‰it˘ch ‰atÛ napnula. Na jednom jejím boku si 13
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 14
K AT E M O R T O N O VÁ
hovûl chlapeãek, noÏiãky schované pod plátûn˘mi kalhotkami, aby jim neublíÏil spalující Ïár. Byli je‰tû daleko, ale hrav˘ poryv vûtru donesl k domku matãin hlas a Laurel rozeznala melodii, jeÏ si notovala, písniãku, kterou postupnû zpívala v‰em sv˘m dûtem. Chlapeãek se smál a blaÏenû vykfiikoval „etû, etû“, kdyÏ se maminãiny prsty kradly po jeho bfií‰ku a lechtaly ho pod bradiãkou. V˘jev na sluncem vyprahlé louce pÛsobil tak idylicky, aÏ se Laurel zmítala mezi radostí, Ïe mÛÏe b˘t svûdkem jejich la‰kování, a závistí, Ïe je pouh˘m divákem. Jakmile matka otevfiela branku a pokraãovala k domu, Laurel si sklíãenû uvûdomila, Ïe se vrátila pro nÛÏ. S kaÏd˘m matãin˘m krokem se rozpl˘vala její pfiíleÏitost k pokání. Byla stále rozmrzelej‰í a rozmrzelost jí zabránila ozvat se nebo slézt dolÛ, naopak ji pfiibila k podlaze domeãku. Sedûla tam a se zvrácenou rozko‰í se uÏírala, zatímco matka zmizela v domû. Jedna z obruãí sklouzla a ti‰e dopadla na zem. Laurel to brala jako projev solidarity a rozhodla se zÛstat, kde je. Jen aÈ ji postrádají je‰tû chvíli. PÛjde k potoku, aÏ bude mít náladu. Mezitím si bude znovu ãíst Narozeniny a pfiedstavovat si svou budoucnost a Ïivot daleko odtud, kde bude krásná, duchaplná, dospûlá a bez strupÛ na rozbit˘ch kolenou.
Zpoãátku byl pouhou ‰mouhou na horizontu, aÏ na samém konci pfiíjezdové cesty. Laurel si pozdûji nebyla jistá, co ji pfiimûlo vzhlédnout. KdyÏ si poprvé v‰imla, jak se muÏ blíÏí k domu, hrklo v ní, Ïe je to Billy, kter˘ pfiijel pfiíli‰ brzy a rozhodl se pro ni dojít. Oddechla si, teprve aÏ pfiíchozí nebyl pouhou siluetou a ona rozeznala, Ïe je naprosto nemoÏnû obleãen˘. Mûl na sobû tmavé kalhoty, byl bez saka, jenom v ko‰ili, zato na hlavû mu sedûl staromódní klobouk. Úlevu vystfiídala zvûdavost. Náv‰tûvy na farmû byly vzácné, obzvlá‰È takové, které pfii‰ly pû‰ky, pfiesto v ní muÏ na cestû vyvolal pocit déjà vu, kter˘ nemohla nikam zafiadit, aÈ se snaÏila sebevíc. Zapomnûla, Ïe trucuje, a v pfiepychovém bezpeãí svého úkrytu se oddala pozorování. Opfiela se lokty o okenní rám a poloÏila si bradu do dlaní. Na star14
Tajemstvi_zlom.qxd
12.5.2014
11.57
Stránka 15
TA J E M S T V Í L E T N Í H O O D P O L E D N E
‰ího muÏe nevypadal nejhÛfi a cosi v drÏení tûla prozrazovalo dÛvûru ve vlastní poãínání. âlovûk, kter˘ nemá potfiebu spûchat. Urãitû nikdo, koho by znala, Ïádn˘ otcÛv kamarád z vesnice ani zemûdûlsk˘ dûlník. Pochopitelnû zde byla moÏnost, Ïe zabloudil, ale sotva by se nûkdo pfii‰el zeptat na cestu právû k nim, do domu daleko od silnice. Îe by tulák? Nebo jeden z chlapíkÛ pronásledovan˘ch smÛlou, ktefií se ãas od ãasu na farmû zastaví a jsou vdûãní za kaÏdou práci, co jim otec dá? Anebo – Laurel se pfii té dûsivé my‰lence zachvûla – by to mohl b˘t chlap, o nûmÏ ãetla v místních novinách a o nûmÏ si dospûlí s nervózním napûtím vykládali, Ïe obtûÏuje rodiny a skupinky pfiátel, ktefií si vyrazili k potoku na piknik, a leká Ïeny, jeÏ jdou samy zátoãinou, kam nebylo vidût. Laurel pfiejel po zádech mráz. Chvíli se bála, ale potom zívla. MuÏ nebyl Ïádn˘ zloduch, teì rozeznala, Ïe má koÏenou aktovku. Obchodní cestující, kter˘ pfii‰el matce vysvûtlit, Ïe nemÛÏe Ïít bez nové encyklopedie. A tak se zadívala jinam.
Ubûhlo nûkolik minut, nebylo jich mnoho. Dal‰í zvuk, kter˘ usly‰ela, bylo Barnabyho tiché vrãení pod stromem. Vytáhla se k oknu, vyklonila pfies rám a uprostfied cihlové pû‰inky uvidûla kokr‰panûla otoãeného k pfiíjezdové cestû. Byl ve stfiehu a sledoval muÏe, kter˘ se mezitím pfiiblíÏil aÏ k zahradû a snaÏil se otevfiít Ïeleznou branku. „Ticho, Barnaby,“ zavolala matka z domu. „Hned pÛjdeme.“ Vynofiila se z pfií‰efií chodby a zastavila se v otevfien˘ch dvefiích, aby chlapeãkovi po‰eptala nûco do ucha, dala mu pusu na naducanou tváfiiãku a rozesmála ho. Za domem zavrzala branka u slepiãího v˘bûhu – panty potfiebovaly jako vÏdycky namazat – a pes znovu zavrãel. Chlupy na vyhrbeném hfibetû se mu zjeÏily. „Tak dost, Barnaby,“ napomenula ho maminka. „Co to do tebe vjelo?“ MuÏ vy‰el zpoza rohu. Ohlédla se a úsmûv jí zmizel z tváfie. „Dobr˘ den,“ pozdravil, zastavil se a pfiitiskl si na spánky kapesník. „Máme dnes hezky, Ïe?“ 15