102
život v křídě SPINOSAURUS
jura
trias
252 mil.
201 mil.
145 mil.
Někteří vědci se domnívají, že „plachta“ spinosaura pokračovala i na velké části jeho ocasu.
kenozoikum
křída
66 mil.
Spinosaurus
Většina nejlepších fosilních ostatků tohoto dinosaura byla zničena při bombardování za druhé světové války.
0
Nápadná plachta Vysoká „plachta“ na hřbetě opticky dinosaura ještě zvětšovala.
Gigantický teropodní dinosaurus, delší a zřejmě i těžší než mohutný Tyrannosaurus rex (strany 140–141), byl možná největším suchozemským predátorem, jakého kdy svět viděl. Spinosaurus je jedním z nejvelkolepějších dosud objevených dinosaurů, ale zároveň také jedním z nejzáhadnějších, neboť bylo nalezeno pouze několik jeho kostí. Podle nich je zřejmé, že to byl obr s nápadnou „plachtou“ na hřbetě, podepřenou zvláštními trnovými výběžky obratlů. Pozůstatky jeho lebky dokládají, že měl velmi dlouhé čelisti s ostrými zuby, které připomínají zuby krokodýlů. Je proto pravděpodobné, že spinosaurus plaval v mělké vodě a lovil tam ryby.
Kostěný hřeben Krátký kostěný hřebínek vějířovitého tvaru před očima sloužil jako ozdoba.
Ohebný ocas Obratle naznačují, že spinosaurus měl dlouhý ohebný ocas fungující při plavání jako pádlo.
Pohyblivý krk Dlouhý ohebný krk umožňoval spinosaurovi, aby rychle udeřil svými specializovanými čelistmi.
Spinosaurus zřejmě lovil různé velké rybovité obratlovce obývající řeky a jejich ústí, jako byli
obří pilouni a latimérie. Šupinatá kůže Kůže byla pravděpodobně šupinatá, stejně jako u většiny ostatních velkých teropodních dinosaurů.
dinosaurus
SPINOSAURUS Období: 112–97 mil. let Prostředí: Tropické bažiny Délka: 16 m Potrava: Ryby
Nové představy
Čelisti k chytání ryb Horní čelist byla podobná krokodýlí, s korunovitě uspořádanými dlouhými zuby v přední části, což bylo ideální k chytání velkých kluzkých ryb. V drobných pórech na čenichu byly možná uloženy tlakové receptory umožňující odhalit kořist v kalné vodě.
Zahnuté drápy Silné přední končetiny byly zakončeny třemi prsty se značně velkými zahnutými drápy, zejména na palci. Sloužily zřejmě k vytažení ryby z vody.
Prsty spojené plovací blánou Dlouhé prsty zřejmě spojovala plovací blána a pomáhaly spinosaurovi při plavání.
Odborníci se dříve domnívali, že se spinosaurus stavbou svého těla nijak nelišil od jiných velkých predátorů mezi dinosaury a měl dlouhé zadní nohy vhodné k chůzi a běhu po souši. Nové objevy z roku 2014 však ukázaly, že ve skutečnosti měl spinosaurus zadní nohy velmi krátké, avšak s velkými širokými chodidly. Tyto znaky naznačují, že spinosaurus byl téměř jistě plavcem a většinu času trávil v řekách a jejich ústích, kde lovil různé rybovité obratlovce. Pokud vylezl na souš, pohyboval se tam asi po čtyřech.
102
život v křídě SPINOSAURUS
jura
trias
252 mil.
201 mil.
145 mil.
Někteří vědci se domnívají, že „plachta“ spinosaura pokračovala i na velké části jeho ocasu.
kenozoikum
křída
66 mil.
Spinosaurus
Většina nejlepších fosilních ostatků tohoto dinosaura byla zničena při bombardování za druhé světové války.
0
Nápadná plachta Vysoká „plachta“ na hřbetě opticky dinosaura ještě zvětšovala.
Gigantický teropodní dinosaurus, delší a zřejmě i těžší než mohutný Tyrannosaurus rex (strany 140–141), byl možná největším suchozemským predátorem, jakého kdy svět viděl. Spinosaurus je jedním z nejvelkolepějších dosud objevených dinosaurů, ale zároveň také jedním z nejzáhadnějších, neboť bylo nalezeno pouze několik jeho kostí. Podle nich je zřejmé, že to byl obr s nápadnou „plachtou“ na hřbetě, podepřenou zvláštními trnovými výběžky obratlů. Pozůstatky jeho lebky dokládají, že měl velmi dlouhé čelisti s ostrými zuby, které připomínají zuby krokodýlů. Je proto pravděpodobné, že spinosaurus plaval v mělké vodě a lovil tam ryby.
Kostěný hřeben Krátký kostěný hřebínek vějířovitého tvaru před očima sloužil jako ozdoba.
Ohebný ocas Obratle naznačují, že spinosaurus měl dlouhý ohebný ocas fungující při plavání jako pádlo.
Pohyblivý krk Dlouhý ohebný krk umožňoval spinosaurovi, aby rychle udeřil svými specializovanými čelistmi.
Spinosaurus zřejmě lovil různé velké rybovité obratlovce obývající řeky a jejich ústí, jako byli
obří pilouni a latimérie. Šupinatá kůže Kůže byla pravděpodobně šupinatá, stejně jako u většiny ostatních velkých teropodních dinosaurů.
dinosaurus
SPINOSAURUS Období: 112–97 mil. let Prostředí: Tropické bažiny Délka: 16 m Potrava: Ryby
Nové představy
Čelisti k chytání ryb Horní čelist byla podobná krokodýlí, s korunovitě uspořádanými dlouhými zuby v přední části, což bylo ideální k chytání velkých kluzkých ryb. V drobných pórech na čenichu byly možná uloženy tlakové receptory umožňující odhalit kořist v kalné vodě.
Zahnuté drápy Silné přední končetiny byly zakončeny třemi prsty se značně velkými zahnutými drápy, zejména na palci. Sloužily zřejmě k vytažení ryby z vody.
Prsty spojené plovací blánou Dlouhé prsty zřejmě spojovala plovací blána a pomáhaly spinosaurovi při plavání.
Odborníci se dříve domnívali, že se spinosaurus stavbou svého těla nijak nelišil od jiných velkých predátorů mezi dinosaury a měl dlouhé zadní nohy vhodné k chůzi a běhu po souši. Nové objevy z roku 2014 však ukázaly, že ve skutečnosti měl spinosaurus zadní nohy velmi krátké, avšak s velkými širokými chodidly. Tyto znaky naznačují, že spinosaurus byl téměř jistě plavcem a většinu času trávil v řekách a jejich ústích, kde lovil různé rybovité obratlovce. Pokud vylezl na souš, pohyboval se tam asi po čtyřech.
LÍHNUTÍ Poté, co strávila chladnou pouštní noc plnou hvězd na hnízdě zahříváním vajec, využívá samice citipatiho ranní slunce, aby se poohlédla po něčem k snědku. Když vstane, prozradí jí tiché volání ozývající se z vajec, že se blíží jejich líhnutí. Během několika minut se mláďata začínají klubat a zanedlouho je jedno z nich už téměř na světě. Mláďata pokrytá prachovým peřím budou záhy schopna následovat svou matku do pouštních křovin, aby tam našla první potravu.
LÍHNUTÍ Poté, co strávila chladnou pouštní noc plnou hvězd na hnízdě zahříváním vajec, využívá samice citipatiho ranní slunce, aby se poohlédla po něčem k snědku. Když vstane, prozradí jí tiché volání ozývající se z vajec, že se blíží jejich líhnutí. Během několika minut se mláďata začínají klubat a zanedlouho je jedno z nich už téměř na světě. Mláďata pokrytá prachovým peřím budou záhy schopna následovat svou matku do pouštních křovin, aby tam našla první potravu.
126
život v křídě
jura
trias
252 mil.
V 30. letech 20. století věřil přinejmenším jeden vědec tomu, že parasaurolofus hledal potravu pod vodou a využíval svůj
hřeben jako šnorchl.
201 mil.
kenozoikum
křída
145 mil.
66 mil.
0
– délka nejdelší lebky parasaurolofa 2 mvčetně jeho hřebenu.
127
Široký zobák Tuhý zobák s ostrými hranami se výborně hodil k spásání rostlinné potravy.
Vysoký hřbet Díky vysokým výběžkům obratlů byl hřbet mnohem vyšší než u jiných druhů.
Lebka a hřeben Dlouhý kostěný hřeben byl součástí lebky. U zde vyobrazeného druhu Parasaurolophus walkeri byl stejně dlouhý jako lebka. Hřeben pokrývala kůže a možná byl také kožní blánou spojen s krkem zvířete.
Po všech čtyřech Silné přední končetiny umožňovaly parasaurolofovi, aby se při hledání potravy pohyboval po všech čtyřech.
Parasaurolophus Nápadný kostěný hřeben tohoto elegantního býložravce obsahoval systém kanálků, které musely mít nějakou zvláštní funkci. Pravděpodobně fungovaly jako trubka k vydávání velmi hlasitých houkavých zvuků. Ke konci druhohor se z jedné větve ornitopodů příbuzných iguanodonovi (strany 82–83) vyvinula skupina býložravců se širokými zobáky, kteří se odborně nazývají hadrosauři a přezdívá se jim „kachní zobáky“. Měli vysoce specializované zuby určené k drcení vláknité rostlinné potravy, které usnadňovalo její trávení. Někteří se vyznačovali nápadným hřebenem vyrůstajícím z vrcholu jejich lebky. Jeden z nejdelších měl parasaurolofus. Téměř jistě mu sloužil k předvádění a také ke svolávání dalších jedinců jeho druhu.
Silné zadní končetiny Zadní končetiny měly výkonné svaly připojené k velkým a mohutným kyčelním kostem.
Těžký ocas Dlouhý těžký ocas pomáhal dinosaurovi udržovat rovnováhu na zadních končetinách.
dinosaurus
PARASAUROLOPHUS Období: 83–71 mil. let Prostředí: Husté lesy
Drobné šupiny Na fosilizovaných otiscích kůže parasaurolofa jsou patrny drobné okrouhlé šupiny.
Délka: 9,5 m Potrava: Listy
Kostěná trubka Dutý hřeben parasaurolofa obsahoval kanálky, které navazovaly na dýchací cesty v nose, tak trochu jako kostěná verze sloního chobotu. Je možné, že hřeben sloužil k vydávání podobných troubivých zvuků, jež pomáhaly zvířatům v hustém lese, aby zůstala ve vzájemném kontaktu. U každého druhu byl hřeben odlišný, takže se lišily i jejich zvuky. Vzduch z plic je vydechován přes nosní dutinu do hřebene. nozdra
LEBKA PARASAUROLOFA
Vzduch prochází hřebenem a při vydechování nozdrami vytváří troubivý zvuk.
126
život v křídě
jura
trias
252 mil.
V 30. letech 20. století věřil přinejmenším jeden vědec tomu, že parasaurolofus hledal potravu pod vodou a využíval svůj
hřeben jako šnorchl.
201 mil.
kenozoikum
křída
145 mil.
66 mil.
0
– délka nejdelší lebky parasaurolofa 2 mvčetně jeho hřebenu.
127
Široký zobák Tuhý zobák s ostrými hranami se výborně hodil k spásání rostlinné potravy.
Vysoký hřbet Díky vysokým výběžkům obratlů byl hřbet mnohem vyšší než u jiných druhů.
Lebka a hřeben Dlouhý kostěný hřeben byl součástí lebky. U zde vyobrazeného druhu Parasaurolophus walkeri byl stejně dlouhý jako lebka. Hřeben pokrývala kůže a možná byl také kožní blánou spojen s krkem zvířete.
Po všech čtyřech Silné přední končetiny umožňovaly parasaurolofovi, aby se při hledání potravy pohyboval po všech čtyřech.
Parasaurolophus Nápadný kostěný hřeben tohoto elegantního býložravce obsahoval systém kanálků, které musely mít nějakou zvláštní funkci. Pravděpodobně fungovaly jako trubka k vydávání velmi hlasitých houkavých zvuků. Ke konci druhohor se z jedné větve ornitopodů příbuzných iguanodonovi (strany 82–83) vyvinula skupina býložravců se širokými zobáky, kteří se odborně nazývají hadrosauři a přezdívá se jim „kachní zobáky“. Měli vysoce specializované zuby určené k drcení vláknité rostlinné potravy, které usnadňovalo její trávení. Někteří se vyznačovali nápadným hřebenem vyrůstajícím z vrcholu jejich lebky. Jeden z nejdelších měl parasaurolofus. Téměř jistě mu sloužil k předvádění a také ke svolávání dalších jedinců jeho druhu.
Silné zadní končetiny Zadní končetiny měly výkonné svaly připojené k velkým a mohutným kyčelním kostem.
Těžký ocas Dlouhý těžký ocas pomáhal dinosaurovi udržovat rovnováhu na zadních končetinách.
dinosaurus
PARASAUROLOPHUS Období: 83–71 mil. let Prostředí: Husté lesy
Drobné šupiny Na fosilizovaných otiscích kůže parasaurolofa jsou patrny drobné okrouhlé šupiny.
Délka: 9,5 m Potrava: Listy
Kostěná trubka Dutý hřeben parasaurolofa obsahoval kanálky, které navazovaly na dýchací cesty v nose, tak trochu jako kostěná verze sloního chobotu. Je možné, že hřeben sloužil k vydávání podobných troubivých zvuků, jež pomáhaly zvířatům v hustém lese, aby zůstala ve vzájemném kontaktu. U každého druhu byl hřeben odlišný, takže se lišily i jejich zvuky. Vzduch z plic je vydechován přes nosní dutinu do hřebene. nozdra
LEBKA PARASAUROLOFA
Vzduch prochází hřebenem a při vydechování nozdrami vytváří troubivý zvuk.
jura
trias
132
252 mil.
201 mil.
145 mil.
sada zubů v mnoha řadách
Široký zobák Kosti tvořící přední část čelistí byly širší než kosti ve zbylé části čenichu. Rýhy na nich vyznačují, kde se k nim připojoval rohovitý zobák s ostrými hranami, který byl ještě širší.
kenozoikum
křída
66 mil.
0
Zuby k drcení Početné řady stoliček tvořily v každé čelisti širokou hrbolatou drticí plochu. Tyto sady zubů se neustále obnovovaly, když nové zuby rostoucí zespodu nahrazovaly zuby staré a opotřebované.
Dlouhý ocas Výztužné šlachy udržovaly ocas natažený a vysoko nad zemí.
Modifikované ruce Ruce sloužily jako přední nohy, s třemi prsty spojenými k sobě, které pomáhaly nést hmotnost zvířete.
Silné prsty Na každé zadní končetině byly tři mohutné prsty zakončené tupými zaoblenými kopýtky.
Tyrannosaurus Tyranosaurus představoval smrtelné nebezpečí pro četná zvířata a byl i nenasytným predátorem edmontosaurů.
Edmontosaurus
V nalezených kostech edmontosaurů chybějí kusy, které z nich vykousli
Edmontosaurus s ostrým zobákem a stoličkami, které patřily k nejúčinnějším, jaké se kdy vyvinuly, byl jedním z nejúspěšnějších býložravců svrchní křídy. Přesto byl zároveň také jednou z běžných kořistí nejproslulejšího zabijáka té doby – tyranosaura (strany 140–141).
tyranosauři. Některé rány se však zhojily, což ukazuje, že útok někdy selhal.
Chůze po čtyřech Edmontosaurus chodil obvykle po čtyřech, zvláště když se pásl na zemi. Většinu jeho hmotnosti však nesly dlouhé statné zadní končetiny, na nichž se mohl i vztyčit, aby dosáhl na olistěné větve vysokých stromů.
Dlouhé zadní nohy Zadní končetiny měly statné silné kosti a byly mnohem delší než přední.
KOSTRA EDMONTOSAURA
Šupinatá kůže Na některých úžasných fosiliích edmontosaurů se dochovaly velké plochy neporušené kůže. Víme tak, že kůži pokrývaly šupiny, které se vzájemně nepřekrývaly. Šupiny byly vzhledem k velikosti zvířete docela malé a většinou od sebe oddělené ještě menšími šupinkami.
Hadrosauři neboli dinosauři s kachním zobákem patřili k nejspecializovanějším ornitopodům. Jejich charakteristickým znakem byl zobák podobný kachnímu a různě tvarovaný podle druhu přijímané potravy. Edmontosaurus patřil k největším a měl neobvykle široký zobák vhodný k přijímání velkého množství potravy najednou, aniž by při tom zvíře přestalo ve vybírání dalšího sousta. V jeho zavalitém těle byla uložena objemná trávicí soustava, která dokázala zpracovat cokoli, zvláště pokud byla potrava předtím rozžvýkána na kaši zuby připomínajícími mlýnské kameny. Edmontosaurus se vyskytoval v Severní Americe ve stejném prostředí jako Tyrannosaurus rex, což potvrzují důkazy na některých jeho fosilních kostech.
dinosaurus
EDMONTOSAURUS Období: 71–66 mil. let Prostředí: Planiny a bažiny Délka: 13 m Potrava: Listy a plody
jura
trias
132
252 mil.
201 mil.
145 mil.
sada zubů v mnoha řadách
Široký zobák Kosti tvořící přední část čelistí byly širší než kosti ve zbylé části čenichu. Rýhy na nich vyznačují, kde se k nim připojoval rohovitý zobák s ostrými hranami, který byl ještě širší.
kenozoikum
křída
66 mil.
0
Zuby k drcení Početné řady stoliček tvořily v každé čelisti širokou hrbolatou drticí plochu. Tyto sady zubů se neustále obnovovaly, když nové zuby rostoucí zespodu nahrazovaly zuby staré a opotřebované.
Dlouhý ocas Výztužné šlachy udržovaly ocas natažený a vysoko nad zemí.
Modifikované ruce Ruce sloužily jako přední nohy, s třemi prsty spojenými k sobě, které pomáhaly nést hmotnost zvířete.
Silné prsty Na každé zadní končetině byly tři mohutné prsty zakončené tupými zaoblenými kopýtky.
Tyrannosaurus Tyranosaurus představoval smrtelné nebezpečí pro četná zvířata a byl i nenasytným predátorem edmontosaurů.
Edmontosaurus
V nalezených kostech edmontosaurů chybějí kusy, které z nich vykousli
Edmontosaurus s ostrým zobákem a stoličkami, které patřily k nejúčinnějším, jaké se kdy vyvinuly, byl jedním z nejúspěšnějších býložravců svrchní křídy. Přesto byl zároveň také jednou z běžných kořistí nejproslulejšího zabijáka té doby – tyranosaura (strany 140–141).
tyranosauři. Některé rány se však zhojily, což ukazuje, že útok někdy selhal.
Chůze po čtyřech Edmontosaurus chodil obvykle po čtyřech, zvláště když se pásl na zemi. Většinu jeho hmotnosti však nesly dlouhé statné zadní končetiny, na nichž se mohl i vztyčit, aby dosáhl na olistěné větve vysokých stromů.
Dlouhé zadní nohy Zadní končetiny měly statné silné kosti a byly mnohem delší než přední.
KOSTRA EDMONTOSAURA
Šupinatá kůže Na některých úžasných fosiliích edmontosaurů se dochovaly velké plochy neporušené kůže. Víme tak, že kůži pokrývaly šupiny, které se vzájemně nepřekrývaly. Šupiny byly vzhledem k velikosti zvířete docela malé a většinou od sebe oddělené ještě menšími šupinkami.
Hadrosauři neboli dinosauři s kachním zobákem patřili k nejspecializovanějším ornitopodům. Jejich charakteristickým znakem byl zobák podobný kachnímu a různě tvarovaný podle druhu přijímané potravy. Edmontosaurus patřil k největším a měl neobvykle široký zobák vhodný k přijímání velkého množství potravy najednou, aniž by při tom zvíře přestalo ve vybírání dalšího sousta. V jeho zavalitém těle byla uložena objemná trávicí soustava, která dokázala zpracovat cokoli, zvláště pokud byla potrava předtím rozžvýkána na kaši zuby připomínajícími mlýnské kameny. Edmontosaurus se vyskytoval v Severní Americe ve stejném prostředí jako Tyrannosaurus rex, což potvrzují důkazy na některých jeho fosilních kostech.
dinosaurus
EDMONTOSAURUS Období: 71–66 mil. let Prostředí: Planiny a bažiny Délka: 13 m Potrava: Listy a plody
138
život v křídě TRICERATOPS
jura
trias
252 mil.
201 mil.
Triceratops
145 mil.
Když byly v roce 1887 nalezeny první rohy triceratopse, byly považovány za rohy obřího vymřelého bizona.
kenozoikum
křída
66 mil.
139
0
Krční límec Límec tvořila pevná kost, kterou pokrývala šupinatá kůže.
Třírohý triceratops byl jedním z posledních a největších ceratopsidů – skupiny býložravců proslavených svými nápadnými rohy a krčními límci.
Triceratops byl jedním z mála dinosaurů, kteří přežili až do samého konce druhohor.
dinosaurus
TRICERATOPS Období: 71–66 mil. let Prostředí: Zalesněné pláně Délka: 9 m Kostěné ostny Ostny po obvodu límce způsobovaly, že vypadal ještě impozantněji.
Triceratops byl sice velký jako slon, ale svou stavbou (nízko nesená hlava, odstrašující rohy) připomínal spíše nosorožce. Jako ostatní ceratopsidi měl také velký kostěný límec vybíhající ze zadní části lebky a překrývající krk. Pro zvíře, které obývalo v Severní Americe stejná prostředí jako obávaný tyranosaurus (strany 140–141), šlo o užitečnou obrannou pomůcku. Krční límec byl lemován trny, takže působil velmi dramatickým dojmem a mohl hrát významnou roli, když si rivalové soupeřící o teritorium nebo rozmnožovací partnery poměřovali své síly.
Potrava: Nízké rostliny
kostěné jádro kryla rohovinová pochva Dlouhé rohy Dva rohy na čele byly dlouhé až 1,3 m, měly ostré špičky a silné kostěné jádro.
Šupinatá kůže Fragmenty fosilizované kůže dokládají, že byla pokryta šupinami.
ostrý papouščí zobák
Zuby ke krájení Těsně nahloučené řady stoliček se zařezávaly do rostlinné potravy jako nůžky.
Triceratops a Torosaurus
Na některých kostech triceratopsů jsou viditelná poškození způsobená zuby tyranosaurů, ale existuje i důkaz o tom, že triceratops mohl útok tyranosaura
přežít – a možná ho i zabít.
Triceratops žil ve stejné době a na stejných místech jako jiný ceratopsid s ještě větším krčním límcem, známý jako torosaurus. Někteří badatelé se domnívají, že v případě triceratopse jde o mladší verzi stejného zvířete, které se po dospění změnilo v „torosaura“. Důkazy ale nejsou přesvědčivé a většina vědců s tím nesouhlasí.
delší krční límec
Obří lebka S délkou až 2,4 m patří ohromná lebka triceratopse mezi fosilizovanými lebkami dinosaurů k největším. Je také mimořádně silná a často zůstala zachována jako fosilie, zatímco jiné části mrtvého zvířete se rozpadly na prach.
Na všech čtyřech Jako většina ceratopsidů, i triceratops nosil svou hmotnost na všech čtyřech končetinách.
Přední nohy měly jen po třech drápech. TOROSAURUS
138
život v křídě TRICERATOPS
jura
trias
252 mil.
201 mil.
Triceratops
145 mil.
Když byly v roce 1887 nalezeny první rohy triceratopse, byly považovány za rohy obřího vymřelého bizona.
kenozoikum
křída
66 mil.
139
0
Krční límec Límec tvořila pevná kost, kterou pokrývala šupinatá kůže.
Třírohý triceratops byl jedním z posledních a největších ceratopsidů – skupiny býložravců proslavených svými nápadnými rohy a krčními límci.
Triceratops byl jedním z mála dinosaurů, kteří přežili až do samého konce druhohor.
dinosaurus
TRICERATOPS Období: 71–66 mil. let Prostředí: Zalesněné pláně Délka: 9 m Kostěné ostny Ostny po obvodu límce způsobovaly, že vypadal ještě impozantněji.
Triceratops byl sice velký jako slon, ale svou stavbou (nízko nesená hlava, odstrašující rohy) připomínal spíše nosorožce. Jako ostatní ceratopsidi měl také velký kostěný límec vybíhající ze zadní části lebky a překrývající krk. Pro zvíře, které obývalo v Severní Americe stejná prostředí jako obávaný tyranosaurus (strany 140–141), šlo o užitečnou obrannou pomůcku. Krční límec byl lemován trny, takže působil velmi dramatickým dojmem a mohl hrát významnou roli, když si rivalové soupeřící o teritorium nebo rozmnožovací partnery poměřovali své síly.
Potrava: Nízké rostliny
kostěné jádro kryla rohovinová pochva Dlouhé rohy Dva rohy na čele byly dlouhé až 1,3 m, měly ostré špičky a silné kostěné jádro.
Šupinatá kůže Fragmenty fosilizované kůže dokládají, že byla pokryta šupinami.
ostrý papouščí zobák
Zuby ke krájení Těsně nahloučené řady stoliček se zařezávaly do rostlinné potravy jako nůžky.
Triceratops a Torosaurus
Na některých kostech triceratopsů jsou viditelná poškození způsobená zuby tyranosaurů, ale existuje i důkaz o tom, že triceratops mohl útok tyranosaura
přežít – a možná ho i zabít.
Triceratops žil ve stejné době a na stejných místech jako jiný ceratopsid s ještě větším krčním límcem, známý jako torosaurus. Někteří badatelé se domnívají, že v případě triceratopse jde o mladší verzi stejného zvířete, které se po dospění změnilo v „torosaura“. Důkazy ale nejsou přesvědčivé a většina vědců s tím nesouhlasí.
delší krční límec
Obří lebka S délkou až 2,4 m patří ohromná lebka triceratopse mezi fosilizovanými lebkami dinosaurů k největším. Je také mimořádně silná a často zůstala zachována jako fosilie, zatímco jiné části mrtvého zvířete se rozpadly na prach.
Na všech čtyřech Jako většina ceratopsidů, i triceratops nosil svou hmotnost na všech čtyřech končetinách.
Přední nohy měly jen po třech drápech. TOROSAURUS