0038243 by Knižní klub

Londýn, Britská knihovna, Arundell 83 II, Žaltář Roberta de Lisle, fol. 125v: Strom života.

Berlín, Státní muzeum pruského kulturního dědictví, Kabinet mědirytin, Ms.78 E 3 (Ham. 85), Bible Hamiltonových (Berlínská bible), fol. 4r (výřez): Výjevy ze stvoření světa.

hladinu vod. 19Vody stoupaly na zemi stále víc a víc a zakryly i všechny vysoké hory pod celým nebem. 20Vody vystoupily o patnáct loket výš, úplně pokryly hory. 21Tu zahynulo veškeré tělo, jež se pohybuje na zemi: ptáci, dobytek, divoká zvířata a všechno, co se hemží po zemi, a všichni lidé. 22Všechno, co mělo dech života v nozdrách, to znamená vše, co bylo na pevné zemi, zemřelo. 23Takto zmizely všechny bytosti, jež byly na povrchu země, od člověka po zvířata, drobné živočichy a nebeské ptáky: byly vyhlazeny ze země a zůstal jen Noe a to, co s ním bylo v arše. 24Velká voda na zemi trvala sto padesát dní.

opadání vod . Tu si Bůh vzpomněl na Noema a na všechna divoká zvířata a na všechen dobytek, který s ním byl v arše; Bůh seslal na zemi vítr a vody se zklidnily. 2Prameny z propasti a nebeská stavidla byly uzavřeny — déšť byl zadržen, aby už nepadal z nebe, 3a vody pozvolna ustupovaly ze země —, po sto padesáti dnech vody poklesly 4a sedmého měsíce, sedmnáctého dne toho měsíce, se archa zastavila na pohoří Ararat. 5Vody nadále opadávaly až do desátého měsíce a prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. 6 Po čtyřiceti dnech otevřel Noe okno, které udělal v arše, 7 a vypustil havrana, jenž odlétal a přilétal nazpět až do doby, kdy vody na zemi byly vysušeny. 8Tu Noe vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vod na povrchu země ubylo. 9Holubice nenašla místo, kam by usedla, a vrátila se k němu do archy, neboť na celém povrchu země byla voda; natáhl ruku, uchopil ji a vzal nazpět k sobě do archy. 10Čekal ještě sedm dalších dní a pak znovu vypustil holubici z archy. 11Holubice se k němu navečer vrátila a hle, v zobáčku měla úplně čerstvou olivovou ratolest! Tak Noe 1

poznal, že vod na povrchu země ubylo. 12Počkal ještě sedm dalších dní a vypustil holubici a ta se k němu už nevrátila. 13 Tehdy, v šestistém prvém roce Noemova života, v prvním měsíci, prvního dne toho měsíce, vyschly vody na zemi. Noe pozvedl střechu archy; podíval se a hle: povrch půdy byl suchý! 14 V druhém měsíci, dvacátého sedmého dne toho měsíce, byla země suchá. výs tup z archy. Tu Bůh promluvil takto k Noemovi: 16„Vyjdi z archy a s tebou i tvá žena, tví synové a ženy tvých synů. 17Všechny živočichy, kteří jsou s tebou, veškeré tělo, ptáky, dobytek a vše, co se plazí po zemi, vyveď s sebou: ať se na zemi rychle rozmohou, ať jsou plodní a rozmnoží se na zemi.“ 18Noe vyšel se svými syny, svou ženou a ženami svých synů; 19a všechna divoká zvířata, všechen dobytek, všichni ptáci, všichni drobní živočichové, kteří se plazí po zemi, vyšli podle druhů jedni za druhými z archy. 20 Noe postavil Jahvovi oltář, vzal ze všech čistých zvířat a ze všech čistých ptáků a přinesl na oltáři v oběť celopaly. 21 Jahve vdechl příjemnou vůni a pravil sám k sobě: „Už nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože záměry lidského srdce jsou zlé už od dětství, už nikdy neudeřím na vše živé, jako jsem to učinil. 22 Pokud země potrvá, / setby ani žně, / chladno ani horko, / léto ani zima, / den ani noc / už neustanou.“ 15

nový řád s věta . Bůh požehnal Noemovi a jeho synům a řekl jim: „Buďte plodní, rozmnožujte se, naplňte zemi. 2Ať z vás mají strach a hrůzu všichni pozemští živočichové a všichni nebeští ptáci a stejně tak i všechno, co se hemží po zemi, 1

Londýn, Britská knihovna, Add. Ms. 18850, Breviář z Bedfordu (The Bedford Hours), fol. 16r: Opouštění Noemovy archy.

ECI/bvdm Gray Control Strip (L) • FOGRA39 • ISO 12647-2 gray balance condition ‘CIELAB black ink’ • Offset on gloss or matt coated paper (PT 1+2) • ISO 12647-2:2004/Amd 1 • Reference FOGRA39.txt (www.fogra.org) • www.eci.org, www.bvdm.org

KBA2013 MF 7C

L E VIT IK U S když budete sklízet úrodu své země, nebudete žnout až na sám kraj pole. nebudeš sbírat klásky po své sklizni, nebudeš paběrkovat na své vinici a nebudeš sbírat spadlé ovoce ve svém sadu. zanecháš to chudákovi a cizinci. Já jsem Jahve, váš bůh. 11 nikdo z vás se nedopustí vůči svému krajanovi krádeže, přetvářky nebo podvodu. 12nebudeš v mém jménu křivě přísahat; zneuctil bys jméno svého boha. Já jsem Jahve. 13nebudeš vykořisťovat svého bližního a nebudeš ho okrádat: dělníkova mzda u tebe nezůstane až do příštího rána. 14nebudeš zlořečit němému a nepostavíš slepému do cesty překážku, leč budeš se bát svého boha. Já jsem Jahve. 15 při soudu se nedopustíte bezpráví. nebudeš nadržovat chudákovi, ani se nedáš oslnit mocným: podle práva budeš soudit svého krajana. 16nebudeš pomlouvat svůj lid a nebudeš ohrožovat krev svého bližního. Já jsem Jahve. 17 nebudeš v srdci chovat nenávist ke svému bratru. musíš kárat svého krajana, a tak neponeseš tíži hříchu. 18nebudeš se mstít a nebudeš chovat zášť vůči synům svého lidu. budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Jahve. 19 budete dodržovat mé zákony. nespáříš ve svém dobytku dvě zvířata různého druhu, neoseješ své pole dvojím různým druhem zrní, nebudeš nosit oděv z dvojího druhu látky. 20 Jestliže určitý muž souloží s nějakou ženou a je-li tato žena služkou a souložnicí jiného muže, od něhož nebyla vykoupena a který jí nedal svobodu, bude první muž zákonně postižitelný, avšak nezemřou, neboť ona nebyla svobodná. 21on přinese Jahvovi oběť odškodnění u vchodu do stanu setkávání. bude to beran k odškodnění. 22s tímto beranem k odškodnění provede kněz nad tím mužem před Jahvem smírný obřad za spáchaný hřích; a hřích, jejž spáchal, mu bude odpuštěn. 23 Až vejdete do té země a zasadíte si nějaký ovocný strom, budete jeho plody pokládat jakoby za jeho předkožku. po tři roky pro vás budou neobřezanou věcí, nebude se z nich jíst. 24čtvrtého roku budou všechny jeho plody zasvěceny ve svátku chvály Jahvovi. 25teprve pátého roku budete smět jeho plody jíst a sklízet ovoce pro sebe. Já jsem Jahve, váš bůh. 26 nebudete jíst nic s krví, nebudete provádět věštění ani zaříkání. 27 nebudete zaoblovat okraj svých vlasů, nebudeš si přistřihovat okraj svého vousu. 28nebudete si do těla dělat zářezy za mrtvého a nebudete provádět tetování. Já jsem Jahve. 29 nezneucťuj svou dceru, nedělej z ní nevěstku; takto nebude země zhanobena a nepropadne celá krvesmilstvu. 30 budete dodržovat mé soboty a ctít mou svatyni. Já jsem Jahve. 31 neobracejte se k přízrakům a nevyhledávejte věštce, poskvrnili by vás. Já jsem Jahve, váš bůh. 32 povstaneš před bělovlasou hlavou, budeš ctít osobu starce a budeš se bát svého boha. Já jsem Jahve. 33 sídlí-li s vámi ve vaší zemi cizinec, nebudete ho sužovat. 34cizinec, který s vámi sídlí, pro vás bude jako krajan a budeš ho milovat jako sebe samého, neboť jste byli cizinci v egyptské zemi. Já jsem Jahve, váš bůh. 35 nedopustíte se bezpráví při soudu, ať v mírách délky, váhy nebo objemu. 36budete mít správné váhy, správná závaží, správnou efu, správný hin. Já jsem Jahve, váš bůh, jenž vás vyvedl z egyptské země. 37 dodržujte všechny mé zákony a všechny mé zvyky, uplatňujte je. Já jsem Jahve. 9

trest Y

TRES T Y : A . KULTICKÁ PROVINĚNÍ . Jahve promluvil k mojžíšovi a řekl: 2 Řekneš izraelitům: kdokoli, ať izraelita nebo cizinec sídlící v izraeli, vydá některého ze svých synů molochovi, musí zemřít. mužové země ho ukamenují, 3já se proti tomu člověku obrátím a vyloučím ho ze středu jeho lidu, neboť tím, že vydal jednoho ze svých synů molochovi, poskvrnil mou svatyni a zneuctil mé svaté jméno. 4budou-li mužové země chtít nad tím člověkem, když vydá jednoho ze svých synů molochovi, přivřít oči a nevydají-li ho na smrt, 5postavím se proti tomu člověku a jeho rodu já. vyloučím ho ze středu jejich lidu, jeho a všechny, kteří po něm budou ve smilstvu následovat molocha. 6 proti člověku, který se bude obracet k přízrakům a věštcům, aby je následoval ve smilstvu, se obrátím a vyloučím ho ze středu jeho lidu. 7 posvětíte se, abyste byli svatí, neboť já jsem Jahve, váš bůh. 1

B . PROVINĚNÍ PROTI RODINĚ . budete dodržovat mé zákony a budete je uplatňovat, neboť svatými vás činím já, Jahve. 9tedy: kdokoli bude zlořečit svému otci nebo své matce, musí zemřít. Jelikož zlořečil svému otci nebo své matce, padne jeho krev na něho samého. 10 muž, který se dopustí cizoložství se ženou svého bližního, musí zemřít, on i jeho spoluvinice. 11 muž, který souloží se ženou svého otce, odkryl otcovu nahotu. musí zemřít oba, jejich krev padne na ně. 12 muž, který souloží se svou snachou: oba musí zemřít. poskvrnili se, jejich krev padne na ně. 13 muž, který souloží s mužem, jako se souloží s ženou: oba spáchali ohavnost, musí zemřít, jejich krev padne na ně. 14 muž, který si vezme za manželku určitou ženu spolu s její matkou: je to krvesmilstvo. on i ony budou upáleni, aby u vás nebylo nižádné krvesmilstvo. 15 muž, který poskytne své lože nějakému zvířeti: on musí zemřít a zvíře zabijete. 16 žena, která se přiblíží ke kterémukoli zvířeti, aby se s ním spojila: zabiješ ženu i to zvíře. musí zemřít, jejich krev padne na ně. 17 muž, který si vezme za manželku svou sestru, dceru svého otce nebo dceru své matky: spatří-li on její nahotu a ona spatří nahotu jeho, je to hanebnost. budou zahlazeni před očima příslušníků svého lidu, protože on odkryl nahotu své sestry a ponese tíži své viny. 18 muž, který souloží s ženou během jejích měsíčků a odkryje její nahotu: obnažil zdroj její krve, ona sama odkryla zdroj své krve, a tak budou oba vyloučeni ze středu svého lidu. 19 neodkryješ nahotu sestry své matky ani sestry svého otce. obnažil své vlastní tělo, ponesou tíži své viny. 20 muž, který souloží se ženou svého strýce z otcovy strany: odkryl strýcovu nahotu, ponesou tíži svého hříchu a zemřou bezdětní. 21 muž, který si bere za manželku ženu svého bratra: je to poskvrna, odkryl bratrovu nahotu, zemřou bezdětní. 8

ZÁVĚREČNÉ NAPOMENUTÍ . budete dodržovat všechny mé zákony, všechny mé zvyky a budete je uplatňovat; tak vás země, kam vás vedu, abyste tam sídlili, nevyvrhne. 23nebudete následovat zákony národů, které před vámi zaháním, neboť ony dělaly všechny ty věci a já jsem si je zprotivil. 24proto jsem vám 22

LEVIT IKUS

svAtost knĚžst ví. A. knĚží

řekl: „ujmete se jejich půdy, já sám vám ji dávám do vlastnictví, zemi, která oplývá mlékem a medem.“ Já Jahve, váš bůh, jsem vás oddělil od oněch národů. 25oddělujte tedy čisté zvíře od nečistého, čistého ptáka od nečistého. vy sami se nestávejte odpornými kvůli zvířatům, ptákům, kvůli všemu, co se plazí po zemi: přiměl jsem vás, abyste je oddělili jako nečisté. 26 buďte mi zasvěceni, protože já Jahve jsem svatý a oddělím vás ode všech oněch národů, abyste byli mými. 27 muž nebo žena mezi vámi, který by byl zaklínač duchů nebo věštec: budou vydáni na smrt, ukamenují je, jejich krev padne na ně.

S VATOS T KNĚŽS T VÍ .

A . KNĚŽÍ . Jahve řekl mojžíšovi: promluv ke kněžím, Áronovým synům; řekneš jim: nikdo z nich se nestane nečistým u mrtvoly někoho ze svého lidu, 2pokud nepůjde o jeho nejbližší příbuzné: matku, otce, syna, dceru, bratra. 3pro svou panenskou sestru, jež zůstává jeho blízkou příbuznou, protože nepatřila muži, se stát nečistým smí; 4pro ženu provdanou v jeho lidu se nečistým nestane: znesvětil by se. 5 nebudou si vystříhávat na hlavě lysinu, nebudou si holit okraje vousů a nebudou si dělat na těle zářezy. 6budou zasvěceni svému bohu a jméno svého boha neznesvětí: oni totiž nosí Jahvovy žertvy, potravu svého boha, a musí být ve stavu svatosti. 7 nevezmou si za manželku zneuctěnou a znesvěcenou ženu, ani ženu, kterou manžel zapudil, protože kněz je zasvěcen svému bohu. 8 budeš s ním jednat jako se svatou bytostí, neboť přináší v oběť potravu tvého boha. bude pro tebe svatou bytostí, protože já jsem svatý, já Jahve, jenž vás posvěcuji. 9 Jestliže se dcera muže, který je knězem, znesvětí smilstvem, znesvěcuje svého otce a musí být upálena v ohni. 1

B . VELEKNĚZ . kněz, jenž má přednostní postavení mezi svými bratry, na jehož hlavu je vylit olej k pomazání a jenž je uveden do úřadu oblečením posvátných rouch, si nerozváže vlasy, neroztrhne si oděv, 11nepřiblíží se k tělu žádného nebožtíka a nestane se nečistým ani kvůli svému otci, ani kvůli své matce. 12nevyjde ze svatého místa, aby tak neznesvětil svatyni svého boha, neboť přímo na sobě nosí posvěcení olejem pomazání svého boha. Já jsem Jahve. 13 vezme si za manželku ženu, jež byla dosud pannou. 14 vdovu, zapuzenou ženu nebo ženu znesvěcenou smilstvem si za manželku nevezme; vezme si za manželku jedině pannu ze svého lidu; 15neznesvětí nikterak své potomstvo, neboť jsem ho posvětil já, Jahve. 10

smí jíst z pokrmů svého boha přesvaté věci a svaté věci, ale nepřikročí k oponě a nepřistoupí k oltáři: má tělesnou vadu a nesmí znesvětit mé posvátné předměty, neboť jsem je posvětil já, Jahve. 24 A mojžíš to řekl Áronovi, jeho synům a všem izraelitům. 22

S VATOS T v PODÍLU nA POS VÁTNÝCH poKrMeCH .

A . KNĚŽÍ . Jahve promluvil k mojžíšovi a řekl: 2 promluv k Áronovi a jeho synům: ať se zasvěcují posvátnými obětními dary izraelitů, aniž znesvětí mé svaté jméno; oni je kvůli mně musí posvěcovat. Já jsem Jahve. 3 Řekni jim: každý muž z vašeho potomstva, jenž se přiblíží ve stavu nečistoty k posvátným darům, které izraelité zasvěcují Jahvovi, bude od mé tváře, ať je to v kterémkoli pokolení, vyloučen. Já jsem Jahve. 4 každý muž z Áronova potomstva, který bude postižen malomocenstvím nebo výtokem, nebude jíst svaté věci, dokud nebude očištěn. ten, kdo se dotkl všeho, co znečistila nějaká mrtvola, ten, kdo měl výron semene, 5ten, kdo se dotkl jakéhokoli drobného živočicha a stal se nečistým, nebo se dotkl člověka, který ho znečistil vlastní nečistotou, ať je jakákoli, 6zkrátka kdokoli, kdo se něčeho takového dotkl, bude nečistý až do večera a nesmí jíst svaté věci, dokud si neumyje tělo vodou. 7po západu slunce bude očištěn, a potom bude smět jíst svaté věci, neboť je to jeho potrava. 8 nebude jíst pošlé nebo roztrhané zvíře, tak by ho postihla nečistota. Já jsem Jahve. 9 Ať dodržují má pravidla a neobtěžkávají se hříchem; zemřeli by, kdyby je znesvětili, posvětil jsem je já, Jahve. 1

B . NEKNĚŽÍ . žádný nekněz nebude jíst svaté věci: ani knězův host, ani najatý služebník nebudou jíst svaté věci. 11Jestliže však kněz koupí za peníze nějakou osobu, může ten člověk jíst jako ten, kdo se narodil v domě; jedí totiž jeho vlastní potravu. 12provdá-li se dcera některého kněze za nekněze, nesmí jíst posvátná vyzdvižení; 13jestliže však ovdoví nebo bude zapuzena a vzhledem k tomu, že nemá děti, se musí vrátit do otcova domu — jako za svého mládí —, bude jíst otcovu potravu. žádný nekněz ji nebude jíst: 14jestliže některý člověk sní nedopatřením nějakou svatou věc, nahradí ji knězi a navíc přidá pětinu. 15 nebudou nikterak znesvěcovat posvátné obětní dary, které Jahvovi vyzdvihli izraelité. 16kdyby je jedli, obtížili by izraelity vinou, která by si vyžadovala odškodnění, neboť ty dary jsem posvětil já, Jahve. 10

C . OBĚTOVANÁ ZVÍŘATA . Jahve promluvil k mojžíšovi a řekl: 18 promluv k Áronovi a jeho synům, ke všem izraelitům; řekneš jim: každý člověk z izraelova domu nebo každý cizinec sídlící v izraeli, jenž nese svůj obětní dar jako slib nebo dobrovolný dar a učiní z něho celopal pro Jahva, 19musí přinést, aby byl příznivě přijat, bezvadného samce, býka, berana nebo kůzle. 20nebudete přinášet v oběť takového, jenž by měl nějakou vadu, neboť ten by vám nezjednal příznivé přijetí. 21 přináší-li někdo Jahvovi pokojnou oběť, aby splnil nějaký slib nebo aby učinil dobrovolný dar ze skotu nebo z bravu, musí to zvíře být, aby on byl příznivě přijat, bezvadné; žádná vada na něm nebude. 22nebudete Jahvovi přinášet v oběť zvíře, jež je slepé, chromé, zmrzačené, jež na sobě 17

C . PŘEKÁŽKY KNĚŽS T VÍ . Jahve promluvil k mojžíšovi a řekl: 17 promluv k Áronovi a řekni mu: nikdo z tvých potomků, ať je to v kterémkoli pokolení, nepřistoupí, aby přinášel v oběť pokrm svého boha, má-li nějakou tělesnou vadu. 18 neboť žádný muž, má-li nějakou tělesnou vadu, se nesmí přiblížit, ať je slepý nebo chromý, ať je to zohyzděný nebo znetvořený muž, 19muž, jenž má zlomenou nohu nebo ruku, 20hrbatý, křivičný, muž postižený zánětem očí, vyrážkou nebo hnisavými ranami, nebo kleštěnec. 21 žádný z potomků kněze Árona se nesmí přiblížit, aby přinášel Jahvovy žertvy, má-li nějakou tělesnou vadu; má tělesnou vadu, nepřiblíží se, aby přinesl v oběť potravu svého boha. 16

KNIHA NEHEMIÁŠOVA

povol ání nehemiáše : jeho posl ání v judovi .

slova Chakaljova syna nehemiáše: Když jsem byl v měsíci kislevu dvacátého roku v pevnosti v Susách, 2přišel jeden z mých bratří, Chanani, s muži z Judy. Dotazoval jsem se jich na Židy — na ty, kteří vyvázli, zbyli po zajetí — a na Jeruzalém. 3Oni mi odpověděli: „Ti, kteří zbyli po zajetí, jsou tam v kraji ve velké tísni a zahanbení, ve hradbách Jeruzaléma jsou průlomy a jeho brány byly spáleny.“ 4Při těch slovech jsem usedl a rozplakal se; po několik dní jsem truchlil, postil jsem se a modlil jsem se před Bohem nebe. 5 A řekl jsem: „Ach! Jahve, Bože nebe, ty velký a strašlivý Bože, jenž uchováváš smlouvu a milost těm, kteří se tě bojí a zachovávají tvá přikázání, 6ať je tvé ucho pozorné a tvé oči otevřené, abys uslyšel modlitbu svého služebníka. Obracím se s ní teď k tobě ve dne v noci za tvé služebníky Izraelity a vyznávám hříchy Izraelitů, které jsme proti tobě spáchali: já sám i dům mého otce jsme zhřešili! 7Jednali jsme vůči tobě velmi špatně, když jsme nezachovávali tvá přikázání, zákony a zvyky, jež jsi předepsal svému služebníku Mojžíšovi. 8Vzpomeň si však na slovo, jež jsi předepsal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Budete li nevěrní, rozptýlím vás mezi národy; 9jestliže se však ke mně vrátíte a budeteli zachovávat má přikázání a žít podle nich, pak vaše vyhoštěnce, i kdyby byli na samém konci nebes, odtud shromáždím a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, abych tam dal přebývat svému Jménu.‘ 10 Oni jsou tví služebníci a tvůj lid, který jsi vykoupil svou mocí a silou své paže! 11Ach! Pane, ať je tvé ucho pozorné k modlitbě tvého služebníka, k modlitbě tvých služebníků, kteří mají zalíbení v bázni z tvého Jména. Snažně tě o to prosím, dopřej nyní svému služebníkovi zdaru a dosáhni pro něho dobrého přijetí u toho muže.“ Byl jsem tehdy královým číšníkem.

V měsíci nisanu, dvacátého roku krále Artaxerxa, jsem vzal víno, protože jsem měl víno na starosti, a podal je králi. Předtím jsem nikdy nebyl smutný. 2Proto mi král řekl: „Proč se tak smutně tváříš? Přece nejsi nemocný? Ne, je to zajisté něco, co rmoutí srdce!“ Velice jsem se polekal 3 a řekl jsem králi: „Ať je král živ navěky! Jak se nemám smutně tvářit, když město, v němž jsou hroby mých otců, je v troskách a jeho brány jsou sežehnuty ohněm?“ 4Král mi řekl: „Oč tedy žádáš?“ Vzýval jsem Boha nebe 5a králi jsem odpověděl: „Zlíbíli se králi a mášli být spokojen se svým služebníkem, dovol mi odejít do Judy, do města hrobů mých otců, abych je znovu postavil.“ 6Král se mě zeptal — po jeho boku tehdy seděla královna: „Jak dlou1

Paříž, Francouzská národní knihovna, Ms. Fr. 20090, Bible historiale complétée du Duc de Berry, fol. 207v: Mezi Knihou Ezdrášovou a Knihou Nehemiášovou.

KBA2013 MF 7C 3bx3mmh SW M IF

Řím, Vatikánská apoštolská knihovna, Reg. lat. 87, fol. 223r: Začátek knihy Nehemiášovy.

Řím, Vatikánská apoštolská knihovna, Reg. lat. 25, fol. 160v: Kniha Kazatel.

PŘÍSLOVÍ

VeLKá ŠALOMOuNOVA SBÍRKA

Kdo žije stranou, řídí se vlastní libovůlí, proti každé radě se bouří. 2hlupákovi se nelíbí být rozumný, / rád však předvádí své city. 3 Když přijde zloba, přijde také urážka, / spolu s pohrdáním potupa. 4hlubokými vodami jsou lidská slova: / rozvodněným potokem, pramenem moudrosti. 5 Není dobré napomáhat zlovolníkovi, / aby byl u soudu odmrštěn spravedlivý. 6hlupákovy rty se pouštějí do sporu / a jeho ústa volají po výprasku. 7 hlupákova ústa jsou pro něho zkázou / a jeho rty léčkou jeho života. 8Pomlouvačovy řeči jsou lahůdky, / jež sestupují až nejhlouběji do útrob. 9 Každý, kdo je líný při práci, / je bratrem ničitelovým. 10 Pevnou věží je Jahvovo jméno! / Spravedlivý k ní spěchá a je v bezpečí. 11Boháčův majetek je jeho pevností: / vysokou hradbou, jak si myslí on. 12 Zkáze předchází povýšenost lidského srdce, / slávě pokora. 13 Kdo odpoví dříve, než vyslechl, / je pošetilec a sklidí hanbu. 14 Lidský duch dokáže snášet nemoc, / je‑li však duch skleslý, kdo jej pozvedne? 15Rozumné srdce získává poznání, / ucho moudrých vyhledává vědění. 16Dar otevírá člověku cestu / a zjednává mu přístup k velmožům. 17Prvnímu ve sporu se dává za pravdu, / stačí, aby se objevil protivník, a je usvědčen. 18 Los ukončuje hádky / a rozhoduje mezi mocnými. 19uražený bratr je horší než opevněné město / a hádky jsou jako závory na hradní věži. 20 Plodem svých úst sytí člověk svůj žaludek, / sytí se ovocem svých rtů. 21Smrt i život jsou v moci jazyka, / kdo jej mají rádi, budou jíst jeho plod. 22 Kdo nalezl ženu, nalezl štěstí, / dosáhl Jahvovy přízně. 23 Chudý mluví a přitom úpěnlivě prosí, / boháč odpovídá tvrdě. 24Jsou přátelé, kteří přivádějí do zkázy, / jsou jiní nad bratra dražší.

Lepší je chudák, jenž si vede poctivě, než muž záludných rtů, jenž je pouhý hlupák. 2Kde chybí vědění, tam neprospívá horlivost, / kdo přidává do kroku, schází z cesty. 3 Pošetilost převrací chování člověka / a jeho srdce se pak rozhněvá na Jahva. 4Bohatství rozmnožuje přátele, / chudák však svého přítele pozbývá. 5 Křivý svědek neujde trestu, / kdo pronáší lži, nevyvázne. 6 Mnozí do očí lichotí velkodušnému muži, / všichni jsou přátelé toho, kdo dává. 7 Chudáka nenávidí všichni jeho bratři, / tím spíš ho opouštějí jeho přátelé. / Dává se do hledání slov, nikde nic! 8 Kdo si osvojuje rozum, je sám sobě drahý, / kdo uchovává rozumnost, nalézá štěstí. 9Křivý svědek neujde trestu, / kdo pronáší lži, zahyne. 1

Nesluší se, aby hlupák žil v přepychu, / ještě méně, aby otrok vládl knížatům. 11Zdravý rozum činí muže pomalým ke hněvu, / on je pak hrdý, že promíjí urážku. 12 Jako lví řev je králova zuřivost, / ale jeho přízeň jako rosa na trávě. 13Pošetilý syn je pro otce pohromou, / ženiny hádky okapem, z něhož bez přestání teče. 14 Dům i majetek jsou dědictvím po otci, / ale rozumnou ženu dává Jahve. 15Leností se upadá do malátnosti, / nedbalá duše bude hladovět. 16 Zachováváním přikázání zachovává člověk sám sebe, / kdo však jeho cestami pohrdá, zemře. 17Kdo dává almužnu chudému, půjčuje Jahvovi, / a on za ten dobrý skutek odplatí. 18 Dokud je naděje, trestej svého syna, / ale nedej se unést, abys ho usmrtil. 19Prchlivý muž se vystavuje pokárání; / šetříš‑li ho, zhoršuješ jeho pochybení. 20 Vyslechni radu, přijmi potrestání, / abys byl nakonec moudrý. 21V mužově srdci jsou četné úmysly, / ale pevný zůstává záměr Jahvův. 22 Od člověka si lidé přejí slitování; / mají raději chudáka než lháře. 23Bázeň z Jahva vede k životu, / člověk jí a spí bez obav z neštěstí. 24 Lenoch sahá rukou do talíře, / ale není ani s to pozvednout ji k ústům. 25udeř posměváčka, a z bláhového bude chytrý; / pokárej rozumného muže, on porozumí vědění. 26 Kdo týrá otce a vyhání matku, / je ničemný a bezectný syn. 27Přestaň, můj synu, poslouchat ponaučení, / a vzdálíš se slovům vědění! 28 Ničemný svědek se posmívá právu; / ústa zlovolníků polykají nepravost. 29Tresty jsou pro posměváčky, / rány pro hřbet hlupáků. 10

Posměch ve víně! Drzost v opojení! Kdo tam zabloudí, moudrý není. 2Jako lví řev je králův hněv! / Kdo jej rozněcuje, hřeší sám proti sobě. 3 Muže ctí, vyhne‑li se sporu, / kdejaký blázen se však rozvzteklí. 4Na podzim lenoch neoře, / o žních hledá, a nikde nic. 5 hlubokou vodou je rada lidskému srdci, / rozumnému muži stačí čerpat. 6Mnoho lidí se prohlašuje za dobrotivé, / kdo však najde muže věrného? 7 Spravedlivý, jenž si vede poctivě, / po sobě zanechá šťastné děti! 8Král, jenž zasedá na soudním stolci, / rozptýlí svým pohledem vše zlé. 9 Kdo může říci: „Očistil jsem své srdce, / jsem prostý hříchu“? 10Dvojí závaží, dvojí míra, / k obojímu má Jahve odpor. 11 už podle projevů mladíka se dá poznat, / zda je jeho jednání ryzí a zda je přímé. 12ucho, jež slyší, oko, jež vidí, / obojí udělal Jahve. 13 Nelibuj si v pospávání, zchudl bys; / měj oči otevřené, budeš mít chleba dosyta! 14„Špatné! Prašpatné! Mizerné!“ Říká kupec, / když však odchází, blahopřeje si. 15 Je tu zlato a nejrozmanitější perly, / leč nejdrahocennější jsou poučené rty. 16Vezmi mu šaty, protože se zaručil za cizince, / ve prospěch neznámých, vezmi od něho zástavu! 17 Lahodný je člověku chléb podvodu, / ale potom jsou ústa plná štěrku. 18Poradou se utvrzují záměry: / moudře si spočti vedení války. 19 Šiřitel pomluvy prozrazuje tajemství; / nespolčuj se s tím, kdo má stále otevřená ústa! 20Kdo zlořečí svému otci a své matce, / uvidí, jak jeho lampa v hloubi temnot zhasíná. 21 Zpočátku rychle nabytý majetek / nakonec nebude požehnán. 22Neříkej: „Oplatím to zlo!“ / Spolehni na Jahva, on tě zachrání. 23 Jahve má v ošklivosti dvojí závaží; / falešné váhy, to není dobré. 24Jahve řídí lidské kroky: / jak by člověk pochopil svou cestu? 1

Má krátký rozum, kdo dá ruku / a zaručí se za svého bližního. 19Miluje urážku, kdo miluje spor, / kdo se chová pyšně, pěstuje si zkázu. 20 Kdo má záludné srdce, nenalézá štěstí, / upadá do neštěstí, kdo má zvrácený jazyk. 21Kdo zplodí hlupáka, má z toho zármutek; / otec pošetilého nemá téměř žádnou radost! 22 Radostné srdce prospívá zdraví, / stísněný duch vysouší kosti. 23 Zlovolník přijímá potajmu dar, / aby překroutil právo. 24 Rozumný člověk má před sebou moudrost, / ale hlupákovy pohledy směřují na sám konec světa. 25Pošetilý syn je otci k zármutku / a k hořkosti té, jež ho zrodila. 26 Není dobré pokutovat spravedlivého, / bít vznešené se příčí právu. 27Kdo zadržuje svá slova, zná vědění, / klidný duch je muž rozumný. 28Ba i blázna, když mlčí, pokládají za moudrého, / za rozumného toho, kdo zavírá své rty. 18

509

540

K NIH A MO U D RO S T I daleko, / zpřítomňovali si jejich postavu dlící v dálce / a udělali viditelný obraz krále, jejž ctili; / tak se díky této horlivosti lichotilo nepřítomnému, / jako by byl přítomen. 18 ba i ty, kdo ho neznali, / přiměla k šíření jeho úcty umělcova ctižádost; 19ten totiž bezpochyby toužil zalíbit se pánovi, / a tak své umění nutil, aby tvořilo krásněji než příroda, 20a dav, jejž přitahovalo kouzlo toho díla, / nadále pokládal toho, který byl nedávno ctěn jako člověk, / za předmět zbožňování. 21a to se stalo úskalím pro život: / že lidé pod tlakem neštěstí nebo moci / přiřkli kamenům či kusům dřeva nesdělitelné jméno. důsledky uctívání model . Krom toho neměli dost na tom, / že bloudili v poznávání boha; / ale zatímco kvůli nevědomosti žijí ve velké válce, / říkají takovým zlům mír! 23Pro své obřady s vražděním dětí, / pro svá tajná mysteria / či své divoké orgie s výstředními zvyky 24už naprosto nezachovávají čistotu / v životě ani v manželství, / jeden druhého úkladně vraždí / nebo zarmucuje cizoložstvím. 25 všude směsice krve a vraždy, krádeže a podvodu, / úplatkářství, nepoctivosti, neklidu, křivopřísežnictví, 26srážení čestných lidí, zapomínání na dobrodiní, / poskvrňování duší, zločinů proti přírodě, / nepořádků v manželství, cizoložství a zhýralosti. 27Neboť uctívání bezejmenných model / je počátkem, příčinou i koncem všeho zla. 28buď totiž zacházejí ve svých radovánkách až k třeštění, / nebo prorokují lži, / nebo žijí v nespravedlnosti / anebo si přispíší s křivou přísahou: 29jelikož svou důvěru vkládají do neživých model, / neočekávají žádnou škodu za to, že přísahají křivě. 30Ale spravedlivé ortely je postihnou za tento dvojí zločin: / za to, že špatně smýšleli o bohu a upínali se k modlám, / za to, že bez ohledu na svatost / podvodně přísahali proti spravedlnosti. 31Ne totiž moc těch, na něž se přísahá, / nýbrž trest připravený hříšníkům / postihne vždy přestupky nespravedlivých. 22

důsledKY uctíváNí Model

izrael se modloslužbou neposkvrnil .

ale ty, náš bože, jsi dobrotivý a pravdivý, pomalý ke hněvu, a řídíš vesmír v milosrdenství. 2I když hřešíme, jsme tvoji, / protože známe tvou moc, / ale nebudeme hřešit, / neboť víme, že nás mají za tvé. 3tebe znát je totiž úplná spravedlnost / a vědět, jaká je tvá moc, je kořen nesmrtelnosti. 4Ne, lidské výmysly zvrhlého umu nás nezavedly, / rovněž ne planá práce malířů, / ty postavy pomazané křiklavými barvami, 5jež u pošetilých, když se na ně dívají, vyvolávají vášeň / a budí v nich touhu po neživé podobě mrtvého obrazu. 6Milovníci zla a takových nadějí hodni / jsou ti, kdo je dělají, i ti, kdo po nich touží, i ti, / kdo se jim klanějí! 1

bl áhovos t t vůrců model . tu nějaký hrnčíř, / jenž s námahou hněte měkkou hlínu / a vytváří veškeré předměty k naší potřebě. / z téže hlíny vytvořil / nádoby určené k vznešenému užití / i ty, jejichž osud bude opačný, všechny stejně; / ale k čemu má jedna či druhá sloužit, / to posoudí ten, kdo zpracovává hlínu. 8 Pak z téže hlíny vytvoří — jak špatně užité úsilí — / marné božstvo, / on, který se po svém nedávném zrození ze země / vbrzku do země, z níž byl vzat, vrátí, / až od něho bude nazpět požádána duše, / jež mu byla propůjčena. 9On se však nestará o to, že musí zemřít / a že má krátký život, / ale soupeří se zlatníky a litci stříbra, / napodobuje ty, kteří odlévají bronz, / svou slávu vkládá do tvorby padělků. 10Jen popel je jeho srdce! / bezcennější než hlína jeho naděje! / bídnější nežli jíl jeho život! 11Neboť on nepoznal toho, jenž ho utvořil, / jenž mu vdechl činnou duši / a vehnal do něho dech života. 12on však usoudil, že náš život je dětská hra / a naše bytí výnosný trh; / říká: „Musí se vydělávat všemi, / i špatnými prostředky.“ 13ano, on lépe než kdo jiný ví, že hřeší, / když ze zemské hmoty zhotovuje / křehké nádoby i sochy model. 7

hildesheim, dómská knihovna, HS st. God. 1, Žaltář ze St. Albans, strana 4: Muž se hřeje u ohně — symbol Boží milosti.

Londýn, Britská knihovna, add. Ms. 27210, Zlatá Hagada, fol. 12v: Pohromy jako Boží trest.

RODIČE A PRARODIČE MANŽELA

RODIČE MANŽEL A

Otec:

narozen dne:

narozen dne: v:

Matka:

narozena dne: v:

sezdáni dne: v:

PRARODIČE MANŽEL A

Dědeček:

Babička:

narozena dne: v:

sezdáni dne: v:

Dědeček:

Babička:

narozena dne:

sezdáni dne: