0040147

Valka bohu_1_3_navratg dr.-titul.list 3/31/19 7:49 PM Stránka 2

Hartwig Hausdorf

Dramatické zásahy vyspělejší inteligence

Hartwig Hausdorf VÁLKA BOHŮ

LOGO ZÁHADY

Hartwig Hausdorf VÁLKA BOHŮ Dramatické zásahy vyspělejší inteligence

EUROMEDIA

Hartwig Hausdorf GÖTTERKRIEGE Dramatische Eingriffe einer überlegenen Intelligenz Copyright © 2017 by Ancient Mail Verlag Werner Betz Alle Rechte vorbehalten www.ancientmail.de Translation © 2019 by Vladimír Čadský ISBN 978-80-7617-266-1

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Nekonečné dálky – daleké světy . . . . . . . . . . . . . . 13 Přišli z vesmíru – Určení místa – Exoplanety: takřka denně nové objevy – Nejen druhá Země – Milník ve výzkumu planet – Mezihvězdné vzdálenosti – Z Londýna do Paříže – Generace na cestách – Sněhová koule na pouti vesmírem – Novinky z „rudé planety“ – Pyramidy na Marsu? – „Mars One“ – Dodatek 2 Éra válek bohů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Velký souboj na obloze – Bouchající „bleskové střely“ – PlášQ neviditelnosti – Útěk ze země smrti – Vyhubení koní – Hromoví ptáci a stříbrní létající draci – Útok kosmických měst – Zprávy o jaderné válce – „… už nevypadali jako lidé“ – Radioaktivní stopy 3 V bezpečí úkrytu! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Spásný útěk do podzemí – „Místo, kde se člověk stává bohem“ – „Mica“ znamená slída – Úkryt pro zbraně bohů? – Všechno podtunelováno – Na okraji smolně černé záplavy – Z Krymu do Kapadocie – Kam se poděl všechen ten materiál? – „Bunkry pro jednoho muže“ – Osmý div světa – Velikost: několik čtverečních kilometrů – „Zde existuje jiný svět“

4 Pomoc shůry I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Cesta pouští – A Mojžíš pravil k faraónovi… – Těžká artilerie – Krutý příklad – O kněžích a polnicích – Smrtící zvuk – Tvrdý postup – Pod městem Davidovým – Jeruzalém zachráněn létajícím objektem? – UFO na minci – Bez skrupulí – Alexandr, miláček bohů? – Patero „zázračných létajících štítů“ – Rozhodnutí na řece Hypathos 5 Éra „létajících štítů“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Od antického Říma ke Karlovi Velikému – Vládci, které si „vzal“ Bůh – Shromáždění na Martově poli – Neobvyklé setkání ve vojenském táboře – Nečekané vítězství Lucia Luculla – Vyškrtnuto z dějepisných knih – „Zázračná ohnivá záře“ nad hradem – Obraz dvou ochranných štítů – Však se silami osudu…

6 Pomoc shůry II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Dlouhé tažení na sever – Přišli z Tóonátakhy – Exodus z potápějícího se světadílu – Konflikt mezi klany – A zase znovu: Útěk do podzemí – Tajemstvím opředená města – Cesta vede na sever – Vyryto do zlatých desek – „… vyrvat z válečného běsnění národů“ – Světlo v podmořském člunu – Nefité přicházejí 7 Válka obrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 „Vidění“ nejen na nebi – „Nebeská“ pomoc při rozhodování – Jeho vůle byla zákon – „Světelná postava“ nad Prorokovým hrobem – Bitva nad Stralsundem – „… plochý, kulatý tvar jako talíř“ – Zachránce v bezvýchodné situaci – A. W. M. File No. 449/9/69 – Polní pošta z fronty – „Vidění“ podle plánu – „Slunce“ se zbláznilo – Radioaktivní ozáření?

8 Sledování a vměšování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Od druhé světové války po Pouštní bouři – V případě pochyb za vším hledej nepřítele – UFO versus messerschmidt – „Stínové stíhačky“ v Říši středu – „Dva velké kulaté stíny nad zemí“– 600 metrů v průměru – Pohořela Francie, pohořela Amerika – Hrozivé situace – Celý tábor ochromen – USO v Tonkinském zálivu – Trojúhelníkové UFO nad Bagdádem – Sestřeleno nad Čečenskem?

9 Neblahé setkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Zraněni nikoli v boji – „Bogey“ nalétává – Okamžitě zničen – „… něco jako bludička“– Pod palbou – Těžké poškození zdraví – Trestná expedice do Tonle Sap – Koule se čtyřmi přistávacími nohami – Osudná dávka – Překvapivé zotavení – Podivný symbol – Smrtelné případy – Spásné vměšování 10 „Uneseni“ jako v pradávných časech . . . . . . . . . . . 149 Beze stop zmizeli z bojiště – Povstání Brigantů – Zmizeli v horách – „Close Relationships“ – Nepopsatelné okolnosti – Výtečný výhled na dění – Bez dotyku s nepřítelem – Všechno lepší než smrt – Nedobrovolná hra na schovávanou – Hlídkový let nad Naga Hills – Nebyl čas reagovat – Jako by se vypařila – Jsou snad všichni blázni? – Kvalitativně velice cenné zprávy Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Skryti ve věčném ledu? – Kontinent plný záhad – Na cestě s „Boreasem“ a „Passatem“ – Oázy v ledu – Krev jim zmrzla v žilách – Změna počasí Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Seznam pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Ilustrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

Předmluva

Bylo to v únoru 2017, kdy se média předháněla se zprávou, která si opravdu zasloužila označení „senzační“. Co se stalo? Astronomové tehdy objevili u jedné vzdálené hvězdy – u slunce vzdáleného od naší soustavy 40 světelných let a označovaného jako „rappist-1“ – ne jednu, ale hned sedm Zemi podobných planet. Tyto takzvané „exoplanety“ obíhají svou centrální hvězdu v obyvatelné zóně, kde se může voda vyskytovat v tekuté podobě. Kromě toho tam mohou panovat i další podmínky, které pokládáme za důležité předpoklady pro vývoj organického života, jak ho známe.

Nyní jsou planety mimo naši sluneční soustavu objevovány již pár let a vždycky byla mezi nimi některá, na níž panovaly podmínky podobné Zemi. Ale po objevu průvodců „rappist-1“ by mělo být definitivně jasné, že změnu myšlení na téma „mimozemský život“ už nelze zadržet.

Naše vědění o dalekých světech je ovšem i s takovými průkopnickými objevy teprve docela na začátku. Naprosto zastaralá myšlenka, že bychom mohli být jediný inteligentní druh v celém širém vesmíru, tím ale dostala ránu z milosti. Chytré hlavy si jsou už jisté, že by to beztak bylo neuvěřitelné plýtvání místem. Nehledě na to, že příroda a život, které i na samotné naší planetě obsadily naprosto nehostinná místa, by si takové faux pas nedovolily.

Od tohoto poznatku je už jen krůček k závěru, že „tam venku“ existují od úsvitu věků inteligence, jejichž technické možnosti si nedovedeme představit ani v té nejbujnější fantazii. A z toho plynou další naprosto logické úvahy. Tito cizinci už mají určitě dávno k dispozici prostředky a možnosti, jež jim dovolují překonat nesmírné dálavy kosmu. Proč by je neměla jejich cesta někdy zavést na matičku Zemi, kde – a to je jen další logický myšlenkový obrat – našli podobné životní podmínky jako doma.

Ve prospěch domněnky, že mimozemské inteligence v šerém 9

dávnověku už naši planetu navštívily, se nasbírala řada cenných indicií (ztv. paleo-SETI /= Search for ExtraTerrestrial Intelligence/, česky asi „pátrání po mimozemské inteligenci v dávnověku“, pozn. red.), čímž se akceptovatelnost této myšlenky výrazně zvýšila. A že spolu tito mocní cizinci z hvězd nevycházeli vždy nejlépe, o tom vyprávějí nesčetné mýty z celého světa líčící strašlivé „války bohů“.

Prastará vyprávění popisují do nejmenších podrobností zbraně, které teprve dnes, díky svému vlastnímu arzenálu hrůzy, nemůžeme už dál odbývat jako výplody fantazie našich dávných předků. Tito cizinci nezacházeli s naší planetou a s jejími obyvateli právě v rukavičkách. Těm nezřídka nezbývalo nic jiného než hledat ochranu pod zemí a bezmocně se schovat před nebezpečím, které doslova přicházelo „shora“. Na konkrétní stopy, které to dosvědčují, jsem narazil hned na několika svých cestách při rešerších pro tuto knihu, ve Střední a v Jižní Americe, v Izraeli a na ostrově Malta, ale také v Turecku a v Číně.

V následujících kapitolách jde však ještě více o to, co dělali, když mezi sebou rozhořčeně nebojovali na nebi nad hlavami našich zděšených předků. V popředí našeho zájmu jsou pak zásahy do řemesla, které z velké – ne-li z největší – části určovalo a stále ještě určuje dějiny lidstva: do válek.

Od počátku naší historie snad nedošlo k žádnému ozbrojenému střetnutí, aniž by některá ze stran netěžila výhody z „božských“ zásahů. Jen si vzpomeňme na tu spoustu bitev, ve kterých byl „Pán“ nápomocen lidu Izraele spíše činem než radou. Nejsenzačnějším příkladem je v tomto ohledu událost z doby prvního chrámu za vlády krále Chizkijáše, kdy během jedné noci bylo zničeno vojsko asyrských obléhatelů o síle 185 000 mužů. Od antiky po středověk se znovu a znovu objevovaly na nebi svítící kovové „štíty“, které se vměšovaly do bojů. S podobnými záhadami nezaostává ani „Nový svět“: Svým chráněncům stáli v jejich válkách po boku „vznešení a vážení vědoucí“ a vedli je do Severní Ameriky. A v dávné minulosti tam války bohů nejspíš vyhubily čeleb koní, kteří odtamtud pocházeli.

A ti se objevovali vždy znovu a znovu, když národy táhly do války. Ukazovali se více či méně otevřeně a využívali přitom tech10

nické triky, aby připravili na nebi obrazy a představení, jaká jsme dnes schopni vyprodukovat pomocí holografie. Létajícími objekty, kterým dnes říkáme UFO, uváděli v úžas a děsili válčící strany obou světových válek, v Koreji i ve Vietnamu. A dělají to i během vojenských akcí dnešních dní, jako při operaci Pouštní bouře.

A jsem si jistý, že si takové akce neodpustí ani při ozbrojených střetnutích budoucnosti.

Jaká moc se však má od pradávných časů k dílu, jaké temné plány a záměry jsou asi skryty za těmito zásahy, o tom dnes můžeme nanejvýš tak spekulovat. Nelze ale popřít, že „oni“ musí mít o nás lidech zcela přesné znalosti. A stejně tak o zákonitostech historických procesů, o nichž si udělat přehled zatím rozhodně nedovedeme. Od nejstarších časů nás nejspíš nejen pozorují, ale také řídí osudy a budoucnost lidstva podle dlouho předem vypracovaného plánu, jehož nepřehlédnutelná stopa se jako červená nit vine celou historií lidstva.

Jednu otázku v celém kontextu však snad s trochou štěstí v dohledné době přece jen lze objasnit. Není tomu nakonec tak, že tito tajemní cizinci neoperují ze zas až tak velké dálky? VždyQ tolik a tak častých zásahů, a ještě za tak dlouhé časové období, se dá těžko realizovat a kontrolovat z velké dálky.

Je tam venku ještě někdo, a to blíž, než si myslíme?

11

1 Nekonečné dálky – daleké světy

Přišli z vesmíru Nadanému fyzikovi, netradičnímu mysliteli a nositeli Nobelovy ceny Albertu Einsteinovi (1879–1955) se obvykle připisuje tento bonmot: „Dvě věci jsou nekonečné – lidská hloupost a vesmír. Ale v druhém případě si nejsem tak jistý.“ S lidskou prostomyslností však zcela jistě nemá nic společného neschopnost umět si alespoň přibližně představit vzdálenosti ve vesmírném prostoru. A je vedlejší, jestli je opravdu nekonečný či nikoli.

Jestliže jsou nekonečné dálky vesmíru jednoduše mimo chápání lidského rozumu, pak to platí i o počtech hvězd, které obsahuje.

Přesná čísla neexistují; asi navždy zůstaneme odkázáni na odhady. Odhady, které s ohledem na pokrok astronomického bádání musí být korigovány ve stále kratších intervalech. Když pohlédneme za jasné noci k nebi, uvidíme odhadem čtyři až pět tisíc stálic (označení ostatně vychází ze skutečnosti, že dříve byly hvězdy na nebi pokládány za nehybné; na rozdíl od nich jsou kroužící planety nazvány „oběžnice“). V Namibské poušti nebo v australském buši je jich vidět nesrovnatelně víc. A pořád je to ještě směšně málo v porovnání s těmi miliony a miliony, jejichž světlo nám z fantastických dálek zprostředkuje zrcadlový teleskop v každé slušně vybavené hvězdárně.

Světlo těchto hvězd totiž urazilo nepopsatelné vzdálenosti, ve většině případů je už na cestě miliony let. Astronomové měří interstelární (mezihvězdné) vzdálenosti na světelné roky. Jeden světelný rok je vzdálenost, kterou světlo při rychlosti 299 792 458 kilometrů za sekundu urazí za jeden rok; je to zhruba 9,46 bilionu kilometrů.1 Údaj skoro nepředstavitelný. Je libo pár příkladů?

13

Určení místa Světlo potřebuje osm minut, aby urazilo vzdálenost 149,6 milionu kilometrů od naší centrální hvězdy, životodárného Slunce, k Zemi. V kosmických vzdálenostech to je, co by kamenem dohodil. Stejně jako oněch pět a půl hodiny, které potřebuje, aby dorazilo k Plutu, teprve v roce 2006 degradovanému na pouhou trpasličí planetu. Paprsky od naší nejbližší sousední hvězdy, Alfy Centauri, potřebují 4,3 roku, než nás dostihnou. A to jsou jen nám nejblíže ležící hvězdy. Jen naše galaxie, nazývaná také Mléčná dráha, má obsahovat minimálně 100 miliard sluncí a její průměr se odhaduje na 100 000 světelných roků. My obyvatelé Země žijeme na okraji jednoho postranního ramene a nevidíme svou galaxii jako disk nebo spirálu, tedy její opravdový tvar. Když se podíváme směrem ke středu galaxie, vidíme široký pás složený z mnoha hvězd. Odtud pochází lidové označení Mléčná dráha.

Ještě podstatně vzdálenější hvězdy, jejichž světlo musí letět tisíce i miliony roků, než nás dostihne, už třeba dávno neexistují, ačkoliv nám se zdá, že budou svítit ještě celou věčnost. A naopak se může právě v tomto okamžiku na našem hvězdném nebi objevit mnoho nových hvězd, které už přitom existují celé miliony let.

Jejich světlo nás však dostihne teprve po cestě, která už možná začala v době, kdy u nás ještě natahovali své dlouhé krky k nebi dinosauři.

Zdaleka ovšem nepokládám za vyloučené, že tato milá zvířátka, která byla až do doby zhruba před 60 miliony let bezkonkurenčními vládci naší planety, natahovala své hlavy s malými mozečky i za objekty, které nepřicházely z našeho světa. V této souvislosti nemám na mysli objekty přirozeného původu, jako jsou meteority, komety nebo dokonce onen smrtící projektil, který před zhruba 60 miliony let dopadl na území dnešního poloostrova Yucatanu, a přivodil tak konec éry dinosaurů. Jestliže dříve bylo hádankou, proč obří ještěři zmizeli ze zemského povrchu, po roce 1991 v tom máme už trochu jasněji. Americká agentura pro kosmické lety NASA narazila při vyhodnocování satelitních snímků na asi 800 kilometrů měřící půlkruh ze cenotů – vodou naplněných kruhových děr, které byly dlouho považovány za zřícené krasové jeskyně.

14

Dnes se geologové shodnou, že kruh tvoří okraj gigantické impaktní struktury, která pochází od vše ničícího meteoritu.2 Ale abychom opět navázali na výše zmíněnou nit: Mám na mysli uměle vytvořené létající objekty z cizích světů, s nimiž astronauti technicky vysoce vyspělé civilizace nastoupili cestu kosmickým prostorem. Cílová planeta Země. A je jedno, jestli to měli už předem v plánu anebo jestli „je“ na naše nebeské těleso obdařené tolika životními formami zavedla náhoda, které se tak rádi dovoláváme. Na tomto místě tedy došlo k čemusi jako k „určení místa“. Protože mnoho let pátrám po stopách největších hádanek našeho světa, upsal jsem se bádání paleo-SETI. Tímto pojmem se označuje hledání indicií ohledně zásahů mimozemských inteligencí v dávno minulých dobách. Mně osobně zní docela logicky myšlenka, že stopy cizích návštěvníků z kosmických dálek najdeme v raných stavebních dílech, v technických artefaktech, prastarých mýtech, a dokonce i v našich genech.3, 4, 5 Z toho přirozeně vyvstává zcela fundamentální otázka: Odkud měly tyto inteligence přijít? V každém případě se bezpočet generací přel o otázku, jestli jsme v nekonečných dálavách vesmíru sami, nebo jestli „tam venku“ existují ještě další inteligentní živé bytosti.

Exoplanety: takřka denně nové objevy Johannes Kepler (1571–1630) byl německý astronom, který nejen napsal řadu knih a vynalezl dalekohled. Mimo jiné mu vděčíme také za zákony pohybu planet, které nesou jeho jméno, a poznatek, že všechny planety obíhají po eliptické, a nikoli kruhové dráze.1 Téměř 400 let po smrti slavný astronom propůjčil své jméno kosmické misi, jež vedla k objevům, které předtím nebyly myslitelné.

V noci z 6. na 7. března 2009 odstartovala NASA raketu Delta II, která měla dopravit do kosmu vesmírný teleskop Kepler. Úkolem tohoto teleskopu bylo zachytit více než 100 miliard hvězd naší Mléčné dráhy a prohledat je, zda okolo nich nekrouží planety.6 Do té doby totiž nebylo možné objevit planety, které obíhají hvězdy 15

mimo naši sluneční soustavu – a to ani těmi nejsilnějšími dalekohledy. Není tomu ještě tak dávno, co byla samotná existence extrasolárních planet (zkráceně exoplanet) rozhodně popírána. Leckterý astronom věřil, že náš sluneční systém je velká výjimka v celém všehomíru. Jak ještě uvidíme, je spíše pravidlem než výjimkou, že okolo sluncí obíhají planety. Ale nezapomeňme: Je tomu sotva čtyři sta let, kdy Ital Galileo Galilei (1564–1642) ukázal, jak chybný byl tehdy absolutně platný geocentrický obraz světa – že totiž Země je středem vesmíru.

Nejdůležitější součástí vesmírného teleskopu „Kepler“ je digitální kamera s 95 megapixely, zamířená na výseč nebe v souhvězdích Lyry a Labutě (Cygnus). Podle údajů NASA je to nejsilnější kamera, která kdy byla dopravena do kosmu. Díky ní je kosmický teleskop schopen zjistit i ty nejmenší změny v jasnosti hvězd. A to je základní předpoklad, aby mohly být planety cizích sluncí vůbec nalezeny. Tradiční cestou, tedy „normálními“ teleskopy to, jak jsme už uvedli, možné není.

Při pátrání po exoplanetách jsou astronomové odkázáni na takzvanou tranzitovou metodu. Hmota planety, která se pohybuje před svou centrální hvězdou, přechodně sníží její jasnost. „Kepler“ má tyto periodicky se opakující změny jasnosti měřit, protože jsou jednoznačným indikátorem existence příslušného hvězdného tělesa. Potom lze dokonce určit jeho velikost, složení a další charakteristické vlastnosti.6 Do dnešního dne bylo již prokázáno více než 2000 extrasolárních planet – a téměř denně přibývají další. Tato nebeská tělesa jsou pojmenována podle jména resp. katalogového čísla stálice, okolo které krouží. A pak dostanou malé písmeno podle pořadí svého objevení, počínaje písmenem „b“.7

Nejen druhá Země Značný počet těchto exoplanet tvoří takzvaní „plynní obři“. Planety mnohonásobně větší než naše Země, které bychom v našem slunečním systému mohli nejspíše přirovnat ke gigantickému Jupiteru. Tato zdaleka největší planeta sluneční soustavy s 318ná16

sobkem hmotnosti Země a rovníkovým průměrem 142 800 kilometrů krouží okolo naší centrální hvězdy po eliptické dráze, jejíž vzdálenost od Slunce se pohybuje mezi 750 a 820 miliony kilometrů. Vzhledem k jeho nízké průměrné hustotě, která nepřesahuje 1,3 gramu na krychlový centimetr, se domníváme, že je tvořen převážně vodíkem a héliem, jež se v jeho nitru chovají jako pevná látka, ve vnějších vrstvách jsou však plynné.1 Jupiter, oddělený od Marsu (poslední z „vnitřních planet“) pásem asteroidů, tvořeným nespočtem malých i docela malých nebeských těles, leží už mimo obyvatelnou zónu sluneční soustavy.

Vzdálenost od naší životodárné centrální hvězdy je příliš velká, intenzita slunečního světla příliš slabá. Na rozdíl od Země, Marsu a Venuše tak není kandidátem při hledání mimozemského organického života takového, jaký známe. Stejně jako jimi nejsou ani „plynní obři“ v dalekém vesmíru, kteří tvoří velkou část dosud objevených exoplanet.

Naštěstí už byly mezitím nalezeny i některé planety překvapivě podobné Zemi. První planetou tohoto druhu byla roku 2009 „Gliese 581c“, na níž však nejspíš vládnou teploty hluboko pod bodem mrazu.8 Zřetelně lepší šance na čekatelství na pozici „druhé Země“ mají už „Kepler 438b“ a „Kepler 442b“. S vysokou pravděpodobností jsou tvořeny masivní horninou a mají teploty příznivé pro život.

Milník ve výzkumu planet A potom přišel „Kepler 452b“, který byl objeven v červenci 2015.

Jak sdělila americká kosmická agentura NASA, podobá se Zemi jako žádná jiná planeta. Astronomové ho označují za cosi jako „většího a staršího bratrance Země“. V obyvatelné zóně obíhá hvězdu podobnou našemu Slunci ve srovnatelné střední vzdálenosti, jakou známe od Země. Na „Kepleru 452b“ by se mohla vyskytovat voda v tekutém skupenství, což je jeden z nejdůležitějších předpokladů pro život.

Mezitím podniknuté výzkumy opravňují k závěru, že na planetě panují podobné podmínky jako na Zemi. Průměr má o 60 pro17

cent větší než Země (její rovníkový průměr činí cca 12 750 kilometrů), její složení je pravděpodobně kamenné. Svou hvězdu – tu v katalogu najdeme jako „Kepler 452“ – obíhá planeta v jen o pět procent větší vzdálenosti, než krouží naše Země kolem Slunce (střední vzdálenost 149,6 milionu kilometrů). A k jednomu oběhu potřebuje „Kepler 452b“ 385 dní – což přibližně odpovídá našemu roku! Planetě bychom mohli říkat spíš „dvojče“ naší Země než „bratranec“. Astronomové podílející se na výzkumu pokládají objev této dosud Zemi nejpodobnější planety za skutečný milník ve výzkumu planet. „Žijeme ve velkolepé době,“ básnil Didier Queloz z britské univerzity v Cambridgi. „A budeme-li i nadále pracovat tak dobře a s takovým nadšením, nejsem asi příliš velký optimista, jestliže si myslím, že v budoucnu dokážeme rozluštit hádanku života na jiných planetách.“7 To jsou více než povzbudivá slova o směru, který ještě před nepříliš dlouhou dobou dával, pokud šlo o existenci extrasolárních planet, najevo tu největší skepsi, o možnosti mimozemského života ani nemluvě. Nejbližší budoucnost, a to je jisté, nás obdaruje celou řadou dalších čekatelů na označení „druhá Země“.

A novinky jsou hlášeny i z našeho slunečního systému. V lednu 2016 byl ohlášen možný objev dosud neznámé planety, která obíhá naši centrální hvězdu daleko, až za hranicí Pluta. Dva američtí astronomové prý nalezli významné indicie pro existenci této další planety. Jak sdělili Mike Brown a Konstantin Batygin z „Californian Institute of Technology“ (Caltech), toto nebeské těleso by bylo asi desetkrát těžší než Země. Možnou novou planetu však astronomové dosud nespatřili. Všechny indicie ohledně její existence se dosud opírají o matematické výpočty a počítačové simulace.

Předběžně jako „planeta Devět“ – dosavadní devátá planeta našeho slunečního systému, Pluto, byla roku 2006 degradována na trpasličí planetu – označená oběžnice by podle nich obíhala Slunce v průměrně dvacetkrát větší vzdálenosti než Neptun. Byla by tedy od Slunce natolik daleko, že by na jeden oběh potřebovala 10 až 20 tisíc pozemských let. Vzhledem k této nesmírné vzdálenosti od Slunce by odrážela tak málo světla, že by ji nemohly zachytit ani nejsilnější teleskopy. A naopak, Slunce by se při pohledu z „planety Devět“ jevilo jen jako malý světelný bod.

18

Hartwig Hausdorf VÁLKA BOHŮ Dramatické zásahy vyspělejší inteligence Z německého originálu Götterkriege, vydaného nakladatelstvím Ancient Mail Verlag Werner Betz v Groß Gerau v roce 2017, přeložil Vladimír Čadský Obálku navrhl Miloslav Disman Redigoval Vít Roubíček Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 184 + 8 stran barevná příloha Vydala Euromedia Group, a. s., v edici PRAGMA, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2019 jako svou 10 495. publikaci Sazbu zhotovil SF SOFT Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.euromedia.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz