Vážně mu během jejich odloučení nešla z hlavy? Zmínil se o tom už předtím, ale – skoro to vypadalo, že se bez ní hodně trápil steskem. „Díky, Johne,“ usmála se Lizzie a vytáhla se na špičky, aby ho políbila. Dojetím nenašla další slova. „Honem se převlíknu. Mám už šílený hlad. Kolik je hodin?“ „Nevím, tak kolem sedmé… Ten čas s tebou doslova letí.“ S neskrývaným potěšením se John zazubil. Byl skoro hrdý na to, že ve víru vášně přestali s Lizzie vnímat čas. „Propána… Shelley! Bude mít strach, proč jsem se neozvala! Radši jí zavolám!“ Brent sice odjel k rodičům, ale Lizziina druhá spolubydlící Shelley by si o kamarádku mohla dělat starosti. Lizzie si provinile přiznala, že celé odpoledne si na Shelley ani nevzpomněla. Brent odjel na čas k rodičům, ale Shelley s ní dál zůstala v pronajatém domě. Až po návratu ze zaměstnání nenajde ani Lizzie ani vzkaz, začne si dělat obrovské starosti. No ano, tohle s holkou udělá sex s přitažlivým multimilionářem – vymaže jí z hlavy i pomyšlení na nejlepší kamarádku, povinnosti a normální svět za zdmi hotelu Waverley. Cha, vždyť zapomněla i na jídlo. Není divu, že teď padá hlady. John si připnul solidní těžké hodinky, podle všeho platinové, a konejšivě stiskl Lizzie loket. „Poslyš, skočím si dolů promluvit se signorem Guidettim. Ty zatím můžeš v klidu zatelefonovat kamarádce.“ Podíval se na hodinky. „V osm se pro tebe vrátím a vyrazíme na večeři. Vyhovuje?“ Byl obdivuhodný. Právě díky své rozhodnosti a schopnosti plánovat se John tak skvěle prosadil ve světě investic. 38
Lizzie tím imponoval a ochotně se mu podřídila. Oblékl si lehké sako, sebral ze stolku mobil a klíče a zamířil ke dveřím, kde se k Lizzie ještě obrátil s rychlým polibkem. „Za chvilku jsem zpátky, miláčku.“ A pak už byl pryč a pokoj se zdál desetkrát prázdnější, než odpovídalo skutečnosti. Lizzie zapnula mobil a zjistila, že má od Shelley spoustu esemesek i hlasových zpráv. „Super, že ses konečně uráčila brnknout!“ zavrčela kamarádka, když Lizzie navolila její číslo. „Celý den jsi nedostupná. Už jsem začínala panikařit, a dokonce jsem zavolala Brentovi. Teprve od něho jsem se dozvěděla o tvém tajném znovushledání. No jo, proč by ses s tím svěřovala zrovna své nejlepší kámošce, no ne? Hele, Lizzie, to není fér!“ „Promiň, promiň, omlouvám se… vážně.“ Lizzie uznávala, že na kamarádčině místě by měla stejný strach. „Ale John se objevil tak nečekaně… Prostě, na pár hodin jsem zapomněla na celý svět. Ale mrzí mě to, opravdu.“ Shelley se do sluchátka náhle zvonivě rozesmála. Nikdy se nevydržela zlobit dlouho. „Fajn, hlavně že jsi v pořádku. A to jsi, viď?“ „Jo. Jasně. Jasně že jsem.“ Byla to pravda… skoro úplně. Ovšem vlezlý hlásek v hlavě jí našeptával, že tak dokonalé štěstí nemůže vydržet dlouho. Lizzie, ty hloupá! Užívej si hezké chvíle a nekaz si je předem, rozumíš? „Ani se nedivím, ty klikařko. John je úžasný. A navíc pracháč! Kdyby přijel za mnou, zapomněla bych, že vůbec existuješ!“ 39