skandál v cechách skandál v cechách skandál v cechách
Píše se březen 1888 a Londýn zažívá nezvykle suchý začátek jara.
Obyvatele New Yorku, New Jersey a Nové Anglie na opačné straně
Atlantiku sužuje ukrutná sněhová bouře.
Zvednete oči od zpráv o počasí ve večerním vydání novin, vyrušeni zvukem povědomých kroků zvenčí. O pár okamžiků později se objeví váš kolega doktor John Watson. Nějakou dobu jste se neviděli, takže máte neodolatelné nutkání si ho dobírat.
„Manželství vám svědčí, Watsone. Řekl bych, že jste od našeho posledního setkání přibral sedm a půl libry.“
„Sedm,“ odpoví pohoršeně.
„Opravdu? Řekl bych, že o trochu víc. A jak vidím, vrátil jste se k lékařské praxi.“
„Jak jste na to proboha přišel?“
„Vidím to, mohu to vydedukovat. Stejně jako mohu vydedukovat, že jste nedávno pořádně zmokl a že máte velmi nešikovnou a ledabylou služebnou.“
Watson se usměje: „Holmesi, kdybyste žil před dvěma sty lety, upálili by vás jako čaroděje! Vysvětlete mi to, prosím.“
„Je to zcela prosté. Jste výrazně cítit po jodoformu, na pravém ukazováčku máte černou skvrnu od dusičnanu stříbrného
a na pravé straně cylindru prohlubeň v místě, kam si ukládáte stetoskop. Na vnitřní straně levé boty
je na kůži šest téměř souběžných škrábanců způsobených někým, kdo velmi neopatrně přejížděl kartáčem po okrajích podrážky, aby z ní očistil bláto.“
„S vaším vysvětlením to vždy vypadá tak směšně jednoduché, že bych na to mohl přijít sám, a jsem
přesvědčen, že můj zrak je stejně dobrý jako ten váš.“
„Vidíte, ale nevšímáte si,“ odpovíte. Uvědomíte si, že jste ho začal poučovat, zmírníte tón a podáte mu dopis. „Snad byste mohl moje metody uplatnit na tomhle, přišlo to s dnešní poštou.“
Watson si dopis pozorně přečte a zavrtí hlavou. „To je opravdu záhada, máte představu, co to může znamenat?“
„Obsah nám toho prozrazuje velice málo, ale přesto se z toho dopisu můžeme něco dozvědět. Rukopis prozrazuje, že ho psal muž, soudě podle větné skladby nejspíš Němec. Nyní se na papír podívejte proti světlu. Je na něm vodoznak, který nám říká, že byl vyroben v Čechách.“
Vaši analýzu přeruší zvuk koňských kopyt a kol kočáru, který zastaví přímo před domem. Dnes ve tři čtvrti na osm vás navštíví muž, který se s vámi touží poradit o jisté velmi důležité věci. Vaše nedávné služby jednomu z královských rodů Evropy prokázaly, že jste člověk, jemuž lze s plnou důvěrou svěřit i záležitosti nedocenitelného významu. Tato zpráva o vás ze všech míst obdržena. Buďte v uvedenou hodinu ve svém pokoji a nemějte svému návštěvníkovi za zlé, přijde-li v masce.
☛ Zdá se, že váš návštěvník dorazil. Setkejte se s ním v části 2.
2
„Snad bych měl raději odejít, Holmesi,“ navrhuje Watson.
Rázně zavrtíte hlavou. Bude to skvělá příležitost, jak doktora vzdělat v umění a technice pozorování, a navíc by mohl být k užitku. Návštěvník zazvoní na zvonek a oslněná paní Hudsonová ho uvede do pokoje.
Muž měří šest stop, je svalnatý, má hrdý postoj a okázalý oděv. Na rukávech a přednicích dvouřadového kabátce jsou nařasené těžké pruhy astrachánu a tmavě modrý plášť obroubený ohnivě rudým hedvábím je u krku sepnutý broží ve tvaru zlatého kalichu. Nohy mu zdobí vysoké boty lemované hustou hnědou kožešinou. Jeho ušlechtilá tvář se skrývá za černou sametovou maskou.
„Dostal jste můj vzkaz?“ zeptá se hlubokým hlasem s německým přízvukem, přesně jak jste předpokládal. „Psal jsem vám, že přijdu.“ Dívá se střídavě na vás a na Watsona, není si jistý, ke komu má hovořit.
Vyzvete návštěvníka, aby se posadil, představíte sebe i svého kolegu a čekáte, že vám oplatí stejnou mincí.
„Můžete mi říkat hrabě von Kramm,“ prohlásí, „a byl bych mnohem raději, kdybych si s vámi mohl promluvit o samotě.“
Watson vstává ze židle, ale vy ho zadržíte. Je na čase vzít situaci do svých rukou. „Před tímto mužem smíte říct cokoliv, co se rozhodnete svěřit mně.“
„Dobrá tedy,“ odpoví návštěvník, „ale musím vás oba zavázat k naprosté mlčenlivosti po dobu dvou let; po uplynutí této lhůty daná záležitost ztratí na významu. V současné chvíli by však mohla ovlivnit dějiny celé Evropy.“
Watson bez zaváhání souhlasí a vy dáváte své slovo, aniž byste se snažil skrýt své pobavení. Nicméně, jakkoliv zábavná může tato hra být, pomyslíte si, že bude lepší vyvést vašeho návštěvníka z mylného dojmu, že jeho maska a přezdívka mohou být na překážku vašim dedukčním schopnostem.
„Posaďte se, prosím, Vaše Veličenstvo.“
Účinek vašich slov na návštěvníka je pro vás víc než uspokojivý.
Zdá se, že se chystá protestovat, ale vy zasadíte rozhodující úder: „Předpokládám správně, že hovořím s Vilémem Gottsreichem Sigismondem z Ormsteinů, velkovévodou z Cassel-Falsteinu a dědičným králem české země?“
Král si teatrálně strhne masku. Podle všeho není člověkem zvyklým na to, aby nad ním měl někdo navrch, ale přijme nabízené místo a chystá se pronést svůj monolog.
☛ Chcete-li si vyslechnout klientův příběh, pokračujte částí 7.
Váš pozorovací talent je dnes ve skvělé kondici. Budete ho potřebovat, abyste ilumináty oklamal.
Drožka vás vysadí v Hampsteadu. Jak kráčíte do Camden Town, začíná se vám v hlavě rýsovat plán.
CAMDEN TOWN
LONDON BOROUGH OF CAMDEN NW1
☛ Pokračujte částí 22.
Následujícího rána s Watsonem posnídáte toast a kávu a čekáte na příjezd krále. Když Jeho Veličenstvo dorazí, svezete se s ním jeho soukromým kočárem k Briony Lodge.
Král neskrývá radost, že se vám podařilo zjistit, kde je fotografie ukrytá, ale když přijedete k Briony Lodge, shledáte, že něco nehraje, protože jsou dveře otevřené a na schodech stojí postarší žena.
„Pan Sherlock Holmes, nemýlím-li se,“ praví.
„Tak jest,“ odpovíte.
„Moje paní mi řekla, že se tu nejspíš zastavíte. Přeje si, abych vám sdělila, že dnes ve čtvrt na šest ráno odjela s manželem vlakem z nádraží Charing Cross na kontinent. Už se nikdy nevrátí.“
Král zalapá po dechu: „Ale co ty dokumenty? Vše je ztraceno!“
Protáhnete se kolem služebné, vkročíte do obývacího pokoje a otevřete tajnou schránku u krbu. Je v ní uložena fotografie a jediný dopis.
Na fotografii je samotná Irene a dopis je adresován vám.
☛ Dopis si přečtěte v části 51.
Kočí se na vás sice dívá podezřívavě, ale když mu ukážete pár mincí, veškeré obavy mizí.
„Do kostela svaté Moniky a dostanete půl sovereignu, když to stihnete za dvacet minut,“ zavelíte.
Drožka vás nezklame a divoce se rozjede.
Když dorazíte ke kostelu, zjistíte, že je téměř prázdný; jen u oltáře stojí slečna Adlerová, pan Norton a kněz, zřejmě se o něčem dohadují. Jelikož to žádný zákon nezakazuje, vklouznete do postranní uličky a posadíte se do lavice dostatečně blízko k nim, abyste mohli naslouchat.
K vašemu překvapení se všechny tři postavy otočí, hledí na vás a pan Norton se k vám rozběhne. Vzhlédnete k němu a pečlivě dodržujete chování odpovídající vašemu přestrojení.
„Díky Bohu,“ říká Norton. „Vás jsme tu potřebovali. Pojďte, pane, potrvá to jen tři minuty, jinak to nebude právoplatné!“
Chtějí, abyste jim šel za svědka!
Nemáte na vybranou. Pokud chcete nadále sledovat Irene Adlerovou, musíte se toho účastnit. Kněz vám předříkává nějaká slova, vy je hlasem vozky opakujete a doufáte, že vaše neochota navázat oční kontakt bude považována za stud vyvolaný společenskými rozdíly.
Konečně kněz dvojici prohlásí mužem a ženou a manželé Nortonovi vás zahrnou vděkem. Nevěsta vám dokonce dá od cesty sovereign! Vzápětí vás pustí z hlavy a spěchají každý ke svému kočáru.
Než se jejich cesty rozdělí, zaslechnete jejich stručný rozhovor. Ona ho informuje, že má v plánu si dnes odpoledne vyjet jako obvykle.
☛ Pokud chcete sledovat Godfreye Nortona, pokračujte částí 27.
☛ Pokud oba raději pro tuto chvíli opustíte a zajistíte si pomoc, pokračujte částí 22.
6
Cestou na Serpentine Avenue ve spěchu vysvětlujete svůj plán Watsonovi. Bude zapotřebí jeho lékařských zkušeností, ovšem jen k hereckým účelům.
V jindy poklidné ulici je dnes plno lidí a vy je skoro všechny poznáváte: na rohu pokuřuje skupinka mužů v otrhaných šatech, brusič nůžek pracuje na svém kole, dva gardisté žertují s kojnou a několik elegantně oblečených mladíků se prochází sem a tam s doutníkem v ústech – herci zaujali svá místa.
Váš plán je možná až příliš komplikovaný, ale není nad autentičnost. Jeden z brusičů nůžek zaklepe na dveře Briony Lodge a otevře mu hospodyně, která se ho snaží poslat pryč. Obchodníkova neodbytnost je až hrozivá a podaří se mu strčit nohu do dveří dřív, než mu je statný sluha stihne přibouchnout před nosem. Teď přichází vaše chvíle.
„Copak to tu vidím,“ napomínáte muže svým kněžským hlasem.
„Hleďte si svého, kazateli!“ otočí se na vás a chce vás udeřit pěstí do spánku. Uhýbáte, ale přesto vás zasáhne a upadnete na zem.
„Proboha, von ho zabil!“ vykřikne jeden z vámi placených přihlížejících.
Slyšíte kroky blížící se ze všech stran a kakofonii zděšení a obav.
Z hluku vystupuje jeden hlas: „Ustupte, jsem lékař.“
Stále máte zavřené oči, Watson vás chytne za zápěstí a prohlásí: „Potřebuji ho dostat dovnitř!“
Zdá se, že autorita milého doktora překonává neoblomnost hospodyně, a cítíte, jak vás zvedají, odnášejí a ukládají na čalouněnou pohovku.
Když otevřete oči, jste sám s Watsonem v obývacím pokoji Irene Adlerové-Nortonové.
Co máte v plánu?
☛ Počkáte, až se Irene Adlerová
vrátí domů? Pokračujte částí 50.
☛ Nebo požádáte Watsona, aby pod vaším dohledem prohledal pokoj? Pokračujte částí 39.