9788024297668

PASAŽÉŘI POSÁDKY

Do neznáma vyráží tři správní pardálové. Stárnoucí děda Zdenda, osamělá třicítka Lůca anekonečně nenažraný Marvel.

JÁ. Diagnóza: „Je mi třicet.“ Jsem „holka“, co miluje svého psa, vydává knihy anemá chlapa. To je možná další diagnóza. Miluju smysl pro humor. Hlavně ten svůj. Celkem ráda chodím po horách. Nejradši slidmi. Bojím se ztráty blízkých, nemoci atoho, že mi jednou rupnou nervy azpůsobím ztrátu blízkých. Nesnáším lidské zvuky – mlaskání, srkání achrápání. Jsem extrovert, miluju si povídat. Kdykoliv.

TÁTA. Diagnóza: „Je mu šedesát.“ Táta je „hoch“ vnejlepších letech, co srká kafe, rád peče croissanty amá jen jednoho vnuka – Marvela. Táta má projekční kancelář aprojektuje rodinné domy. Tátovo auto se jmenuje Rumík aje to předělaná dodávka, kterou si upravil sám. Je na to strašně pyšný. Táta spí srozsvícenou lampičkou, protože se ve tmě bojí, že přijde finančák. Táta moc nemluví. Aobčas mluví až moc. Hlavně když řídím. Rád mlaská, srká achrápe. Je introvert, ticho je jeho nejlepší přítel. Rád chodí na hory. Nejradši sám.

MARVEL. Diagnóza: „Na stupnici roztomilosti je mu 151.“ Marvel je pes, který si dokáže obmotat kolem prstu každého, kdo projde okolo. Nemá rád levná kokina. Bojí se krav. Miluje kočky. Když má možnost, snaží se ojet nějaké dítě. Jeho pedofilní stránka se projevila vjednom roce avyselektoval si děti vrozmezí 7 až 13 let. Jinak je zcela neškodný. Umí štěknout na povel. Zlodějům by pravděpodobně uvařil kafe aza kokino by jim ukázal, kde máme doma schované zlato – kokina.

KAM POJEDEME?

Pojedeme tam, kam to táta naplánoval. Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko. Proč? Protože tam táta ještě nebyl aprotože si odškrtává jednotlivé hory zKoruny Evropy, což je seznam nejvyšších hor jednotlivých evropských států. Já ještě před pár měsíci vůbec netušila, že něco takového existuje. Cestuju hodně, tak jsem si seznam projela, abych si spočítala, jak na tom jsem. Projížděla jsem ten seznam třikrát, abych se přesvědčila, že jsem nic nepřehlédla. Pak ještě jednou, zda bych ještě nenašla nějaký vrchol, co tam určitě chybí. Mám jich celkem 6 ze 45. Táta jich má už 20, apokud půjde všechno, jak si plánujeme, odškrtne si další čtyři. Já bych si mohla odškrtnout další 3, protože už jsem ve Švédsku na Kebnekaise byla. Takže náš plán je jasný – vylézt na nejvyšší hory všech čtyř zemí. Apak teda asi na dalších 20 kopců na Lofotách, Vesterálách atam, kde bude zrovna hezké počasí. Jedeme si to užít anáš plán budeme měnit po cestě, jak nám to zrovna podmínky umožní.

Já jsem ve Švédsku ana Lofotách byla už vroce 2022 na podzim, dost se tedy těším na porovnání slétem. Minulý rok jsem celé Lofoty plánovala podle svojí kamarádky Radky, která má celou oblast perfektně zmapovanou. Radka se vNorsku seznámila sIvarem, dlouho spolu žijí adělají přehledné itineráře pro lidi, co si chtějí užít dovolenou bez plánování. Na stránkách Guide To Lofoten je všechno tak precizně zpracováno, že na podzim jsem zvládla celou naši trasu vymyslet za jedno odpoledne. Tátovi jsem všechny informace předala, tak uvidíme, jak nám to naplánoval.

PLÁN NAŠÍ CESTY

Na cestu vyrážíme 13. 7. 2023. ZPetřvaldu, kde skoro celý život bydlíme. Vyrážíme do polského města Świnoujście (česky Svinoústí), odkud nám jede trajekt do Trelleborgu ve Švédsku. Pak projedeme celým Švédskem, dorazíme do města Nikkaluokta apůjdeme na nejvyšší horu Švédska. Pak na nejvyšší horu Finska. ZFinska přejedeme na Vesterály apotom na Lofoty. Na jihu Lofot si vezmeme trajekt na ostrov Værøy apojedeme do Bodø, odkud budeme pokračovat na jih Norska, kde máme naplánovaných pár túr, ahlavně nejvyšší horu Norska. Nakonec pojedeme domů přes Dánsko, kde nás čeká největší výzva, vylézt na nejvyšší horu Dánska. Apak už frčíme domů. Tak snad nám to všechno perfektně vyjde! Mrkněte na mapu, kterou vytvořil můj brácha. Šikula, co?

Tati, chceš ktomu něco říct?

Cestování je naší společnou láskou, atak jsme se znovu (nepoučitelní) vydali na poznání krás naší Zemičky; po Švýcarsku, Itálii aRakousku vyrážíme prozkoumat sever

Evropy. Tentokrát bez Martina, ale zato sMarvelem. Když Lucka souhlasila, že by mi dělala průvodce, tlumočníka aparťáka, bylo to zjejí strany pod podmínkou, že vezmeme iMarvela, azmojí strany pod podmínkou, že Marvel nesmí vautě do spacího prostoru. Ana to jsme si plácli.

NAŠE RODINA

Smým bráškou Martinem jsme měli krásné dětství. Byli jsme vychováváni vtrochu jiné době ajsem za to strašně moc ráda. Vrestauraci jsme se uměli chovat, seděli jsme na zadku avtichosti hráli karty nebo kostky. Nečuměli jsme do telefonů ani do tabletů. Hráli jsme si na pískovišti achodili na hřiště. Pomáhali jsme doma. Já mámě vkuchyni – možná proto tak dobře vařím.

Brácha pomáhal tátovi stavět náš dům – možná proto je tak šikovný. Mlátili jsme se. Hlava nehlava. Máma nás seřezala jak koně, když jsme byli drzí nebo neudělali něco, co jsme měli. Kdybychom přišli domů ařekli, že na nás paní učitelka křičela adala nám pohlavek, přilítnul by nám druhý. Věděli jsme, kde jsou hranice. Trochu mi to vdnešní době chybí. Až jednou budu mít děti, chci být přesně takový rodič, jako byli moje máma amůj táta. Mí rodiče tu pro nás vždycky byli. Vím, že kdyby se mi vživotě podělalo úplně všechno, mám místo, kam budu moct přijet akde mě někdo přivítá sotevřenou náručí. Od jisté doby mám tato místa dvě. Utáty. Umámy. Mí rodiče se před několika lety rozvedli, aikdyž to pro nás sbráchou bylo těžké, bylo to to nejlepší, co mohli udělat. Naši nám dali všechno, dali nám to nej-

hezčí dětství, dali nám zázemí avšechnu lásku světa. Vydrželi spolu hodně dlouho ajá vím, že spoustu let to bylo jen kvůli nám sbráchou. Můj táta miluje hory amáma je nesnáší. Táta rád mlčí amáma se ráda baví. Jsou oba naprosto skvělí, ale dohromady to byla občas katastrofa. Když se na ně teď podívám, mám pocit, že začali opravdu žít. Myslím si, že spousta lidí spolu zůstává jen kvůli dětem asvé štěstí odsouvá. Je to sice hezké, ale zkuste se na to podívat očima dětí – chtějí se koukat na dva nešťastné lidi, kteří se pořád hádají kvůli kravinám, nebo by byly radši, kdyby měly dva spokojené rodiče, kteří ten život žijí naplno? Táta má Markétu, se kterou jezdí dodávkou po světě, volný čas tráví na horách ana kolech. Máma má Romana, se kterým si založili chovnou stanici bažantů, jezdí spolu po zoologických zahradách, wellness, kolonádách avolný čas tráví na zahradě. Mí rodiče jsou spokojení, atak by to mělo být.

Rodiče spolu nežijí, ale společně vychovali dvě skvělé děti. A na to můžou být náležitě pyšní! Ano, skutečně tím myslím mě a mého brášku. Jeden pro druhého bychom udělali nemožné a jsem ráda, že jsme už dávno přišli na to, že společně jsme neporazitelní. Já už jen doufám, že brácha jednou přijde na to, že hory jsou super!

DEN 1:

JAK JSME VYJELI

ČTVRTEK, 13. 7. 2023

Je to tady! Odjíždíme sMarvisem na měsíc cestovat sdědou Zdendou. Táta ještě není děda, ale mí rodiče už tak nějak tuší, že Marvel bude jejich jediný vnuk. Mám ještě bráchu, ale ten má zase kočky. Koťátka, štěňátka, vnoučátka, kdo to řeší. Když jsem poprvé došla ktátovi ařekla „Marvíčku, běž pozdravit dědečka!“, státou to málem seklo. Po čtyřech letech se táta zeptal, jestli bych sním nechtěla jet na měsíc procestovat Skandinávii, akdyž dodal, že by byl rád, kdyby jel ijeho vnouček, věděla jsem, že nemůžeme odmítnout. Děláte někdy nějaká unáhlená rozhodnutí? Dělejte je dál! Jsou ztoho ty nejlepší historky.

Táta si orok dříve předělal dodávku aje na to strašně pyšný, ale všechno má svůj přesný systém, všechno má své místo avtomto autě platí tátova pravidla. Táta auto pojmenoval Rumík. No, asi všichni tušíme, že nejpozději za týden zněj bude Chlupík. SMarvelem uděláme tátův systém ajeho pravidla ochlup lepší.

Největší drama bylo, že se Marvel nevleze do auta. Táta měl hodinový monolog, jak je vtom autě málo místa, že Marvela nebudeme mít kam dát, že tam prostě pro psa není prostor! Moje nervy. Chvíli mi to přišlo, jako by táta snad Marvela chtěl nechat doma. Zařvala jsem na něj: „Můžeš jet sám, bez Marvela nejedu!“ Atáta jen hlesnul ařekl: „Ale to přece není varianta, že by nejel Marvel.“ Nevěřícně jsem na něj koukala apřemýšlela, jestli zkouší mou trpělivost, nebo jestli mě chce jen nasrat.

Nakonec jsme všechno zvládli narvat do auta. Podle mě je tam místa na další čtyři psy aMarvel tam má prostoru jak král. Tolik místa vnašem Wolfswagenu Chlupovi teda nikdy neměl. Leží si tu vtátově Rumíkovi asměje se pohledem „Jdeme přejmenovat auto“ ajá úplně omylem řekla tátovi: „Na, poslední taška, dej to do Chlupíka.“ Viděla jsem, jak se tátovi udělalo mdlo. Zjeho luxusního kubánského Ruma uděláme zablešeného Chlupa. Dle mého názoru je to nevyhnutelné.

Ještě plánujeme nějaké detaily ajá jsem se vtom tátově systému úplně ztratila: „Zítra do Sviňuše musíme dorazit nejpozději ve tři. Ideálně vneděli dorazit na Kajzešman, aaž dojedeme na Fifejdy, chtěl bych tam dva týdny zůstat.“ Nevím, co je Sviňuše. Kajzešman jsou rakouské palačinky aFifejdy je snad nejhorší část Ostravy, kde když jedu autem, zamykám se azapínám si takové to tlačítko, aby mi vzduch zvenku neproudil dovnitř. Tohle bude… speciální expedice. Pro ty méně chápavé, jako jsem já, Sviňuše je polské město Świnoujście, ze kterého nám zítra v5:15 ráno jede trajekt do Švédska. Kaj-

zešman je Kebnekaise, což je nejvyšší hora Švédska. Fifejdy jsou Lofoty. Jak říkám, speciální expedice. Na to si zvyknete.

Vsedm večer vyjíždíme. Jedeme do Sviňuše, těšíme se na Fifejdy, táta má na nohách sandály sponožkami avruce igelitku, ve které má šest chlebů svajíčkem a12 rohlíků se šunkou. Když vidím ten jeho úsměv na tváři, vím, že to bude skvělá dovolená.

Frčeli jsme si to po dálnici ajá potřebovala na záchod. Táta mi zastavil na benzínce vPolsku ajá měla pocit, že se mi to jen zdá. Přijít na benzínku, kde je 12 lidí, abýt jediný člověk vmístnosti, který má vlasy, je dost zvláštní. Všichni černé mikiny avyholené hlavy. Na benzínce byl rozebraný automat na kafe, čekala jsem, že to frajeři zprovozní, než si dojdu na záchod. Na záchodě strašný bordel, ani utěrky na ruce, ani toaletní papír, aještě tam byl obrovský nápis, že nemáš do záchodu házet injekční stříkačky. Kde to jsme?! Jakože, věděli jste, že taková cedule existuje? Ničeho jsem se ani nedotkla, udělala nutné arychle utíkala za tátou do auta.

Dala jsem si na Instagram poslední fotku aodteď mám digitální detox. Nemůžu se dočkat! Užívám svůj Instagram trochu jako deník, ráda si tam přidávám fotky, protože pak zpětně přesně vím, kde jsem kdy byla. Poslední dobou je to ale takové zvláštní místo. Dřív jsem měla svou bublinu ráda, ale poslední dobou mi narostla čísla amám pocit, že mi tam přibylo pár trollů, kteří mě většinou dobře pobaví, ale když nad tím přemýšlím vširším měřítku, už to není tak hezké místo. Já si ztěch kravin, co mi lidi píšou, už nic nedělám. „Už“ píšu záměrně, protože kdysi jsem se stím neuměla vypořádat astačilo, aby mi někdo napsal něco hnusného, ajá dva dny brečela abyla ztoho smutná. Člověk se musí smířit stím, že ne všichni ho můžou mít rádi ane všem se bude líbit, jak žije svůj život. Navíc teda já si vždycky představím, kdo asi tak ty věci píše, ařeknu si, že od takového člověka by mě to přece nemělo mrzet. Anonymita sociálních sítí dává lidem pocit, že můžou cokoliv. Minulý týden mi jeden pán napsal, že když tak moc chodím na hory, čekal by, že budu ihubená. Já se tomu strašně smála. Jsem se sebou vpohodě, asi nemám úplně nohy na molo, ale po tom vživotě ani netoužím. Jenomže jsou lidé, kterým by to mohlo hodně ublížit. Apodle mě to prostě není oukej. Takže se těším, že si od toho dám na chvíli pauzu.

Táta řídí ajá vautě pracuju na plánované knize 151+ nápadů na můj bucket list, kterou bych chtěla vydat před Vánoci. Vytvořila jsem takový seznam inspirací, jak si zpříjemnit nudné dny nebo jak se svým stereotypním životem něco udělat. Dostat do něj trochu snů. Měla jsem rukopis odevzdat včera, ale předchozí dny jsem raději jela spát na Lysou horu, šlapat na Javorník amám pocit, že jeden den jsem ležela sMarvelem na gauči apovídala mu, kam pojedeme sdědou na prázdniny. Prokrastinace level tisíc. Kniha se dělí na jed-