9788024298900

JAMES CLAVELL ŠÓGUN

DvÏma mo¯eplavc˘m, kapit·n˘m kr·lovskÈho n·mo¯nictva, kte¯Ì milovali svÈ lodi vÌce neû svÈ ûeny ñ jak se oËek·valo.

R·d bych podÏkoval vöem, ûiv˝m imrtv˝m, Asiat˘m iEvropan˘m, za pomoc, bez nÌû bych tento rom·n nikdy nemohl napsat.

LOOKOUT MOUNTAIN, KALIFORNIE

PROLOG

Vich¯ice se do nÏho zahryzla, ucÌtil jejÌ sp·ry hluboko v˙trob·ch avÏdÏl, ûe pokud do t¯Ì dn˘ nep¯istanou, budou vöichni mrtvÌ. P¯Ìliö mrtv˝ch na tÈhle plavbÏ, myslel si, jsem hlavnÌ lodivod mrtvÈ flotily. ZpÏti lodÌ zbyla jedna ñ ze sto osmi Ëlen˘ pos·dky zb˝v· osmadvacet muû˘ aztÏch je jen deset schopno ch˘ze, ostatek je na pokraji smrti, avtom zbytku in·ö kapit·n. NenÌ jÌdlo adoch·zÌ voda, ta zbyl· troöka je kaln· aslan·.

Jmenoval se John Blackthorne abyl na palubÏ s·m aû na nÏmÈho Salamona, koöovou hlÌdku, schoulenou na z·vÏtrnÈ stranÏ azkoumajÌcÌ oËima mo¯e p¯ed nimi.

Pod n·hl˝m poryvem se loÔ naklonila aBlackthorne se p¯idrûoval navig·torskÈ stolice, p¯ibitÈ ukormidelnÌho kola na hornÌ palubÏ, pokud se kor·b zase sk¯ÌpavÏ nenarovnal. Poch·zel zRotterdamu, naz˝val se Erasmus, byl to dvÏstÏöedes·titunov˝ trojstÏûnÌk vyzbrojen˝ dvaceti dÏly, poslednÌ zprvnÌ v˝pravy, kterou HolanÔanÈ vyslali do NovÈho svÏta s˙kolem vyplenit nep¯·telskÈ osady. PrvnÌ holandskÈ kor·by, kterÈ pronikly labyrintem Magalha ~esovy ˙ûiny. »ty¯i sta devades·t öest muû˘, vesmÏs dobrovolnÌk˘. SamÌ Nizozemci, aû na t¯i AngliËany ñ dva lodivody ajednoho d˘stojnÌka. Dostali rozkaz: plenit avypalovat öpanÏlskÈ aportugalskÈ drûavy vNovÈm svÏtÏ, zÌskat trvalÈ obchodnÌ koncese, objevit vTichÈm oce·nÏ novÈ ostrovy, kterÈ by byly vhodnÈ jako z·klady, zabrat jejich ˙zemÌ pro republiku ado t¯Ì let se zase vr·tit.

ProtestantskÈ NizozemÌ v·lËilo uû vÌc neû Ëty¯i desÌtky let skatolick˝m äpanÏlskem avytrvale se snaûilo vymanit zja¯ma öpanÏlskÈ nadvl·dy. NicmÈnÏ pr·vnÏ pat¯ilo dosud Nizozemsko, naz˝vanÈ takÈ DolnÌ zemÏ nebo Holandsko, ke öpanÏlskÈ ¯Ìöi. Jedin˝m spojencem HolanÔan˘ byla Anglie, kter· se p¯ed sedmdes·ti lety odtrhla od papeûskÈho dvora vÿÌmÏ, p¯ijala protestantskÈ vyzn·nÌ auû dobr˝ch dvacet let se rovnÏû pot˝kala se äpanÏlskem, poslednÌch deset jako otev¯en˝ spojenec Spojen˝ch provinciÌ.

VÌtr zesÌlil aloÔ se naklonila. Plachty mÏla svÏöenÈ aû na bou¯kovÈ ËnÏlky. Ale itak ji p¯Ìliv abou¯e rychle un·öely kËernavÈmu obzoru.

»ek· n·s dalöÌ bou¯ka, ¯ekl si Blackthorne, adalöÌ ˙skalÌ adalöÌ mÏlËiny. Anezn·mÈ mo¯e. Budiû. Cel˝ ûivot jsem se rval smo¯em avûdycky jsem vyhr·l. Avûdycky vyhraju.

Jsem prvnÌ anglick˝ lodivod, kter˝ proplul Magalha ~esovou ˙ûinou. Fakt prvnÌ ñ aprvnÌ lodivod, kter˝ kdy br·zdil tyhle asijskÈ vody aû na p·r portugalsk˝ch nebo öpanÏlsk˝ch parchant˘, co si po¯·d jeötÏ myslÌ, ûe jim pat¯Ì svÏt. PrvnÌ AngliËan vtÏchto mo¯ÌchÖ

Toliker˝ prim·t. Ba. Ale kolik ûivot˘ to st·lo.

Znovu ochutnal aoËichal vÌtr, ale nebylo vnÏm stopy po zemi. Zpytoval oce·n, ale byl matnÏ öed˝ anerudn˝. Ani ûdibek chaluhy, ani z·blesk barvy nesvÏdËil onÏjakÈm pÌseËnÈm öelfu. ZahlÈdl öpici dalöÌho ˙tesu daleko na pravoboku, ale to nic neznamenalo. Uû mÏsÌc jim hrozily podobnÈ v˝ËnÏlky, ale zemÏ se nikdy neuk·zala. Tenhle oce·n je nekoneËn˝, myslel si. Budiû. To pat¯Ì ktvÈmu ¯emeslu: plout na nezn·mÈm mo¯i, zmapovat ho azase se vr·tit dom˘. Kolik dnÌ uû jsem pryË? Rok ajeden·ct mÏsÌc˘ adva dny. PoslednÏ jsme p¯ist·li p¯ed sto t¯iceti t¯emi dny vChile na druhÈ stranÏ oce·nu, kter˝ poprvÈ p¯eplul Magalha ~es p¯ed osmdes·ti lety, oce·nu, jemuû se ¯Ìk· Tich˝.

Blackthorne byl vyhl·dl˝ a˙sta itÏlo mu kroutily kurdÏje. Donutil svÈ oËi, aby zkontrolovaly kompas, amozek, aby vypoËÌtal p¯ibliûnou polohu. Jakmile zanese mϯenÌ do lodnÌho denÌku ñ do svÈho manu·lu ñ, bude se nap¯ÌötÏ vtomto ˙seku oce·nu pohybovat bezpeËnÏ. Akdyû bude vbezpeËÌ on, bude vbezpeËÌ iloÔ apotom se jim t¯eba spoleËnÏ poda¯Ì objevit éaponce anebo dokonce Zlatou ¯Ìöi knÏze Jana, kter· podle povÏsti leûÌ na sever od Kitaje, aù uû je ten Kitaj, kde chce.

Ase sv˝m podÌlem poklad˘ popluju d·l na z·pad dom˘ jako prvnÌ anglick˝ mo¯eplavec, kter˝ obeplul svÏt, auû se vÌckr·t nehnu zdomova. P¯i hlavÏ mÈho syna.

äleh·nÌ vÏtru mu nedovolilo snÌt ani klÌmat. Usnout teÔ by bylo ËirÈ bl·znovstvÌ. Ztoho sp·nku by ses uû nikdy neprobral, pomyslel si, prot·hl si ruce, aby ulevil k¯eËi vz·dech, aobtoËil si pl·öù tÏsnÏji kolem tÏla. VidÏl, ûe plachty jsou svinutÈ akormidlo pevnÏ p¯iv·zanÈ. HlÌdka vkoöi byla vzh˘ru. Takûe si trpÏlivÏ zase sedl amodlil se, aby naöli zem.

ÑJdÏte dol˘, lodivode. P¯eberu vaöi hlÌdku, kdyû dovolÌte.ì

T¯etÌ d˘stojnÌk Hendrik Specz se protahoval vzh˘ru, tv·¯ öedou ˙navou, oËi zapadlÈ, pleù skvrnitou apromodralou. TÏûce se opÌral okompasnici, aby neupadl, aökytl. ÑKriste Pane, zatracen˝ den, kdy jsem odjel zHolandska.ì

ÑKde je prvnÌ d˘stojnÌk, Hendriku?ì

ÑV kajutÏ. NenÌ sto vst·t ze svÈ scheit voll palandy. Ataky nevstane ñ aspoÚ ne p¯ed Soudn˝m dnem.ì

ÑA co kapit·n?ì

ÑFÚuk· po jÌdle avodÏ,ì uplivl si Hendrik. Ñÿek sem mu, ûe mu upeËu na roûni kapounka ap¯inesu mu ho na st¯Ìbrn˝m t·cu, slahvinkou p·lenky, aby ho spl·chl. Scheit-huis! Goot!ì

ÑDrû hubu!ì

ÑRozkaz, lodivode. Ale je to cvok amy kv˘li nÏmu nat·hneme baËkory.ì MladÌk ökytl avyplivl zakrvaven˝ hlen. ÑKriste Pane, buÔ mi milostiv!ì

ÑBÏû dol˘. Vraù se za svÌt·nÌ!ì

Hendrik sykaje bolestÌ usedl do druhÈ stolice. ÑDole to smrdÌ smrtÌ. P¯eberu hlÌdku, kdyû dovolÌte. Jak˝ je kurz?ì

ÑKamkoli n·s vÌtr ponese.ì

ÑKde je to slÌbenÈ p¯ist·nÌ? Kde jsou ti éaponci ñ kdepak jsou, pt·m se?ì

ÑVp¯edu.ì

ÑPo¯·d vp¯ed! Gottimhimmel, nikdo n·m nep¯ik·zal plout do nezn·ma. TeÔ uû bychom mohli b˝t d·vno doma vteple, sytÌ, ane honit se za ohnÏm svatÈho Eli·öe.ì

ÑBÏû dol˘, nebo drû hubu.ì

Ponu¯e odvr·til Hendrik pohled od vysokÈho vous·Ëe. Kdepak to jsme? byl by se r·d zeptal. ProË se nesmÌm podÌvat do tajnÈho manu·lu? Ale vÏdÏl, ûe takovÈ ot·zky se nesluöÌ kl·st lodivodovi, ahlavnÏ ne tomuhle. Ale stejnÏ, myslel si, ökoda, ûe nejsem tak siln˝ azdrav˝, jako kdyû jsem odjÌûdÏl zHolandska. To bych neËekal. Hned bych ti dal pÏstÌ do tÏch tv˝ch öedomodr˝ch oËÌ avykopal ti zksichtu ten nesnesiteln˝ polo˙smÏv aposlal tÏ ke vöem Ëert˘m, kam pat¯Ìö. Potom bych se stal j· kapit·nem ilodivodem alodi by velel Nizozemec aû·dn˝ ciz·k, atajemstvÌ by byla vbezpeËn˝ch rukou. PonÏvadû to nepotrv· dlouho amy sv·mi AngliËany povedeme v·lku. Chceme to, co vy: ovl·dnout mo¯e, kontrolovat vöechny lodnÌ dr·hy, opanovat Nov˝ svÏt aäpanÏlsku zakroutit krkem.

ÑT¯eba û·dn˝ éaponsko nenÌ,ì zahuhlal Hendrik najednou. ÑJe to gottbewonden zkazka.ì

ÑAle je. Mezi t¯iceti stupni severnÌ ö̯ky. Ale drû hubu, nebo jdi dol˘.ì

ÑDole je smrt, lodivode,ì zahuhlal Hendrik asoËima zahledÏn˝ma dop¯edu se nechal un·öet.

Blackthorne se pohnul ve svÈ stolici, dnes ho tÏlo bolelo vÌc neû jindy. M·ö ötÏstÌ, myslel si, vÌc ötÏstÌ neû vÏtöina ostatnÌch. Jsi öùastnÏjöÌ neû Hendrik. Ne öùastnÏjöÌ, ale opatrnÏjöÌ. äet¯il jsi sv˝m ovocem, kdeûto druzÌ sv˘j dÌl bezstarostnÏ snÏdli. AËkoli jsi je varoval. Proto jsou teÔ tvoje kurdÏje jeötÏ snesitelnÈ, kdeûto ostatnÌ ustaviËnÏ krv·cejÌ, trpÌ pr˘jmem, oËi majÌ zanÌcenÈ akrvavÈ, zuby jim vypadaly anebo se viklajÌ. Jak to, ûe se lidi jaktÏûiv nepouËÌ?

VÏdÏl, ûe se ho vöichni bojÌ, vËetnÏ kapit·na, aûe vÏtöina ho nen·vidÌ. Ale to bylo norm·lnÌ, neboù na mo¯i porouËÌ lodivod, lodivod stanovÌ kurs a¯ÌdÌ loÔ, on ji vede zp¯Ìstavu do p¯Ìstavu.

Kaûd· plavba je nebezpeËn·, ponÏvadû ty skrovnÈ navigaËnÌ mapy, co m·m, jsou tak neurËitÈ, ûe jsou kniËemu. ZemÏpisnou dÈlku prostÏ nikdo nedok·ûe urËit.

ÑKdyû p¯ijdeö na to, jak urËit zemÏpisnou dÈlku, staneö se nejbohatöÌm muûem na svÏtÏ,ì ¯ekl jeho star˝ uËitel Alban Caradoc. ÑKr·lovna, B˘h jÌ ûehnej, ti d· deset tisÌc liber avÈvodstvÌ, kdyû tu h·danku roz¯eöÌö. Ati zasranÌ Portugalci ti dajÌ vÌc ñ galeonu plnou zlata. AöpanÏlötÌ zkurvysyni ti jich dajÌ dvacet! Jakmile ztratÌö zemi zdohledu, jsi vûdycky ztracen, chlapËe.ì Caradoc se odmlËel apot¯·sl hlavou jako obyËejnÏ. ÑJsi ztracen, chlapËe, ledaûe byÖì

ÑLedaûe bych mÏl manu·l!ì vyk¯ikl Blackthorne öùastnÏ sjistotou, ûe umÌ svou lekci spr·vnÏ. Bylo mu tenkr·t t¯in·ct auû rok byl vuËenÌ uAlbana Caradoca, lodivoda aloÔa¯e, kter˝ mu nahradil ztracenÈho otce, mistra, kter˝ ho nikdy nebil, ale zasvÏtil jeho iostatnÌ uËednÌky do taj˘ stavÏnÌ lodÌ amo¯eplavby.

Manu·l byla knÌûeËka spodrobn˝m z·pisem oplavbÏ lodivoda, Ñkter˝ uû tam bylì. Obsahoval z·znamy kurzu magnetickÈ st¯elky mezi p¯Ìstavy amysy, pr˘plavy ap¯edho¯Ìmi. Uv·dÏl hloubku abarvu vody apovahu mo¯skÈho dna. Popisoval, Ñjak jsme se tam dostali ajak jsme se dostali zp·tkyì; kolik dnÌ trv· urËit˝ ˙sek, jak vypad· vÌtr, kdy vane aodkud, jakÈ proudy oËek·vat aodkud, kdy je doba bou¯Ì akdy doba p¯ÌznivÈho vÏtru, kde opravovat loÔ akde br·t vodu, kde jsou p¯·telÈ akde nep¯·telÈ, mÏlËiny, ˙tesy, p¯Ìlivy, p¯Ìstavy; zkr·tka vöechno pot¯ebnÈ pro bezpeËnou cestu.

AngliËani, HolanÔani aFrancouzi mÏli plavebnÌ p¯ÌruËky pro svÈ vody, ale vody vostatnÌm zbytku svÏta obepluli pouze portugalötÌ aöpanÏlötÌ kapit·ni aobÏ tyto zemÏ povaûovaly jejich navigaËnÌ z·znamy za tajnÈ. Manu·ly, kterÈ odhalovaly cestu do NovÈho svÏta anebo prozrazovaly, jak proniknout labyrintem Magalha ~esovy ˙ûiny nebo kolem mysu DobrÈ nadÏje ñ coû byly vesmÏs portugalskÈ objevy ñ atudÌû, jak se dostat do Asie, st¯eûili Portugalci aäpanÏlÈ jako oko vhlavÏ ajejich nep¯·telÈ Nizozemci aAngliËanÈ po nich p·sli jako po nejvz·cnÏjöÌ ko¯isti.

Jenûe takov˝ manu·l byl dobr˝ jen tak, jak dobr˝ byl lodivod, kter˝ ho napsal, pÌsa¯, kter˝ ho opsal, Ëi tiska¯, kter˝ ho vytiskl (vz·cn˝ p¯Ìpad), anebo liter·t, kter˝ ho p¯eloûil. Takov· plavebnÌ p¯ÌruËka tudÌû mohla b˝t chybn·. Dokonce z·mÏrnÏ chybn·. To lodivod nikdy nemohl vÏdÏt jistÏ, pokud ji nevyzkouöel. AspoÚ jednou.

Na mo¯i byl lodivod v˘dcem, jedin˝m rozhodËÌm oosudu lodi apos·dky. Jen on velel zhornÌ paluby.

To je silnÈ vÌno, ¯ekl si Blackthorne. Akdo ho jednou okusil, vÌckr·t nezapomene, po¯·d po nÏm baûÌ apo¯·d ho pot¯ebuje. To je jedna zvÏcÌ, kterÈ ËlovÏka udrûujÌ p¯i ûivotÏ, kdyû druzÌ umÌrajÌ.

Vstal aulevil si do odtokovÈ dr·ûky. Potom se dosypal pÌsek vhodin·ch ukompasnice; otoËil sklenky azazvonil na lodnÌ zvon.

ÑNeusneö, Hendriku?ì

ÑNe, ne, aspoÚ douf·m.ì

ÑPoölu nÏkoho vyst¯Ìdat hlÌdku vkoöi. DohlÌdni, aby st·l ve vÏtru, ane vz·vÏt¯Ì. To ho udrûÌ p¯i smyslech avbdÏlÈm stavu.ì Na okamûik zauvaûoval, jestli nem· na noc loÔ otoËit ap¯ilehnout kvÏtru, ale zavrhl to; seöel po kajutnÌch sch˘dcÌch aotev¯el dve¯e spoleËnÈ kajuty. Kabina se t·hla p¯es celou ö̯ku lodi aveöly se do nÌ palandy asÌtÏ pro sto dvacet muû˘. Zaplavilo ho teplo aon je vdÏËnÏ p¯ijal anevöÌmal si nikdy neutuchajÌcÌho smradu kalovÈ vody zpodpalubÌ pod nimi. ZdvacÌtky muû˘ na pryËn·ch se û·dn˝ nepohnul.

ÑBÏû nahoru, Maetsukkere,ì ¯ekl holandsky, spoleËnou ¯eËÌ nizozemsk˝ch provinciÌ, ovl·dal ji perfektnÏ, stejnÏ jako portugalötinu, öpanÏlötinu alatinu.

ÑJsem polomrtv˝,ì ¯ekl muûÌk ostr˝ch rys˘ azavrtal se hloubÏji do pelechu. ÑJe mi zle. P¯iöel jsem ovöechny zuby, podÌvejte se. Pomoz P·nb˘h, vöichni zajdeme. Neb˝t v·s, byli bychom teÔ uû d·vno doma vbezpeËÌ. Jsem kupec. Nejsem n·mo¯nÌk. Nepat¯Ìm kpos·dceÖ VezmÏte si nÏkoho jinÈho. T¯eba JohannaÖì ZajeËel, kdyû ho Blackthorne vytrhl zpalandy amrötil jÌm ke dve¯Ìm. Na ˙stech se mu objevila krev adech se vnÏm zatajil. Surov˝ kopanec do boku ho p¯ivedl kvÏdomÌ.

ÑVylezeö do koöe abudeö tam st·t, dokud nepadneö, anebo dokud nep¯istaneme.ì

Muû otev¯el dve¯e avdÏsu prchl.

Blackthorne se zahledÏl na ostatnÌ. ZÌrali na nÏho. ÑJak je ti, Johanne?ì

ÑDocela dob¯e, lodivode. Snad to p¯eûiju.ì

Johann Vinck, hlavnÌ st¯elmistr abocman, byl ve sv˝ch t¯iaËty¯iceti nejstaröÌ muû na palubÏ. Byl holohlav˝, kolozub˝, mÏl barvu starÈho dubovÈho kmene astejnou sÌlu. P¯ed öesti lety absolvovali sBlackthornem neblahou v˝pravu, kter· mÏla objevit Severov˝chodnÌ cestu, akaûd˝ vÏdÏl, co druh˝ obn·öÌ.

ÑVe tvÈm vÏku je vÏtöina muû˘ uû po smrti, takûe m·ö p¯ed n·mi n·skok.ì Blackthornovi bylo teprve t¯icet öest.

Vinck se neradostnÏ usm·l. ÑTo dÏl· p·lenka, lodivode, chlast asmilstvo azboûn˝ ûivot, co jsem vedl.ì

Nikdo se nezasm·l. Potom nÏkdo uk·zal na jednu palandu. ÑLodivode, loÔmistr um¯el.ì

ÑVyt·hnÏte tÏlo na palubu. Umyjte ho azav¯ete mu oËi. Ty, ty aty, jdÏte!ì

Tentokr·t muûi rychle vyskoËili zpryËen aspoleËnÏ zpola vlekli, zpola nesli mrtvolu zkabiny.

ÑVincku, vezmi si jit¯nÌ hlÌdku. Aty, Ginseli, do koöe.ì

Blackthorne se vr·til na palubu.

Zjistil, ûe Hendrik je jeötÏ vzh˘ru aloÔ vpo¯·dku. Vyst¯Ìdan· hlÌdka

Salamon klop˝tal kolem nÏho vÌc mrtv˝ neû ûiv˝, oËi do ruda napuch-

lÈ ötiplav˝m vÏtrem. Blackthorne p¯eöel kdruh˝m dve¯Ìm asestoupil. Chodba vedla kvelkÈ kabinÏ na z·di, kter· byla sÌdlem kapit·na askladiötÏm. Jeho vlastnÌ kajuta byla na pravoboku adruh· na levoboku pat¯ila obvykle d˘stojnÌk˘m. TeÔ se oni dÏlili Baccus van Nekk, z·stupce V˝chodoindickÈ spoleËnosti, t¯etÌ d˘stojnÌk Hendrik aplavËÌk Croocq. Vöem bylo velmi zle.

Veöel do velkÈ kabiny. Kapit·n Paulus Spillbergen leûel na palandÏ nap˘l vbezvÏdomÌ. Byl to statn˝ podsadit˝ muû, obyËejnÏ velmi tlust˝, teÔ vychrtl˝, svarh·nky povislÈ k˘ûe. Blackthorne vyt·hl ztajnÈ z·suvky karafu vody apomohl mu trochu se napÌt.

ÑDÌky,ì ¯ekl Spillbergen slabÏ. ÑKde je zemÏ ñ kde je zemÏ?ì

ÑP¯ed n·mi,ì odtuöil, aËkoli tomu uû nevϯil, potom karafu uloûil, zatvrdil sluch, aby nevnÌmal kapit·novy lamentace, aodeöel snovou nen·vistÌ vsrdci.

Bylo tomu skoro p¯esnÏ rok, co se dostali kOhÚovÈ zemi, vÏtry byly p¯ÌznivÈ pro vjezd do nezn·mÈ Magalha ~esovy ˙ûiny. LeË vrchnÌ velitel poruËil p¯ist·t apodniknout v˝pravu za zlatem apoklady.

ÑProboha, veliteli, podÌvejte se na pob¯eûÌ! VtÈ pustinÏ nejsou û·dnÈ poklady.ì

ÑPovÏst pravÌ, ûe je tu zlata habadÏj, anadto m˘ûeme kraj zabrat pro naöe slavnÈ NizozemÌ.ì

ÑäpanÏlÈ jsou tu p·ny uû pades·t let.ì

ÑMoûn· ñ ale t¯eba se nedostali tak daleko na jih, hlavnÌ lodivode.ì

ÑTak daleko na jihu jsou roËnÌ doby obr·cenÏ. VkvÏtnu, Ëervnu, Ëervenci, srpnu je tu t¯eskut· zima. Podle manu·lu vöechno z·leûÌ na tom, kdy se pustÌme do ˙ûiny ñ za p·r t˝dn˘ se obr·tÌ vÌtr, potom tu budeme muset z˘stat, p¯ezimovat tu dlouhÈ mÏsÌce.ì

ÑZa kolik t˝dn˘, lodivode?ì

ÑItiner·¯ ¯Ìk· za osm. Ale poËasÌ nenÌ vûdy stejnÈÖì

ÑTak budeme dva t¯i t˝dny zkoumat terÈn. Z˘stane n·m jeötÏ spousta Ëasu avnejhoröÌm p¯ÌpadÏ se vr·tÌme na sever avyplundrujeme jeötÏ p·r dalöÌch mÏst, co tomu ¯Ìk·te, p·novÈ?ì

ÑVeliteli, musÌme vyplout teÔ hned. äpanÏlÈ majÌ vPacifiku jen m·lo v·leËn˝ch lodÌ. Tady se jimi mo¯e jen hemûÌ ahledajÌ n·s. ÿÌk·m, ûe se musÌme vydat na cestu teÔ hned.ì

Ale vrchnÌ velitel na nÏho nedbal, dal si to odhlasovat ostatnÌmi kapit·ny ñ ne lodivody ñ, znichû byl jeden AngliËan at¯i HolanÔanÈ, aosobnÏ vedl nesmyslnÈ v˝pravy na b¯eh.

Toho roku se vÌtr zmÏnil ËasnÏ, museli tam p¯ezimovat, ponÏvadû se kapit·n b·l plout na sever kv˘li öpanÏlskÈ flotile. Mohli se vydat na dalöÌ cestu teprve za Ëty¯i mÏsÌce. Do tÈ doby sto pades·t Ëty¯i muûi zjejich v˝pravy zahynuli hladem, zimou, pr˘jmy, hryzali telecÌ k˘ûe, kter˝mi byla potaûen· lana. StraönÈ vich¯ice v˙ûinÏ rozpr·öily flotilu. Erasmus dorazil na dostavenÌËko p¯ed Chile jako jedin˝. »ekali na dru-

hÈ mÏsÌc, apak, kdyû se zaËali ukazovat äpanÏlÈ, museli odplout do nezn·ma. Tajn˝ itiner·¯ konËil vChile.

Blackthorne proöel znovu chodbou, odemkl dve¯e vlastnÌ kajuty azase za sebou zamkl. Kajuta byla nÌzk·, mal·, uklizen·, musel sklonit hlavu, kdyû öel kpsacÌmu stolku. Odemkl z·suvku apeËlivÏ rozbalil poslednÌ zjablek, kter· si tak û·rlivÏ öet¯il celou cestu zostrova Santa Maria p¯ed chilsk˝mi b¯ehy. Bylo scvrklÈ amalinkÈ, nahnilÈ kolem j·dra. Vykrojil znÏho Ëtvrtku. Bylo vnÌ p·r Ëerv˘. SnÏdl je isduûinou, protoûe podle starÈ n·mo¯nickÈ povÏry zah·nÏjÌ jableËnÌ Ëervi kurdÏje stejnÏ vydatnÏ jako ovoce samo, akdyû si je vemnete do d·snÌ, br·nÌ pad·nÌ zub˘. év˝kal plod opatrnÏ, ponÏvadû ho zuby bolely ad·snÏ mÏl zanÌcenÈ achoulostivÈ, potom si lokl vÌna zvinnÈho mÏchu. Chutnalo slanÏ. Zabalil zbytek jablka azase ho zamkl. VstÌnech, kterÈ vrhala olejov· lampa nad jeho hlavou, se mihla krysa. PlaÚky p¯ÌjemnÏ praskaly. Na podlaze se rojili öv·bi.

Jsem unaven˝, ksmrti unaven˝.

Mrkl na palandu. Dlouhou, ˙zkou, spohostinn˝m slamnÌkem.

Jsem ksmrti unaven˝.

Lehni si na hodinku, radila mu jeho horöÌ p˘lka. Jen na deset minut ñ abudeö svÏûÌ zase t˝den. CelÈ dny ses uû nevyspal, leda p·r hodin, ato jeötÏ vÏtöinou na palubÏ vzimÏ. Pot¯ebujeö se vyspat. Vyspi se. DruzÌ na tebe spolÈhajÌÖ

ÑNe, vyspÌm se zÌtra,ì ¯ekl hlasitÏ adonutil ruku, aby odemkla truhlu avyt·hla jeho denÌk. Zjistil, ûe vz·cn˝ portugalsk˝ manu·l leûÌ vedle vpo¯·dku anedotËen˝, ato ho potÏöilo. Vzal Ëist˝ brk azaËal ps·t: Ñ21. dubna 1600. P·t· hodina. Soumrak. 133. den cesty od chilskÈho ostrova Santa Maria na 32. stupni zemÏpisnÈ ö̯ky. Mo¯e st·le neklidnÈ avÌtr siln˝ aloÔ st·le skasan·. Mo¯e barvy matnÏ öedozelenÈ abezednÈ. Plujeme st·le po vÏtru vkurzu 270 stupÚ˘ smÏrem severoseveroz·padnÌm, Ëil˝m tempem, pr˘mÏrnÏ dvÏ mÌle za hodinu. Rozs·hlÈ ˙tesy troj˙helnÌkovÈho tvaru se uk·zaly asi p¯ed p˘lhodinou smÏrem severov˝chodnÌm ve vzd·lenosti p˘l mÌle.

Vnoci zem¯eli na kurdÏje t¯i muûi ñ plachta¯ Joris, dÏlost¯elec Reiss adruh˝ d˘stojnÌk de Haan. Jelikoû je vrchnÌ velitel dosud nemocen, poruËiv jejich duöe Bohu, hodil jsem jejich tÏla do mo¯e bez rub·ö˘, ponÏvadû nebylo nikoho, kdo by je do nich zaöil. Dnes zem¯el loÔmistr Rijckloff.

Nemohl jsem urËit opoledn·ch sluneËnÌ deklinaci, jelikoû bylo opÏt zataûeno. Odhaduji vöak, ûe st·le dodrûujeme kurz aûe uû brzy p¯istaneme véaponskuÖì

ÑAle kdy to bude?ì zeptal se lucerny, kter· se mu kym·cela nad hlavou vsouladu shoup·nÌm lodi. Jak nakreslit mapu? NÏjak se to musÌ d·t udÏlat, ¯Ìkal si uû pomiliontÈ. Jak stanovit zemÏpisnou dÈlku? NÏjak se to musÌ d·t udÏlat. Jak udrûet potraviny ËerstvÈ? Co vyvol·v· kurdÏ-

je? ÑPr˝ je to n·kaza zmo¯e, chlapËe,ì povÌdal Alban Caradoc. Byl to dobrosrdeËn˝ pupkat˝ muû se zcuchanou öedou bradkou.

ÑCo kdyby se zelenina rozva¯ila? Kaöe by se uchovala moûn· lÌp.ì

ÑChlapËe, nenÌ to kjÌdlu. JeötÏ nikdo nep¯iöel na zp˘sob, jak zeleninu uchovat.ì

ÑPovÌd· se, ûe Francis Drake uû brzy vypluje.ì

ÑAle ty snÌm jeötÏ nepojedeö, hochu.ì

ÑUû je mi skoro Ëtrn·ct. Pustil jste Tima aWatta, aby se mu upsali, aon pot¯ebuje knavig·tor˘m uËednÌky.ì

ÑTÏm je öestn·ct. TobÏ sotva t¯in·ct.ì

ÑÿÌk· se, ûe zkusÌ proplout Magalha ~esovou ˙ûinou, apotom vzh˘ru podÈl pob¯eûÌ neprozkoumanÈ pevniny do Kalifornie, aby naöel anianskou ˙ûinu, kde se spojuje Tich˝ aAtlantsk˝ oce·n. ZKalifornie pr˝ popluje aû na Newfoundland, aby koneËnÏ naöel Severoz·padnÌ cestuÖì

Ñ⁄dajnou Severoz·padnÌ cestu, synku. Tuhle zkazku jeötÏ nikdo nepotvrdil.ì

ÑOn to dok·ûe. Uû je admir·lem amy budeme prvnÌ anglick· loÔ, kter· propluje Magalha ~esovou ˙ûinou, prvnÌ anglick· loÔ vTichÈm oce·nu, prvnÌÖ takov· öance se mi uû vÌckr·t nenaskytne.ì

ÑAle naskytne, synku, ostatnÏ Drake ten rÈbus nikdy nerozluötÌ, pokud se mu nepovede ukr·st portugalsk˝ manu·l nebo zajmout portugalskÈho lodivoda, kter˝ by ho ˙ûinou provedl. Kolikr·t ti to m·m ¯Ìkat ñ lodivod musÌ b˝t trpÏliv˝. UË se trpÏlivosti, synku. M·ö plnoÖì

ÑProsÌm!ì

ÑNe.ì

ÑProË?ì

ÑProtoûe plavba potrv· dva t¯i roky, moûn· dÈle. SlabÌ amladÌ budou dost·vat nejhoröÌ jÌdlo anejmÌÚ vody. AzpÏti lodÌ, kterÈ vyjedou, se vr·tÌ jen ta jeho. Nikdy bys to nep¯eûil, synku.ì

ÑTak se p¯ihl·sÌm jenom na jeho loÔ. Jsem siln˝. Vezme mÏ!ì

ÑPoslyö, synku. J· byl sDrakem na JuditÏ, tÈ jeho pades·titunovce, kdyû jsme se ñ my aadmir·l Hawkins, ten byl na Minionu ñ uSan Juanu de Ulua probÌjeli zp¯Ìstavu skrz ty öpanÏlskÈ hovnoûrouty. Vozili jsme otroky zGuiney na KaribskÈ ostrovy, ale nemÏli jsme ktomu podniku öpanÏlskÈ povolenÌ aoni oöulili Hawkinse azajali naöe lodÏ. MÏli t¯in·ct velk˝ch kor·b˘, my öest. My jsme potopili t¯i, oni n·m Vlaötovku, AndÏla, Karavelu aJeûÌöe zL¸becku. Drake n·s dostal zpasti avr·til se dom˘, to je pravda. Sjeden·cti muûi na palubÏ. AHawkins spatn·cti. To je taky pravda. Ze Ëty¯ set osmi r˘ûolÌcÌch kubÌk˘. Drake je nelÌtostn˝, synku. Chce sl·vu azlato, ale jenom pro Drakea, p¯Ìliö mnoho chlap˘ na to doplatilo ûivotem.ì

ÑAle j· neum¯u. J· budu jeden ztÏchÖì

ÑNe. Jsi vuËenÌ na dvan·ct let. JeötÏ deset si musÌö odkroutit apak budeö voln˝. Ale do tÈ doby, do roku 1588, se budeö uËit, jak se stavÌ

lodi ajak se ¯ÌdÌ, abudeö poslouchat Albana Caradoca, mistra loÔa¯e alodivoda, Ëlena TrojiËnÌho domu, nebo nikdy nezÌsk·ö licenci, nebudeö nikdy ¯Ìdit û·dnou anglickou loÔ vû·dn˝ch vod·ch, ponÏvadû tak znÌ z·kon vydan˝ neboûtÌkem kr·lem Jindrou, B˘h buÔ jeho duöi milostiv. Ten z·kon platil iza tÈ nevÏstky babylonskÈ Marie Tudorovny, kÈû se jejÌ duöe smaûÌ vpekle, platÌ iteÔ za kr·lovny AlûbÏty, kÈû by vl·dla na vÏky vÏk˘, je to anglick˝ z·kon aten nejlepöÌ n·mo¯nÌ z·kon, co svÏt svÏtem stojÌ.ì

Blackthorne si vzpomnÏl, jak tehdy nen·vidÏl svÈho mistra, jak nen·vidÏl TrojiËnÌ d˘m, v˝hradnÌ pr·vo, kterÈ mu udÏlil Jind¯ich VIII. roku 1514 kv˝cviku aposkytov·nÌ licencÌ vöem anglick˝m lodivod˘m akapit·n˘m, jak nen·vidÏl tÏch dvan·ct let polonevolnictvÌ, bez kter˝ch ñ jak vÏdÏl ñ nezÌsk· jedinou vÏc, kterou na svÏtÏ chtÏl. Anen·vidÏl Caradoca jeötÏ vÌc, kdyû se Zlat· laÚ, Drakeova stotunov· fregata, po t¯ÌletÈm zmizenÌ kupodivu vr·tila jako prvnÌ anglick· loÔ, kter· obeplula svÏt, asko¯istÌ, nad nÌû bohatöÌ dosud nedospÏla kanglick˝m b¯eh˘m, neuvϯiteln˝ch p˘ldruha milion˘ öterlink˘ ve zlatÏ, st¯Ìb¯e, ko¯enÌ an·dobÌ.

Jeho z·öù nezmÌrnil fakt, ûe se Ëty¯i lodi zpÏti potopily, ûe Tim aWatt zahynuli aûe Magalha ~esovou ˙ûinou provedl Drakea zajat˝ portugalsk˝ lodivod. N·rod neöet¯il obdivem, nevadilo, ûe Drake dal povÏsit jednoho d˘stojnÌka, exkomunikoval kaplana Fletchera anenaöel Severoz·padnÌ cestu. Kr·lovna shr·bla polovinu n·kladu apov˝öila kapit·na do stavu ryt̯skÈho. älechta amÏöùanÈ, kte¯Ì financovali v˝pravu, obdrûeli za poskytnutÈ penÌze t¯istaprocentnÌ ˙rok aoz·vod se hrnuli upisovat podporu jeho dalöÌ pir·tskÈ v˝pravÏ. Avöichni n·mo¯nÌci se doproöovali, aby smÏli plout snÌm, protoûe zÌskal plen, vr·til se dom˘ atÏch p·r öùastlivc˘, kte¯Ì to p¯eûili, bylo ze svÈho podÌlu na ko¯isti nadosmrti zaopat¯eno.

J· bych byl p¯eûil, ¯Ìkal si Blackthorne. UrËitÏ. Am˘j podÌl zko¯isti by b˝val staËil, abychÖ

ÑRotz voooruiiiiit!ì P¯ed n·mi ˙tes!

D¯Ìv ten v˝k¯ik ucÌtil, neû uslyöel. Potom ten kvÌliv˝ v˝k¯ik smÌöen˝ shuËenÌm vich¯ice slyöel znovu.

VyletÏl zkajuty, vybÏhl po sch˘dcÌch na hornÌ palubu se srdcem buöÌcÌm, hrdlem vyprahl˝m. Uû byla Ëern· noc alilo. Na okamûik zaj·sal, neboù vÏdÏl, ûe konopnÈ lapaËe deötÏ, kterÈ nadÏlali p¯ed tolika t˝dny, budou za chvÌli p¯etÈkat. Otev¯el ˙sta, zachytil do nich dÈöù tak¯ka vodorovn˝ aucÌtil lahodnou sladkost; potom se obr·til klij·ku z·dy.

VidÏl, ûe Hendrik je ochromen˝ hr˘zou. Maetsukker vkoöi nesrozumitelnÏ jeËel aukazoval vp¯ed. TeÔ se ion podÌval mimo loÔ.

⁄tes byl sotva sto yard˘ p¯ed nimi, velkÈ ËernÈ skalistÈ pazoury, do nichû buöilo hladovÈ mo¯e. Nalevo inapravo lodi se t·hla zpÏnÏn· Ë·ra p¯Ìboje, tu atam p¯eruöen·. Vich¯ice shrnovala mohutnÈ chum·Ëe

pÏny avrhala je do noËnÌ temnoty. Jedno spouöùovÈ lano prasklo anejvyööÌ ËnÏlka se utrhla. StÏûeÚ se zachvÏl vpodloûÌ, ale obst·l amo¯e ne˙prosnÏ neslo loÔ do z·huby.

ÑVöichni muûi na palubu!ì zavelel Blackthorne aprudce trhal zvoncem. Hluk vytrhl Hendrika ze strnulosti. ÑJsme ztraceni!ì jeËel holandsky. ÑKriste Pane, pomoz n·m!ì

ÑP¯ivolej pos·dku na palubu, parchante! Usnul jsi! Oba jste spali!ì Blackthorne ho postrËil smÏrem ke sch˘dk˘m, povÏsil se na kormidelnÌ kolo, odkolÌkoval bezpeËnostnÌ v·z·nÌ, nadechl se aprudce otoËil kolem.

Visel na nÏm vöÌ silou, zatÌmco se kormidlo zakouslo do proudu. Cel· loÔ se ot¯·sla. Pak se p¯ÌÔ zaËala houpat se vzr˘stajÌcÌ rychlostÌ, jak se do nÌ vÌtr op¯el, abrzy st·li bokem vÏtru ivln·m. Bou¯kovÈ koöovky se nadmuly audatnÏ se pokusily loÔ nadnÈst, lana zasviötÏla, jak se n·hle napjala. Mo¯e za nimi se hrozivÏ tyËilo, ale oni pluli rovnobÏûnÏ kolem ˙tesu. N·hle zahlÈdl vysokou vlnu. Za¯val v˝strahu muû˘m, kte¯Ì pr·vÏ vych·zeli zkabiny, azavÏsil se na kolo silou zoufalce.

Mo¯e dopadlo na loÔ aloÔ se poloûila na bok, uû si myslel, ûe uvÌzne, ale ot¯·sla se jako mokr˝ teriÈr avyskoËila zp¯Ìkopu. Voda proudem odtÈkala okapy aBlackthorne zalapal po vzduchu. UvidÏl, ûe zmizela loÔmistrova mrtvola p¯ipraven· na palubÏ kzÌt¯ejöÌmu poh¯bu aûe se hrne dalöÌ, jeötÏ silnÏjöÌ vlna. Zmocnila se Hendrika, nadzvedla zalykajÌcÌho se, zmÌtajÌcÌho se mladÌka asmetla ho do mo¯e. DalöÌ vlna se s¯evem hnala p¯es palubu, Blackthorne se zaklesl paûÌ do kola avoda se p¯es nÏj p¯elila. Hendrik uû byl pades·t yard˘ od levoboku. Opad·vajÌcÌ vlna ho vs·kla, n·sledujÌcÌ obrovit· h¯ebenovka ho vyhodila vysoko nad loÔ, chvilku ho tam jeËÌcÌho drûela, pak ho strhla zp·tky, mrötila jÌm na rozeklanou sk·lu aspolkla ho definitivnÏ.

Ve snaze uniknout zam̯il p¯ÌdÌ na öirÈ mo¯e. DalöÌ spouöùovÈ lano prasklo akladkostroj se divoce zmÌtal, dokud se nezamotal do r·hnovÌ.

Vinck adalöÌ muû se vyt·hli na hornÌ palubu apovÏsili se na kolo, aby mu pomohli. Blackthorne zahlÈdl rozeklan˝ ˙tes na pravoboku teÔ uû blÌû. Vp¯edu ana levoboku byla dalöÌ skaliska, ale vidÏl mezi nimi tu atam mezery.

ÑVincku, do r·hnovÌ! Spusù kosatky!ì P¯ÌËku po p¯ÌËce vystupovali

Vinck adva n·mo¯nÌci do skasan˝ch plachet p¯ednÌho stÏûnÏ, zatÌmco ostatnÌ dole se povÏsili na lana, aby jim pomohli.

ÑPozor teÔ!ì k¯ikl Blackthorne. Mo¯e se pÏnilo kolem paluby, spl·chlo dalöÌho muûe ap¯ineslo na palubu znovu loÔmistrovu mrtvolu. Z·Ô vyletÏla zvody azase pleskla zp·tky anabrala dalöÌ vodu. Vinck aoba dalöÌ n·mo¯nÌci vyprostili plachtu z˙vazku. N·hle se rozprost¯ela, pr·skla jako dÏlov· r·na, jak ji naplnil vÌtr, aloÔ sebou ökubla.

Vinck ajeho pomocnÌci viseli vr·hnovÌ, houpali se nad mo¯em apak zaËali slÈzat.

Ñ⁄tes ñ ˙tes p¯ed n·mi!ì zajeËel Vinck.

Blackthorne adruh˝ muû otoËili kormidlem doprava. LoÔ zav·hala, potom se otoËila azapraötÏla, kdyû se jÌ sk·ly pod hladinou ot¯ely obok. Ale byl to kos˝ n·raz aöpiËka sk·ly se uloupla. D¯evo vydrûelo amuûi na palubÏ znovu zaËali doufat.

Blackthorne uvidÏl v˙tesu p¯ed nimi mezeru anam̯il loÔ knÌ. VÌtr byl ost¯ejöÌ, mo¯e zbÏsilejöÌ. P¯i jednom n·poru loÔ zakolÌsala akolo jim vyletÏlo zrukou. SpoleËnÏ lapili kormidlo aznovu nastavili kurz, ale plachetnice tanËila atoËila se jako opil·. Mo¯e se hrnulo na dolnÌ palubu, vniklo do kabiny ap¯irazilo jednoho muûe kpaûenÌ, obÏ paluby byly zalitÈ vodou.

ÑK pump·m!ì ¯val Blackthorne. VidÏl, jak dva muûi odch·zejÌ dol˘.

DÈöù mu biËoval obliËej, aû öilhal bolestÌ. Lucerna ukompasiötÏ alucerna na z·di uû d·vno uhasly. Kdyû dalöÌ n·por znovu zacloumal kolem, n·mo¯nÌk uklouzl akormidlo se jim znovu vymklo zrukou. Muû zav¯eötÏl. Jedna p¯ÌËel ho praötila do hlavy aon upadl az˘stal leûet, vyd·n napospas mo¯i. Blackthorne ho zvedl adrûel, pokud zpÏnÏn· h¯ebenovka neopadla. Pak teprve poznal, ûe muû je mrtev, odloûil ho do stolice ap¯ÌötÌ vlna neboû·ka smetla. Pr˘vlak ˙tesem byl t¯i body na n·vÏtrnou stranu aaù dÏlal, co dÏlal, Blackthorne se nemohl strefit. Zoufale p·tral po nÏjakÈm jinÈm kan·le, ale vÏdÏl, ûe tam û·dn˝ nenÌ, tak nechal loÔ na okamûik plout po vÏtru, aby zÌskala rychlost, pak ji zase prudce stoËil do protivÏtru. Na vte¯inku se narovnala achytila kurz.

Kdyû se k˝l d¯el oskaliska ostr· jako b¯itva, zmuËenÏ skuËela aot¯·sala se avöichni na palubÏ uûuû vidÏli, jak se dubovÈ plaÚky rozestupujÌ amo¯e vtrh·v· dovnit¯. LoÔ se nazda¯b˘h trm·cela vp¯ed.

Blackthorne ¯val, aby mu öli na pomoc, ale nikdo ho neslyöel, atak se rval okolo smo¯em s·m. Jednou ho vlna odhodila, ale doplazil se zp·tky aznovu se povÏsil na kolo ajen se divil vom·menÈm mozku, ûe kormidlo jeötÏ po¯·d drûÌ. Vhrdle pr˘vlaku voda v̯ila jako malstrˆm ûiven˝ mo¯em aduöen˝ skalami. ObrovskÈ vlny se t¯Ìötily o˙tes, potom odskoËily, aby se pustily do k¯Ìûku svet¯elcem, takûe nakonec vlny z·polily jedna sdruhou abuöily p¯itom do lodi ze vöech stran. Erasmus se bezmocnÏ toËil uprost¯ed vÌru.

ÑSeru na tebe, bou¯ko zatracen·!ì zu¯il Blackthorne. ÑPusù mou loÔ ze sv˝ch hÚ·p˘!ì

Kolo se znovu roztoËilo aodhodilo ho apaluba se nechutnÏ houpala. »elen se zachytil osk·lu autrhl se avzal ssebou iË·st r·hnovÌ, aloÔ se vzp¯Ìmila. P¯ednÌ stÏûeÚ se oh˝bal jako luk, aû praskl. Muûi na palubÏ se vrhli se sekerami do r·hnovÌ, aby peÚ odsekli, ponÏvadû loÔ se uprost¯ed bÏsnÌcÌho kan·lu nakl·nÏla na bok. UvolnÏn˝ stÏûeÚ se skulil p¯es palubu avzal ssebou jednoho muûe, kter˝ se zapletl do

zcuchanÈho lanovÌ. Lapen˝ muû vyk¯ikl, ale nedalo se pro nÏj nic udÏlat, atak se dÌvali, jak on istÏûeÚ klesajÌ do vln na boku lodi azase vystupujÌ, aû zmizeli nadobro.

Vinck azbytek poz˘stal˝ch se otoËili km˘stku avidÏli Blackthorna, jak jako öÌlenec spÌl· bou¯i. Pok¯iûovali se azdvojn·sobili svÈ modlitby, nÏkte¯Ì strachy plakali avöichni se zuby nehty drûeli prken.

SoutÏska se na okamûik rozö̯ila aloÔ zpomalila, ale vp¯edu se zase pr˘vlak hrozivÏ z˙ûil, skaliska jako kdyby nar˘stala, tyËila se nad nimi. Proud odmrötÏn˝ jednou stÏnou strhl iloÔ, znova ji stoËil nap¯ÌË anesl do z·huby.

Blackthorne p¯estal proklÌnat bou¯i ap¯etoËil kolo svypÏtÌm poslednÌch sil doleva az˘stal na nÏm viset, svaly n·mahou zauzlenÈ. Ale loÔ neposlouchala kormidlo amo¯e neposlouchalo taky.

ÑOtoË se, dÏvko zatracen·,ì sÌpal, jak jeho sÌla rychle opadala. ÑPomoz mi!ì

Z·vod smo¯em zrychlil aon cÌtil, jak mu srdce uûuû puk·, ale p¯ece se vzpÌral tlaku mo¯e. Snaûil se zaost¯it zrak, ale vidÏl rozmazanÏ, barvy nespr·vnÈ ablednoucÌ. LoÔ byla vkoncÌch, ale vtom k˝l zask¯Ìpal obl·tivou mÏlËinu. N·raz obr·til p¯ÌÔ. Kormidlo se zakouslo do mo¯e. Apak se kz·chranÏ lodi spolËili vÌtr amo¯e asvornÏ ji postrËili do z·vÏt¯Ì: prolÈtla pr˘vlakem abyla vbezpeËÌ. Vz·toce.