V HLAVNÍCH ROLÍCH:
Malý lišáček z Velkého města, který si myslí, že Děsoles je skrznaskrz úžasný. Rád hraje divadlo, čichá ke kytkám a užívá si, jak je všechno super.
Tomova starší, životem protřelá sestra, která je přesvědčená, že Děsoles je úplně na hlavu. Ráda pije kafe, vrčí a dohlíží na Toma.
Vrbka je skotačivá, divoká králičice s velkým srdcem a neutuchající energií. Jestli jí ale někdy řeknete, že je roztomilá, kopne vás rovnou do nosu, jasný?
TOM!
TÝNA!
VRBKA!
GOLIÁŠ!
Goliáš je laskavý starý jelen a starosta Děsolesa. Moc dobře peče a rád si popláče u dojemných filmů o delfínech. Přál by si, aby na sebe všichni byli hodní.
Neskutečně okouzlující kachna, která bývala filmovou herečkou.
Vlastní celosvětový řetězec luxusních hotelů, ovšem v současné době žije na hromadě zrezlých nákupních vozíků.
KAREL!
URŠULA!
Nabručený výr s obřím obočím, který má tajně všechny rád. Večery tráví četbou náročných románů a poslechem jazzové hudby.
Nazdárek, plantázníci!
jme ´ no me ´ .
Vypada ´ m moz ˇ na ´ jako obyc ˇ ejna ´ stinka, ale taky
jsem va ´ s verny kamara ´ d a pruvodce! Jak se vede?
Zmenili jste uces, ci co? No nic, popadnete me za mou
malou st nc rucku (ale opatrne, prosimva ´ s, nerad
bych o ni prisel) a vyraz me spolu za novym
DESOLESKYM DOBRODRUZSTVIM! Juhu!
A jestli jste v Desolese jeste nikdy
nebyli, tak KLIDEK, protoze jsem s sebou vzal tuhle naramne
uzitecnou mapu:
Ale ne, to snad ne! Moc se omlouvam! Tohle je obsah moj kabelky. Ehm... muze to, prosimvas, nekdo vyresit? Chtel jsem
MAPU! V me, co je MAPA, ne? Em a pe a. MAPA.
De ˇ soles
Upozorneni: Tato mapa je úpl n e k n icemu.
To uz je leps . Tak, a hura
do pr behu! At vam zamota hlavu, zahreje srdce a posimra v podpazd ! TRAMTADADA!
Nej stars motyl na svete (vyrobeny z cipsu)
KAPITOLA PRVNI
Rézi Kalamita a její výlet
Bylo poklidné odpoledne. V Děsolese svítilo sluníčko, ptáci cvrlikali, mravenci mravenčili a vzduchem nebezpečnou rychlostí svištěla veverka.
„Stromoprááásk!“ zapištěla, pak se rozplácla o kmen stromu a sjela k zemi.
Někdo zapískal na píšťalku.
„Fajn, dáme si pauzu!“ zahoukal výr. Jmenoval se Karel a byl trenérem děsoleského stromopráskacího týmu. Měl impozantní obočí. Někteří výři to tak prostě mají.
Vedle něj stála až urážlivě roztomilá králičice Vrbka a v packách držela tác se šťavnatými plátky pomeranče, přichystanými pro hráče.
„TAK POHYB, BANDO!“ zařvala. „Naládujte
se tímhle ovocným lomcovákem! Ať cítíte, jak vám žílami kolujou vitamíny! Chci, abyste do těch stromů práskali s mnohem VĚTŠÍ párou, kapišto?“
Směrem k ní se klopýtavě vydal houf omráčených veverek. Jedna z nich byla pěkný KOLOHNÁT s neuvěřitelně huňatým ocasem. Jmenovala se Týna a vlastně to vůbec nebyla veverka, ale liška.
