TRIÁDA
AISCHYLOS ORESTEIA
AISCHYLOS ORESTEIA
Přeložili
Petr Borkovec a Matyáš Havrda TRIÁDA
Translation © Petr Borkovec, 2002, 2023
Translation & epilogue © Matyáš Havrda, 2002, 2023
Epilogue © Radek Chlup, 2002, 2023
Epilogue © Jakub Čechvala, 2023
ISBN 978-80-7474-436-5
OBSAH
Agamemnón .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..13
Úlitba mrtvému .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. 95
Laskavé bohyně .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..153
Ediční poznámka.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..209
Člověk vsíti (Radek Chlup a Matyáš Havrda).. .. .. .. .. .. .. .. ..211
Aischylovská mozaika (Jakub Čechvala).. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..233
Kdo je kdo v Oresteii
ÚVOD
Sebevražedné prokletí Tantalova rodu začalo podle Aischylovy verze manželskou nevěrou. Átreus, syn Pelopův, měl za manželku Aeropé, která se zamilovala do Átreova bratra �yesta.Ten sní „pošlapal bratrovo lože“, čímž vzbudil nelibost Erínyjí. Od té doby byl Tantalův rod „přilepen ke zkáze“ až do téměř úplného sebezničení. Átreuv příšerný zločin na �yestových dětech, které pod záminkou bratrského smíření povraždil anabídl �yestovi khostině, si vyžádal smrt Átreova potomka Agamemnona, krále Argu, vůdce všech Řeků vtrójské válce. Aigisthos, �yestův syn, který krvavou hostinu přežil, se vdobě královy nepřítomnosti vloudil do přízně královny Klytaiméstry anavedl ji kvraždě vlastního manžela.
Klytaiméstra sama měla kvraždě své důvody. Před odplutím řeckého vojska zpřístavu vAulidě nechal Agamemnón na pokyn bohyně Artemidy popravit vlastní dceru Ifigenii, coby „přípravnou oběť“ za zdárný průběh výpravy. Teprve po smrti Ifigenie, kterou král vylákal zdomu pod falešnou záminkou, umožnila Artemis řeckému vojsku vyplout. Po desetiletém tažení se Řekům konečně podařilo Tróju dobýt aodvézt krásnou Helenu, manželku Meneláa, bratra Agamemnonova, kterou zMeneláova domu před lety unesl Paris. Tak jako Aigisthos vposledku vraždil kvůli „pošlapání bratrova lože“, Klytaiméstřin zločin byl důsledkem „dobrovolné opovážlivosti“, sníž Helena opustila svého manžela.
Příčin Agamemnonovy smrti bylo však ještě více. Král nesl důsledky zločinu, kterých se Řekové dopustili na poražených Trójanech.
„Ti, kteří pobili mnoho lidí, přece neunikají pozornosti bohů atomu, kdo má úspěch anení spravedlivý, černé Erínyje po čase obratem osudu zničí život anechají ho zmizet ve tmě,“ říká sbor Argejců snarážkou na svého krále. Ve způsobu, jak sbor otěchto příčinách mluví, jsou již naznačeny jejich nutné následky. Provázanost událostí se zrcadlí vjazyce. Spojujícím článkem jsou stejná slova či fráze vpopisu časově vzdálených, ale kauzálně propojených událostí (jejich význam přitom může být ivelice různý), společná témata, jejichž různé aspekty se testují vrůzných kontextech (motiv přesvědčování, vlády, moudrosti, spravedlnosti, bohatství aj.), akonečně slavné metafory, zejména všudypřítomná metafora sítě.
Jednotlivé řetězy příčin, které vedly ke smrti krále, se před divákem rozvíjejí vrozsáhlých sborových partiích. Na pozadí prostinkého děje se tak postupně odkrývá komplikovaná spleť souvislostí, zdánlivě nezávislých kauzálních řad, které se společně setkávají vsouhře událostí ive způsobu, jakým se onich mluví. Metafora sítě nespojuje jen příčiny anásledky, ale provazuje kauzální rady napříč. Agamemnonova smrt je výsledkem vzájemné souhry příčin, nikoli důsledkem jedné znich. Je obrazem utkaným zrůzných nití, který je však nesen jednotným záměrem. Agamemnonův pád do „sítě Háda“, tohoto „podzemního Dia“, je konečným důsledkem Diovy vůle, neboť, jak nás poučuje sbor, vše, co se smrtelným bytostem děje, děje se „z vůle Dia, příčiny všeho, konatele všeho“.
Otázka po příčině královy smrti se tak ve spleti nesourodých odpovědí, které sbor postupně odkrývá, stává otázkou po smyslu . Proč měl král zemřít? Sbor nedává jasnou odpověď, na rozdíl od královny však ví, že dosud nebyla nalezena: „Jsem vrozpacích, vmých úvahách chybí důmyslné myšlenky. Nevím, kam se obrátit, nyní, kdy palác padá. Bojím se, že domem otřese prudký lijavec krve. Přestává krápat. AOsud již brousí na novém brusu spravedlnost pro nový ničivý čin.“ Přece je však tato odpověď předznamenána hned na počátku dramatu, ve vzácném okamžiku věšteckého vytržení: „Každý, kdo ochotně vykřikuje vítězné písně
na počest Dia, přesně se trefí do rozumnosti. On postavil smrtelníky na cestu krozumnosti tím, že stanovil pravidlo, (utrpením kpoznání). […]Iutěch, kdo nechtějí, dochází ke zmoudření. Myslím, že laskavost bohů, posazených na vznešené lavici kormidelníka, se projevuje násilím.“ Smysl těchto slov se zdánlivě odkryje vzávěru dramatu, kdy Klytaiméstra po svém zločinu varuje argejské starce: „Říkám ti ale – vyhrožuj mi svědomím, že jsem připravena stejně jako ty, avládnout mi bude ten, kdo mě silou porazí. Pokud však bůh určí opak, naučíš se, ač pozdě, tou lekcí moudrosti.“AAigisthos přizvukuje: „Míjíš se smoudrým uvažováním, když hanobíš vládce!“ Závěr dramatu pak vyznívá přímo optimisticky, když se Klytaiméstra po smířlivé řeci kargejským starcům obrací kAigisthovi: „Já aty budeme vtomto domě vládnout avše zařídíme kdobrému.“ Teprve další části trilogie ukážou, zdali je tento výklad prorockých slov úvodního hymnu na Dia konečný.
HLÁSNÝ
Bohové, skončete to trápení, které mě moří celý dlouhý rok, azbavte mě už stráže na střeše paláce Átreových synů, kde ležím jak poslední pes.
Houf souhvězdí znám dávno nazpaměť, vím o hvězdách, co velí jejich sněmu jasnějším třpytem aohlašují zimu iparné letní měsíce.
Očima doprovázím jejich západy, jsem vzhůru, když se na obloze rodí.
Tak noc co noc, den za dnem, nekonečný rok vyhlížím vdálce světlo pochodně, záblesky ohně, znamení, že naše vojsko udolalo Tróju.
Musí to být. Vždyť ženě, co mi vládne, té, která myslí jako muž, srdce po ničem jiném nežízní.
Když polehávám vpromáčeném lůžku, které mi nedá spát aza kterým nechodívají sladké sny –
vždyť ten můj povedený nocleh hlídá namísto spánku ostražitý strach anepovolí unaveným víčkům, aby se pevně zavřela –, akdyž si usmyslím, že písnička, nějaký starý nápěv, dva tři milé tóny
Prolog
by ulevily tomu soužení
azaplašily neodbytnou dřímotu, zhrdla mi vyrazí jen pláč anaříkání nad neštěstím domu, co příliš dlouho není spravován tak starostlivě jako dřív.
Kéž dám už brzy sbohem trápení!
Ať tmu rozsvítí oheň, vnějž tak doufám!
Plameny! Tam! Buď pozdraveno, světlo, co slibuješ den našim temnotám acelý Argos voláš do tance!
Vítej! Vítej!
Ateď co nejrychleji za paní, musí se přece probudit
apřed očima všech svých poddaných vykřičet radost nad tím znamením. Vždyť padla Trója!
Aprvní tanec bude můj –tři šťastné strany rozhozených kostek, které se ukázaly vladařům, vrhla má hlídka. Nebudu snad brát
svůj díl zté vydařené hry?
Ať se pán domu vrátí zpět ajá smím stisknout milovanou ruku!
Ojiném mlčím. Na jazyku klíč.
To kdyby palác uměl promluvit, řekl by celou pravdu, vše.
Ti, kteří vědí, rozumějí.
Před ostatními paměť selhává.
SBOR Parodos
Deset let, desátý rok od chvíle, kdy vzplál strašlivý svár, vněmž pohlédli tváří vtvář král Trójanů Priamos amocní vládci Meneláos aAgamemnón, vůdcové řeckých vojsk.
Deset let, desátý rok, co svorní synové velkého Átrea –ti, vjejichž jednotě semkla se vážnost dvou trůnů ažezel, kterou je obdařil Zeus –spustili tisíce argejských lodí asvášnivým pokřikem vrhli se do vln.
Ať promluví vojsko vtom královském sporu! Byli jak supi, co všílené bolesti tlučou se ve větru, vzoufalýchvírech, co vysoko, vysoko nad hnízdem veslují vesly mohutných křídel, když se vnic obrátí horoucí úsilí, se kterým střežili kolébky mláďat.
Však někdo znejvyšších –ať Apollón, Pan nebo Zeus –slyší ty hosty vnebeském domě, úzkostný nářek azděšený křik.
Za těmi, kteří se provinili, vždy – třeba po letech –posílá zuřivou Erínyji.
Tak Zeus, ochránce hostinných práv, kvůli ženě, jež patřila mnohým, za Paridem vyslal argejské krále asnimi dlouhý boj, vřavu, co zavalí Řekům iTrójanům ruce anohy. Avčase krvavých obětí, dřív nežli dojde knaplnění, kolena padnou do prachu, kopí se rozletí vtříšť.
Teď buď, jak buď – tím, co se stane, naplní se, co určeno. Ani obětí zažehlou ohněm, ani úlitbou, obětí plodin, nesmíří krutý boží hněv ten, kdo se odvážil přestoupit právo.
Nám starým, sešlým, jimž churavé tělo odmítlo sloužit argejské zemi, nebylo dáno slovo vtom sporu –lodě odpluly bez nás.
Sholí se belháme kolem svých příbytků, slabouncí tak jako děti.
Stařec adítě, jaká jen podoba! Arés jim nesídlí vduši.
Jsme staří, sešlí, jsme jako stromy, jimž na větvích šramotí zežloutlé listí, jsme slabouncí tak jako děti.
Tři nohy nosí nás po světě sem atam, bloudíme tu jak denní sny.
Co ohňů všude! Klytaiméstro! Královno, řekni, proč? Co se stalo?
Jaká jen zpráva tě přiměla
rozeslat oběti ktolika oltářům?
Plameny hltají obětní dary
veškerým bohům, co spravují město, nebeským, podsvětním, těm, kteří pečují onaše náměstí, těm, kteří stráží dům.
Pochodně planou! Kam se jen podíváš, vděčně se plameny vzpínají knebi, aolej zpaláce, jemný abezelstný, přináší úlevu ohni.
Pověz nám všechno, co svedeš asmíš, aztiš naši úzkost, Klytaiméstro. Vždyť nevíme kudy kam.
Hned toneme vobavách, hned zas naděje zhořících obětí plaší sžíravý neklid aúmorný žal.
Ó mohu vyprávět otom, jak dvojice králů strofa I velela válečné výpravě, opřízni bohů, jež vyplula společně sloděmi plnými řeckého vojska. Vždyť alespoň slovům bohové doposud vdechují sílu aváhu.
Smím zpívat otom, že achájské vládce, kteří jak jeden muž vládli svým mladičkým šikům, skopími vrukou, co po pomstě hladoví, kTrójanům vyslal rozhorlený pták –černý král ptáků před králi lodí vznesl se vzhůru avzápětí za ním
bílý král ptáků roztrhl vzduch. Asvorně usedli po straně ruky, zníž vylétá kopí, tak blízko paláce, na očích všech, co se chystali, a zvřelého břicha zaječí matky, již nespasil bezhlavý úprk, rvali ahltali jeden plod za druhým.
AISCHYLOS ORESTEIA
Z řeckých originálů podle kritických edic uvedených v ediční poznámce
přeložili Petr Borkovec a Matyáš Havrda. Úvodní texty, ediční poznámku a slovníček jmen napsal Matyáš Havrda.
Doprovodné texty napsali
Jakub Čechvala, Radek Chlup a Matyáš Havrda.
Vroce 2023 vydalo nakladatelství Triáda, Kro�ova 341/16, 150 00, Praha 5, jako 255.svazek edice Delfín. Obálku a grafickou úpravu navrhl a z písma JannonTModerne vysázel Otakar Karlas.
Redigovala Markéta Krumphanzlová. Vytiskla Tiskárna Protisk, s.r.o.
Počet stran 272.
Vydání vtomto překladu druhé, mírně upravené.
i-triada.net