9788090533479

Christopher M. Bache

LSD a vesmírumysl

 Diamanty z nebes 

Carpe Momentum Praha 2024

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Bache, Christopher M. (Christopher Martin), 1949–[LSD and the mind of the universe. Česky]

LSD a mysl vesmíru : diamanty z nebes / Christopher M. Bache ; z anglického originálu knihy LSD and the mind of the universe … přeložil Saša Neuman. –

Vydání v českém jazyce první. – Praha : Carpe Momentum, 2024. – 363 stran Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy

ISBN 978-80-905334-7-9 (brožováno)

* 615.851:615.214 * 159.961 * 130.33+2–188 * 159.96 * 118:130.33 * 159.964.21 * [13+2–584.5]:316.42 * (048.8)

– LSD terapie

– psychedelická terapie

– psychedelický zážitek

– rozšířené vědomí

– univerzální vědomí

– kolektivní nevědomí

– kosmická energie

– archetypy

– duchovní transformace

– studie

615.8 – Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]

Copyright © Christopher M. Bache, 2019

Translation © Saša Neuman, 2024

Cover design © Martin Třešňák, 2024

Czech edition © Carpe Momentum, 2024

All rights reserved

ISBN 978-80-905334-7-9

Šestiletá přestávka

Tuto knihu věnuji

Stanislavu Grofovi a

Christině Hardyové.

Bez Stana bych se nikdy nevydal na tuto cestu, bez Christiny bych nikdy nenapsal tuto knihu.

Odcizení přírodě a ztráta vědomého prožívání skutečnosti, že jsme součástí zázraku stvoření, je největší tragédií materialistické doby. Je to základní příčina zničeného životního prostředí a klimatických změn. Proto přisuzuji naprosto nejvyšší význam změně vědomí. A psychedelika pokládám za katalyzátor tohoto procesu. Jsou to nástroje, které naši mysl zavádějí do hlubších vrstev lidské existence, takže si opět začínáme uvědomovat svou duchovní esenci.

Albert Hofman, 19. dubna 2007

Poděkování

Psát tuto knihu byla v mnoha ohledech výzva. Rád bych tu vyjádřil hlubokou vděčnost okruhu přátel, kteří napomohli k jejímu zrodu. Každý z nich přistupoval k původnímu rukopisu s osobitou vnímavostí a množství jejich návrhů obohatilo konečnou podobu textu. Na hlubší úrovni vnímání byly jejich láska a podpora živnou půdou pro mou víru, že by tento příběh mohl být prospěšný ostatním. Můj srdečný dík patří Manuelu Aicherovi, Anne Baringové, Jessice a Travisu DiRuzzovým, Duanovi a Coleen Elginovým, Rogeru a Brendě Gibsonovým, Bobu Lymanovi a Kaie Svienové, Ame Parkové, Janis Phelpsové, Richardu Welkerovi a Tomu Zinzerovi. Rád bych také poděkoval Jorgemu Ferrerovi, Ralphu Metznerovi a Richardu Tarnasovi za velmi užitečnou zpětnou vazbu k rukopisu. Zvláštní poděkování patří Billu Roepkovi, se kterým jsme tyto kapitoly procházeli mnoho dní a diskutovali o zkušenostech, jež obsahují. Také bych rád poděkoval členům editorského týmu nakladatelství Inner Traditions za jejich nesmírnou podporu a pomoc, díky nimž je tato kniha lepší.

Moje vděčnost vůči Stanovi Grofovi je větší, než dokážu vyjádřit. Nebýt srozumitelnosti, s níž sděluje své zkušenosti a své znalosti, a jeho osobního příkladu, vůbec bych se na tuto cestu nevydal a neměl bych ani odvahu jít po ní tam, kam mě zavedla. Navždy budu jeho dlužníkem.

Nakonec bych rád poděkoval své ženě a partnerce Christině Hardyové za její hlubokou víru ve mě a v mou práci. Je mou životní družkou na dlouhé cestě dolů z psychedelické hory. Bez ní bych to nedokázal.

Předmluva

Ervin László

Když mě autor této pozoruhodné knihy požádal, abych k ní napsal předmluvu, přijal jsem ten úkol vzhledem k jeho dosavadnímu dílu s potěšením. Poté co jsem přečetl rukopis, svého rozhodnutí vůbec nelituji. Cítím se povinen napsat opravdu „před-mluvu“ – ne dlouhé pojednání, ale jen pár slov. Víc není zapotřebí, protože informace na těchto stránkách obstojí samy o sobě. Je třeba jim porozumět a vstřebat je, ne je vysvětlovat. Nicméně intelektuální okolnosti, za kterých byla tato kniha napsána, si zaslouží několik slov úvodu vzhledem ke kontroverzím, jež provázejí užívání psychedelik k získání informací o skutečném světě. Tomuto účelu je zasvěcen následující text.

Bacheova kniha patří k myšlenkově nejpronikavějším a nejvýznamnějším, které jsem kdy četl. Aby však člověk porozuměl jejímu významu a ocenil její poselství, musí být ochoten akceptovat tři předpoklady:

„ V pozadí všeho, co tvoří vesmír, existuje jakási inteligence.

„ Tato inteligence projevuje jistý záměr.

„ Je v silách lidské bytosti vejít s některými projevy této inteligence do kontaktu a seznámit se s jistými aspekty jejího záměru.

O těchto předpokladech se vedou debaty celá milénia. Tematicky se tyto debaty obvykle vedly na poli teologie a spirituality. Dnes je ale možno diskutovat je v kontextu nového paradigmatu, jež se rodí ve světové vědě. Je-li debata o těchto předpokladech vedena v tomto kontextu, obvyklé námitky proti užívání psychedelik k získání prokazatelných poznatků o vesmíru ztrácejí svou pádnost. A pokud přistupujeme k narůstající sumě důkazů s otevřenou myslí, zjišťujeme,

že – jak říká Bache – naše mysl je oknem do vesmíru a tímto oknem k nám přicházejí informace nejen o fyzických objektech a procesech, ale také o jakési hybné síle v jejich pozadí a o účelu, který svým konáním sleduje.

Naše okno do vesmíru není jen úzkou škvírou, jež umožňuje průchod výhradně informacím o hmotě, jak nám tvrdí věda. Za správných okolností se naše okno otevře holograficky kompletní informaci, jejímž zdrojem je inteligence prostupující vesmírem. Ve svém běžném stavu není náš mozek vybaven pro dekódování nejenže ne všech, ale dokonce ani většiny aspektů a elementů této informace, jež jsou nezbytné či užitečné pro náš život. Za jistých podmínek ovšem lze vnímavost mozku zvýšit a tyto aspekty a elementy mohou být zesíleny. Existuje mnoho způsobů, jak toho dosáhnout, a není podstatné, jaký si zvolíte, pokud je funkční a nepoškodí ani váš mozek, ani zbytek vašeho organismu nebo pletivo života, jehož jsou mozek a organismus součástí. Člověk může rozsah své vnímavosti zvyšovat různými způsoby – holotropním dýcháním, meditací, tanečním transem. Bache ukazuje, že obzvláště mocnou metodou jsou psychedelika, jsou-li užívána v bezpečném prostředí a v terapeutickém kontextu.

Samozřejmě je ale třeba rozlišovat mezi sděleními solidními, prokazatelnými a sděleními matoucími či zavádějícími. Pod vlivem psychedelik se nám dostává rozšířeného proudu informací, z nichž většina je moderní myslí stále pokládána za iluzorní. Je třeba zajistit, aby informace, které získáváme prostřednictvím chemicky upraveného vnímání našeho mozku, byly autentické a důvěryhodné, přestože přesahují běžné chápání reality moderní myslí. A to je úkol kritické filozofické reflexe.

Chris Bache nám tím, že svůj terapeutický protokol rozšířil do podoby protokolu psychedelického výzkumu, poskytl návod na shromažďování důvěryhodných informací o hlubokých stavech vědomí vyvolaných psychedeliky.

Postupování podle jeho protokolu nezaručuje pravdivost tří premis uvedených výše. Jsou to premisy, nikoli závěry. Existují ale přesvědčivé důvody, proč se domnívat, že tyto premisy opodstatněné jsou, což jsem se snažil prokázat ve svých knihách What Is Reality

(Co je realita, 2016) a Intelligence of the Cosmos (Inteligence kosmu, 2017, česky 2018).

Pokud uznáme platnost těchto premis, naše mysl začne být vnímavější vůči informacím, jež se k nám dostávají v rozšířených stavech vědomí. Zároveň začneme vnímat hlubší a širší vrstvy reality a přiblížíme se porozumění smyslu naší existence. Toto vše je bohatě demonstrováno v Bacheově fascinujícím a odvážném výzkumu hlubokých oblastí vědomí otevřeného vlivem LSD.

Ervin László, maďarský filozof vědy, systémový teoretik, zakladatel think tanku Budapešťský klub a zastánce teorie kvantového vědomí. Dvakrát byl nominován na Nobelovu cenu míru. Publikoval více než 89 knih přeložených do 23 jazyků a přes 400 článků a vědeckých studií. Žije v Toskánsku. Více na www.clubofbudapest.com nebo www.clubofbudapest.cz

Předmluva k českému vydání

Christopher M. Bache

V dlouhé pauze způsobené globální pandemií, která začala krátce po vydání knihy LSD a mysl vesmíru, [*] jsem se z odstupu podíval na toto své dílo očima některých z jeho prvních čtenářů, kteří se rozhodli mi napsat. Jejich reakce mě hluboce dojaly. Rozhodl jsem se některé z jejich myšlenek shrnout do jakéhosi dodatku, souboru dojmů z vydané knihy, které bych teď rád s budoucími čtenáři sdílel formou předmluvy.

Odpověď na otázku „Co je vlastně lidská bytost doopravdy schopna prožívat?“ v sobě odevždy nese příchuť revolučnosti. A přesto se obávám, že svou novou knihou možná tlačím čtenáře k limitu jejich možností. Mám skoro chuť se omlouvat za extrémní povahu toho, co zde popisuji. Uvědomuji si, že po čtenářích požaduji, aby vážně akceptovali popis zkušeností, s nimiž by mohli mít problém dokonce i progresivní myslitelé – narušení lineárnosti času, seznamování se se střípky tvůrčího záměru vesmíru, rozpuštění se v mysli živočišného druhu, splynutí se Světlem. Chápu, jak divoce tyto věci znějí.

Kdybych tuto studii publikoval po deseti nebo patnácti sezeních, popisované zkušenosti by byly umírněnější a bylo by snazší integrovat je do našich běžných představ o realitě. Také jsem mohl pracovat s nižšími dávkami LSD nebo s jemnějším psychedelikem, například s psilocybinem. Výsledky by pak byly ve větším souladu s daty obsaženými v terapeutických protokolech současné psychedelické renesance. Takový ale příběh obsažený v knize LSD a mysl vesmíru není. Ať tak či onak, příběh, který tu vyprávím, vychází z třiasedmdesáti plně internalizovaných sezení, při nichž jsem pra-

[*] Míněno angl. originálu, kniha vyšla poprvé v roce 2019. – Pozn. překl.

coval s 500–600 mikrogramy LSD a jež byla rozprostřena do období dvaceti let. I když bych takto extrémní režim rozhodně nikomu

nedoporučoval, za výsledky této vnitřní pouti si stojím a vyzývám čtenáře, aby ji absolvovali se mnou a nahlédli do srdce a mysli našeho výjimečného vesmíru.

Kosmologický výzkum vs. duchovní probuzení

Takto extrémní protokol vyžaduje významné rozšíření našich očekávání. Zjistil jsem, že někteří z čtenářů mají tendenci si mé vyprávění vykládat v pro ně lépe srozumitelných kategoriích, jako je třeba terapeutické užívání psychedelik, používané k léčení lidské psýché, či duchovní užívání psychedelik, jehož účelem je uspíšit duchovní probuzení. Prvotním záměrem mé práce ovšem byl kosmologický výzkum, což je zcela odlišný podnik, který po nás požaduje zvážení mnohem radikálnějších možností.

Někteří z autorů podcastů zkoumali má raná sezení, jež, podobně jako například ta v kapitole „Zasvěcení do vesmíru“, obsahovala dramatické vizuální prvky a barvité příběhy, a úplně opomíjeli sezení pozdější, jejichž obsah byl, tak jako v kapitole „Diamantové jasné světlo“, značně nekonkrétní, a tudíž obtížně uchopitelný. Právě tyto zkušenosti pro mne ale byly osobně mnohem cennější. Někdy se lidé zaměřovali na přemíru utrpení popisovaného v knize, jako kdyby to byla známka toho, že se něco pokazilo, místo toho aby své vnímání rozšířili na celou délku popisované cesty, již tento protokol popisuje. I s mnoha branami, kterými je třeba na ní projít, a opakující se spirálou smrti a znovuzrození. Smrt ega je nadále dominantním tématem této diskuse a děje se tak na úkor rozpoznání dalších forem smrti, jež nastávají na hlubších úrovních iniciace.

Tuto tendenci držet se věcí důvěrněji známých docela chápu. Jako někdo, kdo strávil léta urputnou snahou pochopit své zkušenosti, rozumím náročnosti výzvy, již před čtenáře klade setkání s radikálním neznámem. A přesto právě toto musím po svých čtenářích požadovat, protože přesně to je filozofickým poselstvím revoluce, na jejímž začátku stojí psychedelické substance. Ty zesílením našeho

bdělého uvědomování přibližují na dosah věci jinak velmi vzdálené. Pokud své bdělé vnímání zesílíme jen o něco více, to, co před námi vyvstane, má tendenci přicházet z blízkého teritoria naše nevědomí; když ovšem své uvědomování zesílíme opravdu pořádně, mohou se před námi otevřít dveře do hlubokého vesmíru.

V počátcích psychedelických experimentů někteří učenci obviňovali psychedelika z toho, že jsou příliš snadnou „zkratkou“ k mystické zkušenosti. Ve své argumentaci se však zaměřovali spíše na rekreační konzumaci psychedelických substancí než na jejich terapeutické užívání, při němž se člověk nevyhne těžké práci spočívající v „realizaci stínu“. Při systematické psychedelické praxi, jejímž cílem není do těchto extatických hájemství pouze nahlédnout, ale naopak nechat se jimi na celé hodiny aktivně pohltit a za jasného vědomí je zkoumat, neexistují žádné zkratky. Popravdě řečeno, jestli si o této metodě něco myslím, pak to, že urychluje a zintenzivňuje očistný proces, kterým duchovní praktikující za použití konvenčních metod procházejí pomaleji.

Toto srovnání ale není dostačující, protože, jak už jsem uvedl, kosmologický výzkum je něco jiného než duchovní probuzení. Intenzivní protokol, který jsem, možná neuváženě, přijal za svůj, mě zanesl kamsi mnohem dál za duchovní probuzení, hluboko do samé výhně stvoření. A očistný proces, který byl jeho důsledkem, byl proto mnohem intenzivnější. Rozumím duchovním učitelům, kteří dávají ruce pryč od mých záznamů s tím, že taková míra utrpení „není pro duchovní probuzení nezbytná“. A mají pravdu. Člověk nemusí přesáhnout čas, rozpustit se v archetypální realitě ani se vrátit až do okamžiku zrození vesmíru, aby poznal svou niternou přirozenost či spočinul v hájemství neduality a prázdnoty. Jsou to dvě různé, i když vzájemně se posilující cesty.

Analogie se Sluncem

Když hledám analogii, která by mi pomohla vyjasnit rozdíl mezi duchovním probuzením a kosmologickým výzkumem, vypomáhám si Sluncem. Teplota slunečního jádra přesahuje 15 milionů stupňů

Celsia. Ovšem než sluneční záře doletí k Zemi vzdálené přibližně 152 milionů kilometrů, její teplota klesne na úroveň, s níž přicházíme do styku každé nové ráno. Z této záře povstává veškerý život na Zemi. V této analogii lze duchovní probuzení přirovnat k otevření se vůči Slunci – vůči daru života, který přináší, vůči probuzení se do spřízněnosti všeho živého na této planetě, vůči splynutí s nerozlišujícím objetím Slunce a napojení se na jeho nesmírnou generativní kapacitu okamžik za okamžikem. Uznávám, že je to analogie omezená, ale zdůrazňuje téma duchovního probuzení: žití tady a teď, poznání prázdnoty a vzájemné propojenosti všech forem života a spočívání v Přítomnosti, která nepřichází ani neodchází, nezačíná ani nekončí.

Kosmologický výzkum tyto pravdy neignoruje, ale při poznávání tohoto světla jde mnohem hlouběji. Při tomto bádání necháváme Zemi daleko za sebou a pokračujeme do slunečního jádra. Vzdáváme se svých těl i limitů své mysli, rozpouštíme se v tom divokém žáru, až se nakonec stáváme Sluncem a dozvídáme se věci, jež jsou pro nás dosažitelné jen díky tomuto splynutí. Stáváme se energií, jež naplňuje tyto planety a vše v jejich nitru. Objímáme je, vyživujeme je svou září. A pokud máme štěstí, jsme přeneseni ještě dál. Vstupem do jádra naší místní hvězdy jsme katapultováni do společenství hvězd a zažíváme světlo vyzařující simultánně ze stovek miliard hvězd v naší galaxii. A pokud se nás štěstí nadále drží, můžeme se rozprostřít dokonce do společenství galaxií, kde jsme schopni zakoušet celý vesmír jako celistvou živoucí energetickou tkáň. Když posvátná medicína přestane působit, vracíme se do svého tichého života na své domovské planetě. Do stejného života, pod tím samým sluncem. A přece se toho tolik změnilo.

Nemám potřebu vyvracet názor těch, kdo věří, že strávit svůj život na Zemi kultivováním duchovního probuzení je lepší než prozkoumávat taje hlubokého vesmíru. Možná mají pravdu a já sám jsem mnohokrát smýšlel stejně. To, jakou cestu si kdo z nás vybere, je výrazem jeho karmy a dalších okolností. Žádám jenom o to, aby zmíněné cesty byly vnímány jako rozdílné. Kosmologické bádání může být oporou duchovního probuzení, ale svým významem je přesahuje. Uspokojuje naši potřebu pochopit vesmír, v němž žijeme,

podílet se vědomě na jeho zázracích a zakoušet přímo mimořádnou Lásku a Inteligenci, které stály u zrodu tohoto vesmíru a vteřinu za vteřinou jej naplňují. Kosmologický výzkum také odpovídá na naše otázky, jak život funguje, proč je tak tvrdý, jaký je účel našeho utrpení a co se to tu vlastně buduje. Při kosmologickém výzkumu člověk riskuje všechno včetně svého života, aby se dozvěděl, jak funguje cyklus reinkarnace, kam nás proces znovuzrození vede a kde se lidstvo na své dlouhé evoluční cestě nachází. A nakonec – uspokojuje také náš hlad po návratu ke Zdroji, z něhož jsme vzešli, hlad plně se rozpomenout, kdo vlastně jsme, a poznat hluboký klid a mír provázející návrat domů.

Domnívám se, že pokud se na celou záležitost podíváme z tohoto úhlu, intenzita utrpení, jímž jsem na své cestě prošel, zcela odpovídá rozsahu projektu. Výzvy provázející kosmologické bádání mi nepřipadají náročnější než těžkosti, jimž jsou vystaveni horolezci nebo jiní průzkumníci neznámých teritorií. Pokud jsme schopni uvádět se do extrémních situací kvůli pozemským radostem, připadá vám nerozumné činit tak pro radosti kosmické?

Internalizace dočasných zkušeností

Duchovní praxe spočívá ve snaze o trvalý posun v uvědomování. Práce s psychedelickými substancemi představuje „cestu dočasného ponoru“. Naše pobyty v nekonečném prostoru nejsou trvalé. V očích některých lidí to z psychedelické praxe činí cestu podřadnou, jež člověka odvádí od skutečného probuzení. Přiznávám, že to tak možná je, ale nikoli úplně nutně. Skutečnost, že zkušenosti nabyté při kosmologickém výzkumu jsou dočasné, nijak nesnižuje jejich význam pro duchovní probuzení. Naopak nás vyzývá k ocenění toho, že dokonce i dočasná zkušenost může mít trvalý účinek na náš život.

Možná že po ukončení sezení nejsme schopni své vizionářské zkušenosti plně a trvale začlenit do svého bytí, ale ony i tak začnou ohýbat trajektorie našeho života. A dokonce i jen dočasné ponoření do trvalého stavu může náš život změnit. Moje zkušenost je taková, že je-li psychedelická praxe zaměřena na čistý kontakt a silné otištění

do paměti a pokud si dokážeme své zkušenosti náležitě zapamatovat, začnou tyto zkušenosti fungovat jako podivné atraktory a vtahovat nás do trvalého důvěrného vztahu se životem prostřednictvím zvýšeného uvědomování, které v sobě nesou.

Myslím, že nejlepší strategií je rozvíjet kontemplativní a psychedelickou praxi souběžně, protože silné stránky jedné vyvažují slabé stránky té druhé. Každodenní duchovní praxe může pomoci zpracovávat náhlá vzedmutí energie a hluboké vhledy, jimž jsme vystaveni při psychedelických sezeních. A naopak zakoušení toho, jak přirozeně je veškerá existence prostoupena životem, byť by to bylo jen v rámci několikahodinového sezení, může intenzivně prohloubit náš pobyt na meditačním polštáři. Po léta byla oblíbenou součástí mých psychedelických sezení ranní meditace následujícího dne.

Můžeme těm zkušenostem věřit?

Můžeme ale těmto zkušenostem věřit? Mohou být natolik extrémní a natolik vzdálené realitě, jak ji běžně známe. Jak si můžeme být jistí, že jsou opravdu tím, čím se zdají být? Někteří z čtenářů byli tak zaskočeni ontologickou šíří mých zkušeností, že se snažili najít pro ně nějaké přijatelnější vysvětlení. Třeba že jsou to jen ozvěny v kaňonech mého osobního nevědomí či kolektivního nevědomí našeho druhu. Možná že za ně může mé povolání profesora náboženství a jsou jen extravagantní sebenaplňující předpovědí, založenou na mých duchovních očekáváních. Se dvěma přemýšlivými komentátory jsme tyto otázky zkoumali prostřednictvím upřímných a otevřených výměn názorů. [*]

Otázka, dá-li se hlubokým psychedelickým zkušenostem věřit, je

[*] Ward, Geoff. The agony and the ecstasy: through hell to get to heaven on a life-changing psychedelic odyssey (Agónie a extáze: jak na život proměňující psychedelické pouti projít peklem do nebes). Online. Medium, 18 Nov 2019. Ring, Kenneth a Bache, Christopher. Are deep psychedelic experiences trustable? An exchange between Ken Ring and Chris Bache (Dá se hlubokým psychedelickým zkušenostem věřit? Diskuse Kennetha Ringa a Chrise Bache). Medium, 10 June 2020.

zásadní a komplexní a vyžaduje delší odpověď, než jakou tady mohu poskytnout. Tomuto tématu jsem se věnoval v knize Temná noc, časný úsvit v kapitole „Epistemologické zplnomocnění psychedelické zkušenosti“ [*] a ve svých odpovědích dvěma diskutujícím zmíněným výše. [**] Zde je prostor jen pro několik stručných poznámek.

Přestože jsem byl dobře obeznámen se světovými náboženstvími, svou psychedelickou praxi jsem zahájil jako hluboce přesvědčený agnostik se silnou tendencí k ateismu a to, jak mysl moderního člověka vnímá vzestup vědy a úpadek víry pro mě nebylo žádnou novinkou. Po sedmi letech na vysoké škole jsem se prostudoval až k úplnému ateismu. Závěrem mé disertační práce o logice náboženské metafory bylo tvrzení, že omezenost našeho jazyka nám prostě nedovoluje exaktně popsat nekonečno a že veškeré diskutování o božství je jako svícení baterkou na hvězdy. A s takovýmto očekáváním jsem vstupoval do své psychedelické práce.

Jak se moje praxe prohlubovala, má sezení pro mě byla čím dál větším překvapením. Přenášela mne do sfér, které dalece přesahovaly cokoli, o čem se hovořilo v náboženských tradicích, jež jsem studoval, i vědecký světový názor, který jsem přijal za svůj. Poznával jsem tam nadčasové krajiny Hlubokého času, posun od osobního ke kolektivnímu modelu transformace, neočekávané detaily o jednotě těla-mysli našeho druhu a nervydrásající vize budoucnosti lidstva.

Psychedelická zkušenost je participativní

Nechci působit dojmem, že mé psychedelické zkušenosti nijak neovlivnilo mé osobní a kulturní podmínění. Naopak na základě vhledů

Jorge Ferrera v knize Revisioning Transpersonal Theory (Nový pohled

[*] 2000: 26–31

[**] Bache, Christopher. A response to Geoff Ward’s review of LSD and the Mind of the Universe (Odpověď na recenzi knihy LSD a mysl vesmíru od Geoffa Warda). Medium, 31 July 2020; Ring, Kenneth a Bache, Christopher, Are deep psychedelic experiences trustable? An exchange between Ken Ring and Chris Bache. Medium, 10 June 2020.

na transpersonální teorii) se domnívám, že veškeré psychedelické zkušenosti jsou participativní. To znamená, že naše bytost komplexním způsobem evokuje tu část vesmíru, kterou v těchto stavech zakoušíme. „Participativní přístup,“ píše Ferrer, „představuje enaktivní porozumění posvátnu. Duchovní jevy, zážitky a vhledy pokládá za něco, na čem se jejich subjekt spolupodílí.“ [*] Důsledkem participativního pohledu je toto: čím více svého podmínění jsme schopni nebrat v průběhu psychedelického sezení na vědomí, tím otevřenější a dalekosáhlejší jsou zkušenosti, které vyvstávají. Naše historické podmínění stojí na počátku této konverzace, nikoli na jejím konci. Jak píšu v první kapitole knihy LSD a mysl

vesmíru:

Tak, jak jsem ho zakusil, představuje vědomí nekonečný oceán zkušenostních možností. Když si vezmeme zesilující medicínu, mysl, ponořená do tohoto oceánu, funguje jako zárodečný krystal, který ze svého nekonečného potenciálu iniciuje určitý soubor zkušeností. Jak nás tato setkání postupně léčí, očišťují a transformují, zárodečný krystal naší mysli se proměňuje. V po sobě následujících sezeních naše mysl podněcuje stále hlubší zkušenosti z tohoto oceánu. Pokud tento proces opakujeme v kontinuální podobě, dochází k sekvenci po sobě jdoucích iniciací do hlubších hladin vědomí, až nakonec dojde k hlubšímu vizionářskému sdílení. [**]

Byl jsem si tedy vědom, že mé osobní podmínění sehrálo jistou roli v obsahu mých sezení a rozhodně v tom, jak jsem si je potom interpretoval. Klíčovou otázkou však zůstávalo, jestli jsem byl schopen toto podmínění, vytvářené po celý můj dosavadní život, dostatečně rozpustit před a v průběhu svých sezení, abych byl schopen nevnímat filtry osobní a kulturní historie. Věřím, že když člověk zkoumá detaily mé cesty, zjistí, že samotná psychedelická sezení má

[*] Ferrer, Jorge. Participatory Spirituality and Transpersonal Theory: A Ten-Year Retrospective (Participativní spiritualita a transpersonální teorie: desetiletá retrospektiva). Journal of Transpersonal Psychology, 2011:2.

[**] 2019:30.

očekávání mnohem častěji spíše zrušila, než aby je posílila. Tolika způsoby, že na jejich vyjmenování tady ani není místo, neustále vycházelo najevo, že jak se má sezení prohlubovala, můj profesionální trénink a má osobní očekávání se opakovaně jevily jako nedostačující a bylo třeba je přizpůsobovat nové situaci.

Když to ponecháme stranou, záleží přijetí důvěryhodnosti těchto zkušeností do značné míry na dvou faktorech: zaprvé jestli se opakují i v praxi jiných psychonautů a zadruhé na kvalitě a hloubce zkušeností samých. Opakováním mám na mysli to, jestli se struktury, kategorie a vhledy tvořící mé zkušenosti objevují při psychedelických sezeních i jiným lidem. Zde bych rád poukázal na široké překrytí svých zkušeností s psychedelickými zážitky stovek výzkumných subjektů, jež nashromáždil a publikoval Stanislav Grof. Možná že jsem svým extrémním protokolem posunul hranice zakoušeného, ale korespondence mezi mými a jejich zprávami je jednoznačná.

Největší epistemologickou váhu tu ale pravděpodobně bude mít výrazný charakter zkušeností samých. Tolik našich očekávání shoří v planoucích hlubinách, když vstoupíme do vyšší skutečnosti. Když se znovu a znovu otevřete spojitým úrovním vizionářského zážitku, když jsou lekce, jichž se vám tam dostane, úžasně jasné a konzistentní a když vás poznání unáší vstříc transcendentní extázi a zase vrací zpátky, je v tom něco důvěryhodného, o tom jsem přesvědčen.

Nevyměnil bych jedinou hodinu ponoření do Diamantové jasné záře ani za celé roky ověřitelných zkušeností v našem časoprostoru. Taková je moc a pravdivost těchto zážitků. Je mi ale samozřejmě jasné, že toto tvrzení bude mnohem silněji rezonovat u lidí, kteří tyto stavy osobně zažili, než u ostatních.

Stále se nacházíme v raném stadiu mapování výjimečných potenciálů, které v nás tyto substance probouzejí. Časem se posuneme dál a přestaneme je používat jen k léčení životních ran a zklamání a začneme s nimi pracovat při zkoumání samých základů bytí. Pokud se mé závěry v knize LSD a mysl vesmíru dnes zdají radikální, v letech, jež nás čekají, tak budou působit už mnohem méně.

Poznámka pro čtenáře

Informace v této knize by neměly být zneužity k obhajobě užívání psychedelických substancí mimo kontext legálního psychedelického výzkumu. Ani autor, ani vydavatel nenesou jakoukoli odpovědnost za tělesnou, psychickou, legální či jakoukoli jinou újmu způsobenou užíváním těchto substancí.