KNIHY&Info
9/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Už je tady zas Foucaultovo kyvadlo Trestankyně Spisy 4 ČERNÝ KŮŇ Putinovi agenti NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Jana Zadražila HORKÉ INFO Akce k Velkému knižnímu čtvrtku
Pražské příběhy DAN HRUBÝ Na Malé Straně žilo 20 až 25 tisíc lidí, dnes tato historická část Prahy čítá nějakých 4 tisíce obyvatel. Přesto není pouhou kulisou pro turisty. Stále existují hospody, které navštěvují nejenom turisté, ale i místní, pořádají se výstavy, křty. „Malostranské příběhy pokračují, jenom je tolik nezaznamenáváme,“ podotýká spisovatel a publicista Dan Hrubý, který vydává knihu Pražské příběhy – Na cestě Malou Stranou. V knize se snažil zachytit moderní dějiny a 20. století na Malé Straně, vedl přitom stovky rozhovorů s více či méně známými obyvateli čtvrti, a čím dál více ho napadalo, proč takové fantastické příběhy nezaznamenat. „Každý dům, každá klenba, fasáda, domovní znamení je mnohokrát popsané, ale co se tam dělo před 20, 30 nebo 80 lety, to si nikdo nepamatuje,“ vysvětluje. Sociální dějiny sbíral, podobně jako místní fotografie a artefakty, nejprve jako nadšenec, později je jako novinář Reflexu sepsal a vydal ve zvláštním, monotematickém reflexím čísle. Teď vycházejí dopracované a s bohatou fotografickou přílohou knižně a Dan Hrubý hlásí, že jde o první ze tří knih, které chce zajímavým pražským obyvatelům a historkám věnovat. Svojí prací chce čelit takovému nešvaru, který považuje dějiny pouze za něco, co bylo kdysi dávno. Ale budoucí dějiny se přece skládají z toho, co se děje dnes, co bylo včera, ze situací, slavností a tragédií, které se kolem nás staly za našeho života – a v našem blízkém okolí ještě žijí ti, co byli jejich aktéry nebo si je z přímé zkušenosti pamatují.
A s těmi Dan Hrubý buď mluvil přímo, nebo jejich příhody, které vyposlechl nebo našel v archívech, konfrontoval s těmi, kteří mu je mohli potvrdit, zpřesnit nebo zcela vyvrátit. A je to čtení až nečekaných podrobností, fascinujících maličkostí, souvislostí, dokreslující postavy i dobu. Po krátkém čtení se jimi člověk cítí přímo zavalený a u většiny si říká, jak rád by si je zapamatoval a až se jedno dostane na ta místa živě, rád by o nich dokázal vyprávět svým partnerům, potomkům nebo známým. Protože takovými příběhy ta místa skutečně ožívají a ze zkamenělin se stává sice muzeum, ale dýchající. Takže, co je v knize ke čtení, když se v ní nepotkáte s bezhlavým jezdcem, s panem Broučkem ani se zázračným Bambino di Praga? Kniha začíná hezky zostra – už jste někdy viděli rozřezané ženské tělo v kufru? Ta žena se jmenovala Otýlie Vranská, její vrah nebyl nikdy dopaden – a naposledy byla viděna živá v restauraci pražské galérky U Šmelhausů 1. září 1933. Na Malé Straně bydlela i uznávaná novinářka Marie Frantová, milenka Jana Masaryka, která tu roku 1963 zemřela v naprostém zapomenutí. Slavný herec Zdeněk Štěpánek se tu, ve své oblíbené restauraci U tří pštrosů, zastavil cestou z divadla na pivo. Když si objednal druhé, najednou se skácel a zemřel. Psal se rok 1968. A pochopitelně soužití dvou tak rozdílných bytostí pod jednou střechou ve vile blízko Čertovky – Vladimír Holan a Jan Werich. Je libo další jména? Eva Olmerová, Andrej Stankovič, Miloš Forman, Eduard Haken, Josef Vinklář, otec a synové Topolové, Jiří Brdečka, Petr Čepek... Tomáš Weiss, Oko Kosmasu
Z NOVINEK Už je tady zas
Trestankyně
Spolu s filmem se vrací do knihkupectví i kniha, tentokrát s filmovou obálkou. Román vyšel v roce 2012 a v Německu se stal senzací. Za první rok se ho prodalo přes 700 tisíc výtisků. Vermesova kniha vychází z předpokladu, že se Hitler pro budí v současném Berlíně, poslední vzpo mínky má na události krátce před svou sebevraždou na konci druhé světové války. V nezná mém prostředí se rychle zorientuje a vrací se k šíření nacistické propagandy, kterou část diváků vnímá jako komediální vystoupení. Protagonistovi knihy se však díky popularitě v televizi a na internetu daří získávat nové stoupence. Z téhle knižní parodie v současnosti mrazí. Hitler straší v hlavách dál.
Další statečný život z naší české kotliny byl popsán. Tentokrát jde o odvážnou českou intelektuálku, Růženu Vacko vou (1901–1982). Obě zločinné totality minulého století se ji pokusily zlomit, ale zdá se, jakoby v ní všemi represemi spíš utužily její dobré vlastnosti. Po dvouletém vězení za protektorátu ji komunisté za neskrývaný nesouhlas s jejich praktikami odsoudili v roce 1952 na 22 let. V roce 1977 ale nezavá hala a stala se signatářkou Charty 77. Ve vězení, stejně jako za normalizace, pokračovala paní profesorka ve svobodném vzdělávání všech, kteří projevili zájem. Její zásadou bylo, že dobro se posiluje hlavně tak, že se pro něj dokážeme obětovat.
Timur Vermes
Milena Štráfeldová
Foucaultovo kyvadlo
Spisy 4
Casaubon píše koncem 60. let svou práci o templářích seznamuje se s Belbem a Diotallevim z naklada telství Garamond. Jistý plukovník Ardenti jim předá tajemnou listinu, pak však náhle zmizí a mnohé nasvěd čuje tomu, že byl zavražděn. Naši tři hrdinové doplněním poškozeného textu získají tajuplné poselství, na jehož základě konstruují myšlenku velikého spiknutí lidí disponujících tajemstvím stavitelů Šalamounova chrámu, kteří mají roku 2000 ovládnout svět. Casaubon se setkává s jistým gentlemanem jménem Aglié, který se dokonale vyzná v mystice. Po návratu začíná Casau bon pracovat společně s Belbem a Diotallevim na knize o tajuplném Plánu.
Pokračuje vydávání vybraných Sebra ných spisů Bohumila Hrabala. Po Nove lách a Povídkách tu jsou Texty z norma lizace – tedy mimo jiné Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony, Autíčko. Toto nové vydání je obohaceno komentáři editorů Jiřího Pelána a Václava Kadlece. Rozsáhlý pro jekt sedmi svazků, který v neúplnosti nahrazuje devatenáctidílné Sebrané spisy, které stačily ještě vyjít za Hrabalova života, má před sebou ještě čtyři díly (první díl zatím nevyšel) a podle původního plánu by poslední svazek měl vyjít příští rok v únoru, kdy uplyne 20 let od Hrabalovy smrti. Jak rád si teď zase po letech otevřu třeba Harlekýnovy milióny čili Hrabalem viděný domov důchodců.
Umberto Eco
Bohumil Hrabal
Černý kůň
Putinovi agenti, Ondřej Kundra
Co říkají české tajné služby na rej ruských špiónů na našem území? Mají alespoň rámcový přehled, kdo nám tady běhá z Moskvy po dvorku a co má za lubem? Kdo nám leze do kuchyně a nakukuje pod pokličky? Kdo nám šmejdí po ložnicích a vynáší intimnosti a rodinná tajemství? Tohle jsou ti Rusáci z KGB nebo FSB nebo jak se to estébáctví v současném Rusku jmenuje, které máme historicky dobrý důvod podezírat z lumpáren. Jednou si nás spoluosvobozením od německého nacismu přivlastnili a od té doby vidí jen neradi, když máme na věc jiný názor, než který se jim hodí. Zvykli si, že hned od roku 1945 je na tomhle středoevropském území Soudruhovo. Makali na svých cílech v roce 1946, dotáhli to v roce 1948, pojistili si to padesátými lety, ukázali chrup v roce 1968 a rád bych si někdy přečetl, co všechno měli v merku v roce 1989. Asi to budou proti našim operativcům ostřílení kozáci, a když už se je podaří chytit za ruku, objeví se v ní diplomatický pas a dotyčný se ohání imunitou a mezinárodním skandálem. Jak autor knihy, investigativní novinář Respektu s výučním listem od pátracího matadora Jaroslava Spurného, píše, má ruská ambasáda v Praze dvakrát tolik (140) lidí, než ta americká. Je jasné, že ruským špiónům je u nás dobře a měli bychom jim zábavu překazit. Jenže s takovými podržtaškami jako jsou český prezident a ex-prezident to není asi snadné. Jaký div, že už dávno máme v EU pověst ruského trojského koně.
NĚKOLIK OTÁZEK PRO...
...JANA ZADRAŽILA Jak se vám líbil příběh astronauta ztroskotaného na Marsu? Sci-fi čtu odmalička, takže když mě vydavatelství už před časem oslovilo ohledně Marťana, byl jsem nadšený – a po přečtení knížky ještě víc. Líbí se mi, že hlavní hrdina nebyl coby technik a biolog sice zrovna nejdůležitějším členem posádky, ale původně fungoval v kolektivu jako stmelovač. Byl obdařen jistými osobnostními rysy, které mu hodně pomáhají v nastalé situaci, jež je neuvěřitelně náročná na psychiku. Zůstal sám a ví, že s největší pravděpodobností se zpátky nevrátí – to by se musel stát zázrak. Ale on udělá všechno pro to, aby se ten zázrak stal. Zůstane aktivní, přemýšlí a ještě si z toho dokáže dělat legraci. Řekl bych, že i to ho drží nad vodou. Ztotožnil jste se v něčem s postavou Marka Watneyho? Mně se hodně líbily právě ty části, kdy komentuje svou vlastní situaci s humorem, což mu podle mě umožní dál fungovat a nevzdat to. Hned na začátku říká: V lékárničce je toho morfinu dost... Takže se to dá vyřešit tak, že z něj bude tragický hrdina. Ale on to neučiní a udělá přesný opak. Udělá všechno možné i nemožné, i když to ze všech stran vypadá beznadějně, tak on v ten zázrak věří. Jeho postava mi byla od začátku sympatická právě tím, že neztrácí naději a má smysl pro humor. Viděl jste filmovou adaptaci knihy? Zcela záměrně jsem ji neviděl. Původně jsme měli v úmyslu načíst audioknihu tak, aby vyšla ještě před premiérou filmu nebo souběžně s ní, což se nám nakonec nepodařilo. Ale slyšel jsem ohlasy od lidí, kteří snímek viděli. Třeba moje žena film zhlédla a vrátila se poměrně zklamaná, i další známí to vnímali podobně. Teď budu spekulovat, ale nevím, jestli ten nadhled, který se dá vyčíst z knihy, se povedlo převést do filmu. Podle toho, co říkali ostatní, to vypadalo spíš jako hrdinský epos s velice americkými vsuvkami ze Země, kdy se celý svět spojí a všude vlají vlajky... Z té knihy to na mě tak nepůsobilo. Když na Zemi nakonec zjistí, že přežil, je potenciální záchrana spíš trucpodnikem několika lidí, kteří si řeknou, že je to nutné a prosadí to za cenu porušení všech pravidel. A ústřední protagonista dělá na Marsu vlastně to samé, aby přežil, porušuje všechna pravidla. Takže je to o hrdinství, ale ne o tom velkém – nafouknutém, ale o vnitřním hrdinství každého člověka, který se může rozhodnout, že přežije. Že se o to minimálně pokusí, i když má jen mizivé šance. Ale až bude audiokniha hotová, tak se na film podívám rád, minimálně abych měl srovnání a představu, jak se jim to povedlo.
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
V knize a tedy i v audioknize je spousta technických podrobností. Jak se vám to četlo jako interpretovi, aby to bylo pro posluchače vstřebatelné? Coby čtenáři se mi právě to líbilo – důvodem, proč to hrdina zvládá, je jeho analytický způsob přemýšlení a znalosti technického rázu. Ale není to nijak zvlášť specializované, často na to jde čistě selským rozumem a taky mu nic jiného nezbývá, protože nemá k dispozici nic závratného. Můj tatínek umí řešit věci podobně... jak se říká, že tohle dobře dovedou Češi, kteří se za minulého režimu naučili všechno vykutit sami, protože nemohli spoléhat na zahraniční techniku nebo znalosti. Jde jen o to, přistoupit k problému úplně odjinud, paradoxně úplně jednoduše. Díky detailním technickým popisům pro mě bylo snáz uvěřitelnější, že to protagonista dokáže. A co vás při natáčení nejvíc bavilo? Vždycky jsem se nejvíc těšil na věty, které mám taky označené zvlášť, kdy Mark černohumorně komentuje situaci. Nejsou to celé pasáže, spíš takové reakce. Dost často po nějaké více technické části pronese nějakou zabijáckou hlášku. Ale úplně suše. Aspoň tak to na mě při čtení té knihy působilo. On to taky nemusí nijak „barvit“, protože své zážitky čte jako deník. Hrdina sám nemá žádného posluchače, kvůli kterému by z toho musel dělat vtip. On to prostě jen tak konstatuje. Ale zpravidla je to pravda. Akorát on tu pravdu nahlíží z velmi osobitého úhlu... A pak jsou tam výborné zlomy, které nejsou úplně očekávatelné. Vždycky, když už se mu daří, tak se to pak zase zalomí. Člověk mu hrozně fandí a jde s ním a každý ten zlom, kdy se dařit přestane, naplno pocítí. Bavilo mě, že to není jen vítězná cesta bez proher.
JAN ZADRAŽIL (1975) Absolvent Státní konzervatoře v Praze působil v řadě pražských i mimopražských divadel. Hraje též v kapele Moje řeč. Načetl také audioknihy Atlas mraků (2013), Zmizelá (2014) a Game (2015).
&…&
&
1
U příležitosti českého vydání knihy Chomejní, Sade a já (Garamond) přijíždí jeho autorka, Abnousse Shalmani do Prahy. Chomejní, Sade a já je pamflet, ve kterém se mísí anekdoty ze života autorky se společenskou a politickou reflexí. Autobiografická kniha o nesmyslné zlovůli „vousáčů“ a „vran“, přísných strážců morálky, kterých jsou po íránské revoluci plné ulice a o Paříži, kde také není ta svoboda, o které se snilo. 7. března od 19 hod v pražské Knihovně Václava Havla.
&
V pražském kině Lucerna měly předpremiéru digitálně zrestaurované filmy Pavla Juráčka – Postava k podpírání a Případ pro začínajícího kata. Oba vstoupí do celoplošné distribu ce. Zároveň vychází v řadě spisů Pavla Juráčka i text, podle které ho Juráček Postavu k podpírání v roce 1963 natočil. Pavel Juráček byl jednou z klíčových osobností československé nové vlny.
P. TOUFAR SE VRACÍ
Krok do tmavé noci Miloš Doležal
2 THRILLER Z ČÍNY
Sál smrti Peter May
&
Václav Marhoul se pustil do práce na novém filmu, který natočí podle knihy Jerzyho Kosinského Nabarvené ptáče. „Já v hloubi duše doufám, že se mi podaří natočit opravdu dobrý film. Zároveň si uvědomuju, že se mi to nemusí podařit. Ale vím jistě, že to udělám poctivě, bez kalkulace s čímkoli a kýmkoli, že to, lidově řečeno, neojebu, že do toho dám všechno. Takhle jsem dělal i dosavadní filmy. Proto je třeba Tobruk tak diametrálně odlišný od Mazaného Filipa. Proto bude Nabarvené ptáče dia metrálně odlišné od Tobruku.“
&
17. března si nejen fotografové připomenout 120. výročí narození legendárního Josefa Sudka. V době, kdy fotí kaž dý všechno a furt, si můžeme připomenout autorovu osobnost v knize Josef Sudek v rozhovorech a vzpomínkách. Černobílý mág je v ní zemitý a svůj: „Dám hodně na instinkt. Člověk ho nik dy nesmí otupit tím, že by chtěl vědět všechno. I kdyby se mu to nakrásně povedlo, ztratí instinkt a bude jenom všechno vědět.“
Horké info
3 NIKDO NENÍ V BEZPEČÍ
Vesaliovo tajemství Jordi Llobregat
Velký knižní čtvrtek – ať už ten jarní nebo podzimní – má mimo jiné jednu sympatickou tradici. Jde o setkání českých autorů velkočtvrtečních knih se čtenáři. V průběhu let se ustálilo to, že akce probíhá v Praze na den D a o týden později v Brně. Ustálila se i místa – pražská Městská knihovna a brněnská Knihovna Jiřího Mahena. A i ten, kdo podvečerem s knihami a autory provází jen už pár let neměnný – šéf kulturního zpravodajství České televize Petr Vizina. Letos tedy 17. března v Praze uvidíte a uslyšíte Michaela Žantovského, který představí své sci-fi Ochlazení, Petru Dvořákovou s její knihou o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje naše životy, Alici Horáčkovou s její knihou rozhovorů se sourozenci slavných a Aleše Palána s jeho fiktivním románem, založeným na skutečné vraždě komunistické agitátorky a udavačky v Ratajském lese. Tradiční trofejí ze setkání může být kniha podepsaná autorem. A také informace, které se jinak, než od autorů samotných nedozvíte. Třeba opičí se Michael Žantovský se sci-fi po Karolu Sidonovi? Kdo je ten člověk v kleci na obálce knihy Petry Dvořákové? Je sestra Pavla Landovského taky tak rázná jako bratr? Jak si představuje lov komunistů Aleš Palán? Takže kde, kdy a od kolika? 17. března v Praze v Městské knihovně na Mariánském náměstí od 17 hod a 24. března v Brně v Knihovně Jiřího Mahena v Kobližné ulici také v pět odpoledne.