KNIHY&Info
11/2016
KNIHA TÝDNE
OBSAH
Z NOVINEK Mládí imrvére v hajzlu Puzzle Velký rozklad Dvě tváře ČERNÝ KŮŇ Deník Rivky Lipszycové NĚKOLIK OTÁZEK PRO... Aleše Palána HORKÉ INFO Skandinávci na veletrhu
Básnické dílo 2 ANTONÍN BROUSEK Přestože začíná vydávání odkazu Antonína Brouska svazkem druhým, máme tedy v rukou Básnické dílo 2, je to naprosto jedno – Brousek je zde totiž představen jako překladatel, a řekněme to rovnou, překladatel skvělý. Je sice známou pravdou, že právě poetové jsou často dobrými překladateli poesie, daly by se ovšem uvádět i příklady spíše opačné. Nic z toho pro Brouska neplatí, a ještě větší radost nás čeká při listování více než pěti sty stránkami excelentně vypravené knihy. Velkou část totiž tvoří básně Friedricha Hölderlina, perly německé romantické poesie, básníka, s nímž se osud zrovna moc nemazlil, ovšem jeho básně nejen že promlouvají dodnes – a je zcela zbytečné se snažit spekulovat, nakolik v tom hrálo roli Hölderlinovo psychické ustrojení –, zároveň pro svou sevřenost a někdy i zamlženost, nedopovězenost představují tvrdý překladatelský oříšek. Brousek nebyl prvním, kdo se s Hölderlinem potýkal, při srovnání s jinými překlady je ovšem jasné, že právě on nejen že svého autora přečetl nejlépe, nejlépe jej také převedl. A to, pěkně prosím, v konkurenci s básníky Janem Zahradníčkem a Ivanem Blatným či zkušeným překladatelem Vladimírem Mikešem – právě jeho svazek, Světlo lásky, vyšel v roce 1977 poté, co připravovaný Brouskův překlad nemohl díky jeho emigraci vyjít, a dlouho byl považován za ztracený. Naštěstí ne, a pomůžeme-li si Hölderlinovým veršem „Až budeš na konci, nalezneš. / Žádný smrtelník to nepochopí,“
pro Antonína Brouska to bohudíky neplatilo. Ostatně, stačí se podívat na rozbor, jemuž citlivě, s respektem, ale i kritičností podrobil právě několik Blatného překladů... Hölderlin se vydával do končin, které bývají zapovězeny a návrat nebývá zaručen, přinesl odtamtud ovšem verše jako „Proměňuje se navěky vydán napospas / Svoboden v tichém násilí na sobě samém / Mezi vámi jeden,“ či „A nicotně a prázdně, jak žalářní zeď mi nad šíjí visí / Nebe, břemeno, které mě shýbá k zemi. “Není, jistě, Hölderlin básníkem pro každého, ovšem ponoření se do jeho veršů, přebývání v jeho krajině slibuje zážitek z nejhlubších, totiž, navzdory vší bolesti, pohled k výšinám. „O Nejvyšším pomlčím [...] To poslední však je / Znamení na nebi, které se rýsuje,“ napsal básník, protože: „Od propasti totiž / Počali jsme a vyšli...“ Ve svazku provázeném zasvěcenými studiemi, chronologií Hölderlinova života i ohlasy jeho obdivovatelů, básnickými i v próze, podrobnými editorskými komentáři, ale i Brouskovou korespondencí s překládanými autory či jejich medailonky najdeme také další překlady: německého básníka Manfreda Petera Heina (1931), Řeka Konstantinose Kavafise (1863–1933) a Rusa Vsevoloda Někrasova (1934–2009), a také výbor z Lodi bláznů Sebastiana Branta (1457–1521), sžíravé kritiky, jejíž osten ovšem zdaleka neotupil čas. Jedna ukázka snad postačí: „V bláznivém reji list a list, / Za knihou kniha, nač je číst, – / Vše dávno vím, vším jsem si jist!“ Josef Rauvolf, překladatel a publicista
Z NOVINEK Mládí imrvére v hajzlu
Velký rozklad
Knižní série Američana C. D. Payna je v Čechách opravdu populární. Mládí v hajzlu je pro mladé lidi něco jako bible a stejně tak silnou nostalgickou vzpomínkou na své mládí (v hajzlu) zůstává i pro ty, co četli jeho první díl v roce 1992! „Pro mě je to vlastně div, že si je mladí tak oblíbili. Mým hlavním cílem nebylo ztotožnit se s teenagery. A zda série bude populární i za dalších dvacet let, to si netroufám odhadnout. Setkal jsem se už s mnoha mladými, kteří mi říkali, že knihy nikdy nečetli, vlastně do té doby, než se jim do rukou dostalo Mládí v hajzlu. Doufám proto, že i nadále bude inspirací k četbě pro mnoho dalších.“
Tak abychom si udělali jasno: autor je britský historik, přednášející na Harvardu, Oxfordu a Standforu. Časopis Foreign Policy jej v letech 2005, 2009 i 2010 zařadil mezi 100 nejvlivnějších intelektuálů světa. Jako komentátor přispíval do Sunday Telegraph, Financial Times a časopisu Newsweek. V Británii byl znám jako thatcherovec, v USA podporuje republikánskou stranu. V těch mnoha knihách, které nám líčí apokalypsu, do které se svět řítí, je vždy potřeba najít si autorovy souřadnice, aby člověk chápal, proč prosazuje takové nebo makové řešení. Prohraje tedy Západ ekonomicky a komunistický kapitalismus Číny mu zatancuje na hrobě?
C. D. Payne
Niall Ferguson
Puzzle
Dvě tváře
Šíře myšlení, jež čtenáře fascinuje na knihách Umberta Eca či Orhana Pamuka, je vlastní také zemskému rabínovi Karolu Sidonovi. Ten se po desítkách let vrátil k beletrii postupně vydávanou tetralogií Kde lišky dávají dobrou noc, kterou vydal pod pseudonymem Chaim Cigan. Po dílech Altschulova metoda a Piano, teď vychází třetí část – Puzzle. Masivní, opulentní vyprávění, kde se dystopie míchá s kabaretem a fraškou a sci-fi s kovbojkou. Svoboda vyprávění jde v tomto opusu až na hranici deliria. Takový mix talmudického myšlení a populární kultury může zaskočit. Jak říkají někteří – Golem pro 21. století!
Ve druhém vydání vychází de facto biografie fotografky a fotografické teoretičky Anny Fárové (1928–2010). V odborné orientaci ovlivnil hodně Annu Fárovou ředitel fotografického oddělení Muzea moderního umění v New Yorku John Szarkowski. Anna Fárová říkala: „Líbily se mi dva principy, které vyznával – fotka buď jako okno otevřené ven, anebo zrcadlo odrážející vnitřní svět. Já si často vypomáhám srovnáním s literaturou, nikoliv s malířstvím, takže pak vidím fotografii jako různé žánry: báseň, reportáž, román, biografii, autobiografii, může to být racionální zpráva i záznam snu. Všechny jsou legitimní a zajímají mě, ale identifikovat kvalitu, to chce se zadívat dovnitř.“
Chaim Cigan
Anna Fárová
Černý kůň
Deník Rivky Lipszycové, Alexandra Zapruderová (ed.)
Rivka, která se narodila 15. září 1929, byla nejstarší ze čtyř dětí Jankela a Miriam Sary Lipszycových. V roce 1932 se jim narodil ještě syn Abram, jemuž přezdívali Abramek, a o rok později následovala dcera Cypora čili Cipka. Nejmladší dcera Estera, které říkali Tamarcia, se narodila v roce 1937. Oba Rivčini rodiče pocházeli z polské Lodže. Rivčiny zápisky sledují události, jež se v ghettu staly od října 1943 do dubna 1944, a pokrývají tak období, které nezaznamenává žádný jiný ze známých lodžských deníků. Rivčin deník ovšem není výjimečný jen kvůli časovému období, z něhož pochází, ale také proto, že ho napsala ortodoxní Židovka. Všichni autoři deníků z lodžského ghetta řešili základní existenciální otázky, jenže většinou jen ze světské perspektivy. Naproti tomu Rivčino vidění světa je povýtce náboženské– pevně věřila v Boží milosrdenství a ze všech sil se snažila žít podle židovského učení a etických principů. Zároveň ale Rivka vystupovala jako inteligentní a ambiciózní moderní mladá žena, která se zajímá o svět kolem sebe a svoje místo v něm, a jako silná osobnost, která naštěstí (nebo možná naneštěstí) nedokáže ignorovat útlak a ponížení. Naopak, Rivka si dobře uvědomovala, že pokud je potřeba, musí se umět postavit na odpor, bránit samu sebe a trvat si na svém. Při pozorném čtení deník poskytuje nový a neotřelý pohled na každodenní život a přežívání v lodžském ghettu.
NĚKOLIK OTÁZEK PRO...
...ALEŠE PALÁNA Proč jste se rozhodl napsat takovou knihu, jako je Ratajský les? Bylo to proto, že jste se seznámil s případem zavražděné komunistické funkcionářky Anny Kvášové z roku 1952? Ten popud byl jiný. Přišel od mé dcera, která se v průběhu dospívání vracela k otázkám „jak to bylo za bolševika“ a já už jsem to pro sebe v podstatě považoval za odbytou záležitost. Myslel jsem si, že komunisty po Osmdesátémdevátém není třeba řešit, protože, jak říká jedna z postav knihy, vychcípají jako diplodoci, což se nestalo. Dlouho jsem si pak myslel, že to sice je společenské téma, ale není to téma pro mě. Zájem dcery mi ale napověděl, že to ještě z nějakých důvodů moje téma být musí. Kniha je rozdělena do tří časově – dějových linek. Můžete je v kostce popsat? První dějová linie z roku 1952 je příběh vraždy jedné komunistické funkcionářky v lednu 1952 v Posázaví. Rudá spravedlnost ji sice nalezla a případ vyšetřovala, vyslýchala dokonce ty správné lidi, ale ty, co zabili, se jí odhalit nepodařilo. To se povedlo až v roce 1958 na základě udání. Pokud se dá o vraždě říct, že byla spáchána nešťastným způsobem, tak tady to platí. Kvášová neměla být zavražděna, ale jen vystrašena, protože jako náruživá komunistka na lidi donášela a pomáhala po zlém dostat lidi do zemědělského družstva. Pomsta se ale bohužel zvrhla a dotyčná byla pistolí zastřelena do hlavy. V roce 1958 byli viníci (nebo spíš oběti, dohnané k vině, protože právě o téhle složitosti je mimo jiné tento příběh) odhaleni, padli tři tresty smrti, několik drakonických trestů mnohaletého odnětí svobody a to i dokonce jen pro známé, kteří třeba dotyčným půjčili auto, aniž by věděli proč vlastně. Já linii z roku 1958 stavím na osobě udavače. Je to jeho příběh, ze kterého vyplývá, proč udával. Třetí dějová linie je současná. Současní třicátníci rozeznávají, že ve vyšetřování toho příběhu nebylo dosaženo spravedlnosti a chtějí ji vzít do svých rukou. Opět si tak berou do rukou mstu. My těm lidem můžeme nějak fandit, chápeme jejich frustraci, ale jim se náprava věcí opět vymyká z rukou. A to je ten současný příběh, ve kterém pobíhá několik bojůvek, které se snaží novou křivdou řešit křivdy minulé. Kdo jsou to v románu ti lovci komunistů? Chtěl jsem v knize hodně pracovat s frustrací. Záměrně jsem skupiny mstitelů nebudoval jako partu
MRKNI NA OKO KOSMASU
www.kosmas.cz/oko
hrdinů a nadpozemských a čistých bytostí. Mají spoustu chyb a dělají spoustu chyb a nejsou si jich vědomi. Záměrně jsem jim nedal možnost zachovat se na 100 % čestně. Chtěl jsem, aby jejich frustraci naplno pocítil i čtenář. Ratajský les je příběh mstitelů v různých dobách. A pokud nejsme bolševici, tak ale pochopitelně aspoň trochu lovcům komunistů držíme palce. Ale já je nenechám vyhrát. Já je nechám taky prohrát. Protože jak lovci, tak komunističtí gauneři z padesátých let, jednají díky nějaké frustraci. Byl nějakým předobrazem mstitelů případ Pravomila Raichela, který se 25. února 2002 rozhodl, že vlastnoručně zastřelí komunistického prokurátora Vaše, ale ten samý den dostal infarkt? Ne, to téma lovců komunistů a podtéma lovců lovců komunistů je fabulace. Při jejím psaní jsem si skutečně vzpomněl na Pravomila Raichela a na ten jeho heroický a zároveň groteskní akt spravedlnosti. Jeho jméno zmiňuji v doslovu ne jako nějaký předobraz lovců komunistů, ale spíš sem ho chtěl připomenout. Těšíš se na korespondenci, kterou nad knihou možná otevřou současní komunisti? Netěším se na to, ale ani obráceně. Tohle není moje ambice. Asi mi to nebude vadit, ale nebudu si myslet, že když mě budou bolševici kritizovat, tak jsem tím pádem udělal dobrou věc. Snažím se to hledisko mít v sobě. Něco asi poznám až s větším odstupem. Upřímně – spíš bud zvědavý na reakce někoho s vyšším IQ a otevřenějším srdcem. Co je podle tebe spojovníkem celé té několikapříběhové knihy? Osobně si myslím, že je to ten příběh udavače, psaný záměrně úderně ve druhé osobě. To je náš obraz. A nejde tu vlastně o komunismus nebo antikomunismus. Jde tu o možnost čestného chování, o to, jak pracovat s osobní a společenskou frustrací, jak s osobní vinou. Jde o archetyp frustrace, která plodí pnutí, které plodí násilí, které plodí frustaci. Doufám zkrátka, že Ratajský les není jen o antikomunismu.
ALEŠ PALÁN (1965) Spisovatel a novinář, mimo jiné autor rozhovorů s bratry Reynkovými a opatem Vítem Tajovským, spolupracovník české výtvarnice a performerky Kateřiny Šedé.
&…&
&
K osmdesátiletému jubilantovi Zdeňku Svěrákovi se přidává ještě jeden mediálně známý obličej a hlas – 80. narozeniny slaví i astrofyzik Jiří Grygar. To je ten, který vám co nejsrozumitelněji vysvětlí nevysvětlitelné věci. Ten, co dokáže otevřít okna vesmíru dokořán. 14 miliard let je pro něj představitelná suma času a klidně řekne, že ze 100 % hmoty, která je kolem nás, vidíme jen 4 %. Dobrodruh vědy.
&
Snad nikdy toho Češi a Moravané nevěděli tolik o vážkách, než je začal mikrofotit zpěvák Dan Bárta. Několik exotických cest, pár výstav a už také pár knih z téhle vášně vzniklo. Teď vychází kniha další. Nakladatelství Academia zve na uvedení knihy Aleše Dolného, Filipa Harabiše a Dana Bárty: Vážky (Insecta: Odonata) České republiky. Kmotrem knihy bude ekonom Tomáš Sedláček. Setkání se koná v úterý 22. března 2016 v 17 hodin v Literární kavárně Academia, Václavské náměstí 34, Praha 1.
1 BOJ NIKDY NEKONČÍ
Provazochodkyně Simon Mawer
2 ŘEKY LONDÝNA POKRAČUJÍ
Měsíc nad Soho Ben Aaronovitch
&
Každý překlad české knihy do některého z jazyků je pro českou literaturu svátek. Jak je to nesnadné vůbec nakladatele v zahraničí přesvědčit o vydání českého autora by bylo námětem na thriller. V letošním roce zatím v zahraničí vyšly tyto knihy: v angličtině Prázdné ulice Michala Ajvaze, v polštině Národní třída Jaroslava Rudiše, v angličtině Když život náš je v půli se svou poutí od Josefa Jedličky, Krakatit Karla Čapka nizozemsky, a ještě anglicky padesát let stará básnická sbírka Pavla Šruta Červotočivé světlo.
&
Každý týden vydává Svaz českých knihkupců a nakladatelů žebříček prodejnosti knih. V beletrii v 10. týdnu roku 2016 vedla červená knihovna Grey od F. L. Jamesové, v naučných knihách jako každoročně touto dobou Daňové zákony a v dětských knihách pokračování knihy Já, JůTuber. Z e-knih se za únor nejlépe prodávala opět Grey, z audioknih nejčastěji posluchačům do ucha promlouval nezaměnitelný hlas Pavla Rímského při čtení Stalkera od Larse Keplera. Žebříček pravidelně ke čtení na www.sckn.cz.
Horké info
3 JAK CHOMEJNÍ NAŠTVAL JEDNU HOLKU
Chomejní, Sade a já Abnousse Shalmaniová
Severské země (Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko) budou letos v květnu čestným hostem mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha. V prostorách Průmyslového paláce na Výstavišti v Holešovicích jim uprostřed střední haly od 12. do 15. května 2016 bude patřit velký designový stánek, který ponese název #ReadNordic. Na veletrh zavítá celkem sedmnáct severských spisovatelů. Největšími hvězdami čestného hosta budou Katja Kettu a Jostein Gaarde. Finská spisovatelka Katja Kettu se nedávno proslavila syrovým románem z druhé světové války Porodní bába, který se i v Česku stal bestsellerem. Na veletrh autorka přijede představit sbírku povídek Sběratel dýmek, která vyjde na jaře. Norský spisovatel Jostein Gaarder je už řadu let celosvětově známý díky svému románu pro mládež o dějinách filozofie Sofiin svět. Tato kniha byla přeložena do 59 jazyků a prodalo se jí na 40 milionů výtisků. Gaarder píše především knihy pro děti a mládež, často s neskrývaným filozofickým poselstvím upozorňujícím na hodnotu života a všudypřítomnost smrti. Za pozornost stojí i jeho knihy pro dospělé, např. Vita brevis či Principálova dcera. Do Prahy ale dorazí třeba i Islanďan Sjón, textař některých písní Björk a milovník poetismu.