rozfrcaly. Vlastnil jsem jen to, co jsem měl na sobě: jedny kalhoty, jedno sáčko, zimník, který mi byl už malý, a ošoupané boty.“ „A matka uměla být chudá?“ „V našich začátcích byla skvělá. Bídu brala jako veselé dobrodružství. Odmítala přijmout, že svět je zlý a bez peněz že se v něm neobejdeš. Že život je banální, bída že zahanbuje a činže se musí platit.“ „Že bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Povídej! Jak jste byli bohémsky uvolnění!“ „Tvá maminka vykoumala, jak utéct domácímu bez placení.“ „Kdežto tebe, slušňáka, trápilo zdvořilé svědomí.“ „Byly to ubohé podnájmy, jedna místnost bez koupelny, jen s lavorem, s dveřmi rovnou na pavlač, se společným záchodem pro celé patro a s vodou z výlevky na chodbě.“ „Vydřiduch domácí si činži nezasloužil. Tak to líčila má bohémská maminka.“ „Existovalo nařízení, prosazené divokou levicí, že domácí nesmí vstoupit do zamčeného bytu nájemníka bez jeho svolení. Prchali jsme v noci, byt jsme nechali zamčený. I pak směl domácí vstoupit dovnitř jen za přítomnosti policie, aby ho nájemník nemohl obvinit, že se z bytu něco ztratilo. Vždycky jsme tam nějaký majetek nechali. Přečtené knihy. Otlučené hrnky. Nefungující žehličku.“ „A mohli jste tvrdit, že se domácí má čím zhojit.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165704
Na objev tohoto divokého pravidla byla má matka obzvlášť pyšná.“ „Tři majitelé domů mávli rukou, našich pár korun jim nestálo za soudní řízení. Až čtvrtý domácí byl žižkovský filuta, znal proletářské fígle, vyčíhal si nás a zavolal policii.“ „A babička dluh zacálovala a u policajtů se za vás zaručila.“ „Jak to víš?“ „Volali jste ji v noci z policejní služebny.“ „Ano.“ „A holčička si klidně pospávala pod její ochranou.“ „Ano.“ „Když nade mnou mohla projevit převahu, nafoukla se jak krocan. Samou pýchou ani mluvit nemohla, jen pochrochtávala.“ „Bylo to fiasko. Pak už jsme bydleli jen v některém z jejích domů. Nějaký čas jsem dokonce dělal domovníka, odklízel jsem sníh z chodníku.“ „Líčila vás pohrdavě. Jen jste běhali po demonstracích a po schůzích, a na dítě ani na pořádnou práci jste si čas nenašli. Kdyby, vštěpovala mi tvá nepřítelkyně, měl tvůj otec v těle jen kousek chlapské cti, šel by na nádraží skládat uhlí z vagónů.“ „Odklízet sníh z ulic. Vykládat řepu v cukrovaru. Česat chmel. Měla nejrůznější rady, jak vydělat peníze. A obelhávala sebe i nás, protože já občas, když bylo nejhůř, skládal i to uhlí. Jí ani tak nevadilo, že nemám příjem, měla peněz dost a dávala je ráda, 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165704
jí vadil společenský propad! Její zeťák spadl do ranku nezaměstnaných! Usilovně se drala do prostředí zazobaných podnikatelů, a tam to znamenalo opovrženíhodný šrám. Přijatelnější by bylo, kdybych propadl hazardu, hrál karty za její peníze nebo sázel na koníčky, tak jako nebožtík její manžel. Zkaženost tak nevadila. Ale životní neobratnost.“ „A nebyli jste jí moc levicoví?“ „Jistěže byly demonstrace a byly i schůze. Chodili jsme s tvou matkou mezi ty, ke kterým jsme měli nejblíž.“ „Matce svítily oči jak kočce na lovu, když vyprávěla, jak vás při demonstracích honili policajti na koních.“ „I k tomu občas došlo.“ „Dobře. Popišme si situaci. Narodila jsem se do těžkých let, měli jste dost starostí se sebou, a miminko byl přepych, byla to zátěž, na kterou jste neměli ani dost energie, ani čas, ani peníze. Kdežto ona, citově vyprahlá vdova, toužící někoho milovat, měla pro miminko času i peněz dost. Když jí navíc domácí práce obstarávala služka.“ „Nechci být jen zlý. Starala se o tebe dobře.“ „Odvezla si holčičku k sobě a cpala ji kašičkou. Později banánky a šunčičkou. Až byla holčička pěkně tlustá. Mám nahatou fotografii, holčička leží na bříšku na měkké kožišinové podložce, znak lepších rodin, nechat ročnímu dítěti udělat ve známém ateliéru první památeční portrét. Samej faldíček.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS165704