klidné poměry panovaly i na jeho dvoře. Ladislav se cítil Kumánem a svou příslušnost k tomuto kmeni demonstroval i svým vzhledem, nosil typický nomádský cop a špičatý klobouk. Rád se obklopoval kumánskými přáteli a k pohoršení mnohých se s nimi účastnil pohanských obřadů. Svůj slabý vztah ke křesCanství demonstroval mimo jiné i tím, že bez ohledu na svátost manželství odvrhl svou manželku, princeznu z rodu Anjou, a veřejně žil s kumánskou dívkou Eduou. Ve svém nitru prý choval sny o neomezené panovnické moci, v nichž se viděl jako druhý Attila, před kterým se třese svět. Ve skutečnosti však byla jeho pozice velmi vratká. Svým jednáním si znepřátelil většinu mocných uherských magnátů a postavil si proti sobě církev v čele s ostřihomským arcibiskupem Ladomérem. Král, pohybující se na tenkém ledě mezi svými kumánskými přáteli a uherskými magnáty, neustále měnil své postoje a politické převraty na jeho dvoře nebraly konce.188 Záviš se na svou svatební cestu vypravil s velkou pompou s vozy naplněnými cennostmi, jež získal jako dědictví po královně Kunhutě. Některé z klenotů a luxusních látek, které s sebou do Uher vezl, pocházely, jak tvrdí Zbraslavská kronika, z pokladu Kunhutina prvního manžela, krále Přemysla Otakara II.
24. Tzv. Závišův kříž snad pocházel z pokladu, který Záviš z Falkenštejna patrně získal z majetku královny Kunhuty. Některé hypotézy předpokládají, že skvostně provedený kříž se do Čech dostal v roce 1270 spolu s Kunhutinou matkou Annou, jež po smrti Bély IV. z Uher uprchla do Prahy a přivezla s sebou i část uherského královského pokladu.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167709
Ale protože si přivlastnil nejen manželku, nýbrž i poklad a veškerou nádheru krále Otakara dávno zesnulého, vzav si královské odznaky, rozhodl se odebrati do Uher, aby si vzal sestru královu… a snad ozdoben královským rouchem ukázal se ve slávě před cizím národem.189 Cesta však nedopadla dobře. Ještě na českém území byla výprava přepadena Jindřichem z Lichtenburka, který Záviše o všechno bohatství oloupil. Záviš byl rád, když se s hrstkou svých věrných spasil útěkem do opatovického kláštera.190 Od svého záměru však neupustil. Po krátkém čase sehnal novou výpravu a odjel, snad na přelomu ledna a února 1288, do Budína. U královského dvora vystupoval jako vévoda opavský, když si tento titul neprávem přisvojil. Záviš, pro většinu křesCanských panovníků pravděpodobně zcela nepřijatelný jako nápadník královské dcery, nalezl u Ladislava IV. pro své záměry pochopení. Obdobně jako Záviš nebyl předpisovým ženichem pro princeznu, ani jeho budoucí choC nelze označit za vhodnou životní partnerku pro solidního člena královské rodiny. Ve skandální minulosti si Záviš i Alžběta Uherská byli rovni. Alžběta, starší sestra Ladislava IV., byla určena pro řeholní život, který měla prožít jako jeptiška. Během návštěvy u své sestry provdané za srbského krále však navázala poměr s jeho mladším bratrem a spoluvládcem Štěpánem Urošem II. Milutinem (1282–1321). Ačkoli měl Štěpán Uroš Milutin řádnou manželku, pojal Alžbětu za choC a zplodil s ní dceru. Po čase se však na nátlak církve musel Alžběty vzdát a ta se vrátila za klášterní zdi, které jí nebyly příliš po chuti. A tak ochotně souhlasila s plánovaným sňatkem. Arcibiskup Ladomér vyžadoval, aby si Alžběta k uzavření manželství vyžádala papežský dispens, ta však nehodlala čekat. Ladislav IV. proto svou sestru z kláštera na ostrově sv. Markéty násilím unesl, rozehnav houf dominikánských mnichů, který se mu v tom pokoušel zabránit. Snoubenci si konečně stanuli tváří v tvář. Záviš si ve věku necelých čtyřiceti let patrně zachovával svůj rytířský šarm. Nevěsta, stejně jako její bratr Ladislav po matce Kumánka, byla tehdy třiatřicetiletá, z dobového pohledu již nepříliš mladá. Ke sňatku provázenému silnými arcibiskupovými protesty došlo nejspíše bezprostředně poté. Novomanželé setrvali v Uhrách patrně do června 1288 a poté se vypravili do Čech. Po návratu Záviš svou manželku neuvedl na Pražský hrad, jak by se dalo očekávat, ale usadil se s ní na hradě Svojanově, ležícím na českomoravském pomezí. Svojanov patřil k oblasti, kterou Záviš se svým synem Ješkem drželi jako dědictví po královně Kunhutě. Závišovi se patrně nepodařilo zdolat odpor Guty Habsburské, aby jeho novou ženu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167709
25. Po svém návratu z Uher žil Záviš z Falkenštejna se svou novou manželkou, uherskou princeznou Alžbětou, na hradě Svojanově. (Foto D. Foltýn.)
přijala na Pražském hradě. Není divu, Guta, dcera římského krále, zakládající si na své morální bezúhonnosti, jistě kontakty s pochybnou Závišovou chotí odmítala. Pokud si Záviš od navázání kontaktů s Ladislavem IV. sliboval útok na pozice Albrechta Habsburského, musel být výsledkem své uherské cesty zklamán. Na místě samém poznal nejisté postavení uherského krále, stejně jako nevěrohodnost jeho případných slibů. Po příchodu do Čech pak zjistil, že během jeho nepřítomnosti se zde situace značně změnila. Česko-rakouské pohraniční šarvátky nepřerostly ve výraznější spor s Albrechtem Habsburským, ale po dohodě obou stran, v němž možná již jako zprostředkovatel dobré vůle figurovala královna Guta, skončily uzavřením květnového příměří. Mír, který celou záležitost ukončil, byl pak podepsán v září 1288.
Závišův pád Uherská cesta však měla pro Záviše mnohem závažnější důsledky, vedle nichž se pomyslná ztráta nadějí na boj o někdejší území Přemysla Otakara II. jeví jako nicotná. Skutečnost, že na řadu měsíců odešel z Prahy,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167709