Dinosauří inteligence a dorozumívání
uvést jen několik základních: ocas zcela zmizel, postava se vzpřímila, páteř se zvertikalizovala, obličejová část zkrátila, mozkovna zvětšila, vytvořil se mohutný vratiprst, rozšířila se pánev atd. Problém je ovšem v tom, že Russelův dinosauroid je až přespříliš antropocentrický, otrocky kopíruje mnohé anatomické rysy člověka. Jde vlastně spíše o projekci lidské postavy do podoby plazího humanoida s šupinatou kůží a velkýma ještěříma očima. Přesto, že jde o ryze hypotetický model, měl by být alespoň založen na co možná nejvěrnějším respektování evolučních trendů, v tomto případě vývojových zvláštností u troodontidních maniraptoranů (větve inteligentních dravých dinosaurů příbuzných ptákům). S novou a podle všeho mnohem přesnější hypotetickou rekonstrukcí přišel v roce 2006 turecký umělec C. M. Kosemen (pracující pod pseudonymem Nemo Ramjet), který vycházel z předpokladu, že zvýšení inteligence dinosaura by nutně nemuselo vést k „hominizaci“ jeho celkového vzhledu. Zvětšila by se sice mozkovna, ale předočnicová část lebky by se výrazně nezkrátila (aby se obličej stal plošším), tělo by zůstalo v horizontální poloze, a tak by byl zachován i ocas, pernatý pokryv těla by rovněž nebyl výrazně redukován. Tento hypotetický opeřený dinosauroid dostal název Avisapiens saurotheos a Ramjet k němu zanedlouho doplnil také fiktivní skalní malby podobné výtvorům našich paleolitických předků.
Jedním z nejinteligentnějších dinosaurů byl nejspíš malý svrchnokřídový dravec troodon. Jak bylo zjištěno, jeho mozkovna byla relativně až 6,5krát větší než mozkovna stejně velkého krokodýla.
(97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170629
Dinosauří inteligence a dorozumívání
Jaká je tedy skutečnost? Opravdu v nesmírně dlouhém druhohorním období existovali „superchytří“ dinosauři? Nebo se jedná čistě jen o hollywoodskou filmařskou a spisovatelskou licenci, nezakládající se ani v nejmenším na pravdě? Skutečnost je – bohužel pro dinosauří i filmové fanoušky – mnohem blíže tomu druhému. I ti nejinteligentnější známí dinosauři byli v rozsahu mozkových schopností na stejné úrovni jako většina dnešních ptáků (tedy jejich evolučních potomků, jak je jistě vhodné znovu poznamenat). V rozporu s naším prvním dojmem to však není zase tak úplně málo. Někteří příslušníci ptačí říše jsou totiž natolik inteligentní, že to v poslední době zvířecím etologům pořádně zamotalo hlavy. Tak například někteří zástupci čeledi krkavcovitých (Corvidae; konkrétně novokaledonské vrány Corvus moneduloides) prokázali schopnost snadno a opakovaně vyrábět jednoduché nástroje. To ovšem vyžaduje odvozené rozumové schopnosti, jaké byly dříve předpokládány pouze u vyšších savců. Takový stupeň abstraktního uvažování se dokonce dlouho přisuzoval výhradně lidoopům a člověku. Ptáci jako vrány nebo papoušci jsou tedy mnohem bystřejší než kterýkoliv nižší tetrapod (plaz nebo obojživelník) a také předčí leckterého savce, tedy příslušníka naší vlastní živočišné třídy. Všechny debaty o tom, který dromeosaurid nebo troodontid byl nejinteligentnější, už dnes proto nemají smysl. Z kladistického (vývojového) hlediska všichni příslušníci moderních ptáků patří mezi dinosaury. Zdaleka nejinteligentnější z nich jsou, jak už jsme zmínili, ptáci z čeledi Corvidae, u kterých se vyskytuje jistá forma abstrakce a složitého sociálního chování, které v živočišné říši předčí pouze lidoopi a sám člověk. Nejchytřejším dinosaurem je tedy nejspíš obyčejná vrána. Experimenty s novokaledonskými vránami v laboratorních podmínkách již před časem ukázaly jednu úžasnou věc. Tito ptáci dokážou vyrábět jednoduché nástroje, což byla schopnost dosud prokázaná jen u člověka, šimpanze a gorily. Tato skutečnost poněkud zpochybňuje naše postuláty o vzniku člověka díky výlučné schopnosti vyrábět nástroje a používat je jako pomůcku pro přežití. Vrána při zmíněném pokusu dostala měděný drátek a zkumavku s oříškem. Aby se k oříšku dostala, musela uchopit drátek na jednom konci do zobáčku a na druhém ho „přišlápla“ pařátkem, poté ho ohnula a vytvořila na něm háček. Ten pak držela v zobáčku a po dařilo se jí s ním vytáhnout oříšek ze zkumavky. Taková experimentální událost se může jevit jako zcela všední, pro etologii živočichů má ale obrovské a vlastně téměř nedozírné implikace. Podobných intelektuálních 98) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170629
Dinosauří inteligence a dorozumívání
„výkonů“ dosahují také jiní zástupci krkavcovitých ve městech i ve volné přírodě. Mnozí ptáci jsou bezpochyby inteligentnější, než mohl dříve kdokoliv předpokládat. S trochou nadsázky lze tedy konstatovat, že dinosauři nejen přežili rozhraní K-T, ale dosud patří mezi nejinteligentnější živočichy naší doby. Podobně chytré jsou navíc i některé druhy papoušků a například druh Nestor kea z Nového Zélandu má být údajně ještě „inteligentnější“ než zmíněné vrány, zatím to však nebylo experimentálně dokázáno. Ale zpět k neptačím dinosaurům. Máme-li mluvit v konkrétních číslech, bude velmi užitečné porovnat si dinosauří EQ. Tento takzvaný encefalizační kvocient (neměli bychom si ho plést se stejně označovaným emočním kvocientem) je zjednodušeně řečeno relativní velikost mozku daného tvora v poměru k velikosti mozku nějakého zvoleného zvířete stejné hmotnosti; navíc ještě v poměru k objemu těla. V případě dinosaurů je tímto referenčním zvířetem krokodýl (s výjimkou ptáků jsou dnes nejbližšími příbuznými dinosaurů příslušníci skupiny Crocodylomorpha). Často se jako modelových tvorů pro validizaci a kontrolu údajů využívá také dnešních ptáků. Jak je vlastně možné porovnávat velikost mozku dávno vyhynulých tvorů se současnými? Odpověď je jednoduchá. V některých případech máme k dispozici zachovanou fosilní lebku a díky tomu i obrys mozkovny dinosaurů, jejíž výlitek potom slouží jako podklad pro výpočet. Stanovíme-li tedy EQ krokodýla jako rovnající se 1, hodnoty u různých skupin dinosaurů pak budou zhruba následující: Mezi nejméně inteligentní dinosaury budou podle očekávání patřit sauropodomorfové, přičemž prosauropod Massospondylus dosahuje hodnoty EQ pouze 0,05 (jeho mozek je relativně asi 20krát menší než mozek stejně velkého krokodýla). Následují obří sauropodi (0,2 až 0,6), „obrnění“ ankylosauridi a „trnití“ stegosauridi (0,5 až 0,7), rohatí ceratopsidi (0,7–0,9; výjimečně však až 2,1) a z býložravých dinosaurů jsou na tom nejlépe ornitopodi, jejichž rozmezí 0,9–2,8 již výrazně překonává průměrného krokodýla. Stejně jako je tomu v dnešní přírodě, dravci obvykle vykazují vyšší inteligenci a relativně větší mozek (to souvisí s většími nároky kladenými na jejich orientaci v prostoru, hledání kořisti apod.). Další na řadě jsou tedy velcí masožraví dinosauři (např. alosauridi a tyranosauridi) s hodnotami od 1 až po více než 2, přesně 2,2. Nejinteligentnější dinosauři, ornitomimosauři, troodontidi a dromeosauridi (kam patří i tzv. raptoři), jsou pak daleko vpředu, jejich hodnoty EQ se pohybují kolem úctyhodných 5,5 až 8,6 (u jednoho rodu dokonce téměř 14). (99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS170629