stě třicet v prudkém slunci uhynulých krabů, zakouřenou fajfku vylévanou na zápraží, slepici v posledním tažení, žhavou ocel, v oleji přiškvařené vlasy (odbarvené do slámova), šatník sebevrahův, polévkové koření firmy Kraft, ulici v africkém maloměstě, kadidlo, velmi staré spisy, pozadí chléva, vyschlou baterii, zavřené ložnice, včelín v první jarní den, trouchnivý pařez, halu ve výrobně droždí, kopyta zpěněných koní, hořící motocykl, formalín v pitevně, kolibu osídlenou medvědy, jedovou žlázu ptakopyska, ozón a kysličník uhelnatý, velkovýkrmnu vepřů, mraveniště v úpalu, vyvřelé bahno, stěsnanou páru, křen, nehty, falešný chrup a poušť, a poušť, a poušť beze smyslu a beze smyslu, poušť jako čepec nad krajinou, nad stálostí i přechodností, nad stoletím i okamžikem. Někde tu snad jsou i lidé. Ale na dálnicích je dovolená rychlost 60 mil v hodině a všichni jedou rychleji a Elisabeth zůstává vzadu, v odrazovém zrcátku, jako malý obdélníkový přízrak… minulosti… ano, snad. A v Pleinfieldu jsou vilové kolonie a stromy, které umějí podržet zeleň až do července. Někdy i déle.
Památková budova je v New Yorku každá budova, která se dočká západu slunce, aniž ji začali bourat… To, co New York potřebuje, je definice, co je vlastně památka a co ne. Televizní program WNBC, říjen 1966
Jeli jsme z New Jersey po silnici 27, jednak jen tak, jednak proto, že podle mapy vede přes Menlo Park a Edisonův památník. Bylo ke čtvrté hodině a z Města se po dálnicích i malých silnicích valily příslušné desetitisíce dojížděčů rozvalených za volanty, spěchajících, suverénních a připravených k jakémukoli úskoku, aby získali výhodnější pozici v proudech spoluvozidel. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173111
Za Metuchem jsme shledali, že cíl je na dosah: kromě názvu sídliště – Edison Township – se po Edisonovi začalo jmenovati cokoli, co se vůbec mohlo jmenovat: Edisonova hasičská stanice, Edisonova restaurace, bar, banka, prodejna realit, obchodní centrum, kuželník, večeře, kostel, výměna generátorů, čerpadlo a obchod starožitnostmi v dřevěné budce (v době prázdnin uzavřeno, prohlídka jen po osobní dohodě). Objevily se – pravděpodobně také Edisonovy – dvě prodejny zahradních trpaslíků, laní, svatých Františků a rajských jablíček a odbočka vlevo, již jsme pochopitelně v tom fofru, nazývaném „rush hour“, minuli. Návrat pomocí několika zajížděk se povedl znamenitě a odbočení doprava z levého proudu rovněž. Vjelo se na kopec a mezi vilami a jakousi přírodou se objevila mýtina obehnaná neladným drátěným plotem; uprostřed: věž poněkud vodárenská, na věži veliká – až převeliká – žárovka z mléčného skla s kovovými ráfky napříč. U věže malý náhrobeček s Edisonovou podobou na zazelenalém štítě. U ohrady domek s oznámením, že vstup do památníku se děje od deseti do pěti po zaplacení 25 centů (děti, tuším, méně). Bylo něco po půl páté a v domku se ozývaly pádné údery, jako když se stavějí v restauraci židličky na stolečky. Dveře byly uzamčeny a jemný pokus o navázání kontaktu s životem uvnitř vedl jen k zvýšeně důrazným uklízivým úderům. Vzdali jsme se tedy záměru vstoupit na věž a jeli dál: hledat Edisonovu laboratoř a domek nebo co. Po dlouhé době jsme našli ve vilové čtvrti Menlo Parku dvě starší paní s natáčkami ve vlasech, jež nebyly ve voze, nýbrž pro tuto chvíli na vlastních nohách. Sjednotivše si navzájem výslovnost jména Edison, došli jsme informace, že všechno je u té věže a žádné jiné památky nejsou dámám známy. Tak jsme tam jeli znovu a objevili u rozcestí na silnici 27 travnaté holé místečko mezi keři a keříčky. Zde byl další jako náhrobeček s Edisonovou podobiznou. Vlevo u něho stála modrá tabulka oznamující, že zde pracoval Edison v letech 1876–1886 a že vynalezl žárovku, fonoUkázka elektronické knihy, UID: KOS173111
graf a jiné dobré věci. Na žulové patě pomníčku pak bylo patrné poněkud zvětralé černé znamení, na němž bota zašlapovala kladivo a srp a nápis nabádal: „Šlapte… komunismus.“ Nedořešivše otázky, zda Edison pracoval zde nebo vedle a v trávě nebo v budově, jakož i jak si zasloužil to razítko s botou, jeli jsme dál. Zakoupili jsme něco levných rajčat. Naproti stál dřevěný, ponachýlený a opuštěný domek mezi stromy. Abych zvýšil osvětový význam podniknuté vyjížďky, označil jsem jej za nepochybný domek Edisonův, poukázav na dráty táhnoucí se na střeše. Někteří z nás tomu věřili a poznamenali si to do deníku.
V EVROPĚ JE TRÁVA ZELENĚJŠÍ! Reklama Pan American Airways
Megalopolis je od New Haven až vlastně po Filadelfii. Megalopolis: to jest ani ne tak plynulost města, kontinuita ulic nebo vilových sídlišť nebo činžáků, nýbrž kontinuita nepřítomnosti neměsta. Megalopolis je význačná spíš tím, co v ní není, než tím, co v ní je. A není v ní především a hlavně jediné místo, místečko, flíček, ústraníčko, koutek, kde by člověk jen tak vystoupil z vozu a jen tak si šel. Nebo sedl. Lehnutí ani nepřijde na mysl. Neboť je megalopolis zemí rozčtvrcenou mezi domy vysoké, domy nízké, fabriky a pozemky. Pátého není. Jest příroda, avšak jen na pozemcích, obehnaná ploty nebo zákazy nebo dovoleními, ale nikdy ne jen tak. Můžeme jet do parku, kde je povoleno (v sezóně za poplatek) zaparkovat a usednout k dřevěným stolům. Nebo chodit po trávníku. Ale je to povoleno. Není to samo od sebe. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173111