Stál jsem na rohu Calle de Carretas a Puerta del Sol. Byla to nezajímavá křižovatka ve tvaru půlměsíce, uprostřed níž seděl obkročmo na koni Karel III. (1759–1788). Byl slunný den a všude zástupy turistů, kteří se zastavovali, fotografovali, naslouchali průvodcům. A já jsem se s rostoucí úzkostí sám sebe ptal, co tu mám dělat, co si mám myslet. 4. Humboldta takové otázky netrápily. Kamkoli se vydal, měl jednoznačné poslání: odhalovat fakta a provádět za tím účelem pokusy. Tento věcný výzkum započal již na lodi cestou do Jižní Ameriky. Každé dvě hodiny měřil teplotu vody, ze Španělska až do cíle, jímž bylo město Cumaná na pobřeží Nové Granady (součást dnešní Venezuely). Zaznamenával měření sextantem, popisoval mořské živočichy, které viděl nebo zachytil do sítě, zavěšené na zádi. A jakmile přistál ve Venezuele, vrhl se do studia vegetace v okolí Cumaná. Město bylo postaveno na vápencové skále a okolní kopce byly porostlé kaktusy a opunciemi, které se větvily jako ramena svícnů pokrytá lišejníkem. Jednoho odpoledne změřil Humboldt kaktus Tuna macho a zapsal si jeho obvod. Měřil 1,54 metru. Další tři týdny strávil měřením mnoha dalších rostlin podél pobřeží a potom se vydal do vnitrozemí, do hor Nové Andalusie, porostlých džunglí. Vzal s sebou mezka, který táhl náklad přístrojů jako sextant, inklinační magnetku, přístroj ke kalibraci magnetických odchylek, teploměr a Saussurův vlhkoměr vyrobený z vlasů a velrybí kostice. Přístroje nenechal zahálet. Do deníku si zapsal: „Když jsme vstoupili do džungle, barometr ukázal, že stoupáme vzhůru. Kmeny stromů nám zde skýtaly nevídaný pohled: jakási trávovitá rostlina s přeslenovitými větvemi se po nich šplhá jako liána do výše 8 až 10 stop, vytváří girlandy, které nám visí přes cestu a houpají se ve větru. Kolem třetí hodiny odpolední jsme se zastavili na malé planině známé jako Quetepe, asi 190 sáhů nad mořem. Stojí tu několik chatrčí kolem pramene vody, o níž indiáni vědí, že je čerstvá a zdravá. Nám chutnala výborně. Její
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173474
teplota byla pouhých 22,5 stupně Celsia, zatímco teplota vzduchu činila 28,7 stupně Celsia. 5. Jenomže v Madridu bylo všechno už známé, všechno už bylo změřeno. Severní strana náměstí Plaza Mayor měřila 101 metrů a 52 centimetrů. Nechal je postavit Juan Gómez de Mora v roce 1619. Teplota byla 18,5 stupně Celsia, vál západní vítr. Socha Filipa II. na koni uprostřed Plaza Mayor byla vysoká 5 metrů a 43 centimetrů, zhotovili ji Giambologna a Pietro Tacca. Kniha jako by místy ztrácela trpělivost s předkládáním všech těch informací. Poslala mě k šedé budově jménem Pontificia de San Miguel, jejímž cílem zjevně bylo odpuzovat pohledy náhodných kolemjdoucích, a prohlásila o ní: Tato Bonavíova bazilika je jedním z mála španělských kostelů inspirovaných italským barokem 18. století. Její fasádu, koncipovanou jako souhra konvexních a konkávních křivek, zdobí řada velmi pěkných soch. Nad vchodem nalezneme basreliéf sv. Justa a sv. Pastora, jimž byla basilika dříve zasvěcena. Graciézní a elegantní interiér je charakterizován oválnou kupolí, křížovou klenbou, rozevlátými římsami a bohatou štukaturou. Skutečnost, že míra mé zvídavosti byla v porovnání s Humboldtovou tak mizivá (a že jsem naopak pociťoval silné nutkání vrátit se do postele), byla částečně zapříčiněna absencí řady výhod, které má oproti pouhému turistovi ten, kdo cestuje za účelem skutečného objevení faktů. Fakta jsou užitečná. Měření délky severní strany náměstí Plaza Mayor bude užitečné pro architekty a studenty díla Juana Gómeze de Mory. Údaje o barometrickém tlaku v centru Madridu určitého dne v dubnu využijí jistě meteorologové. Humboldtova informace o tom, že onen kaktus v Cumanánu (Tuna macho) má obvod 1,54 metru, zajímala botaniky po celé Evropě, kteří dosud netušili, že kaktusy mohou dosahovat takových rozměrů.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173474
Užitečné objevy vám pak získají zájem a přízeň obecenstva. Když se Humboldt v srpnu 1804 se všemi těmi informacemi o Jižní Americe vrátil do Evropy, byl neustále obklopen a oslavován zájemci. Šest týdnů po příjezdu do Francie poprvé o svých cestách přednášel v přeplněném sále Národního institutu. Informoval přítomné o teplotě mořské vody jak na tichomořském, tak atlantském pobřeží Jižní Ameriky a také o patnácti různých druzích opic v tamějších džunglích. Otevřel před nimi dvacet bedýnek se vzorky zkamenělin a nerostů a mnozí se tlačili kolem pódia, aby je uviděli. Úřad pro studium zeměpisné délky ho požádal o kopii všech astronomických údajů, observatoř žádala o barometrické záznamy. Chateaubriand a Madame de Staël ho pozvali na večeři a byl přijat do elitního vědeckého sdružení jménem Société d' Arcueil, k jehož členům patřil Laplace, Berthollet a Gay-Lussac. V Británii studovali jeho práce Charles Lyell a Joseph Hooker. Charles Darwin se naučil velkou část výsledků jeho zkoumání nazpaměť. Když Humboldt obcházel kaktus nebo nořil teploměr do vod Amazonky, muselo jeho vlastní zvídavost ovlivňovat vědomí zájmu ostatních – a toto vědomí ho jistě povzbuzovalo ve chvílích, kdy mu nevyhnutelně hrozila únava či nemoc. Měl štěstí, že téměř veškeré tehdy známé údaje o Jižní Americe byly buď nesprávné, nebo pochybné. Když v listopadu roku 1800 doplul do Havany, zjistil, že i tato strategická základna zásadního významu pro španělské námořnictvo byla na mapě umístěna nesprávně. Vybalil si měřicí přístroje a vypracoval její správnou zeměpisnou polohu. Vděčný španělský admirál ho pozval na večeři. 6. Když jsem tak seděl v kavárně na náměstí Plaza Provincia, musel jsem si přiznat, že objevit nová fakta už není možné. Můj knižní průvodce to zjištění ještě potvrdil následujícím poučením: Klasicistní fasádu kostela Iglesia de San Francisco El Grande navrhl Sabatini, ale stavitelem vlastní budovy, kruhové stavby s věncem šesti kaplí a s velkou kupolí o průměru 33 metrů/108 stop, je Francisco Cabezas.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS173474