pejsek se jmenuje Šalamoun, představ si. A Benovi se moc líbil. Pustili jsme je a oba se dokonce vykoupali, i když je taková zima. Proto je tak špinavý, vyválel se potom v hlíně. Bože, já mám ale hlad. Nakoupila jsi? – Ne, mami. Přišla jsem před chvílí ze školy. Budeme psát písemku, musím se učit. Matka se tvářila, že neslyší, jako vždycky. Fanny slyšela, jak otvírá dvířka skříněk v kuchyni. – Není něco v mrazáku? Ano, skvělé. Zapečená ryba. Musím se najíst. Jak dlouho se má péct? Čtyřicet minut? Bože můj. To umřu hlady. A chce se mi strašně čůrat. Doběhla do koupelny a posadila se na záchod, zatímco Fanny se zaťatými zuby čistila psí tlapky. Proč jenom její matka musí nahlas projevovat všechny svoje potřeby, aby všichni na světě každičkou vteřinu věděli, jak se cítí? Vztek se v ní hromadil. – Utřeš ho potom pořádně, aby nenastydl, viď? řekla matka, zatímco se na záchodě utírala. – Ano, mami. Jak by to bylo krásné, kdyby měl někdy někdo takovou starost o ni samotnou. Když vyšla z koupelny, ležela matka se zavřenýma očima na gauči. – Jsi unavená? – Ano, musím si trochu odpočinout, než půjdu do práce. Dáš to jídlo do trouby, až bude rozehřátá? – Jasně. Posadila se v kuchyni. Máma asi usnula. Chová se jako velké dítě, říkala si Fanny, když prostírala na stůl. Byly čtyři hodiny. Takže má tři hodiny času. Dvě na učení, doufala, a jednu na to, aby se připravila. – Ty si nedáš? divila se matka, když před ní Fanny postavila jídlo. – Ne, nemám hlad. Dám si něco později. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175572
– Aha, odpověděla matka, ale myšlenkami už byla jinde. Fanny užuž začala vyprávět o legračním divadelním představení, které viděli ve škole, ale uvědomila si, že se matka stejně na vyprávění nedokáže soustředit. A tak zůstala radši zticha. Pocit zklamání nad nahrávkou z banky Knutase pronásledoval, ještě když večer projížděl krátkou cestou k domovu. Ve vymrzlém autě ho roztřásla zima. Line si často stěžovala, že tak trvá na tom, aby si nechali starý mercedes, i když by si mohli dovolit nové auto. Ale zatím se mu dařilo její nápady na koupi nového odrážet. Mít dvě auta by bylo příliš drahé a znamenalo by to moc starostí. Navíc nemají na dvě ani místo před domem. Se starým mercedesem se zatím rozloučit nedokáže. Spojuje ho s ním příliš mnoho vzpomínek a zážitků. A měl pocit, že jejich náklonnost je vzájemná. Když parkoval před domem, ve všech oknech se svítilo. To je dobré znamení. Ukazuje, že jsou všichni doma. Začal se těšit na klidný večer, ale když otevřel dveře, narazil na něco úplně jiného. – To teda dělat nebudu! Kašlu na to, co si Petra myslí! Nils s dupáním vyběhl nahoru a bouchl za sebou dveřmi. Petra zůstala sedět u kuchyňského stolu a Line stála otočená zády u sporáku. Z jejího postoje hned poznal, že je naštvaná. – Co se tady děje? Knutas položil otázku a ještě si ani nesundal bundu. Jeho žena se otočila. Měla rudý krk a rozcuchané vlasy. – Radši na mě nemluv. Dneska byl tak pitomej den. – Co je s vámi? ptal se dál a pohladil dceru po vlasech a ona prudce vyskočila ze židle. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175572
– Co je s vámi, křičela rozzlobeně. Zeptej se radši, co je s ním. S mým takzvaným bratrem! Následoval další dupot na schodech. – V práci to bylo děsné a na tohle už prostě nemám sílu. Musíš to nějak urovnat ty. – Stalo se něco? – Řeknu ti to potom. Pověsil kabát, zul se a vyšel po schodech nahoru. Vzal si obě děti do ložnice a posadil se s nimi na postel. – A teď mi pěkně povězte, co se vlastně stalo. – No, měli jsme pomáhat prostřít stůl, ale nejdřív jsme měli vyndat nádobí z myčky, než máma uvaří, řekl Nils. Vzal jsem košík s příborama a začal je uklízet. A pak přišla Petra a řekla, že to má dneska dělat ona. – To není pravda! – Ticho! Teď mluvím já. Je to pravda. Vyrvala mi košík z ruky, akorát když jsem začal vyndávat příbory. Petra se rozplakala. – Tak je to pravda? zeptal se Knutas trpělivě a otočil se k dceři. – Jo, ale on vždycky vyndává příbory jenom proto, že je to to nejlehčí. Měla jsem být na řadě. Říkala jsem, že se budeme střídat, ale Nils nechtěl. Pak se máma rozzlobila a řekla, ať se přestaneme štěkat, a potom mi Nils řekl, že jsem blbá. Nils se tvářil uraženě. – Jo, ale já už jsem s tím začal! Přece nemůžeš pak přijít a jen tak mi ho sebrat! A máma pak křičí na mě, že to byla moje chyba! Knutas se otočil k Petře. – To je pravda, že nemůžeš jen tak přijít a vzít Nilsovi košík s příbory, když už je uklízí. Ale Nilsi, taky je pravda, že se musíte střídat. A myslete taky na to, že maminka je unavená a určitě nechce poslouchat vaše 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS175572