98
R. H. Závěrečné zkoušky složila s výborným prospěchem. Se spolužačkami se rozhodla oslavit to v kavárně, a zatímco jí číšník stojící za jejími zády plnil sklenici sektem, Klára sledovala jeho ruku. Překvapeně si uvědomila, že ji zná — pět let pozorovala odraz jejího majitele v okenním skle. Ohlédla se, a když uviděla muže, který proti ní sedával ve vlaku, zrozpačitěla. Usmála se na něj, on se lehce uklonil a přesunul k její sousedce. Klára, zaskočená a vzrušená, sevřela v rukou stopku vinné sklenky a společně s přítelkyněmi si připila. Potom odložila skleničku a zaposlouchala se do hovoru ostatních; myšlenky jí neustále odbíhaly k muži, který jí před okamžikem nalil víno. Tři obleky, dva převlečníky, čtvery střevíce. Je to číšník, pomyslela si pobaveně, žádný učitel. Když dívky večer odcházely, vyklouzla Kláře mezi dveřmi kabelka. Sklonila se pro ni, a když se narovnala, všimla si, že v chodbě vedoucí k šatně na ni kdosi čeká. Muž z vlaku. R. H. Pohlédla mu do obličeje a zaváhala, nejraději by se k němu rozběhla. On něco podobného předpokládal, tvář měl rozzářenou a zdálo se, že maličko otevřel náruč.
Jmenoval se Reiner Hahn a bydlel v malé garsonce v Hinterber genu. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177167
99
III. krásné německo. muži
Když ji poprvé zavedl do svého bytu, nedokázala potlačit nervozitu. Pomalu upíjela čaj — víno raději odmítla — a rozhlížela se. „Kde máš knihy?“ zeptala se hloupě. „Knihy?“ Mávla rukou. Později si všimla několika dobrodružných románů, s ohnutými rohy se povalovaly pod nočním stolkem. Vytáhla je ven, to už ležela na posteli, jen v kombiné, a on jí olizoval krk. „Beng, beng,“ přečetla hlasitě. „Zabiju tě, bílá tváři.“ „Nech toho.“ Pokusil se jí román vytrhnout, ona se mu však vysmekla a předstírala, že čte dál. Potřebovala se něčím zabývat, aby nemyslela na to, co bude následovat. Styděla se, že po týdnu známosti skončila s Reinerem v posteli, a když se mu s tím svěřila, zasmál se. „A co ty roky ve vlaku?“ namítl. Byl první, s kým se milovala, ale on jí uvěřil, až když uviděl pár kapek krve na prostěradle. To, že se Reiner nestýká pouze s ní, pochopila asi po měsíci, když v koupelně našla cizí rtěnku. Udiveně ji vzala do ruky a prohlížela si ji; byla to laciná značka v poškrábaném hliníkovém pouzdře. Jakmile jí došlo, co to znamená, zrudla a v podpaží jí vyrazil pot. Nejprve se chtěla rozběhnout za Reinerem a udeřit na něj přímo, ale pak, ze strachu, že by ho mohla přistihnout při lži, se přiměla váleček s růží odložit, postříkala si obličej studenou vodou a vrátila se zpět do ložnice. O týden později narazila pod Reinerovým polštářem na spodní prádlo. Zpočátku si myslela, že je to kapesník, a teprve když sežmolenou krajku rozložila, zjistila, že jde o dámské Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177167
100
kalhotky. Zmuchlala je a zasunula zpět pod polštář, a když se Reiner vrátil z kuchyně s lahví vína, předstírala, že spí. Čtrnáct dní nato potkala na schodech vedoucích k jeho bytu neznámou dívku. Na hlavě měla křiklavě červený baret a přes rameno plátěnou tašku s knihami. Prosmýkla se kolem Kláry a zamířila k východu; přitom Kláře šlápla na nohu. Reiner stál ve dveřích a usmíval se. „Ta rtěnka v koupelně,“ začala Klára, zatímco jí pomáhal svléknout kabát. „Patří jí?“ „Rtěnka?“ Poznala, že se nepokouší zapírat, ale že si skutečně nemůže vzpomenout. „Světle růžová,“ upřesnila. „Dost laciná.“ Rozjasnil obličej a usmál se. „Tuhle myslíš,“ řekl. „Kdepak, Hella nesnáší růžovou.“ „Takže její byly ty kalhotky,“ usoudila Klára. „Ano.“ „A ta rtěnka?“ „Ta musela být Annina. Pořád někde něco zapomíná.“ Klára znovu vklouzla do kabátu. Udivilo ho to. „Odcházíš?“ Uchopil ji za loket. „Byla bys raději, kdybych ti lhal?“ Neodpověděla. Otevřela dveře a vyběhla na chodbu. S mokrým a zarudlým obličejem zamířila k domu, kde bydlela přítelkyně ze školy. Nastěhovala se do jejího pokoje a týden si čokoládou a vínem léčila zlomené srdce. Po deseti dnech byla přesvědčena o tom, že je uzdravená. Vyprávěla Elfriede o Reinerovi a připadala si klidná. „Když říkáš, že měl víc ženských —“ uvažovala Elfriede nahlas. „Nemohl tě něčím nakazit?“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS177167