pod společnou střechou. Mladší vrstvu j.d. tvoří zděný dům z cihel nebo kamene, přízemní nebo se * světnicí v půdním prostoru, se sedlovou střechou krytou * břidlicí nebo taškami, o složitém půdorysu chlévního nebo smíšeného typu; * sporák je ve světnici i * kuchyni, zástavba štítová i okapová. Osobitými prvky mladší vrstvy j.d. je zděný štít s typicky tvarovanými okenními otvory, složitý půdorys s vnitřní spojovací * chodbou; v oblasti horního poříčí Odry kolem Fulneku a Nového Jičína (Kravařsko) rozměrné patrové zděné domy začleněné do čtyřboké zástavby. J.d. se řadí k východosudetskému (sudetskoslezskému) domovému typu (* východosudetský dům) F Lit.: Frolec, V.: Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku (Brno 1974); Hron, P.: Původní venkovská zástavba v oblasti Jeseníků. Její zachování a rozvoj 1, 2 (Moravská expedice, Moravský Beroun 1999); Pražák, V.: Výzkum lidových staveb v pohraniční oblasti Rychlebských hor na Opavsku (SIS 50, 1952); Válka, M.: Vesnické sídlo a dům (in: Lidová kultura na Moravě. Vlastivěda moravská 10. Brno – Strážnice 2000)
jeskynní obydlí v.
SKALNÍ OBYDLÍ
jesle, žebřiny na nakládání píce pro dobytek (zavěšovaly se ve * chlévě nad korytem) nebo lesní zvěř (založené seno chrání dřevěný přístřešek) VA ježky (nář., Haná), drobné jívové kolíky, které se zarážely („ježkovaly“) do trámu roubené stavby, aby na nich držela * mazanice F
Jesenický dům: a) Bělá, o. Šumperk; b) Lomnice, o. Bruntál; c) Stará Ves, o. Bruntál
98
jihočeský dům, přízemní roubený, komorového, v nejjižnější oblasti komoro-chlévního, popř. chlévního typu s * černou kuchyní a chlebovou * pecí (s * kamny) ve * světnici; jednoduchá nebo rovnoběžně se * sedlovou střechou skládaná * lomenice je předsazena, ve vrcholu sedlové doškové střechy byl často * kabřinec (na jv. velký, úzký hranolový, na Vltavotýnsku velký, oválný půlkuželový), v již. části nahrazený * rohatinami. Od poloviny 18. stol. postupně budovaný z kamene a později i z cihel, takže až na malé okrsky, zejména v Cunkovském pohoří, překryl starou dřevěnou zástavbu; kamenné zdivo se u velkých statků, popř. špýcharů uplat-
jeskynní obydlí / Lidová architektura
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180988
Jihočeský dům: a) roubený dům čp. 45, Rataje, o. Tábor; b) půdorys trojdílného domu čp. 6, Hubenov, o. Strakonice; 1 – „sednice“, 2 – „dům“, 3 – „černá kuchyně“, 4 – komora, 5 – „před domem“, 6 – sporák, 7 – pec, 8 – plotna, 9 – roubení, 10 – zdivo
ňovalo především na Jindřichohradecku a Doudlebsku již od přelomu 16. a 17. stol. S výjimkou Českokrumlovska a Kaplicka, kde se v 19. stol. prosadil * čtyřboký dvůr, je na většině území rozšířena třístranná usedlost (* trojstranný dvůr), orientovaná štítovou stěnou * obydlí a * sýpky nebo * výměnku, popř. jiné hosp. budovy do * návsi. Průčelní stavby jsou propojeny * bránou a ohradní zdí; místy se u větších statků objevuje boční domová orientace. Někteří zedničtí mistři, např. Š. Brener, * Šoch, * Panovec, * Paták aj., vtisk-
li zejména v období 1840 až 1880 svým stavbám osobitý charakter a mimoděk vytvořili výrazné místní dobové formy domu. Vedle * blatského domu, který tu vytváří dva základní okrsky, a to na veselsko-soběslavských a hlubockých (zbudovských) Blatech, vznikly okrsky zděného domu se zdobeným * štítem a bránou také na Táborsku (např. okolí Bechyně), Písecku, Vltavotýnsku (stavby Jana Hospodáře z Hroznějovic vynikající jednotnými barokizujícími štíty, členěnými dvěma svisle rýhovanými * pilastry s * hlavicemi a opatřenými malými * volutami vždy zatočenými ven ze štítu), na třeboňských Blatech, na střed. Pootaví a na Volyňsku, kde působil J. * Bursa; v ostatních oblastech kraje, např. na Jindřichohradecku, převládají spíše jednoduchá štítová * průčelí obytných domů a špýcharů. Pohraniční území překrývá čtyřboká usedlost asi rakouského původu, přecházející v tříbokou v jv. části Jindřichohradecka, odkud proniká na Českomoravskou vrchovinu.
Lidová architektura / jihočeský dům
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180988
Jihočeská zděná architektura vyniká hlavně na Blatech, často i mimo ně (např. Albrechtice nad Vltavou, o. Písek) štukovou výzdobou štítu a bohatým tvarováním jejich obvodu (tzv. selské baroko) VA Lit.: Braun, V.: Volyňsko a lidová architektura (VPZM 20, 1980); Dostál, O.: Výzkum vesnických staveb v okrese Vodňany, (ČE 5, 1957); Dostál, O.: Příspěvek k poznání vývoje jihočeské lidové architektury (PP 23, 1963); Dyk, J.: Lidové stavby na Šumavském Podlesí (zvláštní otisk z Agrární revue, Praha s.a.); Jihočeská lidová architektura (České Budějovice 1962); Mencl, V.: Lidová architektura (ZPP 9, 1949); Růžička, M. O.: Výzkum lidové architektury v práci muzeí v Jindřichově Hradci a v Soběslavi (ČL 56, 1969); Scheufler, V.: Lidové stavby z roku 1786 v Novohradských horách (ČL 43, 1956); Soukupová, Z.: Jihočeská lidová architektura (propagační výtisk památkové péče, 1966); Spirhanzl Duriš, J.: Staré jihočeské chalupy (Praha 1945); Vařeka, J.: Vesnická sídla, stavby, interiér (in: Jihočeská vlastivěda – národopis /eds. A. Robek – J. Vařeka/. Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1987); Vařeka, J.: Stavební proměny bývalého jihočeského města /Stráž nad Nežárkou/ (Venkovské město 2 /ed. V. Frolec/. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti + Ústav lidového umění ve Strážnici, 1987); Voděra, J. – Škabrada, J.: Jihočeská lidová architektura (Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1986)
jihoslovanské obydlí, souborné označení pro lid. dům slovanských národů na území býv. Jugoslávie (Srbů, Chorvatů, Slovinců, Makedonců a Černohorců) a Bulharska. Vyznačuje se značnou různorodostí, vycházející z bohaté geografické a kulturní členitosti Balkánského poloostrova. Kulturní společenství se výrazně projevuje v oblasti Podunají, kde byly až do poč. 20. stol. rozšířeny * zemnice. Společné stavební formy se vyskytují také ve styčné oblasti bulharsko-srbské a bulharsko-makedonské. Příznačným prvkem j.o. je výskyt otevřeného * ohniště jako základní formy otopného zařízení (na území Slovinska a Chorvatska je běžná i pec) a charakter vstupní domové prostory (srb. chorv. „kuća“, bulh. „kašta“) jako místnosti s * topeništěm a základní části obydlí oddělené od jedné nebo více místností pro spaní, vchází se do ní z otevřené nadkryté obytné terasy. Převažují patrové domy s obytnou funkcí v horním podlaží a skladovací či jinou hospodářskou funkcí v přízemí. Na území býv. Jugoslávie se vyskytují domy rou-
100
bené ze dřeva, a to alpského typu (Slovinsko) a dinarského typu (Bosna, Hercegovina, Černá Hora, jz. část Srbska, jv. a střed. Chorvatsko); hrázděné s různou výplní (pletení omazané hlínou, prkna, cihly) v Srbsku, v Kosovu, v Metochiji, Bosně, Makedonii; v povodí Dunaje a Sávy je obvyklým stavebním materiálem hlína (Vojvodina, panonská část Slavonie); starší vrstvu tvoří pletené stěny omazané hlínou. V jadranské části býv. Jugoslávie je rozšířen dům kamenný. V Bulharsku tvoří osobité regionální formy j.o. dům západobulharský v oblasti záp. od řeky Iskaru po obou stranách Staré planiny (na jihu zasahuje do pohoří Rila, na severu po řeku Dunaj), tetevenský dům (Teteven a jeho okolí), trevnenský dům (Trjavna a okolí), dům dobrudžanský v sv. Bulharsku, koprivštenský dům (Koprivštica), žeravnenský dům (Žeravna a okolí), rodopský dům v již. části Bulharska, dům černomořský (pobřeží Černého moře), dům razložský (Razlog v jz. Bulharsku) a strandžanský dům ve Strandži (jv. Bulharsko). Osobité architektonické a výtvarné znaky nese v Bulharsku architektura z období národního obrození, v níž se projevují úzké vztahy mezi městskými a vesnickými stavbami (nejvyspělejší architekturou tohoto druhu jsou obytné domy v Plovdivu) F Lit.: Bočková, H. - Langer, J.: The Carpathian-Balkan Comparison. Enriches the Studies of the Carpathian Traditional House (EEC 5, 2001); Cvijć, J.: Balkansko Poluostrvo 1 (Zagreb 1922); Deroko, A.: Folklorna architektura u Jugoslaviji (Beograd 1964); Freudenreich, A.: Narod gradi na ogoljenom krasu (Zagreb 1962); Frolec, V.: La communauté culturelle en architecture populaire dans la région limitrophe bulgaro-serbe (NVČ 2, 1967); Frolec, V.: Die Volksarchitektur in Westbulgarien im 19. und zu Beginn des 20. Jahrhunderts (Brno 1966); Kojić, B.: Stara gradska i seoska architektura u Srbiji (Beograd 1949); Kožucharov, G.: Balgarskata kašta prez pet stoletija (Sofia 1967); Vařeka, J.: Lidové stavitelství v českých vesnicích Bosny (NA 10, 1973); Vařeka, J.: Akulturacija i narodno graditeljstvo čeških sela u Hrvatskoj (Narodna umjetnost 24, 1987); Zlatev, T.: Balgarskata kašta prez epochata na Vazrazdaneto (Sofia 1955)
jihoslovenský dům, * lokální dobová forma lid. domu na již. Slovensku. J.d. míval stěny vyplétané z proutí a omazané hlínou, nebo hliněné, v se-
jihoslovanské obydlí / Lidová architektura
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180988